// Profipravo.cz / Pojistná smlouva 28.06.2021
Odmítnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
I. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je zvláštní úpravou ve vztahu k obecné úpravě pojištění obsažené v zákoně o pojistné smlouvě a od 1. 1. 2014 v občanském zákoníku, proto má aplikační přednost a občanský zákoník se použije pouze subsidiárně na řešení otázek, které zvláštní zákon neupravuje.
II. Právní vztah z pojištění vzniká již dnem uzavření pojistné smlouvy bez ohledu na to, zda některá práva a povinnosti vzniknou až později, a proto se za rozhodný okamžik pro určení právního režimu pojistné smlouvy považuje okamžik jejího uzavření.
III. Vztah mezi poškozeným a pojistitelem z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se tedy v posuzované věci řídí právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy, a to zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v tehdy účinném znění. V § 7 odst. 4 tohoto zákona je výslovně stanoveno, že plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně. Uvedený zákon nestanoví žádné pravidlo, podle nějž by byl pojistitel oprávněn plnění zcela odmítnout s poukazem na vědomé uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů o rozsahu pojistné události. A jelikož jde o zvláštní úpravu, která má přednost před úpravou obecnou, zákon o pojistné smlouvě (a tedy ani jeho § 24 upravující možnost odmítnout poskytnutí pojistného plnění spojenou navíc se zánikem pojistného vztahu) se v dané věci neuplatní.
Pojistitelka zde tudíž pojistné plnění odepřela poškozenému bezdůvodně, neboť ustanovení § 7 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jí nedává možnost odmítnout plnění v celém rozsahu, byť se nepravdivý údaj týkal jen části uplatněného nároku. Oprávnění pojistitele plnit jen v rozsahu, v němž je prokázána odpovědnost pojištěného, se pak opírá o ustanovení § 6 zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 128/2020, ze dne 25. 3. 2021
Dotčené předpisy:
§ 3028 odst. 1 o. z.
§ 3028 odst. 3 o. z.
§ 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.
§ 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.
§ 24 odst. 1 písm. b) zák. č. 37/2004 Sb.
Kategorie: pojistná smlouva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 C 99/2018-78, vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 97 073 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci vznikla škoda poté, co dne 30. 11. 2016 na benzinové čerpací stanici do přední části jeho zaparkovaného vozidla XY, reg. zn. XY, narazil při couvání vůz XY, reg. zn. XY, pojištěný u žalované na základě rámcové pojistné smlouvy ze dne 30. 6. 2005 ve znění dodatku č. 11 ze dne 30. 6. 2012. Na vozidle žalobce praskl čelný díl (horní část kapoty), který je kompaktním prvkem skeletu vozidla a součástí bezpečnostní deformační zóny. Opravu z důvodu bezpečného provozu vozidla nebylo možné provést jinak než výměnou celého dílu. Po prohlídce vozidla likvidátorem žalované byl na základě dohody s ním objednán nový přední díl karoserie z Velké Británie. Žalobce uhradil na základě faktury vystavené autoservisem za opravu částku 97 073 Kč. Připustil, že jeho vozidlo mělo před nehodou kosmetickou vadu spočívající v nalomení spodního okraje špiček předního nárazníku. Poškození špiček nemělo žádný vliv na bezpečný provoz vozu a nijak neovlivnilo rozsah opravy. Žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění s odkazem na § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), protože žalobce v písemném prohlášení ze dne 6. 1. 2017 uvedl, že vozidlo nebylo před nehodou poškozeno, čímž porušil povinnosti oprávněné osoby. Soud prvního stupně takové porušení hodnotil jako marginální, protože nemělo vliv na vznik nebo průběh pojistné události, rozsah opravy, ani podstatný vliv na výši pojistného plnění. Dále dovodil, že se na daný případ vztahují zásady platného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), i když se plnění z pojištění řídí zákonem o pojistné smlouvě (§ 3030 o. z.). Rozhodnutí pojistitele o odmítnutí pojistného plnění musí být korigováno zásadou poctivého jednání (§ 6 odst. 1 o. z.) a zásadou neposkytnutí právní ochrany zjevnému zneužití práva (§ 8 o. z.). Musely by být kumulativně naplněny předpoklady pro odmítnutí pojistného plnění, a to podstatné porušení povinnosti oprávněnou osobou a existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem nebo průběhem pojistné události nebo zvětšením rozsahu následků pojistné události nebo ztížením šetření pojistitele. Soud prvního stupně § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě přirovnal k § 2800 o. z. Pojistitel by se tak měl pokusit porovnat potenciální výši pojistného plnění, které by bylo poskytnuto při běžném chodu věcí, aniž by došlo k porušení právní povinnosti, se skutečnou výší pojistného plnění za pojistnou událost.
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 27 Co 134/2019-123, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Okresní soud správně vyhodnotil, že nepravdivé prohlášení žalobce nemělo žádný vliv na likvidaci pojistné události. Nelze klást k tíži žalobce, že by uvedl vědomě nepravdivý údaj o stavu vozidla před dopravní nehodou, který by svou závažností způsobil možnost žalované odmítnout pojistné plnění podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě.
3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že pro vznik práva pojistitele odmítnout pojistné plnění podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě z důvodu uvedení vědomě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů týkajících se rozsahu pojistné události nebo zamlčení podstatných údajů týkajících se této události není rozhodující, jaký vliv měly tyto údaje na rozsah plnění ze strany pojistitele. Ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě má sankční povahu a pro jeho aplikaci je dostačující již pouhá skutečnost, že žalobce při uplatňování práva na pojistné plnění vědomě uvedl nepravdivé informace. Cílem institutu sankčního odmítnutí pojistného plnění je odrazení osob uplatňujících vůči pojistiteli právo na pojistné plnění od podvodného jednání. Odvolací soud pochybil, když vyšel z komentářové literatury k § 2800 o. z., který upravuje zcela odlišný právní institut, a to právo pojistitele přiměřeně snížit pojistné plnění. Odkazuje zejména na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. 10 To 7/2007, uveřejněné v Trestním právu, roč. 2008, č. 7–8, pod č. 656/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2415/2006. Dále namítá, že odvolací soud aplikoval ustanovení části první hlavy I o. z. (zejména § 6 a § 8 o. z.) způsobem, který vedl k tomu, že dosavadní právní úprava nebyla v právních vztazích vzniklých v době do 31. 12. 2013 náležitě respektována. Odchýlil se tím zejména od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4597/2017, a ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 329/2015. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a je přípustné pro řešení otázky, zda za daných skutkových okolností pojistiteli (žalované) vzniklo právo odmítnout pojistné plnění, neboť se jedná o otázku hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena.
5. Dovolání není důvodné.
6. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).
7. Podle § 3080 bodu 205 a § 3081 o. z. byla ke dni 1. 1. 2014 zrušena část první zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).
8. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
9. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému mimo jiné způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci.
10. Podle § 7 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.
12. Podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě nestanoví-li zákon jinak, může pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout, jestliže oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí.
13. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně bylo poškozené vozidlo pojištěno u žalované na základě rámcové pojistné smlouvy ze dne 30. 6. 2005 ve znění dodatku ze dne 30. 6. 2012, k dopravní nehodě došlo 30. 11. 2016.
14. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je zvláštní úpravou ve vztahu k obecné úpravě pojištění obsažené v zákoně o pojistné smlouvě a od 1. 1. 2014 v občanském zákoníku, proto má aplikační přednost a občanský zákoník se použije pouze subsidiárně na řešení otázek, které zvláštní zákon neupravuje.
15. Právní vztah z pojištění vzniká již dnem uzavření pojistné smlouvy bez ohledu na to, zda některá práva a povinnosti vzniknou až později, a proto se za rozhodný okamžik pro určení právního režimu pojistné smlouvy považuje okamžik jejího uzavření. Nebylo by totiž logické, kdyby se práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených před účinností zákona řídily dosavadními právními předpisy, ovšem smlouvy jako takové novou právní úpravou (srov. Jandová, L., Šlauf, P., Svejkovský, J. Pojištění v novém občanském zákoníku. Komentář, 1. vydání, Praha C. H. Beck, 2014, s. 10; shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 171/2019).
16. Vztah mezi žalobcem a žalovanou z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se tedy řídí právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy, a to zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v tehdy účinném znění. V § 7 odst. 4 tohoto zákona je výslovně stanoveno, že plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně. Uvedený zákon nestanoví žádné pravidlo, podle nějž by byl pojistitel oprávněn plnění zcela odmítnout s poukazem na vědomé uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů o rozsahu pojistné události. A jelikož jde o zvláštní úpravu, která má přednost před úpravou obecnou, zákon o pojistné smlouvě (a tedy ani jeho § 24 upravující možnost odmítnout poskytnutí pojistného plnění spojenou navíc se zánikem pojistného vztahu) se v dané věci neuplatní.
17. Žalovaná tudíž pojistné plnění odepřela žalobci bezdůvodně, neboť ustanovení § 7 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jí nedává možnost odmítnout plnění v celém rozsahu, byť se nepravdivý údaj týkal jen části uplatněného nároku. Oprávnění pojistitele plnit jen v rozsahu, v němž je prokázána odpovědnost pojištěného, se pak opírá o ustanovení § 6 zákona. V tomto směru se odvolací soud vlivem dřívějšího poškození okraje nárazníku na výsledném poškození vozu zabýval a dovolání tyto závěry nezpochybňuje.
18. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy ve výsledku správné, byť zčásti z jiných důvodů, než jsou v něm uvedeny. Z tohoto důvodu je nadbytečné se zabývat řešením dovolatelkou vymezené právní otázky výkladu § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě, která je pro právní posouzení věci nerozhodná.
19. Jelikož dovolací soud neshledal dovolání důvodným, podle § 243d písm. a) o. s. ř. dovolání zamítl.
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť v dovolacím řízení úspěšnému žalobci, jenž by měl na náhradu nákladů řízení právo, v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.
Autor: -mha-