// Profipravo.cz / Akciová společnost 07.08.2023
Prodloužení funkčního období členů volených orgánů akc. spol.
Mění-li se stanovy akciové společnosti rozhodnutím valné hromady, je změna stanov, spočívající v prodloužení funkčního období členů jejích volených orgánů, vůči stávajícím i budoucím členům volených orgánů společnosti účinná zásadně okamžikem, kdy o ní valná hromada rozhodla, není-li v rozhodnutí valné hromady, zákoně či ve stanovách uvedeno jinak.
Mění-li se pak stanovy akciové společnosti rozhodnutím jediného akcionáře, je změna stanov, spočívající v prodloužení funkčního období členů jejích volených orgánů, vůči stávajícím i budoucím členům volených orgánů společnosti účinná – nejde-li o výše vypočtené výjimky – zásadně okamžikem, kdy rozhodnutí jediného akcionáře společnosti dojde (§ 45 odst. 4 věta druhá z. o. k.).
Nelze však přehlédnout, že vztah mezi obchodní korporací a členem jejího voleného orgánu je vztahem smluvním, jenž nemůže vzniknout, aniž by člen voleného orgánu projevil svou vůli (vyslovil souhlas) se členem voleného orgánu obchodní korporace stát. Je-li prodlouženo funkční období člena voleného orgánu, dochází tím k překročení souhlasu, který člen při svém zvolení udělil. Má-li být prodloužení funkčního období člena voleného orgánu obchodní korporace vůči němu účinné, musí s ním souhlasit stejně, jako by byl opětovně zvolen. Souhlas s prodloužením funkčního období pak může člen voleného orgánu projevit i konkludentně (kupříkladu postačí pouze to, že bude ve výkonu funkce člena voleného orgánu pokračovat i poté, kdy by jeho původní funkční období již uplynulo).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1915/2022, ze dne 17. 5. 2023
Dotčené předpisy: § 431 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Návrhem došlým soudu 11. 1. 2021 se navrhovatelka domáhá, aby do obchodního rejstříku byl zapsán výmaz člena jejího představenstva P. O. (dále jen „P. O.“), a aby jako den zániku jeho členství a funkce v představenstvu byl do obchodního rejstříku zapsán den 28. 12. 2019. Návrh odůvodnila tvrzením, že P. O. dne 28. 12. 2019 zemřel.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne 6. 4. 2021, č. j. B 17184/RD45/MSPH, Fj 11813/2021/MSPH, vymazal P. O. ze statutárního orgánu (představenstva) navrhovatelky a zapsal zánik jeho členství a funkce ve statutárním orgánu (představenstvu) navrhovatelky ke dni 28. 5. 2017.
[3] Rejstříkový soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) P. O. byl členem představenstva navrhovatelky zvolen 28. 2. 2012.
2) V době zvolení P. O. členem představenstva navrhovatelky její stanovy určovaly, že funkční období členů představenstva je pět let.
3) Notářským zápisem sepsaným dne 19. 5. 2014, jménem JUDr. I. Š., notářky v P., její zástupkyní Mgr. K. J., notářskou kandidátkou, pod běžným číslem NZ 175/2014, bylo přijato rozhodnutí jediného akcionáře navrhovatelky, jímž bylo přijato úplné znění stanov společnosti, v nichž bylo funkční období členů představenstva nově upraveno jako časově neomezené (dále jen „nové stanovy“).
[4] Na takto ustaveném základu rejstříkový soud dovodil, že úprava časově neomezeného funkčního období podle nových stanov se použije až pro členy představenstva zvolené po přijetí nových stanov.
[5] Poté rejstříkový soud konstatoval, že upravovaly-li stanovy navrhovatelky v době zvolení P. O. členem představenstva funkční období jako pětileté a současně nové stanovy neobsahovaly ujednání, podle něhož by se v nich určená délka funkčního období členů měla vztahovat i na členy představenstva zvolené před přijetím nových stanov, pak bylo funkční období P. O. pětileté a jeho členství v představenstvu zaniklo „nejpozději“ 28. 5. 2017.
[6] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
[7] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a uvedl, že stanovy jsou právním jednáním ve smyslu § 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž jde o „smlouvu svého druhu“.
[8] Účinnost změny stanov podle odvolacího soudu nastává dnem jejich přijetí a smlouva „platí ze zákona primárně do budoucnosti“, přičemž retroaktivita se „obecně nepřipouští“. V oblasti smluvního práva je nicméně stranám smlouvy ponecháno na vůli, zda účinnost smlouvy vztáhnou i do minulosti.
[9] Podle odvolacího soudu z výše uvedeného plyne, že ujednání nových stanov, týkající se délky funkčního období, se „nemůže projevit“ na délce funkčního období P. O., neboť žádné ujednání nových stanov neurčuje, že by „měly působit zpětně“. To dle názoru odvolacího soudu vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 839/2006, podle něhož zkrácení funkčního období členů dozorčí rady nedopadá na délku funkčního období člena dozorčí rady zvoleného zaměstnanci před účinností rozhodnutí o změně stanov.
II. Dovolání
[10] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí (posuzováno podle obsahu dovolání) na vyřešení otázky hmotného práva, zda změna stanov akciové společnosti, spočívající v prodloužení funkčního období členů volených orgánů, působí bez dalšího i vůči (stávajícím) členům volených orgánů akciové společnosti, jejichž funkční období již započalo.
[11] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrhu vyhoví.
[12] Nesprávnost napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje v tom, že požadavek, aby stanovy obsahovaly „přechodná ustanovení“, jak naznačuje odvolací soud, nevyplývá z právních předpisů.
[13] Naopak § 431 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), výslovně uvádí, že změny stanov, o nichž rozhoduje valná hromada (kromě tam vypočtených výjimek), nabývají účinnosti okamžikem rozhodnutí valné hromady. Odvolací soud podle mínění dovolatelky tuto úpravu zcela opomenul.
[14] Argumentuje-li odvolací soud smluvní povahou stanov, pak podle názoru dovolatelky přehlíží, že stanovy dovolatelky mají smluvní povahu toliko ve vztahu k akcionářům dovolatelky. Ve vztahu k členům představenstva mají stanovy navrhovatelky představovat „závazná pravidla pro výkon funkce“, jejichž změny jsou vůči členům volených orgánů dovolatelky účinné okamžikem jejich (účinného) přijetí.
[15] Dovolatelka připomíná i závěry Ústavního soudu formulované v nálezu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 190/15, podle nichž platí, že chtějí-li obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Je přesvědčena, že odvolací soud neuvádí žádné přesvědčivé argumenty pro své závěry, které „jsou bezpochyby proti soukromoprávním zájmům navrhovatelky, jejích akcionářů, členů orgánů i třetích osob, které s navrhovatelkou mají jakékoliv právní vztahy.“
III. Přípustnost dovolání
[16] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[17] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou formulované otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použitá právní úprava
[18] Vzhledem ke skutečnosti, že jediný akcionář dovolatelky přijal nové stanovy rozhodnutím z 19. 5. 2014, Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020 (viz čl. XVI zákona č. 33/2020 Sb.).
[19] Podle § 45 odst. 4 z. o. k. rozhodnutí orgánu obchodní korporace působí vůči obchodní korporaci okamžikem přijetí. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti orgánu obchodní korporace je vůči ní účinné, jakmile jí dojde. Vůči třetím osobám působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly nebo dozvědět mohly.
[20] Podle § 431 z. o. k. v případě, že valná hromada rozhoduje o štěpení akcií či spojení více akcií do jedné, o změně formy nebo druhu akcií anebo o omezení převoditelnosti akcií na jméno nebo zaknihovaných akcií či její změně, nabývá změna stanov účinnosti ke dni zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku (odstavec první). Ostatní změny stanov, o nichž rozhoduje valná hromada, nabývají účinnosti okamžikem jejího rozhodnutí, ledaže z tohoto rozhodnutí nebo z tohoto zákona plyne, že nabývají účinnosti později (odstavec druhý).
b) K účinnosti změny stanov vůči členům volených orgánů, jejichž funkční období již započalo
[21] Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že stanovy akciové společnosti mají povahu smlouvy sui generis, která se od jiných typů smluv liší zejména tím, že se jí z vůle zakladatelů (smluvních stran) zakládá nová právnická osoba, jejíž právní poměry upravuje, a že vedle stran této smlouvy zavazuje (po jejím vzniku) i jí založenou společnost, členy jejích (volených) orgánů, jakož i další osoby, které se posléze stanou (ať už derivativně či originárně) společníky (akcionáři) společnosti (v literatuře srov. například Dědič. J. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. POLYGON 2002, s. 1700, Pelikánová I. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Linde Praha 1995 s. 481; v judikatuře pak například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, nebo ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017).
[22] Názor odvolacího soudu, podle něhož by byla změna stanov akciové společnosti, o níž rozhodla valná hromada a v jejímž důsledku se mění funkční období členů volených orgánů, účinná teprve vůči osobám, které se členy volených orgánů stanou po této změně, však již obstát nemůže.
[23] Vzhledem ke smluvní povaze stanov (viz výše) je při posuzování časových účinků rozhodnutí valné hromady o změně stanov, které prodlužuje funkční období členů volených orgánů, namístě vycházet především z obecných principů smluvního práva týkajících se účinnosti dohod o změnách v obsahu závazků. Obecně platí, že nedohodnou-li se strany jinak, započne změna v obsahu závazků (§ 1901 o. z.) vyvolávat zamýšlené právní účinky okamžikem, kdy dohoda stran o změně závazků nabude účinnosti (ve vztahu k uzavírání smluv viz § 1745 o. z.). Obdobné pravidlo konstruuje zákonodárce i ve vztahu ke změně stanov, o které rozhoduje valná hromada, neboť i ve vztahu ke změně této smlouvy (sui generis) zásadně – nestanoví-li zákon jinak – platí, že změna stanov, o níž rozhoduje valná hromada, nabývá účinnosti okamžikem, v němž je rozhodnutí valné hromady přijato, či pozdějším okamžikem, který z rozhodnutí valné hromady o změně stanov vyplývá (§ 431 odst. 2 z. o. k.).
[24] Specifická povaha stanov akciové společnosti jako smlouvy sui generis se projevuje mimo jiné v tom, že se k jejich změně nevyžaduje jednomyslný souhlas všech osob, které stanovy zavazují, ba ani – určí-li tak stanovy nebo zákon [§ 421 odst. 2 písm. a) z. o. k.] – souhlas všech stran této smlouvy sui generis (osob, které akciovou společnost zakládaly, resp. jejich právních nástupců). Rozhodování o změně stanov je v tomto případě svěřeno do působnosti valné hromady, která rozhoduje příslušnou většinou. Ochranu práv osob stojících „uvnitř“ či „vně“ společnosti přitom zajišťuje zákonodárce zejména prostřednictvím úpravy, která určuje, že některé změny stanov nastávají (jsou účinné, a tedy i perfektní) až zápisem do obchodního rejstříku (konstitutivní účinky zápisu; viz například § 431 odst. 1 z. o. k.). Stejnému účelu slouží i úprava, která pro změnu stanov požaduje kvalifikovanou většinu hlasů akcionářů (§ 416 odst. 1 z. o. k.), respektive souhlas dotčených akcionářů (§ 417 odst. 2 z. o. k.).
[25] Ve vztahu ke změně funkčního období členů volených orgánů akciové společnosti zákonodárce nepřijal žádnou právní normu, která by sloužila k ochraně nabytého postavení členů volených orgánů.
[26] Právní úprava vychází – naopak – dlouhodobě z toho, že valná hromada (jediný akcionář) může členy volených orgánů v zásadě kdykoli, bez udání důvodu a s okamžitou účinností odvolat z funkce (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, uveřejněný pod číslem 35/2019 Sb. rozh. obč., odst. 42, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6.2018, sp. zn. 21 Cdo 5715/2017).
[27] Může-li přitom valná hromada (jediný akcionář) odvolat členy volených orgánů bez udání důvodu, s okamžitou účinností, a to i před koncem jejich funkčního období (ve vztahu k odvolání člena dozorčí rady v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 585/2010), potom by striktní lpění na závěrech odvolacího soudu znamenalo, že funkční období současných členů představenstva sice nemůže být prodlouženo přímo (pouhou změnou stanov), vyloučena by ovšem nebyla možnost členy představenstva nejprve odvolat z funkcí, aby mohli být – po přijetí změněných stanov (s delším funkčním obdobím) – opětovně zvoleni. Výklad, který by znamenal ryze formální (věcně bezobsažné) rozdělení jediného projevu vůle do více právních jednání přitom pokládá Nejvyšší soud dlouhodobě za nesprávný (k tomu v obecné poloze – v poměrech nadačního fondu – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016, uveřejněné pod číslem 54/2019 Sb. rozh. obč.), a tak nemůže obstát ani v této věci.
[28] Nejvyšší soud však nemůže přehlédnout, že vztah mezi obchodní korporací a členem jejího voleného orgánu je vztahem smluvním, jenž nemůže vzniknout, aniž by člen voleného orgánu projevil svou vůli (vyslovil souhlas) se členem voleného orgánu obchodní korporace stát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2916/2018, odst. 27). Je-li prodlouženo funkční období člena voleného orgánu, dochází tím k překročení souhlasu, který člen při svém zvolení udělil. Má-li být prodloužení funkčního období člena voleného orgánu obchodní korporace vůči němu účinné, musí s ním souhlasit stejně, jako by byl opětovně zvolen. Souhlas s prodloužením funkčního období pak může člen voleného orgánu projevit i konkludentně (kupříkladu postačí pouze to, že bude ve výkonu funkce člena voleného orgánu pokračovat i poté, kdy by jeho původní funkční období již uplynulo).
[29] Odkazuje-li odvolací soud na závěr formulovaný Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Odo 839/2006, podle něhož zkrácení funkčního období členů dozorčí rady nedopadá na délku funkčního období člena dozorčí rady zvoleného zaměstnanci před účinností rozhodnutí o změně stanov, přehlíží, že ustanovení zakládající povinnou účast zaměstnanců v dozorčích radách slouží k ochraně zájmů zaměstnanců jako privilegované skupiny věřitelů akciové společnosti. Právě s odvoláním na tento účel byly závěry usnesení sp. zn. 29 Odo 839/2006 formulovány jako výjimka z obecně platného pravidla.
[30] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že mění-li se stanovy akciové společnosti rozhodnutím valné hromady, je změna stanov, spočívající v prodloužení funkčního období členů jejích volených orgánů, vůči stávajícím i budoucím členům volených orgánů společnosti účinná zásadně okamžikem, kdy o ní valná hromada rozhodla, není-li v rozhodnutí valné hromady, zákoně či ve stanovách uvedeno jinak.
[31] Mění-li se pak stanovy akciové společnosti rozhodnutím jediného akcionáře, je změna stanov, spočívající v prodloužení funkčního období členů jejích volených orgánů, vůči stávajícím i budoucím členům volených orgánů společnosti účinná – nejde-li o výše vypočtené výjimky – zásadně okamžikem, kdy rozhodnutí jediného akcionáře společnosti dojde (§ 45 odst. 4 věta druhá z. o. k.).
c) K možnosti sjednání časově neomezeného funkčního období členů volených orgánů
[32] Nejvyšší soud nepřehlédl, že nové stanovy dovolatelky upravují funkční období členů jejích volených orgánů jako časově neomezené. Ohledně možnosti sjednat si, že funkční období členů volených orgánů nebude časově omezeno, přitom v právní praxi dosud nepanovala shoda. Jelikož Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil, musel se zabývat i otázkou, zda je ujednání, podle kterého je funkční období členů volených orgánů časově neomezené, přípustné.
[33] Nejvyšší soud při posouzení této otázky vychází ze soukromoprávní zásady „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 odst. 3 věta první usnesení č. 2/1993 předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Za přiléhavý má i odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu, sp. zn. I ÚS 190/15, podle kterého platí, že pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob.
[34] K dispozitivnosti úpravy zákona o obchodních korporacích se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává:
1) Obecně platí, že právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní. Jinak řečeno, strany se mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje.
2) Ustanovení § 1 odst. 2 části věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak vychází z toho, že takový zákaz bude výslovný. Výslovný zákaz určitého ujednání stran může být přímý i nepřímý.
3) V případě přímého zákazu zákon výslovně určuje, že se určité jednání zakazuje. Příkladem přímých výslovných zákazů je právě ustanovení § 1 odst. 2 část věty za středníkem o. z., jež zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Povaha právní normy, od níž se taková ujednání odchylují (tj. zda jde o právní normu absolutně či relativně kogentní anebo o právní normu dispozitivní), přitom není významná. Jinak řečeno, ani od dispozitivní právní normy se strany nemohou odchýlit způsobem popsaným v § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Je-li však možno jakoukoliv odchylku od určité právní normy považovat (per se) za porušující dobré mravy, veřejný pořádek či právo upravující postavení osob, lze takovou právní normu kvalifikovat jako (absolutně) kogentní.
4) V případě nepřímého zákazu zákon odchylné ujednání stran reprobuje tím, že je prohlašuje za neplatné, případně za zdánlivé, či určuje, že se k němu nepřihlíží. Příkladem nepřímého výslovného zákazu je ustanovení § 580 o. z., podle něhož je neplatné (mimo jiné) právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. I v tomto případě platí, že zákon zakazuje každou odchylku od určité právní normy, která odporuje jejímu smyslu a účelu, byť by obecně nešlo o právní normu (absolutně) kogentní (tedy byť by jiné odchylky od právní normy byly možné). Brání-li však smysl a účel určité právní normy jakémukoliv odchylnému ujednání, půjde o právní normu (absolutně) kogentní.
[35] Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněná pod čísly 152/2018 a 10/2019 Sb. rozh. obč.).
[36] V souladu s uvedenými judikatorními závěry Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že úprava délky funkčního období představenstva akciové společnosti obsažená v § 439 odst. 3 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, je dispozitivní (srov. výslovnou dikci citovaného ustanovení).
[37] Za situace, kdy – jak bylo výše řečeno – valná hromada může členy volených orgánů (které volí) odvolat z funkce kdykoliv, i bez udání důvodů, Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, pro který by nemělo být možné ve stanovách ujednat, že funkční období členů volených orgánů je časově neomezené. Lze tedy uzavřít, že zásadně je možné ve stanovách akciové společnosti upravit funkční období členů volených orgánů (i) jako časově neomezené [srovnej dále i usnesení ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 14 Cmo 129/2021, v němž Vrchní soud v Praze formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož stanovy akciové společnosti mohou upravit funkční období člena představenstva na dobu neurčitou (časově neomezenou)].
c) Aplikace výše uvedených (obecných) závěrů v projednávané věci
[38] Jelikož (podle obsahu spisu) P. O. ve výkonu funkce pokračoval i po uplynutí původního (pětiletého) funkčního období, vztahovala se na něj ujednání nových stanov, v nichž bylo funkční období členů představenstva upraveno jako časově neomezené. Funkce v představenstvu navrhovatelky mu proto zanikla až okamžikem jeho smrti – tedy 28. 12. 2019.
d) Shrnutí rozhodnutí
[39] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, přičemž dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil tak, že jako den zániku členství a funkce P. O. v představenstvu navrhovatelky do obchodního rejstříku zapsal den jeho úmrtí.
Autor: -mha-