// Profipravo.cz / Procesní shrnutí 20.05.2021

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti

I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Proto ani případné vydání předběžného opatření, jímž bylo povinné zakázáno zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti správa nemovitostí, nebrání povinné, aby uzavřela s oprávněnou notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ohledně závazku, který v době účinnosti předběžného opatření již existoval.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2966/2020, ze dne 17. 2. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 583 odst. 1 obch. zák.
§ 585 obch. zák.
§ 71b zák. č. 358/1992 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 8. 2019, č. j. 48 EXE 3282/2015-433, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 10. 2015 povinná společnost jednající tehdejším jednatelem P. T. uznala v rámci sepisu notářského zápisu notářem JUDr. R. B., NZ 1169/2015, N 1208/2015, co do důvodu a výše svůj dluh vůči společnosti oprávněné (za účasti jejího jednatele R. Č.), který vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 8. 2015 ve výši 13 000 000 Kč, zavázala se dluh uhradit ve splátkách ve výši 1 000 000 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje měsícem říjnem 2015, a to pod ztrátou výhody splátek; současně souhlasila, aby notářský zápis sloužil jako exekuční titul v případě, že svůj dluh ve lhůtě nesplní.

2. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, ze které uznaná pohledávka na úhradu ceny za postoupení pohledávky pocházela, bylo postoupení pohledávek za solidárními dlužníky – společností XY, společností AUTOSPOL K+K a. s. aj. H., narozeným XY, M. N., narozenou XY, aj. S., narozeným XY, které oprávněná nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2011 od původního věřitele – obchodní společnosti OMV Česká republika, s. r. o. Tyto pohledávky vznikly jako neuhrazené ceny za dodávky pohonných hmot, které byly původním věřitelem vyúčtovány čtyřmi fakturami č. 2035108860 ze dne 2. 9. 2005, č. 2035109389 ze dne 16. 9. 2005, č. 2035110466 ze dne 16. 10. 2005 a č. 2036104461 ze dne 2. 5. 2005. Povinná se ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2015 zavázala za pohledávky zaplatit oprávněné úplatu ve výši 13 000 000 Kč ve splátkách ve smlouvě dohodnutých. Smlouvu o postoupení pohledávek za povinnou společnost podepsal její bývalý jednatel P. T., za oprávněnou její jednatel R. Č. Ve smlouvě, která je datována dnem 26. 8. 2015, jsou ověřené podpisy obou jednatelů. Dne 23. 9. 2015 uzavřel za povinnou její bývalý jednatel P. T. s oprávněnou dohodu o uznání závazku, ve které dluh ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 13 000 000 Kč uznal co do důvodu a výše a zavázal povinnou k jeho úhradě v nově sjednaných splátkách. V rámci uznání dluhu povinná uznala, že první splátka, která měla být původně zaplacena 10. 9. 2015, nebyla uhrazena; podle nové dohody byla její splatnost posunuta ke dni splatnosti druhé splátky splatné dne 25. 9. 2015.

3. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, č. j. 5 To 44/2012-8957, který nabyl právní moci téhož dne, bylo uloženo obžalovanému J. H. zaplatit společně a nerozdílně spolu s odsouzenou M. N. oprávněné společnosti částku 13 194 487 Kč jako náhradu škody, kterou obžalovaní svým jednáním, za které byli odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16 T 15/2009, způsobili společnosti OMV Česká republika, s. r. o. nezaplacením dodaného zboží a služeb – pohonných hmot.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 2. 9. 2015 předběžné opatření č. j. 12 Nc 1401/2015-79 (č. l. 26), jímž povinné společnosti přikázal zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti při správě nemovitostí, zejména zdržet se zcizení, zatížení nebo jiného právního jednání směřujícího ke snížení hodnoty pozemků v rozhodnutí označených a zdržet se jednání v podobě jakýchkoliv závazků nemajících věcnou souvislost s řádnou správou uvedených nemovitostí. Rozhodnutí bylo povinné doručeno do datové schránky dne 8. 9. 2015.

5. Dne 25. 8. 2015 bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 21554/2015 insolvenční řízení na osobu J. H. Insolvenční soud dne 2. 11. 2015 vydal rozhodnutí o úpadku spojené s prohlášením konkursu na jeho majetek. Do insolvenčního řízení se se svou pohledávkou přihlásila i povinná; přihlášku za ni podal její bývalý jednatel P. T. K pohledávce ve výši 14 818 756,23 Kč uvedla, že jí byla přiznána rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 16 T 15/2009-8135, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 To 44/2012, a jedná se o přiznanou náhradu škody způsobenou trestným činem v důsledku neuhrazených cen pohonných hmot, vyúčtovanou původním věřitelem fakturami č. 2035108860, č. 2035109389, č, 2035110466 a č. 2036104461, včetně zákonného úroku z prodlení. Dlužník tuto pohledávku popřel s tím, že zanikla započtením učiněným ze strany věřitele – povinné společnosti XY, která ji nabyla dne 26. 8. 2015, tedy den po zahájení insolvenčního řízení. Dopisem ze dne 14. 12. 2015 povinná (jednající svým jednatelem P. T.) zaslala insolvenčnímu soudu na vědomí a dlužníku J. H. jednostranný zápočet, jímž započítává vůči své pohledávce přihlášené do insolvenčního řízení pohledávku J. H. ve výši 14 747 000 Kč za povinnou společností vzniklou z titulu půjčky na pořízení nemovitostí, a to s tím, že tato pohledávka J. H. je již nejméně jeden rok po splatnosti.

6. Svědek advokát JUDr. F. P. poskytoval povinné právní služby a jednatel P. T. s ním v září 2015 konzultoval obsah smlouvy o postoupení pohledávky, která byla opatřena dřívějším datem, s tím, že ji hodlá uzavřít s oprávněnou. Na upozornění svědka P. T. sdělil, že datace je uváděna nesprávně schválně.

7. Bývalý jednatel povinné P. T. při svém výslechu řekl, že smlouvu o postoupení pohledávek uzavíral někdy koncem září 2015. Přes upozornění P., že na smlouvě je uvedeno dřívější datum, tuto skutečnost neřešil. Byl si vědom předběžného opatření, ovšem obchod již byl rozjednaný a on se domníval, že smlouvu o postoupení pohledávek uzavřít může. Soud jeho výpovědi neuvěřil a uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávek není neplatná proto, že měla být uzavřena až 23. 9. 2015 a jejímu platnému uzavření bránilo vydané předběžné opatření, neboť k jejímu uzavření došlo již v srpnu 2015. Samotný sepis notářského zápisu sepsaného až poté, co povinné bylo doručeno předběžné opatření, také nezpůsobuje neplatnost dříve převzatého závazku povinnou. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je ve své podstatě procesní dohodou mezi oprávněnou a povinnou o tom, že dluh pocházející ze závazkového vztahu bude uhrazen, jinak má oprávněná právo požadovat jeho vymožení v exekučním řízení bez dalšího. Dále uvedl, že povinná nekonkretizovala a nevysvětlila svoji argumentaci o neexistenci postupovaných pohledávek. K obraně povinné, že nebyla oprávněna s postupovanými pohledávkami disponovat z důvodu, že uzavřela komisionářskou smlouvu se třetí osobou (M. O.) a měla povinnost tyto pohledávky převést na jeho osobu, soud dodal, že povinná ani přes výzvu soudu nedoplnila svá skutková tvrzení týkající se uzavření této smlouvy a důvodu, který měl bránit platnému převodu pohledávek na povinnou. I pokud by bylo tvrzení povinné pravdivé a komisionář, v tomto případě oprávněná, skutečně na základě smlouvy nabyl pohledávky pro komitenta (M. O.), stal by se M. O. (komitent) jejich vlastníkem až poté, co by je na něho oprávněná postoupila, a to jak v případě, že by byla komisionářská smlouva uzavřena podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále „obch. zák.“), tak i v případě, kdyby byla uzavřena později podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Důvod pro zastavení exekuce tak soud prvního stupně neshledal.

8. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 26. 8. 2015, tedy před doručením předběžného opatření Krajského soudu v Českých Budějovicích. Časová posloupnost jednotlivých relevantních událostí svědčí tomu, že až poté, co povinná nezaplatila první splátku ve výši 300 000 Kč, došlo k uznání jejího závazku k úhradě 13 000 000 Kč. Jak uvedl jednatel oprávněné R. Č., šlo o způsob, jak posílit postavení oprávněné jakožto věřitelky pohledávky na úhradu kupní ceny. Ke komisionářské smlouvě uzavřené v roce 2011 mezi oprávněnou jakožto komisionářem a M. O. jakožto komitentem uvedl, že se komisionář nikdy nestane vlastníkem k prodeji předaného zboží (movitých věcí) a vlastnické právo při prodeji tudíž přejde z komitenta rovnou na třetí osobu; naopak při koupi zboží komisionářem pro komitenta se vlastníkem věci stává rovnou komitent (§ 583 odst. 1 obch. zák.) Naproti tomu podle pravidla zakotveného v § 585 obch. zák. nabývá komitent do svého vlastnictví práva získaná pro něj komisionářem teprve na podkladě převodní smlouvy uzavřené mezi ním a komisionářem, jejímž typickým příkladem je cese pohledávek, které komisionář pro komitenta nabude. Oprávněná tak byla legitimována disponovat s pohledávkou za J. H. a mohla ji na povinnou platně převést. Případné porušení závazků z komisionářské smlouvy nemůže mít na platnost řešené postupní smlouvy vliv. Podkladový notářský zápis je tak formálně i materiálně vykonatelný.

9. Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spojuje s dosud neřešenými otázkami hmotného práva:

- Zda se vlastníkem pohledávky při jejím pořízení komisionářem na základě komisionářské smlouvy stává okamžikem jejího pořízení komisionářem komisionář nebo komitent. Jinak řečeno, zda lze analogicky aplikovat ustanovení § 583 obch. zák. při pořizování pohledávek na základě komisionářské smlouvy, a to s ohledem na povahu, smysl a účel komisionářské smlouvy, jimiž je závazek komisionáře zařídit vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost (a to za úplatu).

- Zda jde v případě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti o procesní dohodu osvědčující již nastalé hmotněprávní poměry nebo o hmotněprávní jednání.

10. Podle jejího názoru v případě institutu komisionářské smlouvy musí být gramatický výklad právní normy (§ 583 a § 585 obch. zák.) doplněn výkladem teleologickým, a to při vědomí principu hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Dovolatelka tvrdí, že účelem komisionářské smlouvy je, aby komisionář svým jménem pro komitenta za jeho peníze (na jeho účet) pořídil předmět komise (věc, právo apod.), tedy komisionář hraje pouze roli jakéhosi prostředníka, který figuruje ve formální podobě (svým jménem) v záležitosti pořízení předmětu komise (např. z důvodu, že komitent nechce, aby prodávající věděl, že kupujícím je on), ale nezískává k ní v žádném okamžiku průběhu celého procesu vlastnická práva, nýbrž je toliko detentorem, a to ať již jde o movité věci či práva, neboť v opačném případě by došlo k porušení principu hodnotové bezrozpornosti právního řádu. V obch. zák. byl vytvořen jen jeden institut komisionářské smlouvy, nikoliv dva s odlišnými režimy vlastnictví pořizovaného předmětu komise. Dovolatelka odkázala i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 Afs 23/2011-109, podle kterého z hlediska zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je třeba posuzovat příjem získaný prodejem nemovitostí, bytu nebo nebytového prostoru, který provedl komisionář na účet komitenta, jako zdanitelný příjem komitenta, ledaže by z komisionářské smlouvy vyplývalo, že příjem nebo jeho část náleží komisionáři. Jestliže tedy komisionář nebyl vlastníkem pro komitenta pořízených pohledávek (a byl jím od počátku pořízení komisionářem komitent), pak oprávněná jako komisionář nemohla disponovat předmětnými pohledávkami, a nemohla tak platně uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek (ať již dne 26. 8. 2015 nebo dne 23. 9. 2015) s povinnou. Proto ani povinné nemohl vzniknout závazek uhradit kupní cenu (odměnu za postoupení) ve výši 13 000 000 Kč.

11. Pokud jde o notářský zápis, dovolatelka je názoru, že notářský zápis je právním jednáním hmotněprávní povahy, a to včetně samotné doložky přímé vykonatelnosti. Odkázala na znění § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen „not. řád“, a § 71b not. řádu, který hovoří o tom, že notářský zápis je zápisem o dohodě. S odkazem na komentář k not. řádu a povaze svolení dlužníka k vykonatelnosti zápisu uvedla, že se jedná o jednostranné právní jednání dlužníka vůči věřiteli, které nelze odvolat právě z důvodu, že je součástí zápisu o právním jednání. Jestliže tedy k sepisu notářského zápisu došlo až poté, co bylo vydáno předběžné opatření, pak nelze považovat za souladné s tímto předběžným opatřením jednání povinné spočívající v jednostranném právním jednání svolujícím k vykonatelnosti. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil vztah komisionářské smlouvy, jejímž předmětem byl převod pohledávek vzniklých nezaplacením dodaného zboží a služeb na komitenta, a smlouvy o postoupení pohledávek, na základě níž oprávněná postoupila uvedené pohledávky povinné.

13. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.

14. Exekučním titulem je v souzené věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný ve smyslu § 71b not. řádu, podle něhož skutečnost, na níž se pohledávka zakládá, je smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 26. 8. 2015, na základě níž se povinná (postupník) zavázala zaplatit oprávněné (postupiteli) cenu za postoupení pohledávek ve výši 13 000 000 Kč, a uznání závazku ze dne 23. 9. 2015, kterým povinná uznala svůj závazek zaplatit osobě oprávněné částku 13 000 000 Kč. Právním důvodem plnění mohla být jen smlouva o postoupení pohledávky; uznání závazku právním důvodem není, zakládá pouze vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 222/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).

15. Povinná platnost smlouvy o postoupení pohledávek zpochybnila v souvislosti s tím, že oprávněná měla na základě komisionářské smlouvy z roku 2011 uzavřené mezi oprávněnou jako komisionářem a M. O. jako komitentem povinnost pohledávky převést na M. O. Spor z této smlouvy vzniklý se projednává u Městského soudu v Brně a není dosud pravomocně ukončen.

16. Podle § 583 odst. 1 obch. zák. k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji má komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Vlastnické právo k movitým věcem získaným pro komitenta nabývá komitent jejich předáním komisionáři.

17. Podle § 585 obch. zák. komisionář je povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal, a komitent je povinen je převzít.

18. Porovnáním právní úpravy uvedených ustanovení obch. zák. je zřejmé, že v případě movitých věcí je jejich vlastníkem buď komitent nebo třetí osoba (nikdy se jím nestane komisionář), avšak v případě jiných práv k nim komitent nabývá vlastnictví až na základě převodní smlouvy, jíž je i smlouva o postoupení pohledávek (srov. též ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 1226–1226, POKORNÁ, J., KOVAŘÍK, Z., ČÁP, Z. aj. Obchodní zákoník. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009 – dostupný v systému ASPI).

19. Oprávněná, která nepostoupila pohledávky, jež získala na základě trestního rozsudku, M. O., je tak mohla postoupit na povinnou; případné porušení komisionářské smlouvy nemá vliv na platnost smlouvy o postoupení pohledávky.

20. Pokud jde o povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle § 71b not. řádu a vydání předběžného opatření, judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího závazku, nemá hmotněprávní povahu. Jde jen o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019). Proto ani případné vydání předběžného opatření, jímž bylo povinné zakázáno zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti správa nemovitostí, nebrání povinné, aby uzavřela s oprávněnou notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ohledně závazku, který v době účinnosti předběžného opatření již existoval.

21. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání v souladu s § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

22. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů