// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 15.02.2022

Přezkum nákladů exekuce v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty

O nákladech exekuce a nákladech účastníků rozhoduje soudní exekutor zvlášť v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě je následně vymáhá. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení podat ve lhůtě 8 dnů od doručení námitky; jestliže soudní exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, rozhodne o nich exekuční soud, proti jehož rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek. Podkladem pro zahrnutí nákladů soudního exekutora do rozvrhového usnesení může být pouze pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Při rozhodování o rozvrhu tedy soudní exekutor ohledně výše nákladů a oprávněného a povinného subjektu pohledávky na nákladech exekuce a nákladech účastníků řízení vychází z pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Pokud účastníci řízení nesouhlasí s určením nákladů, mají možnost vznést proti příkazu v zákonné lhůtě námitky, které následně přezkoumá soud. V rámci rozvrhového řízení proto soudnímu exekutorovi (resp. soudu při odvolacím přezkumu) již nepřísluší přezkoumávat výši nákladů či otázku, kdo je povinen je hradit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2420/2021, ze dne 7. 12. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 348 odst. 1 o. s. ř.
§ 348 odst. 2 o. s. ř.
§ 87 EŘ
§ 88 odst. 3, odst. 4 EŘ

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Soudní exekutor JUDr. O. H., Ph.D., Exekutorský úřad P., usnesením ze dne 25. 2. 2021, č. j. 147 EX 1082/19-77, rozdělil rozvrhovanou podstatu ve výši 4 450 000 Kč tak, že oprávněné J. M. se přiznává částka ve výši 2 225 000 Kč a povinnému L. M. se přiznává částka ve výši 1 467 199,97 Kč (výrok I.). Dále z rozdělované podstaty uspokojil pohledávku soudního exekutora JUDr. O. H., Ph.D., na nákladech exekuce ve výši 731 100,03 Kč (výrok II.) a pohledávku oprávněné J. M. ve výši 26 700 Kč (výrok III.). Tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána.

2. Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a oprávněné nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Pokud jde o náhradu nákladů exekuce, uvedl, že je třeba přihlédnout i k řízení, které předcházelo vydání rozvrhového usnesení a k jeho relativně samostatným fázím, kdy ve fázi následující již nelze řešit otázku, o které bylo pravomocně rozhodnuto. V rozvrhovém usnesení totiž soudní exekutor nerozhoduje o nákladech exekuce, tj. o tom, v jaké výši a kdo z účastníků je má hradit, ale o tom, jakým způsobem bude rozvržen výtěžek z dražby na úhradu pohledávek účastníků, popř. přihlášených věřitelů. Podkladem pro určení výše nákladů je pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce (dále též jen „PÚNE“), který soudní exekutor vydává ve smyslu § 88 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Náklady exekuce a náklady oprávněné byly určeny v PÚNE ze dne 27. 10. 2020, č. j. 147 EX 1082/19-49, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2021. Tímto příkazem bylo povinnému uloženo nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 731 100,03 Kč (výrok II.), povinný podal proti PÚNE námitky, ale pouze do částky 3 859,90 Kč, která odpovídala vyúčtování společnosti OK dražby s. r. o. za provedenou inzerci plánované dražby na dražebním portálu www.okdrazby.cz. Následné námitky povinného soudní exekutor předložil k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o nich rozhodl usnesením ze dne 30. 12. 2020, sp. zn. 67 EXE 3217/2019, tak, že je zamítl. V řízení o rozvrhu rozdělované podstaty již nelze výši nákladů exekuce, stejně jako výši nákladů oprávněné (26 700 Kč) přezkoumávat.

3. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spojuje s tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Za takové považuje otázky:

1) zda v případě exekuce prodejem společné nemovité věci se pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení při rozvrhu výtěžku uspokojuje z podílu obou účastníků, či zda má být uspokojena toliko z podílu povinného,

2) zda je ustanovení § 348 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), k ustanovení § 87 odst. 3 exekučního řádu v poměru speciality, tedy zda v případě exekuce prodejem společné nemovité věci se náklady exekuce soudního exekutora uspokojují postupem podle § 348 odst. 2 o. s. ř., nikoliv podle § 87 odst. 3 exekučního řádu,

3) zda v případě exekuce prodejem společné nemovité věci má účastník řízení, který podal exekuční návrh, právo na náhradu nákladů řízení podle § 87 odst. 2 exekučního řádu, ačkoliv se podle § 348 odst. 2 o. s. ř. na spoluvlastníky hledí jako na oprávněné, a

4) zda v případě exekuce prodejem společné nemovité věci se pohledávka oprávněného na náhradě nákladů řízení odečítá z výtěžku, který připadá povinnému.

4. Podle názoru povinného § 348 odst. 1 o. s. ř. upravuje speciálně úhradu nákladů řízení a odměny soudního exekutora v případě prodeje společné věci. Proto se i náklady soudního exekutora uspokojí podle tohoto ustanovení, nikoliv podle § 87 odst. 3 exekučního řádu. Odvolací soud tak měl náklady rovnoměrně rozdělit mezi oba účastníky řízení.

5. Povinný proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací praxi neřešil otázku možnosti přezkumu nákladů exekuce a nákladů účastníka exekučního řízení, jež byly pravomocně stanoveny příkazem k úhradě nákladů exekuce, v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty. Dovolání není důvodné.

7. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

8. Zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovité věci do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek, a to 1) nařízení exekuce a pověření soudního exekutora jejím vedením (resp. následné vydání exekučního příkazu prodejem nemovité věci), 2) určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství a určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, popř. rozhodnutí o zániku práva nájemního, pachtovního či odpovídajícího věcnému břemeni, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudního exekutora (resp. soudu), účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018, ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, či ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008).

9. Exekuce prodejem nemovité věci končí rozvrhem rozdělované podstaty, kdy soudní exekutor rozhoduje, v jakém pořadí a výši budou uspokojeny jednotlivé pohledávky, a to včetně pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce a pohledávky oprávněného na nákladech řízení, jež se uspokojují ve skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. (srov. § 66 odst. 7 exekučního řádu).

10. O nákladech exekuce a nákladech účastníků rozhoduje soudní exekutor zvlášť v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě je následně vymáhá (§ 87 a násl. exekučního řádu). Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení podat ve lhůtě 8 dnů od doručení námitky; jestliže soudní exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, rozhodne o nich exekuční soud, proti jehož rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek (viz § 88 odst. 3, odst. 4 exekučního řádu). Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uzavřel, že podkladem pro zahrnutí nákladů soudního exekutora do rozvrhového usnesení může být pouze pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2087/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5079/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1273/2017).

11. Při rozhodování o rozvrhu tedy soudní exekutor ohledně výše nákladů a oprávněného a povinného subjektu pohledávky na nákladech exekuce a nákladech účastníků řízení vychází z pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Pokud účastníci řízení nesouhlasí s určením nákladů, mají možnost vznést proti příkazu v zákonné lhůtě námitky, které následně přezkoumá soud. V rámci rozvrhového řízení proto soudnímu exekutorovi (resp. soudu při odvolacím přezkumu) již nepřísluší přezkoumávat výši nákladů či otázku, kdo je povinen je hradit.

12. V projednávané věci vydal soudní exekutor po provedené dražbě a po právní moci usnesení o příklepu dne 30. 10. 2020 částečný příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 147 EX 1082/19-49, jímž určil výši nákladů oprávněné částkou 26 700 Kč, které je povinen uhradit povinný, a výši nákladů exekuce částkou 731 100,03 Kč, které je povinen uhradit povinný. Povinný proti příkazu podal včasné námitky, o kterých následně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 12. 2020, č. j. 67 EXE 3217/2019-28, tak, že je zamítl. Příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci dne 12. 1. 2021.

13. Závěr odvolacího soudu, že pokud bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti povinného hradit náklady exekutora a náklady oprávněné a povinný v příslušné fázi exekuce proti stanovené povinnost námitky neuplatnil, nemůže k nim odvolací soud v rámci přezkumu rozvrhového usnesení přihlédnout, je tedy správný, a Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné oprávněné žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů