// Profipravo.cz / Nekalá soutěž 18.02.2020

Analogická aplikace zákona o užívání státních symbolů České republiky

V případě užívání státních symbolů cizích států nejsou dány předpoklady pro analogické užití zákona o užívání státních symbolů České republiky, neboť zde neexistuje otevřená nepravá mezera v zákoně. Zákonodárce citovaným zákonem zcela vědomě a úmyslně upravil toliko užívání státních symbolů České republiky; nelze přitom úspěšně dovozovat, že by úmyslem zákonodárce mělo v tomto případě být podrobení užívání veškerých státních symbolů cizích států režimu tohoto zákona. V našem právním řádu není problematika používání státních symbolů cizích států řešena (s výjimkou § 8 zákona č. 352/2001 Sb. a mezinárodních smluv o konzulárních a diplomatických stycích).

Závěr odvolacího soudu, že na tuzemském trhu je užití státní vlajky (resp. symbolu státní vlajku evokujícího) v obchodní činnosti bez dalšího zapovězeno, navíc nemá oporu v dikci zákona o užívání státních symbolů České republiky, neboť ten ve svém ustanovení § 7 odst. 6 výslovně připouští fyzickým osobám a právnickým osobám možnost užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv – nevylučuje tedy bez dalšího ani využití státní vlajky, potažmo její napodobeniny, k obchodním účelům.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom zřejmé, v čem odvolací soud spatřuje konstatovanou klamavost jednání žalované spočívajícího v užívání státních znaků Švýcarské konfederace při uvádění na trh, označování a propagaci jejího výrobku ve smyslu § 45 odst. 3 a § 46 obch. zák., když svůj závěr doprovodil pouze odkazem na údajný rozpor se zákonem o užívání státních symbolů České republiky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 184/2019, ze dne 17. 12. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 1 odst. 1 zák. č. 352/2001 Sb.
§ 7 odst. 6 zák. č. 352/2001 Sb.

Kategorie: nekalá soutěž; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 33 Cm 251/2012-657, uložil žalované povinnost zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace, užití bílého kříže v červeném poli, užití označení „switzerland“ a „swiss“, užití označení „SWISS guaranteed QUALITY“ ve vyobrazeném provedení, užití označení „QUALITY guaranteed“ ve vyobrazeném provedení, a užití reklamních tvrzení „švýcarská novinka na klouby“, „švýcarský kolagen“, „jedinečné spojení ryzí přírody a švýcarské technologie“, „Švýcarská značka kvality CollPure“ (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se užití fotografie, vyobrazení nebo motivu hory Matterhorn a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 200.000 Kč na přiměřeném zadostiučinění (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala výše vymezených zdržovacích nároků a zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200.000 Kč z titulu nekalé soutěže. Žalobkyně přitom tvrdila, že je stejně jako žalovaná výrobcem a dodavatelem na trhu doplňků stravy (kloubní výživy) – obě účastnice tak jsou v postavení přímých konkurentů na českém trhu. Žalovaná pak měla od podzimu 2012 začít dodávat na trh přípravek CEMIO KAMZÍK, což doprovodila masivní reklamní kampaní v tisku a v jiných sdělovacích prostředcích. Žalobkyně poukazovala na postup žalované v souvislosti s prezentací a propagací předmětného výrobku, kdy žalovaná na obalu tohoto výrobku, ale i na internetových stránkách a v rámci televizních reklam používala loga se symbolem švýcarské státní vlajky, resp. symbolem vyvolávajícím takový dojem (bílý kříž v červeném poli), případně loga vyvolávající zdání, že je výrobek opatřen značkou užívanou pro zvláštní jakost či kvalitu – loga „SWISS guaranteed QUALITY“ a „QUALITY guaranteed“. V tomto ohledu dále žalobkyně uvedla, že užíváním těchto log žalovaná vzbudila dojem, že se jedná o výrobek zvlášť certifikovaný, v případě prvního z těchto log navíc, že jde o výrobek švýcarský. Nadto se dle názoru žalobkyně dopouštěla nekalosoutěžního jednání i tím, že prezentací a propagací výrobku s využitím snímku hory Matterhorn, jakožto známého symbolu Švýcarska, a uváděním výše specifikovaných reklamních tvrzení poukazovala na švýcarský původ a kvalitu svého výrobku. Protiprávnost jednání žalované pak žalobkyně spatřovala v tom, že se dle jejího názoru o švýcarský výrobek nejedná, neboť je vyráběn v České republice, a poukazy žalované na jeho švýcarský původ a kvalitu tak jsou jen marketingovým trikem. Vytýkaným jednáním přitom měla žalovaná naplnit znaky nekalé soutěže ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a zároveň porušovat zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, i švýcarské předpisy o ochraně veřejných znaků a dalších veřejných označení.

3. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že jsou přímými konkurenty na trhu potravinových doplňků a jsou tedy v přímém soutěžním vztahu. Z provedeného dokazování pak soud prvního stupně zjistil, že žalovaná při označování a propagaci předmětného výrobku užívala žalobkyní vytýkaná označení, vyobrazení a hesla, přičemž žalovaná tvrzení žalobkyně v tomto ohledu rovněž nijak nerozporovala. Dále zjistil, že výrobek žalované splňuje požadavky švýcarské legislativy pro to, aby jej bylo možné za švýcarský označit (ačkoliv účinné látky nejsou švýcarského původu), nejde však o výrobek, který by byl v současné době na trhu výjimečným.

4. Po právní stránce bylo pro soud prvního stupně stěžejní řešení otázky, zda jednání žalované naplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže dle § 44 odst. 1 obch. zák., tedy zda ze strany žalované jde o jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. V daném případě neměl soud prvního stupně pochybnosti o splnění první z těchto podmínek, když obě účastnice podnikají na trhu s potravinovými doplňky, jež mají pozitivně působit na pohybový aparát spotřebitelů, a jsou tedy v soutěžním vztahu. Co se týče druhé podmínky, tedy rozporu s dobrými mravy soutěže, posuzoval soud prvního stupně, zda v projednávaném případě, s přihlédnutím k ustanovení § 45 odst. 3 obch. zák. a § 46 obch. zák., mohl údaj o švýcarském původu výrobku působit klamavě vůči spotřebitelům, a to přestože se dle jeho názoru jednalo o údaj sám o sobě pravdivý. V této souvislosti poukázal na to, že je nepochybné, že označení výrobku za „švýcarský“ v obecné rovině získalo na českém trhu pověst spolehlivosti, solidnosti a jistoty, přičemž z pohledu laické veřejnosti je při srovnání farmaceutického výrobku „švýcarského“ na straně jedné a „nešvýcarského“ na straně druhé druhý jmenovaný a priori handicapován. Konstatoval dále, že doplňky stravy, zde kloubní přípravky, jsou obecně zaměřeny spíše na starší generaci a průměrný spotřebitel zde u srovnatelných výrobků za srovnatelné ceny dá přednost výrobku označenému jako „švýcarský“. Dále v tomto ohledu dodal, že je obecně známo, že starší generace je náchylnější k dopadu reklamy zaměřené na zdraví a je zároveň daleko méně obezřetná a opatrná při posuzování, zda má dotčený produkt reálně dosažitelné účinky, nebo jde o produkt běžný, unikátně balený a prezentovaný. K tvrzení žalované, že její výrobek je jedinečný formou zpracování kolagenu, když účinné látky jsou zde podávány ve formě želatinových tablet zaručujících komfortnější užívání než běžné tvrdé tablety, soud prvního stupně uvedl, že naprostá většina spotřebitelů je při koupi potravinového doplňku na klouby motivována snahou zlepšit si zdravotní dispozici, tedy získat léčivé složky obsažené ve výrobku, přičemž není rozhodující forma, ve které jsou tyto složky podávány. Kampaň žalované přitom dle soudu prvního stupně tuto skutečnost nezohledňuje, a přestože produkt žalované s ohledem na náročnost výroby želatinových tablet splňuje formálně legislativní požadavky na „švýcarskost“, léčivou složkou v něm obsaženou je kolagen z USA a Německa a běžný vitamín C.

5. Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že označení výrobku žalované i doprovodná reklamní kampaň působí zjevně klamavě. Reklamní tvrzení o „švýcarském kolagenu“ označil za zavádějící, neboť bylo prokázáno, že taková surovina neexistuje a v daném případě nejde ani o kolagen ve Švýcarsku vyrobený. Klamavým rovněž shledal tvrzení o „švýcarské značce kvality CollPure“, když toto tvrzení svádí k tomu, že se jedná o značku poskytovanou a garantovanou Švýcarským státem, ale jde o značku přihlášenou samotnou žalovanou. Dále vyslovil, že nemístné jsou jakékoliv znaky navozující dojem švýcarského státního znaku, používání loga s textem „SWISS guaranteed QUALITY“ nebo i jen „QUALITY guaranteed“, a to protože v souvislosti s ostatními prvky na obale budí dojem, že garanci kvality výrobku žalované poskytuje Švýcarský stát. Soud prvního stupně tedy shledal v tomto rozsahu žalobu důvodnou.

6. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace, užití bílého kříže v červeném poli, užití označení „SWISS guaranteed QUALITY“ ve vyobrazené podobě a užití reklamních tvrzení „švýcarský kolagen“ a „švýcarská značka kvality CollPure“; jinak jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití označení „switzerland“ a „swiss“, užití označení „QUALITY guaranteed“ ve vyobrazené podobě a užití reklamních tvrzení „švýcarská novinka na klouby“ a „jedinečné spojení ryzí přírody a švýcarské technologie“ se zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudy obou stupňů (druhý výrok).

7. Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že obě účastnice jsou v soutěžním vztahu, když jsou přímými konkurenty na trhu doplňků stravy. Ztotožnil se rovněž s názorem soudu prvního stupně o tom, že výrobek žalované Cemio Kamzík je „švýcarským“ produktem. Co se pak týče poměřování proklamování „švýcarskosti“ výrobku žalované optikou dobrých mravů soutěže, tedy posouzení, zda z pohledu spotřebitele taková prezentace výrobku nemůže vzbuzovat mylný dojem o jeho vlastnostech, přejal závěr soudu prvního stupně o klamavosti jednání žalované pouze částečně. Podle odvolacího soudu je klamavé užití bílého kříže v červeném poli, neboť tento symbol evokuje vlajku, případně i znak Švýcarské konfederace, a to bez ohledu na to, zda podoba kříže odpovídá oficiálním rozměrům švýcarského státního znaku. Vyslovil dále, že ačkoliv švýcarská legislativa užití státních symbolů v obchodní činnosti za určitých podmínek umožňuje, je podstatné, že na tuzemském trhu je takové nakládání se státními symboly zapovězeno, přičemž v tomto ohledu odkázal na zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů (dále též jen „zákon o užívání státních symbolů České republiky“). I podle názoru odvolacího soudu je pak klamavé užití označení „SWISS guaranteed QUALITY“ a užití reklamního tvrzení „švýcarská značka kvality CollPure“, neboť budí dojem o tom, že garanci kvality výrobku poskytuje Švýcarská konfederace. Stejně tak považuje za klamavé užití tvrzení o „švýcarském kolagenu“, když bylo v řízení prokázáno, že taková surovina neexistuje a v případě výrobku žalované nejde ani o kolagen ve Švýcarsku vyrobený.

8. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud nespatřoval nekalou soutěž v užívání označení „switzerland“ a „swiss“, označení „QUALITY guaranteed“ ve vyobrazené podobě a reklamních tvrzení „švýcarská novinka na klouby“ a „jedinečné spojení ryzí přírody a švýcarské technologie“. Označení „switzerland“ a „swiss“ dle jeho názoru není klamavé za situace, kdy byl prokázán švýcarský původ předmětného výrobku, označení „QUALITY guaranteed“ rovněž není klamavé, jelikož je i zákonnou povinností výrobce garantovat kvalitu svého produktu. Uvedená reklamní tvrzení pak dle závěru odvolacího soudu nevybočují z rámce přípustného reklamního přehánění.


II. Dovolání a vyjádření k němu

9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny.

10. Konkrétně dovolatelka předestírá otázku možnosti analogického užití zákona o užívání státních symbolů České republiky ve vztahu k nakládání se švýcarskými státními symboly. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., přičemž namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval zákon o užívání státních symbolů České republiky, když analogicky vztáhl zde obsažená pravidla také na užívání státních symbolů Švýcarské konfederace. Takový postup je dle dovolatelky v rozporu se závěry právní teorie a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, neboť v daném případě neexistuje jediný legitimní důvod pro použití analogie, když zde nelze hovořit o existenci tzv. otevřené mezery v zákoně, která je předpokladem pro důvodné uplatnění analogie. Rovněž v tomto ohledu dodává, že v posuzované věci nebyl naplněn ani další základní předpoklad pro užití analogie, a to nezhoršení postavení žalované – odkazuje přitom na v právní teorii formulovanou zásadu, že analogii ve veřejném právu nelze použít v neprospěch subjektu, jenž není vykonavatelem veřejné moci. Dovolatelka dále uvádí, že smyslem a účelem uvedeného zákona je jednoznačně úprava práv a povinností pro užívání státních symbolů České republiky, a to symbolů ve smyslu § 1 zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, nikoliv pro užívání veškerých státních symbolů, jak se mylně domnívá odvolací soud. Dle názoru dovolatelky odvolací soud nesprávně a extenzivně vyložil a aplikoval předmětný zákon, přičemž ani nezohlednil odchylné režimy pro užití jednotlivých státních symbolů, a nesprávně vyložil § 7 odst. 6 ve spojení s § 9 zákona o užívání státních symbolů České republiky, v nichž je výslovně připuštěno užití české státní vlajky vhodným a důstojným způsobem fyzickými a právnickými osobami a organizačními složkami státu. Poukazuje zároveň na to, že v řízení bylo prokázáno, že výrobek dovolatelky je švýcarským produktem ve smyslu relevantní legislativy Švýcarské konfederace, a dovolatelka je tak oprávněna svůj výrobek označovat způsobem, který je odvolacím soudem nesprávně zapovídán na základě extenzivního výkladu zákona o užívání státních symbolů České republiky. Současně vznáší námitku porušení jejích základních ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, kterého se měl odvolací soud dopustit nesprávným vyřešením předestřené otázky.

11. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil v části prvního výroku, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2017, č. j. 33 Cm 251/2012-657, v rozsahu části výroku I. ohledně uložení povinnosti žalované zdržet se při uvádění na trh, označování a propagaci přípravku Cemio Kamzík užití státních symbolů Švýcarské konfederace a užití bílého kříže v červeném poli, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje zamítnout.

12. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje zamítnout.


III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

14. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

15. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

16. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda je v posuzované věci možné analogicky užít zákon o užívání státních symbolů České republiky ve vztahu k nakládání se švýcarskými státními symboly, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

17. Dovolání je i důvodné.

18. Nejvyšší soud se k otázce užití analogie a předpokladů pro její užití obecně vyjádřil již např. ve svém rozsudku ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2422/2015, ve kterém vyslovil: „Předpokladem užití analogie jako nástroje soudcovského dotváření práva je závěr o existenci tzv. otevřené nepravé (teleologické) mezery v právu. O takovou mezeru se jedná toliko v případě, kdy argumenty teleologického výkladu, které jsou relevantní při interpretaci příslušného ustanovení, platí i pro skutkové stavy, které nelze podřadit pod nejširší jazykový význam tohoto ustanovení. Stav, kdy pro jeden případ, znaky jehož skutkové podstaty jsou popsány v hypotéze právní normy, tu z jejího jazykového výkladu vyplývá určitý následek stanovený v dispozici, pro jiný případ však nikoliv, ačkoliv se teleologie tohoto ustanovení (vzhledem k hodnotám a principům, na nichž je založen právní řád) vztahuje stejně na oba případy, se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu a opodstatňuje závěr o neúplnosti zákona, který je možno a nutno dotvořit prostřednictvím judikatury (srov. z rozhodovací praxe Ústavního soudu např. nález ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, uveřejněný pod číslem 80/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. IV. ÚS 611/05, uveřejněný tamtéž pod číslem 34/2006, nález ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 717/05, uveřejněný v téže sbírce pod číslem 64/2006, nález ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 3/06, uveřejněný pod číslem 41/2007 Sbírky, a nález ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06, uveřejněný tamtéž pod číslem 221/2007, z judikatury Nejvyššího soudu pak např. rozsudky ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2670/2012, ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2309/2011, a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, a v právní doktríně např. Melzer, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 228).“ Ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 2264/13, pak mj. vyplývá, že soudce zásadně není oprávněn vyplnit vědomou mezeru v zákoně. To, zda šlo o vědomé či nevědomé rozhodnutí zákonodárce (mezeru vědomou či nevědomou), lze přitom zjistit především jasně průkazným úmyslem zákonodárce.

19. S ohledem na uvedené se lze ztotožnit s námitkou dovolatelky, že v posuzované věci nebyly dány předpoklady pro analogické užití zákona o užívání státních symbolů České republiky, neboť zde neexistuje otevřená nepravá mezera v zákoně. Zákonodárce citovaným zákonem zcela vědomě a úmyslně upravil toliko užívání státních symbolů České republiky, přičemž tento úmysl je jasně patrný nejen ze samotného názvu předmětného zákona, nýbrž také z § 1 odst. 1 tohoto zákona obsahujícího vymezení předmětu jeho právní úpravy a dále též z důvodové zprávy k zákonu o užívání státních symbolů České republiky – z ní se mj. podává, že zákon má sloužit k zpřehlednění neucelené právní úpravy státních symbolů České republiky a k řešení nedostatečné právní úpravy používání státního znaku občany a nestátními institucemi. Nelze tedy úspěšně dovozovat, že by úmyslem zákonodárce mělo v tomto případě být podrobení užívání veškerých státních symbolů cizích států režimu tohoto zákona. Na stejný závěr o věcném vymezení zákona o užívání státních symbolů České republiky, s dodatkem, že v našem právním řádu není problematika používání státních symbolů cizích států řešena (s výjimkou § 8 zákona č. 352/2001 Sb. a mezinárodních smluv o konzulárních a diplomatických stycích), upozorňuje navíc i komentářová literatura k Ústavě České republiky (srov. BAHÝĽOVÁ, L. Komentář k čl. 14. In: BAHÝĽOVÁ, L., FILIP, J. a kol. Ústava České republiky. Praha: Linde, 2010, s. 276-277).

20. Nadto lze přisvědčit argumentaci dovolatelky v tom ohledu, že odvolací soud nejenže na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu, resp. normy, ale rovněž nesprávně vyložil ustanovení zákona o užívání státních symbolů České republiky, když došel k závěru, že na tuzemském trhu je užití státní vlajky (resp. symbolu státní vlajku evokujícího) v obchodní činnosti bez dalšího zapovězeno. Takový závěr přitom nemá oporu v dikci citovaného zákona, neboť ten ve svém ustanovení § 7 odst. 6 výslovně připouští fyzickým osobám a právnickým osobám možnost užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv – nevylučuje tedy bez dalšího ani využití státní vlajky, potažmo její napodobeniny, k obchodním účelům. Jako příklad takového užití pak lze uvést právním řádem aprobované užití loga se znázorněním české vlajky (srov. přílohu k vyhlášce č. 417/2016 Sb., o některých způsobech označování potravin) při uvádění potravin na trh při splnění podmínek dle § 9b zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

21. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom zřejmé, v čem odvolací soud spatřuje konstatovanou klamavost jednání žalované spočívajícího v užívání státních znaků Švýcarské konfederace při uvádění na trh, označování a propagaci jejího výrobku ve smyslu § 45 odst. 3 a § 46 obch. zák., když svůj závěr doprovodil pouze odkazem na údajný rozpor se zákonem o užívání státních symbolů České republiky. Odvolací soud přitom na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu a nesprávně vyložil ustanovení zákona o užívání státních symbolů České republiky.


V. Závěr

22. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu, včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

23. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů