// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce
Výkon rozhodnutí / exekuce
18.06.2025 00:02
Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 EŘ
Postoupením pohledávky postupník ztrácí právo být osvobozen od placení zálohy na další vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 9 EŘ. Jazykovým výkladem ustanovení § 55 odst. 9 EŘ lze sice dospět k závěru, že od složení zálohy na další vedení exekuce je osvobozen každý oprávněný, pro něhož se vede exekuce k vymožení pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému trestným činem. Nicméně aplikace doslovného výkladu by odporovala smyslu a účelu posuzované právní normy. Přijetím ustanovení § 55 odst. 9 EŘ zákonodárce zamýšlel chránit užší skupinu oprávněných, především zvláštně zranitelných osob, před dalšími finančními náklady spojenými s vymáháním v tomto ustanovení vyjmenovaných pohledávek, jinými slovy ty oprávněné, v jejichž prospěch byl exekuční titul vydán. Ostatní oprávnění mohou být od povinnosti složit zálohu zproštěni po individuálním posouzení soudním exekutorem podle ustanovení § 55 odst. 10 EŘ. K přiklonění se k tomuto restriktivnímu přístupu nasvědčuje i poslední věta posuzované právní normy, která presumuje, že oprávněný od složení zálohy na další vedení exekuce není zproštěn, pokud z exekučního spisu nevyplývá opak.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 911/2025, ze dne 20. 5. 2025
13.06.2025 00:05
ÚS: Proces obsazování exekutorského úřadu
Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a vzhledem k tomu jej nelze podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny vyloučit ze soudního přezkumu. Rozdělením procesu do více samostatných řízení současně není možné zabránit účinnému soudnímu přezkumu výsledného jmenovacího aktu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2033/23, ze dne 14. 5. 2025
11.06.2025 00:01
Nárok na náhradu škody vyplývající ze zákona o ochranných známkách
Restriktivní výklad, podle kterého lze za privilegovanou deliktní pohledávku podle § 55 odst. 9 ex. řádu považovat pouze takovou, která se řídí i s ohledem na přechodná ustanovení režimem o. z., nemá primárně oporu v účelu novely ex. řádu provedené zákonem č. 286/2021 Sb., podle níž bylo jednoznačným záměrem stanovit časový rozsah marně vedených exekucí, a to ve smyslu ryze procesním. Jinými slovy vyjádřeno, zákonodárce v ustanovení § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu definoval ta exekuční řízení, jež mají být zastavena jako neúčelná a dlouhodobě bezdůvodně vedená, aniž by se jakkoli zaměřoval na otázku vzniku zde vymáhaných pohledávek; za rozhodný okamžik pro posouzení neúčelnosti exekuce totiž zákon určuje vyznačení doložky provedení exekuce.
Analogicky tomu nelze nalézat žádný rozumný důvod, pro který ostatně nesvědčí ani gramatický výklad zákona či úmysl zákonodárce vyjádřený v textu důvodové zprávy, aby legislativně přijatý termín „pohledávka z deliktu podle občanského zákoníku“ mohl být chápán výhradně v souvislosti s pohledávkami vzniklými po 1. lednu 2014, tj. za účinnosti o. z., a nikoli jako veškeré pohledávky vzniklé z deliktního jednání v soukromém právu, ať již jde o pohledávky vyplývající z porušení dobrých mravů (§ 2909 o. z.), zákona (§ 2910 o. z.), smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.) či ze zneužití a omezení soutěže (§ 2972 a násl. o. z.).
Škoda způsobená před 1. 1. 2014 (před účinností o. z.) zásahem do práv z ochranné známky podle § 15 odst. 3 zákona o ochranných známkách odpovídá svou podstatou škodě způsobené porušením zákona podle § 2910 o. z., a povinnost k její náhradě tak představuje privilegovaný závazek ze soukromoprávního deliktu, ohledně něhož ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu neumožňuje zastavení exekuce po uplynutí lhůt, s nimiž zákon spojuje její bezvýslednost (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3252/2024, ze dne 9. 4. 2025
13.05.2025 00:01
Časová limitace vedení exekuce podle § 55 odst. 7 a 11 EŘ
Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 598/2024 uzavřel, že novela EŘ provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (jde o odstavce 7 až 13 ustanovení § 55 EŘ) a konkrétně odstavce 7 a 11 ustanovení § 55 EŘ lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob, s dovětkem, že pro účely postupu podle novelizované úpravy v oblasti bezvýsledných exekucí se za vyznačenou doložku provedení exekuce považuje rovněž právní moc usnesení o nařízení exekuce. Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. Ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 2176/2024 následně vysvětlil, že v případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, nebudou uplatněny časové limitace vedení exekuce podle ustanovení § 55 odst. 7 a 11 EŘ.
Co se rozumí exekucí, jejíž zastavení by odporovalo dobrým mravům, není v soudní praxi dosud vymezeno. S ohledem na znění ustanovení § 55 odst. 9 EŘ jako celku a zjevný záměr zákonodárce zredukovat množství dlouhodobě bezvýsledných exekucí si lze představit pod touto kategorií pouze zcela výjimečné případy. Za ty lze např. považovat okolnost, kdy hmotněprávní závazek, pro který se exekuce vede, je svou povahou (zvýšená potřeba ochrany zákonem) téměř srovnatelný se zbývajícími výslovně uvedenými právními tituly, kdy existuje nějaký významný důvod pro ochranu přímo osoby oprávněného anebo takové okolnosti, pro které by se zastavení exekuce zjevně příčilo dobrým mravům (např. právní jednání povinného, který se v průběhu exekuce prokazatelně snažil tzv. odklánět svůj majetek).
V projednávané věci oprávněná argumentuje okolnostmi, které nejsou u dlouhodobě bezvýsledných exekucí ničím neobvyklé. Ve smlouvě o úvěru či smlouvě o zřízení a vedení běžných účtů nelze spatřovat právní důvod, jenž by vyžadoval zvýšenou potřebu ochrany. Ze spisu rovněž neplyne, že by povinný učinil nějaké (zjevné) právní jednání, z něhož by šlo jednoznačně usuzovat vyhýbání se plnění závazku (např. neúčinné právní jednání), či by bylo třeba pokračovat v exekuci pro jiné zcela výjimečné okolnosti. V daném případě lze naopak na zastavení exekuce ve své podstatě pohlížet jako na ochranu oprávněné před dalšími nedůvodnými náklady exekuce, jelikož po takové době bezvýsledného vedení exekuce lze jen stěží předpokládat úspěšné vymožení pohledávky, obzvláště pokud oprávněná po celou dobu vymáhání pohledávky proaktivně činila kroky k jejímu úspěšnému vymožení a povinný již dosáhl téměř důchodového věku.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 398/2025, ze dne 25. 3. 2025
07.05.2025 00:02
Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ
Z jasně formulovaného a výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 11 věty předposlední ex. řádu vyplývá, že soud nevyhoví návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu „prodloužení exekuce“. Prodloužením exekuce má zákonodárce evidentně na mysli situaci, kdy oprávněný (po uplynutí šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu) zaplatí zálohu na další vedení exekuce podle § 55 odst. 8 ex. řádu. Povinný se poté po dobu 3 let (nejvýše 6 let, zaplatil-li oprávněný druhou zálohu podle § 55 odst. 11 ex. řádu) nemůže úspěšně domáhat zastavení exekuce pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že § 55 odst. 7 až 11 ex. řádu vylučuje použití § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. po dobu 6 let od vyznačení doložky provedení exekuce, z uvedeného ustanovení nevyplývá a nemá oporu ani v jiném ustanovení exekučního řádu. Jinak řečeno, povinný se před uplynutím šestileté doby bezvýslednosti ve smyslu § 55 odst. 7 ex. řádu může úspěšně domáhat zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 583/2025, ze dne 26. 3. 2025
26.03.2025 00:02
Korektiv dobrých mravů v případě bezvýsledně vedené exekuce
Uplynutí jakékoli lhůty, s níž zákon spojuje bezvýslednost exekuce (§ 55 odst. 7 a 11 ex. řádu), nemůže vést k zastavení exekuce v těch - byť zcela výjimečných - případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům; exekuce bude za těchto okolností vedena bez omezení uvedenými zákonnými lhůtami.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2176/2024, ze dne 11. 2. 2025
19.03.2025 00:01
Pokračování v exekuci na základě odpůrčí žaloby po smrti dlužníka
V exekuci vůči povinnému k uspokojení pohledávky oprávněného na základě úspěšně uplatněné odpůrčí žaloby lze pokračovat i v situaci, kdy dlužník zemřel bez procesního nástupce. Byla-li v projednávané věci za života dlužníka zahájena exekuce vůči povinné ohledně nemovité věci, která relativně neúčinným právním jednáním ve prospěch povinné ušla z majetku manželky dlužníka, je namístě pokračovat v exekuci prodejem předmětné nemovité věci ve vztahu k povinné, i když dlužník v průběhu uvedené exekuce zemřel, nemá právního nástupce a pozůstalostní řízení bylo pro nedostatek majetku zastaveno.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3231/2024, ze dne 4. 2. 2025
11.03.2025 00:02
Aktivní legitimace dlužníka povinného k návrhu na zastavení exekuce
Jestliže dlužník povinného (poddlužník) dospěje k závěru, že ve skutečnosti proti němu povinný nemá přikázanou pohledávku, není povinen to oznámit soudu, nýbrž oprávněnému, a současně mu sdělit důvody, proč nařízená exekuce (výkon rozhodnutí) nemůže být provedena (proveden), a tímto způsobem se pokusit zabránit podání poddlužnické žaloby oprávněným.
Pokud se oprávněný i přes výhrady sdělené mu poddlužníkem rozhodne předmětnou pohledávku vymáhat, pak se soud těmito námitkami bude zabývat jen v řízení o poddlužnické žalobě. Ve vykonávacím (exekučním) řízení soud existenci přikázané pohledávky nezjišťuje, nýbrž vychází toliko z tvrzení oprávněného.
Z uvedeného vyplývá, že dlužník povinného není osobou oprávněnou k podání návrhu na částečné zastavení exekuce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3450/2024, ze dne 4. 2. 2025
11.03.2025 00:01
K rozsahu zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) OSŘ
Zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se může vztahovat i jenom na část exekučního titulu ukládajícího více platebních povinností, jestliže část z nich je splněna dobrovolně a pouze k nesplněné povinnosti (povinnostem) je podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci), přičemž nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) je následně zastaven pro materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přichází v úvahu pouze ve vztahu k té části exekučního titulu, kterým byla uložena povinnost, pro jejíž vymožení byl navržen výkon rozhodnutí nebo exekuce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3240/2023, ze dne 26. 2. 2025
31.01.2025 00:02
ÚS: Rozhodování o snížení odměny soudního exekutora
Je-li exekuce zastavena pro procesní zavinění povinného poté, co se povinný s oprávněným dohodl na jiném způsobu uspokojení pohledávky, může v ústavní rovině obstát stanovení odměny soudního exekutora, kterou má povinný soudnímu exekutorovi zaplatit, ze základu odpovídajícího nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep v dražbě uskutečněné soudním exekutorem, ač takovou částku soudní exekutor reálně nevymohl (a vymoci již ani nemohl). To, že soudní exekutor v důsledku takového zastavení exekuce nevykoná část (určitou fázi) exekuce, kterou by jinak provedl, se musí následně promítnout do úvah soudu o přiměřeném (poměrném) snížení odměny soudního exekutora. Pomine-li soud takovou úvahu učinit (natož řádně odůvodnit), poruší právo povinného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2690/24, ze dne 18. 11. 2024
31.01.2025 00:01
ÚS: Ochrana účastníka řízení podle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ
Poskytnutí ochrany účastníku řízení prostřednictvím § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. má svůj účel. Pokud by obecné soudy při hodnocení otázky bezdůvodného obohacení od tohoto účelu odhlížely, míjely by se s důvodem poskytnutí této ochrany.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 997/23, ze dne 4. 12. 2024
30.01.2025 00:01
Uznání a výkon rozhodnutí podle smlouvy vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.
I. Za použití obvyklých výkladových pravidel (jejichž užití umožňuje i čl. 31 vyhlášky č. 15/1988 Sb., o Vídeňské úmluvě o smluvním právu) nelze ustanovení čl. 60 písm. a) a b) Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.) vyložit jinak, než že rozhodnutí nelze uznat a vykonat ve státě výkonu, pokud již ve státě původu vykonatelnosti pozbylo. Opačný výklad by pak byl v rozporu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), neboť by umožnil účastníkům řízení domoci se výkonu rozhodnutí ve druhém smluvním státě, i kdyby ve státě původu zmeškali příležitost domoci se výkonu rozhodnutí.
II. V poměrech projednávané věci dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku vzájemnosti uznávání rozhodnutí ruských soudů ve věcech insolvenčních na území České republiky, a že tedy k rozhodnutí, kterým byl dlužník (odpůrce) zproštěn od dalších závazků, neměl přihlížet.
Dovolatel nicméně opomíjí, že v daném případě nejde o uznání insolvenčního rozhodnutí, ale o posouzení, zda lze uznat na území České republiky rozhodnutí na majetkové plnění a zda je toto vykonatelné v Ruské federaci. Není tedy třeba zkoumat vzájemnost uznávání insolvenčních rozhodnutí. Na rozhodnutí v insolvenční věci se v daném případě nehledí jako na rozhodnutí, které je třeba uznat (neboť nejde o rozšíření jeho účinků na území České republiky), ale pouze zkoumat důsledky onoho rozhodnutí, tj. zda má vliv na vykonatelnost posuzovaného rozhodnutí na majetkové plnění v Ruské federaci. S rozhodnutím Arbitrážního soudu města Moskvy ze dne 28. června 2019, kterým byl odpůrce osvobozen od neuspokojených nároků dalších věřitelů, vydaným v insolvenčním řízení, tak soudy správně zacházely jako s důkazem listinou ve smyslu § 129 o. s. ř. Jinak řečeno, cizí rozhodnutí, které deklaruje určitý stav dle ruského práva na ruském území, je za daných okolností důkazem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3507/2022, ze dne 28. 11. 2024
29.01.2025 00:01
Úspěšné popření vykonatelné pohledávky v insolvenčním řízení povinného
I. Incidenčním sporem o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky se řeší sporné otázky pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky jen pro potřeby insolvenčního řízení; rozhodnutí o věci samé, jímž se insolvenční soud v takovém sporu pravomocně vysloví ke zkoumané pravosti, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, je účinné vůči všem procesním subjektům insolvenčního řízení.
Výsledek sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nemá žádný vliv na možnost věřitele vymáhat vykonatelnou pohledávku po skončení insolvenčního řízení, v němž byl úpadek dlužníka řešen konkursem, na základě exekučního titulu nabytého vůči dlužníku před zahájením insolvenčního řízení. Představa, že přihlášená vykonatelná pohledávka, ohledně které by bylo v incidenčním sporu vedeném podle § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pravomocně určeno, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka není po právu, by proto nemohla být tímto věřitelem vymáhána po skončení insolvenčního řízení, v němž byl úpadek dlužníka řešen konkursem, je mylná.
Pohledávka věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, na kterou se vztahuje rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka [pohledávka, u které byla účinně (důvodně) vznesena námitka promlčení].
II. Uvedené závěry se prosadí i v poměrech projednávané věci, kdy byl úpadek dlužníka řešen oddlužením, insolvenční soud pravomocně (rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 o. s. ř.) určil, že pohledávka věřitele (oprávněného) není po právu, a následně vzal na vědomí splnění oddlužení a osvobodil dlužníka od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona).
I v těchto poměrech totiž platí, že pravomocný rozsudek, jímž insolvenční soud určil, že vykonatelná pohledávka přihlášeného věřitele (oprávněného) není po právu, má účinky jen v rámci insolvenčního řízení dlužníka (povinného), konkrétně v tom směru, že nebyla (ani zčásti) uspokojována v insolvenčním řízení. Rozhodnutí insolvenčního soudu tak nemělo žádný vliv ani na existenci pohledávky (tato nezanikla), ani na její vykonatelnost (na existenci exekučního titulu). Jinak řečeno, skutečnost, že insolvenční soud (pravomocně) určil, že vykonatelná pohledávka oprávněného není po právu, není důvodem, pro který by bylo nutné zastavit exekuční řízení, v němž oprávněný vymáhal tuto pohledávku za povinným.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3626/2023, ze dne 27. 11. 2024
15.01.2025 00:02
Exekuce přikázáním pohledávky z titulu penzijního připojištění
Exekuci (výkon rozhodnutí) přikázáním pohledávky z titulu penzijního připojištění povinného (fyzické osoby) u penzijního fondu lze za podmínek zákona (§ 303 a násl. o. s. ř.) provést bez ohledu na skutečnost, že část pohledávky může mít původ v exekučně nezabavitelných částkách mzdy povinného, neboť v tomto rozsahu částky mzdy vložením do úspor ve formě penzijního připojištění pozbyly původní charakter.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1211/2024, ze dne 7. 11. 2024
27.11.2024 00:02
Povinnost obmeškalého vydražitele k doplacení rozdílu na nejvyšším podání
V soudní praxi není pochyb o tom, že pakliže exekutor provádí dražbu podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, postupuje přiměřeně podle ustanovení občanského soudního řádu (exekučního řádu) o výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitosti (zástavy). Z uvedeného však nevyplývá, že by exekutor, provádějící dražbu na podkladě smlouvy s insolvenčním správcem podle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, tzv. „pokračoval“ v původním exekučním řízení a byl výsledky původního exekučního řízení (např. usnesením o ceně nemovitosti, usnesením o dražební vyhlášce) jakkoliv vázán.
Možnost exekutora tzv. pokračovat v původním exekučním řízení by byla dána pouze za splnění podmínky uvedené v ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tedy jedině tehdy, pokud by insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu předběžným opatřením omezil z důvodů hodných zvláštního zřetele některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona (zde tedy účinek spočívající v nemožnosti provedení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, a zároveň by uložil soudnímu exekutorovi „pokračovat v exekuci“), což se však v této věci nestalo.
Pakliže tedy v insolvenčním řízení došlo postupem podle ustanovení 286 odst. 1 insolvenčního zákona ke zpeněžení té části majetkové podstaty, která sloužila jako zástava, došlo tak k realizaci zástavního práva. Realizací zástavního práva právní vztah zástavního věřitele k zástavě zaniká (srov. § 1370 o. z.). Pokračování v exekučním řízení o prodeji takové zástavy je tak z povahy věci vyloučeno, je proto vyloučeno nařízení opakované dražby podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. a nemůže být naplněn předpoklad pro uložení povinnosti obmeškalému vydražiteli zaplatit rozdíl na nejvyšším podání („… bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání …“).
Je-li tedy zástava postupem podle § 286 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení prodána, souběžné exekuční řízení o prodeji téže zástavy dále nepokračuje a končí v tom stadiu, ve kterém se nacházelo v době zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k povinnému, tedy v tomto případě ve stadiu pravomocného udělení příklepu.
Z uvedeného vyplývá, že exekutor již nemůže v takové situaci v exekučním řízení o povinnosti obmeškalého vydražitele zaplatit rozdíl na nejvyšším podání rozhodnout. Vydražiteli, který nezaplatil ve stanovené lhůtě nejvyšší podání, tak nelze uložit povinnost k doplacení rozdílu na nejvyšším podání v případě, kdy po právní moci usnesení o udělení příklepu byl na povinného prohlášen konkurs a k udělení příklepu, na základě něhož úhrada na nejvyšší podání již byla provedena, došlo v dražbě provedené v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému na základě smlouvy o provedení dražby uzavřené insolvenčním správcem se soudním exekutorem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1212/2024, ze dne 30. 10. 2024
22.11.2024 00:05
ÚS: Účelnost nákladů na zastoupení soudního exekutora advokátem
Účelně vynaloženým nákladem soudního exekutora jako účastníka řízení není náklad na jeho zastoupení advokátem v řízení, jež se týká jeho úřední činnosti, konkrétně náhrady újmy způsobené při provádění exekuce v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1038/24, ze dne 16. 10. 2024
08.11.2024 00:02
ÚS: Řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce
V řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem je soud povinen přiměřeně dodržovat ustanovení občanského soudního řádu za účelem dosažení spravedlivého procesu. Je-li příkaz postaven na podkladech, které se nenacházejí v soudním exekutorem předloženém spise, soud musí učinit dostatečná opatření k odstranění pochybností o úplnosti spisu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 968/24, ze dne 26. 9. 2024
08.11.2024 00:01
ÚS: Nevyhovění návrhu na zastavení již skončené exekuce
I. Pokud se obecný soud při svém právním posouzení bez jakéhokoli odůvodnění odchýlí od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poruší tím právo účastníka řízení na soudní ochranu.
II. Skutečnost, že obecný soud ústavně pochybil při posouzení otázky, na jejímž posouzení daný případ z ústavního hlediska nezávisí, obecně nezakládá důvod ke zrušení jeho rozhodnutí.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1867/23, ze dne 25. 9. 2024
07.11.2024 00:01
Aplikace § 336h odst. 3 OSŘ při provádění elektronické dražby
Podle § 336o odst. 4 o. s. ř. pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n o. s. ř. Legislativní termín „obdobně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. Na dražbu prováděnou elektronicky je proto nezbytné aplikovat rovněž ustanovení § 336h odst. 3 o. s. ř., neboť ustanovení zákona upravující elektronickou dražbu obsahuje odkaz na obdobné užití konkrétně vymezených ustanovení o. s. ř. týkajících se dražby nemovitých věcí, do nichž spadá i ustanovení § 336h o. s. ř.
Podle § 336h odst. 3 o. s. ř. fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a 21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Z uvedeného plyne, že účastní-li se elektronické dražby právnická osoba, je za ní oprávněna dražit (tj. činit podání – příhozy) osoba uvedená v § 21, 21a a 21b o. s. ř. nebo zplnomocněný zástupce, přičemž oprávnění takové fyzické osoby musí být soudu či soudnímu exekutorovi, který dražbu provádí, prokázáno úředně ověřenou listinou.
Za dovolatelku, jež je akciovou společností, tedy v projednávané věci byl v souladu s § 21 odst. 1 o. s. ř. oprávněn dražit člen statutárního orgánu (předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva), který své oprávnění prokázal úředně ověřenou listinou, případně osoba, která předložila úředně ověřenou plnou moc. V souladu s § 16a vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, lze totožnost dražitelů a dalších účastníků elektronicky prováděné dražby ověřit přihláškou k účasti na dražbě podepsanou a) před exekutorem nebo jeho zaměstnancem po prokázání totožnosti platným úředním průkazem, b) úředně ověřeným podpisem, c) uznávaným elektronickým podpisem, nebo d) prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci.
Z obsahu spisu se podává, že v rámci předmětné elektronické dražby byla totožnost dovolatelky jako dražitelky prokázána prostřednictvím autentizace dražitele na dražebním portálu www.e-drazby.cz, kdy přihlášku za dovolatelku podepsal člen představenstva J. S., který byl v přihlášce uveden jako zástupce dražitelky – právnické osoby (jeho podpis byl na přihlášce úředně ověřen a přihláška byla následně konvertována z listinné podoby do podoby elektronické a nahrána na dražební portál). Ve smyslu § 336o odst. 4 a § 336h odst. 3 věty druhé o. s. ř. tak byl za dovolatelku oprávněn dražit, tj. elektronicky činit jednotlivá podání (příhozy) právě a pouze J. S. Pokud by bylo záměrem dovolatelky, aby příhozy činila jiná osoba (jiný člen statutárního orgánu nebo třetí osoba), pak by tato osoba musela být v přihlášce uvedena a její totožnost by musela být předem ověřena v souladu s § 16a vyhlášky č. 418/2001 Sb.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 821/2024, ze dne 18. 9. 2024
05.11.2024 00:01
Průtahy v průběhu vykonávacího řízení
Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci nelze státu klást k tíži státu, že v rámci vykonávacího řízení musel vyčkávat na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění; případná prodleva jde naopak k tíži poškozeným z hlediska kritéria složitosti posuzované věci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1462/2024, ze dne 9. 9. 2024