// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

15.11.2019 00:04

NSS: Lhůta pro opravy výše daně na výstupu

Ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 4. 2011 do 28. 7. 2016, je nutno vykládat tak, že oprávnění plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň, provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky se vztahuje na pohledávky, které vznikly z tohoto plnění v období končícím 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku. Nevztahuje se naopak na pohledávky vzniklé z tohoto plnění později než 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2019, čj. 1 Afs 29/2018-33)


06.11.2019 00:00

Zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele

Předpokladem pro zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele není osvědčení existence další osoby se splatnou pohledávkou vůči dlužníku; insolvenční navrhovatel je povinen doložit existenci své splatné pohledávky a osvědčit úpadek dlužníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 206/2017, ze dne 31. 7. 2019


29.10.2019 00:01

Úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku dle IZ

V obecné rovině nelze ničeho vytknout úvaze odvolacího soudu v tom smyslu, že pokud dlužník jako právnická osoba podnikající ve stavebnictví hradí své závazky z právních vztahů založených v rámci předmětu činnosti jen některým věřitelům proto, že jde o významné subdodavatele velkých staveb, jejichž dokončením má dlužník získat od investorů značné finanční prostředky (v řádu desítek miliónů korun českých) a současně tito věřitelé podmiňují další pokračování prací na nedokončených stavbách právě úhradou svých pohledávek, lze uvažovat o sporných právních úkonech jako o úkonech učiněných za podmínek obvyklých v obchodním styku ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona.

Jestliže však odvolací soud nezkoumal, zda dlužník učinil zpochybněné právní úkony právě (a jen) proto, aby mohl dokončit důležité zakázky, čímž by získal od (jiných) smluvních partnerů finanční prostředky (plnění) využitelné k úhradě svých závazků či k dalšímu pokračování v podnikatelské činnosti, je jeho závěr, že výjimka obsažená v § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona dopadá na poměry projednávané věci, přinejmenším předčasný, a proto také nesprávný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 347/2017, ze dne 5. 6. 2019


29.10.2019 00:00

Náklady spojené s udržením hodnoty předmětu zajištění dle § 28 ZKV

Skutkový základ předmětného sporu neposkytuje žádný poklad pro závěr, že hrazené sanační práce měly v době svého provedení (v průběhu konkursu) nějaký vliv na udržení hodnoty sil (předmětu zajištění), z nichž úpadce před prohlášením konkursu vypustil do řeky rýži, jejíž působení potřebu sanačních prací vyvolalo (že šlo o práce vynaložené na udržení hodnoty zpeněženého majetku – sil). To, že potřeba provést sanační práce byla vyvolána jednáním, jímž se dlužník před prohlášením konkursu snažil zabránit škodě na nemovitostech (silech) sloužících k zajištění pohledávky odděleného věřitele, nečiní z nákladů vynaložených za trvání konkursu na provedení sanačních prací náklady spojené s udržením hodnoty předmětu zajištění (sil).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3140/2017, ze dne 27. 6. 2019


24.10.2019 00:02

Zpeněžení majetkové podstaty tvořené jen předmětem zajištění

Tvoří-li majetkovou podstatu jen předmět zajištění, nejde v konkursu při jeho zpeněžení jednou smlouvou o zpeněžení „jen jedinou smlouvou“ ve smyslu ustanovení § 292 insolvenčního zákona, neboť jinak než jednou smlouvou není možné předmět zajištění zpeněžit. Zajištěnému věřiteli již proto nevzniká právo na úročení pohledávky podle ustanovení § 171 odst. 2 insolvenčního zákona. Rozpor se základními zásadami insolvenčního řízení vyjádřenými v § 5 insolvenčního zákona zjevně dán není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 124/2018, ze dne 31. 7. 2019


18.10.2019 00:05

ÚS: Přezkum oprávněnosti pohledávky dlužníků zajištěného věřitele

I. Postupem obecných soudů, které vyšly z právní úpravy neumožňující přezkoumat oprávněnost pohledávky dlužníka zajištěného věřitele z hlediska toho, zda příslušná smlouva neobsahuje tzv. zneužívající klauzule, přičemž tato právní úprava byla následně prohlášena za neústavní, byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to za současného porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod z toho důvodu, že příslušná právní úprava, jde-li o výkon popěrného práva, bez racionálního důvodu rozlišovala mezi dlužníky věřitelů zajištěných a nezajištěných pohledávek. Z toho plyne povinnost věcně projednat podanou žalobu v nově otevřeném řízení za přímého použití čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; jen tak lze zjednat průchod ústavnímu řešení vzniklé situace a dostát závazkům, které plynou z členství České republiky v Evropské unii.

II. Legitimní očekávání nemůže být založeno na právním předpise, který byl zrušen, popř. prohlášen za neústavní, nejsou-li proto dány zvlášť závažné důvody. Takový postup, odhlížející od právního názoru Ústavního soudu vysloveného podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, by byl v rozporu s ústavně zaručeným základním právem stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Úspěšný stěžovatel je proto v řízení o ústavní stížnosti, spojené s akcesorickým návrhem na zrušení neústavního právního předpisu nebo jeho jednotlivého ustanovení podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, beneficientem i v řízení, které zavdalo příčinu pro podání ústavní stížnosti; v takovém řízení není v jeho věci ani místo pro tzv. akademický výrok s účinky podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jen pro futuro.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3289/17, ze dne 23. 9. 2019


17.10.2019 00:02

Zánik příslušenství pohledávky v důsledku účinnosti reorganizačního plánu

I. Má-li rozhodnutí (usnesení), jímž insolvenční soud schválí reorganizační plán, za následek zánik pohledávky, kterou věřitel uplatňuje vůči dlužníku mimo rámec insolvenčního řízení obecným pořadem práva (zpravidla u obecného soudu), je obecný soud, který o této pohledávce rozhoduje, povinen přihlédnout k takovému účinku rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu (jakmile nastane, typově tedy okamžikem právní mocí takového rozhodnutí) ex lege (bez dalšího). Vědomost obecného soudu o tom, že tyto účinky nastaly, se presumuje, jakmile byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn údaj o tom, že (a kdy) rozhodnutí (usnesení), jímž insolvenční soud schválil reorganizační plán, nabylo právní moci.

II. Vyrozumění o přerušení řízení ve smyslu § 140a odst. 4 insolvenčního zákona je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a které soud činí formou usnesení.

III. Ani tam, kde se účinností rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 věty první insolvenčního zákona přeruší soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona), nebrání zákaz pokračování v přerušeném řízení formulovaný v § 140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona tomu, aby žalobce (jiný navrhovatel) učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení, tedy aby vzal žalobu (jiný návrh na zahájení řízení) zcela nebo zčásti zpět a aby soud o takovém dispozitivním úkonu rozhodl přesto, že trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Řečené platí bez zřetele k tomu, že usnesení soudu o zastavení řízení (pro zpětvzetí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení) může obsahovat (zpravidla obsahuje) i akcesorický výrok o nákladech řízení.

IV. Účinností reorganizačního plánu zaniká v souladu s ustanovením § 356 odst. 1 insolvenčního zákona i příslušenství pohledávky, kterou by věřitel musel uplatnit v insolvenčním řízení vůči dlužníku přihláškou, tvořené náklady řízení, které si věřitel v souvislosti se soudním uplatněním pohledávky předtím platil (ve shodě s § 140 odst. 1 o. s. ř.) ze svého; právo na náhradu těchto nákladů proto již věřiteli nelze v příslušném soudním řízení přiznat. Skutečnost, že před právní mocí rozhodnutí soudu o náhradě těchto nákladů (podle § 142 o. s. ř. nebo podle § 146 o. s. ř.) nemohl věřitel toto příslušenství přihlásit do insolvenčního řízení, nemá na uvedený závěr žádného vlivu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4524/2017, ze dne 31. 7. 2019


17.10.2019 00:00

K nepřípustnosti obnovy insolvenčního řízení

Závěr, podle něhož obnova insolvenčního řízení není přípustná, plyne přímo z textu ustanovení § 96 odst. 1 insolvenčního zákona. Nejvyšší soud přitom nemá žádných pochyb o tom, že právní úprava vylučující obnovu insolvenčního řízení je úpravou odpovídající českému ústavnímu pořádku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 143/2017, ze dne 31. 7. 2019


14.10.2019 00:01

Odměna za zpeněžení předmětu zajištění v exekučním řízení

Byl-li majetek tvořící předmět zajištění (zástavu) v souladu se zákonem zpeněžen v exekučním řízení a byl-li dosažený výtěžek takového zpeněžení postupem podle § 46 odst. 7 exekučního řádu předán do majetkové podstaty dlužníka, kde má být vydán zajištěnému (zástavnímu) věřiteli, jehož zástavní právo v exekučním řízení zaniklo podle § 337h odst. 1 o. s. ř., nenáleží insolvenčnímu správci dlužníka odměna za zpeněžení předmětu zajištění, kterou by si postupem podle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona mohl odečíst od výtěžku zpeněžení předmětu zajištění před jeho vydáním zajištěnému věřiteli.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 180/2017, ze dne 29. 7. 2019


08.10.2019 00:01

Pojistné na sociální zabezpečení jako pohledávka za majetkovou podstatou

V případě osoby samostatně výdělečně činné, která platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, vzniká pohledávka na dlužném pojistném v měsíci, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost (tedy v jednotlivých měsících).

Pojí-li zákon č. 589/1992 Sb. vznik povinnosti platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti u osoby samostatně výdělečně činné již s vykonáváním samostatné výdělečné činnosti, pak otázky upravené tímto zákonem ohledně rozhodného období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, ohledně záloh a ohledně zúčtování záloh (stanovení doplatku) jsou již otázkami spojenými s určením výše a splatnosti pohledávky, nikoli otázkami upravujícími její vznik. Jakkoli obtížným může být (vzhledem k možným zálohám a ke způsobu určení vyměřovacího základu) určení výše takové pohledávky k okamžiku rozhodnutí o úpadku (pro účely jejího rozdělení na část, jež má být uplatněna přihláškou, a na část, jež má být uplatněna jako pohledávka za majetkovou podstatou), není taková okolnost důvodem, pro který by okamžik vzniku pohledávky měl být posouván až k době, kdy ji lze (vzhledem ke způsobu určení vyměřovacího základu) přesně vyčíslit.

Dlužné pojistné za dobu předcházející dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka - osoby samostatně výdělečně činné, tak není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 insolvenčního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 21/2017, ze dne 2. 7. 2019


04.10.2019 00:00

NSS: Individuální osvobození od soudních poplatků

Na řízení před správními soudy se nepoužije § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, čj. 1 Afs 135/2018-71)


26.09.2019 00:02

Věcná legitimace k žalobě na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty

Dlužníkovi pohledávky, kterou má vůči němu insolvenční dlužník, nesvědčí aktivní věcné legitimace k podání žaloby na vyloučení pohledávky insolvenčního dlužníka z majetkové podstaty, je-li důvodem, pro který se domáhá vyloučení pohledávky z majetkové podstaty, (pouze) „spornost“ pohledávky; samotné popření existence pohledávky je z hlediska oprávněnosti soupisu pohledávky do majetkové podstaty nevýznamné. Je-li totiž insolvenční dlužník představovaný insolvenčním správcem reprezentujícím majetkovou podstatu přesvědčen, že má vůči třetí osobě (dlužníkovi) pohledávku, je tím dán i důvod pro soupis pohledávky do majetkové podstaty. Případné posouzení, zda pohledávka (co do základu, respektive výše uvedené v soupisu) vskutku existuje, je vyhrazeno (až) případnému sporu, ve kterém se bude insolvenční správce vůči dlužníkovi domáhat jejího zaplacení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 142/2018, ze dne 27. 6. 2019


26.09.2019 00:01

Zpeněžení majetkové podstaty po první schůzi věřitelů

Za stavu, kdy insolvenční soud řádně svolal první schůzi věřitelů (a stanovil její program), a na takto svolanou schůzi se žádný z věřitelů nedostavil, byl splněn požadavek určený ustanovením § 283 odst. 2 insolvenčního zákona, podle něhož lze ke zpeněžení majetkové podstaty přikročit nejdříve po schůzi věřitelů. Skutečnost, že insolvenční soud po skončení přezkumného jednání vyhlásil usnesení, podle něhož „schůzi věřitelů nelze konat s ohledem na absenci věřitelů“, je v tomto směru bez právního významu. Ostatně ani z ustanovení § 283 odst. 2 insolvenčního zákona nelze dovodit, že by za všech okolností muselo jít o první schůzi věřitelů, která se fakticky konala. Podstatné naopak je, zda účel úpravy obsažené v ustanovení § 283 odst. 2 insolvenčního zákona byl naplněn tím, že věřitelé měli možnost se zúčastnit první svolané schůze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 136/2017, ze dne 27. 6. 2019


12.09.2019 00:01

Dluhy z podnikání bránící řešení úpadku oddlužením

Vznikly-li dluhy dlužníka z činnosti, v rámci níž dlužník vystupoval při investování na finančních trzích jako zákazník (investor), který hodlá zhodnotit naspořené finanční prostředky obchodováním s investičními nástroji, nejde o dluhy z podnikání ve smyslu § 389 insolvenčního zákona. Na charakter těchto dluhů nemá vliv ani skutečnost, že si dlužník opakovaně (třikrát) finanční prostředky zapůjčil od třetích osob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 102/2017, ze dne 30. 5. 2019


09.09.2019 00:01

Žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku

Státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, není oprávněno k podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. proti rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka, ani proti rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 69/2017, ze dne 30. 5. 2019


04.09.2019 00:01

Náklady řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen

V řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 155/2017, ze dne 30. 5. 2019


02.09.2019 00:00

Běh prekluzivní lhůty pro podání odpůrčí žaloby dle § 239 odst. 3 IZ

Případná podjatost insolvenčního správce není důvodem pro stavění či prodloužení prekluzivní lhůty k podání odpůrčí žaloby stanovené v ustanovení § 239 odst. 3 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 177/2017, ze dne 30. 5. 2019


26.08.2019 00:02

Zpětvzetí společného návrhu manželů na povolení oddlužení

I. Podají-li manželé (dlužníci) společný insolvenční návrh a vezme-li jeden z těchto manželů insolvenční návrh zpět ještě před rozhodnutím o úpadku nebo předtím, než jiné rozhodnutí o (společném) insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud ve vztahu k tomuto manželu zastaví insolvenční řízení; souhlas druhého manžela (druhého insolvenčního navrhovatele) s takovým zpětvzetím se nevyžaduje bez zřetele k tomu, že manželé spojili s insolvenčním návrhem i společný návrh manželů na povolení oddlužení.

II. Pravidlo vyjádřené v § 394a odst. 3 insolvenčního zákona, podle kterého mají manželé „postavení nerozlučných společníků“ po dobu trvání insolvenčního řízení o návrhu na povolení oddlužení, se nevztahuje na procesní úkon, směřující nikoli k tomu, aby insolvenční řízení o návrhu na povolení oddlužení trvalo, nýbrž k tomu, aby ohledně jednoho z těchto manželů účinky návrhu na povolení oddlužení pominuly (skončily). Ve vztahu k tomuto dispozitivnímu úkonu má proto každý z manželů (ve vztahu k sobě) postavení samostatného společníka.

Jinak řečeno, podají-li manželé (dlužníci) společný návrh manželů na povolení oddlužení (§ 394a odst. 3 insolvenčního zákona), nevyžaduje se k tomu, aby jeden z těchto manželů vzal za sebe takový návrh účinně zpět, souhlas druhého manžela.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 78/2017, ze dne 30. 4. 2019


26.08.2019 00:01

Nepřiměřená délka exekučního řízení zahájeného správcem konkursní podstaty

Ve věci nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku exekučního řízení, v němž správce konkursní podstaty vymáhal pohledávku úpadce za jeho dlužníkem (povinným), neuplatňuje správce svůj nárok. I v takové věci proto soud musí přihlédnout ke kritériím zmíněným v Rc 58/2011, tedy k a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postupu příslušných orgánů, d) významu předmětu řízení pro poškozeného. Není tedy správný názor odvolacího soudu, že dopady nejistoty spojené s nepřiměřenou délkou řízení se mohou projevit spíše (jen) u úpadce či povinných; způsob zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. zde neovlivňuje skutečnost, že se jej domáhá správce konkursní podstaty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2241/2017, ze dne 30. 4. 2019


23.08.2019 00:01

ÚS: Přezkum oprávněnosti pohledávky dlužníků zajištěného věřitele

Postupem obecných soudů, které vyšly z právní úpravy neumožňující přezkoumat oprávněnost pohledávky dlužníků zajištěného věřitele z hlediska toho, zda příslušná úvěrová smlouva, resp. smlouva o půjčce neobsahuje tzv. zneužívající klauzule, přičemž tato právní úprava byla následně prohlášena za neústavní, byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to za současného porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod z toho důvodu, že příslušná právní úprava, jde-li o výkon popěrného práva, bez racionálního důvodu rozlišovala mezi dlužníky zajištěných a nezajištěných pohledávek. Z toho plyne povinnost věcně projednat podanou žalobu v nově otevřeném řízení za přímého použití čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; jen tak lze zjednat průchod ústavnímu řešení vzniklé situace a dostát závazkům, které plynou z členství České republiky v Evropské unii.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2589/17, ze dne 23. 7. 2019


< strana 1 / 51 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů