// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví

Spoluvlastnictví

04.11.2019 00:02

Zahrada přilehlá k domu s jednotkami jako předmět přídatného spoluvlastnictví

I. Užívání věci bez předmětu přídatného spoluvlastnictví není ve smyslu § 1223 odst. 1 o. z. „dobře možné“ nejen v případě, že není možné vůbec, ale i tehdy, je-li podstatně omezeno či ztíženo. Tak např. zahradu lze užívat i bez zdroje vody – společné studny, ovšem jde o užívání natolik nekomfortní, že splňuje kritérium § 1223 odst. 1 o. z., že není „dobře možné“. Společná věc, která má jako celek vymezený místně sloužit k určitému účelu, je tak předmětem přídatného spoluvlastnictví, jestliže její dělení by bylo funkčně neopodstatněné a podstatně by ztížilo užívání samostatných věcí oproti stavu před rozdělením věci společné. Převod podílu na věci v přídatném spoluvlastnictví se řídí § 1227 o. z.; předkupní právo se tu neuplatní.

I zahrada přilehlá k domu s jednotkami a určená ke společnému užívání jejich vlastníky může mít povahu přídatného spoluvlastnictví.

II. Vztah § 1142 odst. 1 o. z. k § 1223 o. z. je vztahem normy obecné k normě zvláštní; věcí v přídatném spoluvlastnictví je taková společná věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu (§ 1142 odst. 1 o. z.), ovšem za splnění dalších podmínek uvedených v § 1223 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, ze dne 31. 7. 2019


04.11.2019 00:01

Oddělení ze spoluvlastnictví zahrady přilehlé k domu s jednotkami

Pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu (jednotek v něm umístěných) a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrady, resp. plochy pro rekreaci; v poměrech domu rozděleného na jednotky pak platí, že zahrada přilehlá k domu a určená ke společnému užívání vlastníky jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, který má ve smyslu § 1142 odst. 1 o. z. sloužit k určitému účelu. Nelze ovšem vyloučit, že vzhledem k výjimečným okolnostem věci tomu může být jinak.

Ustanovení § 1142 odst. 1 o. z. je normou s relativně neurčitou hypotézou; kdy jde o „věc která má jako celek sloužit k určitému účelu“ je tak ponecháno na úvaze soudu, který musí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezit sám hypotézu právní normy ze širokého okruhu okolností; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit jen, pokud by byla zjevně nepřiměřená.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, ze dne 31. 7. 2019


27.08.2019 00:01

Rozhodování většinového spoluvlastníka o investicích do společné věci

Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 4079/2011 vysvětlil, že „předpoklad rozhodnutí přijatého v režimu ustanovení § 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) ohledně investic do společné věci uvažovaných většinovým spoluvlastníkem je podmíněn skutečností, že menšinový spoluvlastník bude informován o druhu a výši uvažovaných investic. Splnění této skutečnosti z hlediska konkretizace zamýšlených nákladů a jejich výše je nutno posuzovat vždy v poměrech konkrétních případu. S přihlédnutím k šíři možných investic do společné věci obecně a individuálních okolností s tím spojených nebude nezbytné vždy bezvýjimečně trvat na tom, aby rozsah a výše investic byly menšinovému spoluvlastníku předestřeny do nejmenších podrobností.“ Dále formuloval závěr, že „obdobně to platí i pro informaci o výši nákladů, které si realizace investičního záměru vyžádá.“ Zdůraznil, že „naprosto přesné vyčíslení nákladů, které budou s realizací záměru a prováděním investic spojeny, před jejich samotným zahájením není vždy v plném rozsahu realizovatelné, a to zvláště tam, kde se má jednat o investice či náklady rozsáhlé nebo takové, kde jejich konkrétní rozsah a podoba mohou záviset na jednotlivých dílčích technických či technologických postupech při jejich provádění. To však neznamená, že by menšinový spoluvlastník neměl být informován o výši nákladů, a to tím spíše tam, kde lze předpokládat, že půjde o náklady vysoké.“

I s vědomím skutečnosti, že výše uvedené závěry byly přijaty v podmínkách právní úpravy hospodaření se společnou věcí obsažené v § 139 odst. 2 obč. zák., považuje je dovolací soud v poměrech rozhodování podle § 1128 a násl. o. z. za relevantní potud, že indikují okolnosti, za kterých může většinový spoluvlastník rozhodnout o druhu a výši uvažovaných investic do společné věci proti vůli menšinového spoluvlastníka, a rovněž, jaký prostředek soudní ochrany může přehlasovaný menšinový spoluvlastník proti rozhodnutí většinového spoluvlastníka týkající se společné věci využít.

Ze srovnání ustanovení předchozí i současné právní úpravy hospodaření se společnou věcí se podává, že řešení otázky, za jakých okolností může většinový spoluvlastník rozhodnout o hospodaření se společnou věcí (včetně investic) proti vůli menšinového spoluvlastníka řeší oba zákoníky v podstatě stejně. Z této skutečnosti vyplývá i závěr, že dosavadní judikaturu týkající se hospodaření spoluvlastníků se společnou věcí lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2288/2017, ze dne 21. 5. 2019


25.07.2019 00:00

Rozdělení domu na bytové jednotky při vypořádání spoluvlastnictví

I. Před případným vypořádáním spoluvlastnictví rozdělením věci je soud povinen zabývat se tím, zda jsou dosavadní spoluvlastníci (nebo někteří z nich) ochotni hradit náklady na rozdělení věci. Jestliže by žádný ze spoluvlastníků nebyl ochoten vynaložit nic na provedení nezbytných stavebních úprav, musela by být stavba považována z tohoto hlediska za nedělitelnou.

II. Vzájemné vztahy podílových spoluvlastníků mohou být okolností vylučující rozdělení domu na bytové jednotky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 879/2019, ze dne 17. 4. 2019


03.07.2019 00:02

Vzájemné předkupní právo vlastníků pozemku a stavby dle § 3056 odst. 1 o.z.

Jestliže je předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo ke stavbě na něm zřízené za situace, že by jeho nabytí vlastníkem pozemku či stavby nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich vlastníkům předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nenáleží.

Ustanovení § 3056 odst. 1 o. z., které je výjimkou z pravidla smluvní volnosti stran, nelze vykládat extenzívně a z jeho textu nevyplývá, že by se vztahovalo na převod spoluvlastnického podílu. Pravidlo tam uvedené lze vztáhnout jen na případy, kdy v důsledku uplatnění předkupního práva dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené, které se tak stanou jedinou věcí, jediným předmětem vlastnického práva – pozemkem, přičemž stavba bude jeho nesamostatnou součástí. Tak tomu bude zásadně tehdy, je-li předmětem převodu buď celá stavba či celý pozemek, ale i v případě, že se převádí spoluvlastnický podíl k některé z těchto nemovitostí, a bude-li úspěšně uplatněno předkupní právo, dojde ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby na něm zřízené.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, ze dne 27. 3. 2019


04.03.2019 00:00

K náhradě nákladů vynaložených spoluvlastníkem bytu na topení

Náklady, jejichž vynaložení je ve smyslu § 1136 o. z. nutnou podmínkou pro zachování společné věci, resp. (společného) vlastnického práva k ní, jsou povinni platit všichni spoluvlastníci jednotky, bez ohledu na to, zda jednotku (byt) užívají či nikoliv, přičemž nedohodli-li se jinak, je v jejich vzájemném vztahu podíl na platbách dán výší jejich spoluvlastnických podílů. Sem patří zejména náklady spojené se správou domu a pozemku.

Platba za dodávky tepla má však povahu smíšenou; zčásti představuje náklad na zachování společné věci (zejména je-li zřejmé, že bez vytápění v zimě by mohlo dojít k poškození nebo k chátrání bytu především mrazem a vlhkostí); zčásti však teplo slouží jen tomu, kdo v bytě bydlí, k pohodě bydlení. Proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Jestliže by však platby za takové služby byly rozděleny stejně na všechny spoluvlastníky, založilo by to bezdůvodné obohacení toho, kdo byt skutečně užívá; ten totiž využívá pro sebe teplo v rozsahu vyšším, než jaký by byl minimálně nutný k zachování předmětu vlastnictví. Stanovení poměru, v jakém se budou účastníci podílet na takových nezbytných platbách záleží na úvaze soudu, která nesmí být zjevně nepřiměřená.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2466/2018, ze dne 27. 11. 2018


26.10.2018 00:06

ÚS: Užívání společné věci bez právního důvodu

I. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu.

II. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 48/18, ze dne 16. 10. 2018


10.05.2018 00:00

Negatorní žaloba spoluvlastníka vs. uspořádání poměrů mezi účastníky

Při řešení otázky, kdy spoluvlastníkovi náleží negatorní žaloba a kdy se má domáhat uspořádání poměrů mezi účastníky (§ 1139 o. z.) vždy půjde o individuální posouzení konkrétní věci. V zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy (§ 1126 a násl. o. z.); ruší-li však spoluvlastník užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, může se rušený bránit i negatorní žalobou (§ 1042 o. z.).

V některých případech se oba uvedené nároky prolínají (jde o obdobu jednočinného souběhu v trestním právu). Tak pokud např. jeden spoluvlastník trvale parkuje vozidla na stejném místě a druhý spoluvlastník s tím nesouhlasí, neboť má za to, že toto místo je třeba využít jinak, nebo protože chce na něm parkovat sám, půjde o spor o správu společné věci. Jestliže však takto zaparkované vozidlo též soustavně brání druhému spoluvlastníkovi v příjezdu do garáže, jde současně o rušení jeho práva, proti kterému se lze bránit negatorní žalobou. V takovém případě žalobce nežádá úpravu správy (užívání) společné věci, požaduje jen, aby mu druhý nebránil v příjezdu. Jeho právo přijíždět do garáže, pokud jízdou nějak závažně neruší právo dalšího spoluvlastníka, vyplývá přímo ze zákona; jde o právo věc v mezích spoluvlastnického podílu užívat. Může být omezeno jen další právní skutečností – např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutím soudu.

V dané věci žalobce tvrdil, že mu žalovaný tím, že na společnou cestu staví traktor a další motorová vozidla, brání v průjezdu a v užívání garáže. Šlo tedy o poskytnutí ochrany proti žalovanému, který podle žalobního tvrzení jeho spoluvlastnické právo ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje; soud se měl zabývat otázkou, zda jednání žalovaného lze kvalifikovat jako rušení práva žalobce užívat v rámci spoluvlastnického podílu společnou věc a podle výsledku tohoto posouzení o věci rozhodnout. Pokud odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se měl nejprve domáhat úpravy hospodaření se společnou věcí a teprve poté, kdy by žalovaný povinnosti z tohoto rozhodnutí plynoucí neplnil, se mohl bránit proti neoprávněným zásahům, je jeho rozhodnutí v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4995/2017, ze dne 31. 1. 2018


26.02.2018 00:01

Uspořádání poměrů spoluvlastníků při neshodě o užívání společné věci

I. V případě bytu (domu) odpovídá užitku ve smyslu § 1120 odst. 1 o. z., který věc přináší, nájemné, nikoliv však užívání věci samotné. Nájemné z bytu či domu tak podle pravidla obsaženého v § 1120 odst. 1 o. z. dělit lze, nikoliv však užívání (společné) věci.

Užívání společné věci náleží pojmově pod její správu a participace spoluvlastníků na užívání společné věci je ovládána principem majorizace. Případná korekce rozhodnutí většinového spoluvlastníka se pak může uskutečnit prostřednictvím rozhodnutí soudu podle hlediska slušného uvážení ve smyslu § 1139 odst. 1 o. z. Shodné oprávnění soudu se uplatní i tehdy, pokud se při rozhodování o správě společné věci nedosáhne většiny (§ 1139 odst. 2 o. z.).

II. Při rozhodování soudu podle hlediska slušného uvážení jde o to uspořádat poměry spoluvlastníků při neshodě o hospodaření se společnou věcí tak, aby byl respektován požadavek spravedlivého a racionálního řešení, které přinese do spoluvlastnických poměrů určitou stabilitu, a pokud možno zabrání možnosti vzniku dalších konfliktů.

Rozhodnutí soudu, jež bude výsledkem založeným na takovém uvážení, přitom bude vždy odrážet individuální okolnosti každého jednotlivého případu. Jakékoliv zevšeobecnění závěrů přijatých v konkrétním rozhodnutí pak bude pro rozhodovací praxi jen velmi obtížné a jejich přenositelnost do poměrů jiné právní věci omezená. To ostatně vyplývá z povahy hlediska „slušného uvážení“ jako relativně neurčitého právního pojmu obsaženého v dispozici právní normy, jež je vtělena do ustanovení § 1139 odst. 1 o. z. Bude proto vždy na soudu, aby v každém jednotlivém případě identifikoval všechny relevantní okolnosti, které by mohly mít pro jeho rozhodování význam, jejich váhu porovnal a vybral ty, popřípadě pouze jedinou, jimž s respektem k hledisku slušného uvážení přizná prioritu.

V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud jde o závěr, že hledisko slušného uvážení při určení způsobu užívání bytů ve společném domě bude naplněno tehdy, bude-li zachován několik desítek let trvající stav při užívání bytů v prvním patře společného domu žalobci, a této okolnosti bude dán přednostní význam před hlediskem výše spoluvlastnických podílů. Proti takové úvaze nelze nic namítat; vzniklý rozdíl lze případně kompenzovat náhradou. Za právně nevýznamný lze proto považovat argument žalovaných, že lze odlišným určením způsobu užívání bytů v prvním patře společného domu dosáhnout stavu, že žalobci na straně jedné a žalovaní na straně druhé budou společnou věc užívat téměř přesně ve shodě s výší jejich spoluvlastnických podílů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2725/2017, ze dne 5. 12. 2017


19.02.2018 00:02

Zrušení účasti jen některého ze „spolumajitelů“ obchodního podílu v s.r.o.

Postupem podle § 116 odst. 2 či § 148 odst. 1 obch. zák. nebylo možné zrušit účast jen některého ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.

Chce-li některý ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ukončit svoji „spoluúčast“ ve společnosti, tedy – jinými slovy – nechce-li již nadále být „spolumajitelem“ obchodního podílu, může se s ostatními „spolumajiteli“ dohodnout na zrušení „spolumajitelství“, popř. – nedojde-li k dohodě – může k jeho návrhu rozhodnout o zrušení „spolumajitelství“ soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1763/2016, ze dne 27. 11. 2017


16.01.2018 00:02

Soudní ochrana menšinového spoluvlastníka podle § 1130 o. z.

Ustanovení § 1130 o. z. poskytuje soudní ochranu přehlasovanému nebo opomenutému menšinovému spoluvlastníku před rozhodnutím většinového spoluvlastníka zpravidla tehdy, jde-li o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci (o záležitost mimořádné správy). Nelze vyloučit, že v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména tam, kdy stav hrozící těžké újmy bude zcela zřejmý, bude možné soudní ochranu poskytnout výjimečně i tehdy, půjde-li o rozhodnutí v záležitosti běžné správy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 192/2017, ze dne 17. 10. 2017


18.12.2017 00:00

Náhrada z titulu vyloučení z užívání společné věci

Pokud je spoluvlastníkovi vymezen relevantní prostor v rámci užívání společné věci, který odpovídá výši jeho spoluvlastnického podílu, a pokud spoluvlastník takto vymezený prostor nevyužívá, nemůže se následně domáhat náhrady po ostatních spoluvlastnících z titulu vyloučení z užívání společné věci, neboť vyloučen z užívání není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3876/2017, ze dne 20. 9. 2017


27.09.2017 00:01

Posuzování nároků z porušení zákonného předkupního práva po 1. 1. 2014

Pro právní poměry, které se týkají věcných práv, k nimž patří zákonné předkupní právo podílových spoluvlastníků podle § 140 obč. zák., platí tzv. nepravá retroaktivita. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, nastaly-li před 1. 1. 2014, se posoudí podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Půjde-li o nároky z předkupního práva vzniklé a uplatněné před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tj. do 31. 12. 2013, je pro jejich posouzení určující právní úprava účinná do 31. 12. 2013, i když k završení celého procesu mimosoudní nebo soudní cestou dojde po 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4817/2016, ze dne 26. 7. 2017


23.08.2017 00:01

Vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti vznikem bytového spoluvlastnictví

Má-li rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví vést toliko k přeměně existujícího domu na bytové vlastnictví, a nikoliv k výstavbě nových prostor (byť by tyto prostory mohly sloužit rovněž k bydlení), je zcela přiměřeným závěr, že rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví přeměnou na bytové vlastnictví může soud zpravidla jen za situace, kdy se v domě fakticky nachází alespoň dva byty (§ 1158 odst. 1 věta druhá o. z., § 1159, § 2236 odst. 1); v opačném případě tak vznik bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu o vypořádání spoluvlastnictví nepřichází do úvahy.

Byť rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví nemá představovat a zakládat výstavbu, nelze vyloučit vznik bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu toliko s tím, že by byla dána nutnost vynaložení určitých nákladů. Dovolací již v poměrech předchozí právní úpravy připustil, že i při přeměně podílového spoluvlastnictví na bytové jednotky se uplatní obecná úprava u nákladů při rozdělení společné věci; uvedený závěr byl vyjádřením přístupu, podle kterého zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením budovy na jednotky brání taková výše věcně odůvodněných nákladů, která je výrazně nepřiměřeně vysoká vzhledem k reálné hodnotě budovy. Při posuzování možnosti dělení budovy na jednotky tak je nutno vždy přihlížet k výši nákladů, jejich poměru k hodnotě budovy a stanovisku účastníků a jejich ochotě se na hrazení těchto nákladů podílet. Tyto závěry lze přitom přiměřeně vztáhnout i na přeměnu spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví podle § 1165 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5764/2016, ze dne 24. 5. 2017


17.07.2017 00:02

Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku v chráněné krajinné oblasti

Rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 a násl. o. z. je – z pohledu § 82 odst. 3 stavebního zákona – rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje vydání územního rozhodnutí; k rozdělení společného pozemku podle § 1143 a násl. o. z. se tak nevyžaduje vydání územního rozhodnutí. Není k němu proto třeba ani vydání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., které má být vydáváno právě k územnímu rozhodnutí.

Nicméně tvrdí-li účastník řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, že rozdělením pozemku dojde k poškození přírody či krajiny, toto tvrzení opře o konkrétní a relevantní skutečnosti a tím zpochybní účelnost dělení pozemku, musí se soud tímto tvrzením zabývat a podle okolností věci opatřit stanovisko orgánu ochrany přírody, k němuž při rozhodování přihlédne.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 586/2017, ze dne 26. 4. 2017


17.07.2017 00:01

K otázce snížení hodnoty společného pozemku jeho rozdělením

Rozdělení věci brání to, že by v jeho důsledku byla hodnota nově vzniklé věci, která by měla být účastníku přikázána, nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se mu dostalo jako náhrady za to, že pozbývá konkrétní podíl na věci. Takové rozdělení je sice možné, ovšem není „dobře možné“ ve smyslu § 1147 o. z. Může jít i o případ, kdy na nově vzniklých pozemcích nebude možno realizovat stejnou stavbu, jakou by bylo možno zřídit na původním nerozděleném pozemku (např. proto, že nově vzniklé pozemky budou příliš úzké), a součet cen obou nově vzniklých pozemků tak může být podstatně nižší, než cena původního pozemku (je třeba zjišťovat obvyklou, „tržní“ cenu).

V dané věci dovolatel uplatnil v odvolacím řízení (a také před soudem prvního stupně) námitku, že se v důsledku rozdělení společné nemovitosti podstatně sníží její hodnota. Základním předpokladem pro rozhodnutí o takovém tvrzení je zjištění obvyklé ceny celé nemovitosti, a její porovnání se součtem cen nově zřizovaných nemovitostí. To odvolací soud neučinil; jen uvedl, že rozdělení věci je třeba provést, je-li věc fakticky i funkčně dělitelná. V této části je tak rozhodnutí odvolacího soudu předčasné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 586/2017, ze dne 26. 4. 2017


13.07.2017 00:00

Kritérium účelného využití věci při vypořádání spoluvlastnictví

V rámci úvah, kdo ze spoluvlastníků by účelněji využíval předmět sporu o vypořádání spoluvlastnictví, je třeba upřednostnit využití spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou účastníku. Na základě aplikace argumentu logického výkladu a maiori ad minus pak musí platit, že není-li pro přikázání věci v poměrech kritéria jejího účelného využití zásadně významný zájem osoby spoluvlastníkovi blízké, o to méně může být zohledněn zájem okruhu třetích osob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5421/2016, ze dne 12. 4. 2017


06.06.2017 00:01

Rozhodování o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví

O návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví je vždy třeba rozhodnout samostatným výrokem.

Nárok na odklad zrušení spoluvlastnictví lze uplatnit jak v samostatném řízení, tak i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; v takovém případě půjde o vzájemnou žalobu a vzhledem k jejich vzájemné souvislosti nebude soud moci rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by dříve či alespoň současně nerozhodl o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4604/2016, ze dne 28. 2. 2017


06.06.2017 00:00

Přiznání vyššího vyrovnávacího podílu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Zdravotní stav nemůže být v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví důvodem pro přiznání vyššího vyrovnávacího podílu, než jaký podle výše podílu spoluvlastníkovi náleží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4604/2016, ze dne 28. 2. 2017


29.05.2017 00:01

Přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníka bez přiměřené náhrady

Ustanovení § 1147 o. z. nevylučuje přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníka bez stanovení přiměřené náhrady. Judikatura dovolacího soudu výjimečně připouští modifikaci náhrady, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Náhradu přitom lze pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale také nepřiznat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5124/2016, ze dne 28. 2. 2017


< strana 1 / 10 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů