// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

17.04.2019 00:01

Šikanózní exekuční návrh; sdělení účtu pro úhradu pohledávky

Šikanózním exekučním návrhem (a tedy důvodem pro zastavení exekuce) může být takový návrh, který oprávněný podal, aniž by povinnému sdělil číslo účtu pro úhradu pohledávky, jež přesahuje limit stanovený zákonem pro hotovostní platby, pokud by soud vzhledem ke všem zjištěným okolnostem dospěl k závěru, že sdělil-li by oprávněný povinnému číslo účtu, povinný by prakticky jistě pohledávku uhradil.

Nelze nicméně přisvědčit názoru, že by snad měl oprávněný povinnost automaticky povinnému sdělit bankovní spojení. Je totiž na povinném, aby se aktivně zasadil o splnění soudem uložené povinnosti, což v tomto případě spočívá v učinění jednoznačné výzvy oprávněnému (z níž není pochyb o tom, že svůj dluh hodlá splnit), aby sdělil číslo účtu, na který lze peněžitou částku poukázat. Po povinném však nelze spravedlivě požadovat, aby – pokud věřitel na jeho výzvu nereaguje – platbu účelově dělil a v průběhu několika dní ji v hotovosti hradil přímo k rukám oprávněného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, ze dne 23. 1. 2019

09.04.2019 00:02

Exekuční titul ukládající zveřejnění textu na webové stránce

Jestliže exekuční titul stanoví povinnost zveřejnit omluvu na webové stránce www.novabrik.cz, přičemž tato stránka je zároveň úvodní stránkou, potom lze povinnosti uložené exekučním titulem dostát jedině zveřejněním omluvy právě na této konkrétní a v tomto případě i úvodní internetové stránce.

Uváděl-li by exekuční titul, že omluva má být zveřejněna na internetových stránkách (v množném čísle) www.novabrik.cz, potom by povinná své povinnosti dostála zveřejněním omluvy i např. na internetové stránce www.novabrik.cz/sdeleni. Jelikož však podle exekučního titulu má být omluva zveřejněna na internetové stránce (v jednotném čísle) www.novabrik.cz, je třeba tím rozumět právě a jen tuto jednu konkrétní internetovou stránku, a tedy nikoliv kteroukoliv internetovou stránku (pododdíl), jež je součástí webové prezentace povinné.

Pojmem internetová stránka v jednotném čísle se rozumí jedna konkrétní webová stránka, zatímco pojmem internetové stránky v množném čísle je třeba rozumět souhrn vícero webových stránek dohromady tvořících určitou webovou prezentaci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, ze dne 23. 1. 2019

22.03.2019 00:02

ÚS: Protizákonné vydání exekučního titulu exekutorem

V exekučním řízení se zásadně nepřezkoumává správnost exekučního titulu. Tato zásada ovšem neplatí bezvýjimečně. Důvody zastavení exekuce upravuje (ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu) ustanovení § 268 občanského soudního řádu, přičemž není pochyb, že důvody dle jeho odst. 1 pod písm. a) až g) na nyní posuzovanou věc nedopadají. Dle písm. h) se nicméně exekuce zastaví také tehdy, jestliže je exekuce nepřípustná, „protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat“. K tomu Ústavní soud již dříve konstatoval, že tento důvod pro zastavení exekuce je formulován všeobecně a jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu [nález sp. zn. IV. ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 (N 218/79 SbNU 503)].

Jako důvod k zastavení exekuce tak judikatura dovodila např. promlčení pohledávky (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3892/2010 ze dne 28. 11. 2012), docílení vydání exekučního titulu trestným činem (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1367/2018 ze dne 20. 7. 2018), vedení exekuce za protiprávní jednání, kterého se povinný nikdy nemohl dopustit (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2357/16 ze dne 18. 4. 2017), příčí-li se vedení exekuce účelu exekučního řízení (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3216/14) či situace, kdy po vydání směnečného platebního rozkazu žalovaný provede úkon směřující ke zpětnému započtení své pohledávky proti pohledávce žalobce (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 63/2006 ze dne 26. 7. 2007).

Dle názoru Ústavního soudu je pak nutno důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu vztáhnout i na nyní posuzovaný případ, který lze k právě uvedeným příkladům spadajícím pod předmětné zákonné ustanovení připodobnit. Oprávněný se totiž exekucí domáhá výkonu exekučních titulů, které si v postavení orgánu veřejné moci [srov. bod 7 stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 23/06 ze dne 12. 9. 2006 (ST 23/42 SbNU 545)] sám vydal, ačkoli musel vědět, že postupuje v rozporu se zákonem a judikaturou Ústavního soudu. Nelze přitom připustit vedení exekuce k vymožení pohledávky z exekučního titulu, který si oprávněný sám vědomě protizákonně vydal ve chvíli, kdy vystupoval jako orgán veřejné moci.

Na uvedeném nic nemění, že se stěžovatel proti samotným exekučním titulům nebránil, neboť aplikace § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu není podmíněna vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení [nález sp. zn. II. ÚS 2230/16 ze dne 1. 11. 2016 (N 206/83 SbNU 281)], a to tím spíše za situace, kdy stěžovatel (povinný) prošel oddlužením a oprávněně (v souladu s principem důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci) vycházel z rozhodnutí insolvenčního soudu, které stanovilo, že pohledávky zahrnuté do oddlužení, jakož i pohledávky věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, již platit nemusí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4274/18, ze dne 26. 2. 2019

19.03.2019 00:03

Rozšíření účinků nařízení exekuce dle nařízení Brusel I na území jiného státu

Vlastní výrok o nařízení exekuce nespadá do režimu čl. 32 nařízení Brusel I, protože účinky nařízení exekuce ve členském státě Evropské unie nelze rozšiřovat na území jiného členského státu Evropské unie. Jestliže byla v cizím státě nařízena exekuce podle cizozemského rozhodnutí, nelze daný výrok o nařízení exekuce prohlásit vykonatelným na území České republiky. Chce-li oprávněná vést exekuci ve více členských státech Evropské unie, musí v každém z nich samostatně požádat o prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu. Následně vedená exekuce může být provedena pouze v rámci státu, v němž byla nařízena.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3689/2018, ze dne 11. 12. 2018

19.03.2019 00:01

Zastavení exekuce v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře

I. Účinky, s nimiž je spojeno zahájení insolvenčního řízení, nemají samy o sobě za následek, že by exekuce, která již dříve byla zahájena, měla být třeba i zčásti zastavena (pouze nemůže být provedena), a to ani tehdy, když posléze došlo ke schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře.

Při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře dispoziční oprávnění k majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

K tomu, aby v důsledku povolení oddlužení došlo k obnovení dispozičního práva povinného s majetkem, který je pojmenován v již vydaných exekučních příkazech, není zapotřebí ani rušit exekuční příkazy, jimiž byl majetek povinného postižen, ani zastavovat exekuci ohledně v nich vymezeného majetku, protože blokace majetku uvedeného v exekučních příkazech ve smyslu § 47 odst. 6 exekučního řádu pominula právní mocí usnesení o schválení oddlužení, a to po dobu trvání účinků oddlužení.

II. Došlo-li po zahájení exekuce k zahájení insolvenčního řízení a je-li oprávněná do insolvenčního řízení řádně přihlášena a má-li z toho důvodu dojít k částečnému uspokojení pohledávky oprávněné v insolvenčním řízení v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře, zásadně není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a to ani tehdy, když byl exekučně postižen obchodní podíl povinného ve společnosti s ručením omezeným.

III. Pro případ, že některé úřady (např. katastrální úřad) nebudou respektovat zákonný účinek plynoucí z ustanovení § 409 odst. 2 insolvenčního zákona, dlužník je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu, aby v mezích dohlédací činnosti vydal rozhodnutí, v němž pojmenuje majetek, který po dobu trvání oddlužení nepodléhá dříve vydaným exekučním příkazům. Toto rozhodnutí bude závazné pro účastníky insolvenčního řízení, pro katastrální či jiný úřad, exekutora i pro exekuční soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2775/2018, ze dne 5. 12. 2018

19.03.2019 00:00

Obsahové náležitosti výzvy k zaplacení celé pohledávky dle § 1931 o. z.

Zákon nestanoví obsahové žádosti (výzvy) k zaplacení celé pohledávky podle ustanovení § 1931 o. z. Za žádost je proto třeba považovat jakýkoliv projev vůle, z něhož je zřejmý úmysl oprávněné žádat povinnou o zaplacení celého dluhu.

Žádost může být obsažena i v exekučním návrhu oprávněné, takový úkon je třeba vykládat v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3782/2018, ze dne 3. 12. 2018

15.03.2019 00:01

ÚS: Jízda nevidomého načerno

Vedení exekučního řízení za situace, kdy z doložených tvrzení povinného bez nutnosti dalšího dokazování jasně vyplývá, že stěžovatel žádnou svoji právní povinnost, vyplývající z exekučního titulu, nejen neporušil, ale ani porušit nemohl, je porušením ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a také vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Taková skutečnost totiž může být důvodem pro zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, jejž je namístě – ve výjimečných případech – použít pro odstranění zjevné nespravedlnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1367/16, ze dne 19. 2. 2019

07.03.2019 00:01

Doručování evropského platebního rozkazu

Nařízení o evropském platebním rozkazu a nařízení o doručování písemností musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, kdy je evropský platební rozkaz doručován žalovanému, aniž byl návrh na vydání tohoto platebního rozkazu přiložený k tomuto rozkazu vyhotoven v jednom z jazyků, o němž se má za to, že mu žalovaný rozumí, nebo k němu není připojen překlad do některého z těchto jazyků, jak vyžaduje čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností, musí být žalovaný pomocí jednotného formuláře uvedeného v příloze II posledně uvedeného nařízení řádně poučen o svém právu odmítnout přijetí dotčené písemnosti.

Vada řízení v případě opomenutí této formální náležitosti musí být zhojena v souladu s ustanoveními posledně zmíněného nařízení tím, že dotyčné osobě bude předán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.

V takovém případě se v důsledku procesního pochybení dotýkajícího se doručení platebního rozkazu spolu s návrhem na jeho vydání nestane tento platební rozkaz vykonatelným a lhůta stanovená žalovanému pro podání odporu nemůže začít běžet, takže článek 20 nařízení o evropském platebním rozkazu se nepoužije.

Požadavky čl. 8 odst. 1 nařízení o doručování písemností se tak použijí nejen na doručení samotného platebního rozkazu, ale i na doručení návrhu na jeho vydání. Obě tyto písemnosti tedy musí být doručeny adresátovi v jazyce, o němž se má ve smyslu uvedeného čl. 8 odst. 1 za to, že mu adresát bude rozumět.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1542/2016, ze dne 27. 11. 2018

07.03.2019 00:00

Rozhodování o odměně a hotových výdajích původního exekutora

V případě změny soudního exekutora se z ustanovení § 44b odst. 4 a odst. 5 exekučního řádu podává, že je třeba odlišit náklady exekuce původního exekutora, které soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, a „zvláštní“ náklady, které vznikají v souvislosti se změnou exekutora.

Pro běžné náklady exekuce původního exekutora, jež soudnímu exekutorovi vznikají bez ohledu na změnu exekutora, zásadně platí, že je hradí povinný, neboť exekuce je nadále vedena, a jde tudíž o náklady, jejichž existence není na změnu exekutora vázána. Z tohoto důvodu nový exekutor určí v souladu § 88 odst. 1 exekučního řádu „běžné“ náklady v příkazu k úhradě nákladů exekuce a uloží povinnost jejich náhrady povinnému, a příkaz původnímu exekutorovi doručí. Celková výše odměny a nákladů exekutora i nákladů oprávněného však nesmí být v důsledku změny exekutora pro povinného vyšší, než jaká by byla, pokud by ji prováděl původně pověřený exekutor. Případný rozdíl v nákladech, si ponesou původní exekutor a nový exekutor, a to v poměru podle své fakticky vynaložené exekuční činnosti v rámci daného exekučního řízení.

Se změnou exekutora se mohou pojit také „zvláštní“ náklady, vyvolané právě touto změnou; § 44b odst. 5 exekučního řádu stanoví povinnost k úhradě těchto nákladů oprávněnému. Zvýšené náklady hradí, a to bez dalšího, oprávněný exekutorovi, který tyto náklady vynaložil. Výši nákladů, a povinnost oprávněného k jejich úhradě, určí nový exekutor v usnesení, které doručí oprávněnému. „Zvláštními“ náklady exekuce se rozumí náklady skutečně vynaložené, respektive hotové výdaje spojené se samotným „technicko – organizačním a faktickým“ provedením změny osoby soudního exekutora v exekuci, a nejedná se o náhradu odměny původního exekutora, ani o možnost paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 vyhlášky; jde tedy o prokázané hotové výdaje spojené se změnou exekutora, jež mají původ svého vzniku právě v této skutečnosti (tj. nebylo-li by změny exekutora, nebyly by vynaloženy), a nikoliv o běžné náklady exekuce, které jsou řešeny ve výše uvedeném režimu. Vynaložení „zvláštních“ nákladů je povinen exekutor prokázat.

Zároveň je však třeba mít na zřeteli, že nevypořádané vztahy mezi stávajícím soudním exekutorem a původním soudním exekutorem, nelze přičítat k tíži účastníkům řízení. V příkazu k úhradě nákladů exekuce se proto nelze zabývat tím, zda původní soudní exekutor porušil některou z povinností stanovenou v usnesení § 15 odst. 5 exekučního řádu. Pokud tedy soudní exekutor, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl, nepředal spisy a plnění vymožená v exekuci nově jmenovanému exekutorovi, nelze tuto skutečnost klást k tíži oprávněnému, jenž využil své zákonné možnosti a požádal o změnu exekutora. Náklady spojené s rekonstrukcí exekučního spisu a vymáháním plnění vymoženého v exekuci původním exekutorem nelze považovat za „zvláštní“ náklady exekuce spojené se změnou exekutora, k jejichž úhradě by byl zavázán oprávněný.

V intencích § 11 odst. 5 vyhlášky se při rozhodování o odměně původního exekutora, jehož pověření zaniklo, zohlední také důvody, pro které došlo ke změně exekutora. V případě, kdy soudní exekutor nebyl pověřen vedením exekuce nebo pokud oprávnění exekutora zaniklo z důvodů, které exekutor zavinil, odměna mu nenáleží. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že o nepřiznání odměny exekutorovi lze uvažovat jen ve výjimečných případech, kdy kde změně exekutora dojde jeho zaviněním. Jestliže byl původní exekutor odvolán z funkce ministrem spravedlnosti na vlastní žádost v souladu s § 15 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, nelze z této skutečnosti dovodit takové zavinění exekutora, které by zakládalo důvod pro nepřiznání odměny.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3944/2018, ze dne 4. 12. 2018

19.02.2019 00:01

Posouzení mravnosti rozhodčím nálezem přisouzeného plnění jako celku

Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že důvodem pro zastavení exekuce vedené na základě exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu sama o sobě není skutečnost, že rozhodčí nález přisoudil plnění, které je v rozporu s dobrými mravy. Současně však dovodil, že pro účely posouzení návrhu povinného na zastavení exekuce musí soud provést celkové vyhodnocení, zda případný rozpor rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy (zde uložení veškerých povinností založených úvěrovou smlouvou) v kontextu s okolnostmi, za nichž došlo k založení povinností přiznaných rozhodčím nálezem a k uzavření rozhodčí smlouvy včetně mechanismu ustavení osoby rozhodce, nevede k závěru, že tato konání ve svém celku jsou v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele.

Ačkoli tedy přezkum věcné správnosti vykonávaného exekučního titulu není jako takový v exekučním řízení přípustný, není vyloučeno, aby se otázka platnosti „hlavní“ (zde úvěrové) smlouvy stala významnou pro hodnocení i na ni navazující rozhodčí smlouvy, a to s tím rozhodným směřováním, jímž je posouzení, zda vzhledem k jejímu obsahu a procesu jejího sjednání byla dána pravomoc rozhodce k vydání vykonávaného rozhodčího nálezu. I přesto, že neplatnost smlouvy hlavní sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí a ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) není postiženo kolizí se zde rozhodnými „dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby „slabší strany“).

Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že přisoudil-li rozhodce oprávněnému plnění, které není v rozporu s dobrými mravy, není možné, aby byl rozhodčí nález shledán nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce byla zastavena. Proto je namístě zabývat se posouzením přiměřenosti výsledku rozhodčího řízení, a to zejména mírou a zjevností rozporu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (i s ohledem na výši smluvní pokuty, na smluvní úrok z poskytnuté částky), s přihlédnutím k možnému zneužití finanční tísně spotřebitele i k míře indicií, které podporují závěr o ekonomické provázanosti rozhodce s oprávněným. Zohlednit je rovněž třeba i způsob ustanovení rozhodce, míru a odůvodněnost pasivity povinného – spotřebitele, který své námitky ve vztahu ke způsobu určení rozhodce, jakož i hmotněprávní výhrady k plnění, které bylo v rozhodčím řízení přiznáno, nevznesl již při podpisu rozhodčí smlouvy, případně v rozhodčím řízení či v rámci žaloby podle ustanovení § 31 zákona o rozhodčím řízení.

Toto zkoumání je třeba provést nejen jednotlivě v dílčích částech, ale i komplexně v celkovém úhrnu. Argumentací a maiori ad minus pak nelze než dovodit, že tentýž způsob posouzení je třeba použít i pro dílčí přezkum souladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, ze dne 27. 11. 2018

18.01.2019 00:03

ÚS: Nejednotnost rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčí doložky

Analytická právní věta

Rozhodný okamžik z hlediska sjednocení rozhodovací praxe ohledně absolutní neplatnosti rozhodčí smlouvy nebo doložky neobsahující konkrétní určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení pro rozpor se zákonem představuje 11. květen 2011, kdy bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010; v případě pozdějšího nařízení exekuce, jejího následného zastavení z důvodu nepřípustnosti založené na nezpůsobilosti exekučního titulu je potřebné náležitě zkoumat a odůvodnit zachování potřebné míry pečlivosti ze strany oprávněné při posuzování otázky zavinění nákladů exekuce; opačný postup může znamenat porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek.

PRÁVNÍ VĚTY

I. Jestliže soudní exekutor či exekuční soud dospěje k závěru, že náklady exekuce a exekučního řízení má nést povinný (v situaci, kdy exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu, že exekuční titul byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a návrh na nařízení exekuce byl podán po sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů stran této otázky), pak je třeba, aby tento svůj závěr – odklánějící se od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu i Nejvyššího soudu –, dostatečně fundovaně podložil. Neučiní-li tak, resp. založí-li svoji argumentaci na poukazech na nepřiléhavou rozhodovací praxi Ústavního soudu či Nejvyššího soudu, poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu a na spravedlivý proces, jehož integrální součástí jsou i principy předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany oprávněné důvěry v právo.

II. Chce-li soudní exekutor či exekuční soud užít moderačního práva, které mu poskytuje § 150 o. s. ř., nelze se spokojit s pouhým odkazem na pasivitu jednoho z účastníků řízení, musejí tak učinit při zohlednění všech relevantních skutkových okolností dané věci. K těm patří i fakt, že oprávněný si měl být (s ohledem na své postavení profesionála v oblasti poskytování úvěrů) vědom toho, že od počátku v exekučním řízení uplatňuje nezpůsobilý exekuční titul a tento protiprávní stav nadále vědomě udržoval.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2728/17, ze dne 12. 11. 2018

08.01.2019 00:02

Zastavení exekuce z důvodu promlčení soudcovského zástavního práva

I. Vzhledem k tomu, že soudcovské zástavní právo má stejný obsah a hmotněprávní účinky jako jiná (jinak vzniklá) zástavní práva, od nichž se liší pouze způsobem svého zřízení, a že se též stejně realizuje, promlčuje se podle stejných pravidel jako jiná zástavní práva.

II. K zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva může dojít z důvodů uvedených v ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ [s výjimkou písm. e)]; za podmínek uvedených v ustanovení § 268 odst. 4 OSŘ může být výkon rozhodnutí zastaven zčásti. Důvodem pro zastavení však nemohou být skutečnosti, které nastaly až po podání návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí, neboť soud může zastavit výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pouze z důvodu, že neměl být nařízen buď vůbec, nebo jen pro nižší pohledávku. Tomu také odpovídá, že v případě zastavení výkonu rozhodnutí (zcela) soudcovské zástavní právo zanikne od počátku (ex tunc) a že v případě částečného zastavení výkonu rozhodnutí platí, že soudcovské zástavní právo bylo od počátku (s účinky ex tunc) zřízeno pouze pro pohledávku ve zbývající výši po částečném zastavení výkonu rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že promlčení soudcovského zástavního práva je skutečností nastalou až po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jeho zřízením, která není způsobilá odůvodnit závěr, že tento výkon rozhodnutí neměl být nařízen, nemůže být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Je proto správný závěr soudů, že za těchto okolností má žalobce, který namítá promlčení soudcovského zástavního práva zřízeného na předmětných nemovitostech, naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy soudcovským zástavním právem, neboť bez tohoto určení by žalobce nemohl dosáhnout výmazu soudcovského zástavního práva z katastru nemovitostí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5209/2017, ze dne 23. 10. 2018

08.01.2019 00:00

Posouzení existence pohledávky navržené k započtení exekučním soudem

Existenci pohledávky navržené k započtení musí posoudit i ten exekuční soud, v rámci jehož řízení bylo započtení pohledávky uplatněno. Skutečnost, že exekuční soud v protisměrné exekuci zkoumal, zda má oprávněný (v tomto řízení povinný) právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla v Dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce sjednána, a dospěl k závěru o platnosti Dodatku č. 1, nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro toto exekuční řízení ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

Exekuční titul vykonávaný v tomto exekučním řízení je odlišný od exekučního titulu vykonávaného v protisměrné exekuci, takže již z tohoto pohledu se nejedná o týž předmět řízení. Současně nelze přehlédnout, že exekuční soud je vázán výrokem exekučního titulu ve vazbě na jeho odůvodnění, věcnou správnost exekučního titulu není oprávněn přezkoumávat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1545/2018, ze dne 17. 10. 2018

04.01.2019 00:03

Provádění exekuce před nabytím právní moci exekučního příkazu

Má-li procesně nesprávný postup exekutora za následek, že dochází k předčasnému započetí s prováděním exekuce nebo dokonce k provedení exekuce, avšak tato vada je dodatečně zhojena tím, že exekuční příkaz následně nabude právní moci, není to samo o sobě důvodem pro zastavení exekuce jako celku podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nelze totiž přehlížet, že exekuce probíhá na základě vykonatelného exekučního titulu, a není proto důvod ji jako celek zastavovat s odůvodněním, že je ve svém základu vedena nedůvodně.

Porušil-li zde tedy soudní exekutor ustanovení § 47 odst. 2 ex. řádu tím, že přistoupil k provedení exekuce, aniž by exekuční příkaz provedením zastupitelných prací a výkonů nabyl právní moci, stále se jedná o vedení exekuce, jež se uskutečňuje na základě pověření exekutora k vedení exekuce. Protože nejde o činnost, která by se odehrávala mimo rámec exekuce, není na místě exekuci za situace, kdy exekuční příkaz již (třeba i po částečné nebo dokonce úplné realizaci povinnosti uložené exekučním příkazem) nabyl právní moci, zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odůvodněním, že exekuce je nepřípustná proto, že plnění z exekučního titulu bylo realizováno mimo rámec exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2661/2018, ze dne 25. 9. 2018

14.12.2018 00:01

ÚS: Plnění povinného před doručením vyrozumění o zahájení exekuce

Pokud stěžovatel evidentně plnil před tím, než se o zahájení exekuce „úředně“ dověděl, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Soudní exekutor proto není oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky uvedené ve Výzvě k dobrovolnému plnění, když v době jejího vydání a doručení stěžovateli již byla pohledávka (jistina) zaplacena. Smysl a účel exekučního řízení spočívá ve vymožení pohledávky oprávněného, nikoliv v postihu povinného v podobě povinnosti platit další náklady řízení exekutorovi za to, že údajně „úmyslným“ plněním přímo oprávněnému znemožnil vyčíslit větší odměnu exekutora.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 600/17, ze dne 8. 11. 2018

13.12.2018 00:01

Návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.

Podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska svého obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 6. 4. 2016, podle kterého s ohledem na skutečnost, že exekuce byla zahájena v lednu toho roku, soudní exekutor provádí lustrace majetku povinného, doposud byla dohledána pouze mzda povinného ve věznici, avšak prozatím nelze konstatovat, že je povinný nemajetný. Ačkoliv lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, zásadně vyhovuje shora uvedeným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný z důvodu krátkého trvání exekučního řízení a nedokončení šetření a nevyčerpání všech možností způsobu provedení exekuce soudním exekutorem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3119/2018, ze dne 10. 9. 2018

07.12.2018 00:05

ÚS: Pozastavení řidičského oprávnění za účelem vymožení dluhu

Zastavení exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného z důvodu nabytí zletilosti oprávněnými, kteří se domáhají vymožení nedoplatku na výživném za dobu jejich nezletilosti, tak představuje porušení jejich práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a též práva na zvláštní ochranu dětí a mladistvých zaručeného článkem 32 odst. 1 Listiny.

O. s. ř. nestanoví nepřípustnost dovolání, v nichž dovolatel předkládá právní otázku, jejíž řešení má dovolací soud za zřejmé a jednoduché.

Postupoval-li Nejvyšší soud tak, že dovolání jako nepřípustné odmítl, přestože sám připustil, že mu dovolatelé předkládají právní otázku dosud neřešenou, porušil právo stěžovatelů na přístup k soudu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 50/18, ze dne 23. 10. 2018

24.10.2018 00:01

Zastavení exekuce rozhodčího nálezu na návrh povinného-spotřebitele

Zákon o rozhodčím řízení nelze obcházet v představě, že lze ochranu nalézt v následném řízení exekučním. Pakliže se tak má – až zde – stát, pak jen tehdy, je-li nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (především ústavněprávních), tj. měl-li by být vykonán rozhodčí nález, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu. Tak by tomu bylo tehdy, jestliže by exekuce exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu, který nebyl v předepsaném nalézacím řízení zrušen, vedla k vynucení povinnosti, která je ve zcela zjevném rozporu s hmotným právem.

Proto není namístě vyhovět návrhu povinného-spotřebitele na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jenž je odůvodněn tím, že hmotněprávní jednání, které bylo podkladem pro vydání exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu, dále rozhodčí smlouva, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, jakož i rozhodčí nález ve svém celkovém a společném úhrnu směřují k poškození povinného-spotřebitele, jestliže plnění, které exekuční titul ve formě rozhodčího nálezu povinnému ukládá (a jež je vykonáváno), nelze posoudit jako povinnost, která je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, pakliže během řízení nevyplynuly ani žádné jednotlivé okolnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o neplatnosti rozhodčí smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, ze dne 1. 8. 2018

15.10.2018 00:01

Námitka rozporu cizího rozhodnutí s veřejným pořádkem

I. Mohl-li povinný uplatnit námitku výhrady veřejného pořádku v řízení o prohlášení vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí podle Nařízení Brusel I a neučinil tak, nelze se jich s úspěchem domáhat ve fázi návrhu na zastavení exekuce. Námitka výhrady veřejného pořádku jako jiného důvodu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pro který bude výkon rozhodnutí zastaven, zůstane tedy zachována jen potud, pokud nemohla být uplatněna, případně, jejíž argumentace nemohla být použita, již v řízení o prohlášení vykonatelnosti.

II. Obecně platí, že není bez dalšího v rozporu s veřejným pořádkem, pokud cizozemské právní normy přiznají v rámci tamních řízení konkrétním osobám určitá práva, popřípadě povinnosti, jež se potom promítají v možnosti stát se účastníkem řízení o výkon tohoto rozhodnutí v jiném státě, přestože právní úprava stran sporu ve státu uznání či výkonu je odlišná.

Namítá-li dovolatel, že rozpor s veřejným pořádkem je dán tím, že na základě české právní úpravy (manželských) majetkových poměrů a (jiných) závazkových vztahů by nemohlo dojít ke vzniku toho závazku, který byl cizozemským soudem uznán jako platný, a o němž by tedy naopak tuzemský soud nemohl rozhodnout tak, že by jeho rozhodnutí bylo poté exekučním titulem, pak o důvod, jenž by byl pro porušení veřejného pořádku relevantní ve vztahu k jinak vyznívajícímu cizozemskému rozhodnutí, nejde.

Platí totiž, že pouhá odlišnost právní úpravy, jejíž účinky v zemi výkonu rozhodnutí nevyvolají žádné zvlášť negativní důsledky pro tamější právní řád jako celek (nikoli jen vůči jednotlivému majetkovému institutu), výhradu rozporu s veřejným pořádkem založit nemohou.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 981/2018, ze dne 8. 8. 2018

27.09.2018 00:02

ÚS: K povinnosti vypořádat se s námitkou účastníka řízení

I. Ze žádné části odůvodnění napadeného rozsudku obvodního soudu není zřejmé, z jakého důvodu měla na základě přiměřené aplikace ustanovení § 337h odst. 4 občanského soudního řádu – které stanoví předmětnou informační povinnost exekutorovi v případech skončení exekuce jejím zastavením – pro exekutora vyplývat informační povinnost i v případech, kdy exekuce skončila vymožením dlužné částky.

II. V případě, že napadený rozsudek obvodního soudu je nedostatečně odůvodněn a obvodní soud se v něm dostatečně nevypořádal s námitkou stěžovatele – exekutora, že mu zákon povinnost informovat o skončení exekuce příslušný katastrální úřad neukládal, bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2177/17, ze dne 28. 8. 2018