// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

11.03.2025 00:02

Aktivní legitimace dlužníka povinného k návrhu na zastavení exekuce

Jestliže dlužník povinného (poddlužník) dospěje k závěru, že ve skutečnosti proti němu povinný nemá přikázanou pohledávku, není povinen to oznámit soudu, nýbrž oprávněnému, a současně mu sdělit důvody, proč nařízená exekuce (výkon rozhodnutí) nemůže být provedena (proveden), a tímto způsobem se pokusit zabránit podání poddlužnické žaloby oprávněným.

Pokud se oprávněný i přes výhrady sdělené mu poddlužníkem rozhodne předmětnou pohledávku vymáhat, pak se soud těmito námitkami bude zabývat jen v řízení o poddlužnické žalobě. Ve vykonávacím (exekučním) řízení soud existenci přikázané pohledávky nezjišťuje, nýbrž vychází toliko z tvrzení oprávněného.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník povinného není osobou oprávněnou k podání návrhu na částečné zastavení exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3450/2024, ze dne 4. 2. 2025

11.03.2025 00:01

K rozsahu zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) OSŘ

Zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se může vztahovat i jenom na část exekučního titulu ukládajícího více platebních povinností, jestliže část z nich je splněna dobrovolně a pouze k nesplněné povinnosti (povinnostem) je podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci), přičemž nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) je následně zastaven pro materiální nevykonatelnost exekučního titulu. Důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přichází v úvahu pouze ve vztahu k té části exekučního titulu, kterým byla uložena povinnost, pro jejíž vymožení byl navržen výkon rozhodnutí nebo exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3240/2023, ze dne 26. 2. 2025

31.01.2025 00:02

ÚS: Rozhodování o snížení odměny soudního exekutora

Je-li exekuce zastavena pro procesní zavinění povinného poté, co se povinný s oprávněným dohodl na jiném způsobu uspokojení pohledávky, může v ústavní rovině obstát stanovení odměny soudního exekutora, kterou má povinný soudnímu exekutorovi zaplatit, ze základu odpovídajícího nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep v dražbě uskutečněné soudním exekutorem, ač takovou částku soudní exekutor reálně nevymohl (a vymoci již ani nemohl). To, že soudní exekutor v důsledku takového zastavení exekuce nevykoná část (určitou fázi) exekuce, kterou by jinak provedl, se musí následně promítnout do úvah soudu o přiměřeném (poměrném) snížení odměny soudního exekutora. Pomine-li soud takovou úvahu učinit (natož řádně odůvodnit), poruší právo povinného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2690/24, ze dne 18. 11. 2024

31.01.2025 00:01

ÚS: Ochrana účastníka řízení podle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ

Poskytnutí ochrany účastníku řízení prostřednictvím § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. má svůj účel. Pokud by obecné soudy při hodnocení otázky bezdůvodného obohacení od tohoto účelu odhlížely, míjely by se s důvodem poskytnutí této ochrany.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 997/23, ze dne 4. 12. 2024

30.01.2025 00:01

Uznání a výkon rozhodnutí podle smlouvy vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.

I. Za použití obvyklých výkladových pravidel (jejichž užití umožňuje i čl. 31 vyhlášky č. 15/1988 Sb., o Vídeňské úmluvě o smluvním právu) nelze ustanovení čl. 60 písm. a) a b) Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.) vyložit jinak, než že rozhodnutí nelze uznat a vykonat ve státě výkonu, pokud již ve státě původu vykonatelnosti pozbylo. Opačný výklad by pak byl v rozporu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), neboť by umožnil účastníkům řízení domoci se výkonu rozhodnutí ve druhém smluvním státě, i kdyby ve státě původu zmeškali příležitost domoci se výkonu rozhodnutí.

II. V poměrech projednávané věci dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku vzájemnosti uznávání rozhodnutí ruských soudů ve věcech insolvenčních na území České republiky, a že tedy k rozhodnutí, kterým byl dlužník (odpůrce) zproštěn od dalších závazků, neměl přihlížet.

Dovolatel nicméně opomíjí, že v daném případě nejde o uznání insolvenčního rozhodnutí, ale o posouzení, zda lze uznat na území České republiky rozhodnutí na majetkové plnění a zda je toto vykonatelné v Ruské federaci. Není tedy třeba zkoumat vzájemnost uznávání insolvenčních rozhodnutí. Na rozhodnutí v insolvenční věci se v daném případě nehledí jako na rozhodnutí, které je třeba uznat (neboť nejde o rozšíření jeho účinků na území České republiky), ale pouze zkoumat důsledky onoho rozhodnutí, tj. zda má vliv na vykonatelnost posuzovaného rozhodnutí na majetkové plnění v Ruské federaci. S rozhodnutím Arbitrážního soudu města Moskvy ze dne 28. června 2019, kterým byl odpůrce osvobozen od neuspokojených nároků dalších věřitelů, vydaným v insolvenčním řízení, tak soudy správně zacházely jako s důkazem listinou ve smyslu § 129 o. s. ř. Jinak řečeno, cizí rozhodnutí, které deklaruje určitý stav dle ruského práva na ruském území, je za daných okolností důkazem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3507/2022, ze dne 28. 11. 2024

29.01.2025 00:01

Úspěšné popření vykonatelné pohledávky v insolvenčním řízení povinného

I. Incidenčním sporem o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky se řeší sporné otázky pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky jen pro potřeby insolvenčního řízení; rozhodnutí o věci samé, jímž se insolvenční soud v takovém sporu pravomocně vysloví ke zkoumané pravosti, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, je účinné vůči všem procesním subjektům insolvenčního řízení.

Výsledek sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nemá žádný vliv na možnost věřitele vymáhat vykonatelnou pohledávku po skončení insolvenčního řízení, v němž byl úpadek dlužníka řešen konkursem, na základě exekučního titulu nabytého vůči dlužníku před zahájením insolvenčního řízení. Představa, že přihlášená vykonatelná pohledávka, ohledně které by bylo v incidenčním sporu vedeném podle § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pravomocně určeno, že v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka není po právu, by proto nemohla být tímto věřitelem vymáhána po skončení insolvenčního řízení, v němž byl úpadek dlužníka řešen konkursem, je mylná.

Pohledávka věřitele vůči (insolvenčnímu) dlužníku, na kterou se vztahuje rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození od placení zbytku pohledávek, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka [pohledávka, u které byla účinně (důvodně) vznesena námitka promlčení].

II. Uvedené závěry se prosadí i v poměrech projednávané věci, kdy byl úpadek dlužníka řešen oddlužením, insolvenční soud pravomocně (rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 a § 114b odst. 5 o. s. ř.) určil, že pohledávka věřitele (oprávněného) není po právu, a následně vzal na vědomí splnění oddlužení a osvobodil dlužníka od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona).

I v těchto poměrech totiž platí, že pravomocný rozsudek, jímž insolvenční soud určil, že vykonatelná pohledávka přihlášeného věřitele (oprávněného) není po právu, má účinky jen v rámci insolvenčního řízení dlužníka (povinného), konkrétně v tom směru, že nebyla (ani zčásti) uspokojována v insolvenčním řízení. Rozhodnutí insolvenčního soudu tak nemělo žádný vliv ani na existenci pohledávky (tato nezanikla), ani na její vykonatelnost (na existenci exekučního titulu). Jinak řečeno, skutečnost, že insolvenční soud (pravomocně) určil, že vykonatelná pohledávka oprávněného není po právu, není důvodem, pro který by bylo nutné zastavit exekuční řízení, v němž oprávněný vymáhal tuto pohledávku za povinným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3626/2023, ze dne 27. 11. 2024

15.01.2025 00:02

Exekuce přikázáním pohledávky z titulu penzijního připojištění

Exekuci (výkon rozhodnutí) přikázáním pohledávky z titulu penzijního připojištění povinného (fyzické osoby) u penzijního fondu lze za podmínek zákona (§ 303 a násl. o. s. ř.) provést bez ohledu na skutečnost, že část pohledávky může mít původ v exekučně nezabavitelných částkách mzdy povinného, neboť v tomto rozsahu částky mzdy vložením do úspor ve formě penzijního připojištění pozbyly původní charakter.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1211/2024, ze dne 7. 11. 2024

27.11.2024 00:02

Povinnost obmeškalého vydražitele k doplacení rozdílu na nejvyšším podání

V soudní praxi není pochyb o tom, že pakliže exekutor provádí dražbu podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, postupuje přiměřeně podle ustanovení občanského soudního řádu (exekučního řádu) o výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitosti (zástavy). Z uvedeného však nevyplývá, že by exekutor, provádějící dražbu na podkladě smlouvy s insolvenčním správcem podle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, tzv. „pokračoval“ v původním exekučním řízení a byl výsledky původního exekučního řízení (např. usnesením o ceně nemovitosti, usnesením o dražební vyhlášce) jakkoliv vázán.

Možnost exekutora tzv. pokračovat v původním exekučním řízení by byla dána pouze za splnění podmínky uvedené v ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tedy jedině tehdy, pokud by insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu předběžným opatřením omezil z důvodů hodných zvláštního zřetele některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c) insolvenčního zákona (zde tedy účinek spočívající v nemožnosti provedení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, a zároveň by uložil soudnímu exekutorovi „pokračovat v exekuci“), což se však v této věci nestalo.

Pakliže tedy v insolvenčním řízení došlo postupem podle ustanovení 286 odst. 1 insolvenčního zákona ke zpeněžení té části majetkové podstaty, která sloužila jako zástava, došlo tak k realizaci zástavního práva. Realizací zástavního práva právní vztah zástavního věřitele k zástavě zaniká (srov. § 1370 o. z.). Pokračování v exekučním řízení o prodeji takové zástavy je tak z povahy věci vyloučeno, je proto vyloučeno nařízení opakované dražby podle ustanovení § 336m odst. 2 o. s. ř. a nemůže být naplněn předpoklad pro uložení povinnosti obmeškalému vydražiteli zaplatit rozdíl na nejvyšším podání („… bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání …“).

Je-li tedy zástava postupem podle § 286 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení prodána, souběžné exekuční řízení o prodeji téže zástavy dále nepokračuje a končí v tom stadiu, ve kterém se nacházelo v době zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k povinnému, tedy v tomto případě ve stadiu pravomocného udělení příklepu.

Z uvedeného vyplývá, že exekutor již nemůže v takové situaci v exekučním řízení o povinnosti obmeškalého vydražitele zaplatit rozdíl na nejvyšším podání rozhodnout. Vydražiteli, který nezaplatil ve stanovené lhůtě nejvyšší podání, tak nelze uložit povinnost k doplacení rozdílu na nejvyšším podání v případě, kdy po právní moci usnesení o udělení příklepu byl na povinného prohlášen konkurs a k udělení příklepu, na základě něhož úhrada na nejvyšší podání již byla provedena, došlo v dražbě provedené v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému na základě smlouvy o provedení dražby uzavřené insolvenčním správcem se soudním exekutorem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1212/2024, ze dne 30. 10. 2024

22.11.2024 00:05

ÚS: Účelnost nákladů na zastoupení soudního exekutora advokátem

Účelně vynaloženým nákladem soudního exekutora jako účastníka řízení není náklad na jeho zastoupení advokátem v řízení, jež se týká jeho úřední činnosti, konkrétně náhrady újmy způsobené při provádění exekuce v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1038/24, ze dne 16. 10. 2024

08.11.2024 00:02

ÚS: Řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce

V řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem je soud povinen přiměřeně dodržovat ustanovení občanského soudního řádu za účelem dosažení spravedlivého procesu. Je-li příkaz postaven na podkladech, které se nenacházejí v soudním exekutorem předloženém spise, soud musí učinit dostatečná opatření k odstranění pochybností o úplnosti spisu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 968/24, ze dne 26. 9. 2024

08.11.2024 00:01

ÚS: Nevyhovění návrhu na zastavení již skončené exekuce

I. Pokud se obecný soud při svém právním posouzení bez jakéhokoli odůvodnění odchýlí od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poruší tím právo účastníka řízení na soudní ochranu.

II. Skutečnost, že obecný soud ústavně pochybil při posouzení otázky, na jejímž posouzení daný případ z ústavního hlediska nezávisí, obecně nezakládá důvod ke zrušení jeho rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1867/23, ze dne 25. 9. 2024

07.11.2024 00:01

Aplikace § 336h odst. 3 OSŘ při provádění elektronické dražby

Podle § 336o odst. 4 o. s. ř. pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n o. s. ř. Legislativní termín „obdobně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. Na dražbu prováděnou elektronicky je proto nezbytné aplikovat rovněž ustanovení § 336h odst. 3 o. s. ř., neboť ustanovení zákona upravující elektronickou dražbu obsahuje odkaz na obdobné užití konkrétně vymezených ustanovení o. s. ř. týkajících se dražby nemovitých věcí, do nichž spadá i ustanovení § 336h o. s. ř.

Podle § 336h odst. 3 o. s. ř. fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a 21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Z uvedeného plyne, že účastní-li se elektronické dražby právnická osoba, je za ní oprávněna dražit (tj. činit podání – příhozy) osoba uvedená v § 21, 21a a 21b o. s. ř. nebo zplnomocněný zástupce, přičemž oprávnění takové fyzické osoby musí být soudu či soudnímu exekutorovi, který dražbu provádí, prokázáno úředně ověřenou listinou.

Za dovolatelku, jež je akciovou společností, tedy v projednávané věci byl v souladu s § 21 odst. 1 o. s. ř. oprávněn dražit člen statutárního orgánu (předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva), který své oprávnění prokázal úředně ověřenou listinou, případně osoba, která předložila úředně ověřenou plnou moc. V souladu s § 16a vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, lze totožnost dražitelů a dalších účastníků elektronicky prováděné dražby ověřit přihláškou k účasti na dražbě podepsanou a) před exekutorem nebo jeho zaměstnancem po prokázání totožnosti platným úředním průkazem, b) úředně ověřeným podpisem, c) uznávaným elektronickým podpisem, nebo d) prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona o elektronické identifikaci.

Z obsahu spisu se podává, že v rámci předmětné elektronické dražby byla totožnost dovolatelky jako dražitelky prokázána prostřednictvím autentizace dražitele na dražebním portálu www.e-drazby.cz, kdy přihlášku za dovolatelku podepsal člen představenstva J. S., který byl v přihlášce uveden jako zástupce dražitelky – právnické osoby (jeho podpis byl na přihlášce úředně ověřen a přihláška byla následně konvertována z listinné podoby do podoby elektronické a nahrána na dražební portál). Ve smyslu § 336o odst. 4 a § 336h odst. 3 věty druhé o. s. ř. tak byl za dovolatelku oprávněn dražit, tj. elektronicky činit jednotlivá podání (příhozy) právě a pouze J. S. Pokud by bylo záměrem dovolatelky, aby příhozy činila jiná osoba (jiný člen statutárního orgánu nebo třetí osoba), pak by tato osoba musela být v přihlášce uvedena a její totožnost by musela být předem ověřena v souladu s § 16a vyhlášky č. 418/2001 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 821/2024, ze dne 18. 9. 2024

05.11.2024 00:01

Průtahy v průběhu vykonávacího řízení

Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci nelze státu klást k tíži státu, že v rámci vykonávacího řízení musel vyčkávat na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění; případná prodleva jde naopak k tíži poškozeným z hlediska kritéria složitosti posuzované věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1462/2024, ze dne 9. 9. 2024

19.09.2024 00:02

Vyklizení nemovitosti na základě notářského zápisu dle § 71b not. ř.

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, kterým má být vymožena povinnost vyklidit nemovitost, je notářským zápisem ve smyslu § 71b not. ř. a může být exekučním titulem.

Předpokladem uzavření dohody podle § 71b odst. 1 not. ř. je existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Zpravidla bude nájemní či jiný závazkový vztah existovat již v době uzavření dohody; smlouva (dohoda apod.), kterou má závazkový vztah teprve vzniknout, může být i součástí (byť v oddělené části) notářského zápisu (v první části bude např. smlouva o nájmu, v druhé části bude obsažena dohoda se svolením k vykonatelnosti).

Obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je podle § 71b odst. 2 písm. e) not. ř. doba plnění, tj. přesně a určitě stanovená doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě. Ustálená soudní praxe k výkladu § 274 písm. e) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2000 dobou plnění chápe dobu na splnění dluhu; doba plnění obsažená v notářském zápisu je dohodou procesní, jejímž účelem je zajistit vykonatelnost. Povinný svoluje k vykonatelnosti teprve – a pouze – pro případ, že to, k čemu se zavázal, nesplní řádně a včas; doba plnění tedy nemůže být sjednána tak, aby uplynula do okamžiku podpisu notářského zápisu účastníky; v takovém případě by totiž již nešlo o svolení k vykonatelnosti pro případ nesplnění povinnosti ze závazku.

Má-li být tedy notářský zápis se svolením k vykonatelnosti o dohodě, v níž se povinný zavázal k vyklizení nemovitosti (bytu), sepsaný podle § 71b not. ř., exekučním titulem, musí v době sepsání této dohody existovat smlouva o nájmu (či jiném závazkovém vztahu) a nájemce se musí zavázat, že nevyklidí-li nemovitost (byt) po jejím skončení ve lhůtě, na níž se s pronajímatelem dohodl, svoluje k vykonatelnosti – tedy k vyklizení předmětné nemovitosti.

Je-li notářský zápis podle § 71b not. ř. sepisován v době, kdy již závazkový vztah skončil, avšak povinný nesplnil povinnost vyplývající ze závazkového vztahu nemovitost (byt) vyklidit (jinak řečeno jeho povinnost vyplývající ze závazkového vztahu trvá), bude součástí jeho dohody s oprávněným určení (nové) doby, do kdy má povinný nemovitost vyklidit tak, aby tato doba uplynula až po sepsání notářského zápisu, a prohlášení povinného, že svoluje k vykonatelnosti sepsaného notářského zápisu, nevyklidí-li nemovitost v této (nově) stanovené době.

Je-li sepisován notářský zápis podle § 71b not. ř. v době, kdy závazkový vztah trvá, doba plnění se bude odvíjet od doby, na niž byl závazek sjednán. Smlouva o nájmu (stejně jako jiné obdobné závazkové vztahy) může být uzavřena na dobu určitou i neurčitou.

Je-li nájem sjednán na dobu určitou, a to uvedením určitého časového období (např. měsíců) jeho trvání, popř. uvedením konkrétního dne, k němuž nájemní poměr zanikne, po jejím uplynutí nájem (zpravidla) končí a nájemce má povinnost předmět nájmu vyklidit. Doba plnění tak bude známa, bude určena konkrétním datem, které bude navazovat na sjednanou dobu nájmu, a povinný svolí k vykonatelnosti notářského zápisu, jestliže do uplynutí této doby nemovitost nevyklidí (např. doba nájmu je sjednána na dobu jednoho roku do 30. 6. 2023, povinný se zavazuje nemovitost vyklidit do 15 dnů po skončení nájmu a svoluje k vykonatelnosti notářského zápisu, jestliže tak neučiní; nevyklidí-li tedy nemovitost do 15. 7. 2023, může se oprávněný domáhat nařízení exekuce).

Nájem sjednaný na dobu určitou však může skončit i před uplynutím sjednané doby nájmu (dohodou, výpovědí). Je-li ovšem dohoda o vyklizení v notářském zápise podle § 71b not. ř. vázána na skončení sjednané doby nájmu, tedy na konkrétní datum, nedochází k jeho změně „automaticky“, doba plnění sjednaná v notářském zápise (která je jeho obligatorní náležitostí a musí z něj vyplývat), na niž je vázána jeho vykonatelnost, se nemění jen proto, že nájem skončil dříve. Neuplynula-li tedy zatím (marně) doba sjednaná pro vyklizení v dohodě (§ 71b not. ř.), není notářský zápis vykonatelný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 225/2024, ze dne 10. 4. 2024

12.09.2024 00:01

Nárok soudního exekutora na odměnu po zahájení insolvenčního řízení

Ústavní soud se již zabýval otázkou nároku soudního exekutora na odměnu v případě, že v exekuci (zatím) nic nevymohl a v průběhu exekučního řízení bylo zahájeno insolvenční řízení. Dospěl k závěru, že skutečnost, že po nařízení exekuce (avšak dříve než soudní exekutor vymohl nějaké plnění) bylo proti povinnému zahájeno insolvenční řízení, nemůže být přičítána k tíži soudnímu exekutorovi, který již v řízení aktivně konal. Dovodil, že soudní exekutor má vůči dlužníku právo na náhradu nákladů exekuce, včetně odměny v minimální výši ve smyslu § 11 odst. 2 exekutorského tarifu již v době, kdy byl pověřen provedením exekuce, a to bez ohledu na to, že do doby zahájení insolvenčního řízení v rámci exekuce ničeho nevymohl; není přitom rozhodné, zda již byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce (nejedná se totiž o rozhodnutí, které by povinnost povinného k jejich úhradě zakládalo). Takovou pohledávku může soudní exekutor přihlásit do insolvenčního řízení.

Ústavní soud se dále vyjádřil k situaci, kdy v samotné exekuci nedošlo k vymožení reálného plnění a exekuce byla zastavena k návrhu oprávněného z důvodu uzavření dohody mezi účastníky o jiném způsobu plnění vymáhané pohledávky; v době podání návrhu na zastavení exekuce přitom soudní exekutor již provedl řadu úkonů směřujících k prodeji nemovité věci. Ústavní soud uzavřel, že takovou dohodu je třeba považovat za ekvivalentní situaci, kdy byla pohledávka uhrazena, neboť k tomu došlo i pod tlakem probíhající exekuce. Je ústavně konformní, aby v takovém případě soudní exekutor měl nárok na odměnu za svou dosavadní činnost jako v případě vymožení plnění a nikoliv pouze na sníženou odměnu podle § 11 odst. 2 exekutorského tarifu. Při stanovení odměny (jejím přiměřeném snížení vzhledem k dosud neuskutečněným fázím provádění exekuce) je třeba zohlednit principy uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06, tedy že odměna soudního exekutora nemá vycházet pouze z výše vymoženého plnění, ale musí odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost konkrétního exekučního řízení podle jednotlivého druhu a způsobu výkonu exekuce.

Nejvyšší soud nevylučuje, že obdobně lze při stanovení odměny soudního exekutora postupovat i v případě, kdy soudní exekutor není oprávněn dále provádět exekuci z důvodu, že bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinnému – srov. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Nejvyšší soud se nevyjadřuje k tomu, zda je v daném případě namístě výše odměny přiznané soudem prvního stupně, ovšem zdůrazňuje, že jestliže před zahájením insolvenčního řízení soudní exekutor již činil v rámci řádně nařízené exekuce úkony směřující k vymožení plnění, je třeba tuto skutečnost zohlednit při stanovení odměny, kterou soudní exekutor přihlašuje do insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému, a lze mu proto přiznat odměnu vyšší než minimální podle § 11 odst. 2 exekutorského tarifu, a to s ohledem na okolnosti konkrétní věci, zejména složitost, odpovědnost a namáhavost dosud prováděné exekuční činnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 20 ICdo 204/2023, ze dne 6. 8. 2024

04.09.2024 00:02

Zastavení exekuce na základě tzv. fikce souhlasu oprávněného

Usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce vydané na základě tzv. fikce souhlasu oprávněného podle ustanovení § 55 odst. 3 e. ř. nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1604/2024, ze dne 3. 7. 2024

26.08.2024 00:01

Vymahatelná pohledávka na výživném (rodiče k nezaopatřenému dítěti)

Vymahatelnou pohledávkou na výživném (rodiče k nezaopatřenému dítěti) ve smyslu ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák. je nejen výživné splatné v době rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě, ale i běžné výživné, jehož splatnost teprve nastane.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1743/2024, ze dne 9. 7. 2024

01.08.2024 00:02

Dohoda o způsobu realizace zástavního práva

Tzv. exekuční tituly jsou charakteristické tím, že jde buď o rozhodnutí, jež jsou vydána orgány státu (veřejné moci) v řízeních, v nichž je dána rozhodovací pravomoc těchto orgánů, anebo listiny (vydané, či vyhotovené i soukromými subjekty), jimž za určitých podmínek zákon vykonatelnost přiznává.

Tomuto požadavku však nevyhovuje zástavní smlouva (jako soukromoprávní akt), byť je jejím obsahem závazek zástavce (zástavního dlužníka) strpět výkon zástavního práva zástavním věřitelem „prodejem předmětu zástavy při výkonu rozhodnutí“.

Ustanovení § 1359 odst. 1 o. z. sice dává možnost zástavnímu věřiteli a zástavci (zástavnímu dlužníku) dohodnout si způsob zpeněžení zástavy, avšak pakliže zároveň toto ustanovení nestanoví, že taková dohoda je zároveň i exekučním titulem, nebo že přímo umožňuje vést exekuci na nemovitou zástavu, nelze tuto dohodu považovat za exekuční titul (§ 274 odst. 1 o. s. ř., § 40 odst. 1 exekučního řádu).

Z uvedeného vyplývá, že dohoda zástavního věřitele se zástavním dlužníkem o způsobu realizace zástavního práva, jejímž obsahem je závazek zástavního dlužníka strpět výkon zástavního práva „prodejem zástavy při výkonu rozhodnutí“, byť je tato dohoda součástí notářského zápisu obsahujícího svolení obligačního dlužníka (osoby odlišné od zástavního dlužníka) k jeho přímé vykonatelnosti, není exekučním titulem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3882/2023, ze dne 27. 6. 2024

11.06.2024 00:01

Zajišťovací prostředek ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona

I v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí není zajišťovacím prostředkem ve smyslu § 2 písm. g) insolvenčního zákona, a tudíž nezakládá věřiteli právo na přednostní uspokojení jeho pohledávky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 109/2023, ze dne 30. 4. 2024

07.06.2024 00:04

ÚS: Náklady exekučního řízení v případě tzv. formulářových žalob

Obecné soudy nesprávnou interpretací a aplikací § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, porušily základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo stěžovatelky právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dostatečně nezohlednily specifické a – podle přesvědčení Ústavního soudu – velmi jednoznačné okolnosti nyní posuzované věci a smysl a účel uvedeného zákonného ustanovení, a to zejména zásadní vady exekučního titulu, s přihlédnutím k nedostatku řádného zastoupení nezletilé v řízení před soudem, náklady řízení v případě tzv. formulářových žalob, jakož i požadavek na spojování řízení vedených mezi týmiž účastníky ve skutkově a právně shodných věcech obecnými soudy. Na základě zjištěných okolností nyní posuzované věci, jakož i na základě stávající judikatury Ústavního soudu, totiž měly obecné soudy uvažovat o zastavení exekučního řízení pro existenci „jiného důvodu“. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že použití § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, není podmíněno ani vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení (tím méně tedy žalobou pro zmatečnost).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 545/24, ze dne 24. 4. 2024