// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

13.04.2026 00:01

Řádné pokračování v exekuci při zastavení pro osvobození povinného

Oprávněný nepokračuje řádně v zahájeném exekučním řízení ve smyslu § 112 obč. zák., jestliže souhlasí se zastavením exekuce, popřípadě nepodá odvolání proti usnesení, kterým je exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu z důvodu osvobození povinného od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona), ačkoliv je z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zřejmé, že insolvenční řízení na majetek povinného se nevede a povinný tak není osvobozen od placení pohledávky oprávněného. Věřitel dbalý svých práv má totiž zabránit věcně nesprávnému zastavení exekučního řízení (nesouhlasem se zastavením exekuce, či podáním odvolání proti usnesení o zastavení exekuce), jestliže jeho zjevnou nesprávnost je schopen bez obtíží zjistit. Požadavek, aby věřitel čerpal pro svůj procesní postup informace z veřejně dostupného informačního systému (§ 419 insolvenčního zákona), není nepřiměřený.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 129/2023, ze dne 26. 2. 2026

08.04.2026 00:01

Zánik nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost dle § 336a o. s. ř.

Postup soudního exekutora, umožňující při rozhodování o určení výsledné ceny předmětu dražby současně (při splnění zákonných předpokladů) rozhodnout i o zániku nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost (§ 336a odst. 2 o. s. ř.), se neuplatní, zpeněžuje-li soudní exekutor v dražbě prováděné na návrh insolvenčního správce majetkovou podstatu (§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). Ukončení nájemních vztahů v tomto režimu upravuje speciálně § 256 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2199/2025, ze dne 2. 3. 2026

30.03.2026 00:01

Složení ceny zástavy zatížené excesivní závadou

I. Jednotlivá rozhodnutí soudního exekutora (soudu) v té které fázi exekučního řízení mají význam (jsou závazná) pouze pro tu kterou (a další) fázi exekučního řízení; jsou závazná pouze pro účely vedení exekučního řízení a jejich účinnost končí se skončením exekuce. Usnesení soudního exekutora (soudu) například o výsledné ceně nemovitosti má význam pouze pro účely stanovení obligatorních náležitostí dražební vyhlášky; pouze ve vztahu k tomuto účelu je dána vázanost takovým usnesením.

II. Rozhodnutí soudního exekutora (soudu) o určení ceny nemovitostí pro účely dražby (resp. znalecký posudek podaný v exekučním řízení pro účely stanovení výsledné ceny dražené nemovitosti) může být (také) v obecné rovině tou skutečností, podle níž by bylo možno stanovit „obvyklou cenu zástavy“ pro účely posouzení, zda došlo k zániku zástavního práva podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák., včetně (pravomocného) rozhodnutí podle § 336a odst. 2 o. s. ř., tedy stanovení ceny se současným určením zániku závady, ovlivňující obvyklou cenu nemovitosti.

Uvedené však platí pouze tehdy, jestliže lze očekávat, že úspěšnému vedení exekuce nebrání žádná překážka, jejímž důsledkem by bylo zastavení exekuce z jiného důvodu, než je zánik zástavního práva složením obvyklé ceny zástavy; jinak řečeno, pouze v tomto případě má rozhodnutí soudního exekutora (soudu) o „očištění“ zástavy od excesivní závady, ovlivňující cenu nemovitosti, význam pro účely určení obvyklé ceny zástavy. Jedině v takto vedeném exekučním řízení se naplní význam složení obvyklé ceny zástavy, jímž se má věřiteli dostat (zásadně, přibližně) obdobného plnění, jako kdyby došlo k realizaci zástavního práva.

Bylo-li exekuční řízení zastaveno proto, že exekuční titul nebyl materiálně vykonatelný, a tedy exekuční řízení nemělo být ani vedeno, nemohlo pravomocné usnesení soudního exekutora o zániku excesivní závady vydané v tomto řízení ovlivnit obvyklou cenu zástavy, na níž tato závada vázla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3009/2025, ze dne 26. 2. 2026

05.03.2026 00:01

Promlčení pohledávky před zahájením nalézacího řízení a § 408 odst. 2 ObchZ

Právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním řízení v posledních třech měsících plynutí desetileté doby uvedené v § 408 odst. 1 obch. zák. nebo až po jejím uplynutí, se nepromlčí, podá-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.) [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2911/2004]. Závěr o použitelnosti § 408 odst. 2 obch. zák. platí i tehdy, bylo-li vymáhané právo již v době zahájení nalézacího řízení promlčeno, jestliže povinný v nalézacím řízení námitku promlčení neuplatnil a oprávněný včas zahájil exekuci (ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti exekučního titulu); k námitce promlčení již nelze přihlédnout.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2967/2025, ze dne 9. 12. 2025

25.02.2026 00:02

Posuzování podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř.

Naplnění podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř. je třeba v případě plurality na straně povinných (samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř.) posuzovat u každého z povinných individuálně; není žádoucí vést nadále neperspektivní exekuci vůči nemajetnému povinnému, pokud jediným důvodem, proč exekuce vůči němu trvá, je skutečnost, že plnil jiný povinný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2705/2025, ze dne 10. 1. 2026

22.01.2026 00:01

K důvodnosti návrhu na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ

Aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být zdrženlivá, avšak exekuce nemá být vedena do nekonečna, neumožňuje-li aktuální situace povinného pokrýt ani náklady exekuce a není-li reálná perspektiva změny v přiměřené době.

Při posuzování zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vychází exekuční soud nejen ze zprávy exekutora a obsahu spisu, ale i z vlastních zjištění. Exekuční soud musí na základě vlastního šetření prověřit, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného, jenž by pokryl alespoň náklady exekuce. Přitom perspektiva, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, musí být reálná, nikoliv jen hypotetická. V případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky, je namístě stav nedobytnosti promítnout do zastavení exekuce.

Nepostačuje zde paušální konstatování exekučního soudu, že exekuce je v dané věci vedena po poměrně krátkou dobu, pro vysokou dlužnou částku a nelze vyloučit, že povinný v budoucnu nabude nějaký majetek či splní podmínky pro přiznání dávek invalidního důchodu, které by mohly být v exekučním řízení postiženy. Soud musí sám zhodnotit reálnou perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti může nabýt majetek či příjem, a to s přihlédnutím především k jeho věku a zdravotnímu stavu; současně zhodnotí, jaké další kroky hodlá soudní exekutor k vymožení pohledávky oprávněného učinit a zda vůbec mohou vést alespoň ke krytí nákladů exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2852/2025, ze dne 2. 12. 2025

14.01.2026 00:02

Obrana přihlašovatele v řízení o odporové žalobě dle § 267a odst. 1 OSŘ

I. Principu „rovnosti zbraní“ vyhoví pouze takový výklad ustanovení § 337e odst. 4 a § 267a odst. 1 o. s. ř., který stanoví stejnou „startovní čáru“ pro obě strany řízení o odporové žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř.; pakliže je popírající osoba omezena ve skutkových tvrzeních tak, že v odporové žalobě nemůže uvádět jiné skutečnosti (skutková tvrzení) než ty, které použila v popíracím úkonu, pak i pro žalovanou stranu (přihlašovatele pohledávky) musí platit obdobné (na stejném principu postavené) omezení.

II. Pro popření pohledávky stanoví zákon dvě možnosti; v situaci, kdy je (pouze) popřena pohledávka, aniž by bylo požádáno o nařízení rozvrhového jednání (a o nařízení nepožádala žádná k tomu oprávněná osoba), soud (exekutor) rozhodne o popření pohledávky (resp. rozvrhu přihlášené pohledávky) přímo v rozhodnutí o rozvrhu bez nařízení jednání. V takovém případě přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky.

V situaci, kdy některá z oprávněných osob požádá o nařízení rozvrhového jednání [a soud (exekutor) je povinen v takovém případě jednání nařídit], je soud (exekutor) povinen přihlédnout ke všem skutečnostem, které v tomto řízení vyjdou najevo, tedy k těm skutečnostem, které účastníci (ať již k přihlášené pohledávce anebo k jejímu popření) uvedou. Není pochyb o tom, že v takovém případě je popírající osoba při podání žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř. omezena ve smyslu ustanovení § 337e odst. 4 o. s. ř. těmi skutkovými okolnostmi, které o popření pohledávky uvedla (vyšly najevo) v rámci rozvrhového řízení; stejný režim tak potom musí platit i pro obranu přihlašovatele pohledávky.

Přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky anebo v řízení o rozvrhu [do rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu na odporovou žalobu]; nemůže tedy přihlášenou pohledávku skutkově vymezit jinak než v přihlášce, popř. ji doplněnými skutkovými tvrzeními (v reakci na skutkové vymezení popření v žalobě) „obdařit“ jinou (vyšší) kvalitou (typicky jinak začne tvrdit její splatnost, popř. nově tvrdí uznání – aby se ubránil námitce jejího promlčení apod.).

III. Skutkové „mantinely“ tvrzení použitelných do řízení podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. jsou pro obě strany sporu dány nejpozději do okamžiku rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu; nelze tak poukazovat na další skutečnosti, a to i kdyby vznikly (nastaly) po tomto rozhodném okamžiku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2114/2025, ze dne 9. 12. 2025

14.01.2026 00:01

Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 věty první EŘ

Ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu je třeba vykládat restriktivně; oprávněný není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, je-li vedle pohledávky z bezdůvodného obohacení vymáhána i jiná (neprivilegovaná) pohledávka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1488/2025, ze dne 4. 11. 2025

09.01.2026 00:02

ÚS: Náhrada nákladů exekuce při jejím zastavení

I. Při rozhodování o náhradě nákladů exekuce v souvislosti s jejím zastavením je třeba zohlednit zavinění účastníků řízení na zastavení exekuce a v situacích zvláštního zřetele hodných rovněž zvážit použití moderačního práva podle § 150 občanského soudního řádu. Rovněž v exekučním řízení se přitom uplatní princip proporcionality omezení základního práva povinného na ochranu jeho majetku garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Podá-li některý z účastníků exekučního řízení námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, je povinností exekučního soudu se s nimi náležitě vypořádat a zohlednit jedinečné okolnosti případu. V opačném případě dojde k zásahu do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 680/24, ze dne 10. 12. 2025

21.10.2025 00:02

Doručování osvědčení podle čl. 53 nařízení Brusel I bis

Účelem osvědčení podle čl. 53 nařízení Brusel I bis je autoritativně osvědčit, že rozhodnutí je vykonatelné. Osvědčení představuje základ pro uplatňování zásady přímé vykonatelnosti rozhodnutí vydaných v zahraničí a orgány dožádaného státu jsou podle nového systému povinny vykonat rozhodnutí pouze na základě informací obsažených v tomto rozhodnutí a osvědčení podle čl. 53. Obrana povinného následně spočívá v návrhu na odepření uznání cizího rozhodnutí z důvodů uvedených v čl. 45.

Osvědčení musí být povinnému doručeno před přijetím prvního opatření v rámci výkonu rozhodnutí, k čemuž je podle exekučního řádu povolán soudní exekutor, a to spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce a popřípadě dalšími listinami do vlastních rukou. Případné pochybení soudního exekutora však nemůže vést k odepření výkonu cizího rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť v řízení o uznání či odepření uznání cizího rozhodnutí se posuzují účinky cizího rozhodnutí na veřejný pořádek státu, v němž má být rozhodnutí uznáno (a vykonáno). Doručení osvědčení není tedy podmínkou zahájení exekučního řízení a nemá vliv na údaje o vykonatelnosti cizího rozhodnutí uvedené v osvědčení, jež vyplňuje členský stát původu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1073/2025, ze dne 25. 8. 2025

21.10.2025 00:01

Výhrada veřejného pořádku dle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis

I. Výhrada veřejného pořádku ve smyslu čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis musí být vykládána restriktivně a musí být uplatněna pouze ve výjimečných případech. Pojem veřejného pořádku zahrnuje jen základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, přičemž platí, že i náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Ve státě uznání (odepření uznání) lze zohlednit jen zcela principiální procesní vady, spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit

Nejvyšší soud v souvislosti s doručováním rozhodnutí přijal závěr, že exekuční soud dožádaného státu není oprávněn přezkoumávat samotnou proceduru doručování rozhodnutí státu původu, zároveň však nesmí ignorovat skutečnost, pokud by rozhodnutí nebylo doručeno. Doručení rozhodnutí soudu patří mezi taková práva účastníků řízení, jejichž porušení může vést i k porušení práva na spravedlivý proces zakotvené v Listině základních práv a svobod i Listině základních práv Evropské unie. Vždy je však třeba zkoumat, proč k doručení rozsudku nedošlo a zda ve státě původu bylo možné proti nedoručení rozsudku či nesprávného doručení rozsudku brojit.

II. V souzené věci se odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, uzavřel-li, že nedoručení rozsudku povinné nezakládá rozpor s veřejným pořádkem. Povinnost zaplatit vymáhanou částku byla povinné uložena rozsudkem Soudního dvora Hlavního města v Budapešti, který je předběžně vykonatelný. Povinná byla u vyhlášení rozsudku maďarského odvolacího soudu, byla poučena o tom, že proti tomuto rozsudku se nelze odvolat. Zároveň využila možnost danou jí maďarským procesním právem a napadla způsob doručení tohoto rozsudku, jenž byl doručen advokátovi, který již neměl povinnou zastupovat. Za takových okolností nelze přisvědčit povinné, že nedoručení rozsudku maďarského odvolacího soudu zasahuje do jejího práva na spravedlivý proces tak intenzivně, že by uznání tohoto rozsudku vyvolávalo rozpor s veřejným pořádkem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1073/2025, ze dne 25. 8. 2025

10.10.2025 00:05

ÚS: Účinný výkon rozhodnutí o styku a péči o dítě

Stát má pozitivní povinnost zajistit nejen vydání rozhodnutí upravujícího poměry k nezletilým dětem, ale i jeho faktický výkon; soudy jsou proto povinny aktivně využívat dostupné prostředky, včetně ukládání pokut podle § 502 zákona o zvláštních řízeních soudních. Nejsou-li tato rozhodnutí dlouhodobě plněna, může nečinnost soudu představovat porušení práva na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva na péči o dítě a jeho výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1938/25, ze dne 26. 8. 2025

08.10.2025 00:01

Námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu

Jestliže se k exekučnímu příkazu nepřihlíží (protože byl vydán po zahájení insolvenčního řízení dlužníka), nemůže námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu vznesená soudním exekutorem v exekučním příkazu samostatně obstát; není způsobilá zpochybnit převod vlastnického práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 174/2023, ze dne 30. 7. 2025

03.10.2025 00:01

ÚS: Chybný postup při výpočtu výše odměny exekutora

S ústavněprávními požadavky, jež plynou z ústavně zaručeného základního práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, koresponduje povinnost obecných soudů odůvodnit svá rozhodnutí nejen tak, aby vyhovovala kritériím stanoveným příslušným procesním předpisem, ale také, aby byla přezkoumatelná, tedy aby z nich bylo dostatečně patrno, jakými úvahami se obecné soudy při svém rozhodování řídily. S tímto základním právem se neslučuje, jestliže obecný soud řádně (tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení) nezdůvodní, proč při stanovení odměny soudního exekutora podle § 6 odst. 1 exekutorského tarifu postupoval jinak než soudní exekutor i než on sám ve svém předchozím rozhodnutí a použil 15% sazbu také na základ přesahující částku 3 000 000 Kč.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1143/25, ze dne 3. 9. 2025

01.10.2025 00:02

Nepřípustnost exekuce z důvodu obtížné proveditelnosti či vysokých nákladů

I. Důvody, pro které je namístě exekuci mít za (z jiných důvodů) nepřípustnou podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., se typicky spojují

a) s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost zakládající důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],

b) s pochybeními při nařízení exekuce,

c) s rušivými okolnostmi při provádění exekuce, případně

d) se specifickým jednáním povinného (způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí).

Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které je další provádění exekuce způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce jakožto procesní institut vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jí sleduje, totiž zajistit efektivní splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby exekuce byla nepřípustná, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, poskytovaná povinnému, která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.

II. Předpokládané vyšší náklady exekuce nemohou samy o sobě vést k závěru o nepřípustnosti exekuce a být důvodem jejího zastavení.

III. Platí-li základní pravidlo, že exekuce má být především provedena, nikoli zastavena, pak zpravidla důvodem její nepřípustnosti nemůže být její samotná obtížnější proveditelnost.

IV. V projednávané věci lze uzavřít, že i když se jedná o nestandardní vyklizení, jehož předmětem je vyklizení movité věci – botelu, které je logisticky i finančně náročné a nelze při jeho provádění ani vyloučit (částečnou či úplnou) jeho demontáž, není jen proto exekuce nepřípustná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1890/2024, ze dne 16. 9. 2025

27.08.2025 00:02

Žaloba dle § 43 odst. 2 exekučního řádu podaná v průběhu insolvenčního řízení

Soudní řízení o žalobě podle § 43 odst. 2 exekučního řádu není řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu § 140c insolvenčního zákona, které by muselo být zastaveno podle § 141a insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2024, ze dne 30. 7. 2025

06.08.2025 00:02

Opětovný exekuční návrh po zastavení pro bezvýslednost

Oprávněný může podat nový exekuční návrh a vést exekuci podle exekučního titulu, na jehož základě již byla týmž oprávněným vedená předchozí exekuce proti témuž povinnému zastavena pro bezvýslednost ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu. Úspěšnost nového exekučního návrhu nelze podmiňovat uvedením nových skutečností o majetkových poměrech povinného, oprávněný je toliko povinen na žádost soudního exekutora zaplatit přiměřenou zálohu na náklady exekuce ve smyslu § 90 odst. 3 ex. řádu.

V souladu s úmyslem zákonodárce snížit počet exekucí, u kterých není dlouhodobě naplňován jejich účel, se v případě opětovně zahájené exekuce nejeví vhodné vyčkávat dalšího uplynutí doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 a násl. ex. řádu. Soudní exekutor proto v přiměřené lhůtě prověří majetkové poměry povinného, a poté případně přistoupí k zahájení procesu zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1114/2025, ze dne 16. 7. 2025

21.07.2025 00:02

Trvání bezdůvodného obohacení při vyklizení pozemku v exekuci

Soudní praxe je ustálena v názoru, že pokračujícím užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu. Povinnost nemovitost (zde pozemky) vyklidit je přitom považována za splněnou v případě, že ten, kdo ji má vyklidit, z ní odstraní své věci a zároveň ji odevzdá oprávněné osobě. Uvedené závěry se prosadí i tehdy, odvíjí-li se hmotněprávní nárok na vydání bezdůvodného obohacení od protiprávního (bezesmluvního) užívání pozemku, který byla žalovaná podle soudního rozhodnutí povinna vyklidit, ale tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a vyklizení pozemku tak muselo být vynuceno v exekučním řízení.

Procesněprávní vztahy založené pravomocným soudním rozhodnutím působí nezávisle na skutečných hmotněprávních poměrech a naopak. Soudní exekutor při výkonu rozhodnutí není hmotněprávním ani procesním zástupcem oprávněného a provede-li (v případě, že byl pro vymožení nákladů předchozího řízení a pro náklady exekučního řízení nařízen i výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného) na místě výkonu rozhodnutí ukládajícího vyklizení pozemku soupis věcí povinného, u nichž lze předpokládat, že by mohly být prodány (§ 326 o. s. ř.), nepřechází movité věci, které nebyly zajištěny a které byly ponechány na místě, kde byly sepsány (§ 327 odst. 3 o. s. ř.), do jeho „držení“. Stále jde o věci ve vlastnictví povinného, přičemž skutečnost, že je nesmí poškodit, zničit, odstranit nebo zcizit, je zde výrazem obecného zákazu poškozování věřitele, jehož porušení je trestným činem.

Provedení výkonu rozhodnutí ukládajícího vyklizení nemovité věci v exekučním řízení tudíž nemusí nutně vyvolat zánik hmotněprávního vztahu dotčených subjektů. Proto i v případě, že byl proveden nucený (exekuční) výkon rozhodnutí ukládajícího vyklizení nemovité věci, je třeba považovat vyklizovací povinnost za splněnou (i) v rovině hmotného práva až tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci povinného (toho, kdo ji má vyklidit) a co je odevzdána (uvolněna) do sféry vlivu oprávněné osoby.

Lze jen dodat, že uvedené řešení je v souladu i s obecně sdílenou ideou spravedlnosti, podle níž ten, kdo k plnění své právní povinnosti byl (musel být) donucen veřejnou (soudní) mocí, nemá být posuzován benevolentněji než ten, kdo své právní povinnosti dostál dobrovolně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 432/2025, ze dne 18. 6. 2025

18.06.2025 00:02

Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 EŘ

Postoupením pohledávky postupník ztrácí právo být osvobozen od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Jazykovým výkladem ustanovení § 55 odst. 9 EŘ lze sice dospět k závěru, že od složení zálohy na další vedení exekuce je osvobozen každý oprávněný, pro něhož se vede exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Nicméně aplikace doslovného výkladu by odporovala smyslu a účelu posuzované právní normy. Přijetím ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zákonodárce zamýšlel chránit užší skupinu oprávněných, především zvláštně zranitelných osob, před dalšími finančními náklady spojenými s vymáháním v tomto ustanovení vyjmenovaných pohledávek, jinými slovy ty oprávněné, v jejichž prospěch byl exekuční titul vydán. Ostatní oprávnění mohou být od povinnosti složit zálohu zproštěni po individuálním posouzení soudním exekutorem podle ustanovení § 55 odst. 10 EŘ. K přiklonění se k tomuto restriktivnímu přístupu nasvědčuje i poslední věta posuzované právní normy, která presumuje, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce není zproštěn, pokud z exekučního spisu nevyplývá opak.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 911/2025, ze dne 20. 5. 2025

13.06.2025 00:05

ÚS: Proces obsazování exekutorského úřadu

Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a vzhledem k tomu jej nelze podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny vyloučit ze soudního přezkumu. Rozdělením procesu do více samostatných řízení současně není možné zabránit účinnému soudnímu přezkumu výsledného jmenovacího aktu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2033/23, ze dne 14. 5. 2025