// Profipravo.cz / Družstvo 23.08.2018
Opožděné odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva
Ačkoli je vyloučení člena družstva procesem dvouetapovým, uskutečnění obou etap je závislé na aktivitě vylučovaného člena. Nevyužije-li člen včas právních prostředků, jež mu zákon na obranu proti vyloučení poskytuje, druhá etapa procesu vyloučení se neuskuteční. O odvolání, které (bývalý) člen družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení podal až po uplynutí odvolací lhůty, tudíž členská schůze nerozhoduje. Uplyne-li tak poté, kdy je členu družstva písemně oznámeno rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva, marně lhůta k podání odvolání k členské schůzi, nastoupí účinky vyloučení; proces vyloučení člena družstva je marným uplynutím lhůty k podání odvolání ukončen (završen).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1139/2018, ze dne 30. 5. 2018
Dotčené předpisy:
§ 231 odst. 4 obch. zák. ve znění do 31.12. 2013
§ 239 odst. 7 obch. zák. ve znění do 31.12. 2013
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 81 Cm 113/2014-69, určil, že žalobkyně je členkou žalovaného (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Žalobkyně nabyla členská práva a povinnosti v žalovaném (dále jen „družstvo“) dohodou uzavřenou s převodkyní M. J. dne 29. dubna 2006; družstvo dohodu převzalo dne 2. května 2006.
2) Dne 17. května 2006 uzavřelo družstvo s žalobkyní nájemní smlouvu k družstevnímu bytu č. 32 o velikosti 3+1/L v 2. podlaží domu v P., V., (dále jen „byt“).
3) Družstvo zaslalo žalobkyni 9. ledna 2007, 22. prosince 2010 a 2. srpna 2012 výstrahy před vyloučením pro dluh na nájemném a plněních poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu.
4) Rozhodnutím představenstva družstva ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 013/3257/2012, byla žalobkyně z družstva vyloučena pro nezaplacení nájemného a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu ani v náhradní lhůtě poskytnuté ke splnění této povinnosti. Ke dni přijetí rozhodnutí činil dluh žalobkyně 327.818 Kč (z toho 161.410 Kč tvořila jistina, 166.408 Kč příslušenství) [dále jen „rozhodnutí představenstva“ či „rozhodnutí o vyloučení“].
5) Rozhodnutí o vyloučení bylo žalobkyni zasláno do vlastních rukou na adresu jejího bydliště (družstevního bytu) dne 22. listopadu 2012. Žalobkyně, jež nebyla na uvedené adrese zastižena, byla vyzvána k vyzvednutí zásilky 23. listopadu 2012, avšak neučinila tak a zásilka byla dne 18. prosince 2012 vrácena družstvu jako nevyzvednutá.
6) Dopisem ze dne 3. února 2014 sdělilo družstvo žalobkyni, že byla vyloučena rozhodnutím představenstva, jež jí bylo zasláno do vlastních rukou, a dle článku 99 odst. 4 stanov družstva nastaly účinky doručení. Rozhodnutí o vyloučení bylo předáno i jejímu manželu J. K. na „jednání družstva“ konaném dne 8. dubna 2013. K 31. březnu 2014 činil dluh žalobkyně vůči družstvu 439.180 Kč.
7) Žalobkyně podala proti rozhodnutí představenstva dne 10. února 2014 odvolání, v němž uvedla, že rozhodnutí neobdržela a dopis družstva ze dne 3. února 2014 byla první „oficiální“ zpráva, která jí v této věci byla zaslána.
8) Dopisem ze dne 10. března 2014 sdělilo družstvo žalobkyni, že s ohledem na marné uplynutí lhůty k podání odvolání nebylo její odvolání shromážděním delegátů projednáváno. Vypořádací podíl žalobkyně činí 25.100 Kč a po předání vyklizeného bytu bude započten na její dluh, jenž k uvedenému datu dosáhl výše 356.185 Kč.
Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně uvedl, že družstvo neprokázalo, že by po 18. prosinci 2012, kdy se mu vrátila jako nedoručená zásilka obsahující rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva, žalobkyni oznámilo, že již není jeho členkou. K tomu došlo až dopisem ze dne 3. února 2014, na nějž žalobkyně reagovala podáním odvolání dne 10. února 2014, o němž shromáždění delegátů družstva dosud nerozhodlo.
S poukazem na „rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 32/2013-100“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 70/2005“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 4262/2009, soud prvního stupně dovodil, že postup, kdy představenstvo družstva vyhodnotí odvolání podané proti jeho rozhodnutí o vyloučení jako opožděné, pročež je nepředloží shromáždění delegátů k přezkumu, je v rozporu se zákonem, neboť posouzení včasnosti odvolání patří do působnosti shromáždění delegátů. Proces vyloučení člena z družstva je dvouetapový, a dokud nebude o podaném odvolání shromážděním delegátů rozhodnuto, není proces vyloučení dokončen. Žalobkyně je tedy nadále členkou družstva, uzavřel soud prvního stupně.
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud - poté, kdy vysvětlil, že v řízení o určení členství v družstvu lze přezkoumávat jen to, zda byl proces vyloučení člena družstva již završen, nikoli věcnou správnost (opodstatněnost) vyloučení z družstva - se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož nerozhodlo-li shromáždění delegátů družstva o odvolání podaném žalobkyní, proces vyloučení žalobkyně z družstva nebyl „dovršen“ a žalobkyni členství dosud nezaniklo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, opírajíc jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že dovolací soud by měl právní otázky doručování hmotněprávních úkonů a opožděnosti odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení „posoudit jinak“, neboť soudy obou stupňů se při jejich řešení odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu.
S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015, a ze dne 14. června 2017, sp. zn. 26 Cdo 5872/2016, přijatá v řízeních o vyklizení bytu, jichž byl dovolatel účastníkem, zdůraznil, že účinky rozhodnutí o vyloučení nastávají, když se toto rozhodnutí dostane do sféry dispozice adresáta, tj. i vhozením oznámení o uložení zásilky obsahující rozhodnutí o vyloučení do poštovní schránky. Žalobkyně měla objektivní příležitost seznámit se s rozhodnutím představenstva v úložní době na poště, případně 8. dubna 2013, kdy rozhodnutí o vyloučení převzal v sídle dovolatele její manžel. Odvolání k shromáždění delegátů ze dne 10. února 2014 proto bylo zjevně opožděné. Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel neměl odvolání jako opožděné „předem odmítnout“, je dle dovolatele v rozporu s výše citovanou judikaturou, jakož i s usnesením Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. IV. ÚS 2320/16, přijatém ve skutkově obdobné věci. Lhůta stanovená vyloučeným členům družstva k podání opravných prostředků proti rozhodnutí o vyloučení nemůže být neomezená z důvodu právní jistoty členů i družstva. Prekluzivní lhůta pro podání odvolání v projednávané věci marně uplynula, soudy obou stupňů žalobě přesto vyhověly, čímž zasáhly do právní jistoty dovolatele.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání vyvrací dovolací argumentaci a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (účinné od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Na řešení otázky, zda byla zásilka obsahující rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyni řádně doručena, napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí (a již proto není dovolání pro její zodpovězení přípustné). Dovolatel přehlíží, že odvolací soud vyšel z toho, že zásilka obsahující rozhodnutí představenstva byla žalobkyni doručena, respektive dostala se do její sféry dispozice (a uvedenou otázku tudíž zodpověděl kladně).
Dovolání je přesto přípustné podle § 237 o. s. ř., a to pro posouzení otázky, kdy je proces vyloučení z družstva ukončen v případě, že odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení k členské schůzi (shromáždění delegátů) bylo podáno po uplynutí zákonné odvolací lhůty, respektive zda je k ukončení procesu vyloučení v tomto případě nezbytné rozhodnutí členské schůze (shromáždění delegátů) o opožděnosti odvolání. Na jejím posouzení napadené rozhodnutí závisí a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
Dovolání je i důvodné.
S ohledem na datum přijetí rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva jsou pro projednávanou věc rozhodná následující ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném k 21. listopadu 2012, tj. naposledy ve znění zákona č. 202/2012 Sb., jež následně - až do zrušení obchodního zákoníku k 31. prosinci 2013 - nedoznala žádných změn (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen (družstva) může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.
Podle § 239 odst. 7 obch. zák. není-li s ohledem na rozsah družstva dobře možné svolávat členskou schůzi, mohou stanovy určit, že v rozsahu jimi stanoveném plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Každý z delegátů se volí stejným počtem hlasů. Stanovy mohou určit odchylky, pokud jsou nutné vzhledem k organizačnímu uspořádání družstva.
Již v R 70/2005 Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání (shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 3783/2012). Jinak řečeno, uplyne-li poté, kdy je členu družstva písemně oznámeno rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 5065/2016) marně lhůta k podání odvolání k členské schůzi, nastoupí účinky vyloučení; proces vyloučení člena družstva je marným uplynutím lhůty k podání odvolání ukončen (završen).
Jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (která nemohou být v dovolacím řízení zpochybněna a z nichž Nejvyšší soud vychází; srov. § 241a odst. 1 a 6 o. s. ř.), rozhodnutí o vyloučení žalobkyně se v projednávané věci dostalo do sféry její dispozice (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, či judikaturu citovanou dovolatelem) dne 23. listopadu 2012. Od následujícího dne počala žalobkyni běžet tříměsíční prekluzivní lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva ke shromáždění delegátů; marným uplynutím této lhůty zaniklo členství žalobkyně v družstvu.
Na právě uvedeném nemůže ničeho změnit ani to, že žalobkyně po uplynutí odvolací lhůty (10. února 2014) podala odvolání, které nebylo předloženo shromáždění delegátů dovolatele k rozhodnutí. Opačný výklad, zastávaný soudy obou stupňů, vede k absurdním důsledkům: odvoláním podaným (třeba i několik let) po marném uplynutí zákonné odvolací lhůty by (bývalý) člen družstva docílil „znovuoživení“ ukončeného procesu vyloučení a případně i zvrácení jeho výsledku. Takový výklad nepřípustně zasahuje do právní jistoty družstev i jejich členů.
K argumentaci soudu prvního stupně (s níž se odvolací soud ztotožnil) lze dodat, že ačkoli je vyloučení člena družstva procesem dvouetapovým, uskutečnění obou etap je – v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) – závislé na aktivitě vylučovaného člena. Nevyužije-li člen včas právních prostředků, jež mu zákon na obranu proti vyloučení poskytuje, druhá etapa procesu vyloučení se neuskuteční. O odvolání, které (bývalý) člen družstva proti rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení podal až po uplynutí odvolací lhůty, tudíž členská schůze nerozhoduje.
Na uvedeném ničeho nemění ani závěry přijaté v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4262/2009 (na něž poukazuje soud prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil); citované rozhodnutí neřeší situaci, kdy odvolání proti rozhodnutí představenstva bylo podáno opožděně.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-