// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 02.01.2023

Posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká jeho právní závěr, že předpokladem pro zahájení a vedení exekuce je výslovné uznání cizího exekučního titulu a nepostačí pouze existence pravomocného rozhodnutí českého soudu, které se existencí cizího exekučního titulu zabývalo jen jako předběžnou otázkou. Dovolací soud se s uvedenou námitkou dovolatele neztotožňuje; výslovné uznání cizího rozhodnutí je nezbytným předpokladem pro jeho exekuci, když na tomto náhledu není na místě ničeho měnit ani v právních poměrech účinných od 1. 1. 2022, kdy k takovému uznání dochází v rámci exekučního řízení.

Posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu nebo předpokladů pro jeho uznání jako předběžné otázky v předcházejícím nalézacím řízení nezakládá ve vztahu k návrhu oprávněného podle ustanovení § 35 odst. 6 ex. řádu překážku věci pravomocně rozhodnuté a není důvodem pro zastavení řízení o takovém návrhu. Jestliže soud přesto řízení o návrhu zastaví s tím, že předchozí rozsudek nahradil rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu a výslovného rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu tak není třeba, musí usnesení o zastavení řízení doručit i povinnému, který je oprávněn toto usnesení napadnout odvoláním a zamezit tak účinku, že na základě tohoto rozhodnutí o zastavení se bude mít v probíhající exekuci za to, že cizí exekuční titul je vykonatelný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2477/2022, ze dne 18. 10. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 35 odst. 6 zák. č. 120/2001 Sb. ve znění od 1. 1. 2022

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 3. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-213, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce ze dne 27. 1. 2022 a současně zamítl i návrh povinných na částečné zastavení exekuce ze dne 11. 2. 2022. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekuční soud pověřil dne 17. 1. 2022 soudního exekutora JUDr. J. F., Exekutorský úřad P., nařízením a vedením exekuce podle exekučních titulů - rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2021, č. j. 12 Co 155/2021-702, ve spojení s rozhodnutími Nejvyššího soudu v Melbourne, ve státě Victoria, Austrálie, sp. zn. S CI 1998 07393, ze dne 11. 12. 2009, a sp. zn. 7393/98, ze dne 28. 10. 2009, k uspokojení pohledávky oprávněného vůči povinným na peněžitá plnění. Společně s exekučním návrhem podal oprávněný ve smyslu § 35 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění od 1. 1. 2022 (dále též jen „ex. řád“), a § 16 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění od 1. 1. 2022 (dále jen „ZMPS“), návrh na uznání rozhodnutí Nejvyššího soudu v Melbourne, stát Victoria, Austrálie, ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. S CI 1998 07393 a ze dne 28. 10. 2009, sp. zn. 7393/98 (dále též jen „cizozemských exekučních titulů“); řízení o tomto návrhu bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107, zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, protože Městský soud v Praze se v rozsudku ze dne 21. 9. 2021, č. j. 12 Co 155/2021-702 (dále též jen „rozsudek o odporovatelnosti), jenž je exekučním titulem v projednávané věci, vykonatelností předmětných cizozemských rozhodnutí zabýval z důvodu, že existence vymahatelné pohledávky oprávněného je nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti předmětných darovacích smluv vůči oprávněnému. Městský soud v Praze v rámci odůvodnění rozsudku o odporovatelnosti darovacích smluv uzavřených mezi J. E. T. a povinnými 1) a 2) ze dne 12. 5. 2009, kterými byly na povinné 1) a 2) převedeny v rozsudku identifikované nemovitosti, jímž byla vyslovena neúčinnost darovacích smluv vůči oprávněnému, shledal, že předmětná cizí rozhodnutí jsou pravomocná, vykonatelná a je splněna podmínka vzájemnosti. Soud prvního stupně dovodil, že podmínka uznání exekučních titulů ve smyslu § 37 odst. 4 písm. c) ex. řádu v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 ZMPS byla splněna s ohledem na skutečnost, že vymahatelností předmětných cizozemských rozhodnutí se zabýval Městský soud v Praze nejen v rozsudku o odporovatelnosti, který je i exekučním titulem, ale rovněž v usnesení č. j. 64 Co 142/2012-160, a Nejvyšší soud v usnesení č. j. 30 Cdo 3753/2012-253, přičemž oba soudy odkázaly i na splnění podmínky vzájemnosti (existence Dodatkové úmluvy o civilním řízení soudním mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska publikované vyhláškou ministrů zahraničních věcí a spravedlnosti pod č. 152/1938 Sb., k níž Australský svaz včetně státu Viktorie přistoupil). Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že návrh povinných na zastavení exekuce ze dne 27. 1. 2022 není důvodný.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 6. 2022, č. j. 19 Co 142/2022-349, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se exekuce zastavuje, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinným společně a nerozdílně na náhradě nákladů exekuce 356 785 Kč k rukám zástupkyně povinných, a že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. J. F., Exekutorský úřad P., na náhradě nákladů exekuce 7 925,50 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek Městského soudu v Praze o odporovatelnosti nepředstavuje rozhodnutí o uznání ve smyslu § 37 odst. 4 písm. c) ex. řádu, neboť jde o rozhodnutí zabývající se pouze otázkou relativní neúčinnosti konkrétních darovacích smluv vůči oprávněnému a z ní plynoucí možností oprávněného uspokojit své pohledávky vůči původnímu dlužníku také z majetku, který měli povinní od původního dlužníka předmětným právním jednáním nabýt. Současně však z toto rozhodnutí neplyne sama původní vymáhaná pohledávka, judikovaná prozatím pouze předkládanými cizozemskými exekučnímu tituly. Otázkou uznání cizozemských exekučních titulů se Městský soud v Praze nezabýval, zabýval se pouze jejich existencí v rámci předběžné otázky. Rozsudek o odporovatelnosti proto nezakládá překážku věci rozhodnuté bránící oprávněnému dosáhnout formálního (meritorního) rozhodnutí o návrhu na uznání cizích exekučních titulů, jež je nezbytným předpokladem pro vedení exekuce, popřípadě by se touto otázkou mohl opětovně zabývat i soud v souladu s § 16 odst. 5 ZMPS při nařízení výkonu rozhodnutí; uvedené se uplatní v intencích novely exekučního řádu a ZMPS účinné od 1. 1. 2022. Exekuční soud proto v projednávané věci správně pokynem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-33, uložil soudnímu exekutorovi, aby oprávněného vyzval k předložení rozhodnutí českého soudu o uznání předmětných cizozemských exekučních titulů. Poté, co byl návrh na uznání předmětných cizozemských exekučních titulů předložen, měl se tento soud návrhem věcně zabývat a rozhodnout o něm rozsudkem v souladu s § 16 odst. 3, 4 ZMPS a § 43a odst. 3 ex. řádu, nikoliv však řízení o něm zastavit pro překážku věci rozhodnuté, která nebyla dána. Exekuční soud svým usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107, kterým zastavil řízení o návrhu oprávněného na uznání cizozemských exekučních titulů, přivodil situaci, kdy o tomto návrhu již nelze v exekučním řízení rozhodnout. Exekuční soud však postupoval správně, doručil-li usnesení o zastavení řízení o návrhu na uznání cizozemských exekučních titulů pouze oprávněnému, neboť řízení bylo zastaveno před vyrozuměním povinných o zahájení exekučního řízení (a ti byli účastníky řízení pouze formálně), tedy ve fázi, kdy procesní úkony nemají vliv na práva a povinnosti povinných, kteří dosud nejsou účastni procesněprávního vztahu. Doručením oprávněnému, který se výslovně vzdal práva na odvolání, proto rozhodnutí nabylo právní moci. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na to, že o uznání předmětných cizozemských exekučních titulů nebylo výslovně rozhodnuto výrokem rozsudku českého soudu podle § 16 odst. 3, 4 ZMPS a současně o něm již nelze rozhodnout ani na základě návrhu podaného oprávněným spolu s exekučním návrhem podle § 35 odst. 6 ex. řádu, neboť řízení o tomto návrhu bylo pravomocně zastaveno, nebyla splněna podmínka podle § 37 odst. 4 písm. c) ex. řádu a předmětná cizozemská rozhodnutí nejsou způsobilými exekučními tituly; je proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že podle právní úpravy exekučního práva a mezinárodního práva soukromého účinné od 1. 1 2022 není pro nařízení exekuce cizího rozhodnutí zapotřebí zvláštního rozsudku o jeho uznání, pokud bylo vydáno rozhodnutí o odporovatelnosti, které se otázkou uznání předmětného cizího rozhodnutí meritorně zabývalo. Ze znění ustanovení § 16 odst. 4 ZMPS a § 37 odst. 4 písm. c) ex. řádu se podává, že o uznání má být rozhodnuto, nutnost uznání ve zvláštním řízení o uznání cizího rozhodnutí však výslovně stanovena není. Rovněž cílem novelizace účinné od 1. 1. 2022 bylo odstranit znevýhodnění cizích rozhodnutí, u nichž je podmínkou pro exekuci rozhodnutí o uznání exekučního titulu, a to tak, že oprávněný může podat návrh na uznání cizího rozhodnutí společně s exekučním návrhem. Dovolatel tak dovozuje, že v případech, kdy podmínky pro uznání již byly českým soudem pravomocně a za účasti povinného přezkoumány (v projednávané věci v řízení o odporovatelnosti), není důvod pro jejich opětovný přezkum, neboť podmínka existence rozhodnutí o uznání je naplněna v rámci rozsudku o odporovatelnosti. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1349/2016 dodává, že pro splnění podmínky rozhodnutí o uznání pro exekuci cizího rozhodnutí je rozhodující obsah (odůvodnění) rozhodnutí o uznání spíše než jeho forma. Městský soud v Praze se ve svém rozsudku o odporovatelnosti nezabýval otázkou uznání jako otázkou předběžnou, k závěru o existenci vymahatelné pohledávky jako podmínky odporovatelnosti právního jednání se musel zabývat tím, zda australským rozhodnutím mohou být v České republice přiznány účinky, jaké by v téže věci mělo rozhodnutí českého soudu; jde tak o podstatnou otázku rozhodnutí o odporovatelnosti. Výrok rozsudku o odporovatelnosti tak v sobě zahrnuje i uznání cizích rozhodnutí, v odůvodnění se soud výslovně i s podmínkami pro uznání vypořádal. Z těchto důvodů za situace, kdy již existuje pravomocné rozhodnutí soudu, které v sobě zahrnuje uznání cizího rozhodnutí a odůvodnění podmínek pro uznání, jímž je v projednávané věci rozsudek o odporovatelnosti, jsou podmínky pro exekuci cizozemských exekučních titulů ve smyslu § 37 odst. 4 písm. c) ex. řádu splněny. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud při svém rozhodování opětovně rozhodl ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto, když ve svém rozhodnutí opětovně přezkoumal rozhodnutí o zastavení řízení o uznání cizozemských exekučních titulů, s postupem soudu v řízení vyslovil nesouhlas a v návaznosti na to neměl za splněnou podmínku uznání pro účely nařízení exekuce. Odvolací soud tak nerespektoval překážku věci rozsouzené, kterou založilo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107 (jenž dospěl k závěru, že rozsudek o odporovatelnosti založil překážku věci rozsouzené ve vztahu k otázce uznání cizozemských exekučních titulů), jímž byl exekuční soud vázán. Vytkl-li odvolací soud ve svém rozhodnutí exekučnímu soudu postup v řízení o návrhu na uznání cizozemských exekučních titulů, přezkoumal tak fakticky jiné pravomocné rozhodnutí než rozhodnutí napadené odvoláním a překročil svou pravomoc přezkoumat pouze rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, nikoliv však rozhodnutí o uznání australských rozhodnutí. Tímto postupem odvolací soud zasáhl do práva oprávněného na zákonného soudce a spravedlivý proces. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, popřípadě aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Povinní 1) a 2) ve svém vyjádření namítají, že nebyli účastníky australského nalézacího řízení, z nějž vzešly cizozemské exekuční tituly, když žalovaným v australských řízeních byl J. E. T. (otec povinných) a nikoliv povinní. Otec povinných dne 3. 11 2014 zemřel, avšak povinní nejsou jeho právními nástupci, neboť odmítli dědictví. Současně otec povinných nebyl účastníkem řízení o odporovatelnosti. Z tohoto důvodu povinní namítají, že otázky předkládané oprávněným dovolacímu soudu nejsou relevantní, neboť o uznání předmětných rozhodnutí v projednávané věci rozhodnout nelze. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1214/2016, sp. zn. 23 Cdo 2855/2021) dále namítají, že rozhodnutí o zastavení řízení není rozhodnutí ve věci samé, a proto se jím nezakládá ani překážka věci pravomocně rozhodnuté; z tohoto důvodu ani rozhodnutí exekučního soudu o zastavení řízení o uznání cizích rozhodnutí nemohlo překážku věci rozhodnuté založit a odvolací soud svým rozhodnutím procesní práva účastníků neporušil. Rozhodnutí o zastavení řízení o uznání cizozemských exekučních titulů nemohlo překážku věci rozsouzené založit i z důvodu, že nebylo povinným doručováno, povinní se s ním seznámili zcela náhodně při nahlížení do spisu a neměli možnost se proti němu bránit; opačný závěr by znamenal zásah do ústavně zaručených práv povinných. Povinní se ztotožnili se závěry odvolacího soud, že cizozemská rozhodnutí nejsou způsobilými exekučními tituly, neboť nebyly výslovně uznány ve zvláštním řízení o uznání a je proto namístě exekuci zastavit. Rozsudek o odporovatelnosti přitom není zvláštním rozhodnutím o uznání cizozemských exekučních titulů a nemůže založit překážku věci rozsouzené v této otázce i z důvodu, že účastníkem řízení o odporovatelnosti nebyl účastník původního australského nalézacího řízení. Povinní 1) a 2) navrhli, aby dovolací soud dovolání oprávněného odmítl, popřípadě zamítl.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na otázce, zda posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu nebo předpokladů pro jeho uznání jako předběžné otázky v předcházejícím nalézacím řízení zakládá ve vztahu k návrhu oprávněného podle ustanovení § 35 odst. 6 ex. řádu ve znění od 1. 1. 2022 překážku věci pravomocně rozhodnuté, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání oprávněného je důvodné.

6. Podle ustanovení § 35 odst. 6 ex. řádu může být současně s exekučním návrhem podán i návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání. Řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání došel exekutorovi. Nestanoví-li se dále jinak, je k rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání příslušný exekuční soud.

7. Podle ustanovení § 38 odst. 2 ex. řádu je k exekučnímu návrhu třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, a případně rozhodnutí o prohlášení vykonatelnosti, rozhodnutí o uznání nebo osvědčení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

8. Podle ustanovení § 39 ex. řádu neobsahuje-li exekuční návrh nebo návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve exekutor oprávněného, aby návrh opravil nebo doplnil, určí mu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést; exekutor vyzve oprávněného k opravení nebo doplnění návrhu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy mu došel exekuční návrh nebo návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání (odstavec 1). Není-li v určené lhůtě návrh řádně opraven nebo doplněn a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo není-li přiložen exekuční titul, exekutor usnesením exekuční návrh, případně i návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání odmítne. O těchto následcích musí být oprávněný poučen (odstavec 2). Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce a exekuční návrh nebude odmítnut, exekutor exekuční návrh usnesením nejpozději ve lhůtě podle § 43a odst. 1 zamítne (odstavec 3). Jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení stanovené zákonem, exekutor exekuční řízení usnesením zastaví (odstavec 4). Byl-li současně s exekučním návrhem podán i návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání, exekutor rozhodne o zamítnutí exekučního návrhu nebo o zastavení exekučního řízení pouze na základě pokynu soudu podle § 43a odst. 6 (odstavec 5).

9. Podle ustanovení § 43a ex. řádu exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li exekuční návrh, případně návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Doručením žádosti o pověření soudu se do rejstříku zahájených exekucí elektronicky zapíší údaje podle § 35b odst. 1 písm. a), c) a e) až h) (odstavec 1). V žádosti o pověření musí být označen exekutor, který žádost podle odstavce 1 podal, s uvedením jeho sídla. Žádost musí být datována a musí dále zejména obsahovat jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště účastníků nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo a přesné označení exekučního titulu. Součástí žádosti o pověření jsou i údaje podle § 35b odst. 1 písm. a), c) a e) až h). Společně se žádostí exekutor soudu zašle exekuční návrh, případně návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání a všechny listiny, které k návrhu připojil. Žádost včetně všech listin, které se soudu zasílají společně s ní, musí být podána na elektronickém formuláři prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání takové žádosti; není-li to technicky možné, mohou být žádost i listiny zaslány prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, případně v listinné podobě (odstavec 2). Soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. Byl-li soudu s žádostí o pověření zaslán návrh na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání, vydá soud pověření poté, kdy rozhodl o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání. O prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání rozhodne exekuční soud bez jednání. Usnesení či rozsudek o prohlášení vykonatelnosti nebo o uznání musí být odůvodněný (odstavec 3). Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán (odstavec 6). Spolu s pověřením nebo pokynem podle odstavce 6 doručí exekuční soud exekutorovi rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání. Exekutor doručí rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti nebo na uznání účastníkům spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce, případně, nebylo-li mu vydáno pověření, s rozhodnutím o odmítnutí nebo zamítnutí exekučního návrhu nebo o zastavení exekučního řízení (odstavec 7).

10. Dovolací soud předesílá, že již dříve dovodil, že podléhá-li výkon cizího rozhodnutí úpravě podle ustanovení § 14 až § 16 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, lze jej bez dalšího provést jen soudním výkonem rozhodnutí, přičemž exekuci prostřednictvím zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, lze v takovém případě provést pouze podle cizího rozhodnutí, jež bylo uznáno na základě zvláštního rozhodnutí českého soudu podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., tedy rozsudkem, který je třeba odůvodnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, uveřejněné pod číslem 110/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká jeho právní závěr, že předpokladem pro zahájení a vedení exekuce je výslovné uznání cizího exekučního titulu a nepostačí pouze existence pravomocného rozhodnutí českého soudu, které se existencí cizího exekučního titulu zabývalo jen jako předběžnou otázkou. Dovolací soud se s uvedenou námitkou dovolatele neztotožňuje a v tomto směru pokládá právní názor odvolacího soudu za správný a souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž výslovné uznání cizího rozhodnutí je nezbytným předpokladem pro jeho exekuci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1349/2016, uveřejněné pod číslem 110/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když na tomto náhledu není na místě ničeho měnit ani v právních poměrech účinných od 1. 1. 2022, kdy k takovému uznání dochází v rámci exekučního řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žaloby o odporovatelnost se otázkou vykonatelnosti předmětných cizozemských rozhodnutí zabýval jako otázkou předběžnou, nemohl tedy založit překážku věci rozsouzené pro následné meritorní rozhodnutí o uznání cizího rozhodnutí. Vyřešení právního vztahu jako předběžné otázky v dřívějším řízení sice vytváří jistou míru vázanosti soudu ohledně vyřešení téže předběžné otázky v jiném civilním řízení mezi týmiž účastníky, avšak nikoliv překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. Svoboda, K. Žaloba v civilním řízení, 2. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2019, s. 32 – 38, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1454/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

12. Podstata dovolání oprávněného však směřuje i k tomu, že odvolací soud uvedené názory zaujal a k zastavení exekuce pro absenci meritorního rozhodnutí o uznání cizího exekučního titulu dospěl až poté, co exekuční soud (soud prvního stupně) jasně a jednoznačně a ve formě rozhodnutí uzavřel, že návrhu na uznání cizího rozhodnutí není v dané exekuci třeba (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107, kterým bylo řízení o uznání exekučního titulu zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté s odůvodněním, že Městský soud v Praze se v rozsudku ze dne 21. 9. 2021, č. j. 12 Co 155/2021-702, jenž je exekučním titulem v projednávané věci, již vykonatelnost předmětných cizozemských rozhodnutí posoudil s kladným výsledkem).

13. V dané situaci nelze pominout, že usnesení exekučního soudu o zastavení řízení o návrhu oprávněného na uznání cizího exekučního titulu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107) bylo podle obsahu spisu doručeno pouze oprávněnému a nikoliv povinnému. A to přesto, že usnesení exekučního soudu o tom, že exekuční titul se má za reálně již uznaný (usnesení o zastavení řízení o návrhu oprávněného na uznání cizího exekučního titulu, neboť titul už údajně uznán byl), vytváří v téže exekuci překážku věci pravomocně rozhodnuté nejen pro oprávněného, ale i pro povinného. Za takových specifických okolností bylo zapotřebí usnesení o zastavení řízení o uznání exekučního titulu doručit nejen oprávněnému, ale i povinnému, jehož práv se rovněž dotýká. Jestliže k doručení nedošlo, usnesení dosud nenabylo právní moci a nemůže způsobit účinky zamýšlené v ustanovení § 159a o. s. ř. Za posuzované situace tedy je na místě uzavřít, že usnesení o zastavení řízení o návrhu oprávněného na uznání cizího rozhodnutí dosud není v právní moci. Rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce právě pro absenci meritorního rozhodnutí o návrhu na uznání exekučního titulu se právě proto jeví jako předčasné.

14. Lze tedy uzavřít, že posouzení předpokladů pro prohlášení vykonatelnosti exekučního titulu nebo předpokladů pro jeho uznání jako předběžné otázky v předcházejícím nalézacím řízení nezakládá ve vztahu k návrhu oprávněného podle ustanovení § 35 odst. 6 ex. řádu překážku věci pravomocně rozhodnuté a není důvodem pro zastavení řízení o takovém návrhu. Jestliže soud přesto řízení o návrhu zastaví s tím, že předchozí rozsudek nahradil rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu a výslovného rozhodnutí podle § 35 odst. 6 ex. řádu tak není třeba, musí usnesení o zastavení řízení doručit i povinnému, který je oprávněn toto usnesení napadnout odvoláním a zamezit tak účinku, že na základě tohoto rozhodnutí o zastavení se bude mít v probíhající exekuci za to, že cizí exekuční titul je vykonatelný.

15. Exekuční soud v projednávané věci před rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce doručí povinnému usnesení o zastavení řízení o návrhu oprávněného na uznání exekučního titulu (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 1. 2022, č. j. 49 EXE 8/2022-107) a vyčká výsledku řízení o tomto návrhu. Jestliže povinný nepodá odvolání do tohoto usnesení a předmětné usnesení tak nabude právní moci, je třeba usnesení o zastavení řízení o uznání cizího exekučního titulu přiznat účinek závaznosti a nezměnitelnosti předpokládaný v ustanovení § 159a o. s. ř. a mít za to, že cizí exekuční titul pro účely dané exekuce již uznán byl a vyřešení této otázky vytváří pro účely nynější exekuce překážku věci pravomocně rozhodnuté. Jestliže naopak návrh oprávněného na uznání cizího exekučního titulu bude posléze zamítnut nebo řízení o něm ukončeno výhradně z procesně formálních důvodů, bude na místě uzavřít, že dalšímu trvání exekuce skutečně brání skutečnost, že vykonávaný cizí exekuční titul nebyl uznán.

16. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

17. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů