// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

15.09.2020 00:02

Rozhodování o zániku zatížení při exekučním prodeji zástavy

Již ze samotné dikce ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že jde o možnost (nikoli povinnost) soudu (soudního exekutora) rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jsou-li (kumulativně) splněny předpoklady uvedené pod písmeny a) a b) tohoto ustanovení. Zákon tedy poskytuje soudu (soudnímu exekutorovi) prostor, aby v každém jednotlivém případě zvážil, zda je s ohledem na konkrétní okolnosti případu přiměřené, aby závada (nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni) zatěžující zastavenou nemovitou věc, jíž se výkon rozhodnutí (exekuce) týká a jež má být prodána v dražbě, zanikla, a aby tak nebylo přechodem této závady na vydražitele uspokojení zástavního věřitele z výtěžku prodeje zástavy v rozporu se smyslem a účelem zajištění pohledávek prostřednictvím zástavního práva ztíženo nebo dokonce znemožněno.

Rozhodnutí o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni by však na druhou stranu nemělo poskytovat zástavnímu věřiteli (na úkor osob, v jejichž prospěch bylo toto právo zřízeno) neoprávněnou výhodu spočívající v tom, že bude prodejem zástavy bez spravedlivého důvodu dosaženo vyššího výtěžku, než jaký bylo možné očekávat při zřízení zástavního práva. Z výrazu „může“ obsaženého v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. tedy zároveň vyplývá předpoklad, že soud (soudní exekutor) o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni rozhodne po hlubší úvaze, kterou nelze omezit pouze na zjištění, že jsou kumulativně splněny podmínky uvedené v ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. pod písmeny a) a b). Soud (soudní exekutor) musí vždy vzít v úvahu také konkrétní okolnosti, za kterých nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni zatěžující předmětnou nemovitou věc vzniklo, jakož i dobu, kdy toto právo vzniklo.

Zatěžují-li předmětnou nemovitou věc výměnek nebo právo odpovídající věcnému břemeni, lze totéž vztáhnout i na dílčí úvahu soudu (soudního exekutora) o tom, zda je splněna podmínka uvedená v ustanovení § 336a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy zda je věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného. Rovněž při této úvaze je třeba, aby soud (soudní exekutor) přihlédl též k době vzniku těchto závad, ke konkrétním okolnostem a důvodům jejich vzniku, jakož i k době vzniku pohledávky, jež má být uspokojena prodejem nemovité věci (zástavy), a zástavního práva, které k ní bylo zřízeno za účelem zajištění této pohledávky, popřípadě též k dalším okolnostem a podmínkám jejich vzniku. Teprve poté je úvaha soudu (soudního exekutora) o tom, zda má dojít k zániku výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, podložena natolik, aby soud (soudní exekutor) mohl učinit závěr o zániku tohoto věcného práva.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 40/2020, ze dne 1. 7. 2020

15.09.2020 00:01

Částečné zastavení výkonu rozhodnutí ohledně úroku z prodlení

Shledá-li exekuční soud po provedení testu přiměřenosti neústavní (nepřiměřenou) výši úroků z prodlení, je povinen stanovit výši úroků z prodlení, kterou lze s ohledem na komplexní povahu daného závazku považovat za ústavní (přiměřenou) a ve zbylé části exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, ze dne 1. 7. 2020

14.09.2020 00:01

Postup soudního exekutora podle normy později shledané za protiústavní

Postup soudního exekutora podle právní normy, byť zatím účinné, jejíž protiústavnost byla deklarována Ústavním soudem, by byl bezpochyby nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk. O takovou situaci zde však nešlo, neboť v době vydání exekučních příkazů ještě nebyla protiústavnost čl. LII bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb. Ústavním soudem deklarována.

V posuzované věci je zřejmé, že soudní exekutor při vydání exekučního příkazu postupoval v souladu s čl. LII bodu 2 zákona č. 303/2013 Sb., tedy postupoval podle pravidel předepsaných právními normami. Již z toho důvodu nelze jeho postup považovat za nesprávný a tím zakládající odpovědnost státu za škodu ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk. V předmětné věci tedy nebyl postup exekutora v rozporu s postupem stanoveným právními předpisy, jestliže se exekutor řídil zákonem, který byl teprve následně shledán Ústavním soudem za protiústavní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1321/2019, ze dne 19. 6. 2020

27.08.2020 00:02

Zastavení exekuce na základě fikce souhlasu oprávněného

Má-li exekutor přistoupit k zastavení exekuce nikoliv na návrh povinného, ale z moci úřední (§ 55 odst. 4 ex. řádu), souhlas povinného se zastavením exekuce nelze dovodit na základě fikce podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu spočívající v tom, že oprávněný nezareagoval na výzvu exekutora, aby se vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1185/2020, ze dne 10. 6. 2020

05.08.2020 00:02

Notářský zápis obsahující povinnost vyklidit nemovitost

Notářský zápis podle § 71b not. ř. obsahující svolení povinné osoby s jeho vykonatelností, je-li jeho předmětem povinnost této osoby vyklidit nemovitost, není exekučním titulem.

Skutečnost, že mezi vlastníkem a tím, kdo jeho nemovitost užívá, ač k tomu nemá žádný důvod, je nesporná neexistence právního titulu k užívání a že osoba užívající nemovitost uznává, že neoprávněně zasahuje do vlastnického práva jiné osoby (vlastníka) a „zavazuje“ se nemovitost vyklidit, neznamená, že by šlo o závazkový vztah mezi vlastníkem nemovitosti a tím, kdo ji užívá bez právního důvodu. Užívání nemovitosti bez právního důvodu představuje zásah do vlastnického práva, který je neoprávněný, i když si je této neoprávněnosti osoba užívající nemovitost vědoma. Neoprávněnost užívání nemovitostí může být dána již od počátku (užívací právo osobě nikdy nesvědčilo), nebo až následně (užívací právo osobě svědčilo, ale již zaniklo).

Má-li povinnost vyklidit nemovitosti základ v ochraně vlastnického práva, nikoli v závazkovém právním vztahu (ten již zanikl anebo nikdy neexistoval), nemůže být předmětem dohody notářského zápisu podle § 71b not. ř. Nelze tedy svolit k vykonatelnosti notářského zápisu podle § 71b not. ř. má-li jím být poskytnuta ochrana vlastnického práva. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu, nemá znaky notářského zápisu podle § 71b not. ř. a není proto exekučním titulem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2085/2019, ze dne 26. 5. 2020

05.08.2020 00:00

Zastavení exekuce z důvodu nepřiměřenosti rozhodcem přisouzeného plnění

V případě zcela a naprosto zjevného nesouladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k závěru, že exekuci je na místě zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Postupy, kdy jsou mimo jiné spotřebitelům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Pokud měla oprávněná za to, že poskytnutí úvěru povinné je zásadně rizikové, neměla úvěr poskytnout a pokrývat riziko nevrácení peněz tím, že dojde ke sjednání nadstandardně vysoké smluvní pokuty. Běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude násobně převyšovat částku půjčenou, a tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Takovým nárokům věřitelů realizovaným na základě rozhodčího nálezu nemůže být v exekučním řízení zjednán průchod, neboť s ohledem na zjevný rozpor s dobrými mravy stojí zcela mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému.

V dané věci oprávněná s povinným uzavřela dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě oprávněná poskytla povinnému úvěr ve výši 37 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 148,17 % a celkem měl povinný oprávněné vrátit 97 380 Kč v měsíčních splátkách ve výši 3 246 Kč po dobu 30 měsíců. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 0,25% denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru, která nastoupí v případě, že dvě splátky nebudou zaplaceny řádně a včas nebo prodlením se splacením jedné splátky po dobu šedesáti dnů) do zaplacení. Dle smluvních ujednání měl povinný oprávněné dále uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % ze zbývající dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení, přičemž toto navýšení o smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení bylo opět počítáno z nové jistiny ve výši 94 134 Kč a je tak další sankcí (smluvní pokutou) za řádné a včasné nesplacení úvěru.

Lze shrnout, že v tomto konkrétním případě je oprávněnou požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 20. 5. 2020

29.07.2020 00:02

Formální náležitosti žaloby o vyloučení akcií z exekuce

I. Esenciálním účelem excindační (vylučovací) žaloby podle § 267 o. s. ř. je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. V této souvislosti je třeba nahlížet na formální náležitosti vylučovací žaloby (jejího petitu) v otázce označení (specifikace) sporné věci (zde akcií), protože žaloba představuje (toliko) procesní prostředek k dosažení uvedeného účelu.

Požadavek judikatury na nezaměnitelnost a určitost předmětu vlastnického práva ve vylučovací žalobě proto nelze u sporu na vyloučení akcií z exekuce ztotožňovat s požadavky hmotného práva na obsahové náležitosti akcií. Nedostatek konkretizace sporných akcií pořadovými čísly tudíž nemůže být (bez dalšího) důvodem pro zamítnutí vylučovací žaloby.

Nelze rovněž formalisticky směšovat žalobní určení sporných akcií s tím, jak akcie označil exekutor v protokolu o soupisu věcí. Vyjádření petitu žaloby v posuzovaném případě je z tohoto hlediska postačující, neboť akcie jsou zde identifikovány natolik, že je lze spojit s konkrétním exekučním soupisem a současně nezaměnit s jinými do soupisu pojatými věcmi. Pro určitost žalobního petitu není významné, že v důsledku změny právního předpisu byla modifikována forma sepsaných akcií (nyní „na jméno“), protože v důsledku uvedené skutečnosti předmět excindačního sporu nezanikl.

Měl-li soud pochybnosti o určitosti žalobního petitu, pak mu procesní řád umožňuje postupovat formou poučení a výzev, nikoli žalobu bez dalšího zamítnout.

II. Podmínkou (ne)úspěchu vylučovací žaloby nemůže být skutečnost, že exekutorem sepsané (a ze soupisu nevyškrtnuté) věci nebyly exekutorovi odevzdány (vydány). Lze sice připustit, že akcie, které nebyly odevzdány, neměl exekutor (zatím) sepisovat, avšak pokud se tak stalo, nemá to význam pro opodstatněnost vylučovací žaloby, právě naopak - smysl a účel žaloby je tím zřetelnější. Exekutor se má vydání sepsaných věcí domáhat vůči třetí osobě exekučním příkazem k provedení exekuce odebráním věcí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 986/2019, ze dne 21. 4. 2020

29.07.2020 00:01

Rozhodování o zániku věcného břemene podle § 336a odst. 2 o.s.ř.

Zrušení věcného břemene bez peněžité náhrady za použití ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. není vyloučeno ani tehdy, když bylo založeno ještě před vznikem exekvovaného dluhu povinného. A to za předpokladu, že věcné břemeno bylo povinným (obchodní korporací) založeno ve prospěch osoby, která je s ní personálně a majetkově spojena a prodejem nemovitosti má být uspokojen závazek, který povinnému sice vznikl až po zřízení věcného břemene, ale existoval již před jeho zřízením, a to vůči další třetí osobě, která je s povinnou rovněž personálně a majetkově spojena a jejíž dluh se povinná po vzniku věcného břemene zavázala splnit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 780/2020, ze dne 5. 5. 2020

29.07.2020 00:00

Zastavení exekuce z důvodu zániku pohledávky následkem oddlužení

Exekuční soud, který rozhoduje o návrhu povinného na zastavení exekuce proto, že pohledávka oprávněného z exekučního titulu zanikla následkem oddlužení povinného (§ 416 odst. 1 ins. zák.), je zásadně vázán právním důvodem, pro který nalézací soud nebo jiný k tomu oprávněný subjekt vydal exekuční titul ve formě rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2020, ze dne 5. 5. 2020

27.07.2020 00:02

Porušení povinnosti zdržet se konkrétní činnosti

Povinná, které byla exekučním titulem uložena povinnost zdržet se i prostřednictvím třetích osob určité činnosti, porušuje tuto povinnost i v případě, že takovou činnost vykonává třetí osoba, která má na základě smluvního vztahu s povinnou (nebo s osobou personálně spjatou s povinnou a jednající ve shodě s povinnou) na této činnosti nepochybný a objektivní zájem, ačkoliv se vůči povinné přímo k takové činnosti nezavázala. A to za předpokladu, že povinná neuskuteční potřebné kroky, aby třetí osoba tuto činnost nadále nevykonávala, když takovým krokem může být i přerušení smluvního vztahu se třetí osobou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1035/2020, ze dne 5. 5. 2020

25.06.2020 00:01

Opomenutí doručit povinné usnesení o dražebním jednání

Nikoli každé porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby je důvodem pro změnu usnesení o příklepu podle § 336k odst. 3 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (s účinností od 1. 1. 2013 jde o § 336k odst. 4 o. s. ř.), ale toto porušení musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takového porušení v dané věci vyvaroval.

Nebylo-li povinné v souladu s § 336c odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. doručeno usnesení o dražebním jednání, byl bez pochyb porušen zákon. Je však podstatné, zda je takové porušení zákona v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy zda by k příklepu nedošlo, pokud by povinné bylo usnesení o dražebním jednání řádně doručeno.

Přestože povinné v rozporu se zákonem nebylo v projednávané věci do vlastních rukou doručeno usnesení o dražebním jednání, nebylo toto pochybení v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli. I kdyby povinné bylo usnesení řádně doručeno, nemohlo by to mít v poměrech projednávané věci za následek neudělení příklepu. Bylo totiž prokázáno, že povinná o dražbě věděla a činila aktivní, byť obstrukční kroky k jejímu zabránění, včetně příslibu včasné úhrady dluhu. Nejsou proto dány zákonné podmínky pro změnu usnesení o příklepu tak, že se neuděluje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2844/2019, ze dne 12. 3. 2020

19.06.2020 00:04

ÚS: Eurokonformní interpretace § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Obecné soudy jsou povinny v řízení o výkonu rozhodnutí jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti a únosu dítěte ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, interpretovat a aplikovat normy vnitrostátního práva „eurokonformním“ způsobem tak, aby bylo dosaženo efektivní ochrany uneseného dítěte.

Zastavením výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti s odkazem na § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s právem na rodinný život zaručeným v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 387/20, ze dne 26. 5. 2020

29.05.2020 00:05

ÚS: Zavinění zastavení exekuce pro neplatnost rozhodčí doložky

Analytická právní věta

Rozhodný okamžik pro posouzení otázky zavinění zastavení exekuce z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky pro nedostatek pravomoci rozhodce, relevantní pro rozložení povinnosti nést náklady exekuce a účastníků řízení podle § 89 exekučního řádu, je den 11. 5. 2011, kdy Nejvyšší soud vydal usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Oprávněné osoby, které zahájily exekuci po 11. 5. 2011 či v ní pokračovaly na základě takto nezpůsobilého exekučního titulu, nesou vinu na jejím zastavení, což je podstatné pro následné vypořádání nákladů podle § 89 exekučního řádu.

PRÁVNÍ VĚTY

Nepřizná-li obecný soud právo na náhradu nákladů vynaložených povinnou osobou na zastavení exekuce, vedené proti ní z titulu rozhodčího nálezu vydaného na základě rozhodčí doložky, která není podle judikatury Ústavního soudu považována za ústavně konformní již ode dne vydání rozhodnutí Nejvyšší soudu v takové věci (usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011), nikoli teprve ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, na základě odůvodnění, že v době podání návrhu (po rozhodném datu) oprávněná vedlejší účastnice ještě objektivně nemohla být seznámena se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, postupuje v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3017/19, ze dne 28. 4. 2020

14.05.2020 00:01

Rozhodnutí Exekutorské komory o podílu na odměně původního a nového exekutora

I. Rozhodnutí Exekutorské komory o stanovení podílu odměny původního a nového exekutora podle zásad spravedlivého uspořádání ve smyslu § 15 odst. 5 exekučního řádu samo o sobě není exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu. Rozhodnutí tvoří podklad pro dělení odměny původního a nového exekutora v každé konkrétní věci, Exekutorská komora svým rozhodnutím tedy nahrazuje nedostatek vůle smluvních stran při vyjednávání o uzavření dohody o podílu na odměně.

II. Má-li být podíl odměny původního a nového exekutora stanoven na základě spravedlivého uspořádání, musí být určen tak, aby v něm bylo promítnuto úsilí původního i nového exekutora na vymáhání dlužné částky, stejně jako způsob, jakým byly splněny povinnosti původního exekutora stanovené v § 15 odst. 5 exekučního řádu, tedy jak původní exekutor zajistil předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1 exekučního řádu, jak se podílel na chodu exekutorského úřadu. Není podstatné, jakým způsobem Exekutorská komora stanovila výchozí pozici obou exekutorů, podstatné je, aby stanovení podílu odráželo skutečné úsilí původního exekutora při vymáhání dlužných částek či splnění jiných povinností v jednotlivých exekučních řízeních.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2218/2019, ze dne 29. 1. 2020

06.05.2020 00:02

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř proto, že exekuční titul přiznává plnění, které je v rozporu s hmotným právem (v daném případě mělo být plněno před vydáním exekučního titulu), lze podat jen zcela výjimečně, je-li exekuční titul zjevným výsledkem protiprávního jednání oprávněného nebo i třetí osoby, je-li přímým produktem takové nepoctivosti a povinný se objektivně nemohl již v nalézacím řízení nebo prostřednictvím k tomu určených opravných prostředků proti exekučnímu titulu účinně bránit. Jestliže povinný těchto předchozích obran za účelem vyhledání a prokázání skutečností ve svůj prospěch nevyužil nebo na ně rezignoval či uspokojivě nevysvětlil a nedoložil, proč se brání až návrhem na zastavení exekuce, nelze v zásadě realizaci exekučního titulu pokládat za zjevnou nespravedlnost, jež by naplňovala kautely ústavnosti. Rovněž není na místě ani uzavřít, že by takový exekuční titul byl v rozporu s obecnými zásadami právního státu.

Skutková neshoda mezi oprávněným a povinným na tom, zda plnění uložené exekučním titulem bylo nebo nebylo poskytnuto ještě před jeho vydáním, nemůže být sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jestliže povinný neuvede a nedoloží konkrétní okolnosti, pro které nemohl využít jiných institutů ukotvených v procesním právu, které by vedly k nápravě údajně nesprávného skutkového zjištění ještě v nalézacím řízení nebo v řízení o obnovu řízení. Teprve v případě, že povinný uvede a doloží, že takové procesní prostředky nemohl využít, má exekuční soud prostor zabývat se k návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tím, zda k plnění před vydáním exekučního titulu ve formě rozhodnutí soudu skutečně došlo a pokud ano, jestli je v souladu se zásadami právního státu exekučním titulem uložené plnění vymáhat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, ze dne 29. 1. 2020

06.05.2020 00:01

Konec běhu promlčení práva podle § 408 odst. 2 obch. zák.

Pro běh speciální tříměsíční lhůty dle § 408 odst. 2 obch. zák., výjimečně prodlužující desetiletou promlčecí dobu podle § 408 odst. 1 obch. zák., je klíčový okamžik možnosti zahájení exekučního (vykonávacího) řízení), tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí), patří-li mezi tyto náležitosti návrhu především existence oprávněnému svědčícího - formálně a materiálně vykonatelného - exekučního titulu. V případě exekučního titulu vydaného soudem je nezbytné opatření exekvovaného rozhodnutí doložkou právní moci a vykonatelnosti, které oprávněný nemůže dosáhnout dříve, než skončí (jakékoli) odvolací řízení, bylo-li včas proti exekučnímu titulu vyvoláno.

Exekuční soud je pravomocným rozhodnutím nalézacího soudu o odvolání vázán, z čehož plyne, že není oprávněn přezkoumávat případné vady odvolacího řízení, které rozhodnutí odvolacího soudu předcházely. Relevantní je pouze to, že včasným odvoláním bylo odvolací řízení zahájeno, právní moc a vykonatelnost exekučního titulu do rozhodnutí odvolacího soudu tím byla suspendována a že odvolací soud o odvolání rozhodl, neboť teprve následně mohla být vyznačena právní moc a vykonatelnost exekučního titulu (byť se zpětným datem) a oprávněný se mohl obrátit s návrhem na exekuční soud (ve smyslu § 408 odst. 2 obch. zák. „mohlo být zahájeno“ exekuční řízení).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 87/2019, ze dne 18. 2. 2020

17.04.2020 00:03

ÚS: Odměna exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

I. Jestliže stěžovatelka plnila před tím, než se o zahájení exekuce dozvěděla z vyrozumění o zahájení exekuce a z výzvy k dobrovolnému splnění, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Soudní exekutor proto není oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky uvedené ve výzvě k dobrovolnému plnění, když v době jejího vydání a doručení stěžovatelce již byla pohledávka v převážné části zaplacena. Rozhodování o nákladech exekuce nesmí být formálně mechanické, je nutné klást důraz na souvislost mezi skutečnou exekuční činností soudního exekutora a vymožením pohledávky, a to při zohlednění aktivity povinného, která není bezprostředně vynucena kroky dotýkajícími se konkrétní majetkové podstaty povinného.

II. Nemá-li soudní rozhodnutí nést znaky libovůle, je soud vždy povinen vypořádat se se všemi výhradami, které byly v námitkách proti příkazu soudního exekutora uplatněny. Z hlediska ústavněprávního je rovněž významné, že proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek (§ 88 odst. 4 exekučního řádu).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3302/19, ze dne 10. 3. 2020

15.04.2020 00:02

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Vzniklo-li na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí orgánu veřejné moci některému z účastníků řízení před orgánem státní moci oprávnění, které má soukromoprávní obsah (zde právo na odstranění stavby, která brání v přístupu na pozemek), toto oprávnění nezaniká a rozhodnutí zakládající toto právo se nestává neúčinným ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jenom proto, že po právní moci tohoto rozhodnutí došlo ke změně právní úpravy, která nadále nepřipouští, aby orgán státní moci takové rozhodnutí vydal.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3956/2019, ze dne 29. 1. 2020

06.04.2020 00:02

Exekuční příkaz postihující mzdu u potenciálního zaměstnavatele

V poměrech soudního výkonu rozhodnutí podává, že k postižení mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného nedojde (rozhodnutí, na jehož základě k postižení příjmu mělo dojít je neúčinné), jestliže označený plátce mzdy nebo jiného obdobného příjmu ve skutečnosti není v den, kdy mělo dojít k postižení mzdy nebo jiného obdobného příjmu, plátcem mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného. Stejné pravidlo se uplatní rovněž v exekuci konané podle exekučního řádu; i v řízení konaném podle ex. řádu musí být exekuční příkaz postihující mzdu nebo jiný obdobný příjem povinného vydán vůči skutečnému plátci takového příjmu, a nikoliv vůči někomu, kdo se plátcem teprve potenciálně může stát. Vydá-li exekutor exekuční příkaz postižením mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného, ačkoliv v době jeho vydání v něm označený plátce není plátcem mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného, nezpůsobuje takový exekuční příkaz účinky nařízení soudního výkonu rozhodnutí, protože dosud neexistuje takto postižený příjem povinného a ani osoba, která by jako plátce byla povinna provádět srážky z tohoto příjmu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4015/2019, ze dne 8. 1. 2020

24.03.2020 00:01

Přezkum exekučního titulu předloženého přihlášeným věřitelem

V exekučním řízení se ve vztahu k samotnému exekučnímu titulu uplatňuje princip, že soud (soudní exekutor) je oprávněn a povinen přezkoumat, zda exekuční titul byl skutečně vydán osobou mající pravomoc k vydání exekučního titulu a zda je exekuční titul vykonatelný.

Uplatňuje-li se tento princip ve vztahu k samotnému exekučnímu titulu, musí se na základě argumentu a simili uplatnit i v případě, kdy soud (soudní exekutor) má pochybnost o tom, zda exekuční titul předložený přihlášeným věřitelem byl vydán osobou oprávněnou a jestli jde o vykonatelný exekuční titul.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3293/2019, ze dne 3. 12. 2019