// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví 04.08.2020
Zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitosti od 1. ledna 2018
Zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitosti evidované v katastru nemovitostí a upravené v § 1124 o. z., ve znění novely č. 460/2016 Sb., se nevztahovalo na případ, kdy smlouva o převodu spoluvlastnického podílu byla uzavřena před 1. 1. 2018, i když ke vkladu práva do katastru nemovitostí a k nabytí podílu došlo až po tomto dni.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4212/2019, ze dne 29. 4. 2020
Dotčené předpisy: § 1124 o. z. ve znění od 1. 1. 2018
Kategorie: spoluvlastnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. 30 Co 154/2019-161, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 4. 2019, č. j. 5 C 380/2018-101, tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci kupní smlouvu převádějící na žalobce spoluvlastnický podíl o velikosti 1/12 na pozemku parcelní číslo XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na LV číslo XY, vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, dále spoluvlastnický podíl o velikosti 1/12 na pozemku parcelní čísla XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na LV číslo XY, vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, a spoluvlastnický podíl o velikosti 1/12 na pozemku parcelní čísla XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na LV číslo XY, vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, za kupní cenu v souhrnné výši 500 000 Kč.
Oba soudy vyšly z tohoto skutkového stavu: I. H. jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely 28. 12. 2017 kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ve výši 1/12 na pozemcích parc. č. XY v katastrálním území XY a na pozemcích parc. č. XY v katastrálním území XY za kupní cenu 500 000 Kč, vklad vlastnického práva byl proveden 26. 1. 2018 s právními účinky k 2. 1. 2018. Žalovaná je vedena jako spoluvlastnice 1/12 uvedených pozemků v katastru nemovitostí, žalobci uplatnili předkupní právo a vyzvali dopisem z 21. 9. 2018 žalovanou k převodu nabytého spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech za 500 000 Kč do 30. 9. 2018.
Ve věci šlo o spor o to, zda zákonné předkupní právo spoluvlastníků, upravené v § 1124 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“), ve znění novely č. 460/2016 Sb. s účinností od 1. 1. 2018, dopadá i na převod na základě smlouvy uzavřené před tímto dnem, když k převodu práva došlo jeho vkladem do katastru nemovitostí až v roce 2018, tedy již za účinnosti nové úpravy poskytující spoluvlastníkům předkupní právo k převáděnému podílu.
Soud prvního stupně žalobu na nahrazení projevu vůle zamítl s tím, že v době uzavření smlouvy neexistovala zákonná povinnost spoluvlastníka nabídnout třetí osobě svůj spoluvlastnický podíl ostatním spoluvlastníkům. Povinnost nabídnout věc ke koupi je podle názoru soudu prvního stupně spojena s okamžikem uzavření smlouvy, jde o povinnost, která se váže k obligačním, nikoli věcněprávním účinkům smlouvy.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl; po podrobném právním rozboru věci uzavřel, že pokud v době od 1. 1. 2018 spoluvlastník nemovitou věc převádí, má povinnosti nabídnout věc ostatním spoluvlastníkům ke koupi bez ohledu na to, že kupní smlouvu o převodu uzavřel v době do 31. 12. 2017, kdy takovou povinnost ještě neměl. Skutečnost, že povinnost z předkupního práva dospěje až uzavřením smlouvy (tedy ne dříve), nevylučuje, aby předkupníkovi taková povinnost vznikla ze zákona později, pokud spoluvlastnický podíl není v takovém okamžiku převeden (jeho převod nebyl dovršen). Tedy v dané věci sice v době uzavření smlouvy tu předkupní právo nebylo, vzniklo však později v důsledku nabytí účinnosti novely občanského zákoníku. Nejde o nepřípustnou retroaktivitu, neboť zákonné podmínky pro vznik předkupního práva se aplikují na skutečnosti, které tu jsou v době po účinnosti nové právní úpravy, tedy na převod, který byl uskutečněn (jehož účinky nastaly) až v roce 2018 a ve vztahu k osobě převodce, který je v roce 2018 stále ještě spoluvlastníkem věci. Uplatní se proto princip nepravé retroaktivity.
Odvolací soud též konstatoval: „Zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovité věci bylo znovu zavedeno bez přechodných ustanovení týkajících se spoluvlastnictví vzniklého v době mezi 1. 1. 2014 a 31. 12. 2017, tedy v době, kdy nabyvatel spoluvlastnického podílu mohl důvodně očekávat, že povinnosti z předkupního práva mu jako spoluvlastníkovi nevzniknou. I z toho je zřejmé, že převažuje potřeba ochrany zájmu spoluvlastníků na možnosti ovlivnit osobu, s níž společnou nemovitou věc vlastní, kterou jim zákon zajišťuje právem věcněprávní povahy od 1. 1. 2018, nad legitimním očekáváním koupěchtivého, který do kontraktačního procesu se spoluvlastníkem nemovité věci vstoupil za účinnosti jiné právní úpravy“.
Odvolací soud uvedl i další argumenty, opírající se o výklad § 2140 a násl. o. z. a jejich vzájemných vztahů.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda předkupní právo podle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění novely č. 460/2016 Sb. vznikne s účinností od 1. 1. 2018 i v případě, že smlouva o převodu podílu byla uzavřena před uvedeným datem, tedy v době, kdy zákonné předkupní právo spoluvlastníků nebylo v zákoně upraveno.
Dovolatelka uvádí, že z doslovného znění § 1124 odst. 1 ve spojení s § 2143 o. z. zcela jasně plyne, že povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi vzniká jen a právě okamžikem uzavřením smlouvy. Odmítá závěr odvolacího soudu, že předkupní právo a povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi může vzniknout i později, tj. kdesi uprostřed procesu převádění (translace) vlastnického práva k podílu na nemovité věci. Za situace, kdy obě strany převodu, tedy kupující i prodávající, vstupují do smluvního vztahu s legitimním očekáváním, že zde neexistuje žádné předkupní právo, jež by mohlo způsobit zánik kupní smlouvy, nelze po prodávajícím uprostřed procesu převodu vlastnického práva spravedlivě požadovat nabídnutí věci ostatním spoluvlastníkům, tedy splnění povinnosti, kterou při uzavření smlouvy neměl, a to jen proto, že dodatečně dojde ke změně právní úpravy (bez odpovídajícího a výslovného přechodného ustanovení zákona). V tomto směru se potom samozřejmě jedná též o zásah do legitimního očekávání kupujícího, který při podpisu kupní smlouvy mohl očekávat nabytí podílu na nemovité věci v zásadě najisto a mohl též z těchto důvodů učinit další související právní jednání (např. vynaložení peněžních prostředků v souvislosti s očekávaným nabytím podílu na nemovité věci apod.).
Jestliže v den uzavření převodní smlouvy lhůta k nabídnutí spoluvlastnického podílu žalobcům ze strany I. H. běžet vůbec nezačala, nelze poté ani tvrdit, že tato lhůta snad dodatečně začala běžet účinností nového zákona a tato povinnost nabídnout v příslušné lhůtě podíl k odkupu (tj. ale v podstatě samotné předkupní právo) tak vznikla později. Žádný jiný okamžik vzniku předkupního práva než uzavřením smlouvy a jemu odpovídající povinnosti v o. z. ani jiných předpisech upraven není, přičemž není možné si takovéto skutečnosti, jež nemají oporu v zákoně, domýšlet volnou úvahou soudu takto extenzivním výkladem, navíc v rozporu s doslovným zněním zákona o tom, ve kterém okamžiku předkupní právo jako takové vůbec vzniká.
Vzhledem k závěru odvolacího soudu ohledně vzniku předkupního práva v průběhu procesu převodu vlastnického práva by předkupní právo žalobců mohlo vzniknout jen a pouze jako důsledek retroaktivní aplikace nové právní úpravy obsažené v § 1124 o. z., účinné až od 1. 1. 2018 a aplikované na smlouvu uzavřenou před tímto datem.
Výše popsané závěry odvolací soud podpírá mj. argumentem, podle kterého má předkupní právo spoluvlastníků výlučně věcněprávní povahu, jelikož je odvozeno od samotné existence spoluvlastnictví, a není proto spojeno výhradně s obligačními účinky kupní smlouvy. K tomu žalovaná podotýká, že jedním ze základních znaků věcných práv je jejich absolutní povaha, která se projevuje především tím, že působí tzv. erga omnes, tj. proti všem. Předmětné předkupní právo spoluvlastníků nemovité věci však působí jen a pouze mezi nimi navzájem, kdy předkupnímu právu ostatních spoluvlastníků odpovídá vždy povinnost toho spoluvlastníka, který uzavřel smlouvu o převodu svého spoluvlastnického podílu. Vzhledem k výše uvedenému nelze podle žalované bez dalšího učinit závěr o jednoznačné a výlučné povaze tohoto předkupního práva jako práva věcného. V tomto směru je tudíž nepochybně možné spojit vznik tohoto předkupního práva výhradně s okamžikem vzniku obligačního titulu, resp. s obligačními účinky kupní smlouvy.
Předkupní právo není nějakým trvajícím právem, jak vykládá odvolací soud, které může vznikat v nějakém časovém rozmezí, nýbrž právem, které „jednorázově“ vzniká za předpokladu, že nastane určitá právní skutečnost - a poté je již jen otázkou, jestli bude řádně uplatněno.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ev. aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřili žalobci, kteří vyšli z argumentace odvolacího soudu a dále ji rozvedli. Navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitosti evidované v katastru nemovitostí a upravené v § 1124 o. z. se vztahuje i na případ, kdy smlouva o převodu spoluvlastnického podílu byla uzavřena před 1. 1. 2018, ke vkladu práva do katastru nemovitostí a k nabytí podílu však došlo až po tomto dni.
Spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají (§ 1123 o. z.).
Ustanovení § 1124 odst. 1 o. z. ve znění novely č. 460/2016 Sb., zní: „Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů“.
Podle čl. X zákona č. 460/2016 Sb. zákon nabyl účinnosti, pokud jde o novelizaci § 1124 o. z., dnem 1. ledna 2018.
Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým (§ 2143 o. z.). Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva (§ 2145 o. z.).
Nabídku učiní prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu (§ 2147 odst. 1 o. z.). Přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým (§ 2147 odst. 1 o. z.).
Odvolací soud uvedená i další ustanovení pečlivě zhodnotil i ve vzájemných souvislostech, přesto se dovolací soud přiklání k opačnému řešení.
Dovolací soud sdílí úvahu odvolacího soudu, že v době mezi 1. 1. 2014 a 31. 12. 2017 nabyvatel spoluvlastnického podílu mohl důvodně očekávat, že povinnosti z předkupního práva mu jako spoluvlastníkovi nevzniknou; přitom nabyvatelem je podle dovolacího soudu nejen ten, kdo se již spoluvlastníkem stal, ale i ten, kdo v této době uzavřel platnou smlouvu o nabytí spoluvlastnického podílu. Uznává též oprávněný zájem spoluvlastníků na možnosti ovlivnit osobu, s níž společnou nemovitou věc vlastní, kterou jim zákon zajišťoval od 1. 1. 2018. Nesouhlasí však s tím, že (podle názoru odvolacího soudu), by měla převažovat „potřeba ochrany zájmu spoluvlastníků na možnosti ovlivnit osobu, s níž společnou nemovitou věc vlastní, nad legitimním očekáváním koupěchtivého“.
Řešení otázky střetu těchto dvou zákonem chráněných zájmů, resp. legitimních očekávání, opírá dovolací soud o základní principy soukromého práva.
Soukromé právo spočívá i na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.]. Jedním z jeho principů je i ochrana nabytých práv (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 437/2010, a řada dalších rozhodnutí).
Podílový spoluvlastník je i vlastníkem svého podílu (§ 1011 o. z.), a platí pro něj i ustanovení § 1012 o. z., věty první: „Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit“. Platí též, že „spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají“ (§ 1123 o. z.). „Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu“ (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Také judikatura v konkrétních případech vychází z toho, že ustanovení omezující vlastnické právo je v pochybnostech třeba vykládat spíše restriktivně (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 568/01, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1875/2007).
Platná právní úprava nedává výslovnou odpověď na otázku, zda zákonné předkupní právo spoluvlastníků nemovitosti evidované v katastru nemovitostí a upravené v § 1124 odst. 1 o. z. se vztahuje i na případ, kdy smlouva o převodu spoluvlastnického podílu byla uzavřena před 1. 1. 2018, ke vkladu práva do katastru a k nabytí podílu však došlo až po tomto dni. Z ustanovení § 1124 odst. 1 a násl. o. z. řešení této otázky přímo nevyplývá, ostatně tato ustanovení s výjimkou § 1124 nebyla novelou č. 460/2016 Sb. dotčena, a tudíž nemohou dát odpověď na otázku po její časové působnosti. Absence přechodných ustanovení k novelizaci § 1124 o. z. pak - podle názoru dovolacího soudu - nesvědčí o úmyslu zákonodárce umožnit uplatnění předkupního práva i tam, kde smlouva o převodu podílu byla uzavřena před 1. 1. 2018, ale jde spíše o nedostatek legislativní úpravy; ostatně judikatura v souvislosti s předkupním právem již řešila řadu sporných otázek. Nelze ani pominout, že důvodová zpráva k občanskému zákoníku původně označila zákonné předkupní právo spoluvlastníka „pro každý případ zcizení“ za institut cizí samotné podstatě spoluvlastnictví, aby již po několika málo letech byl tento institut do zákona vrácen, aniž by se o této novelizaci v důvodová zpráva k zákonu č. 460/2016 Sb. jakkoliv vyjádřila. Absenci přechodných ustanovení, na kterou odvolací soud odkazuje, a její význam pro interpretaci § 1124 o. z., tak nelze přeceňovat.
Odvolací soud též uvedl, že předkupní právo spoluvlastníka je odvozeno od samotné existence spoluvlastnictví. K tomu se dodává, že tato úvaha platí jen za předpokladu, že zákon spoluvlastníkům předkupní právo poskytuje; předkupní právo není součástí práva spoluvlastníka „z povahy věci“, jako je třeba jeho právo podílem disponovat, věc v rozsahu podílu užívat a podílet se na její správě. Naopak zákonné předkupní právo spoluvlastníků mnohé právní řády (včetně obecného zákoníku občanského z roku 1811) neznají a neznalo jej ani římské právo (viz Eliáš, K.: O zákonném předkupním právu spoluvlastníků. Právní rozhledy 2009, č. 5, s. 153-158). Uvedená práva lze sice zákonem, rozhodnutím soudu nebo právním jednáním modifikovat či omezit, nicméně patří neodmyslitelně k obsahu spoluvlastnictví; to nelze říci o právu předkupním.
Protože v dané věci jde o účinky normy omezující právo spoluvlastníka svobodně (libovolně) nakládat se svým podílem a o zásah do principu ochrany nabytých práv (práva koupěchtivého nabýt na základě platně uzavřené smlouvy spoluvlastnický podíl), přiklonil se dovolací soud z možných výkladů k tomu, který právo spoluvlastníka omezuje co nejméně, tedy k tomu, podle něhož byla-li uzavřena smlouva o převodu spoluvlastnického podílu před 1. 1. 2018, nevznikne spoluvlastníkům předkupní právo k převáděnému podílu ve smyslu § 1124 odst. 1 o. z. ve znění novely č. 460/2016 Sb.
Prodávající a koupěchtivý v této věci uzavřeli platně smlouvu v době, kdy prodávající a ostatně ani koupěchtivý nebyli zákonným předkupním právem nijak omezeni.
Dovolací soud v této věci dává přednost ochraně legitimního očekávání účastníků smlouvy, že obsah platně uzavřené smlouvy nebude modifikován pozdější změnou právní úpravy. Existence zákonného předkupního práva je totiž jistě významnou skutečností, která může ovlivnit obsah uzavírané smlouvy. Tak např. převádí-li spoluvlastník podíl osobě sice nikoliv blízké (viz § 1124 odst. 1 o. z.), podmínky převodu včetně výše kupní ceny mohou být ovlivněny vztahy mezi účastníky a jejich zájmy (může jít o obchodní partnery, přátele, mohou být zohledněny výhody dříve poskytnuté převodci apod.). Netíží-li převáděný spoluvlastnický podíl právo dalších spoluvlastníků, může to účastníky vést k tomu, že smlouvu uzavřou za jiných podmínek, než kdyby tu předkupní právo bylo, a dokonce při existenci předkupního práva ji nabyvatel vůbec nemusí uzavřít pro možné komplikace s tím spojené. Proto by ostatní spoluvlastníci neměli mít možnost nabýt věc za stejných podmínek, za kterých byla uzavřena převodní smlouva vycházející z neexistence předkupního práva. Podmínky, za kterých spoluvlastník uzavírá smlouvu o převodu podílu, včetně toho, že nejde o smlouvu uzavřenou s rozvazovací podmínkou, proto nemohou být změněny jen v důsledku změny právní úpravy. Stejně tak nabyvatel (koupěchtivý), který uzavírá smlouvu v době, kdy předmět převodu není zatížen zákonným předkupním právem, má legitimní očekávání, že se podmínky převodu nezmění a podle toho může uzpůsobit další nakládání s podílem včetně dispozic s dalším majetkem (uzavření smlouvy o půjčce za účelem koupi podílu, resp. další právní a ekonomické kroky spojené s nabytím podílu).
Dále: Smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva jen v případě, že koupěchtivý o předkupním právu věděl nebo musel-li o něm vědět (§ 2145 o. z.). Byla-li však smlouva platně uzavřena v době, kdy předkupní právo neexistovalo, uvedená rozvazovací podmínka se neuplatní. Pak by byl prodávající v případě uplatnění zákonného předkupního práva zavázán jak koupěchtivému, tak i předkupníkovi, a tížily by jej sankce z porušení smlouvy s koupěchtivým. Taková situace by zjevně odporovala účelu zákonné úpravy v případě uplatnění předkupního práva, kterým je rozvázání původní převodní smlouvy mezi převodcem a koupěchtivým.
Dovolací soud vzal do úvahy i skutečnost, že převodce i koupěchtivý mohli vědět, že krátce po uzavření smlouvy nabude účinnosti nová zákonná úprava, obnovující zákonné předkupní právo spoluvlastníků, což by mohlo vést k úvahám o tom, zda šlo o právo nabyté v dobré víře. Jak je zřejmé z této věci, ve které se liší názory nalézacích soudů, přičemž jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i rozhodnutí odvolacího soudu jsou řádně odůvodněna a jejich právní názory nepostrádají přesvědčivosti, je v důsledku nedostatku přechodných ustanovení k této otázce v zákoně č. 460/2016 Sb. právní úprava nejasná a vyžaduje judikaturní výklad; za této situace nelze vycházet z toho, že účastníci převodní smlouvy (převodce a koupěchtivý) měli a mohli počítat s tím, že se zákonné předkupní právo uplatní i na základě smlouvy uzavřené před 1. 1. 2018.
Odvolací soud též uvedl, že předkupní právo má věcněprávní povahu, není proto spojeno výhradně s obligačními účinky převodní smlouvy. Dovolacímu soudu není zřejmé, jaký má vztah věcněprávní povaha zákonného předkupního práva k nyní řešené otázce. Věcněprávní povaha předkupního práva má důsledek v tom, že na jedné straně svědčí všem, kdo jsou spoluvlastníky podílu v době trvání předkupního práva, a také že tíží jak převodce, tak jeho právního nástupce. Je-li však okamžikem, kdy se předkupní právo stává dospělým, uzavření smlouvy (§ 2143 o. z.), pak – i v důsledku spíše restriktivního výkladu – nemůže toto právo dospět tam, kde kvůli zákonné úpravě v době uzavření smlouvy neexistovalo. Opačný výklad je sice možný, nicméně by nebyl v souladu s výše uvedenou zásadou restriktivního výkladu norem upravujících omezení vlastnického práva.
Z uvedeného je zřejmé, že předkupní právo žalobcům v této věci nesvědčí a dovolání je důvodné; dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§ 243d o. s. ř.). Proto dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobu zamítl.
Autor: -mha-