// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 19.03.2024
Opětovné podání vylučovací žaloby stejným vylučovatelem
Jestliže nabylo právní moci rozhodnutí, jímž insolvenční soud vylučovací žalobu zamítl, nebo řízení o ní zastavil, anebo ji odmítl, pak ve vztahu k osobě, která vylučovací žalobu podala, nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby (§ 225 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona) bez zřetele k tomu, zda podání vylučovací žaloby předcházelo vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona. Podá-li osoba, vůči které nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby, vylučovací žalobu znovu, pak jde ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona o žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.
Ponechá-li Nejvyšší soud pro účely dalšího výkladu stranou (meritorní) rozhodnutí o zamítnutí vylučovací žaloby, pak výjimkou, která přes výše uvedené umožňuje po zastavení řízení o původní vylučovací žalobě nebo po odmítnutí původní vylučovací žaloby stejné osobě podat novou vylučovací žalobu, na kterou se ohledně téhož majetku nevztahují účinky uvedené v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona, je pouze situace, kdy po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu ve vztahu k téže osobě nastalo nebo vzniklo nové právo, které nově vylučuje soupis, nebo jestliže po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu nastal nově jiný důvod, pro který označený majetek neměl být zahrnut do soupisu. Takovým nově vzniklým nebo nově nastalým právem nebo důvodem však není pouhá skutečnost, že o dříve známých sporných skutečnostech soupisu téhož majetku rozhodl insolvenční soud v jiném excindačním řízení zahájeném jiným žalobcem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 177/2023, ze dne 21. 12. 2023
Dotčené předpisy:
§ 160 odst. 1 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 160 odst. 4 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 224 odst. 1 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 224 odst. 2 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 225 odst. 1 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 225 odst. 3 IZ ve znění do 31. 5. 2019
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 28. února 2023, č. j. 207 ICm 347/2022-51, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o vylučovací žalobě, kterou se žalobce (F.) domáhal vůči žalovanému (JUDr. L. H., jako insolvenčnímu správci dlužníka RETRUCK, spol. s r. o.) za účasti 1/ HOBR holding s. r. o. a 2/ D. H., jako vedlejších účastníků řízení na straně žalovaného, vyloučení označených nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka, tak, že:
[1] Zamítl návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty (bod I. výroku).
[2] Odmítl vylučovací žalobu (bod II. výroku).
[3] Vrátil žalobci soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (bod III. výroku).
[4] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 12.342 Kč (bod IV. výroku).
[5] Uložil žalobci zaplatit prvnímu vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.400 Kč (bod V. výroku).
[6] Určil, že žalobce a druhý vedlejší účastník vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod VI. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 58 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení § 160 odst. 4 a § 225 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Žádosti žalobce o „navrácení lhůty“ pro podání žaloby, obsažené ve vylučovací žalobě podané 10. února 2022, nelze vyhovět (podle § 58 o. s. ř.), jelikož lhůta k podání vylučovací žaloby je lhůtou hmotněprávní, jejíž zmeškání prominout nelze.
4. O soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníka byl žalobce vyrozuměn podáním datovaným 24. ledna 2017, doručeným 4. února 2017.
5. Vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka se žalobce domáhal již vylučovací žalobou podanou dne 22. února 2017, podepsanou jednatelkou žalobce A. F. (dále jen „A. F.“) a vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. 188 ICm 1203/2017. Dne 22. srpna 2017 byla vylučovací žaloba vzata zpět, o čemž insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne 26. dubna 2018.
6. Druhá vylučovací žaloba ohledně týchž nemovitých věcí byla podána dne 23. února 2017; za žalobkyni ji podepsal K. R. (dále jen „K. R.“). Řízení o této vylučovací žalobě, vedené u něj pod sp. zn. 188 ICm 1252/2017, zastavil insolvenční soud (pro překážku věci zahájené) usnesením ze dne 21. března 2018.
7. Na základě shora uvedeného insolvenční soud uzavírá, že vylučovací žaloba byla podána opožděně. Vyrozumění o zahrnutí nemovitých věcí do majetkové podstaty bylo doručeno na adresu tehdejšího sídla žalobce, kde je převzal K. R. K námitce, že za žalobce mohla jednat pouze jeho jednatelka, insolvenční soud uvádí, že to samo o sobě neznamená, že by pošta mohla předat listovní zásilky pouze jednatelce žalobce. Otázka formálního doručení vyrozumění však není rozhodná, když z řízení vedeného pod sp. zn. 188 ICm 1203/2017 vyplývá, že žalobce se dozvěděl o soupisu nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníka, vylučovací žalobu ve lhůtě podal a byl si oné (třicetidenní) lhůty vědom. Tím fakticky došlo k naplnění smyslu ustanovení § 225 odst. 2 insolvenčního zákona.
8. Co do tvrzení, že žalobu vzal zpět K. R., který měl přístup do datové schránky žalobce, má insolvenční soud za podstatné, že zpětvzetí žaloby bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 23. srpna 2017 a insolvenční soud o něm rozhodl až 26. dubna 2018. Fakticky tedy žalobce měl více než 8 měsíců, aby se seznámil se zveřejněným zpětvzetím žaloby a brojil proti němu (neboť bylo učiněno z jeho datové schránky osobou, která k tomu nebyla oprávněna), případně se mohl odvolat proti zastavení řízení o žalobě; nic z toho však neučinil.
9. K tvrzení, že K. R. vzal žalobu zpět účelově, poukazuje insolvenční soud na to, že K. R. podával jménem žalobce i vylučovací žalobu, a to (poštou) již 21. února 2017. V situaci, kdy obě řízení o vylučovací žalobě byla po roce pravomocně zastavena, je nutné aplikovat zákonnou fikci dle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona.
10. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 207 ICm 347/2022, 102 VSPH 323/2023-72 (MSPH 88 INS 9952/2014):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[3] Určil, že žalobce a vedlejší účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
11. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/, § 160 odst. 4 a § 225 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
12. Bez ohledu na to, zda žalobci byla řádně doručena výzva k podání vylučovací žaloby, je podstatné, že řízení o dříve podané stejné vylučovací žalobě bylo pravomocně zastaveno (ve věci sp. zn. 188 ICm 1203/2017).
13. Osoba, která ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona tvrdí, že označený majetek nepatří do majetkové podstaty, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka. Její legitimace k vylučovací žalobě je dána již tím, že insolvenční správce věc zapsal do soupisu majetkové podstaty. Zároveň platí (ve smyslu § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona) nevyvratitelná domněnka, že je-li řízení o takové žalobě zastaveno, označený majetek je pojat do soupisu oprávněně.
14. Jinak řečeno, skončilo-li řízení o vylučovací žalobě zastavením řízení (nebo odmítnutím žaloby), má taková okolnost stejný následek, jako kdyby žaloba nebyla podána včas, respektive jako kdyby byla věcně zamítnuta. I kdyby tedy výzva k podání vylučovací žaloby nebyla doručena žalobci řádně, v důsledku pravomocného zastavení řízení již ze zákona není oprávněn k podání nové vylučovací žaloby (neboť již nastala nevyvratitelná domněnka, že dotčený majetek je pojat do soupisu oprávněně). Nově podanou žalobu je namístě odmítnout podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona proto, že ji podala k tomu neoprávněná osoba.
15. Opačný výklad, nabízený žalobcem, totiž, že zastavení řízení o původně podané žalobě mu umožnuje podat novou žalobu, jestliže dosud neuplynula lhůta k podání žaloby, odporuje jak § 225 odst. 3 insolvenčního zákona, tak zásadám, na kterých je insolvenční řízení vystavěno (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Umožnit oprávněné osobě, aby podala žalobu i poté, co již dříve zahájené řízení nemeritorně skončilo, je v rozporu se zájmem na rychlém a hospodárném uspokojení věřitelů z majetku po právu pojatého správcem do soupisu majetkové podstaty.
16. Lze tedy uzavřít, že nastala-li ve vztahu k žalobci domněnka ve smyslu § 225 odst. 3 insolvenčního zákona, je označený majetek pojat do soupisu oprávněně. Žalobce není ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona k podání předmětné žaloby oprávněn a důvodnost (oprávněnost) sepisu v tomto řízení (proto) nelze řešit. Řešit nelze ani případnou nesprávnost rozhodnutí o zastavení dříve vedeného řízení; k tomu slouží opravné prostředky v daném řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Začíná běžet třicetidenní lhůta k podání vylučovací žaloby, není-li doručeno vyrozumění o zahrnutí majetku do majetkové podstaty dlužníka, nebo převezme-li toto vyrozumění osoba neoprávněná?
18. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
19. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje následovně:
20. Dovolatel má nadále za to, že vylučovací žalobu podal včas. Doručenku (o převzetí vyrozumění o soupisu) podepsal K. R., přičemž jedinou osobou oprávněnou jednat za dovolatele byla v rozhodné době jeho jednatelka; lhůta k podání vylučovací žaloby proto nezačala běžet.
21. Dovolatelem v minulosti podanou vylučovací žalobu ohledně nemovitých věcí (vedenou pod sp. zn. 188 ICm 1203/2017) vzala zpět neoprávněná osoba [K. R., jehož zápis (coby jednatele dovolatele) rejstříkový soud pravomocně vymazal (z obchodního rejstříku) k 23. září 2016, proto, že K. R. se nikdy nestal jednatelem žalobce].
22. Vylučovací žaloba, o níž je řízení pravomocně zastaveno, nebo podaná žaloba, jež je insolvenčním soudem pravomocně odmítnuta, má stejné důsledky jako žaloba nepodaná. Ukončení řízení z procesních důvodů nevylučuje možnost toto řízení znovu zahájit, pro účely insolvenčního řízení tomu však brání uplynutí lhůty třiceti dnů od doručení vyrozumění o soupisu. K tomu srov. dílo Kozák, J., Brož, J., Dadam, A., Stanislav, A., Strnad, Z., Zrůst, L., Žižlavský, M.: Insolvenční zákon: Komentář. 4. vydání. Praha. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2018 (dále jen „Komentář WK 2018“), str. 898.
23. Podle další odborné literatury:
„Pokud by insolvenční správce vylučovatele o zahrnutí věci do soupisu nevyrozuměl vůbec, ať už záměrně či opomenutím, lze excindační žalobu podat až do doby zpeněžení tohoto majetku.“ [Krčmář, Z.: Zápis ze školení na téma „Odporovatelnost a konkursy - 2. část. III. Spory vyvolané konkursem, Justiční praxe č. 6, ročník 2002, str. 341 (dále jen „Krčmář 2002“)].
„Pokud insolvenční správce opomene osobu uplatňující právo k majetku sepsanému do soupisu majetkové podstaty vyrozumět, nezačne této osobě lhůta k podání vylučovací žaloby běžet a ta ji může podat kdykoliv poté, co se sama o sepisu majetku dozví.“ (srov. opět Komentář WK 2018, str. 898).
24. Doručované vyrozumění o soupisu pak obsahuje podstatnou vadu, která nemůže přivodit počátek běhu lhůty. Neobsahovalo totiž řádné poučení o tom, proti komu lze podat vylučovací žalobu (správné označení takové osoby); srov. „NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, Rc 127/12“ [správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, uveřejněný pod číslem 127/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 127/2012“)].
25. Překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána, pokud se (stejný) vylučovatel, který byl již jednou ve sporu neúspěšný, v novém řízení domáhá vyloučení (stejné) věci ze soupisu proto, že jsou zde jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení, a k nimž došlo až později; „29 Odo 445/2006“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2007, sp. zn. 29 Odo 445/2006). Dne 2. února 2022 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn rozsudek ze dne 12. ledna 2022, „č. j. 103 VSPH 697/2020-361“ [správně č. j. 188 ICm 1174/2017, 103 VSPH 697/2020-361 (MSPH 88 INS 9952/2014)], kterým byl potvrzen (Vrchním soudem v Praze) rozsudek (insolvenčního soudu) ve věci sp. zn. 188 ICm 1174/2017 [o zamítnutí vylučovací žaloby společnosti Gerek Support s. r. o. (dále jen „společnost G“), týkající se nemovitých věcí]. Tyto nemovité věci prodával dovolatel a oním rozsudkem tak bylo postaveno najisto, že nemovité věci nejsou ve vlastnictví společnosti G (což ale neznamená, že patří do majetkové podstaty dlužníka).
26. Vzhledem k výše uvedené změně poměrů dovolatel míní, že vylučovací žalobu lze podat znovu (bez ohledu k právnímu posouzení fikce dle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona).
27. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. K tomu poukazuje na to, že otázka běhu lhůty pro podání vylučovací žaloby, včetně určení jejího počátku, není rozhodná v poměrech dané věci. Napadené rozhodnutí totiž závisí na výkladu § 225 odst. 3 insolvenčního zákona. Co do správnosti závěru, že pravomocným zastavením řízení o dřívější vylučovací žalobě nastala právní domněnka oprávněnosti zahrnutí nemovitých věcí do soupisu majetkové podstaty, cituje žalovaný z díla Sprinz, P., Jirmásek, T., Řeháček, O., Vrba, M., Zoubek, H. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019 (dále jen „Komentář C. H. Beck, 2019) str. 607, pasáž: „Pokud vylučovatel podal žalobu, aniž by byl insolvenčním správcem vyrozuměn o zahrnutí sporné věci do soupisu, a o této žalobě bylo rozhodnuto jinak než vyhověním, nemůže vylučovatel při nezměněném důvodu soupisu podat novou vylučovací žalobu s odůvodněním, že nebyl řádně vyrozuměn; podáním původní vylučovací žaloby se tak lhůta k jejímu podání uzavřela bez zřetele k tomu, že vylučovatel nebyl insolvenčním správcem vyrozuměn“.
28. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že vyrozumění o soupisu mělo vady a že vzhledem k výsledku řízení o vylučovací žalobě společnosti G bylo možné podat novou vylučovací žalobu. Změna, která by případně odůvodňovala podání nové vylučovací žaloby, se musí týkat okolností spojených se zahrnutím dotčeného majetku do soupisu majetkové podstaty (změna důvodu soupisu, opětovné zahrnutí do soupisu po předchozím vyloučení apod.). Z dovolání je však zřejmé, že důvody uplatňované dovolatelem spočívají pouze ve vnějších okolnostech.
III. Přípustnost dovolání
29. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
30. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
31. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
32. Ve vztahu k dovolatelem formulované právní otázce Nejvyšší soud důvod připustit dovolání nemá. Dovolatel totiž v jím formulované podobě předestírá dovolacímu soudu k řešení pouze otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021). Odvolací soud totiž uzavřel, že i kdyby výzva k podání vylučovací žaloby nebyla doručena žalobci řádně, v důsledku pravomocného zastavení řízení již ze zákona není oprávněn k podání nové vylučovací žaloby (neboť již nastala nevyvratitelná domněnka, že dotčený majetek je pojat do soupisu oprávněně). Srov. reprodukci napadeného usnesení v odstavci 14. shora a odstavec 32. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
33. Vlastní obsah dovolání nicméně otevírá k řešení otázku, zda předchozí pravomocné zastavení řízení o vylučovací žalobě brání věcnému projednání později podané vylučovací žaloby podané stejným vylučovatelem ohledně téhož majetku. Touto otázkou se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zabýval jen okrajově a potud jde tedy o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou (pro jejíž zodpovězení shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným).
IV. Důvodnost dovolání
34. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
35. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
36. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především následující skutkové údaje (jak plynou z insolvenčního spisu):
37. Usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. MSPH 88 INS 9952/2014-A-97 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného.
38. Podle soupisu majetkové podstaty dlužníka datovaného 24. ledna 2017, zveřejněného v insolvenčním rejstříku téhož dne (B-12), sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka jako položky h1, h1-n3, h1-n4, h1-n5, h1-n6 a h1-n7 celkem 5 (označených) pozemků (z toho 3 pozemky vždy se stavbou coby jejich součástí) zapsaných na listu vlastnictví číslo XY, v katastrálním území XY, obec XY (dále jen „nemovitosti“).
39. Žalobou podanou u insolvenčního soudu dne 22. února 2017 (datovanou 20. února 2017), podepsanou jednatelkou žalobce A. F., vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. 188 ICm 1203/2017, se žalobce domáhal vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.
40. Podáním datovaným 22. srpna 2017, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne, vzal žalobce vylučovací žalobu podanou 22. února 2017 zpět.
41. Usnesením ze dne 26. dubna 2018, č. j. 188 ICm 1203/2017-34, které nabylo právní moci 22. května 2018, insolvenční soud zastavil (pro zpětvzetí žaloby) řízení o vylučovací žalobě podané 22. února 2017.
42. Vylučovací žalobu v této věci (týkající se stejných nemovitostí) podal dovolatel 10. února 2022.
43. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§ 160 (insolvenčního zákona)
(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.
(…)
(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.
(…)
§ 224 (insolvenčního zákona)
Vyrozumění o soupisu
(1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.
(2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.
(…)
Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty
§ 225 (insolvenčního zákona)
(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.
(…)
44. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona již v době rozhodnutí o úpadku dlužníka a později nedoznala změn. Pro insolvenčního řízení vedené na majetek dlužníka je přitom vzhledem k době vydání rozhodnutí o úpadku i v době od 1. června 2019 rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019; srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
45. Ve shora ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřené právní otázce následující závěry:
46. Při respektu k zásadám, jež zkoumání smyslu a účelu zákona nastavil Ústavní soud (pojmenováním podmínek priority výkladu e ratione legis) např. již ve stanovisku svého pléna ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uveřejněném pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (které je dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu), Nejvyšší soud úvodem připomíná, že již v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sb. rozh. obč., upozornil, že pro insolvenční řízení nelze bez dalšího (automaticky) přejímat judikatorní závěry ustavené při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), a to především proto, že insolvenční zákon obsahuje poměrně podrobná procesní pravidla, jež je třeba vnímat v jejich komplexnosti a jejichž pojetí ne vždy (a to zpravidla záměrně) odpovídá tomu, jak bylo postupováno v obdobné procesní situaci za účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání. Tím více řečené platí tam, kde se v porovnání s dřívější úpravou (v zákoně o konkursu a vyrovnání) změnila dikce zákona (insolvenčního zákona).
47. Ustanovení § 19 ZKV (ve znění účinném do 31. prosince 2007) neobsahovalo úpravu obdobnou té, jež se nachází v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu posledně označeného ustanovení na jedné straně připouštěla, že vylučovací žalobu může k tomu oprávněná osoba podat i předtím, než ji konkursní soud k takovému kroku vyzve postupem podle § 19 odst. 2 ZKV, na druhé straně však brala na vědomí, že bez takové výzvy se neprosadí nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu, jestliže žalobce, který podal vylučovací žalobu z vlastní iniciativy, v excindačním řízení řádně nepokračuje a ono skončí bez meritorního posouzení sporných otázek soupisu (odmítnutím žaloby nebo zastavením řízení o ní). Odtud plynul i judikatorní závěr formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2302/2014, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 12, ročníku 2015, pod číslem 139, totiž závěr, že i výzva k podání vylučovací žaloby, učiněná soudem (až) v průběhu řízení o vylučovací žalobě, podané žalobcem bez předchozí výzvy, vyvolává účinky podle § 19 odst. 2 ZKV. Nejvyšší soud tamtéž ozřejmil, že je nanejvýš vhodné, aby konkursní soud i v případě, že žalobce žalobu podá bez předchozí výzvy (což mu zákon umožňuje), přesto vydal usnesení ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV, aby tím s konečnou platností stanovil lhůtu k podání vylučovací žaloby.
48. Úprava propadné lhůty k podání vylučovací žaloby má za cíl zajistit, aby chod insolvenčního řízení nebyl narušován opožděně nebo opakovaně uplatňovanými nároky třetích osob, které brání (v návaznosti na zvolený způsob řešení úpadku dlužníka) zpeněžování majetku sepsaného do majetkové podstaty a tedy i poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, kteří v insolvenčním řízení řádně uplatnili své nároky (pohledávky). Marné uplynutí lhůty k podání vylučovací žaloby má pro třetí osobu, která k majetku pojatému do majetkové podstaty uplatňuje práva, jež soupis vylučují, závažné důsledky. Zmeškání lhůty k podání žaloby (totiž) nastoluje nevyvratitelnou právní domněnku, že majetek je do majetkové podstaty pojat oprávněně, a je prakticky vyloučeno, aby se tato osoba v dalším průběhu insolvenčního řízení domohla jeho vyřazení z majetkové podstaty. Tyto přísné důsledky lze vůči osobě, která uplatňuje k majetku pojatému do majetkové podstaty svá práva (neslučitelná se soupisem), vyvozovat pouze tehdy, nepodá-li žalobu, přestože byla o možnosti, jak se proti sepisu bránit, řádně poučena (R 127/2012).
49. Na druhé straně se od osoby, která podala vylučovací žalobu (lhostejno, zda z vlastní iniciativy nebo k výzvě insolvenčního správce), očekává, že v zahájeném excindačním řízení bude řádně pokračovat, tedy že splní procesní povinnosti, jejichž porušení může vést k odmítnutí žaloby (např. že odstraní případné vady bránící projednání žaloby) nebo k zastavení řízení o žalobě (např. že uhradí soudní poplatek ze žaloby) a že sama nebude činit procesní úkony, které zabrání věcnému projednání žaloby (např. že nevezme vylučovací žalobu zpět).
50. Ustanovení § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona zakládá nevyvratitelnou domněnku správnosti soupisu označeného majetku nejen pro případ zamítnutí vylučovací žaloby, ale také pro případ, že insolvenční soud řízení o vylučovací žalobě zastavil nebo ji odmítl. Úsudek, že nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu nastane při pravomocném zastavení řízení o vylučovací žalobě (pro zpětvzetí žaloby) jak v případě, že podání vylučovací žaloby předcházelo řádné vyrozumění žalobce (vylučovatele) o soupisu majetku, jehož se týkala vylučovací žaloba, tak v případě, že žalobce (vylučovatel) podal vylučovací žalobu ohledně označeného majetku z vlastní iniciativy (aniž se mu předtím dostalo vyrozumění o soupisu), tak odpovídá (při jednoznačné dikci zákona) nejen jazykovému (gramatickému) výkladu zkoumané právní normy, nýbrž i výkladu teleologickému (výkladu e ratione legis). V tomto ohledu šlo o zjevně zamýšlený posun insolvenční úpravy směřující k odstranění nedostatků, jež vyvolávala absence obdobného pravidla v konkursní úpravě (srov. opět důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2302/2014). Kdyby nemělo platit, že pravidlo formulované v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona se neuplatní pro vylučovací žalobu podanou žalobcem (vylučovatelem) předtím, než se mu dostalo vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona, pak by bylo zapotřebí se ptát po (jakémkoli) smyslu takové úpravy; pro vylučovací žalobu, kterou insolvenční soud zamítl, nebo ohledně které řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl, po předchozím řádném vyrozumění (řádné výzvě) insolvenčního správce podle § 224 insolvenčního zákona, by totiž šlo o pravidlo nadbytečné (srov. dikci § 19 ZKV ve znění účinném do 31. prosince 2007).
51. Ostatně, shora formulovaný závěr je (oproti mínění dovolatele) souladný i s částí literatury a s judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. k tomu v literatuře pasáž citovanou žalovaným z díla Komentář C. H. Beck, 2019, str. 607, odstavec 64. [shodnou pasáž obsahuje u § 225 insolvenčního zákona (v odstavci 69.) i 4. aktualizace uvedeného díla (2023). Také v díle: Maršíková, J., Dančišin, M., Grygar, J., Hálová, M., Jiška, P., Krechler, M.: Insolvenční zákon Komentář. 3. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, se uvádí (u § 225 insolvenčního zákona), že identický důsledek (jako zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby) má pro třetí osobu i rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým je její vylučovací žaloba meritorně zamítnuta, nebo pokud soud řízení o žalobě zastaví či pokud žalobu odmítne. K výkladu § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona se pak vyjádřil (byť okrajově) i Nejvyšší soud; učinil tak v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 153/2020, v němž uzavřel (v odstavci 58. odůvodnění), že:
„58. Úprava obsažená v ustanovení § 225 odst. 3 insolvenčního zákona vychází z toho, že tam, kde třetí osoba (vylučovatel) podá vylučovací žalobu, aniž by čekala na vyrozumění insolvenčního správce, již po pravomocném skončení sporu (byť v případě zastavení řízení o žalobě nebo odmítnutí žaloby nepůjde o rozhodnutí „ve věci samé“), není otázka včasnosti případné další vylučovací žaloby ve hře, jelikož nastává nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu. V těch případech, kdy osoba dotčená soupisem majetkové podstaty dlužníka nepodá vylučovací žalobu z vlastní iniciativy, však nezačne běžet lhůta k podání vylučovací žaloby dříve, než se takové osobě dostane řádného vyrozumění o soupisu obsahující i poučení dle § 224 odst. 2 insolvenčního zákona.“
52. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že v literatuře se vyskytuje i jiný názor (srov. Komentář WK 2018, str. 898), ten však Nejvyšší soud nemá za správný (ze shora popsaných příčin). Citace další literatury dovolatelem (srov. reprodukci dovolání v odstavci 23. odůvodnění shora), konkrétně citace z článku Krčmář 2002, je pro poměry dané věci bezcenná (dovolatelem prosazovaný názor nepodporuje). Označený článek se již podle doby svého uveřejnění (rok 2002) netýká úpravy obsažené v insolvenčním zákoně [šlo o výklad § 19 ZKV, který (jak popsáno shora) neobsahoval úpravu obdobnou té, jež se nachází v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona].
53. Jestliže (tedy) nabylo právní moci rozhodnutí, jímž insolvenční soud vylučovací žalobu zamítl, nebo řízení o ní zastavil, anebo ji odmítl, pak ve vztahu k osobě, která vylučovací žalobu podala, nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby (§ 225 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona) bez zřetele k tomu, zda podání vylučovací žaloby předcházelo vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona. Podá-li osoba, vůči které nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby, vylučovací žalobu znovu, pak jde ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona o žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna.
54. Ponechá-li Nejvyšší soud pro účely dalšího výkladu stranou (meritorní) rozhodnutí o zamítnutí vylučovací žaloby, pak výjimkou, která přes výše uvedené umožňuje po zastavení řízení o původní vylučovací žalobě nebo po odmítnutí původní vylučovací žaloby stejné osobě podat novou vylučovací žalobu, na kterou se ohledně téhož majetku nevztahují účinky uvedené v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona, je pouze situace, kdy po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu ve vztahu k téže osobě nastalo nebo vzniklo nové právo, které nově vylučuje soupis, nebo jestliže po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu nastal nově jiný důvod, pro který označený majetek neměl být zahrnut do soupisu; srov. mutatis mutandis např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 68/2020. Takovým nově vzniklým nebo nově nastalým právem nebo důvodem však není pouhá skutečnost, že o dříve známých sporných skutečnostech soupisu téhož majetku rozhodl insolvenční soud v jiném excindačním řízení zahájeném jiným žalobcem. Poměřováno těmito závěry vylučovací žaloba podaná dovolatelem v této věci 10. února 2022 účinky § 225 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona neprolamuje.
55. Pro úplnost zbývá dodat, že nemá smysl zabývat se dovolatelem předkládanou otázkou „překážky věci pravomocně rozhodnuté“. Usnesení o zastavení řízení o vylučovací žalobě nebo usnesení o odmítnutí vylučovací žaloby totiž není usnesením „ve věci samé“ (meritorním rozhodnutím soudu), takže žádnou takovou překážku ani nezakládá. Úprava obsažená v § 225 odst. 3 insolvenčního zákona se takové překážky ani netýká (jak rozebráno shora).
56. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž co do závěru, že vůči dovolateli již dříve nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu nemovitostí do majetkové podstaty, správné (a dovolací argumentace k vadám vyrozumění je pro výsledek dovolacího řízení bezcenná). Důvod odmítnout předmětnou vylučovací žalobu tedy byl dán.
57. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-