// Profipravo.cz / Kupní a směnná smlouva 07.06.2022

Nesplnění povinnosti prodávajícího předat doklady potřebné k užívání věci

I. Předání dokladů potřebných k užívání věci (tj. i návodu k obsluze) je povinností prodávajícího. Tato jeho povinnost (předat kupujícímu návod k obsluze) trvá, trvá-li závazek z této smlouvy.

II. Vadu v dokladech nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, nýbrž i jejich úplná absence, přičemž nedodání dokladů neznamená, že nedošlo k řádnému dodání věci, k níž se vztahují; nedodání dokladů tak nezakládá prodlení s dodáním (hlavního) předmětu koupě, který byl předán, nýbrž nároky je třeba uplatňovat v režimu práv z vad.

Nedodání návodu k obsluze věci (zde zemědělského nakladače), který je dokladem nutným k užívání věci, představuje vadu věci ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1297/2021, ze dne 25. 2. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 2099 odst. 1 o. z.

Kategorie: kupní smlouva; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 117 C 39/2018-38, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 23. 5. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I), zastavil řízení o vzájemné žalobě na zaplacení částky 13 000 Kč (výrok pod bodem II), zamítl návrh na vydání rozsudku pro uznání (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body IV a V).

Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný reagoval na inzerát žalobkyně, dostavil se do jejího sídla, kde jí sdělil veškeré potřebné identifikační údaje, sdělil, o který z prodávaných strojů a příslušenství má zájem a přistoupil na cenu vybraného nakladače včetně příslušenství podle ceníku žalobkyně. Účastníci se rovněž dohodli na místě a čase předání objednaných věcí. Žalovanému bylo sjednané zboží dodáno. Dne 19. 5. 2018 napsal žalovaný jednateli žalobkyně, že se na čerpadle ukroutila rychlospojka dřív, než došlo k jakékoliv zátěži, ruka je nefunkční. Téhož dne jednatel žalobkyně odpověděl, že mají jednu rychlospojku skladem, v pondělí ji doveze žalovanému, je však také nesvařená, do 14 dnů ji vymění za bezproblémovou. Dále žalovanému sdělil, že s rychlospojkami byl problém, o kterém si myslel, že už je opraven. Dne 20. 5. 2018 žalovaný jednateli žalobkyně sdělil, že nechce nefunkční stroj, ať si ho odvezou. Jednatel žalobkyně odpověděl žalovanému dne 22. 5. 2018, že po zhlédnutí reklamované vady tuto odstraní náhradou vadné svařované součástky za její odlitek. Opravu provedou v týdnu od 4. do 8. 6. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení kupní ceny ve výši 147 593 Kč ve lhůtě do 22. 5. 2018. Dne 23. 5. 2018 žalovaný sdělil jednateli žalobkyně, že trvá na odvezení nefunkčního stroje, stroj nechce, stroj mu nebyl předveden, ani stroj nepřebral, k předvedení nedošlo ani 22. 5. 2018, kdy nebyl jednatel žalobkyně schopen odstranit závadu, stroj je stále nefunkční, brání mu v užívání pozemku; fakturu nepřijímá. Téhož dne jednatel žalobkyně sdělil žalovanému, že reklamovanou vadu odstraní náhradou vadné součástky, oprava bude provedena v shora uvedeném termínu. Dne 28. 5. 2018 napsal žalovaný žalobkyni dopis, ve kterém sděluje, že odstupuje od ústní dohody, ve které mu bylo tvrzeno, že stroj už je provozuschopný a že si ho může vyzkoušet a teprve po vyzkoušení si ho může nechat a zaplatit nebo také vrátit; nakladač není provozuschopný, nebyl mu předveden. Jednání žalobkyně považuje za podvodné. Dne 15. 6. 2018 nabídla žalobkyně žalovanému, že mu doveze náhradní součástku tak, aby mohl stroj dále používat, nebo si stroj odveze oproti platbě žalovaného za náklady na odvoz ve výši cca 3 500 Kč.

Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). K tvrzení žalovaného, že předpokládal, že mu nakladač dovezou a předvedou, soud prvního stupně uvedl, že se mu jeho tvrzení nepodařilo prokázat. Předání návodu, pokud není dohodnuto něco jiného, není podmínkou splatnosti kupní ceny. Žalobkyně nerozporuje vadu v rychlospojce. Žalovaný však neprokázal, že by uplatněná vada v rychlospojce představovala podstatné porušení smlouvy, které by ho k odstoupení opravňovalo. Protože žalobkyně prokázala uzavření kupní smlouvy, odevzdání dohodnutých věcí žalovanému, výši kupní ceny a její splatnost, bylo žalobě vyhověno.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 15 Co 348/2020-88, odmítl odvolání žalovaného v rozsahu směřujícímu proti výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III (výrok pod bodem I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a V (výrok pod bodem II), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 147 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 23. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá (výrok pod bodem III), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body IV, V a VI).

Odvolací soud odkázal na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, dokazování zopakoval pouze v souvislosti s odstoupením od smlouvy ze dne 28. 5. 2018. Z dopisu žalovaného žalobkyni, v němž odstupoval od smlouvy, odvolací soud zjistil, že v této listině žalovaný mimo jiné uvedl, že se nekonalo předání stroje, pouze předání faktury, přičemž jednatel žalobkyně přislíbil zaslání info návodu v českém jazyce a následně odjel. Nakladač tak nebyl provozuschopný a do doby sepsání této listiny nebyl dodán návod v češtině. Žalovaný v této listině dále uvedl, že odstupuje od ústní dohody, podle které měl být stroj provozuschopný.

Odvolací soud souhlasil s právním hodnocením soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva. Žalobkyně odevzdala stroj žalovanému, ten neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o navázání řádného odevzdání stroje na jeho předvedení. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu. Následně bylo podle odvolacího soudu nutné zkoumat, zda žalovaný řádně odstoupil od kupní smlouvy. Soud prvního stupně se odstoupením žalovaného od kupní smlouvy zabýval pouze z pohledu vady spočívající v nefunkční rychlospojce. Odvolací soud má za to, že nebylo možno s ohledem na skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně najisto postavit, zda se jedná o vadu podstatnou či nepodstatnou. Podle odvolacího soudu je ve věci možno rozhodnout i bez posouzení otázky, zda vada v rychlospojce je či není vadou podstatnou, a zda tato vada mohla opravňovat žalovaného k odstoupení od kupní smlouvy. Odvolací soud dovodil, že žalovaný v listině ze dne 28. 5. 2018 uvedl jako důvod pro odstoupení od smlouvy nejen nefunkčnost nakladače kvůli vadné rychlospojce, ale i neprovozuschopnost stroje, k němuž žalobkyně nedodala žalovanému návod k obsluze.

Pokud se týká skutkového vymezení okolností týkajících se uplatnění vady spočívající v nedodání návodu k obsluze, vyšel odvolací soud z nesporných tvrzení účastníků. Jak totiž vyplynulo i z tvrzení žalobkyně, účastníci byli dohodnuti na tom, že žalobkyně předá žalovanému návod k obsluze při odevzdání věci (tedy dne 18. 5. 2018). Jednatel žalobkyně připustil, že uvedeného dne návod k obsluze zapomněl a žalovanému tudíž nepředal. Žalobkyně dále uvedla, že účastníci se toho dne dohodli, že jej žalobkyně následně zašle žalovanému v elektronické podobě. Žalobkyně však svoji povinnost nesplnila, k čemuž podle jejího tvrzení došlo s ohledem na nevhodný způsob komunikace ze strany žalovaného. Tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, nemůže být překážkou ve splnění povinnosti prodávajícího. K předání návodu následně nedošlo.

Podle § 2087 ve spojení s § 2094 odst. 1 o. z. je prodávající povinen při odevzdání věci předat kupujícímu nejen věc samotnou, ale i doklady, které se k věci vztahují, zejména doklady potřebné k převzetí a užívání věci. Odvolací soud považoval za zcela zásadní doklad pro užívání věci návod k obsluze. Podle vyjádření samotné žalobkyně tento návod k obsluze obsahoval správný způsob napojení stroje na traktor, způsob jeho řádného užívání a informace ohledně výměny hydraulického oleje. Odvolací soud uzavřel, že bez dodání návodu k obsluze nelze předmětný stroj řádně užívat a proto je nutno považovat nedodání návodu za vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., a to za vadu způsobující podstatné porušení smlouvy.

I pokud by nedodání návodu k obsluze nebylo možno posoudit jako podstatné porušení smlouvy a bylo nutno postupovat podle § 2107 o. z. (tedy jako při nepodstatném porušení smlouvy), má odvolací soud za to, že by to nemělo jakýkoli dopad na posouzení nedůvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny. I za této situace by bylo nutno dovodit, že žalobkyně měla vadu spočívající v nedodání návodu k obsluze odstranit tím, že dodá tento návod následně. A protože tak žalobkyně neučinila ani za deset dnů, byl žalovaný oprávněn dne 28. 5. 2018 od smlouvy odstoupit, i kdyby se jednalo o nepodstatné porušení smlouvy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým jej napadla co do výroků pod body III, IV a V.

Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena. Jedná se o otázky, zda

1) nedodání návodu k obsluze ze strany prodávajícího je podstatným porušením smlouvy odůvodňující odstoupení od smlouvy za situace, kdy kupující deklaruje, že návod k obsluze nepotřeboval pro zprovoznění a zahájení užívání předmětu koupě za předpokladu, že by předmět koupě byl funkční;

2) je prodávající povinen dodat návod k obsluze předmětu koupě v případě, že strana kupující projeví vůli odstoupit od kupní smlouvy z důvodu jiné vady předmětu koupě s návodem k obsluze nesouvisející a projeví tak vůli předmět koupě neužívat.

Žalobkyně namítala, že žalovaný začal užívat předmět koupě, aniž by pro montáž, zprovoznění a následné užívání předmětu koupě potřeboval od žalobkyně návod k obsluze, z čehož dovozovala, že absence dodání návodu ze strany žalobkyně jako prodávající neměla žádný vliv na možnost či schopnost žalovaného předmět koupě užívat ke sjednanému účelu. Žalobkyně připomněla, že jediným důvodem a celým meritem sporu je pouze to, že stroj, který žalobkyně žalovanému dodala, trpěl bagatelní výrobní vadou, kterou se žalobkyně zavázala v krátkém časovém úseku odstranit. Žalovaný namísto toho, aby umožnil žalobkyni odstranit vadu, již od následujícího dne od převzetí předmětu koupě projevoval vůči žalobkyni vůli odstoupit od kupní smlouvy z důvodu nefunkčnosti předmětu koupě. Nedodání návodu k obsluze ze strany žalobkyně nelze za v dovolání popsaných skutečností považovat za podstatné porušení smlouvy, neboť z chování žalovaného je zjevné, že absence návodu k obsluze neměla na jeho rozhodnutí odstoupit od kupní smlouvy žádný vliv, ani nebyla motivem pro jednání žalovaného. Dodávat žalovanému návod k obsluze za situace, kdy žalovaný trvá na odvezení nefunkčního stroje a tvrdí, že stroj nechce, je podle dovolatelky zcela absurdní.

Žalobkyně dále namítá, že z jejího prohlášení, že návod zapomněla, nelze dovozovat, že by se žalovaný po žalobkyni domáhal dodání návodu k obsluze. Závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný se od počátku domáhá návodu k obsluze, bez něhož nemohl předmětný stroj užívat, považuje žalobkyně za nesprávný a nepřezkoumatelný. V postupu odvolacího soudu shledává extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost závěru odvolacího soudu, že návod k obsluze obsahuje správný způsob napojení stroje na traktor, způsob jeho řádného užívání a rovněž i informace ohledně výměny hydraulického oleje, když tento závěr nemá oporu v žádném z provedených důkazů.

Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně právně posuzoval otázku nedodání návodu k obsluze podle § 2099 o. z. Podle žalobkyně se neuplatní § 2099 o. z., nýbrž § 2094 o. z. Žalobkyně je nicméně názoru, že toto nesprávné právní posouzení není tak zásadní jako to, na základě kterého odvolací soud dospěl k závěru, že nedodáním návodu žalovanému svědčila práva jako při podstatném porušení smlouvy, a byl tak oprávněn od kupní smlouvy odstoupit. Podle žalobkyně posouzení toho, zda jde o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy, je vždy nutné hodnotit individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem a se zohledněním významu porušené povinnosti pro smluvní strany. V této souvislosti žalobkyně namítala, že žalovaný nepotřeboval návod k obsluze, rozhodně jej nepotřeboval pro zapojení a zprovoznění předmětného stroje. Návod potřeboval jen pro případnou následnou opravu a údržbu. Odvolací soud se podle žalobkyně dopustil nesprávného právního posouzení otázky, zda nedodání návodu k obsluze ze strany žalobkyně zakládá žalovanému práva z vadného plnění jako při podstatném porušení smlouvy podle § 2106 o. z., a zda tak mohl žalovaný platně odstoupit od kupní smlouvy pro toto porušení.

Závěrem žalobkyně odvolacímu soudu vytkla, že jí neupozornil na možnost, že by věc mohl po právní stránce posoudit jinak a žalobkyni v tomto smyslu nepoučil o jejích procesních právech a povinnostech, čímž zatížil řízení vadou spočívající v překvapivosti rozhodnutí a odňal tím žalobkyni možnost se proti tomuto rozhodnutí bránit. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu ve výrocích pod body III, IV a V tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání poukázal na nepravdivá a zmatečná tvrzení žalobkyně, která neustále mění, a zdůraznil, že mu žalobkyně dodala vadný stroj bez dokumentace.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když žalobkyně ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v rozsahu výroků pod body III, IV a V, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé ve výroku pod bodem III; výroky pod body IV a V, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.

První dovolatelkou formulovaná právní otázka není způsobilá založit přípustnost jejího dovolání, neboť vychází ze skutkových okolností, které nenachází odraz ve skutkových zjištění soudů (o tom, že kupující deklaroval, že návod k obsluze nepotřeboval, a o tom, že by byl předmět koupě funkční). Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvního stupně, případně soud odvolací. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2166/2015).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka, zda nedodání návodu k obsluze ze strany žalobkyně zakládá žalovanému práva z vadného plnění jako při podstatném porušení smlouvy podle § 2106 o. z., a zda tak mohl žalovaný platně odstoupit od kupní smlouvy pro toto porušení smlouvy. Dovolatelka totiž pominula, že odvolací soud dospěl závěru, že žalovaný mohl platně odstoupit od kupní smlouvy nejen v souladu s § 2106 o. z. (v případě, že by nedodání návodu k obsluze představovalo podstatné porušení smlouvy), ale též v souladu s § 2107 o. z. (i v případě, že by nedodání návodu k obsluze představovalo nepodstatné porušení smlouvy), přičemž tento závěr v dovolání nenapadla. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání však zakládá otázka, „zda je prodávající povinen dodat návod k obsluze předmětu koupě v případě, že strana kupující projeví vůli odstoupit od kupní smlouvy z důvodu jiné vady předmětu koupě s návodem k obsluze nesouvisející a projeví tak vůli předmět koupě neužívat“. Jedná se o otázku, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.

Dovolatelka namítá, že v situaci, kdy žalovaný již od 20. 5. 2018 „projevoval vůli odstoupit od smlouvy“ z důvodu nefunkčnosti stroje (způsobené závadou na rychlospojce) by bylo absurdní dodávat žalovanému návod k obsluze předmětného stroje, a pokud odvolací soud nedodání návodu k obsluze za této situace posoudil jako porušení povinnosti žalobkyně, dopustil se nesprávného právního posouzení věci.

Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

Podle § 2094 o. z. prodávající předá kupujícímu doklady potřebné k převzetí a užívání věci. Má-li k předání dojít při zaplacení kupní ceny, předá prodávající doklady v místě placení (odst. 1). Doklady, které se týkají přepravy a jsou nutné k převzetí věci a volnému nakládání s ní, předá prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu po jejich vydání. Jiné doklady určené ve smlouvě předá prodávající kupujícímu při odevzdání věci (odst. 2).

Ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku je zřejmé, že předání dokladů potřebných k užívání věci (tj. i návodu k obsluze) je povinností prodávajícího. Tato jeho povinnost (předat kupujícímu návod k obsluze) trvá, trvá-li závazek z této smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný od kupní smlouvy platně odstoupil dne 28. 5. 2018, proto je správný též závěr odvolacího soudu o tom, že povinnost předat návod k obsluze trvala do tohoto okamžiku.

Dovolání je přípustné též pro řešení otázky, zda nedodání návodu k obsluze lze podřadit pod § 2099 odst. 1 větu třetí o. z., neboť se rovněž jedná o otázku, která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena.

Dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil nedodání návodu k obsluze jako vadu díla podle § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., který dopadá podle jejího mínění pouze na případy, kdy dodaný doklad trpí nějakou vadou, nikoli v případě, kdy doklad není vůbec dodán.

Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

Jako vadu předmětných dokladů lze označit kupříkladu nekompletnost dokumentace, její neaktuálnost, nedostatečné zpracování (nesprávnost, nesrozumitelnost, nefunkčnost) apod. Jde tedy o situace, kdy potřebná dokumentace není způsobilá splnit svůj účel, tedy působit jako doklad existence příslušných věcných práv k věci, případně zajistit její převzetí od dopravce, umožnit výkon potřebných práv (např. ze záruky), umožnit funkční užívání (obsluhu a údržbu) atd. (KASÍK, Petr, BEDNÁŘ, Václav. § 2099 [Kdy je věc vadná]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 62).

Žalobkyně v rozporu se smlouvou žalovanému předala pouze stroj (nakladač), nikoli též návod k obsluze. Rozumí-li se podle § 2099 odst. 1 věty třetí o. z. vadou věci i vada v dokladech nutných pro užívání věci, tedy např. dodání neúplného či nesprávného návodu k obsluze, je třeba a minori ad maius jako vadné považovat i jeho nedodání. Pokud zákonodárce spojil s dodáním např. nesprávného, neaktuálního či nesrozumitelného návodu k užívání věci právo kupujícího uplatňovat práva z vad, je nepochybné (ač o této možnosti mlčí), že toto právo náleží kupujícímu též (resp. tím spíše) v případě, že mu spolu s předmětem koupě není dodán návod žádný.

Obdobnou otázkou se Nejvyšší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 694/2015, v němž aplikoval právní úpravu obchodního zákoníku a v němž vyložil, že „ustanovení § 422 obch. zák. zakládá právní fikci, podle níž porušení povinností prodávajícího stanovených v § 420 obch. zák. způsobuje vadu zboží. Za vadu zboží se podle věty druhé téhož ustanovení považují mimo jiné i vady v dokladech nutných k užívání zboží. Takovou vadu v dokladech nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, jak se mylně domnívá dovolatelka, nýbrž i jejich úplná absence, neboť potřebná dokumentace není způsobilá splnit svůj účel nejen v případě, že je poskytnuta s vadami, ale i v případě, že nebyla poskytnuta vůbec [shodně např. Bednář, Kasík in: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 64]“.

Otázka, zda nedodání dokladů nutných k užívání zboží představuje vadu zboží, byla v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, upravena obdobně jako je s účinností od 1. 1. 2014 upravena v občanském zákoníku. Závěry formulované ve shora citovaném rozsudku jsou tedy aplikovatelné i na nyní dovolatelkou položenou otázku. Nejvyšší soud se s výše vysloveným závěrem ztotožňuje. Návod k obsluze věci (zemědělského nakladače) je podle skutkového zjištění odvolacího soudu dokladem nutným k užívání věci a jeho neodevzdání kupujícímu (žalovanému) představuje vadu věci ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z.

Ke stejnému závěru dospěla též právní teorie, podle které vadu v dokladech nutných k užívání zboží nepředstavuje pouze jejich nekompletnost, nýbrž i jejich úplná absence, přičemž nedodání dokladů neznamená, že nedošlo k řádnému dodání věci, k níž se vztahují, nedodání dokladů tak nezakládá prodlení s dodáním (hlavního) předmětu koupě, který byl předán, nýbrž nároky je třeba uplatňovat v režimu práv z vad (srov. PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-747-7, str. 2276).

Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že nedodání návodu k obsluze, který měl být kupujícímu předán spolu se strojem, představuje vadu ve smyslu § 2099 odst. 1 věty třetí o. z., posoudil věc správně a dovolání není v této části důvodné.

Protože je dovolání žalobkyně přípustné, zabýval se v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud též vadami řízení. Žalobkyně odvolacímu soudu vytýkala absenci poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř., podle nějž má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.

Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. sleduje ochranu práv účastníka tak, aby z jeho pohledu nedošlo k tzv. „překvapivému rozhodnutí“. Postup podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky dosud uvedená tvrzení nedostačují k tomu, aby skutkový stav věci mohl být objasněn, a jestliže soud má proto rozhodnout podle pravidla o neunesení břemene tvrzení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1522/2010). V daném případě odvolací soud učinil skutkové zjištění, na jehož základě bylo možno učinit závěr, že žalobkyně nepředala žalovanému doklad nutný k užívání věci. K poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. tedy nebylo nutno přistupovat. Rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo být pro žalobkyni překvapivé, neboť žalovaný tvrdil, že návod k obsluze předmětného nakladače od žalobkyně neobdržel, v průběhu celého řízení a tuto skutečnost uplatnil i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, když podle skutkového zjištění odvolacího soudu touto skutečností odůvodnil i odstoupení od kupní smlouvy.

Řízení proto vadou namítanou žalobkyní netrpí, přičemž ze shora uvedených důvodů se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud proto podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání žalobkyně zamítl.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů