// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 16.08.2023
Odvolání podané někým, kdo k odvolání není oprávněn
Je-li odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, odvolací soud je odmítne podle § 218 písm. b) o. s. ř. bez zřetele k tomu, zda o věci v prvním stupni rozhodl vyloučený soudce. Žalobě pro zmatečnost podané proti takovému usnesení odvolacího soudu proto nelze vyhovět, je-li jako důvod zmatečnosti uplatněna skutečnost, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 63/2023, ze dne 26. 5. 2023
Dotčené předpisy:
§ 218 písm. b) o. s. ř.
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
Kategorie: žaloba pro zmatečnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020-A-44, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zastavil insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka (IMMO Slaný a. s.) [bod I. výroku].
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – odůvodnil zastavení insolvenčního řízení tím, že insolvenční navrhovatel (BOHEMIA SILVER s. r. o.) vzal insolvenční návrh zpět před rozhodnutím o úpadku dlužníka.
3. O odvolání dlužníka rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2021, č. j. KSCB 28 INS 9210/2020, 4 VSPH 713/2021-A-49, tak, že:
[1] Odmítl odvolání proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 (první výrok, část věty za středníkem).
[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 v bodu II. výroku (první výrok, část věty před středníkem).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 130 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že dlužník není osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, jelikož není insolvenčním navrhovatelem (§ 130 odst. 4 insolvenčního zákona).
5. Dlužník podal 7. října 2021 proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 žalobu pro zmatečnost, domáhaje se jejich zrušení. Žalobu odůvodnil tím, že u insolvenčního soudu o věci rozhodoval vyloučený soudce [JUDr. Ing. Zdeněk Strnad, Ph. D., MPA (dále jen „Z. S.“)].
6. Usnesením ze dne 9. února 2022, č. j. 39 ICm 2785/2021-155, insolvenční soud:
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
7. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 14 odst. 1, § 229 odst. 1 písm. e/, § 234 odst. 3, § 235 odst. 1 a § 235e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že je důvod žalobu pro zmatečnost zamítnout, jelikož:
[1] Je opožděná (dlužník ji podal 7. října 2021, ačkoliv tříměsíční lhůtu k jejímu podání je nutno počítat od 23. června 2021, kdy nabylo právní moci usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021).
[2] Z. S. nebyl ve věci podjatým.
[3] Zastavením insolvenčního řízení insolvenční soud dlužníku vyhověl.
8. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. prosince 2022, č. j. 39 ICm 2785/2021, 103 VSPH 431/2022-180 (KSCB 28 INS 9210/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/, odst. 4, § 232, § 234 odst. 1 a § 235e odst. 2 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. února 2022 k následujícím závěrům:
10. Důvod zamítnout žalobu pro zmatečnost pro opožděnost nebyl dán (dlužník ji podal v tříměsíční lhůtě počítané od 7. července 2021, kdy mu bylo doručeno usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021).
11. Dlužník uplatnil pouze jediný důvod zmatečnosti, spočívající podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. v tom, že u insolvenčního soudu ve věci rozhodl podjatý soudce; podjatost soudců odvolacího soudu, kteří vydali usnesení ze dne 23. června 2021, dlužník nenamítal, takže pro tento důvod nebyla žaloba pro zmatečnost proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 namístě.
12. Insolvenční soud rozhodl správně, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit podjatost soudce Z. S.
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. prosince 2022 podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě ovládající nebo vlastnící insolvenčního dlužníka?
[2] Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě, která není účastníkem řízení ani jeho zástupcem, ale která má k účastníku řízení, k jeho zástupci nebo k projednávané věci zvláštní vztah?
14. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že o zastavení insolvenčního řízení rozhodoval vyloučený soudce (Z. S.). Odvolacímu soudu rovněž vytýká nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.
III. Přípustnost dovolání
16. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
17. S přihlédnutím k době skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (23. června 2021, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení insolvenčního řízení) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. června 2021, přičemž i v rovině posuzování přípustnosti dovolání jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu (ve znění, jež nedoznalo změn od vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) a insolvenčního zákona:
§ 218 (o. s. ř.)
Odvolací soud odmítne odvolání, které
(…)
b/ bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
(…)
§ 229 (o. s. ř.)
(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
(…)
e/ rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
(…)
(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
§ 130 (insolvenčního zákona)
(1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.
(2) Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět.
(3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.
(4) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je pouze insolvenční navrhovatel.
(5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení.
§ 142 (insolvenčního zákona)
Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou
(…)
b/ zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu,
(…)
§ 146 (insolvenčního zákona)
(1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.
(…)
18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
19. Dovolání v dané věci může být (objektivně) přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
20. Žaloba pro zmatečnost směřovala proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 jako celku (bez rozlišení jednotlivých výroků). Žaloba pro zmatečnost tak směřovala také proti:
[1] bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 (o nákladech insolvenčního řízení),
[2] prvnímu výroku, části věty před středníkem, usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 (jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 v bodu II. výroku o nákladech insolvenčního řízení),
[3] druhému výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021 o nákladech odvolacího řízení.
21. Usnesení ze dne 9. února 2022 je tedy v rozsahu, v němž insolvenční soud žalobu pro zmatečnost zamítl též ohledně výroků konkretizovaných v předchozím odstavci, rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku (žalobě pro zmatečnost) směřujícím proti výrokům o nákladech řízení. Totéž ve stejném rozsahu platí o potvrzujícím usnesení odvolacího soudu ze dne 7. prosince 2022. V části, kterou odvolací soud usnesením ze dne 7. prosince 2022 potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. února 2022 v bodě II. výroku (o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost), jde o rozhodnutí o řádném opravném prostředku (odvolání) směřujícím proti výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání v rozsahu všech takto vymezených výroků vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 124/2019 [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], takže potud Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
22. Dovolání směřující proti výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 7. prosince 2022 v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. února 2022 ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost v části, v níž směřovala proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. června 2021, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v takto vymezeném rozsahu napadené usnesení nespočívá na řešení dovoláním předestřených právních otázek (týkajících se toho, že u insolvenčního soudu o věci rozhodoval vyloučený soudce Z. S.).
23. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
24. Dovolání není přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
25. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané (podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.) proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2006, pod číslem 147, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. též v důvodech usnesení ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, uveřejněném pod číslem 94/2007 Sb. rozh. obč., nebo usnesení ze dne 15. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sb. rozh. obč.
26. Usnesením ze dne 23. června 2021 odmítl odvolací soud odvolání dlužníka proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 o zastavení (insolvenčního) řízení proto, že jej ve smyslu ustanovení § 130 odst. 4 insolvenčního zákona neměl za osobou oprávněnou k podání odvolání (za insolvenčního navrhovatele); srov. i § 218 písm. b/ o. s. ř. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proto, že bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, je ve světle judikatury označené v předchozím odstavci právně bezvýznamné, zda odvoláním napadeného rozhodnutí vydal vyloučený soudce (Z. S.). To v usnesení ze dne 7. prosince 2022 správně vystihl i odvolací soud (srov. odstavec 19. odůvodnění onoho usnesení i jeho reprodukci v odstavci 11. shora).
27. Ještě jinak řečeno (shrnuto), je-li odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, odvolací soud je odmítne podle § 218 písm. b/ o. s. ř. bez zřetele k tomu, zda o věci v prvním stupni rozhodl vyloučený soudce. Žalobě pro zmatečnost podané proti takovému usnesení odvolacího soudu proto nelze vyhovět, je-li jako důvod zmatečnosti uplatněna skutečnost, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (a otázky položené dovolacímu soudu ohledně takového soudce nemají pro výsledek dovolacího řízení v rozsahu, v němž se týká usnesení o odmítnutí odvolání, žádný význam).
28. Zbývá posoudit přípustnost dovolání v rozsahu, v němž odvolací soud usnesením ze dne 7. prosince 2022 potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. února 2022 ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost v části, v níž směřovala proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 1. června 2021 o zastavení insolvenčního řízení.
29. K této otázce Nejvyšší soud uvádí, že zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč.
30. Poměřováno závěrem formulovaným v předchozím odstavci, úspěchem v řízení o žalobě pro zmatečnost (představovaným zrušením usnesení o zastavení insolvenčního řízení) nemůže dlužník přivodit pro sebe příznivější účinky. Právní mocí usnesení, jímž by insolvenční soud [nebo odvolací soud anebo (na základě rozhodnutí podle § 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) dovolací soud] na základě žaloby pro zmatečnost zrušil pravomocné usnesení o zastavení insolvenčního řízení, by se totiž obnovily účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (srov. § 96 odst. 2 větu druhou insolvenčního zákona, ve spojení s § 109 insolvenčního zákona) a dlužník by tak čelil právě těm potížím, z nichž (také) přímo v žalobě pro zmatečnost usuzuje na podjatost Z. S. (výtka, že Z. S. v insolvenčním řízení nekonal a ponechával dlužníka, aby čelil následkům insolvenčního řízení). Jasně řečeno, dlužník by na tom byl po pravomocném zrušení usnesení o zastavení insolvenčního řízení hůře než nyní. Věcné projednání dovolání tedy žádný význam nemá.
31. Nejvyšší soud proto dovolání dlužníka ve zbývajícím rozsahu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.
32. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Autor: -mha-