// Profipravo.cz / Pojistná smlouva

Pojistná smlouva

01.11.2023 00:02

Znečištění vozovky provozní kapalinou motorového vozidla

Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojuje dopad tohoto předpisu jen se zde vyjmenovanými, uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu újmy, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Pro nárok na pojistné plnění je rozhodující rozsah odpovědnosti osoby, za niž má pojistitel plnit, a rozsah plnění pak může být modifikován zejména ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. Pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla však není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, nejsou-li vyloučeny výčtem obsaženým v § 7 zákona; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud zákon č. 168/1999 Sb., popř. jiný zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena. Pojištěná osoba tak nemá podle zákona č. 168/1999 Sb. vůči svému pojistiteli odpovědnosti nárok na náhradu skutečné škody, která jí vznikla při havárii vlastního vozu tím, že musela nahradit náklady vynaložené na vyproštění, odtah a parkovné svého vozidla, jež způsobilo překážku provozu na dálnici. Stejně tak nenáleží třetí osobě, která by takové náklady vynaložila za pojištěného, přímý nárok na pojistné plnění.

Od uvedených případů je však nezbytné odlišit situace, kdy poškozené vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobí skutečnou škodu na majetku jiného subjektu, tj. škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci [§ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.], například na vozovce, dopravním značení nebo svodidlech. Za škodu podle citovaného ustanovení je třeba pokládat i ztrátu či omezení užitné vlastnosti věci (komunikace), proto je poškozením i kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla, jejímž okamžitým následkem je zhoršení sjízdnosti komunikace a (bez vyčištění vozovky) i postupná fyzická degradace jejího povrchu. Nejde jen o vytvoření dočasné překážky v provozu (jakou vytvoří například havarované vozidlo či jeho náklad, případně znečištění vozovky zeminou při polních či stavebních pracích), ale o negativní ovlivnění vlastností vozovky, které by bez odborného zásahu změnilo užitné vlastnosti komunikace trvale.

Znečištění komunikace je stav, který může bez dalšího odstranit sám jeho původce, zatímco u poškození komunikace lze vycházet z toho, že za opravu je třeba pokládat činnost, kterou musí vykonat subjekt disponující odbornými znalostmi a technologiemi. Byť tedy kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla v zásadě je znečištěním, dosáhne-li značného rozsahu a závažnosti, ohrožuje-li bezpečnost silničního provozu a nelze-li ji odstranit bez zásahu odborného subjektu, je namístě pokládat ji za poškození komunikace.

Správce komunikace, který vynaložil náklady na odborné odstranění rozsáhlé olejové skvrny z vozovky, tak má nárok na jejich náhradu vůči provozovateli vozidla a současně přímý nárok na pojistné plnění (proti pojistiteli odpovědnosti) či na plnění z garančního fondu (proti České kanceláři pojistitelů) podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., neboť jde o náklady na odstranění škody na vozovce způsobené provozem motorového vozidla (§ 28 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2961/2022, ze dne 15. 8. 2023

18.09.2023 00:02

Právo na výplatu pojistného plnění u pojištění odpovědnosti za škodu

I. Pojištěný, který dosud neuhradil poškozenému způsobenou škodu (§ 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě), neměl podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě (a při absenci odchylného ujednání v pojistné smlouvě) právo požadovat po pojistiteli, ať již v nalézacím řízení nebo v exekučním řízení, splnění závazku z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu jinak [pro sebe (na svůj účet)] než výplatou pojistného plnění poškozenému.

Požaduje-li tedy pojištěný z titulu odpovědnosti za škodu, kterou způsobil jinému, podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě po pojistiteli v nalézacím řízení splnění závazku z pojistné smlouvy pro sebe (na svůj účet) [aniž jde o případ uvedený v § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě], je to důvodem pro zamítnutí žaloby; uplatňuje totiž nárok, který mu podle hmotného práva nepřísluší.

II. Jiný názor se neuplatní ani při vymáhání nároku podle § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě v době po prohlášení konkursu na majetek pojištěného. I poté, co insolvenční soud rozhodl o úpadku pojištěného z odpovědnosti za škodu a prohlásil konkurs na jeho majetek, je insolvenční správce pojištěného, který poškozenému neuhradil způsobenou škodu, oprávněn domáhat se v nalézacím řízení po pojistiteli pouze toho, aby za něj uhradil škodu přímo pojištěnému; právo požadovat úhradu pojistného plnění do majetkové podstaty mu nenáleží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2304/2022, ze dne 30. 6. 2023

21.08.2023 00:02

Promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti

Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči pojištěnému škůdci promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Právo na pojistné plnění se tak může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 a § 629 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody. Proto se soud při posouzení námitky promlčení pojistného plnění z pojištění odpovědnosti musí zabývat všemi okolnostmi rozhodnými pro její posouzení, tedy nejen z hlediska promlčecí lhůty podle § 626 o. z., ale i z hlediska počátku a běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 620 o. z., jež běží poškozenému vůči škůdci.

Při úvaze o promlčení práva na pojistné plnění je třeba vzít v úvahu především zvláštní ustanovení § 626 o. z. o počátku promlčecí lhůty k uplatnění tohoto práva. Při posouzení otázky, zda se promlčelo právo na náhradu škody nebo újmy, jehož promlčení limituje právo na pojistné plnění, je pak nutno přihlížet nejen k obecné úpravě délky a počátku promlčecí lhůty (§ 620 a § 629 o. z.), ale i ke zvláštní úpravě délky a počátku této lhůty obsažené v § 639 a § 640 o. z.

Z uvedeného vyplývá, že při posouzení promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. je nutno přihlížet i k novému běhu promlčecích lhůt prodloužených na deset let v důsledku uznání dluhu osobou povinnou k náhradě škody (§ 639 o. z.) nebo v důsledku přiznání práva na náhradu škody pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci (§ 640 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3850/2022, ze dne 23. 5. 2023

15.08.2023 00:02

Sankční úrok za prodlení pojistitele dle zákona č. 168/1999 Sb.

Sankční úrok za prodlení pojistitele se splněním povinností zakotvených v § 9 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb. se stanoví z výše pojistného plnění poškozeným požadovaného, ať již se v budoucnu ukáže, že bylo požadováno důvodně či nikoli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, ze dne 16. 5. 2023

22.03.2023 00:02

Pojistné plnění z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu

Protože § 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zakládá zaměstnavateli právo na pojistné plnění právě jen v případě, že zaměstnavateli vznikne povinnost nahradit škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce, na povinnost zaměstnavatele, jenž je zároveň tzv. třetí osobou ve smyslu § 55 odst. 1 věty první zákona o veřejném zdravotním pojištění, nahradit podle tohoto ustanovení zdravotní pojišťovně náklady vynaložené na zdravotní péči poskytnutou zaměstnanci a hrazenou ze zdravotního pojištění, se tudíž zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nevztahuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3078/2021, ze dne 8. 12. 2022

28.02.2023 00:01

Nedodržení požadavku na písemnou formu pojistné smlouvy

Nedodržení požadavku na písemnou formu pojistné smlouvy, jak je formulován v § 2758 odst. 2 věty první o. z., nemůže být (samo o sobě) důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti pojistných smluv, které jsou uzavřeny v rozporu s tímto ustanovením. Jelikož má vykládané ustanovení za účel ochranu soukromých zájmů (plní toliko varovnou a důkazní funkci), spojuje s jejím nedodržením § 586 o. z. nanejvýš neplatnost relativní.

Relativní neplatnost může namítnout pouze osoba, na ochranu jejíchž zájmů zákon neplatnost právního jednání stanoví (§ 586 odst. 1 o. z.). Jak varovná, tak důkazní funkce požadavku na písemnou formu pojistné smlouvy (jak je formulován v § 2758 odst. 2 o. z.) slouží k toliko ochraně pojistníka; znamená to tedy, že osobou, která může namítat neplatnost pojistné smlouvy pro nedostatek písemné formy určené § 2758 odst. 2 o. z., je zásadně jen pojistník.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 935/2022, ze dne 30. 11. 2022

05.12.2022 00:02

K (ne)možnosti snížení výše postižního práva pojistitele dle § 2953 o. z.

Skutečnost, že postižní právo pojistitele podle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. nemá povahu práva na náhradu škody, nýbrž se jedná o originární právo pojistitele vůči pojištěnému, vylučuje přímou aplikaci ustanovení § 2953 o. z., které umožňuje soudu z důvodů zvláštního zřetele hodných přiměřeně snížit právo poškozeného na náhradu škody. Ustanovení § 2953 o. z. nelze v případě postižního práva pojistitele aplikovat ani analogicky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2888/2020, ze dne 31. 8. 2022

05.09.2022 00:01

Náhrada nákladů řízení pojistitelem dle § 2862 odst. 2 věta druhá o. z.

I. Ustanovení § 6 odst. 2 písm. d) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahuje na náklady poškozeného spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli. Oproti tomu právo pojištěného škůdce na hrazení jeho nákladů pojistitelem, jež škůdce vynaložil v řízení o náhradě újmy, je upraveno v občanském zákoníku, konkrétně v ustanovení § 2862 odst. 2 věta druhá o. z.

Ustanovení § 2862 odst. 2 věta za středníkem o. z. tedy dopadá na náhradu nákladů řízení pro případ, že je proti pojištěnému škůdci v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení o náhradu újmy ze strany poškozeného před soudem nebo rozhodčí řízení.

II. I pro zvláštní úpravu náhrady nákladů podle § 2862 odst. 2 věta druhá o. z. platí náhrada nákladů toliko účelně vynaložených.

III. Okolnost, že pojišťovna jako odpovědnostní pojistitel vystupovala v řízení o náhradu újmy jako vedlejší účastník na straně pojištěného (škůdce), sama o sobě neznamená, že pojištěný vynaložil náklady na své právní zastoupení neúčelně. Je tak nutno odmítnout názor, že povinnost pojistitele hradit náklady řízení pojištěného (na jeho zastoupení) platí jen tehdy, jestliže pojištěný v řízení vystupuje samostatně.

Pokyn pojistitele pojištěnému podle § 2862 odst. 2 věta druhá o. z. v řízení o náhradě újmy poškozeného může spočívat např. v tom, jaké skutečnosti má pojištěný v řízení tvrdit (prokazovat) a jakou právní argumentaci k tomu má uplatňovat. Je přitom třeba v každém jednotlivém případě zkoumat podle individuálních skutkových okolností význam takového pokynu pojistitele ve vztahu k pojištěnému pro dané řízení.

Pokyn pojistitele vůči pojištěnému však nemůže spočívat v uložení povinnosti odvolat plnou moc advokátovi, tedy představovat vyloučení práva účastníka být v řízení zastoupen. Takový pokyn by byl v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc před soudy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3173/2020, ze dne 31. 5. 2022

01.06.2022 00:01

Porušení povinnosti při sjednávání soukromého pojištění

Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě neupravovalo následky porušení pojistných podmínek po uzavření (případně po změně) pojistné smlouvy, nýbrž porušení povinností při sjednávání pojistné smlouvy (případně při její změně), tedy typicky porušení povinnosti odpovídat pravdivě na skutečnosti požadované pojistitelem (např. o zdravotním stavu, resp. anamnéze pojištěného, o charakteru a četnosti zejména rizikových aktivit apod.) v průběhu sjednávání podmínek pojištění. Odmítnutí podstoupit operaci na doporučení lékařů po vzniku pojistné události nepředstavuje porušení povinnosti při sjednávání soukromého pojištění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 653/2021, ze dne 25. 2. 2022

23.05.2022 00:01

Nárok zahraničního sociálního pojistitele na pojistné plnění

Zahraniční sociální pojistitel, který podle národního předpisu země, v níž působí, poskytl invalidní důchod osobě zraněné při dopravní nehodě na území České republiky, nemá přímý nárok na pojistné plnění za vyplacené částky proti českému pojistiteli odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 589/2020, ze dne 26. 1. 2022

07.03.2022 00:02

Právo na pojistné plnění ze smlouvy o pojištění ve prospěch třetí osoby

Ve smlouvě o pojištění ve prospěch třetí osoby se pojistník zavazuje platit pojistné za třetí osobu, v jejíž prospěch bylo sjednáno pojištění. Aktivní legitimaci k uplatnění závazku pojistitele poskytnout pojistné plnění však má jiná, třetí osoba, v jejíž prospěch bylo pojištění sjednáno. Základní charakteristikou smlouvy o pojištění ve prospěch třetího je, že osoba pojistníka je (vždy) odlišná od osoby oprávněné. Oprávněný pojištěný se stává účastníkem smlouvy, projeví-li se smlouvou ve svůj prospěch souhlas. Tento souhlas může být dán i dodatečně při uplatnění práva na pojistné plnění. Dá-li tato třetí osoba souhlas s pojistnou smlouvou a nastane-li pojistná událost, je aktivně legitimovaná požadovat pojistné plnění právě tato třetí osoba.

Jinými slovy, dá-li tato třetí osoba souhlas se smlouvou, je pouze ona oprávněna domáhat se pojistného plnění, tedy nikoli např. pojistník. Pokud se svým právním postavením podle pojistné smlouvy souhlas tato třetí osoba neprojeví, má smlouva právní následky jen pro pojistitele a pojistníka, jakožto smluvní strany. Obecná právní úprava obsažená v § 50 odst. 2 obč. zák., která má být podle § 11 zákona o pojistné smlouvě použita obdobně, stanovila pro případ, že třetí osoba nevysloví souhlas se smlouvou, že právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak.

V nyní posuzovaném případě však bylo v čl. 26 všeobecných pojistných podmínek ujednáno, že uplatnit právo na poskytnutí pojistného plnění náleží výlučně pojištěnému a pojistník je oprávněn vykonávat (výlučně) ostatní práva z pojistného vztahu. V takovém případě, pokud pojištěný tohoto svého práva nevyužil, nemůže se pojistník domáhat práva na poskytnutí pojistného plnění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 992/2021, ze dne 25. 11. 2021

28.12.2021 00:01

Rozhodování soudu o přiměřeném snížení pojistného plnění

Pokud soud přistoupí ke snížení pojistného plnění, je třeba, aby míru snížení posuzoval podle všech rozhodných okolností případu a aby vyložil, na základě jaké úvahy dospěl ke konkrétní míře snížení pojistného plnění, a svůj závěr řádně odůvodnil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1970/2021, ze dne 30. 8. 2021

08.12.2021 00:02

Refundovatelná úhrada škody pojištěným podle § 44 odst. 3 ZPS

Z hlediska naplnění hypotézy ustanovení § 44 odst. 3 ZPS je rozhodné, nahradil-li pojištěný škodu poškozenému, přičemž tato náhrada nemusí být pouze relutární povahy. Úhrada škody může být provedena jak v penězích, tak i v nepeněžní formě. Účelem zkoumané úpravy je, aby se přímo pojištěnému od pojistitele dostalo pojistného plnění kryjícího náklady vzniknuvší pojištěnému v souvislosti s odstraněním následků škodní události, či náklady vynaložené na kompenzaci poškozeného.

Účelem ustanovení § 44 odst. 3 ZPS tedy je, aby se pojištěnému dostalo ze strany pojistitele plnění kryjícího náklady, které pojištěný vynaložil na kompenzaci poškozeného; tato úprava nemá vést k tomu, aby pojistitel hradil pojištěnému (jiné) náklady vynaložené na pořízení zboží či služeb. Podstatné z hlediska § 44 odst. 3 ZPS je pouze to, zda skutečně pojištěným škoda nahrazena byla, nikoliv skutečnost, že poškozený dále na její náhradě netrvá, neboť se škůdcem uzavřel jiné smluvní vztahy. Za úhradu škody pojištěným podle § 44 odst. 3 ZPS tedy nelze považovat dohodu o jiných smluvních vztazích mezi pojištěným a poškozeným.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3176/2020, ze dne 31. 8. 2021

28.06.2021 00:02

Odmítnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

I. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je zvláštní úpravou ve vztahu k obecné úpravě pojištění obsažené v zákoně o pojistné smlouvě a od 1. 1. 2014 v občanském zákoníku, proto má aplikační přednost a občanský zákoník se použije pouze subsidiárně na řešení otázek, které zvláštní zákon neupravuje.

II. Právní vztah z pojištění vzniká již dnem uzavření pojistné smlouvy bez ohledu na to, zda některá práva a povinnosti vzniknou až později, a proto se za rozhodný okamžik pro určení právního režimu pojistné smlouvy považuje okamžik jejího uzavření.

III. Vztah mezi poškozeným a pojistitelem z pojistné smlouvy o povinném smluvním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla se tedy v posuzované věci řídí právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy, a to zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v tehdy účinném znění. V § 7 odst. 4 tohoto zákona je výslovně stanoveno, že plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen tuto újmu nahradit a kterou poškozený řádně prokázal, nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně. Uvedený zákon nestanoví žádné pravidlo, podle nějž by byl pojistitel oprávněn plnění zcela odmítnout s poukazem na vědomé uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů o rozsahu pojistné události. A jelikož jde o zvláštní úpravu, která má přednost před úpravou obecnou, zákon o pojistné smlouvě (a tedy ani jeho § 24 upravující možnost odmítnout poskytnutí pojistného plnění spojenou navíc se zánikem pojistného vztahu) se v dané věci neuplatní.

Pojistitelka zde tudíž pojistné plnění odepřela poškozenému bezdůvodně, neboť ustanovení § 7 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jí nedává možnost odmítnout plnění v celém rozsahu, byť se nepravdivý údaj týkal jen části uplatněného nároku. Oprávnění pojistitele plnit jen v rozsahu, v němž je prokázána odpovědnost pojištěného, se pak opírá o ustanovení § 6 zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 128/2020, ze dne 25. 3. 2021

02.06.2021 00:02

Další důvody odmítnutí pojistného plnění nad rámec § 2809 o. z.

Ustanovení § 2809 občanského zákoníku nebrání smluvním stranám pojistné smlouvy sjednat si možnost odmítnutí pojistného plnění pro případ, že se pojistník bude domáhat pojistného plnění podáním vědomě nekorektního (nepravdivého) vysvětlení vzniku a okolností jím tvrzené pojistné události.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, ze dne 2. 3. 2021

02.06.2021 00:01

Ujednání způsobu stanovení ceny zdravotních služeb ve zvláštní smlouvě

Ustanovení § 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění představuje zvláštní právní úpravu úhrady ošetřovatelské péče poskytované zařízením pobytových sociálních služeb, která předpokládá za účelem zajištění úhrady (věcného plnění) ošetřovatelské péče z veřejného zdravotního pojištění uzavření zvláštní smlouvy. Na základě této zvláštní smlouvy je pak zdravotní pojišťovna povinna poskytnutou ošetřovatelskou péči pobytovému zařízení sociálních služeb uhradit.

Ujednání způsobu stanovení ceny zdravotních služeb ve zvláštní smlouvě (§ 17a zákona o veřejném zdravotním pojištění) vylučuje protiústavní zásah do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, ze dne 25. 2. 2021

24.05.2021 00:02

Právo pojištěného na náhradu částky vyplacené na náhradu nákladů řízení

Pod termínem „náklady řízení vynaložené pojištěným“, jejž obsahuje § 45 odst. 4 věta druhá zákona č. 37/2004 Sb., je nutno rozumět nejen náklady, které vynaložil pojištěný na svou obranu v řízení, ale i náklady, které je povinen podle rozhodnutí státního orgánu, který v řízení o náhradu škody rozhodoval, zaplatit protistraně (poškozenému). Uhradil-li tedy škůdce (pojištěný) v řízení před státním orgánem o náhradu škody poškozenému náklady řízení, má, za splnění podmínek § 45 zákona č. 37/2004 Sb. a § 8 zákona č. 168/1999 Sb., vůči pojistiteli z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků právo na náhradu těchto nákladů.

Dovolací soud se neztotožňuje s názorem, který zastává část právnické literatury, že náklady řízení, jež byly rozhodnutím státního orgánu přiznány poškozenému v řízení proti škůdci, jsou tzv. zachraňovacími náklady. Nejde totiž o náklady na odvrácení vzniku bezprostředně hrozící pojistné události, ani na zmírnění následků již nastalé pojistné události, neboť její následky nijak nezmírňují, a už vůbec ne o náklady, jež by byl povinen vynaložit z hygienických, ekologických či bezpečnostních důvodů, jak zachraňovací náklady definuje § 32 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 37/2004 Sb. Podle důvodové zprávy k zákonu o pojistné smlouvě je účelem a smyslem § 32 učinit v obecném zájmu všechna opatření nezbytná k zabránění vzniku škod, případně ke zmírnění jejich následků nebo k zabránění dalších následných škod. Náklady vynaložené v řízení před státními orgány poškozeným, jejichž náhrada byla uložena škůdci, nemají charakter shora popsaných zachraňovacích nákladů, neboť jejich účelem není ani škodě předejít ani ji zmírnit. Navíc má podle znění citovaného ustanovení na náhradu těchto nákladů právo pouze pojistník, tedy nikoli pojištěný, což by zakládalo nerovnost, kterou zřejmě zákonodárce nesledoval.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 700/2019, ze dne 24. 2. 2021

08.04.2021 00:02

Nárok správce konkursní podstaty úpadce na pojistné plnění

Pojistil-li správce konkursní podstaty majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, pak pojistné plnění z pojistné události, jež nastala (majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce poškodila) za trvání účinků soupisu, náleží do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda vlastníkem sepsaného majetku je úpadce nebo osoba od úpadce odlišná. Vzhledem k tomu, že k pojistné události v dané věci došlo za trvání účinků soupisu, je odtud zjevné, že správci konkursní podstaty vzniklo právo požadovat po pojistiteli, aby v souladu s pojistnou smlouvou pojistné plnění uhradil (zaplatil) do konkursní podstaty úpadce, „jehož (pojištěný) majetek“ (rozuměj majetek, na nějž se pohlíží jako na úpadcův, „cizí“ v poměru k pojištěnému správci konkursní podstaty) byl pojistnou událostí postižen.

Z toho, že dříve (předtím, než pominuly účinky soupisu) nastala pojistná událost poškozující majetek sepsaný do konkursní podstaty, neplyne, že stav takového majetku v době jeho vyloučení z konkursní podstaty úpadce odpovídá stavu vyvolanému jeho poškozením pojistnou událostí. Vrací-li se vylučovaný majetek do dispozice vylučovatele z konkursní podstaty úpadce poškozený (lhostejno jak), může to založit odpovědnostní nárok vylučovatele vůči konkursní podstatě úpadce, z nějž může plynout i následný požadavek vylučovatele, aby mu znehodnocení majetku pojistnou událostí, k níž došlo za trvání účinků soupisu, bylo nahrazeno z těch prostředků, jež byly do konkursní podstaty vyplaceny coby pojistné plnění z této pojistné události; to však nic nemění na tom, že důvod plnit jinam (než do konkursní podstaty) pojistitel nemá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 228/2019, ze dne 30. 12. 2020

23.03.2021 00:02

Právo osoby bez pojištění odpovědnosti na plnění z garančního fondu

I. Vznikla-li škoda vlastníku (provozovateli) nepojištěného vozidla při provozu jeho vozidla, které řídila jiná osoba, jež také odpovídá za škodu, má vlastník právo na plnění z garančního fondu pouze v rozsahu nároku na náhradu škody na zdraví (včetně náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a regresního nároku podle § 6 odst. 4 tohoto zákona), jíž může uplatnit vůči České kanceláři pojistitelů podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., avšak jen v rozsahu, v němž za škodu tato jiná osoba (řidič) odpovídá.

II. Poškozený provozovatel, jemuž vznikl nárok na plnění z garančního fondu, ale současně podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost toto plnění Kanceláři nahradit, nemá na výplatu plnění z garančního fondu právo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 171/2019, ze dne 17. 12. 2020

23.03.2021 00:01

Rozhodné znění zák. č. 168/1999 Sb. k posouzení postižního práva ČKP

Právní vztahy, z nichž vyplývá právo poškozeného na pojistné plnění podle § 6 a § 24 zákona č. 168/1999 Sb. i postižní právo České kanceláře pojistitelů podle § 10 i § 24 odst. 9 citovaného zákona, se posuzují podle zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném k datu škodní události.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 171/2019, ze dne 17. 12. 2020