// Profipravo.cz / Družstvo 15.09.2016
Svolání členské schůze družstva podle § 239 odst. 3 obch. zák.
Oprávnění členů družstva pověřit jimi zvolenou osobu svoláním členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. vznikalo i v případech, kdy představenstvo (předseda družstva) sice svolalo členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti o její svolání, a zařadilo na program jejího jednání záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali, ale svým jednáním v průběhu členské schůze zmařilo věcné projednání požadované záležitosti zařazené do programu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3188/2015, ze dne 22. 6. 2016
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 obch. zák.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. prosince 2013, č. j. 36 Cm 64/2012-192, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Zemědělského družstva vlastníků Třebařov (dále jen „družstvo“) konané 19. července 2012 „uvedených pod bodem 12 zápisu z členské schůze a přijatých k bodům 6., 7., 8. a 9. zápisu a pozvánky“, spočívajících v odvolání navrhovatele a) z funkce předsedy družstva, v odvolání navrhovatele b) z funkce místopředsedy družstva, ve zvolení L. Š. do funkce předsedy družstva a ve zvolení J. O. do funkce místopředsedy družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vyšel přitom z toho, že:
1) K 13. červnu 2012 mělo družstvo šest členů: V. S. (předseda družstva), J. H. (místopředseda družstva), L. Š., J. O., J. D. a L. Č.
2) Členové družstva Š., O., D. a Č. požádali navrhovatele a) coby předsedu družstva, aby svolal členskou schůzi, jež měla projednat jeho odvolání z funkce, dále odvolání navrhovatele b) z funkce místopředsedy družstva a zvolení nových osob do těchto funkcí.
3) Na základě uvedené žádosti svolal navrhovatel a) na 13. června 2012 členskou schůzi s požadovaným programem (dále též jen „první členská schůze“).
4) Na první členské schůzi bylo přítomno všech šest členů družstva (J. D. a L. Č. v zastoupení), schůzi předsedal navrhovatel a). Body 2 až 5 programu (odvolání navrhovatelů z funkcí předsedy a místopředsedy družstva, volba nových funkcionářů) nebyly na schůzi věcně projednány, neboť navrhovatel a) uvedl, že jeho funkční období i funkční období navrhovatele b) končí 21. května 2014 a stanovy družstva neumožňují jejich odvolání členskou schůzí (zánik jejich funkce spojují jen s jejich odstoupením z funkce či s uplynutím funkčního období).
5) Dne 25. června 2012 pověřili členové družstva L. Č., J. D. a J. O. člena družstva L.a Š. svoláním členské schůze s programem odvolání navrhovatelů z funkcí předsedy a místopředsedy družstva a volby nových funkcionářů.
6) L. Š. svolal dle uvedeného pověření na 19. července 2012 členskou schůzi (dále též jen „druhá členská schůze“), jíž se zúčastnili L. Š., L. Č., J. D. a J. O. Druhá členská schůze pod body 6 a 7 programu odvolala navrhovatele a) z funkce předsedy družstva, navrhovatele b) z funkce místopředsedy družstva, pod bodem 8 programu zvolila do funkce předsedy družstva L. Š. a pod bodem 9 zvolila do funkce místopředsedy družstva J. O.
7) Navrhovatelé se druhé členské schůze nezúčastnili, svůj nesouhlas s jejím konáním vyjádřili dopisy ze dne 12. července 2012 a následně námitkami ze dne 23. července 2012.
Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel a) jako předsedající první členské schůze její průběh naprosto paralyzoval. Stanovy družstva ani zákon nezapovídají možnost odvolat předsedu či místopředsedu družstva v průběhu jeho funkčního období, navrhovatel a) proto měl umožnit ostatním členům odvolání, resp. volbu funkcionářů družstva. Za této situace nebylo svolání druhé (náhradní) členské schůze L. Š. „v rozporu s obecným pojetím společenstevního práva, které vychází ze zásady, aby práva společníků nebyla bezdůvodně porušována“; navrhovatel a) práva členů družstva bezdůvodně omezil.
Druhá členská schůze byla podle názoru soudu prvního stupně svolána sice způsobem, který stanovy ani zákon výslovně neupravují, nicméně „nebyla svolána v přímém rozporu se stanovami či zákonem“, které „nemohou obecně upravovat každou eventualitu chodu družstva“. Navrhovatelé měli právo se druhé členské schůze nezúčastnit. Její průběh nepoškodil oprávněné zájmy navrhovatelů, když to byl naopak navrhovatel a), kdo „znemožnil“ zbývajícím čtyřem členům družstva řádně hlasovat a rozhodovat na první členské schůzi. Případná další členská schůze svolaná navrhovatelem a) na žádost členů družstva mohla mít vzhledem k přístupu navrhovatele a) totožný průběh jako schůze první. Jelikož se druhé členské schůze zúčastnili čtyři členové družstva z šesti, byla usnášeníschopná a platně rozhodla o změnách v osobách předsedy a místopředsedy družstva.
Neplatnost napadených usnesení druhé členské schůze nezakládá ani případný rozpor jejího průběhu s jednacím řádem družstva; ten nebylo možné na tuto schůzi aplikovat, neboť je přizpůsoben situaci, kdy členskou schůzi svolává a řídí předseda družstva. Nadto není vyloučeno, aby členská schůze jako nejvyšší orgán družstva pojala svůj průběh za souhlasu členů jinak. Jednacím řádem nelze omezovat úpravu danou zákonem a stanovami družstva, uzavřel soud prvního stupně.
K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud uzavřel, že sice ze strany navrhovatele a) došlo k „formálnímu“ naplnění § 239 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy ke svolání (první) členské schůze, „ale fakticky jako kdyby tak neučinil“, když z titulu svého postavení předsedajícího členské schůze s odůvodněním, že členská schůze nemůže rozhodovat o odvolání předsedy a místopředsedy družstva, odepřel členům družstva jejich základní členské právo účastnit se rozhodování členské schůze družstva o věcech, které do její působnosti patří dle § 239 odst. 4 písm. b) obch. zák. a § 245 odst. 1 a 2 obch. zák. a které byly na programu jednání první členské schůze.
Smyslem § 239 odst. 3 obch. zák. není podle odvolacího soudu pouze formální svolání členské schůze družstva k žádosti jeho členů, ale především to, aby bylo umožněno konat členskou schůzi s programem navrženým těmito členy a projednat na ní vše, co spadá do její působnosti. Navrhovatel a) zmařil jednání první členské schůze a svým postupem, který byl v rozporu s právními předpisy, popřel její podstatu (členská schůze je nejvyšším orgánem družstva), jakož i principy družstevní demokracie.
Svolal-li L. Š. na základě pověření tří členů družstva pozvánkou doručenou všem členům družstva druhou členskou schůzi s programem jednání shodným s tím, který nebyl na první členské schůzi projednán, nelze ani dle odvolacího soudu učinit jiný závěr, než že ke svolání druhé členské schůze nedošlo v přímém rozporu se zákonem ani stanovami družstva (jež přímo tuto konkrétní situaci neupravují) a práva členů jím nebyla dotčena.
Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož rozpor průběhu druhé členské schůze s jednacím řádem družstva není důvodem pro vyslovení neplatnosti napadených usnesení. Jednací řád družstva je dle svého obsahu zcela přizpůsoben stavu, kdy schůzi svolává a řídí předseda družstva, který se však této schůze ani neúčastnil. Jednací řád družstva není součástí jeho stanov a podle odvolacího soudu není vyloučeno, aby členská schůze jako nejvyšší orgán družstva jednala za souhlasu přítomných členů jinak, ale v souladu se zákonem a stanovami družstva.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, opírajíce jeho přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení otázky „řádnosti“ svolání členské schůze družstva, jež dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, uplatňujíce jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhujíce, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelé namítají, že pro platnost usnesení členské schůze se vyžaduje její řádné svolání, přítomnost nadpoloviční většiny členů a souhlas většiny všech hlasů přítomných členů s přijetím daného usnesení. Stanovy družstva a obchodní zákoník upravují dva způsoby svolání členské schůze malého družstva na žádost jeho členů:
1) členskou schůzi svolá na základě žádosti alespoň jedné třetiny členů družstva jeho předseda, do 40 dnů od doručení žádosti,
2) nesvolá-li předseda družstva členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti, svolá členskou schůzi osoba písemně pověřená těmi členy družstva, kteří požádali předsedu družstva o svolání členské schůze.
Druhá členská schůze však nebyla svolána žádným ze shora uvedených způsobů, nebyla tudíž svolána řádně a nemohla platně přijmout jakékoli usnesení. Nadto bylo podle názoru dovolatelů potřeba postupovat na členské schůzi při volbě předsedajícího a zapisovatele v souladu s jednacím řádem družstva, k čemuž nedošlo.
Dovolatelé zdůrazňují, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2014, č. j. 14 Cmo 433/2012-233, změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. července 2012, č. j. Dr 191-Rd7/KSHK, Fj 24403/2012, tak, že návrh na zápis změn provedených napadenými usneseními druhé členské schůze zamítl s odůvodněním, že druhá členská schůze nebyla svolána v souladu se zákonem a stanovami družstva, pročež nemohla platně přijímat jakákoli usnesení a na základě takto přijatých usnesení nelze provést zápis změn do obchodního rejstříku.
S ohledem na důležitost funkce členské schůze družstva je dle názoru dovolatelů nezbytné dodržovat postup svolávání členské schůze zakotvený ve stanovách družstva a v zákoně. Skutečnost, že mezi členy družstva vznikl spor o tom, zda je možné hlasovat o odvolání členů statutárního orgánu, neznamená, že musela být druhá členská schůze svolána nestandardním způsobem odporujícím stanovám a zákonu. Presumovat, že by řádný postup svolání členské schůze „nevedl k očekávanému výsledku“ (nesplnil svou funkci), pročež bylo možné odchýlit se od zákonného způsobu svolání, nemá oporu v hmotném právu; takovéto obavy mohou mít členové žádající statutární orgán o svolání členské schůze vždy. V projednávané věci tak podle dovolatelů nebyl důvod rezignovat na zákonné požadavky na svolání členské schůze.
Závěrem pak dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl jimi navrhované důkazy (výslechy L. Š., J. O., L. Č. a J. D. „k okolnostem svolání a konání členské schůze“ a notářky JUDr. Marie Fajtové k vysvětlení toho, „kdy a za jakých podmínek je podle ní členská schůze řádně svolána a usnášeníschopná“).
Družstvo se ve vyjádření k dovolání ztotožnilo se závěry soudů obou stupňů a navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky svolání členské schůze družstva podle § 239 odst. 3 obch. zák., jež - v souvislostech předestřených v dovolání - dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.
Dovolání však není důvodné.
Podle § 239 odst. 3 obch. zák. členská schůze musí být svolána, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina všech členů družstva, kontrolní komise, jakož i v dalších případech, určují-li tak stanovy. Jestliže představenstvo nesvolá členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti, je osoba písemně pověřená osobami nebo orgánem, který požadoval svolání členské schůze, oprávněna svolat členskou schůzi sama. Členové představenstva jsou společně a nerozdílně povinni vydat této osobě na její žádost seznam členů, popřípadě delegátů družstva.
Z § 245 obch. zák. se podává, že v družstvu, jež má méně než padesát členů, mohou stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní členská schůze (odstavec 1). Statutárním orgánem je předseda, popřípadě další člen pověřený členskou schůzí (odstavec 2).
V usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud uzavřel, že nevyhovělo-li představenstvo žádosti o svolání členské schůze s požadovaným programem, resp. nezařadilo-li na program jednání členské schůze záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali (tj. odvolání dosavadních a volbu nových členů představenstva), byli členové družstva, kteří o svolání členské schůze se stanoveným programem požádali, oprávněni sami svolat členskou schůzi postupem podle ustanovení § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák.
Jinými slovy, oprávnění členů družstva pověřit jimi zvolenou osobu svoláním členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. vzniká tehdy, nesvolalo-li představenstvo (resp. předseda družstva) členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti, případně nezařadilo-li na program jednání členské schůze záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali.
V projednávané věci navrhovatel a) [první dovolatel] sice (první) členskou schůzi na žádost členů družstva s jimi požadovaným programem svolal, nepřipustil však volbu předsedajícího členské schůze s tím, že členskou schůzi řídí předseda družstva, a v rámci projednávání bodů 2 a 3 programu (odvolání předsedy družstva, odvolání místopředsedy družstva) uvedl, že stanovy družstva neupravují odvolání předsedy a místopředsedy družstva členskou schůzí, čímž členové družstva projevili vůli předsedu a místopředsedu družstva pouze volit, nikoli odvolávat; jejich funkce zaniká odstoupením (resp. projednáním odstoupení členskou schůzí) či uplynutím funkčního období, k čemuž nedošlo; členská schůze tedy není oprávněna předsedu a místopředsedu družstva odvolat. Následně konstatoval, že tím byly „projednány“ body 2 a 3 programu členské schůze, a jelikož funkční období předsedy i místopředsedy družstva stále trvá, nemohou být do těchto funkcí zvoleny nové osoby, čímž byly „projednány“ i body 4 a 5 programu členské schůze.
K opakovaným návrhům na hlasování o odvolání dovolatelů z funkcí předsedy a místopředsedy družstva, jež vznesli zástupci J. D. a L. Č. v rámci diskuze (bod 7 programu), první dovolatel toliko zopakoval výše uvedenou argumentaci a hlasování neumožnil. Návrh JUDr. J. C. (zástupkyně L. Č.) na svolání nové členské schůze se shodným programem na 25. června 2012 první dovolatel odmítl s tím, že program první členské schůze byl v souladu s obchodním zákoníkem a stanovami družstva projednán a z tohoto důvodu považoval svolání další členské schůze se stejným programem za „zcela zbytečné a naprosto neodůvodněné obchodním zákoníkem i stanovami“.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že první dovolatel měl (jako každý jiný člen družstva) právo se proti svému odvolání z funkce předsedy družstva bránit, ať už s pomocí věcných argumentů (např. v případě, že by byl odvoláván pro porušení povinností při výkonu funkce, tvrzením a průkazem toho, že své povinnosti neporušil), či prostřednictvím výkladu zákona a stanov družstva (vysvětlením, proč má za to, že jeho případné odvolání a následná volba nové osoby do funkce předsedy družstva budou neplatné; skutečnost, že jeho výklad zákona a stanov je nesprávný, není významná). Toto právo mu náleží z titulu jeho členství v družstvu. K obraně proti svému odvolání z funkce však nebyl oprávněn zneužít svou pozici předsedy družstva a při řízení první členské schůze neměl právo znemožnit ostatním členům družstva hlasování o navrženém programu (včetně volby předsedajícího členské schůze).
Ve světle právě uvedeného Nejvyšší soud k závěrům usnesení sp. zn. 29 Cdo 2712/2012 doplňuje, že oprávnění členů družstva pověřit jimi zvolenou osobu svoláním členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. vzniká i v případech, kdy představenstvo (předseda družstva) sice svolá členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti o její svolání, a zařadí na program jejího jednání záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali, ale svým jednáním v průběhu členské schůze zmaří věcné projednání požadované záležitosti zařazené do programu.
Jelikož první dovolatel svým jednáním ve funkci předsedajícího první členské schůze projednání členy požadovaného programu zmařil, porušil svou povinnost stanovenou § 239 odst. 3 větou první obch. zák. Členové družstva, kteří jej o svolání první členské schůze požádali, proto byli oprávněni pověřit jimi zvolenou osobu svoláním druhé členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák.
Neplatnost napadených usnesení nezakládá ani dovolateli tvrzený rozpor průběhu druhé členské schůze s dokumentem označeným jako „Jednací řád Zemědělského družstva vlastníků Třebařov“ (dále jen „jednací řád“). Z obsahu spisu ani ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se předně nepodává informace, z jakého důvodu by měl být jednací řád pro členskou schůzi závazný (není zřejmé, zda byl přijat jako součást stanov, na jejich základě nebo ve formě usnesení členské schůze anebo na jeho základě). Jak však správně vysvětlil odvolací soud, jednací řád zjevně nepočítá s možností svolání členské schůze postupem podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. a není mu přizpůsoben. Ujednáními jednacího řádu družstva nelze vyloučit aplikaci kogentních ustanovení zákona (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1737/2013). Nadto, nic nebrání členské schůzi družstva, aby se za souhlasu přítomných členů od jednacího řádu odchýlila.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl důkazy výslechy členů družstva a notářky JUDr. Marie Fajtové. Odvolací soud uvedl, že návrh na provedení těchto důkazů zamítl z důvodu hospodárnosti řízení, neboť měl skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za dostatečná. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje, maje za to, že průběh svolání a konání obou členských schůzí byl dostatečně osvědčen zápisy z těchto schůzí.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 2661/2012].
Důkaz výslechem notářky JUDr. Marie Fajtové za účelem vysvětlení, „kdy a za jakých podmínek je podle ní členská schůze řádně svolána a usnášeníschopná“, je pak zjevně nepřípustný, neboť ze zásady iura novit curia (soud zná právo) plyne, že dokazování se vede pouze k objasnění otázek skutkových, nikoli právních; uvedené otázky si soud posuzuje sám (srov. i § 121 o. s. ř.).
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo zamítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou, jež podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3.100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Spolu s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč tak Nejvyšší soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelů celkem 4.114 Kč.
K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
Autor: -mha-