// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 11.12.2023
Povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem
I. Obecně platí, že povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží vždy, lze-li očekávat, že náklady důkazu vůbec vzniknou. Jelikož jde pouze o zálohu na náklady důkazu, musí být záloha vyměřena tak, aby nepřekročila předpokládanou výši nákladu důkazu, k jehož provedení má být složena. Předpoklad, že vzniknou náklady důkazu, bude vyplývat především z toho, o jaký důkaz jde. Náklady nepochybně vzniknou v souvislosti s provedením důkazu znaleckým posudkem nebo s přibráním tlumočníka. Vznik nákladů lze předpokládat také při provádění důkazu výslechem svědka nebo fyzické osoby uvedené v § 126a o. s. ř., zejména, má-li se dostavit z větší vzdálenosti a je-li zaměstnán, nebo v souvislosti s ohledáním prováděným mimo jednací síň a v dalších případech podle konkrétních okolností souvisejících s provedením důkazu. Povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží tomu z účastníků, který provedení důkazu navrhl za účelem splnění své důkazní povinnosti. Využije-li soud možnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy, může zavázat ke složení zálohy na náklady takového důkazu (podle § 141 odst. 1 o. s. ř.) jen účastníka, jehož tvrzení má být (uvažováno z pohledu důkazního břemene) tímto důkazem prokázáno, popřípadě účastníka, v jehož prospěch (uvažováno z hlediska možného výsledku řízení) se provádí důkaz. Tomu z účastníků, který neuvedl tvrzení, jež má být důkazem prokázáno, nebo který nemá ve vztahu k prokázání tvrzení z hlediska hmotného práva důkazní břemeno, nelze v žádném případě uložit, aby složil zálohu na náklady tohoto důkazu.
II. Požadavek, aby záloha byla vyměřena tak, aby nepřekročila předpokládanou výši nákladu důkazu, předpokládá u důkazu znaleckým posudkem předběžný odhad možných nákladů. Ten se bude (má) odvíjet především od povahy znaleckého zadání (úkolu znalce), tedy od vymezení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, u kterých není postačující (pro složitost posuzované otázky) odborné vyjádření orgánu veřejné moci (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), a ke kterým se má znalec vyjádřit z hlediska svých odborných vědomostí a schopností.
Není vyloučeno, aby soud předběžně odhadl možné náklady důkazu znaleckým posudkem tak, že osloví (před ustanovením osoby konkrétního znalce) subjekty zapsané (pro danou specializaci) pro dobu od 1. ledna 2021 v seznamu znalců (§ 3 zákona č. 254/2019 Sb.) a pro dobu před uvedeným datem v seznamu znalců a tlumočníků (§ 2 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.); pro dobu od 1. ledna 2021 řečené potvrzuje dikce ustanovení § 25 odst. 1 poslední věty zákona č. 254/2019 Sb. V takovém případě (má-li předběžný odhad sloužit jako podklad pro stanovení zálohy na náklady důkazu účastníku řízení) však soud musí v žádosti o provedení předběžného odhadu předpokládané výše znalečného, které si provedení úkonu vyžádá, onen úkon (zadání pro znalce) jednoznačně vymezit (způsobem, jenž se zásadně nebude lišit od úkolu zadaného posléze znalci v usnesení o jeho ustanovení) a současně mu pro tyto účely poskytnout (byť i obecněji formulované) informace (podklady), jež mohou předběžný odhad ovlivnit, má-li je (podle toho, co dosud vyšlo v řízení najevo) k dispozici. Určuje-li soud výši zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem na základě předběžného odhadu získaného dotazováním u v úvahu přicházejících (pro účely provedení důkazu znaleckým posudkem) znalců, musí být vyžádané předběžné odhady k dispozici účastníkům řízení a přezkumným instancím jako součást spisového materiálu. Řečené platí tím více, stanoví-li soud účastníku, který provedení takového důkazu navrhl, nebo účastníku, jehož tvrzení má být (uvažováno z pohledu důkazního břemene) tímto důkazem prokázáno, popřípadě účastníku, v jehož prospěch (uvažováno z hlediska možného výsledku řízení) se tento důkaz má provést, zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem částkou, která převyšuje předmět sporu, respektive stanoví-li mu zálohu v takové výši, že ji neuhradí a důkaz proto (ani) není proveden.
III. Usnesení insolvenčního soudu ani rozsudek insolvenčního soudu (nebo jiná listina tvořící obsah spisu) v projednávané věci též nenabízejí odpověď na otázku, proč soud pro účely provedení důkazu znaleckým posudkem oslovil (s žádostí o předběžný odhad nákladů tohoto důkazu) rovnou znalecké ústavy. Není totiž nijak argumentováno ve prospěch závěru, že šlo o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující zvláštního vědeckého posouzení, ačkoli znalecký ústav je institucí specializovanou na znaleckou činnost, primárně předurčenou k podávání znaleckého posudku v těchto „výjimečných, zvlášť obtížných případech“; srov. § 127 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 21 zákona č. 36/1967 Sb. (pro dobu do 31. prosince 2020) a s § 25 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb. (pro dobu od 1. ledna 2021). Přitom je zjevné, že očekávaná (s oslovením znaleckých ústavů spojovaná) „výjimečnost“, respektive „zvláštní obtížnost“ případu, se promítá i v předběžném odhadu nákladů důkazu znaleckým posudkem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 34/2022, ze dne 26. 10. 2023
Dotčené předpisy:
§ 120 o. s. ř.
§ 127 o. s. ř.
§ 141 o. s. ř.
§ 2 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. ve znění do 31. 12. 2020
§ 21 odst. 1 zák. č. 36/1967 Sb. ve znění do 31. 12. 2020
§ 2 odst. 1 zák. č. 254/2019 Sb.
§ 25 zák. č. 254/2019 Sb.
Kategorie: dokazování; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
(…)
III. Přípustnost dovolání
25. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
26. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., přičemž zčásti (co do aplikace § 141 odst. 1 o. s. ř.) jde o věc dovolacím soudem neřešenou a zčásti je napadené rozhodnutí v rozporu s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
K vadám řízení
27. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
28. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval tím, zda řízení je postiženo vadami namítanými dovolatelkou (tím, zda byly splněny předpoklady aplikace § 141 odst. 1 o. s. ř., zda odvolací soud nesplnil poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř., a zda rozhodnutí obou soudů jsou nepřezkoumatelná).
29. Ze spisu se podává, že:
[1] Při prvním jednání, jež se konalo 1. července 2016 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 91 až 94), provedl insolvenční soud důkaz listinami, konkrétně:
1) výpisem z katastru nemovitostí k 12. listopadu 2012 (č. l. 27),
2) nájemní smlouvou ze dne 28. února 2013 (č. 1. 15-16),
3) darovací smlouvou ze dne 6. ledna 2014 (č.1. 26),
4) výpovědí nájemní smlouvy ze dne 3. března 2014 (č. l. 17),
5) výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne l. dubna 2014 (č. 1.18),
6) výpisem z účtu dlužníka u banky F (č. 1. 29),
7) účetním dokladem dlužníka ze dne 2. ledna 2014 č. ZA14001 (č. l. 30),
8) předžalobní výzvou (z 22. července 2015) a dokladem o jejím odeslání (podacím lístkem pošty z 22. července 2015) [č. 1. 69 a 70], a
9) spisem insolvenčního soudu sp. zn. KSLB 76 INS 15150/2014, konkrétně, přihláškami pohledávek věřitelů B E K O Engineering, spol. s r. o., IDIADA CZ a. s., OSAPO, s. r. o., a J. S., seznamem přihlášených pohledávek (B-8), a soupisem majetkové podstaty (B-34).
[2] Při jednání, jež se konalo 18. srpna 2016 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 95 až 97), provedl insolvenční soud důkaz výpovědí žalované.
[3] Při odvolacím jednání, jež se konalo 18. května 2017 (č. l. 140-142), provedl odvolací soud důkaz:
1) obsahem bodu 13. žaloby na určení neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené dlužníkem 11. listopadu 2013 [jde o žalobu vedenou u insolvenčního soudu pod sp. zn. 86 ICm 3017/2015, (C10)], a
2) usnesením insolvenčního soudu ze dne 7. října 2016, č. j. 86 ICm 3017/2015-90 (o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby).
[4] Při jednání, jež se konalo 6. února 2020 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 185 až 188), insolvenční soud (kromě zopakování dokazování některými listinami) provedl důkaz:
1) popěrným úkonem dlužníka při přezkumném jednání, jež se konalo 22. října 2014 (č. l. 43-45),
2) kupní smlouvou o prodeji osobních automobilů ze dne 8. listopadu 2013 (č. l. 46-47),
3) dvěma kupními smlouvami o prodeji souboru věcí movitých ze dne 8. listopadu 2013 (č. l. 48-50 a č. l. 51-52),
4) kupní smlouvou (o prodeji nemovitých věcí) ze dne 11. listopadu 2013 (č. l. 53-54).
[5] Při jednání, jež se konalo 4. září 2020 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 243 až 246), insolvenční soud (kromě zopakování dokazování některými listinami) provedl důkaz:
1) dodatkem č. 1 nájemní smlouvy ze dne 2. ledna 2014 (č. l. 202),
2) výpovědí jednatele dlužníka O. F.,
3) přehledem závazků (dluhů), které dlužník uhradil v době od listopadu 2013 do ledna 2014, a
4) přehledem příjmů dlužníka v době od listopadu 2013 do ledna 2014.
[6] Insolvenční soud po provedení důkazů při jednání konaném 4. září 2020 sdělil, že „ve věci bude nutno využít odborných znalostí, soud přistoupí k ustanovení znalce“.
[7] Pokynem ze 7. prosince 2020 (č. l. 248) adresoval insolvenční soud všem znaleckým ústavům ze seznamu Ministerstva spravedlnosti („s výjimkou proškrtnutých“) dotaz k přibližné výši nákladů na znalecký posudek a době jeho vyhotovení, s tím, že je nutno určit, zda byl dlužník k 8. lednu 2014 v úpadku, a s tím, že dotazy budou směřovat „na zjištění skutečností týkajících se platební neschopnosti i předlužení“.
[8] Usnesením ze dne 29. prosince 2020, č. j. 86 ICm 2973/2015-249, insolvenční soud:
1) vyzval účastníky, aby se vyjádřili k označenému znaleckému ústavu (bod I. výroku),
2) uložil žalované, aby do 1 měsíce od doručení usnesení složila na účet insolvenčního soudu zálohu na náklady důkazu – znaleckého posudku ve výši 150.000 Kč (bod II. výroku).
Podle odůvodnění (obsahujícího též poučení o následcích neuhrazení zálohy) šlo o zálohu ve výši znaleckým ústavem odhadovaných nákladů na vypracování znaleckého posudku. Potřeba provedení tohoto důkazu je tamtéž odůvodněna tím, že pro posouzení nároku je nutno stanovit, zda byl dlužník k 8. lednu 2014 v úpadku, a to ve formě předlužení nebo platební neschopnosti.
[9] V reakci na usnesení insolvenčního soudu ze dne 29. prosince 2020 žalovaná navrhla (podáním z 20. ledna 2021, č. l. 250), aby nejprve provedl jí navržené důkazy a teprve poté stanovil výši zálohy.
[10] Při jednání, jež se konalo 5. května 2021 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 272 až 273), insolvenční soud (kromě zopakování dokazování některými listinami) provedl důkaz:
1) výpisy z účtu dlužníka u banky F (č. l. 193-201),
2) výpisy z účtu (jiného majitele účtu) u banky F (č. l. 203-205),
3) záznamem pohybů na účtech dlužníka (č. l. 206),
4) přehledem závazků a pohledávek dlužníka (č. l. 207-211),
5) záznamem o stavu účtů dlužníka (č. l. 213),
6) přehledem „úmyslně nehrazených“ závazků dlužníka (č. l. 214),
7) seznamem bankovních dokladů (č. l. 215-217).
[11] Insolvenční soud po provedení důkazů při jednání konaném 5. května 2021:
1) „konstatoval“, že k tvrzení, že dlužník nebyl k 8. lednu 2014 v úpadku, byly s výjimkou znaleckého posudku provedeny veškeré žalovanou navržené důkazy,
2) „konstatoval“, že z předložených listinných důkazů a výpovědi O. F. není možno bez dalšího dovodit, že dlužník nebyl k 8. lednu 2014 v úpadku. K posouzení skutkového stavu je nutno odborných znalostí,
3) poučil žalovanou (prostřednictvím jejího zástupce s procesní plnou mocí) podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že dlužník nebyl k 8. lednu 2014 v úpadku.
[12] V reakci na poučení insolvenčního soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná (prostřednictvím jejího zástupce s procesní plnou mocí) sdělila insolvenčnímu soudu, že trvá na vypracování znaleckého posudku, že výše požadované zálohy na náklady tohoto důkazu je nepřiměřená a že navrhuje, aby posudek vypracovala v seznamu znaleckých ústavů zapsaná společnost L, o které je jí známo, že je schopna vypracovat znalecký posudek levněji.
[13] Při jednání, jež se konalo 11. června 2021 (srov. protokol o tomto jednání, č. l. 276 až 278), insolvenční soud provedl důkaz výpovědí svědka Mgr. P. S. (advokáta, který měl zpracovat dodatek č. 1 nájemní smlouvy). Po provedení tohoto důkazu insolvenční soud poučil žalovanou (prostřednictvím jejího zástupce s procesní plnou mocí) podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud neunesla důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že došlo ke změně splatnosti sjednaného nájemného. Zástupce žalované v reakci na toto poučení sdělil insolvenčnímu soudu, že další návrhy na doplnění dokazování nemá.
[14] Při odvolacím jednání, jež se konalo 2. prosince 2021 (č. l. 309-310) četl odvolací soud k důkazu:
1) insolvenční návrh dlužníka a k němu připojený seznam závazků,
2) výpis z obchodního rejstříku týkající se dlužníka,
3) výpis z účtu dlužníka u banky F z 13. ledna 2014 (za období od 6. ledna 2014 do 12. ledna 2014),
4) záznam o stavu účtů dlužníka (č. l. 213),
5) dodatek č. 1 nájemní smlouvy ze dne 2. ledna 2014 (č. l. 202).
30. V rovině právní jsou pak pro účely prověření namítaných vad řízení rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu, insolvenčního zákona, zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech:
§ 120 (o. s. ř.)
(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(…)
§ 127 (o. s. ř.)
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
(…)
(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
(…)
§ 141 (o. s. ř.)
(1) Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.
(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.
§ 202 (insolvenčního zákona)
(1) Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.
(…)
§ 2 (zákona č. 36/1967 Sb.)
(1) Znaleckou a tlumočnickou činnost mohou vykonávat pouze znalci a tlumočníci zapsaní do seznamu znalců a tlumočníků; znaleckou činnost vykonávají také ústavy (§ 21).
(…)
§ 21 (zákona č. 36/1967 Sb.)
(1) Znaleckými ústavy jsou právnické osoby nebo jejich organizační složky, které jsou specializovány na znaleckou činnost a jsou zapsány do seznamu znaleckých ústavů.
(…)
§ 2 (zákona č. 254/2019 Sb.)
Způsob výkonu znalecké činnosti
(1) K výkonu znalecké činnosti jsou oprávněni znalci, znalecké kanceláře a znalecké ústavy.
(…)
§ 25 (zákona č. 254/2019 Sb.)
Ustanovení znalce
(1) Orgán veřejné moci ustanoví, nebrání-li tomu okolnosti, znalce se sídlem nebo kontaktní adresou v obvodu krajského soudu, v němž má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště. Orgán veřejné moci se znalcem předem projedná zadání znaleckého posudku a lhůtu pro podání znaleckého posudku. Tuto lhůtu lze na žádost znalce výjimečně v odůvodněných případech prodloužit; lhůtu lze prodloužit opakovaně z důvodů hodných zvláštního zřetele. Znalec je povinen na žádost orgánu veřejné moci provést předběžný odhad předpokládané výše znalečného, které si provedení úkonu vyžádá.
(2) Orgán veřejné moci ustanoví znalecký ústav nebo znaleckou kancelář především ke zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení.
31. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platí citovaná ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona beze změny od zahájení sporu. Ustanovení zákona č. 36/1967 Sb. v citované podobě (pro věc opět rozhodné) platila do 1. ledna 2021, kdy byl tento zákon zrušen (nahrazen) zákonem č. 254/2019 Sb. Ustanovení zákona č. 254/2019 Sb. pak v citované podobě platí beze změny od 1. ledna 2021.
[1] K opomenutým důkazům
32. Ve shora ustaveném skutkovém a právním rámci se Nejvyšší soud nejprve zabýval námitkou dovolatelky že odvolací soud přijal závěr, že nedoložila existenci jiných účtů (např. u banky V) a tvrzených zůstatků v pokladně, aniž ji sám poučil podle § 118a o. s. ř. V návaznosti na obsah spisu nicméně takto pojatá námitka neotevírá otázku poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nýbrž (především) otázku opomenutých důkazů.
33. Ustálenou judikaturou k výkladu ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [nálezy jsou (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu].
34. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné). Poměřováno těmito závěry je z napadeného rozhodnutí zřejmé (srov. jeho reprodukci v odstavci 13. shora a odstavec 14. odůvodnění onoho rozsudku), že z pohledu odvolacího soudu nebyly důkazy existence jiných účtů dlužníka (např. u banky V) důkazy bezvýznamnými (jinak by dovolatelce nevytkl, že existenci jiných účtů dlužníka nedoložila).
35. Ze spisu se podává, že žalovaná uplatnila tvrzení o existenci jiných účtů dlužníka (než u banky F) v řízení před insolvenčním soudem podáním datovaným 20. února 2020 (č. l. 189 a 190), konkrétně tvrdila existenci účtů dlužníka u banky Č a banky V; týmž podáním pak navrhla provedení důkazu výpisy z účtů dlužníka u banky Č a banky V (nenabízela, že je sama doloží) [č. l. 189 p. v.]. Jakkoli předmětný důkazní návrh postrádal určitost (podání blíže neidentifikovalo účty dlužníka u banky Č a banky V), odvolacím soudem nemělo být přehlédnuto, že v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty dlužníka (B-34), jímž insolvenční soud provedl důkaz již při prvním jednání ve věci [srov. odstavec 29. bod [1] pododstavec 9) shora], je sepsán též zůstatek na účtu dlužníka u banky V. Při jednání insolvenčního soudu, jež se konalo 4. září 2020 (srov. odstavec 29. bod [5] shora), pak O. F. v rámci svého výslechu uvedl, že dlužník měl běžný účet u banky F, korunový účet s povoleným kontokorentem u banky Č a dva účty v zahraničí v Žitavě (č. l. 244), k čemuž je tamtéž protokolováno, že: „K těmto tvrzením byly předloženy jednotlivé výpisy z účtu“. Nejpozději 4. září 2020 tedy měl insolvenční soud k dispozici nejen důkazní návrh žalované na provedení důkazu výpisy z účtu u banky Č a banky V, ale také listiny, jejichž prostřednictvím bylo možné tyto účty blíže identifikovat (nehledě k tomu, že identifikační údaje o jednom z účtů u banky V musely být podle soupisu majetkové podstaty dlužníka známy žalobci) a na jejich základě navržené důkazy provést (k tomu, že šlo o včasný a trvající důkazní návrh srov. dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2002, sp. zn. 21 Cdo 426/2002, uveřejněného pod číslem 58/2003 Sb. rozh. obč.).
36. Nečinnost soudů ohledně tohoto důkazního návrhu žalované za daného stavu věci nebylo možné přičíst k tíži žalované a jestliže tak odvolací soud učinil, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolání je proto v této části opodstatněné.
[2] K záloze na náklady důkazu
37. Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkou dovolatelky ke způsobu aplikace § 141 o. s. ř. v její věci.
38. Obecně platí, že povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží vždy, lze-li očekávat, že náklady důkazu vůbec vzniknou. Jelikož jde pouze o zálohu na náklady důkazu, musí být záloha vyměřena tak, aby nepřekročila předpokládanou výši nákladu důkazu, k jehož provedení má být složena. Předpoklad, že vzniknou náklady důkazu, bude vyplývat především z toho, o jaký důkaz jde. Náklady nepochybně vzniknou v souvislosti s provedením důkazu znaleckým posudkem nebo s přibráním tlumočníka. Vznik nákladů lze předpokládat také při provádění důkazu výslechem svědka nebo fyzické osoby uvedené v § 126a o. s. ř., zejména, má-li se dostavit z větší vzdálenosti a je-li zaměstnán, nebo v souvislosti s ohledáním prováděným mimo jednací síň a v dalších případech podle konkrétních okolností souvisejících s provedením důkazu. Povinnost složit zálohu na náklady důkazu soud uloží tomu z účastníků, který provedení důkazu navrhl za účelem splnění své důkazní povinnosti (§ 120 odst. 1 věta první o. s. ř.). Využije-li soud možnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první o. s. ř.), může zavázat ke složení zálohy na náklady takového důkazu (podle § 141 odst. 1 o. s. ř.) jen účastníka, jehož tvrzení má být (uvažováno z pohledu důkazního břemene) tímto důkazem prokázáno, popřípadě účastníka, v jehož prospěch (uvažováno z hlediska možného výsledku řízení) se provádí důkaz. Tomu z účastníků, který neuvedl tvrzení, jež má být důkazem prokázáno, nebo který nemá ve vztahu k prokázání tvrzení z hlediska hmotného práva důkazní břemeno, nelze v žádném případě uložit, aby složil zálohu na náklady tohoto důkazu. Srov. shodně např. dílo: Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009 (dále jen „Komentář“), str. 969-970, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
39. Požadavek, aby záloha byla vyměřena tak, aby nepřekročila předpokládanou výši nákladu důkazu, předpokládá u důkazu znaleckým posudkem předběžný odhad možných nákladů. Ten se bude (má) odvíjet především od povahy znaleckého zadání (úkolu znalce), tedy od vymezení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, u kterých není postačující (pro složitost posuzované otázky) odborné vyjádření orgánu veřejné moci (§ 127 odst. 1 o. s. ř.), a ke kterým se má znalec vyjádřit z hlediska svých odborných vědomostí a schopností (srov. i Komentář, str. 893).
40. Není vyloučeno, aby soud předběžně odhadl možné náklady důkazu znaleckým posudkem tak, že osloví (před ustanovením osoby konkrétního znalce) subjekty zapsané (pro danou specializaci) pro dobu od 1. ledna 2021 v seznamu znalců (§ 3 zákona č. 254/2019 Sb.) a pro dobu před uvedeným datem v seznamu znalců a tlumočníků (§ 2 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.); pro dobu od 1. ledna 2021 řečené potvrzuje dikce ustanovení § 25 odst. 1 poslední věty zákona č. 254/2019 Sb. V takovém případě (má-li předběžný odhad sloužit jako podklad pro stanovení zálohy na náklady důkazu účastníku řízení) však soud musí v žádosti o provedení předběžného odhadu předpokládané výše znalečného, které si provedení úkonu vyžádá, onen úkon (zadání pro znalce) jednoznačně vymezit (způsobem, jenž se zásadně nebude lišit od úkolu zadaného posléze znalci v usnesení o jeho ustanovení) a současně mu pro tyto účely poskytnout (byť i obecněji formulované) informace (podklady), jež mohou předběžný odhad ovlivnit, má-li je (podle toho, co dosud vyšlo v řízení najevo) k dispozici. Určuje-li soud výši zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem na základě předběžného odhadu získaného dotazováním u v úvahu přicházejících (pro účely provedení důkazu znaleckým posudkem) znalců, musí být vyžádané předběžné odhady k dispozici účastníkům řízení a přezkumným instancím jako součást spisového materiálu. Řečené platí tím více, stanoví-li soud účastníku, který provedení takového důkazu navrhl, nebo účastníku, jehož tvrzení má být (uvažováno z pohledu důkazního břemene) tímto důkazem prokázáno, popřípadě účastníku, v jehož prospěch (uvažováno z hlediska možného výsledku řízení) se tento důkaz má provést, zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem částkou, která převyšuje předmět sporu, respektive stanoví-li mu zálohu v takové výši, že ji neuhradí a důkaz proto (ani) není proveden.
41. Jakkoli usnesení Ústavního soudu nejsou považována za závazná ani pro Ústavní soud, ani za obecně precedenčně významná (srov. např. též nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05 uveřejněný pod číslem 190/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), lze v této souvislosti poukázat např. též na důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2985/10, z nějž plyne [logicky, vzhledem k tomu, že proti usnesení, jímž byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu, není odvolání přípustné (§ 202 odst. písm. k/ o. s. ř.)], že věcný přezkum správnosti postupu soudu při stanovení zálohy na náklady důkazu, vedoucího k tomu, že důkaz nebyl proveden (jelikož dotčený účastník zálohu neuhradil) se provádí v mezích opravných prostředků proti rozhodnutí o věci samé.
42. V poměrech dané věci dosavadní obsah spisu nenabízí jednoznačnou odpověď na otázku, ke kterým skutečnostem měl být proveden důkaz znaleckým posudkem, na otázku, zda znaleckým posudkem měly být příslušné skutečnosti „zjišťovány“, nebo zda jeho prostřednictvím měly být již zjištěné skutečnosti „hodnoceny“, ani na otázku, proč vůbec bylo nutné provést důkaz „znaleckým posudkem“ a proč mělo jít o důkaz prováděný „znaleckým ústavem“. Přitom všechny tyto skutečnosti mají vliv na určení výše zálohy na náklady tohoto důkazu.
43. Výše reprodukovaný obsah spisu dokládá, že insolvenční soud 4. září 2020, kdy dal při jednání poprvé najevo, že „ve věci bude nutno využít odborných znalostí, soud přistoupí k ustanovení znalce“ (srov. odstavec 29. bod [6] shora), nevymezil (účastníkům nezprostředkoval) povahu „nezbytného“ znaleckého úkolu. Pokyn, jehož prostřednictvím insolvenční soud 7. prosince 2020 oslovil znalecké ústavy zapsané v seznamu znalců a tlumočníků (srov. odstavec 29. bod [7] shora) za účelem zjištění předběžného odhadu nákladů důkazu znaleckým posudkem (č. l. 248), rovněž neobsahuje vymezení konkrétního úkolu pro označené znalce (otázek, na něž by měli odpovědět); chyběl tedy spolehlivý podklad pro předběžný odhad nákladů důkazu znaleckým posudkem a pro následné určení výše zálohy na náklady důkazu. Získané předběžné odhady též nejsou součástí spisu, takže úsudek insolvenčního soudu, že šlo o částky v rozmezí 100.000 Kč až 150.000 Kč (zvýšené o částku odpovídající dani z přidané hodnoty), není způsobilý přezkumu.
44. Jak pokyn (ze 7. prosince 2020), tak usnesení ze dne 29. prosince 2020 (srov. odstavec 29. bod [8] shora) přitom nutnost provedení znaleckého posudku odůvodňují tím, že je nutno stanovit (určit), zda dlužník byl k 8. lednu 2014 v úpadku (ve formě předlužení nebo platební neschopnosti). Tím insolvenční soud zjevně cílil na skutkové podklady pro odpověď na uvedenou otázku, když posouzení, zda dlužník je (v rozhodné době byl) v úpadku v některé z jeho forem, je ve výsledku posouzením právním.
45. V důvodech svého rozsudku z 11. června 2021 (srov. jeho reprodukci v odstavci 7. shora a odstavec 21. odůvodnění onoho rozsudku) již insolvenční soud nehovoří o „zjištění“ skutečností týkajících se platební neschopnosti i předlužení“ (pokyn ze 7. prosince 2020), nýbrž o tom, že odborných skutečností je třeba „k posouzení skutkového stavu“. Jinak řečeno, ani rozsudek insolvenčního soudu nedává odpověď na otázku, zda znaleckým posudkem měly být zjišťovány „nové“ (další) skutečnosti, nebo zda jeho provedení bylo nezbytné (ve skutkové rovině) k vyhodnocení „již zjištěných“ skutečností (nebo zda mělo jít o kombinaci obojího), a o které „nové“ nebo „již zjištěné“ skutečnosti mělo jít. Usnesení insolvenčního soudu ze dne 29. prosince 2020 ani rozsudek insolvenčního soudu z 11. června 2021 (nebo jiná listina tvořící obsah spisu) též nenabízejí odpověď na otázku, proč soud pro účely provedení důkazu znaleckým posudkem oslovil (s žádostí o předběžný odhad nákladů tohoto důkazu) rovnou znalecké ústavy. Není totiž nijak argumentováno ve prospěch závěru, že šlo o výjimečný, zvlášť obtížný případ, vyžadující zvláštního vědeckého posouzení, ačkoli znalecký ústav je institucí specializovanou na znaleckou činnost, primárně předurčenou k podávání znaleckého posudku v těchto „výjimečných, zvlášť obtížných případech“; srov. § 127 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 21 zákona č. 36/1967 Sb. (pro dobu do 31. prosince 2020) a s § 25 odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb. (pro dobu od 1. ledna 2021). Přitom je zjevné, že očekávaná (s oslovením znaleckých ústavů spojovaná) „výjimečnost“, respektive „zvláštní obtížnost“ případu, se promítá i v předběžném odhadu nákladů důkazu znaleckým posudkem.
46. Insolvenční soud na jedné straně ani v důvodech rozsudku z 11. června 2021 nevymezil, ve zjištění jakých „nových“ skutečností nebo v posouzení jakých „již zjištěných“ skutečností prostřednictvím znaleckého posudku mu žalovaná (dovolatelka) zabránila tím, že nesložila zálohu na náklady tohoto důkazu, na druhé straně však v rozsudku jednoznačně projevil úsudek, podle kterého žalovaná ve sporu neuspěla (neunesla důkazní břemeno k vyvrácení dlužníkova úpadku) proto, že tento důkaz nemohl být proveden. Odvolací soud rovněž založil své úvahy na neunesení důkazního břemene žalovanou (srov. reprodukci jeho rozsudku z 2. prosince 2021 v odstavci 13. shora a odstavec 14. odůvodnění onoho rozsudku), respektive na existenci (nevyvrácené) domněnky dlužníkova úpadku, a na tom, že nebylo prokázáno, že dlužník měl (v rozhodné době) k dispozici majetek v takové hodnotě, že bylo možné uspokojit jeho závazky (dluhy) [srov. reprodukci jeho rozsudku z 2. prosince 2021 v odstavci 14. shora a odstavec 15. odůvodnění onoho rozsudku)]. K potřebnosti provedení důkazu znaleckým posudkem a k tomu, zda i jeho rozhodnutí vychází ze závěru, že šlo o důkaz, který insolvenční soud správně neprovedl proto, že žalovaná neuhradila zálohu na náklady jeho provedení, a že šlo o důkaz jehož prostřednictvím mohla žalovaná vyvracet domněnku dlužníkova úpadku, se odvolací soud nevyjádřil, ačkoli žalovaná v odvolání proti rozsudku insolvenčního soudu z 11. června 2021 nejasnost znaleckého zadání a výši zálohy na náklady tohoto důkazu výslovně zpochybňovala (podání z 9. července 2021, č. l. 299).
47. Dovolání je proto i potud důvodné (soudy potud zatížily ve vztahu k otázkám souvisejícím s potřebností provedení důkazu znaleckým posudkem a s určením zálohy na náklady provedení takového důkazu vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
48. Oproti tomu není opodstatněna námitka dovolatelky, že kdyby zálohu v požadované výši uhradila, nemohla by tento náklad uplatnit vůči insolvenčnímu správci, ani kdyby ve sporu uspěla, vzhledem k ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Potud dovolatelka přehlédla, že ustanovení § 202 odst. 1 věty první insolvenčního zákona nepřiznává účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci pouze ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek; o takový spor v dané věci nejde a označené ustanovení nebrání insolvenčnímu soudu v tom, aby dovolatelce (kdyby ve sporu uspěla) přiznal proti insolvenčnímu správci náhradu nákladů řízení tvořených uhrazenou zálohou na náklady důkazu.
49. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že rozhodnutí obou soudů neobstojí pro shora popsané vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí (opět včetně závislého výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku) a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
50. V situaci, kdy napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině shora rozebraných vad řízení (které mají vliv na skutkový základ sporu), pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné (předčasné) zabývat se dalšími dovolacími námitkami (dovolatelkou namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí a výhradami uplatněnými dovolatelkou k výkladu§ 241 insolvenčního zákona v rovině právní).
51. Zrušením napadeného rozhodnutí se stal bezpředmětným návrh dovolatelky na odložení jeho vykonatelnosti.
Autor: -mha-