// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 19.05.2022

Námitka promlčení vznesená v exekuci manželkou povinného

Manželka povinného nemůže s úspěchem namítnout promlčení, jestliže exekuční návrh byl podán před promlčením práva přiznaného exekučním titulem; plynutí promlčecí lhůty je nutno posuzovat k okamžiku podání exekučního návrhu, i když samotné účastenství manželky povinného nastane až v průběhu provádění exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2044/2021, ze dne 2. 3. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 100 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 110 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 36 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 3. ledna 2008, č. j. 0 Nc 8159/2007-9, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. května 2008, č. j. 17 Co 189/2008-24, nařídil exekuci proti povinnému 1) a povinnému 2) k vymožení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 2 300 000 Kč s příslušenstvím a pro vymožení nákladů exekuce, to vše na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2007, č. j. Sm 227/2001-133, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. srpna 2007, č. j. Sm 227/2001-167. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. Š., Exekutorský úřad J. (dále též jen „soudní exekutor“).

Soudní exekutor exekučními příkazy ze dne 15. dubna 2019, č. j. 090 EX 58/085-31, a č. j. 090 EX 58/08-32, rozhodl o prodeji nemovitých věcí manželky povinného 1) J. S. [dále též jen „manželka povinného 1)], specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále též jen „předmětné nemovité věci“).

Dále soudní exekutor usnesením ze dne 28. ledna 2020, č. j. 090 EX 58/08-49, rozhodl o částečném zastavení exekuce, a to ve vztahu k povinnému 1) J. S., zemřelému dne 12. srpna 2019, s tím, že exekuce se dokončí s manželkou povinného 1) a to v části exekuce vedené prodejem předmětných nemovitých věcí, přičemž exekuce zůstává v běhu proti povinnému 2).

Podáním ze dne 14. února 2020 navrhla manželka povinného 1) částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora postihujících předmětné nemovité věci. V uvedeném podání tvrdila, že od roku 2001 měla za to, že její společné jmění manželů (dále též jen „SJM“) s povinným 1) je řádně vypořádáno na základě smlouvy o zúžení a vypořádání jejich SJM, po jejímž uzavření se stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí. Závazek vymáhaný v projednávané věci vznikl podle manželky povinného 1) bez jejího souhlasu a vědomí, zcela přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům obou manželů, a proto netvoří společné jmění manželů a nemůže tak postihnout majetek patřící do společného jmění manželů, který byl v době nařízení exekuce již vypořádán. Nadto manželka povinného 1) vznesla námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že o existenci závazku zemřelého manžela nevěděla a o exekučním řízení byla vyrozuměna až v roce 2019, přičemž exekuční titul nabyl právní moci v roce 2007, tudíž ve vztahu k ní je již promlčen.

Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 17. července 2020, č. j. 0 Nc 8159/2007-110, zastavil exekuci prodejem předmětných nemovitých věcí nařízenou na základě exekučních příkazů ze dne 15. dubna 2019, č. j. 090 EX 58/08-31, a ze dne 15. dubna 2019, č. j. 090 EX 58/08-32, a dále rozhodl o povinnosti oprávněné zaplatit manželce povinného 1) náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že od splatnosti pohledávky, tj. od 15. prosince 2000, počala běžet ve smyslu ustanovení § 391 odst. 1 a § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) desetiletá promlčecí lhůta. Manželka prvního povinného nebyla účastníkem nalézacího řízení, ale stala se účastníkem exekučního řízení, a to okamžikem vydání exekučních příkazů o nařízení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí ze dne 15. dubna 2019. Vzhledem k zastavení pozůstalostního řízení po povinném 1), nevystupuje manželka povinného 1) jako právní nástupkyně svého manžela. Soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že byla-li exekuce vůči manželce povinného 1) zahájena dne 15. dubna 2019, došlo k tomu až po uplynutí desetileté promlčecí lhůty podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák., námitka promlčení proto byla vznesena důvodně a návrhu na částečné zastavení exekuce je na místě vyhovět. Dalšími námitkami manželky povinného 1) se soud pro nadbytečnost nezabýval.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20. ledna 2021, č. j. 19 Co 254/2020-139, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil oprávněné v tom, že promlčení v daném případě nelze posuzovat podle obchodního zákoníku, jelikož se jedná o právo přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, které se podle ustanovení § 110 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), promlčuje za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Dále však odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatoval, že manželka povinného 1) se stala účastnicí exekučního řízení až na základě vydání exekučních příkazů postihujících majetek v SJM povinného 1) a jeho manželky, a jelikož exekuční titul se stal vykonatelným dne 1. srpna 2007, je zřejmé, že desetiletá promlčecí doba podle ustanovení § 110 obč. zák. již uplynula, neboť manželka povinného 1) se stala účastnicí exekučního řízení téměř po 12 let od vykonatelnosti exekučního titulu. Výkon rozhodnutí, ohledně něhož byla důvodně vznesena námitka promlčení, je podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nepřípustný, a odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů postihujících předmětné nemovité věci.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost shledává v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky hmotného a procesního práva, a to „zda, resp. za jakých podmínek může manželka povinného v probíhající exekuci namítnout promlčení práva přiznaného exekučním příkazem pouze vůči manželovi a v tomto ohledu především, zda bude pro účely posouzení důvodnosti takové námitky promlčení rozhodující okamžik vzniku jejího účastenství v exekučním řízení založeném na vyhotovení exekučních příkazů postihujících majetku v jejím výlučném vlastnictví, která se ale pro účely exekuce považuje za majetek ve společném jmění manželů“. Odvolací soud dospěl podle dovolatelky k nesprávnému právnímu závěru, že námitka promlčení vznesená manželkou povinného 1) je důvodná, když za rozhodující okamžik pro její posouzení považoval vznik účastenství manželky povinného 1) v exekučním řízení. Dovolatelka je však toho názoru, že pro běh promlčecí lhůty pohledávky přiznané exekučními tituly vůči povinnému 1), má význam toliko skutečnost, vůči komu byla exekuce nařízena, a to byl v projednávané věci povinný 1), vůči němuž byla exekuce nařízena včas. Podle dovolatelky je právní názor předestřený odvolacím soudem v rozporu se smyslem institutu promlčení, které je zejména ve vztahu ke stavení běhu promlčecích lhůt založen na uskutečnění jednání ze strany oprávněného, a běh lhůt proto nemůže být vázán na jednání učiněné osobou od oprávněného odlišnou, jako je v daném případě vydání exekučních příkazů soudním exekutorem. Dovolatelka má dále za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je stiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř., jelikož bylo vydáno za stavu, kdy bylo „Litispendenčním rozhodnutím“ nepravomocně rozhodnuto o zamítnutí identického návrhu manželky povinného 1), a námitka promlčení mohla být přezkoumána toliko v rámci uvedeného řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda může manžel povinného s úspěchem namítnout promlčení, jestliže exekuční návrh byl podán před promlčením povinnosti uložené exekučním titulem, dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání oprávněné je důvodné.

Ze spisu se podává, že pohledávka oprávněné proti povinným byla přiznána na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2007, č. j. Sm 227/2001-133, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. srpna 2007, č. j. Sm 227/2001-167, jenž nabylo vykonatelnosti dne 1. srpna 2007. Proti povinnému 1) byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 3. ledna 2008. Manželka povinného se stala účastnicí exekučního řízení na základě exekučních příkazů vydaných dne 15. dubna 2019.

Nejvyšší soud již dříve uvedl, že byla-li směnečná pohledávka přiznána v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčecí doby ustanovení § 110 obč. zák., nikoliv ustanovení § 408 obch. zák., a právo ze směnky přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se tak promlčí v desetileté promlčecí lhůtě. Oprávněný proto může v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 obč. zák. podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno [srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.103/2011), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2011, sp. zn. 20 Cdo 2973/2011].

Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), je účastníkem exekučního řízení také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů. Soudní exekutor přitom nevydává usnesení o přibrání manžela povinného do exekučního řízení, který se stává účastníkem exekučního řízení ze zákona (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 182/2009, či usnesení ze dne 25. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 1561/2012). Již z gramatického výkladu ustanovení § 36 odst. 2 ex. řádu je zřejmé, že manžel povinného není účastníkem exekučního řízení od začátku řízení, ale stává se jím teprve poté, co soudní exekutor exekučním příkazem postihne věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů.

Na základě výše uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že námitka promlčení vznesená manželkou povinného 1) byla uplatněna důvodně, jelikož vůči ní bylo pravomocné rozhodnutí soudu uplatněno až po uplynutí desetileté promlčecí doby podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák, přičemž podle závěru odvolacího soudu je bezpředmětné, že vůči povinnému 1) byla exekuce zahájena již dne 3. ledna 2008.

Odvolací soud však opominul, že podle ustanovení § 58 odst. 3 věty první ex. řádu, způsob provedení exekuce určí exekutor, který ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 ex. řádu vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Oprávněný tedy nemá možnost ovlivnit, jakým způsobem bude exekuce realizována či z jakého majetku bude vymáhaná pohledávka uspokojena, v jeho dispozici je toliko podání exekučního návrhu. Vzhledem k tomu je nutné posuzovat plynutí promlčecí lhůty k okamžiku podání exekučního návrhu, neboť tímto je postihován i majetek ve společném jmění manželů, i když samotné účastenství manželky povinného nastane až v průběhu provádění exekuce. Právo ze strany oprávněného jako věřitele totiž bylo řádně a včas vykonáno ( srov. § 100 odst. 1 obč. zák.).

Jelikož je v projednávané věci nesporné, že oprávněná podala návrh na nařízení exekuce proti povinnému 1) před uplynutím promlčecí lhůty, a případná námitka promlčení ze strany povinného 1) by proto nemohla být úspěšná, nemůže být v takovém případě úspěšná ani námitka promlčení vznesená manželkou povinného 1), neboť i vůči manželce povinného a jejímu výlučnému majetku se promlčecí doba staví již podáním exekučního návrhu vůči povinnému.

Lze tedy shrnout, že manželka povinného 1) nemůže s úspěchem namítnout promlčení, jestliže exekuční návrh byl podán před promlčením práva přiznaného exekučním titulem, přičemž plynutí promlčecí lhůty je nutno posuzovat k okamžiku podání exekučního návrhu. V daném případě prozatím nebyly zjištěny výjimečné okolnosti případu, pro které by bylo na místě závěr vůči manželce povinného pokládat za nepřiměřený.

Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť se v dalším řízení bude nutné zabývat otázkou postižení majetku manželky povinného.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. ex. řádu].

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů