// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 27.02.2024
Zánik zajištění po osvobození od placení zbytku pohledávek
Zanikne-li po skončení insolvenčního řízení a osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zajištění pohledávky věřitele, který by jinak byl nadále oprávněn domáhat se ve smyslu § 414 odst. 4 insolvenčního zákona uspokojení své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nelze exekuci na majetek povinného (dlužníka) provést (není zde žádný zajištěný majetek povinného, který by bylo možno zpeněžit). Exekuční návrh věřitele podaný po zániku zajištění soudní exekutor zamítne, neboť exekuci na majetek povinného (dlužníka) nelze provést žádným ze způsobů uvedených v exekučním řádu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1463/2022, ze dne 29. 11. 2023
Dotčené předpisy:
§ 414 odst. 4 IZ
§ 43a zák. č. 120/2001 Sb.
§ 69a zák. č. 120/2001 Sb. ve znění do 30. 6. 2015
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 042 EX 1245/21-14, soudní exekutorka JUDr. I. K., Exekutorský úřad T., (dále jen „soudní exekutorka“) zamítla exekuční návrh oprávněného (I. K.) ze dne 9. listopadu 2021 (doručený soudní exekutorce téhož dne) [bod I. výroku] a rozhodla o náhradě nákladů exekučního řízení a o náhradě nákladů exekuce (body II. a III. výroku).
2. Soudní exekutorka – vycházeje z ustanovení § 414 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, jakož i § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěla k následujícím závěrům:
3. „Oddlužení“ povinného (F. H.) se nevztahuje na věřitele, kteří přihlásili do insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku. Tuto skutečnost však musí věřitel (oprávněný) „specifikovat a doložit“ včetně toho, že zajištění „dosud trvá“; to se v projednávané věci „nestalo“, a proto je třeba exekuční návrh zamítnout.
4. Exekutorské zástavní právo podle ustanovení § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, bylo (pouze) způsobem provedení dříve prováděné exekuce a nejpozději s jejím skončením zaniklo. V případě „absence zástavního práva“ tak nelze k „prodeji zástavy“ přistoupit.
5. K odvolání oprávněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. 8 Co 222/2021-19, potvrdil usnesení soudní exekutorky (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 414 insolvenčního zákona, z ustanovení § 43a odst. 1 a 3, § 52 odst. 1, § 73a exekučního řádu a § 59 odst. 1 a § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
7. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem „sp. zn. KSUL 44 INS 28314/2014“ (jde o usnesení ze dne 14. prosince 2017, č. j. KSUL 44 INS 28314/2014-B-28), jímž byl povinný (coby insolvenční dlužník) osvobozen od placení pohledávek, nabylo právní moci dne 1. března 2018; oprávněný byl v insolvenčním řízení zajištěným věřitelem, a proto osvobozením povinného od placení pohledávek jeho pohledávka (ve smyslu § 414 odst. 4 insolvenčního zákona) „nezanikla“.
8. K pravomocnému zastavení předchozí exekuce (v níž bylo zřízeno ve prospěch oprávněného exekutorské zástavní právo) došlo dne 17. listopadu 2018. Po skončení insolvenčního řízení tak zaniklo exekutorské zástavní právo, v současnosti oprávněnému již „nesvědčí“ zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného a „nejsou splněny podmínky pro vedení exekuce“.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jímž napadá (posuzováno podle obsahu) první výrok, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu [dále též jen „o. s. ř.“]) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
10. Konkrétně dovolatel pokládá otázku, zda jeho zajištěná pohledávka, jež byla přihlášena do insolvenčního řízení a která nebyla v insolvenčním řízení uspokojena (majetek dlužníka sloužící k zajištění nebyl zpeněžen), zanikla v důsledku osvobození povinného od placení pohledávek.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že z ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona nevyplývá, že by jeho pohledávka zanikla, nebo že by od jejího placení byl povinný osvobozen. Má za to, že na jeho pohledávku nedopadá osvobození povinného od placení pohledávek, a podotýká, že na jeho pohledávku nebylo v insolvenčním řízení hrazeno. Jestliže by nyní neměl možnost domáhat se úhrady pohledávky, musel by se takový postup vyložit jako vyvlastnění bez náhrady, což právní řád zakazuje. Dovolatel připouští, že se neodvolal proti usnesení o zastavení předchozí exekuce, neboť měl „omylem za to“, že jeho pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení a jen mu nebyly vyplaceny „finanční prostředky ze zpeněžení zajištění“. Formuluje přitom závěr, že jeho postavení zajištěného věřitele je po skončení oddlužení v zásadě totožné jako před zahájením insolvenčního řízení, neboť dluh povinného stále trvá, a může tak zvolit vhodný způsob vedení exekuce na majetek povinného.
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech dosud neřešenou.
14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
16. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšla soudní exekutorka i odvolací soud:
[1] Pohledávka dovolatele vůči povinnému byla vykonatelná na základě směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2011, č. j. 49 Cm 468/2011-4, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 49 Cm 468/2011-20 (dále jen „exekuční titul“).
[2] Dovolatel pro vymožení své pohledávky vedl exekuci na majetek povinného; soudní exekutor JUDr. J. K., Exekutorský úřad Ž., byl pověřen provedením exekuce usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. srpna 2012, č. j. 54 EXE 466/2012-8. Dne 5. září 2012 vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 038 EX 318/12-2, kterým zřídil exekutorské zástavní právo ke spoluvlastnickým podílům povinného k určeným nemovitostem v katastrálních územích XY, XY a XY (dále jen „exekuční příkaz“).
[3] Dovolatel přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou (na základě exekučního titulu) a zajištěnou exekutorským zástavním právem (na základě exekučního příkazu) do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného a jeho manželky (A. H.); přihlášená pohledávka byla zjištěna včetně pořadí. Předmět zajištění nebyl v insolvenčním řízení zpeněžen.
[4] Usnesením ze dne 14. prosince 2017, č. j. KSUL 44 INS 28314/2014-B-28, které nabylo právní moci dne 3. ledna 2018, vzal Krajský soud v Ústí nad Labem (mimo jiné) na vědomí splnění oddlužení povinného a jeho manželky (bod I. výroku) a osvobodil je od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit; osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu (bod IV. výroku).
[5] Soudní exekutor JUDr. J. K., Exekutorský úřad Ž., usnesením ze dne 30. října 2018, č. j. 038 EX 318/12-132, které nabylo právní moci dne 17. listopadu 2018, zastavil exekuci vedenou pro vymožení pohledávky dovolatele u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 54 EXE 466/2012.
[6] Exekučním návrhem dovolatele ze dne 9. listopadu 2021, podaným u soudní exekutorky JUDr. I. K., Exekutorský úřad T., byla zahájena (nová) exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky dovolatele přiznané exekučním titulem; soudní exekutorka návrh zamítla usnesením ze dne 8. prosince 2021 na základě pokynu Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. prosince 2021.
17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení exekučního řádu a insolvenčního zákona:
§ 43a (exekučního řádu)
(1) Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Doručením žádosti o pověření soudu se do rejstříku zahájených exekucí elektronicky zapíší údaje podle § 35b odst. 1 písm. a/ a c/ až g/.
(…)
(3) Soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.
(…)
(6) Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán.
(…)
§ 69a (exekučního řádu)
Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech
(…)
(5) Exekutorské zástavní právo zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým soudní exekutor ruší exekuční příkaz, kterým zřídil exekutorské zástavní právo. Nezaniklo-li exekutorské zástavní právo dříve jiným způsobem, zaniká skončením exekuce.
§ 414 (insolvenčního zákona)
(1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
(…)
(4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.
18. Ustanovení § 43a exekučního řádu platilo v citované podobě v době podání exekučního návrhu (9. listopadu 2021).
19. Ustanovení § 69a exekučního řádu je citováno ve znění do 30. června 2015, které je pro projednávanou věc rozhodné na základě přechodného ustanovení čl. IV, bodu 4. zákona č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon, podle něhož se exekuce vedené zřízením exekutorského zástavního práva na základě exekučního příkazu vydaného před nabytím účinnosti zákona č. 139/2015 Sb. (1. července 2015) dokončí podle dosavadních právních předpisů.
20. Ustanovení § 414 insolvenčního zákona platilo v citované podobě v době rozhodnutí o osvobození povinného a jeho manželky od placení pohledávek (14. prosince 2017).
21. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovolatelem položené otázce následující závěry:
22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení (vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona), v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).
23. Právo domáhat se ve smyslu ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, který nebyl zpeněžen v insolvenčním řízení po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, po osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zůstává zachováno pouze tomu věřiteli, který se jako zajištěný věřitel se zjištěnou zajištěnou pohledávkou účastnil insolvenčního řízení ke dni jeho skončení. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. 29 Cdo 1252/2021, uveřejněné pod číslem 63/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 63/2023“).
24. Exekutorské zástavní právo na nemovitých věcech zřízené podle ustanovení § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, neplní přímo uhrazovací funkci zástavního práva. Jeho účelem je zajištění pohledávky oprávněného do doby, než bude realizován jiný způsob exekuce; jeho význam spočívá nejen v zařazení vymáhané pohledávky do přednější skupiny a zajištění lepšího pořadí pro uspokojení v případě rozvrhu výtěžku mezi více přihlášených pohledávek do exekuce, ale především v motivaci povinného k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2019, sp. zn. 30 Cdo 2769/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2020, sp. zn. 30 Cdo 4274/2019.
25. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. prosince 2022, sp. zn. 24 Cdo 3190/2022, kde shrnul (shodně se zněním exekučního řádu účinným do 30. června 2015), že se skončením exekuce spojuje § 69a odst. 5 exekučního řádu také zánik exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech.
26. V poměrech projednávané věci dovolatel přihlásil svou vykonatelnou a zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému a jeho manželce, přičemž pohledávka byla zjištěna včetně svého pořadí, v insolvenčním řízení nebyla uspokojena a ke zpeněžení zajištěného majetku nedošlo. V intencích R 63/2023 tak dovolateli zůstalo právo domáhat se ve smyslu ustanovení § 414 odst. 4 insolvenčního zákona uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění i poté, kdy byl povinný (coby insolvenční dlužník, který řádně a včas splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení) osvobozen od placení zbytku pohledávek.
27. Zajištění (spočívající ve zřízení exekutorského zástavního práva) však posléze zaniklo ve smyslu § 69a odst. 5 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, neboť exekuční řízení vedené na majetek povinného (v jehož rámci bylo exekutorské zástavní právo zřízeno) bylo zastaveno po pravomocném skončení insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému a jeho manželce a po jejich osvobození od placení zbytku pohledávek.
28. V době podání (nového) exekučního návrhu (9. listopadu 2021) tak dovolatel již není zajištěným věřitelem ve smyslu § 414 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť jeho zajištění zaniklo a pojmově tak zde již není žádný zajištěný majetek povinného, z jehož výtěžku zpeněžení by mohla být pohledávka dovolatele uspokojena v exekučním řízení.
29. Je-li skutečnost, že zajištění pohledávky (například zástavní právo) zaniklo a v době podání exekučního návrhu již pohledávka oprávněného není zajištěná způsobem, který zde byl v době osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z exekučního návrhu oprávněného či příloh návrhu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může (má) exekuční soud přihlédnout již při rozhodování o exekučním návrhu a může (má) udělit soudnímu exekutorovi v souladu s § 43a odst. 6 exekučního řádu pokyn, aby exekuční návrh zamítl. Srov. mutatis mutandis důvody R 63/2023.
30. Jinak řečeno, zanikne-li po skončení insolvenčního řízení a osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zajištění pohledávky věřitele, který by jinak byl nadále oprávněn domáhat se ve smyslu § 414 odst. 4 insolvenčního zákona uspokojení své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nelze exekuci na majetek povinného (dlužníka) provést (není zde žádný zajištěný majetek povinného, který by bylo možno zpeněžit). Exekuční návrh věřitele podaný po zániku zajištění soudní exekutor zamítne, neboť exekuci na majetek povinného (dlužníka) nelze provést žádným ze způsobů uvedených v exekučním řádu.
31. Namítá-li dovolatel, že byl „vyvlastněn bez náhrady“, pak pomíjí, že bylo zcela na jeho volbě (v souladu s dispoziční zásadou), zda měl v insolvenčním řízení vedeném vůči povinnému a jeho manželce uplatnit právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Bylo-li pro něj výhodnější (posuzováno z ekonomického hlediska) neuplatnit právo na uspokojení ze zajištění, nemohla být jen v takovém způsobu věřitele spatřována jakákoli spekulace či dokonce šikana dlužníka. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, uveřejněné pod číslem 90/2019 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016, uveřejněné pod číslem 91/2019 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. 29 NSČR 125/2020, uveřejněné pod číslem 92/2022 Sb. rozh. obč. Navíc následek, že dovolatel nemůže exekučně vymoci svou pohledávku vůči povinnému, přímo plyne z jeho procesního postupu v předchozím exekučním řízení, kdy nepodal odvolání proti usnesení o zastavení exekuce
(a umožnil tak zánik svého zajištění).
32. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
33. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání oprávněného bylo zamítnuto a u povinného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Autor: -mha-