// Profipravo.cz / Nekalá soutěž

Nekalá soutěž

07.12.2020 00:02

Nekalá soutěž uvedením shodných či podobných výrobků na trh

I. Samo uvedení výrobků na trh, jež jsou svým vzhledem či provedením shodné s výrobky jiného soutěžitele nebo jsou těmto výrobkům podobné (aniž by výrobky tohoto soutěžitele byly zároveň vyjádřením předmětu některého z absolutních práv duševního vlastnictví), nelze bez dalšího považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Samotná podstata (resp. samo konkurenční prostředí) hospodářské soutěže totiž spočívá právě v tržní nabídce konkurenčně substituovatelných výrobků.

Nekalosoutěžním se takové jednání stává pouze tehdy, je-li jeho důsledkem narušení hospodářské soutěže jednáním v rozporu s jejími dobrými mravy způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům či zákazníkům, a to zejména v podobě klamání zákazníků, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na soutěžních výkonech jiného soutěžitele. V rozporu s dobrými mravy soutěže je uvedení takového výrobku soutěžitelem na trh kupříkladu tehdy, stal-li se vzhled či provedení shodného nebo obdobného výrobku příznačným v zákaznických kruzích pro závod jiného soutěžitele nebo neučinil-li soutěžitel dostatečné opatření pro vyloučení či podstatné omezení vyvolání nebezpečí záměny nebo klamné představy o spojení svého výrobku s jiným soutěžitelem (zpravidla např. zřetelným umístěním svého loga na výrobek či jeho obal) nebo těžil-li soutěžitel ze soutěžně významného úsilí a nákladů jiného soutěžitele.

II. Závěr o vyvolání nebezpečí záměny výrobků na straně zákazníků z důvodu příznačnosti některých (tj. technicky nepředurčených) prvků vzhledu a provedení těchto výrobků pro závod soutěžitele nemůže vyplývat ze samotného dřívějšího uvedení výrobků jiného soutěžitele na trh. Takový závěr je možno učinit pouze při zjištění, že zákaznické kruhy (od některého okamžiku) spojují dané prvky úpravy výrobku právě jen se závodem určitého soutěžitele, přičemž tato příznačnost může vzniknout i pro závod soutěžitele, který danou úpravu výrobku uvedl na trh později než soutěžitel jiný (např. z důvodu rozsáhlé propagace svého výrobku).

III. Zřetelné umístění loga vlastního závodu, je-li toto logo svým provedením způsobilé odlišovat výrobky soutěžitele od výrobků jiných soutěžitelů, může představovat takovou okolnost, která v očích průměrného spotřebitele vyloučí nebo alespoň podstatně omezí možnost vyvolání záměny nabízených výrobků na trhu, a to podle konkrétních okolností věci i u výrobků, jež jsou svým vzhledem či provedením shodné či podobné, resp. umožní zákazníkům rozlišit tyto výrobky jako výrobky pocházející ze závodů odlišných soutěžitelů. To ostatně vyplývá ze samotného účelu loga (ať již v podobě ochranné známky, jména, názvu či obchodní firmy soutěžitele nebo prosté obchodní značky používané soutěžitelem k označování výrobků svého závodu), jímž je právě odlišení výrobků určitého soutěžitele od výrobků soutěžitelů ostatních, a to i v případě výrobků vzhledově či provedením shodných nebo podobných.

IV. Samotné zjištění o podobnosti výrobků neumožňuje učinit ani závěr, že se soutěžitel svým jednáním dopouští parazitování na soutěžních výkonech jiného soutěžitele. Podmínkou takového jednání v nekalé soutěži je, že soutěžitel těží z konkrétního úsilí a nákladů jiného soutěžitele a získává tak soutěžní výhodu spočívající v tom, že sám nemusí takové náklady vynakládat. Přitom se z povahy hospodářské soutěže musí jednat o takové (soutěžně významné) úsilí a náklady, jejichž těžení ze strany jiného soutěžitele představuje jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Ty však připouští jistou míru agresivity a podnikatelské vychytralosti s cílem se na trhu se prosadit. Navíc zákaz těžení z takového úsilí a nákladů jiného soutěžitele neplatí jednou provždy, ale pouze po dobu odpovídající zhodnocení postavení tohoto soutěžitele na trhu tak, aby toto úsilí a náklady, byly tržně vyrovnány.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2027/2020, ze dne 31. 8. 2020


07.12.2020 00:01

Dobré mravy soutěže; způsobilost jednání soutěžitele přivodit újmu

I. Jednáním v nekalé soutěži je pouze takové jednání, které naplňuje všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. Dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž.

Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody. Samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost.

Dobré mravy soutěže proto představují zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými údaji.

II. Při posuzování otázky, zda jednání soutěžitele je či není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní věci. Pro posouzení určitého jednání jako jednání nekalosoutěžního se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody. Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní. Nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. Lze však dospět k názoru, že újma (ať již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.

U podmínky nekalé soutěže spočívající ve způsobilosti jednání soutěžitele přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům není třeba současně zkoumat snahu soutěžitele zjednat pro sebe či jiného prospěch, neboť tuto podmínku generální klauzule neobsahuje. Může se jednat jak o újmu materiální (škodu), tak i újmu imateriální.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2027/2020, ze dne 31. 8. 2020


26.11.2020 00:02

Nekalá soutěž označováním doplňků stravy informacemi o vlivu na zdraví

I. Základní podmínkou nekalé soutěže spočívající v klamání zákazníků je, že v souvislosti s výrobkem či službou je soutěžitelem uváděn takový (klamný) údaj, který je způsobilý v zákazníkovi vyvolat představu, jež neodpovídá v daném údaji popsané skutečnosti. Pravdivý údaj je klamavý tehdy, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést zákazníka v omyl.

Vzhledem ke skutkovým okolnostem zjištěným v projednávané věci je nutno rozlišovat, zda klamání zákazníků jednáním žalované, jež má spočívat v „přiblížení“ výrobků žalované léčivým přípravkům, resp. v navození dojmu, že výrobky žalované mají stejný účinek jaké léčivé přípravky, má směřovat buď k samotné povaze a způsobilosti výrobků žalované (zejm. co do jejich složení a účinků) jako předmětů soukromých závazků v hospodářském styku, nebo naopak k jejich charakteristickému znaku (zvláštní vlastnosti) vyplývajícímu z veřejnoprávní klasifikace těchto výrobků.

II. Závěr odvolacího soudu o vyvolání mylné představy na straně zákazníků co do povahy a způsobilosti, tj. o složení a účincích, výrobků žalované (jako v případě léčivých přípravků) by mohl být důvodný pouze tehdy, pokud by předmětná tvrzení žalované byla skutečně nepravdivá, popř. by se jednalo o tvrzení pravdivá, avšak učiněná takovým zavádějícím způsobem, jenž by u zákazníků vyvolával dojem, který neodpovídá zjištěnému (reálnému) stavu věci o skutečné povaze a způsobilosti, tj. o složení a účincích, výrobků žalované. V řízení však takové skutečnosti nebyly zjištěny. Za daného skutkového stavu věci tudíž závěr o tom, že předmětná tvrzení žalované jsou nepravdivá či pro zákazníka zavádějící (tj. neodpovídají ve skutečnosti tam popsaným údajům) co do povahy a způsobilosti těchto výrobků, tj. o jejich složení či účincích, učinit nelze.

III. Sama skutečnost, že k určitému výrobku jsou připojena některá tvrzení o vlivu tohoto výrobku na zdraví člověka, není sama o sobě objektivně schopna vyvolat v (jakémkoli) zákazníkovi úsudek o veřejnoprávní klasifikaci daného výrobku jako léčivého přípravku nebo doplňku stravy, natož představu mylnou, neboť možnost uvádění (alespoň některých) informací o vlivu výrobků na zdraví člověka není právem vyhrazena pouze pro veřejnoprávní kategorii léčivých přípravků, nýbrž přichází v úvahu (v podobě zdravotních tvrzení) i pro doplňky stravy.

Jinak řečeno, souvztažnost mezi možností uvádět tvrzení o vlivu výrobků na zdraví člověka a veřejnoprávní klasifikací takových výrobků jako léčivých přípravků není podle účinné právní úpravy výlučná a bezvýjimečná. Lze tak učinit závěr, že z pouhého zjištění, že výrobky, jež mají veřejnoprávní povahu doplňků stravy, jsou v hospodářském styku označovány informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka, nelze učinit závěr, že uvádění takto označených výrobků na trh je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilým klamat zákazníky.

IV. Odvolacím soudem nebylo žádným způsobem posouzeno skutkové tvrzení žalobce uplatněné v jeho žalobě, že jednání žalované vykazuje znaky nekalé soutěže podle generální klauzule v podobě získání neopodstatněné soutěžní výhody žalované porušováním předpisů veřejného práva o podmínkách označování potravinových doplňků informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka (tedy bez ohledu na případnou možnost souběžného naplnění důvodu nekalé soutěže v podobě klamání zákazníků).

Přitom z rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že porušení předpisů veřejného práva může přestavovat jednání v nekalé soutěži, pokud jeho důsledkem je jednání v hospodářském styku, jež představuje porušení dobrých mravů soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Tento závěr lze vztáhnout i na právní úpravu označování doplňků stravy informacemi o vlivu těchto výrobků na zdraví člověka.

Lze tak učinit závěr, že porušení právních předpisů o označování doplňků stravy zdravotními tvrzeními je jednáním v nekalé soutěži, jestliže jde o jednání v hospodářském styku, jež představuje porušení dobrých mravů soutěže a současně je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Způsobilost tohoto jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům přitom nemusí být výlučně důsledkem klamání zákazníků.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, ze dne 29. 7. 2020


26.10.2020 00:01

Cílení reklamy na zvlášť zranitelné skupiny spotřebitelů

Pojem průměrného spotřebitele, jak je vykládán nejen v právu ochrany proti nekalé soutěži, není pojmem statickým. Stupeň pozornosti průměrně informovaného a rozumného spotřebitele závisí na situaci a odvíjí se od důležitosti pro něj nabízeného produktu.

Důležitost nabízeného produktu hraje zvláštní roli v případě skupin spotřebitelů trpících nebo ohrožených určitou chorobou. V případě spotřebitelů trpících nebo ohrožených určitou chorobou je třeba pečlivě zvažovat, zda v nich reklama nemůže vyvolat mylný dojem, že propagovaný doplněk stravy může působit jako léčivo. Tito spotřebitelé totiž mohou být při rozhodování o koupi výrobku negativně ovlivňováni strachem ze své nemoci a přáním ji za každou cenu překonat. V důsledku toho mohou být snadněji ovlivnitelní reklamou a propagace výrobku v nich může vzbuzovat přehnané naděje a očekávání.

Jak se přitom podává z důvodové zprávy k zákonu č. 36/2008 Sb., cílem zákonodárce bylo chránit skupiny spotřebitelů, jejichž postavení je z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelné. Prostředkem k tomu je výklad, který klamavost reklamy nebo označování zboží a služeb, jež cílí na zvlášť zranitelné skupiny spotřebitelů, hodnotí z pohledu průměrného člena dané skupiny. Takovou skupinou spotřebitelů mohou například být ve vztahu ke hračkám děti nebo ve vztahu k doplňkům stravy slibujícím vyléčení nebo alespoň zmínění příznaků nemoci postihující klouby osoby takovou nemocí trpící nebo ohrožené.

Zvláštní zranitelnost určité cílové skupiny spotřebitelů může být dána nejen jejich věkem, nýbrž i v důsledku jejich duševní nebo fyzické slabosti; posledně uvedený znak se týká mj. i spotřebitelů trpících či ohrožených nemocemi kloubů. V takových případech je při posuzování, zda jednání soutěžitele je v rozporu s dobrými mravy soutěže nebo by mohlo přivodit újmu jiným soutěžitelům či spotřebitelům, zapotřebí vycházet z pohledu průměrného člena cílové skupiny spotřebitelů a pečlivě přitom zvažovat konkrétní okolnosti dané věci, včetně závažnosti daného onemocnění, způsobu, jakým nemoc tyto osoby omezuje či ohrožuje, jakož i možného strachu z takové nemoci a přání ji za každou cenu překonat, neboť i tyto okolnosti mohou hrát při rozhodování spotřebitelů o koupi výrobku významnou roli. Byť nelze vyloučit, že v této oblasti bude možné hodnotit průměrného spotřebitele jako spíše vnímavějšího a opatrnějšího, nelze takový závěr učinit bez komplexního a pečlivého posouzení všech konkrétních okolností věci, včetně těch, které mohou svědčit o jeho zvláštní zranitelnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3641/2018, ze dne 24. 7. 2020


26.10.2020 00:00

Posouzení nároku na zdržení se protiprávního nekalosoutěžního jednání

Pro posouzení nároku na zdržení se protiprávního nekalosoutěžního jednání je z podstaty tohoto nároku, jenž má preventivní povahu, rozhodující právní úprava účinná (resp. na věc použitelná) v době rozhodnutí odvolacího soudu, neboť nelze uložit povinnost zdržet se jednání, kterého se žalovaný v době rozhodnutí (již) nedopouští, a nehrozí ani jeho pokračování či opakování.

Naproti tomu právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se v souladu s jeho § 3079 odst. 1 posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3641/2018, ze dne 24. 7. 2020


07.10.2020 00:01

Procesní nástupnictví v řízení o žalobě na ochranu proti nekalé soutěži

V řízení, jehož předmětem je tzv. zápůrčí nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež v tomtéž nekalosoutěžním jednání pokračuje či hrozí jeho opakováním, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.

Obdobně pak v řízení, jehož předmětem je tzv. odstraňovací nárok vyplývající z tvrzeného nekalosoutěžního jednání (tj. z existence následků soukromoprávního deliktu), je změna osoby, jež tytéž protiprávní následky nekalosoutěžního jednání udržuje, právní skutečností, s níž právní předpisy spojují na straně žalované přechod povinnosti, o níž v řízení jde.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 88/2020, ze dne 23. 6. 2020


18.02.2020 00:01

Analogická aplikace zákona o užívání státních symbolů České republiky

V případě užívání státních symbolů cizích států nejsou dány předpoklady pro analogické užití zákona o užívání státních symbolů České republiky, neboť zde neexistuje otevřená nepravá mezera v zákoně. Zákonodárce citovaným zákonem zcela vědomě a úmyslně upravil toliko užívání státních symbolů České republiky; nelze přitom úspěšně dovozovat, že by úmyslem zákonodárce mělo v tomto případě být podrobení užívání veškerých státních symbolů cizích států režimu tohoto zákona. V našem právním řádu není problematika používání státních symbolů cizích států řešena (s výjimkou § 8 zákona č. 352/2001 Sb. a mezinárodních smluv o konzulárních a diplomatických stycích).

Závěr odvolacího soudu, že na tuzemském trhu je užití státní vlajky (resp. symbolu státní vlajku evokujícího) v obchodní činnosti bez dalšího zapovězeno, navíc nemá oporu v dikci zákona o užívání státních symbolů České republiky, neboť ten ve svém ustanovení § 7 odst. 6 výslovně připouští fyzickým osobám a právnickým osobám možnost užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv – nevylučuje tedy bez dalšího ani využití státní vlajky, potažmo její napodobeniny, k obchodním účelům.

Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom zřejmé, v čem odvolací soud spatřuje konstatovanou klamavost jednání žalované spočívajícího v užívání státních znaků Švýcarské konfederace při uvádění na trh, označování a propagaci jejího výrobku ve smyslu § 45 odst. 3 a § 46 obch. zák., když svůj závěr doprovodil pouze odkazem na údajný rozpor se zákonem o užívání státních symbolů České republiky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 184/2019, ze dne 17. 12. 2019


02.09.2019 00:02

Srovnávání a zlehčování označením výrobku údajem „starší generace“

I. Označení „nová generace“ je obecně spojeno s představou výrobku technicky či technologicky vylepšeného, inovovaného či zdokonaleného, a to ve vztahu k výrobkům vyráběným dříve, tj. výrobkům „starší“ generace. Nové generace výrobků jsou na trh uváděny právě proto, aby nahradily výrobky starší, tohoto cíle dosahují pravidelně vylepšenou kvalitou, novými vlastnostmi či dalšími inovacemi. Označení výrobku jiného soutěžitele údajem „starší generace“ při srovnání se srovnatelným konkurenčním výrobkem označeným údajem „nová generace“ vyvolává u průměrného spotřebitele představu, že první z výrobků je technicky překonaný či zaostalejší, proto je i takové označení způsobilé přivodit dotčenému soutěžiteli újmu.

Za této situace již v posuzované věci není dále významné, zda byly sekery Fiskars (označované jako „skvělé sekery starší generace“) při prezentaci prováděné žalovanou jinak hodnoceny kladně. Významné není ani hledisko případného individuálního spotřebitele, který může vnímat starší generaci výrobků jako „prověřenou časem“, rozhodné je, jakým způsobem vnímá prezentaci výrobku spotřebitel průměrný.

II. Z hlediska naplnění znaků skutkových podstat nekalé soutěže, kterými jsou srovnávací reklama (§ 2980 o. z.) a zlehčování (§ 2984 o. z.), není významné, zda srovnávané zboží či zlehčovaný výrobek jiného soutěžitele má soutěžitel porušující pravidla soutěže ve své nabídce či zda je sám prodává.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5955/2017, ze dne 29. 5. 2019


14.08.2018 00:02

K porušení dobrých mravů soutěže

I. Dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.

Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody, samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o sobě bezvadné, může se státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li předsevzato za jistých okolností nebo v určité konstelaci“.

Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům).

II. Odpovědnost za nekalé soutěžní jednání má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil, kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona „kdo se dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.

III. Žalovaná soutěžitelka v posuzované věci porušila dobrých mravů soutěže v situaci, kdy jednala v souladu s individuálním správním aktem, na jehož základě uvedla na trh konkrétní výrobek v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo použitelným předpisem práva Evropské unie, to vše v situaci, kdy byla o správnosti vydaného rozhodnutí příslušným správním orgánem opakovaně ujišťována.

Z pohledu nekalé soutěže je lhostejné, že žalovaná disponovala registrací tohoto výrobku udělenou k tomu povolanou státní autoritou. Nebylo totiž sporu o tom, že daná registrace nevycházela z požadavků určených Nařízením přesto, že takové povolení bylo vzhledem k charakteru účinných látek obsažených ve výrobku nutné. Výrobek byl uveden na trh v rozporu se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, takové jednání je vždy též v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to objektivně, tudíž bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem způsobil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4554/2017, ze dne 25. 4. 2018


26.06.2018 00:01

Použití shodného či podobného označení pro více výrobků soutěžitele

Provázanost výrobků určitého soutěžitele může být soutěžní výhodou, nikoli však výhodou nezaslouženou. Využít soutěžní výhodu, kterou získal vlastním přičiněním, je totiž výlučným právem každého podnikatele. Je nepochybně v rozporu s dobrými mravy soutěže těžit z cizích soutěžních výkonů, opřít se však o svůj výkon je hospodářské soutěži vlastní. V rozporu s dobrými mravy soutěže tudíž není, využije-li podnikatel k propagaci svých výrobků svého dobrého jména založeného na kvalitě a popularitě své dosavadní práce.

Po výrobci proto zpravidla nelze spravedlivě požadovat, aby označení, které se pro jeho výrobky vžilo, které je pro něj příznačné, nemohl dále využít a aby nemohl své vlastní podnikatelské úsilí poctivě vynaložené v souvislosti s jedním ze svých výrobků, zužitkovat při poctivém prodeji jiných svých produktů. Příznačnost se totiž váže nejen k výrobku, ale především k jeho výrobci, pro něj je onou již zmiňovanou soutěžní výhodou; výrobce dává specifickým označením svých výrobků spotřebitelům najevo, že tyto výrobky pocházejí právě od něj. Není proto samo o sobě v rozporu s dobrými mravy soutěže, užije-li soutěžitel shodné či podobné označení pro více svých výrobků. Uvedený závěr platí přesto, že jde o výrobky, které mají různý právní režim. Opačný závěr by bylo možné dovodit pouze tehdy, pokud by konkrétní právní úprava takovému označení bránila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2415/2017, ze dne 28. 3. 2018


20.11.2017 00:00

Omluva v televizním vysílání jako prostředek ochrany proti nekalé soutěži

Jednou z častých a efektivních forem nepeněžitého přiměřeného zadostiučinění za nekalosoutěžní jednání je beze sporu uveřejnění omluvy prostřednictvím stejného média, resp. sdělovacího prostředku, jakým byla škoda způsobena.

Omluva by měla být adresována těm subjektům, kterým bylo adresováno předmětné nekalosoutěžní jednání. Přestože k posuzovanému nekalosoutěžnímu jednání došlo již v roce 2010, lze v daném případě považovat omluvu žalované v televizním vysílání s přihlédnutím k rozsahu a povaze jednání stále za jednu z účinných forem přiměřeného zadostiučinění. Vzhledem ke skutečnosti, že reklama, která měla nekalosoutěžní obsah, byla vysílána na většině nejsledovanějších televizních stanic v České republice, lze předpokládat, že se okruh televizních diváků v uplynulé době zásadně nezměnil. Jinými slovy, pokud se má omluva dostat k těm, kteří v roce 2010 zhlédli předmětnou reklamu a kteří tedy vlivem zde obsaženého sdělení mohli změnit své spotřebitelské preference, lze předjímat, že s vysokou pravděpodobností je možné omluvou oslovit stejnou cílovou skupinu lidí opět nejlépe prostřednictvím televizního vysílání na uvedených televizních stanicích a v čase, ve kterém byla reklama dříve vysílána.

Uveřejněním omluvného sdělení v televizním vysílání bude nejlépe naplněn účel ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání, a to nejen směrem k žalobkyni (satisfakce za způsobené obtíže), ale i ve vztahu k žalované, pro níž uveřejnění omluvy na několika televizních stanicích v hlavním vysílacím čase bude představovat prostředek působící sankčně, výchovně a preventivně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2941/2015, ze dne 30. 8. 2017


19.04.2017 00:02

Konflikt práva k obchodní firmě a práva z ochranné známky

I. Práva plynoucí z ochranné známky vznikají zápisem ochranné známky do příslušného rejstříku, jejich obsahem je právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky anebo službami, pro které je zapsána, a bránit takovému užívání ostatním, s výjimkami uvedenými v zákoně o ochranných známkách. Jednou z výjimek je právě omezení vlastníka ochranné známky právy třetích osob k obchodní firmě. Kolizi těchto práv řeší § 10 odst. 1 písm. a) ZOZ tak, že vlastník ochranné zámky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku jejich obchodní firmu, pokud je užívání v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Z uvedeného plyne, že obě práva jsou rovnocenná, obstojí vedle sebe. Omezení práv k obchodní firmě právy vlastníka ochranné známky dříve platný obchodní zákoník neřešil a výslovnou úpravu nemá ani současný zákoník občanský. Jsou-li však obě práva rovnocenná, je třeba jejich konflikt řešit z pohledu vlastníků obou práv v principu stejně.

Právo k obchodní firmě samo o sobě nemůže být důvodem pro odepření práv vyplývajících z ochranné známky. To však platí pouze za předpokladu, že užívání takového práva je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže, že tedy není nekalým soutěžním jednáním.

II. Užívá-li vlastník svoji ochrannou známku tak, že naplní definiční znaky nekalé soutěže, pak je třeba proti takovému užívání ochránit toho, kdo je takovým jednáním zasažen, a to způsoby uvedenými v § 2988, větě první, o. z., tedy i uložením povinnosti zdržet se užívání zapsané ochranné známky.

III. Právo k obchodní firmě patří mezi tzv. práva na označení a je považováno za jedno z tzv. průmyslových práv. Speciálním předpisem, upravujícím vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, je zákon č. 221/2006 Sb., který s účinností od 1. ledna 2008 upravil ve svém ustanovení § 6 zvláštní působnost soudu ve věcech průmyslového vlastnictví. Podle § 6 odst. 1 písm. a) rozhoduje Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, a o nárocích podle části první tohoto zákona.

Podle § 39 odst. 2 zákona o soudech a soudcích je Městský soud v Praze věcně a místně příslušným soudem jako soud prvního stupně ve věcech průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám. Zákon o soudech a soudcích určil v uvedeném ustanovení nejen výlučnou místní příslušnost Městského soudu v Praze, ale též jeho výlučnou příslušnost věcnou. Městský soud v Praze se totiž stal s účinností od 1. ledna 2008 zvláštním soudem, který má působnost krajského soudu, přitom jako jediný v České republice rozhoduje v občanském soudním řízení v prvním stupni v senátě. Městský soud v Praze je současně soudem Společenství.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, ze dne 8. 3. 2017


15.11.2016 00:01

Uložení povinnosti zdržet se nekalosoutěžního jednání dle § 53 ObchZ

Předpokladem pro uložení povinnosti zdržet se určitého nekalosoutěžního jednání dle § 53 obchodního zákoníku je prokázání závadnosti takového jednání.

Pokud v posuzované věci má být žalované uložena povinnost zdržet se pořádání předmětného veletrhu, je třeba prokázat, že závadným, resp. nekalosoutěžním, je samotné pořádání veletrhu žalovanou. Toto však prokázáno nebylo, pořádání veletrhu žalovanou není závadným stavem ve smyslu § 53 obchodního zákoníku, nýbrž nezávadným důsledkem případného (bylo-li by prokázáno) nekalosoutěžního jednání při získávání zakázky na pořádání veletrhu. Nelze proto vyhovět uplatňovanému nároku na zdržení se pořádání předmětného veletrhu ze strany žalované, protože nesměřuje k odstranění závadného stavu způsobeného nekalosoutěžním jednáním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4995/2014, ze dne 31. 8. 2016


25.10.2016 00:02

Selektivní přidělování dotací a dobré mravy soutěže

I. Systém dotací a podpor tvoří určitý komplex a jako komplex je proto nutné je poměřovat dobrými mravy soutěže. Selektivnost jednotlivého dotačního programu proto sama o sobě neznamená rozpor s dobrými mravy soutěže.

Poskytování dotací omezenému okruhu subjektů představuje nepochybně zásah do fungování volného trhu, úkolem státu je však vytvářet podmínky pro to, aby tyto zásahy byly přiměřené a nenarušovaly rovnováhu mezi ochranou hospodářské soutěže a ochranou jiných společensky významných cílů. Podporu činnosti nestátních neziskových organizací v oblasti sportu lze v posuzovaném případě považovat za jeden z těchto jiných společensky významných cílů.

II. Rozpor s dobrými mravy soutěže může nastat i v případě, je-li porušen právní předpis a toto porušení má soutěžní dopad.

Neoznámená veřejná podpora dle čl. 107 SFEU by znamenala porušení čl. 108 SFEU, které by mohlo mít soutěžní dopad, zejména v případě, že by absence oznámení společně s poskytováním podpory znamenala neoprávněnou soutěžní výhodu oproti soutěžitelům, kteří využívají podpory oznámené, nebo by se jednalo o podporu neslučitelnou.

Vzhledem k tomu, že však Komise ve svém rozhodnutí dospěla k závěru, že předmětné opatření lze v rozsahu, v jakém představuje státní podporu, prohlásit na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU za slučitelné s vnitřním trhem, lze dovodit, že porušení ustanovení článku 108 odst. 3 SFEU nemělo v daném případě soutěžní dopad.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2493/2014, ze dne 28. 7. 2016


30.08.2016 00:01

K významu příčiny jednání nekalosoutěžního rušitele

I. Z hlediska nekalé soutěže není podstatné, kdo rozhodl o tom, jak se soutěžitel bude chovat. Pojem soutěžní záměr nelze ztotožňovat s úmyslem; soutěžní záměr existuje tehdy, když určitým jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle (na rozdíl od možných cílů jiných, např. vzdělávacích apod.). Nekalá soutěž je objektivním deliktem, v němž vůbec nezáleží na vůli soutěžitele, ale na dopadech takového jednání. Jinými slovy, příčina jednání nekalosoutěžního rušitele může být jakákoli (v posuzované věci jí byl příkaz ze strany kraje, jehož příčinou byla nejspíše snaha o dosažení cílů v sociální politice), pro posouzení věci pohledem nekalé soutěže je významné pouze to, jak takové jednání působí na hospodářskou soutěž.

II. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, lékárna provozovaná žalovanou nevybírala od klientů v období od 1. ledna 2009 regulační poplatky ve výši 30 Kč, když tyto byly formou daru placeny Středočeským krajem. Od 1. srpna 2010 pak tyto poplatky vybírala, nicméně k žádosti klienta tyto poplatky klientům následně proplácel Středočeský kraj, a to až do 30. listopadu 2011.

Odvolací správně jednání žalované od 1. ledna 2009 do 1. srpna 2010 považoval za nekalosoutěžní. Stejný závěr však nelze učinit pro období od 1. srpna 2010 do 30. listopadu 2011. Podle skutkových zjištění žalovaná v tomto období regulační poplatky vybírala. Skutečnost, že Středočeský kraj tyto poplatky zpětně proplácel, by mohla mít vliv na případnou odpovědnost žalované za nekalou soutěž pouze tehdy, pokud by se žalovaná na tomto jednání kraje nějakým způsobem podílela (např. by zákazníkům lékárny sdělovala postup, jak zažádat o proplacení regulačního poplatku, vydávala by k tomu potřebné formuláře nebo by působila jako sběrné místo takových formulářů) – pak by byla odpovědna jako tzv. osoba pomocná. Taková skutková zjištění však nebyla soudem učiněna.

Ze zjištěného skutkového stavu tudíž nevyplývá, že by se v období od 1. srpna 2010 do 30. listopadu 2011 žalovaná dopustila jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže jako jednání, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující, nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4422/2015, ze dne 27. 4. 2016


09.08.2016 00:00

Zneužití dominantního postavení vlastníka sítě zpětného odběru

Dominantní postavení na trhu jednoho soutěžitele není samo o sobě postižitelné a protiprávní. Je zakázáno pouze zneužití tohoto dominantního postavení. Bez ohledu na důvody, pro které dominantní postavení některý soutěžitel má, znamená to především, že takový subjekt má zvláštní odpovědnost nedovolit, aby jeho jednání ohrozilo skutečnou soutěž na společném trhu. Ke zneužití dominantního postavení musí dojít k újmě jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.

Za zneužití dominantního postavení soutěžitele nelze považovat, že dominantní soutěžitel (vlastník sítě zpětného odběru elektrozařízení) neuzavřel požadovaný obchod (prodej sebraného elektroodpadu) s žádným subjektem; zákon neukládá povinnost prodeje sebraného elektroodpadu dalším subjektům.

Systém kolektivního zpětného sběru vyřazených elektrospotřebičů nelze považovat za přenosovou síť, obdobný rozvod nebo jiné infrastrukturní zařízení ve smyslu § 11 písm. f) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Za zneužití dominantního postavení soutěžitele tak nelze považovat ani jednání vlastníka sítě zpětného odběru elektrozařízení, kterým brání v jejím využití jinému soutěžiteli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5730/2015, ze dne 1. 6. 2016


24.03.2016 00:00

Nekalá soutěž klamavým podáním pravdivého (správného) údaje

Hodnocení pravdivosti (správnosti) určitého údaje nemůže být jediným kritériem posuzování určitého jednání s dobrými mravy soutěže. Ostatně přímo zákon v ustanovení § 45 odst. 3 obch. zák. či § 2979 odst. 1 o. z. počítá s tím, že i sám o sobě pravdivý (správný) údaj může být podán nekalosoutěžním způsobem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3244/2015, ze dne 16. 12. 2015


23.03.2015 00:02

Užití příznačného označení soutěžitele ve spojení s obchodní firmou rušitele

I. V posuzované věci je nutno vyloučit přímou aplikaci skutkové podstaty podle § 47 obch. zák., neboť se nejedná o přímé užití označení jiného soutěžitele, nýbrž o užití označení podobného. Je však zcela namístě uvažovat o možnosti rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže, neboť jde o jednání, které se skutkové podstatě podle § 47 obch. zák. velmi blíží (tzv. „soudcovská“ či „profesorská“ skutková podstata praktiky podobné vyvolání nebezpečí záměny).

II. Užívání označení, které je pro jiného soutěžitele příznačné, nevyvolává nebezpečí záměny, jestliže je toto označení užíváno výhradně s obchodní firmou domnělého rušitele. Tento závěr samozřejmě nemůže platit zcela v každém případě, nýbrž je nutno individuálně posuzovat míru příznačnosti (rozlišovací způsobilosti, kterou označení nabylo ve vztahu k danému soutěžiteli, resp. jeho podniku nebo závodu) dotčeného označení. V případě velmi vysoké míry příznačnosti označení pro soutěžitele, by mohlo být i užití tohoto označení ve spojení s obchodní firmou jiného nekalou soutěží (např. společnost „ABC s. r. o.“ by ve spojení se svou obchodní firmou používala označení Coca-Cola) – mohlo by dojít k vyvolání klamné představy o spojení s majitelem užitého označení, případně k naplnění skutkové podstaty parazitování na pověsti dle § 48 ObchZ.

V posuzované věci žalobkyně započala s užíváním označení STYLTEX (ať už jako součást své obchodní firmy či jako nezapsané označení zboží) již za podnikání žalované s obchodní firmou Tylex Letovice, akciová společnost. Vzhledem k určité podobnosti označení STYLTEX se slovem Tylex jakožto distinktivním prvkem obchodní firmy žalované, je zřejmé, že mezi těmito dvěma pojmy bude existovat určité množství označení, která se budou podobat oběma pojmům, a jako taková budou obecně mít nízkou rozlišovací způsobilost. To je i případ označení Stylex, které se sice označení žalobkyně podobá (až na chybějící písmeno „T“ je totožné), nicméně zároveň se podobá i slovu Tylex (totožné až na přebývající písmeno „S“, použití malých písmen až na písmeno počáteční oproti kapitálkám užitým v označení STYLTEX). Použití takového označení samostatně by tak mohlo v průměrném zákazníku vyvolat nebezpečí záměny s označením STYLTEX, nicméně používala-li žalovaná v této situaci označení Stylex pro jednu řadu svých záclon vždy ve spojení nejen se svou obchodní firmou, ale i ochrannou známkou, vyloučila tím možnost vyvolání nebezpečí záměny mezi označením STYLTEX a užitým podobným označením. Ze strany žalované tak nešlo o jednání, které by bylo ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo by předstupovalo před spotřebitele a zákazníky s klamavými reklamami či balením a značením výrobků, proto bylo v souladu s dobrými mravy soutěže.

Nebyla tak splněna jedna z podmínek generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), jednání žalované proto nebylo nekalou soutěží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 95/2013, ze dne 29. 1. 2015


23.03.2015 00:01

Přičitatelnost nekalosoutěžní propagace prodávaného zboží odběratelem

Využívá-li třetí osoba pro propagaci jí prodávaného zboží závadné nezapsané označení vyvolávající nebezpečí záměny, je to tato třetí osoba, jejíž jednání je nutno poměřovat dobrými mravy soutěže, nikoliv dodavatel závadně propagovaného zboží, byť je jeho původcem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 95/2013, ze dne 29. 1. 2015


05.03.2015 00:02

K porušování práv z průmyslového vzoru

Pokud se týká k výkladu pojmu „informovaný uživatel“, jehož pohled je zásadní pro vyřešení otázky, zda dochází k porušování práv z průmyslového vzoru, je třeba konstatovat, že ochranu může mít pouze takový zapsaný průmyslový vzor, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem. Vychází se při tom z celkového dojmu podobnosti dvou řešení a nehledí se na rozdíly v podrobnostech. Celkový dojem informovaného uživatele se může lišit od dojmu, kterým průmyslový vzor působí na běžného spotřebitele, neboť informovaný uživatel si může všimnout rozdílů, které pro běžného spotřebitele nejsou vůbec patrné.

Pojem „informovaný uživatel“ lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví, a kdy přívlastek „informovaný“ naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé průmyslové vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto průmyslové vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti.

Dovolatelce lze přisvědčit, že pojem „informovaný uživatel“ nelze v žádném případě ztotožňovat s pojmem průměrný spotřebitel, popř. běžný uživatel, běžný spotřebitel, konečný spotřebitel, apod., neboť jde o termíny kvalitativní rozdílné. Odlišný celkový dojem je nutné poměřovat očima informovaného uživatele, nikoli např. běžného spotřebitele, neboť u informovaného uživatele se předpokládá, že je schopen si všimnout určitých rozdílů posuzovaných průmyslových vzorů, které u něho vyvolají odlišný celkový dojem. Při právním posouzení odvolací soud pochybil, považoval-li za „informovaného uživatele“ tzv. průměrného spotřebitele (tj. běžného spotřebitele či běžného uživatele) a nekladl vůbec důraz právě na informovanost „informovaného uživatele“, na jeho znalosti a osobní zkušenosti, na jeho zvláštní pozornost či zvláštní ostražitost.

Pro posouzení, zda dochází k porušování práv z průmyslového vzoru žalobce, je důležitý celkový dojem podobnosti dvou řešení (výrobků žalobce a žalované) a nikoli skutečnost, že lze zjistit rozdíly v podrobnostech. Soud měl objektivně posoudit celkový dojem předmětných výrobků (v tomto případě interiérových dveří) a řádně při tom rozlišit, zda posuzované výrobky žalované mají podstatné odlišné prvky, které ve svém souhrnu vytváří u informovaného uživatele celkově odlišný dojem ve vztahu k výrobkům a průmyslovému vzoru žalobce, či zda se jedná pouze o nepodstatné detaily, jichž si informovaný uživatel (s jeho znalostmi, osobními zkušenostmi, při jeho zvláštní pozornosti či zvláštní ostražitosti) ani nepovšimne. Vzhledem k tomu, že odvolací soud chybně nepoměřoval odlišný celkový dojem předmětných dveří žalobce a žalované z pohledu informovaného uživatele, Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího soudu, že výrobky žalované spadají do rozsahu ochrany průmyslového vzoru žalobce a porušují práva žalobce, za nesprávný.

S ohledem na tato pochybení v právním posouzení věci je nutno považovat za nesprávné také rozhodnutí odvolacího soudu, že jednání žalované naplňuje současně i všechny zákonné podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. a je jednáním nekalosoutěžním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2887/2013, ze dne 25. 11. 2014


< strana 1 / 4 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů