// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 09.03.2022

Exekuce prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky

Návrh podaný soudnímu exekutorovi za účelem prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě jedním ze spoluvlastníků předmětné nemovité věci, jejichž spoluvlastnictví k věci bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno s tím, že věc se má prodat ve veřejné dražbě, je návrhem, jenž směřuje k zahájení exekučního řízení ve smyslu § 37 ex. řádu.

Protože § 348 o. s. ř. se přiměřeně použije i v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu, lze na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nařídit exekuci prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Dojde-li k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vystupuje jako oprávněná osoba ten ze spoluvlastníků, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podal, přičemž je nerozhodné, jaké postavení s ohledem na povahu sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nalézacím řízení zastával. Protože účastníky o výkon rozhodnutí (exekuci) musí být všichni spoluvlastníci, což vyplývá z hmotně právní úpravy spoluvlastnictví, je třeba ostatní spoluvlastníky považovat z procesního hlediska za osoby povinné, protože proti nim návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) směřuje. Postavení oprávněných mají spoluvlastníci, jak vyplývá z § 348 odst. 2 o. s. ř., pro účely rozvrhu výtěžku prodeje.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě. Prodej nemovitosti navrhla soudnímu exekutorovi pouze oprávněná, když podala exekuční návrh na výkon exekučního titulu. Pro posouzení věci je předně nezbytné rozlišit, zda jde v projednávané věci o dražbu nemovitosti prováděnou exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu, nebo o dražbu ve smyslu § 348 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci navrhla realizaci exekučního titulu prodejem ve veřejné dražbě oprávněná (jeden ze spoluvlastníků), jde o návrh na provedení dražby předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení ve smyslu § 348 o. s. ř., § 50 a § 69 ex. řádu. Je faktem, že účastníci se mohli dohodnout na společnému prodeji předmětných nemovitostí. Za takových okolností mohli společně iniciovat prodej předmětných nemovitostí exekutorem při využití § 76 odst. 2 ex. řádu. Taková dražba by se uskutečnila mimo rámec jakéhokoliv soudního řízení. Jestliže však k takovému společnému postupu účastníků nedošlo a naopak jeden z nich podal exekuční návrh podle § 37 ex. řádu směřující k exekuci rozdělením společné věci skrze její prodej (§ 348 o. s. ř.), koná se dražba předmětných nemovitých věcí v rámci exekuce a nejedná se tedy o situaci, kdy exekutor uskutečňuje dražbu jako tzv. jinou činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3361/2021, ze dne 7. 12. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 37 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 76 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. 20 EXE 647/2020-39, zastavil řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce (výrok II), zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 5. 2020, č. j. 024 EX 207/20-20 (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách povinných (výrok IV). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 12. 2019, č. j. 8 C 97/2017-174, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněné a povinného 1) B. N., k nemovité věci – pozemku parc. č. XY, zahrada, zapsanému na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „nemovitost č. 1“), a bylo nařízeno vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prodejem nemovitosti č. 1 ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi oprávněnou a povinným 1) rozdělen tak, že oprávněné připadne ½ výtěžku a povinnému 1) připadne ½ výtěžku; dále bylo exekučním titulem zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněné a povinné 2) D. U. k nemovité věci – pozemku st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný dům čp. XY, XY, stojící na pozemku st. XY, zapsané na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY (dále též jen „nemovitost č. 2“; nemovitosti č. 1 a č. 2 dále společně jako „předmětné nemovitosti“), a bylo nařízeno vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prodejem nemovitosti č. 2 ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi oprávněnou a povinnou 2) rozdělen tak, že oprávněné připadne ½ výtěžku a povinné 2) připadne ½ výtěžku. Soud prvního stupně dovodil, že v projednávané věci jde o prodej nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí ve smyslu tzv. další činnosti exekutora. Soudní exekutor v těchto případech v rámci své tzv. další činnosti provádí dražbu na návrh kteréhokoliv ze spoluvlastníků, nejde však o exekuci prováděnou exekutorem. Ve věci proto není vedena exekuce ve smyslu ustanovení § 37 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ex. řád“, kde by na jedné straně byl oprávněný a na straně druhé povinný, byť jsou tak strany označeny. Jde o provedení dražby exekutorem ve smyslu § 76 odst. 2 ex. řádu, podle kterého se postupuje přiměřeně podle exekučního řádu, exekuce však neprobíhá. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci exekuce neprobíhá, nelze exekuci z podstaty věci ani zastavit. Soud prvního stupně proto z důvodu, že je ve věci dána neodstranitelná podmínka řízení, řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce zastavil.

2. Krajský soud v Praze k odvolání povinných 1) a 2) usnesením ze dne 1. 12. 2020, č. j. 8 Co 1378/2020-56, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2020, č. j. 20 EXE 647/2020-39, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o realizaci ustanovení § 1147 občanského zákoníku, kdy je zrušené podílové spoluvlastnictví vypořádáváno prodejem věci ve veřejné dražbě ve smyslu § 348 občanského soudního řádu a § 76 odst. 2 ex. řádu. V obou případech je možné řízení zahájit pouze na návrh, který je oprávněn podat kterýkoliv ze spoluvlastníků a účastníky řízení musí být všichni spoluvlastníci. Byť jde o řízení zahájené na návrh v dané věci ve smyslu § 37 ex. řádu, nejde o řízení, které směřuje k nucenému vymožení povinnosti uložené vykonatelným exekučním titulem a ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu se na realizaci prodeje společné věci a rozdělení výtěžku použijí pouze přiměřeně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, dovodil-li, že je dán důvod k zastavení řízení o návrhu povinných 1) a 2) na zastavení exekuce, protože není vedeno exekuční řízení, které by bylo možné zastavit a není tak dána podmínka řízení ve smyslu § 104 odst. 1 občanského soudního řádu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 2) dovolání, jehož přípustnost zakládá na otázkách procesního práva, které doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, konkrétně zda bylo v projednávané věci proti povinným zahájeno a vedeno exekuční řízení směřující k nucenému vymožení povinnosti uložené vykonatelným exekučním titulem a je možné vyhovět návrhu povinné 2) na zastavení exekuce, a zda jiná činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu je činností zahajovanou na návrh podle ustanovení § 37 ex. řádu, jak tomu má být v projednávané věci, či jde o činnost vykonávanou exekutorem na základě návrhu objednatele k provedení takové činnosti a následně uzavření smlouvy s exekutorem. Namítá, že oprávněná podala exekuční návrh podle ustanovení § 37 ex. řádu, ve kterém se domáhá splnění povinnosti uložené exekučním titulem, spočívající v nuceném výkonu exekučního titulu a exekuční soud k tomuto návrhu pověřil soudního exekutora vedením exekuce, aniž by shledal důvod pro nevyhovění exekučnímu návrhu. Z následného vyrozumění o zahájení exekuce doručeného povinné 2) se nepochybně podává, že je vedeno řízení ve smyslu ustanovení § 37 ex. řádu k vynucení povinnosti uložené exekučním titulem, včetně zaplacení nákladů oprávněné a nákladů exekuce. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není vedeno exekuční řízení, ale jde o tzv. další činnost exekutora. Ustanovení § 76 ex. řádu upravuje jednak tzv. další činnost exekutora z pověření soudu, tj. činnost, kterou je exekutor povinen vykonávat, je-li mu soudem uložena (srov. § 76 odst. 1 ex. řádu) a činnost dražební, kterou vykonává na základě písemné smlouvy s objednatelem dražby (srov. § 76 odst. 2 ex. řádu), nikoliv však na základě pověření exekutora. V projednávané věci žádná smlouva exekutora s objednatelem dražby, která by definovala výši vyvolávací ceny, odměnu exekutora apod., uzavřena nebyla. Naopak byla zahájena exekuce podle § 37 ex řádu k vymožení plnění, ač povinná 2) svou povinnost nijak neporušila a ač vůbec nebyla oprávněnou vyzvána ke společnému prodeji předmětné nemovitosti č. 2. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud unesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, zda je správný právní názor odvolacího soudu, podle něhož návrh jednoho ze spoluvlastníků věci, jejichž spoluvlastnictví k věci bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno s tím, že věc se má prodat ve veřejné dražbě, podaný soudnímu exekutorovi za účelem prodeje předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě, není návrhem, jenž by směřoval k zahájení exekučního řízení ve smyslu § 37 ex. řádu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné 2) je opodstatněné.

5. Podle ustanovení § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

6. Podle ustanovení § 348 o. s. ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí (odstavec 1). Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci (odstavec 2). Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví soud výkon rozhodnutí (odstavec 3).

7. Podle ustanovení § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na exekuci prodejem movitých věcí a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí.

8. Podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

9. Dovolací soud již dříve (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3623/2010) dovodil, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku není rozsudkem, jímž by byla stanovena nějaká povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci (neobsahuje tedy žádnou lhůtu ke splnění povinnosti). Záleží proto na postoji spoluvlastníků, zda na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovitosti a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 348 o. s. ř., § 50,§ 69 ex. řádu). Protože § 348 o. s. ř. se přiměřeně použije i v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu, lze na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nařídit exekuci prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky.

10. Dojde-li k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vystupuje jako oprávněná osoba ten ze spoluvlastníků, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podal, přičemž je nerozhodné, jaké postavení s ohledem na povahu sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (iudicium duplex) v nalézacím řízení zastával. Protože účastníky o výkon rozhodnutí (exekuci) musí být všichni spoluvlastníci, což vyplývá z hmotně právní úpravy spoluvlastnictví, je třeba ostatní spoluvlastníky považovat z procesního hlediska za osoby povinné, protože proti nim návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) směřuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 2008, str. 133, shodně též Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 710). Postavení oprávněných mají spoluvlastníci, jak vyplývá z § 348 odst. 2 o. s. ř., pro účely rozvrhu výtěžku prodeje.

11. Nejvyšší soud se rovněž již dříve (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020, uveřejněné pod číslem 32/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zabýval otázkou výkladu pojmu veřejná dražba uvedeného v ustanovení § 1147 o. z. ve vztahu k provedení této dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách (dále též jen „zákon č. 26/2000 Sb.“) a též možnosti provedení veřejné dražby podle ustanovení § 348 odst. 1 o. s. ř. Dospěl přitom k závěru, že vzhledem k tomu, že občanský zákoník v ustanovení §§ 1359 odst. 1 a 1113 rozlišuje veřejnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb. přímo ve svém textu od dražeb prováděných podle jiných právních předpisů, při doslovném výkladu ustanovení § 1147 o. z. by bylo možné vyložit, že občanský zákoník při prodeji ve veřejné dražbě při prodeji nemovité věci po zrušení spoluvlastnictví měl na mysli jen dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb. Protože však zákonodárce ponechal v účinnosti ustanovení § 348 o. s. ř., je zřejmé, že i podle tohoto ustanovení ve spojení s ustanovením § 69 ex. ř. lze dospět k závěru, že i po účinnosti občanského zákoníku lze provést uvedenou dražbu i soudem či soudním exekutorem.

12. V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě. Prodej nemovitosti navrhla soudnímu exekutorovi pouze oprávněná, když podala exekuční návrh na výkon exekučního titulu. Pro posouzení věci je předně nezbytné rozlišit, zda jde v projednávané věci o dražbu nemovitosti prováděnou exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu, nebo o dražbu ve smyslu § 348 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci navrhla realizaci exekučního titulu prodejem ve veřejné dražbě oprávněná (jeden ze spoluvlastníků), jde o návrh na provedení dražby předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení ve smyslu § 348 o. s. ř., § 50 a § 69 ex. řádu. Je faktem, že účastníci se mohli dohodnout na společnému prodeji předmětných nemovitostí. Za takových okolností mohli společně iniciovat prodej předmětných nemovitostí exekutorem při využití § 76 odst. 2 ex. řádu (srov. KASÍKOVÁ, Martina, ŠIMKA, Karel. § 76 [Činnost na základě pověření soudem dobrovolná dražba]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 556-557). Taková dražba by se uskutečnila mimo rámec jakéhokoliv soudního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3623/2010). Jestliže však k takovému společnému postupu účastníků nedošlo a naopak jeden z nich podal exekuční návrh podle § 37 ex. řádu směřující k exekuci rozdělením společné věci skrze její prodej (§ 348 o. s. ř.), koná se dražba předmětných nemovitých věcí v rámci exekuce a nejedná se tedy o situaci, kdy exekutor uskutečňuje dražbu jako tzv. jinou činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu. Uvedené mj. plyne i z ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 26/2000 Sb., jenž výslovně předpokládá, že exekuční realizace rozsudku o rozdělení věci skrze její prodej má za následek upuštění od dobrovolné dražby takové věci, když toto pravidlo lze vztáhnout i na případ, kdy se v pozici dražební ocitá exekutor v rámci své tzv. jiné činnosti podle § 76 odst. 2 ex. řádu. Výše uvedené lze zaštítit rovněž argumentem, že oprávněná jako spoluvlastnice věci, jejíž spoluvlastnictví bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno, není na základě tohoto rozsudku výlučným vlastníkem věci ani osobou, jež je samostatně oprávněna disponovat s věcí, jak předpokládá ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu. Na základě předmětného rozsudku (exekučního titulu) jí vzniklo pouze oprávnění navrhnout exekuční prodej věci ve veřejné dražbě; z výroku rozsudku rozhodně nelze dovodit, že by oprávněné mělo vzniknout materiální právo (např. výlučné vlastnictví k věci), které by zakládalo její samostatné a obecné oprávnění s věcí disponovat.

13. Ze shora uvedeného se tedy podává, že návrh, na jehož základě má exekutor podle jednoho ze spoluvlastníků věci, jejichž spoluvlastnictví k věci bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno s tím, že věc se má prodat ve veřejné dražbě, je návrhem, jenž směřuje k zahájení exekučního řízení ve smyslu § 37 ex. řádu. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, jeho právní názor není v souladu se shora uvedenou ustálenou judikaturou odvolacího soudu. Z tohoto důvodu nebyl dán důvod pro zastavení řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce a je proto nezbytné se v dalším řízení tímto návrhem zabývat.

14. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, a proto dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

15. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

16. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů