// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

25.06.2020 00:01

Opomenutí doručit povinné usnesení o dražebním jednání

Nikoli každé porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby je důvodem pro změnu usnesení o příklepu podle § 336k odst. 3 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (s účinností od 1. 1. 2013 jde o § 336k odst. 4 o. s. ř.), ale toto porušení musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takového porušení v dané věci vyvaroval.

Nebylo-li povinné v souladu s § 336c odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř. doručeno usnesení o dražebním jednání, byl bez pochyb porušen zákon. Je však podstatné, zda je takové porušení zákona v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, tedy zda by k příklepu nedošlo, pokud by povinné bylo usnesení o dražebním jednání řádně doručeno.

Přestože povinné v rozporu se zákonem nebylo v projednávané věci do vlastních rukou doručeno usnesení o dražebním jednání, nebylo toto pochybení v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli. I kdyby povinné bylo usnesení řádně doručeno, nemohlo by to mít v poměrech projednávané věci za následek neudělení příklepu. Bylo totiž prokázáno, že povinná o dražbě věděla a činila aktivní, byť obstrukční kroky k jejímu zabránění, včetně příslibu včasné úhrady dluhu. Nejsou proto dány zákonné podmínky pro změnu usnesení o příklepu tak, že se neuděluje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2844/2019, ze dne 12. 3. 2020


19.06.2020 00:04

ÚS: Eurokonformní interpretace § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Obecné soudy jsou povinny v řízení o výkonu rozhodnutí jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti a únosu dítěte ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, interpretovat a aplikovat normy vnitrostátního práva „eurokonformním“ způsobem tak, aby bylo dosaženo efektivní ochrany uneseného dítěte.

Zastavením výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti s odkazem na § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s právem na rodinný život zaručeným v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 387/20, ze dne 26. 5. 2020


29.05.2020 00:05

ÚS: Zavinění zastavení exekuce pro neplatnost rozhodčí doložky

Analytická právní věta

Rozhodný okamžik pro posouzení otázky zavinění zastavení exekuce z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky pro nedostatek pravomoci rozhodce, relevantní pro rozložení povinnosti nést náklady exekuce a účastníků řízení podle § 89 exekučního řádu, je den 11. 5. 2011, kdy Nejvyšší soud vydal usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

Oprávněné osoby, které zahájily exekuci po 11. 5. 2011 či v ní pokračovaly na základě takto nezpůsobilého exekučního titulu, nesou vinu na jejím zastavení, což je podstatné pro následné vypořádání nákladů podle § 89 exekučního řádu.

PRÁVNÍ VĚTY

Nepřizná-li obecný soud právo na náhradu nákladů vynaložených povinnou osobou na zastavení exekuce, vedené proti ní z titulu rozhodčího nálezu vydaného na základě rozhodčí doložky, která není podle judikatury Ústavního soudu považována za ústavně konformní již ode dne vydání rozhodnutí Nejvyšší soudu v takové věci (usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011), nikoli teprve ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, na základě odůvodnění, že v době podání návrhu (po rozhodném datu) oprávněná vedlejší účastnice ještě objektivně nemohla být seznámena se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, postupuje v rozporu s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3017/19, ze dne 28. 4. 2020


14.05.2020 00:01

Rozhodnutí Exekutorské komory o podílu na odměně původního a nového exekutora

I. Rozhodnutí Exekutorské komory o stanovení podílu odměny původního a nového exekutora podle zásad spravedlivého uspořádání ve smyslu § 15 odst. 5 exekučního řádu samo o sobě není exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu. Rozhodnutí tvoří podklad pro dělení odměny původního a nového exekutora v každé konkrétní věci, Exekutorská komora svým rozhodnutím tedy nahrazuje nedostatek vůle smluvních stran při vyjednávání o uzavření dohody o podílu na odměně.

II. Má-li být podíl odměny původního a nového exekutora stanoven na základě spravedlivého uspořádání, musí být určen tak, aby v něm bylo promítnuto úsilí původního i nového exekutora na vymáhání dlužné částky, stejně jako způsob, jakým byly splněny povinnosti původního exekutora stanovené v § 15 odst. 5 exekučního řádu, tedy jak původní exekutor zajistil předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1 exekučního řádu, jak se podílel na chodu exekutorského úřadu. Není podstatné, jakým způsobem Exekutorská komora stanovila výchozí pozici obou exekutorů, podstatné je, aby stanovení podílu odráželo skutečné úsilí původního exekutora při vymáhání dlužných částek či splnění jiných povinností v jednotlivých exekučních řízeních.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2218/2019, ze dne 29. 1. 2020


06.05.2020 00:02

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř proto, že exekuční titul přiznává plnění, které je v rozporu s hmotným právem (v daném případě mělo být plněno před vydáním exekučního titulu), lze podat jen zcela výjimečně, je-li exekuční titul zjevným výsledkem protiprávního jednání oprávněného nebo i třetí osoby, je-li přímým produktem takové nepoctivosti a povinný se objektivně nemohl již v nalézacím řízení nebo prostřednictvím k tomu určených opravných prostředků proti exekučnímu titulu účinně bránit. Jestliže povinný těchto předchozích obran za účelem vyhledání a prokázání skutečností ve svůj prospěch nevyužil nebo na ně rezignoval či uspokojivě nevysvětlil a nedoložil, proč se brání až návrhem na zastavení exekuce, nelze v zásadě realizaci exekučního titulu pokládat za zjevnou nespravedlnost, jež by naplňovala kautely ústavnosti. Rovněž není na místě ani uzavřít, že by takový exekuční titul byl v rozporu s obecnými zásadami právního státu.

Skutková neshoda mezi oprávněným a povinným na tom, zda plnění uložené exekučním titulem bylo nebo nebylo poskytnuto ještě před jeho vydáním, nemůže být sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jestliže povinný neuvede a nedoloží konkrétní okolnosti, pro které nemohl využít jiných institutů ukotvených v procesním právu, které by vedly k nápravě údajně nesprávného skutkového zjištění ještě v nalézacím řízení nebo v řízení o obnovu řízení. Teprve v případě, že povinný uvede a doloží, že takové procesní prostředky nemohl využít, má exekuční soud prostor zabývat se k návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tím, zda k plnění před vydáním exekučního titulu ve formě rozhodnutí soudu skutečně došlo a pokud ano, jestli je v souladu se zásadami právního státu exekučním titulem uložené plnění vymáhat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, ze dne 29. 1. 2020


06.05.2020 00:01

Konec běhu promlčení práva podle § 408 odst. 2 obch. zák.

Pro běh speciální tříměsíční lhůty dle § 408 odst. 2 obch. zák., výjimečně prodlužující desetiletou promlčecí dobu podle § 408 odst. 1 obch. zák., je klíčový okamžik možnosti zahájení exekučního (vykonávacího) řízení), tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí), patří-li mezi tyto náležitosti návrhu především existence oprávněnému svědčícího - formálně a materiálně vykonatelného - exekučního titulu. V případě exekučního titulu vydaného soudem je nezbytné opatření exekvovaného rozhodnutí doložkou právní moci a vykonatelnosti, které oprávněný nemůže dosáhnout dříve, než skončí (jakékoli) odvolací řízení, bylo-li včas proti exekučnímu titulu vyvoláno.

Exekuční soud je pravomocným rozhodnutím nalézacího soudu o odvolání vázán, z čehož plyne, že není oprávněn přezkoumávat případné vady odvolacího řízení, které rozhodnutí odvolacího soudu předcházely. Relevantní je pouze to, že včasným odvoláním bylo odvolací řízení zahájeno, právní moc a vykonatelnost exekučního titulu do rozhodnutí odvolacího soudu tím byla suspendována a že odvolací soud o odvolání rozhodl, neboť teprve následně mohla být vyznačena právní moc a vykonatelnost exekučního titulu (byť se zpětným datem) a oprávněný se mohl obrátit s návrhem na exekuční soud (ve smyslu § 408 odst. 2 obch. zák. „mohlo být zahájeno“ exekuční řízení).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 87/2019, ze dne 18. 2. 2020


17.04.2020 00:03

ÚS: Odměna exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

I. Jestliže stěžovatelka plnila před tím, než se o zahájení exekuce dozvěděla z vyrozumění o zahájení exekuce a z výzvy k dobrovolnému splnění, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Soudní exekutor proto není oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky uvedené ve výzvě k dobrovolnému plnění, když v době jejího vydání a doručení stěžovatelce již byla pohledávka v převážné části zaplacena. Rozhodování o nákladech exekuce nesmí být formálně mechanické, je nutné klást důraz na souvislost mezi skutečnou exekuční činností soudního exekutora a vymožením pohledávky, a to při zohlednění aktivity povinného, která není bezprostředně vynucena kroky dotýkajícími se konkrétní majetkové podstaty povinného.

II. Nemá-li soudní rozhodnutí nést znaky libovůle, je soud vždy povinen vypořádat se se všemi výhradami, které byly v námitkách proti příkazu soudního exekutora uplatněny. Z hlediska ústavněprávního je rovněž významné, že proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek (§ 88 odst. 4 exekučního řádu).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3302/19, ze dne 10. 3. 2020


15.04.2020 00:02

Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Vzniklo-li na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí orgánu veřejné moci některému z účastníků řízení před orgánem státní moci oprávnění, které má soukromoprávní obsah (zde právo na odstranění stavby, která brání v přístupu na pozemek), toto oprávnění nezaniká a rozhodnutí zakládající toto právo se nestává neúčinným ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jenom proto, že po právní moci tohoto rozhodnutí došlo ke změně právní úpravy, která nadále nepřipouští, aby orgán státní moci takové rozhodnutí vydal.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3956/2019, ze dne 29. 1. 2020


06.04.2020 00:02

Exekuční příkaz postihující mzdu u potenciálního zaměstnavatele

V poměrech soudního výkonu rozhodnutí podává, že k postižení mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného nedojde (rozhodnutí, na jehož základě k postižení příjmu mělo dojít je neúčinné), jestliže označený plátce mzdy nebo jiného obdobného příjmu ve skutečnosti není v den, kdy mělo dojít k postižení mzdy nebo jiného obdobného příjmu, plátcem mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného. Stejné pravidlo se uplatní rovněž v exekuci konané podle exekučního řádu; i v řízení konaném podle ex. řádu musí být exekuční příkaz postihující mzdu nebo jiný obdobný příjem povinného vydán vůči skutečnému plátci takového příjmu, a nikoliv vůči někomu, kdo se plátcem teprve potenciálně může stát. Vydá-li exekutor exekuční příkaz postižením mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného, ačkoliv v době jeho vydání v něm označený plátce není plátcem mzdy nebo jiného obdobného příjmu povinného, nezpůsobuje takový exekuční příkaz účinky nařízení soudního výkonu rozhodnutí, protože dosud neexistuje takto postižený příjem povinného a ani osoba, která by jako plátce byla povinna provádět srážky z tohoto příjmu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4015/2019, ze dne 8. 1. 2020


24.03.2020 00:01

Přezkum exekučního titulu předloženého přihlášeným věřitelem

V exekučním řízení se ve vztahu k samotnému exekučnímu titulu uplatňuje princip, že soud (soudní exekutor) je oprávněn a povinen přezkoumat, zda exekuční titul byl skutečně vydán osobou mající pravomoc k vydání exekučního titulu a zda je exekuční titul vykonatelný.

Uplatňuje-li se tento princip ve vztahu k samotnému exekučnímu titulu, musí se na základě argumentu a simili uplatnit i v případě, kdy soud (soudní exekutor) má pochybnost o tom, zda exekuční titul předložený přihlášeným věřitelem byl vydán osobou oprávněnou a jestli jde o vykonatelný exekuční titul.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3293/2019, ze dne 3. 12. 2019


16.03.2020 00:01

Postižitelnost pohledávky povinného na náhradu nemajetkové újmy v exekuci

Pohledávka povinného na náhradu nemajetkové újmy je postižitelná v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, ze dne 3. 12. 2019


12.03.2020 00:02

Sankce neplatnosti v důsledku porušení speciálního inhibitoria

Nejvyšší soud v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 47/2013 v souvislosti se zpětným posouzením kupní smlouvy sjednané v rozporu se speciálním inhibitoriem uzavřel, že jestliže v době, kdy měly nastat obligační účinky kupní smlouvy, kterou povinný a jeho manželka převedli na třetí osobu nemovitosti ve společném jmění manželů, bylo v právní moci usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor ani oprávněný nebyli v žádném ohledu účastníky kupní smlouvy nebo osobami, jež by převod odsouhlasily, a oprávněným vymáhaná pohledávka nebyla uspokojena, je kupní smlouva absolutně neplatná pro porušení speciálního inhibitoria ve smyslu § 47 odst. 4 exekučního řádu ve znění do 31. 7. 2013 (později viz § 47 odst. 5 ev. 6 e. ř.). Uvedený závěr se týkal porušení speciálního inhibitoria, avšak vztahoval se k odlišným skutkovým okolnostem než v posuzované věci; platnost kupní smlouvy zpochybnil insolvenční správce v následně zahájeném insolvenčním řízení (ovládaném odlišnými principy než je tomu u exekučního řízení), přičemž tomu předcházející exekuce sice skončila vymožením (uspokojením vymáhané pohledávky), avšak nikoli z kupní ceny předmětné kupní smlouvy (jinými slovy oprávněný z realizace věci stižené speciálním inhibitoriem žádný prospěch neměl).

V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že povinný použil kupní cenu k úhradě vymáhané pohledávky včetně nákladů exekučního řízení a že exekuce proto skončila vymožením. Za dané situace nelze považovat kupní smlouvu uzavřenou v rozporu se speciálním inhibitoriem za neplatnou, neboť právě v důsledku jejího sjednání byl naplněn účel exekuce, když v té době nebylo proti povinnému zahájeno žádné jiné exekuční řízení. Nelze rovněž přehlédnout, že na rozdíl od řízení insolvenčního exekuční řízení je ovládáno zásadou priority, tedy že uspokojení pohledávky se domůže nejspíše ten, kdo získá exekuční titul a s podáním exekučního návrhu neotálí. Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož žalobce vlastnické právo k vozidlu z kupní smlouvy nenabyl (a proto lze vozidlo postihnout v následně zahájené exekuci), tedy není správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1503/2019, ze dne 4. 12. 2019


21.02.2020 00:03

ÚS: Rozhodování o nákladech řízení soudního exekutora

Při rozhodování o nákladech řízení soudního exekutora při zastavení řízení vedeného již jen pro náklady exekuce z důvodu zániku zástavního práva je třeba zvažovat, a to i s ohledem na konkrétní okolnosti věci a na procesní úkony povinného a oprávněného, přiměřenost výše nákladů přiznaných exekutorovi ve vztahu ke skutečné činnosti exekutora v průběhu exekuce. Rozhodnutím soudu postrádajícím jakékoliv úvahy v tomto směru došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 905/19, ze dne 14. 1. 2020


09.01.2020 00:03

„Nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele a zajištění neuspokojených pohledávek

Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení § 175u odst. 1 OSŘ jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl „nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva a jiné majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale samozřejmě ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo.

Současně platí, že s ohledem na smysl a účel likvidace dědictví, ve které jde primárně o uspokojení věřitelů zůstavitele, na toho, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení § 175u odst. 1 OSŘ jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, nebo na stát, jemuž podle ustanovení § 175u odst. 2 OSŘ připadl „nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele, společně s majetkem nepřešlo zajištění neuspokojených pohledávek věřitelů, které na majetku vázlo, neboť majetek zůstavitele takto přešel na jiného (na stát), aniž by byl (mohl být) nadále (po zpeněžení nebo připadnutí státu) zatížen právními prostředky zajištění pohledávek věřitelů; v zákonné úpravě likvidace dědictví zde nelze nacházet oporu k tomu, aby se činil rozdíl mezi majetkem zůstavitele, který zpeněžením přešel na jiného, a „nezpeněžitelným“ majetkem zůstavitele, který připadl státu proto, že po skončení likvidace dědictví „nemůže zůstat bez vlastníka“. Zajištění neuspokojených pohledávek věřitelů váznoucí na majetku, který patřil zůstaviteli, stejně jako samotné neuspokojené pohledávky, v souladu s ustanovením § 175v odst. 4 věta první OSŘ zaniká pravomocným skončením likvidace (právní mocí usnesení o rozvržení výtěžku likvidace).

Z uvedeného současně plyne, že na „nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele, který podle ustanovení § 175u odst. 2 OSŘ připadl státu, nelze vést exekuci prodejem zástavy k uspokojení pohledávek věřitelů zůstavitele, neboť zástavní právo zaniklo.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4543/2018, ze dne 30. 10. 2019


21.11.2019 00:02

Změna žalovaného v řízení o odporové žalobě dle § 267a odst. 1 o.s.ř.

Okruh účastníků řízení o odporové žalobě podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. je dán zákonem (je přímo odvozen od aktuálních účastníků exekuce).

Jestliže v dané věci soudní exekutor v rámci exekuce rozhodl o procesním nástupnictví až po podání žaloby podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. (proto, že žalovaná převedla smlouvou o postoupení pohledávky předmětnou pohledávku na třetí osobu), stala se po právní moci rozhodnutí tato třetí osoba (nová oprávněná) účastníkem řízení o odporové žalobě (žalovanou) ze zákona, aniž by o tom mělo být jakkoliv rozhodováno a soud (soudní exekutor) má bez dalšího jednat jako se žalovaným s tím, kdo v exekuci vystupuje jako oprávněný. To platí bez ohledu na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo před podáním této žaloby. Došlo-li tedy v průběhu exekuce k tomu, že exekutor po podání žaloby podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. začal v exekuci na místo původní žalované jednat s někým jiným, není na místě rozhodovat o návrhu žalobkyně na záměnu účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř., protože nový věřitel (nový oprávněný) účastníkem řízení o žalobě podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. již je, a řízení o návrhu žalobkyně podle § 92 odst. 2 o. s. ř. mělo být zastaveno

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2746/2019, ze dne 10. 9. 2019


18.11.2019 00:01

Zastavení exekuce prodejem nemovité věci

Při exekuci prodejem nemovité věci může přihlásit svou pohledávku i věřitel jiné osoby než povinného, který má svou pohledávku na předmětné nemovité věci zajištěnou zástavním právem.

Pohledávka zástavního věřitele vůči osobě odlišné od povinného, ač zajištěná zástavní právem na exekučně prodávaných nemovitých věcech, však není pohledávkou, kterou by bylo možné zahrnout mezi pohledávky oprávněných či přihlášených věřitelů povinného a zohlednit ji tak v rámci limitu 30 000 Kč, který stanovuje ustanovení § 336i odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2555/2019, ze dne 10. 9. 2019


08.11.2019 00:05

ÚS: Námitka promlčení vznesená exekutorem

Na stát (a v nyní rozhodované věci obdobně i na soudního exekutora) coby účastníka řízení nutno klást vyšší požadavky, co se týká akceptovatelnosti jeho některých procesních postupů a obrany (zde: námitka promlčení), zvláště je-li pasivně legitimován v řízení o náhradě škody (újmy), již měl při výkonu své činnosti způsobit. Takový přístup považuje Ústavní soud za zcela souladný s jeho ustálenou judikaturou preferující ochranu jednotlivce a jeho základních práv (svobod) v situacích, kdy stát musí odčinit jím způsobenou křivdu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1782/19, ze dne 8. 10. 2019


07.11.2019 00:02

Vrácení plnění vymoženého na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce

I v případě, že soud v rozhodnutí o zastavení exekuce výslovně nezruší předchozí příkazy k úhradě nákladů exekuce, tyto příkazy se přesto mají za zrušené, jestliže soud při zastavení exekuce rozhodne tak, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce vůči povinnému. Plnění, které soudní exekutor vymohl na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Běh promlčecí lhůty k uplatnění požadavku povinného na vrácení částky, kterou exekutor vymohl v průběhu exekuce na náhradu svých nákladů exekuce, na straně povinného počíná nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů zastavované exekuce.

Povinnost soudního exekutora vrátit plnění na náhradu nákladů exekuce, jež je dodatečně plněním bez právního důvodu, je povinností soukromoprávní. Soudní exekutor není ve vztahu ke své přiznané odměně (rozhoduje-li o ní soud) v postavení orgánu veřejné moci, ale vystupuje jako účastník řízení, kterého lze soudním rozhodnutím zavázat povinností, aby vrátil povinnému, to, co exekutor již na svých nákladech od něho vymohl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, ze dne 10. 7. 2019


04.11.2019 00:00

Započtení proti pohledávce svěřené státem České konsolidační agentuře

Česká konsolidační agentura při hospodaření se svěřeným nebo získaným majetkem vystupovala vlastním jménem; to však neznamená, že se změnil charakter majetku, s nímž hospodařila. Proto proti pohledávce, která byla České konsolidační agentuře svěřena (nejde o pohledávku agenturou získanou) a má charakter pohledávky státu, je započtení přípustné jen na základě dohody ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3668/2018, ze dne 1. 8. 2019


18.10.2019 00:01

ÚS: Vyjádření k odvolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení

Analytická právní věta

Zásada kontradiktornosti řízení vyžaduje, aby obecné soudy předtím, než rozhodnou o odvolání ohledně náhrady nákladů řízení v neprospěch určitého účastníka řízení, poskytly tomuto účastníkovi možnost seznámit se s tímto odvoláním a předložit soudu vlastní argumentaci. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Účelem soudního řízení je spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků soudního řízení (§ 1 občanského soudního řádu). Soudní řízení neproběhlo, vzhledem k nemožnosti seznámení stěžovatelky s obsahem odvolání povinného, v důsledku čehož se k němu nemohla ani vyjádřit, za plné ingerence obou procesních stran.

Ústavní soud konstatuje, že postupem soudu, který neumožnil stěžovatelce se vyjádřit k odvolání povinného a soud změnil rozhodnutí soudního exekutora, nepřiznal mu právo na náhradu nákladů řízení (§ 150 občanského soudního řádu), bylo porušeno právo tohoto účastníka na spravedlivý proces, resp. jeho dílčí zásadu kontradiktornosti řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 471/19, ze dne 17. 9. 2019


< strana 1 / 49 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů