// Profipravo.cz / Řízení o dědictví 12.09.2023
Jednání v řízení o pozůstalosti bez souhlasu insolvenčního správce
I. Insolvenční správce dlužníka, o němž lze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem (svědčí mu dědické právo), není účastníkem řízení při projednání pozůstalosti, neboť jeho účastenství nevyplývá z ustanovení upravujících řízení o pozůstalosti a ani insolvenční zákon jeho (přímou) účast v řízení o pozůstalosti nepředpokládá.
II. Požadavek souhlasu insolvenčního správce vyžadovaný (pod sankcí neplatnosti) ustanovením § 412 odst. 3 věty první a druhé ins. zák. je třeba (v době po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vztáhnout nejen k odmítnutí dědictví dlužníkem a k uzavření dohody o vypořádání dědictví, jestliže podle ní má dlužník z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl, ale i ke každému právnímu jednání dlužníka (ve formě konání i opomenutí), v jehož důsledku dlužník nabývá z pozůstalosti méně, než kolik by (jinak) odpovídalo jeho dědickému podílu (např. ke vzdání se dědictví, neuplatnění námitky neplatnosti pořízení pro případ smrti učiněného zůstavitelem ve prospěch jiných dědiců, dohodě dědiců o výši dědických podílů nebo dohodě o rozdělení pozůstalosti).
Soudu (soudnímu komisaři) žádná konkrétní povinnost z právních předpisů v této souvislosti nevyplývá, přesto se jeví jako vhodné, aby po účastníku, jemuž svědčí dědické právo po zůstaviteli a zároveň je v úpadku řešeném oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, vyžadoval předložení souhlasu insolvenčního správce k právním jednáním dlužníka učiněným v řízení o pozůstalosti, v jejichž důsledku obdrží dlužník z dědictví méně, než kolik by odpovídalo jeho dědickému podílu.
Bylo-li dlužníku potvrzeno nabytí majetku v usnesení o dědictví (srov. § 185 odst. 1 z. ř. s.), nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení věc projednána znovu. Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení (řízení o pozůstalosti) nastává zvláštním způsobem. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Ostatní výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení (jejich právní nástupce) a v tomto rozsahu také pro všechny soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy.
Dojde-li k tomu, že usnesení o dědictví nabude právní moci, je řízení o pozůstalosti skončeno a skutečnost, že dlužník činil v řízení o pozůstalosti právní jednání, v jejichž důsledku z dědictví obdržel méně, než činí jeho dědický podíl, bez souhlasu insolvenčního správce, nemůže nastalý účinek právní moci rozhodnutí o dědictví ovlivnit. Na účinek právní moci usnesení o dědictví nemůže mít vliv ani rozhodnutí soudu vydané ve sporném řízení o určení neplatnosti právních jednání dlužníka v řízení o pozůstalosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1476/2022, ze dne 7. 6. 2023
Dotčené předpisy:
§ 6 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb.
§ 185 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb.
§ 188 písm. c) zák. č. 292/2013 Sb.
§ 412 odst. 1 písm. b) IZ
§ 412 odst. 3 IZ
§ 159 odst. 4 o. s. ř.
Kategorie: řízení o dědictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Řízení o pozůstalosti po M. P., zemřelé dne 5. 8. 2019, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 D 866/2019-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla současně pověřena Mgr. K. P., LL.M., notářka v T. (§ 102 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních).
Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 23. 9. 2020, č. j. 10 D 866/2019-170, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a L. P. (dále jen „L. P. st.“) částkou 1 559 010 Kč a schválil dohodou o jeho vypořádání, podle níž L. P. st. připadne do výlučného vlastnictví mimo jiné ideální ½ pozemku st. p. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je ideální ½ stavby č. p. XY v části obce XY, rodinného domu stojícího na pozemku st. p. č. XY a ideální ½ pozemku p. č. XY zahrada, vše v katastrálním území XY, a do pozůstalostního jmění připadne druhá polovina těchto nemovitostí a pohledávka zůstavitelky za L. P. st. z titulu vypořádání společného jmění ve výši 17 505 Kč, dále určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti ve výši 779 705 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 369 559,21 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 410 145,79 Kč, potvrdil nabytí dědictví dědicům podle zákonných dědických podílů po započtení daru tak, že L. P. st. a M. P. (dcera zůstavitelky) nabývají každý polovinu majetku v usnesení vyjmenovaného a L. P. ml. (syn zůstavitelky) z majetku ničeho nenabývá, když na jeho dědický podíl byla započtena částka 250 000 Kč, kterou obdržel darem za života zůstavitelky. Usnesení je opatřeno potvrzením o právní moci nastalé dne 23. 9. 2020.
Odvolání JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st. proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 9. 2020, č. j. 10 D 866/2019-170, odmítl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. 17 Co 4/2021-200, s odůvodněním, že jí žádné zákonné ustanovení „postavení účastníka pozůstalostního řízení nepřiznává“.
Návrh JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st. ze dne 16. 7. 2021, kterým se domáhala „nového projednání dědictví“ z důvodu, že původní dědické rozhodnutí „bylo prohlášeno za neplatné“, Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 10 D 866/2019-231, zamítl se závěrem, že „návrh podala osoba neoprávněná, které nesvědčí dědické právo“.
K odvolání JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 17 Co 137/2021-255, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uvedl, že řízení o pozůstalosti skončilo pravomocným usnesením o dědictví, pozůstalostní řízení je zahajováno na návrh, jen jestliže je z návrhu patrno, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic. Řízení o pozůstalosti proběhlo a právní mocí usnesení o dědictví skončilo a je závazné, nelze se proto úspěšně domáhat určení neplatnosti právních jednání učiněných v jeho průběhu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st. dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil povinnost vyslovení souhlasu insolvenční správkyně s uzavřenou dědickou dohodou a následky absence tohoto souhlasu pro dědické řízení, otázka „vztahu“ předpisů upravujících dědické řízení a insolvenčního zákona nebyla doposud v judikatuře soudů vyřešena, soud v řízení o pozůstalosti insolvenční správkyni neinformoval o postupu ve věci, nepředložil ji ke schválení žádné dohody. Nemovitosti v katastrálním území XY jsou ve výlučném vlastnictví pozůstalého manžela – dlužníka a jejich zařazením do společného jmění manželů došlo ke zkrácení práv dlužníka. Insolvenční správkyně iniciovala řízení vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 C 242/2020 a rozsudkem ze dne 11. 3. 2021 byla určena neplatnost „prohlášení dědiců o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením, uzavření dohody pozůstalého manžela L. P. st. s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, potvrzení nabytí dědictví“ a soud v řízení o pozůstalosti odmítl nařídit jednání a znovu věc projednat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání insolvenční správkyně L. P. st. směřující proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení /ve vztahu k rozhodnutí o odmítnutí odvolání účastníků 1) až 3) nebylo usnesení odvolacího soudu dovoláním dotčeno/ podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 a § 30 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. ř. s.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (o návrhu „na nové projednání dědictví“) – ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudu významné vyřešení právních otázek, zda je insolvenční správce dlužníka v úpadku, jemuž zároveň svědčí dědické právo (dále jen „dlužník“), po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, účastníkem řízení o pozůstalosti a jaký vliv má nedostatek souhlasu insolvenčního správce s právním jednáním dlužníka v řízení o pozůstalosti, v jehož důsledku z dědictví obdržel méně, než činí jeho dědický podíl, na právní moc usnesení o dědictví. Vzhledem k tomu, že tyto právní otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st., je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Vymezení okruhu účastníků řízení o pozůstalosti vychází z ustanovení § 6 odst. 2 z. ř. s., podle něhož je účastníkem navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. Zatímco účast navrhovatele se zakládá procesním způsobem (podáním návrhu na zahájení řízení nebo uplatněním určitého požadavku v již zahájeném řízení), je pro ty, které zákon za účastníky označuje, charakteristické, že jsou nositeli hmotného práva, a právě proto je zákon výslovně jako účastníky uvádí.
Ve fázi projednání pozůstalosti zákon označuje za účastníky řízení o pozůstalosti především ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici (případně stát nebo vypravitele pohřbu) a podle okolností také manžela zůstavitele, věřitele zůstavitele, nepominutelného dědice, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a případně účastníky při závěře pozůstalosti (§ 110 až 116 z. ř. s.).
Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (§ 412 odst. 1 písm. b/ ins. zák.).
Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný; neplatná je rovněž dohoda o vypořádání dědictví, jestliže ji dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce a jestliže podle ní má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl (srov. § 412 odst. 3 věta první a druhá ins. zák.).
Lze proto uzavřít, že insolvenční správce dlužníka, o němž lze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem (svědčí mu dědické právo), není účastníkem řízení při projednání pozůstalosti, neboť jeho účastenství nevyplývá z ustanovení upravujících řízení o pozůstalosti a ani insolvenční zákon jeho (přímou) účast v řízení o pozůstalosti nepředpokládá.
Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je povinností dlužníka činit vše pro naplnění účelu zvolené formy řešení úpadku a mimo jiné i informovat insolvenčního správce o všech podstatných skutečnostech, které v průběhu oddlužení nastanou a mohou mít na průběh oddlužení vliv; je tak věcí dlužníka, aby insolvenčního správce informoval i o tom, že se účastní řízení o pozůstalosti jako dědic zůstavitele a dále i o právních jednáních, která v řízení o pozůstalosti učinil nebo hodlá učinit, a vyžádal souhlas insolvenčního správce k těm z nich, v jejichž důsledku z dědictví obdrží méně, než činí jeho dědický podíl.
Požadavek souhlasu insolvenčního správce vyžadovaný (pod sankcí neplatnosti) ustanovením § 412 odst. 3 věty první a druhé ins. zák. je třeba (v době po 1. 1. 2014, tj. po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vztáhnout nejen k odmítnutí dědictví dlužníkem a k uzavření dohody o vypořádání dědictví, jestliže podle ní má dlužník z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl, ale i ke každému právnímu jednání dlužníka (ve formě konání i opomenutí), v jehož důsledku dlužník nabývá z pozůstalosti méně, než kolik by (jinak) odpovídalo jeho dědickému podílu (např. ke vzdání se dědictví, neuplatnění námitky neplatnosti pořízení pro případ smrti učiněného zůstavitelem ve prospěch jiných dědiců, dohodě dědiců o výši dědických podílů nebo dohodě o rozdělení pozůstalosti).
Soudu (soudnímu komisaři) žádná konkrétní povinnost z právních předpisů v této souvislosti nevyplývá, přesto se jeví jako vhodné, aby po účastníku, jemuž svědčí dědické právo po zůstaviteli a zároveň je v úpadku řešeném oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, vyžadoval předložení souhlasu insolvenčního správce k právním jednáním dlužníka učiněným v řízení o pozůstalosti, v jejichž důsledku obdrží dlužník z dědictví méně, než kolik by odpovídalo jeho dědickému podílu.
Právní mocí rozhodnutí o dědictví je skončeno řízení o pozůstalost (§ 188 písm. c/ z. ř. s.).
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (§ 159 odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.).
Bylo-li dlužníku potvrzeno nabytí majetku v usnesení o dědictví (srov. § 185 odst. 1 z. ř. s.), nemůže být v rozsahu závaznosti výroku usnesení věc projednána znovu. Závaznost usnesení soudu vydaných v dědickém řízení (řízení o pozůstalosti) nastává zvláštním způsobem. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Ostatní výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení (jejich právní nástupce) a v tomto rozsahu také pro všechny soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004).
Dojde-li k tomu, že usnesení o dědictví nabude právní moci, je řízení o pozůstalosti skočeno a skutečnost, že dlužník činil v řízení o pozůstalosti právní jednání, v jejichž důsledku z dědictví obdržel méně, než činí jeho dědický podíl, bez souhlasu insolvenčního správce, nemůže nastalý účinek právní moci rozhodnutí o dědictví ovlivnit.
Na účinek právní moci usnesení o dědictví nemůže mít vliv ani rozhodnutí soudu vydané ve sporném řízení o určení neplatnosti právních jednání dlužníka v řízení o pozůstalosti (obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je – z hlediska uplatněného dovolacího důvodu – správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání JUDr. Z. P., insolvenční správkyně dlužníka L. P. st., podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Právní názor dovolacího soud je závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-