// Profipravo.cz / Pojistná smlouva
Pojistná smlouva
24.11.2025 00:02
K vázanosti závěrem trestního rozsudku o spoluúčasti poškozeného
Soud rozhodující o žalobě poškozeného proti pojistiteli škůdce o pojistné plnění na náhradu újmy způsobené provozem vozidla není vázán závěrem trestního rozsudku o spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy a je tuto otázku oprávněn a povinen posoudit sám, a to i v případě, že za účinnosti § 129 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném do 31. 3. 2024 byl pojistitel o trestním řízení informován a o možnosti účastnit se tohoto řízení byl orgánem činným v trestním řízení poučen, avšak této možnosti nevyužil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2298/2024, ze dne 13. 10. 2025
14.10.2025 00:01
Počátek běhu lhůty k odstoupení od pojistné smlouvy dle § 2808 odst. 1 o. z.
I. Počátek běhu prekluzivní lhůty, v níž může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § 2788 o. z., je podle § 2808 odst. 1 věty třetí o. z. vázán na objektivní okolnost zjištění zákonem stanovených důvodů pro odstoupení, což je odůvodněno závažností kroku vedoucího k zániku pojistného vztahu od počátku (ex tunc), tedy s povinností vrátit si vzájemně poskytnutá plnění (§ 2808 odst. 2 o. z.). Není pochyb o tom, že stavem „zjištění“, že pojistník nebo pojištěný porušil zákonem uloženou povinnost uvést pravdivé a úplné odpovědi na dotazy pojistitele před uzavřením smlouvy, je míněn doložený okamžik, kdy měl pojistitel k dispozici takové údaje, z nichž vyplývá porušení této povinnosti. To, zda se tak skutečně stalo, může být předmětem soudního sporu, v jehož rámci teprve mohou být tyto okolnosti definitivně postaveny najisto; nejde tedy o nezpochybnitelnou jistotu pojistitele o skutečnostech, které zakládají důvod pro odstoupení od smlouvy, nýbrž o získání takového okruhu informací, v jejichž světle se jeví porušení povinnosti pojistníka dostatečně pravděpodobným.
Ani zákonem stanovená druhá varianta počátku běhu lhůty vymezená okamžikem, kdy pojistitel „musel zjistit“ porušení povinnosti uvedené v § 2788 o. z., není založena na pouhém podezření či jiných slabých podkladech pro odpovídající závěr o porušení povinnosti pojistníka či pojištěného. Jejím smyslem je vyloučit situaci, že by pojistitel postupoval liknavě a nečinil patřičné kroky k podložení svých pochybností či podezření. Nelze totiž činit počátek běhu lhůty závislým na vůli pojistitele, který by podle své úvahy mohl tento okamžik ke svému prospěchu posunout, čímž by byla vyvolána nepatřičná nejistota v právních vztazích. Inkriminovanou podmínku je třeba chápat tak, že pojistitel si neučinil odpovídající závěr, byť mu v tom nic nebránilo. Pouhé zachycení indicií či vznik podezření v tomto smyslu k počátku běhu prekluzivní lhůty nepostačuje, jestliže je potřeba tyto okolnosti ověřit (objektivizovat), a pojistitel tak činí postupem, který není z hlediska způsobu či časových souvislostí nepřiměřeným.
II. Pouhé pozastavení (odklad) platby pojistného plnění nemá fatální dopad na pojistný vztah, jde o faktické neplnění povinnosti, která se mohla stát spornou, případně může být založeno i na jiných důvodech, takže nelze uzavřít, že rozhodnutí pojistitele o pozastavení výplaty vyvolává bez dalšího počátek běhu prekluzivní lhůty k odstoupení od pojistné smlouvy podle § 2808 odst. 1 o. z.
V projednávané věci pojišťovna na konci května 2022 získala první indicie o možných nesrovnalostech v údajích při uzavírání pojistné smlouvy, ty začala běžným postupem bez zbytečných průtahů prověřovat (včetně komunikace s pojištěným, který v reakci na to postupoval liknavě) a ve výsledku se jí dostatečného potvrzení pochybností dostalo výpisem ze SVIPO (20. 8. 2022) a sdělením Generali České pojišťovny (1. 9. 2022) o pojistných událostech řešených touto pojišťovnou s pojištěným. Shora uvedený výklad pojmu „muset zjistit“ v poměrech posuzovaného případu znamená, že pouhé podezření či obecnou pochybnost o pravdivosti údajů, jakou pojišťovna vyjádřila dne 1. 6. 2022 pozastavením výplaty pojistného plnění, nelze považovat za okamžik, kdy „zjistila nebo musela zjistit“ porušení povinnosti ve smyslu § 2808 odst. 1 o. z. Vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, lhůta k odstoupení od smlouvy počala běžet dne 20. 8. 2022, kdy pojišťovna ze SVIPO získala podložené a podrobné informace, které jednoznačně prokazovaly nepravdivost údajů uvedených pojištěným před uzavřením pojistné smlouvy, tedy jeho porušení povinnosti uložené mu v § 2788 o. z. Opačný výklad by nutil pojistitele, aby za účelem zachování prekluzivní lhůty odstupoval od smlouvy, aniž by k tomu byly dány zákonné podmínky, resp. aniž by měl dostatečně ověřeno, že má právo na takový postup.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 798/2025, ze dne 25. 8. 2025
30.09.2025 00:02
Postižní právo pojistitele podle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb.
I. Předpoklady vzniku postižního práva pojistitele odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. stanovil výlučně jeho § 10; nebylo možné je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik práva na náhradu škody, ať již podle § 2910 o. z. nebo podle § 2927 a násl. o. z., případně dle jiných obecných zákonných ustanovení. Použití uvedených ustanovení občanského zákoníku upravujících vznik práva na náhradu škody má význam pouze z hlediska určení pojištěného, tedy toho, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti podle § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. vztahuje.
II. Při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá, zejména pokud by pojištěný ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval by signalizaci na palubní desce, nereagoval by na nezvyklé chování provozovaného vozidla, nebo by porušil zákonnou (či podzákonnou) povinnost související s péčí o technický stav vozidla, např. podle zákona č. 56/2001 Sb.
III. Porušení zákazu řídit vozidlo, na němž nebo na jehož nákladu je led, který by při uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nezakládá postižní nárok pojistitele odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., neboť nejde o závadu technického stavu vozidla ve smyslu zákona č. 56/2001 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2652/2024, ze dne 23. 7. 2025
11.09.2025 00:01
Liberace provozovatele dopravy podle § 2927 odst. 2 o.z.
Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel dopravy zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu.
Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících. V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič autobusu prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu. Není tudíž pochyb, že újma poškozené jako cestující autobusu byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění), tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu. Uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2259/2024, ze dne 24. 7. 2025
04.08.2025 00:02
Snížení pojistného plnění z (havarijního) pojištění dle § 2800 odst. 2 o. z.
S ohledem na výslovné znění § 2800 odst. 2 o. z. nelze než konstatovat, že vědomost pojištěného (nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo) při porušení právní povinnosti s podstatným vlivem na vznik nebo zhoršení následků pojistné události je významnou okolností ovlivňující úvahu o přiměřenosti snížení pojistného plnění pojistitelem, není však zákonnou podmínkou pro vznik oprávnění pojistitele pojistné plnění snížit.
V případě porušení povinnosti z vědomé nedbalosti pojištěného (zejména u povinnosti významné pro bezpečnost osob a ochranu majetku), či dokonce u úmyslného porušení povinnosti, by snížení pojistného plnění mělo být vyšší než při porušení povinnosti z tzv. nedbalosti nevědomé, kde by bylo namístě snížit pojistné jen minimálně či právo na snížení pojistného plnění pojistiteli zcela odepřít. Taková diferencovanost míry snížení pojistného plnění v závislosti na existenci a míře zavinění při porušení povinnosti pojištěným je nezbytná i s přihlédnutím k tomu, že význam má nadále mít (kromě smluvní povinnosti) porušení jakékoli zákonné povinnosti, nejen té, která je stanovena občanským zákoníkem či zákonnou úpravou pojištění. Významnými okolnostmi pro posuzování míry snížení pojistného plnění nadále zůstávají všechny okolnosti konkrétní věci, zejména též závažnost jednání, jím došlo k porušení povinnosti a její důležitost.
Za současné právní úpravy mají zásadní význam konkrétní ujednání pojistné smlouvy. Podle odborné literatury „povaha § 2800 o. z. je dispozitivní a smluvní strany se od něj mohou vzájemnou dohodou odchýlit“. Pojistitel s pojistníkem tedy mohou v pojistné smlouvě sjednat od zákona i od všeobecných smluvních podmínek odlišné předpoklady pro možnost snížení pojistného plnění pojistitelem, například navázání tohoto oprávnění na porušení povinností pojistníkem (pojištěným nebo jinou osobou, která má na pojistné plnění právo) podle konkrétně vymezeného stupně zavinění, či výčtem porušení povinností, pro něž pojistitel pojistné plnění snižovat nebude.
Pro stanovení míry, v jaké se uplatní § 2800 odst. 2 o. z., bude také významné to, o jaký typ pojištění půjde a jak bude definována pojistná událost, tj. situace, v níž je pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění. V určitých případech (s přihlédnutím k úmyslu stran) nebude připadat aplikace § 2800 odst. 2 o. z. vůbec do úvahy. Např. byl-li by jako pojistná událost sjednán nahodilý i třeba nedbalostně zaviněný střet s jiným vozidlem, stěží by bylo možno dovodit, že bylo úmyslem stran sjednat omezení pojistného plnění z důvodu nedbalostního porušení povinnosti pojištěným, kvůli kterému došlo ke střetu vozidel a ke vzniku pojistné události.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1079/2024, ze dne 25. 6. 2025
14.07.2025 00:02
Účelné náklady na pronájem náhradního vozidla po dobu opravy
Náklady na zajištění náhradního vozidla lze podle konkrétních okolností pokládat za účelně vynaložené i v případě, že náhradní vozidlo bylo poškozeným použito k jízdě jen po menší část doby, na kterou bylo pronajato. V daném případě sloužilo náhradní vozidlo k zachování obvyklého standardu pro výkon předmětu činnosti poškozené i jen tím, že jej měla k dispozici.
Při posuzování účelnosti nákladů na zajištění náhradního vozidla je třeba zásadně vyjít z toho, že náhradní vůz má umožnit poškozenému zachování obvyklého standardu, jaký měl před škodní událostí, proto je zpravidla nerozhodné, zda a v jakém rozsahu po dobu opravy náhradní vozidlo sloužilo poškozenému k jízdě, odpovídá-li to způsobu, jímž bylo před škodní událostí užíváno poškozené vozidlo. To však nezbavuje soud povinnosti přihlížet při hodnocení účelnosti nákladů vynaložených na zajištění náhradního vozidla ke všem konkrétním podmínkám posuzovaného případu. Nelze tedy vyloučit, že s ohledem na specifické a výjimečné okolnosti věci shledá soud zajištění náhradního vozidla zcela či po určité období neúčelným; k takovému rozhodnutí však může přistoupit jen z důležitých důvodů, výjimečně a po zralé a řádně odůvodněné úvaze.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1685/2024, ze dne 29. 5. 2025
30.06.2025 00:02
Lhůta pro uplatnění práv z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře
Uplatnění práv zákazníka z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře se při úpadku pořadatele zájezdu odbývá mezi zákazníkem a pojistitelem, od nějž má dostat pojistné plnění kompenzující mu finanční částku, jež je právě pro úpadek pořadatele zcela či zčásti nedobytná. Ostatně i zákon výslovně stanoví (§ 2869 o. z.), že oprávněná osoba uplatňuje svá práva u pojistitele.
Neuplatnila-li zákaznice nárok na pojistné plnění proti pojistiteli označenému ve smlouvě o zájezdu i v tzv. garančním listu ve lhůtě, která byla v její prospěch stanovena na maximální možnou délku šesti měsíců stanovenou zákonem, došlo k takovému prodlení oprávněné osoby, s nímž spojuje právní úprava oslabení subjektivního práva na pojistné plnění obdobné jeho promlčení, to znamená, že namítne-li pojistitel opožděné oznámení škodné události, soud právo na pojistné plnění oprávněné osobě nepřizná. Okolnost, že určení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění nebylo součástí smluvního ujednání mezi spotřebitelem a cestovní kanceláří, na tom nic nemění, neboť ochrana práv zákazníka je založena mechanismem, který je postaven kromě jiného i na tom, že zákazník dostane od svého smluvního partnera (provozovatele zájezdu) tomu odpovídající informaci (jak tomu bylo v posuzovaném případě).
Významný není odkaz zákaznice na úpravu možnosti dodatečného projevení souhlasu s pojistnou smlouvou při uplatnění práva na pojistné plnění (§ 2768 odst. 1 o. z.), neboť tento institut se netýká pravidel nastavení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění při úpadku poskytovatele zájezdu. Protože ujednání účastníků smlouvy se v tomto směru neodchýlilo od zákonné úpravy (§ 7a odst. 2 cestovního zákona), je bezpředmětné řešit meze smluvní volnosti při povinném pojištění (§ 2779 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2277/2024, ze dne 29. 5. 2025
30.04.2025 00:02
Postižní právo vůči provozovateli vozidla dle § 10 odst. 3 ZPOPV
Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se stává provozovatel vozidla solidárním dlužníkem pohledávky pojistitele na náhradu toho, co plnil za pojištěného, prokáže-li pojistitel naplnění podmínek pro vznik postižního práva ve vztahu k pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV. Není nutné, aby byly naplněny všechny důvody pro vznik postižního práva podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) a j) ZPOPV současně. Stačí, pokud je naplněn jen jeden z těchto důvodů. Provozovatel se solidárním dlužníkem podle § 10 odst. 3 ZPOPV nestane, pouze pokud prokáže, že nemohl jednání osoby, vůči níž vzniklo pojistiteli regresní právo podle § 10 odst. 1 písm. g), h), i) nebo j) ZPOPV, ovlivnit. Důkazní břemeno ohledně této skutečnosti tíží provozovatele vozidla.
V posuzovaném případě bylo prokázáno, že řidič nebyl v době dopravní nehody držitelem příslušného řidičského oprávnění (nejednalo se přitom o osobu, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla). Tím pojišťovně vzniklo vůči řidiči [ve smyslu § 2 písm. f) ZPOPV pojištěnému] postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV. Podle § 10 odst. 3 ZPOPV se provozovatelka vozidla, jímž vznikla škoda, stala solidární dlužnicí za dluh řidiče, ledaže by prokázala, že nemohla jednání řidiče ovlivnit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2754/2024, ze dne 27. 3. 2025
25.02.2025 00:02
Výše nákladů na opravu vynaložených po dlouhodobém odstavení vozidla
Ustanovení § 2901 o. z. upravuje tzv. aktivní zakročovací povinnost ve vztahu k zájmům třetí osoby, které hrozí vznik újmy. Povinnost zakročit vzniká tomu, kdo vytvořil nebezpečnou situaci, kdo má nad ní kontrolu, případně tehdy, existuje-li určitý poměr mezi osobami, který zakročit odůvodňuje, a dále tomu, kdo může podle svých možností a schopností relativně snadno odvrátit hrozící újmu, která jednoznačně převyšuje svojí závažností to, co je třeba k zákroku vynaložit. Zakročovací povinnost stíhá: 1) toho, kdo porušil právní povinnost a vytvořil nebezpečnou situaci, 2) toho, kdo je schopen nebezpečnou situaci ovládnout a její následky zmírnit nebo zcela odvrátit, 3) toho, jehož poměr k ohrožené osobě odůvodňuje zakročit, a 4) osobu, kterou nelze podřadit pod body 1) až 3), jejíž osobní schopnosti umožňují nebezpečí odvrátit s náklady nižšími než hrozící negativní následky vzniklé situace.
Předmětem projednávaného sporu účastníků je právo na pojistné plnění ve výši účelně vynaložených nákladů na opravu vozidla podle pojistné smlouvy a jejích součástí, a to za situace, kdy pojistitelka odmítla plnit, neboť měla za to, že příčinou řádně nahlášené události, jejímž následkem „je pravděpodobně nutná výměna motoru“, byla nesprávná obsluha vozidla. Odmítla-li pojistitelka – neoprávněně – plnit podle pojistné smlouvy pojistné, nemohly se zvýšené náklady na opravu vynaložené pojištěným po dlouhodobém odstavení vozidla dotknout jejích majetkových poměrů. Z toho vyplývá, že pojištěný neměl povinnost ve smyslu § 2901 o. z. zakročit, neboť pojistitelce – subjektu, který neplnil, ač po právu plnit měl – žádná škoda nehrozila. Jinak řečeno, šlo-li o pojistnou událost, musí pojistitelka na opravu vozidla vynaložit náklady, které jsou účelné v okamžiku, kdy pojištěný nechal vozidlo opravit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 605/2024, ze dne 21. 11. 2024
21.01.2025 00:02
K přechodu pohledávky na pojistitele podle § 2820 odst. 1 o. z.
Vzhledem k tomu, že pojistitel okamžikem výplaty pojistného plnění vstupuje – do výše takto poskytnutého plnění – do všech práv pojištěného dosavadního věřitele spojených s cedovanou pohledávkou, přechází na něj od tohoto okamžiku nejen právo na příslušenství takové pohledávky (zejména právo na úrok z prodlení), ale také její zajištění (např. ručení) a další práva s postoupenou pohledávkou spojená. Otázkou však zůstává, zda podle § 2820 odst. 1 o. z. spolu s cedovanou pohledávkou přechází na pojistitele i právo na smluvní pokutu za prodlení dlužníka s úhradou pojištěné pohledávky, které vzniká v období po výplatě pojistného plnění.
Přechází-li na pojistitele na základě § 2820 odst. 1 o. z. pohledávka do výše vyplaceného plnění (kvantitativní omezení v podstatě plní funkci vymezení výše postupované pohledávky, jež by si strany dohodly v případě smluvní cese), pak přechází v takové kvalitě, kterou měla v okamžiku svého přechodu, tj. včetně jejího zajištění a dalších práv s ní spojených, v což spadá i utvrzení povinnosti splnění této pohledávky sjednanou smluvní pokutou podle § 2048 o. z. Vzhledem k akcesorické (vedlejší) povaze tohoto utvrzení není možné, aby došlo k rozpojení jeho osudu od osudu pohledávky, kterou utvrzuje. Stejně tak není žádného důvodu (obdobně jako v případě příslušenství), aby v důsledku zákonné cese podle § 2820 odst. 1 o. z. došlo k zániku povinnosti platit sjednanou smluvní pokutu. Kvantitativní omezení přechodu pohledávky „až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil“ obsažené v § 2820 odst. 1 věta první o. z. proto nelze vztahovat na dobu od účinnosti zákonné cese. Od okamžiku zákonné cese se pojistitel může domáhat i dalších práv spojených pohledávkou (tj. spojených s pohledávkou ve výši plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil) včetně práv z utvrzení dluhu ujednáním smluvní pokuty podle § 2048 a násl. Proto lze o pohledávce na smluvní pokutu za prodlení dlužníka s úhradou pojištěné pohledávky, kterou pojistitel požaduje po dlužníkovi za období od vyplacení této pohledávky oprávněné osobě, uzavřít, že tato pohledávka na smluvní pokutu přechází za podmínek podle § 2820 odst. 1 o. z. na pojistitele.
Trvá-li tak prodlení dlužníka s úhradou dluhu i po výplatě pojistného plnění pojistitelem oprávněné osobě, tzn. od okamžiku přechodu pohledávky podle § 2820 odst. 1 o. z., pak náleží pojistiteli právo na zaplacení smluvní pokuty vzniklé za tuto dobu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1887/2023, ze dne 28. 11. 2024
06.01.2025 00:01
Důvod hodný zřetele pro opuštění místa dopravní nehody
Důvodem hodným zřetele pro opuštění místa dopravní nehody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV může být skutečnost, že pojištěný nevěděl a při vynaložení běžné péče a opatrnosti ani vědět nemohl, že způsobil dopravní nehodu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1224/2024, ze dne 30. 10. 2024
12.11.2024 00:02
Porušení povinnosti poskytnout součinnost pojistiteli
Ustanovení § 2820 odst. 2 o. z. je třeba vykládat v tom smyslu, že stanoví osobě, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinnost poskytnout pojistiteli součinnost potřebnou k tomu, aby pojistitel mohl na něj přešlé právo úspěšně uplatnit. Zároveň této osobě stanoví povinnost zabezpečit přechod tohoto práva na pojistitele. Právo pojistitele snížit pojistné plnění, případně jeho právo na náhradu ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. se váže jen k samotnému zmaření přechodu práva na pojistitele. Samotné porušení povinnosti poskytnout pojistiteli součinnost dle § 2820 odst. 1 věta prvá o. z. však právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu nezakládá.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3633/2023, ze dne 2. 10. 2024
30.07.2024 00:01
Regresní pohledávka zaměstnavatele poškozeného zaměstnance
I. I v režimu aktuální úpravy obstojí judikaturou dříve dovozený závěr, že zaměstnavateli, který nahradil poškozenému škodu, vůči osobě, která poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, vzniká podle § 384 odst. 1 zák. práce nové právo na náhradu (regresní pohledávka), u nějž počíná běžet nová promlčecí lhůta. Pohledávky poškozeného zaměstnance vůči jiným subjektům na nahrazení totožné újmy (včetně pohledávky podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb.) v rozsahu, v němž byla újma nahrazena zaměstnavatelem, okamžikem uhrazení zanikají.
II. Pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb. nepokrývá pouze povinnost nahradit újmu poškozenému, ale též povinnost vypořádat regresní pohledávky osob odpovědných za tutéž újmu z jiných důvodů, tudíž též na regresní pohledávku zaměstnavatele poškozeného. Ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. má zaměstnavatel poškozeného rovněž právo uplatnit svůj nárok přímo u příslušného pojistitele. Ani v tomto případě nejde o přechod práva poškozeného uplatnit svůj nárok u příslušného pojistitele na zaměstnavatele, nýbrž i zde dané právo vzniká zaměstnavateli nově v souvislosti se vznikem regresního práva vůči provozovateli dopravního prostředku. Rovněž toto právo společně s regresním právem vůči provozovateli přešlo v projednávané věci na pojistitele zaměstnavatele, jenž plnil poškozenému z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za újmu při pracovním úrazu.
III. Regresní pohledávka zaměstnavatele vůči osobě odpovědné poškozenému podle občanskoprávních předpisů je omezena mírou odpovídající této (občanskoprávní) odpovědnosti vůči poškozenému (§ 384 odst. 1 zák. práce). Zaměstnavatel poškozeného má totiž vůči třetí osobě, která způsobila újmu jeho zaměstnanci, nárok v tom rozsahu, v jakém za něj tento škůdce odpovídá podle občanského zákoníku. Je-li rozsah náhrady odlišný pro pracovněprávní a občanskoprávní vztahy, nemůže zaměstnavatel požadovat více, než co by musel škůdce plnit poškozenému zaměstnanci, pokud by ten uplatnil nárok proti němu, tedy se uplatní rozsah náhrady podle občanského zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1095/2023, ze dne 19. 6. 2024
02.07.2024 00:02
Souhlasy pojištěného podle § 2762 odst. 3 o. z. a § 2767 odst. 1 o. z.
Mezi souhlasem pojištěného k pojištění podle § 2762 odst. 3 o. z. (se samotným uzavření pojistné smlouvy pojistníkem týkající se pojištění majetku pojištěného) a souhlasem pojištěného podle § 2767 odst. 1 o. z. (s tím, že pojištěný nenabude pojistné plnění, které namísto něj přijme pojistník, příp. třetí osoba) nelze klást rovnítko, neboť se jedná o dvě různá právní jednání týkající se pojištění, byť oba souhlasy lze fakticky udělit i současně. Zatímco první ze souhlasů osvědčuje dispoziční oprávnění spravovat cizí zájem, u druhého jde o souhlas s inkasem pojistného plnění, případně s určením oprávněné osoby, kterou by jinak byl pojištěný.
Jinak řečeno, má-li být při uzavření pojistné smlouvy pojistníkem odlišným od pojištěného předmětem pojištění majetek pojištěného, souhlas podle § 2762 odst. 3 o. z. zakládá právní domněnku existence pojistného zájmu pojistníka na takovém pojištění. V případě absence souhlasu musí být pojistníkem osvědčeno, že má pojistný zájem i na majetku pojištěného (srov. též domněnku uvedenou v § 2762 odst. 2 větě druhé o. z.). Důsledkem absence pojistného zájmu pojistníka na pojištění při uzavření smlouvy je pak podle § 2764 o. z. neplatnost sjednané pojistné smlouvy.
Souhlas podle § 2767 odst. 1 o. z. je naopak vyžadován tehdy, je-li uzavřena pojistná smlouva pojistníkem odlišným od pojištěného, předmětem pojištění je majetek pojištěného a je navíc sjednáno pojištění ve prospěch pojistníka, příp. třetí osoby, tj. nemá-li být podle smlouvy oprávněnou osobou pojištěný. Důsledkem neprokázání takového souhlasu pojištěného pojistníkem v zákonem stanovené (či sjednané) lhůtě od uzavření smlouvy pak je zánik pojištění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 369/2023, ze dne 15. 5. 2024
02.07.2024 00:01
K rozlišení osob pojistníka, pojištěného a oprávněného
Právní úprava pojištění se vyznačuje možnou mnohostí subjektů nad rámec smluvních stran pojistné smlouvy (pojistitele a pojistníka). Pojistníkem se rozumí osoba, která uzavřela s pojistitelem pojistnou smlouvu. Pojistník uzavřením pojistné smlouvy zabezpečuje sebe anebo jinou osobu pro případ vzniku nahodilé události a jako smluvní strana má povinnost platit pojistné. Od pojistníka je třeba odlišit osobu pojištěného jako osobu, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje (§ 1766 o. z.). Ve většině případů se předpokládá, že pojistníkem a pojištěným bude táž osoba. Pokud však pojistník a pojištěný jsou různé osoby, uzavírá pojistník pojistnou smlouvu týkající se cizí hodnoty pojistného zájmu, ačkoli on sám má vlastní pojistný zájem. Z pohledu pojistníka je pojištěný zájem cizí například proto, že nemá k pojištěnému předmětu vlastnické právo, ale může mít jen právo užívací. Pojištěný je tedy osobou, která má legitimní vztah k předmětu pojištění, jehož složkami mohou být hodnoty jeho osobní (morální) integrity jako je život, zdraví, osobní stav apod., i hodnoty, které mají majetkovou (hmotnou či nehmotnou) povahu. Východisko právní úpravy pojištění vychází z představy, že pojištěný je ústřední osobou, která je možností realizace nahodilých skutečností vyvolaných existencí pojistného nebezpečí bezprostředně ohrožena, a je na jeho vůli, zda vstoupí do pojišťovacího poměru sám jako pojistník, nebo udělí svolení jiné osobě, aby hodnoty pojistného zájmu byly chráněny poskytnutím pojistné ochrany za úplatu hrazenou touto jinou osobou – pojistníkem. Dále je od těchto osob třeba odlišit oprávněnou osobu (§ 2770 o. z.), které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění.
Při sjednávání pojistné smlouvy tak mohou nastat následující základní situace. Pojistník, pojištěný a oprávněný je jedna osoba, jedná se tudíž o pojištění vlastního pojistného nebezpečí ve vlastní prospěch. Druhou do úvahy přicházející situací je situace, kdy pojistník a pojištěný je jedna osoba a oprávněný osoba druhá, jedná se o pojištění vlastního pojistného nebezpečí ve prospěch třetího (§ 2768 odst. 1 o. z.). Třetí možnost nastává, když pojistník je jedna osoba a pojištěný a oprávněný druhá osoba. V tomto případě se jedná o pojištění cizího pojistného nebezpečí ve prospěch pojištěného. Předposlední možností je situace, kdy pojistník a oprávněný je jedna osoba a pojištěný druhá osoba. Na tuto situaci se pohlíží jako na pojištění cizího pojistného nebezpečí ve vlastní prospěch (§ 2767 o. z.). Poslední variantou je situace, že pojistník, pojištěný a oprávněný jsou tři různé osoby. Jedná se o pojištění cizího pojistného nebezpečí ve prospěch třetí osoby (§ 2768 odst. 2 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 369/2023, ze dne 15. 5. 2024
22.04.2024 00:02
Regresní nárok v případě opuštění místa dopravní nehody pojištěným
Gramatický, historický i teleologický výklad ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, ve znění účinném ode dne 23. 9. 2016, svědčí pro závěr, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, ze dne 12. 3. 2024
01.11.2023 00:02
Znečištění vozovky provozní kapalinou motorového vozidla
Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. spojuje dopad tohoto předpisu jen se zde vyjmenovanými, uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu újmy, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu, jímž je především občanský zákoník. Pro nárok na pojistné plnění je rozhodující rozsah odpovědnosti osoby, za niž má pojistitel plnit, a rozsah plnění pak může být modifikován zejména ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. Pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla však není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto zákona, nejsou-li vyloučeny výčtem obsaženým v § 7 zákona; jeho rozsah se automaticky nerovná rozsahu plnění, k němuž je povinován provozovatel či řidič vozidla z titulu náhrady škody. Pokud zákon č. 168/1999 Sb., popř. jiný zákon určitý druh nároku výslovně nestanoví, je jeho náhrada z pojištění odpovědnosti vyloučena. Pojištěná osoba tak nemá podle zákona č. 168/1999 Sb. vůči svému pojistiteli odpovědnosti nárok na náhradu skutečné škody, která jí vznikla při havárii vlastního vozu tím, že musela nahradit náklady vynaložené na vyproštění, odtah a parkovné svého vozidla, jež způsobilo překážku provozu na dálnici. Stejně tak nenáleží třetí osobě, která by takové náklady vynaložila za pojištěného, přímý nárok na pojistné plnění.
Od uvedených případů je však nezbytné odlišit situace, kdy poškozené vozidlo pojištěné pro případ odpovědnosti za škodu způsobí skutečnou škodu na majetku jiného subjektu, tj. škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci [§ 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.], například na vozovce, dopravním značení nebo svodidlech. Za škodu podle citovaného ustanovení je třeba pokládat i ztrátu či omezení užitné vlastnosti věci (komunikace), proto je poškozením i kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla, jejímž okamžitým následkem je zhoršení sjízdnosti komunikace a (bez vyčištění vozovky) i postupná fyzická degradace jejího povrchu. Nejde jen o vytvoření dočasné překážky v provozu (jakou vytvoří například havarované vozidlo či jeho náklad, případně znečištění vozovky zeminou při polních či stavebních pracích), ale o negativní ovlivnění vlastností vozovky, které by bez odborného zásahu změnilo užitné vlastnosti komunikace trvale.
Znečištění komunikace je stav, který může bez dalšího odstranit sám jeho původce, zatímco u poškození komunikace lze vycházet z toho, že za opravu je třeba pokládat činnost, kterou musí vykonat subjekt disponující odbornými znalostmi a technologiemi. Byť tedy kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla v zásadě je znečištěním, dosáhne-li značného rozsahu a závažnosti, ohrožuje-li bezpečnost silničního provozu a nelze-li ji odstranit bez zásahu odborného subjektu, je namístě pokládat ji za poškození komunikace.
Správce komunikace, který vynaložil náklady na odborné odstranění rozsáhlé olejové skvrny z vozovky, tak má nárok na jejich náhradu vůči provozovateli vozidla a současně přímý nárok na pojistné plnění (proti pojistiteli odpovědnosti) či na plnění z garančního fondu (proti České kanceláři pojistitelů) podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., neboť jde o náklady na odstranění škody na vozovce způsobené provozem motorového vozidla (§ 28 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2961/2022, ze dne 15. 8. 2023
18.09.2023 00:02
Právo na výplatu pojistného plnění u pojištění odpovědnosti za škodu
I. Pojištěný, který dosud neuhradil poškozenému způsobenou škodu (§ 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě), neměl podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě (a při absenci odchylného ujednání v pojistné smlouvě) právo požadovat po pojistiteli, ať již v nalézacím řízení nebo v exekučním řízení, splnění závazku z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu jinak [pro sebe (na svůj účet)] než výplatou pojistného plnění poškozenému.
Požaduje-li tedy pojištěný z titulu odpovědnosti za škodu, kterou způsobil jinému, podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě po pojistiteli v nalézacím řízení splnění závazku z pojistné smlouvy pro sebe (na svůj účet) [aniž jde o případ uvedený v § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě], je to důvodem pro zamítnutí žaloby; uplatňuje totiž nárok, který mu podle hmotného práva nepřísluší.
II. Jiný názor se neuplatní ani při vymáhání nároku podle § 44 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě v době po prohlášení konkursu na majetek pojištěného. I poté, co insolvenční soud rozhodl o úpadku pojištěného z odpovědnosti za škodu a prohlásil konkurs na jeho majetek, je insolvenční správce pojištěného, který poškozenému neuhradil způsobenou škodu, oprávněn domáhat se v nalézacím řízení po pojistiteli pouze toho, aby za něj uhradil škodu přímo pojištěnému; právo požadovat úhradu pojistného plnění do majetkové podstaty mu nenáleží.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2304/2022, ze dne 30. 6. 2023
21.08.2023 00:02
Promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti
Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči pojištěnému škůdci promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Právo na pojistné plnění se tak může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 a § 629 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody. Proto se soud při posouzení námitky promlčení pojistného plnění z pojištění odpovědnosti musí zabývat všemi okolnostmi rozhodnými pro její posouzení, tedy nejen z hlediska promlčecí lhůty podle § 626 o. z., ale i z hlediska počátku a běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 620 o. z., jež běží poškozenému vůči škůdci.
Při úvaze o promlčení práva na pojistné plnění je třeba vzít v úvahu především zvláštní ustanovení § 626 o. z. o počátku promlčecí lhůty k uplatnění tohoto práva. Při posouzení otázky, zda se promlčelo právo na náhradu škody nebo újmy, jehož promlčení limituje právo na pojistné plnění, je pak nutno přihlížet nejen k obecné úpravě délky a počátku promlčecí lhůty (§ 620 a § 629 o. z.), ale i ke zvláštní úpravě délky a počátku této lhůty obsažené v § 639 a § 640 o. z.
Z uvedeného vyplývá, že při posouzení promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. je nutno přihlížet i k novému běhu promlčecích lhůt prodloužených na deset let v důsledku uznání dluhu osobou povinnou k náhradě škody (§ 639 o. z.) nebo v důsledku přiznání práva na náhradu škody pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci (§ 640 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3850/2022, ze dne 23. 5. 2023
15.08.2023 00:02
Sankční úrok za prodlení pojistitele dle zákona č. 168/1999 Sb.
Sankční úrok za prodlení pojistitele se splněním povinností zakotvených v § 9 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 168/1999 Sb. se stanoví z výše pojistného plnění poškozeným požadovaného, ať již se v budoucnu ukáže, že bylo požadováno důvodně či nikoli.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, ze dne 16. 5. 2023