// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 26.07.2023
Transparentnost a předvídatelnost určení zastupujících soudců
Rozvrh práce musí kromě okruhu zastupujících soudců stanovovat též jejich pořadí. Rozhodoval-li soud ve složení senátu sestaveného na základě pravidel rozvrhu práce, jež sice určují množinu soudců-náhradníků, avšak neupřesňují jejich pořadí, je tím zásadně založen zmatečnostní důvod ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Nezákonné obsazení soudu by navzdory vadnému znění rozvrhu práce nebylo dáno, pakliže by zde byly dány okolnosti, s ohledem na něž nemohli v konkrétním případě na místo soudců vyloučených nastoupit jiní soudci než ti, kteří se náhradníky v dané kauze skutečně stali, tedy jestliže se diskrece soudního funkcionáře – obecně rozvrhem práce neústavně připuštěná – v řešeném případě fakticky nemohla prosadit a neprosadila.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3269/2022, ze dne 17. 5. 2023
Dotčené předpisy:
čl. 38 odst. 1 předpisu č. 2/1993 Sb.
§ 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Kategorie: žaloba pro zmatečnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 80 C 406/2019-192, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2019, č. j. 8 Co 264/2018-633 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobce napadl předmětnou žalobou pro zmatečnost rozsudek vydaný v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 156/2005. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová v posledně zmíněném řízení dne 23. 8. 2018 určila, že o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2018, č. j. 54 C 156/2005-564, vedeného pod sp. zn. 8 Co 264/2018, budou místo soudkyň senátu 8 Co JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Šárky Neuwirthové, jež jsou z rozhodování vyloučeny pro podjatost, rozhodovat soudci zařazení do senátu 15 Co Mgr. Dagmar Gottwaldová a Mgr. Jan Rýznar. Podjatost obou soudkyň – založená zejména podáním trestního oznámení ze strany žalobce – byla vyslovena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2014, č. j. Nco 44/2014-274, vydaným v řízení, jež bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Co 444/2014 a v němž vystupovala na straně žalující společnost U.-I., za kterou jednal coby statutární orgán nynější žalobce. Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2018 mělo senát 8 Co zastupovat právě soudní oddělení 15 Co. Na základě těchto zjištění okresní soud uzavřel, že žalobcem namítaný zmatečnostní důvod nesprávného obsazení soudu podle § 229 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyl dán, jelikož vyloučené soudkyně byl oprávněn nahradit kterýkoli ze soudců zastupujícího senátu. Žalobce byl přitom s důvody vyloučení soudkyň senátu 8 Co řádně seznámen a nevznesl žádné námitky. Žaloba pro zmatečnost tak nebyla podána důvodně.
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 6. 2022, č. j. 71 Co 104/2022-212, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud podotkl, že JUDr. Kabátová byla z rozhodování vyloučena na podkladě skutečností, které byly předsedkyni Krajského soudu v Ostravě známy z její úřední činnosti (jsouce obsaženy ve spise zmíněného soudu sp. zn. 8 Co 444/2014) a které materiálně skýtaly dostatečný důvod pro její vyloučení z projednávání věci. Fakt, že ve spise není zažurnalizována zpráva o důvodech, které zakládají pochybnost o nepodjatosti dotčené soudkyně, označil odvolací soud za pochybení ryze formální. Nahrazení JUDr. Kabátové soudcem zastupujícího senátu 15 Co Mgr. Rýznarem pak bylo provedeno v souladu s rozvrhem práce. Pakliže tento rozvrh určoval senáty, které se mají navzájem zastupovat, a nikoli též pořadí jednotlivých soudců senátu v zastupování, bylo v souladu s tímto rozvrhem, pokud byl vyloučený soudce zastupovaného senátu nahrazen kterýmkoli soudcem senátu zastupujícího.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž předně namítá, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu při posuzování otázky objektivních důvodů pro vyloučení soudce. Žalobce uvádí, že JUDr. Kabátová byla vyloučena jen pro řízení vedené pod sp. zn. 8 Co 444/2014 a neexistuje rozhodnutí, které by zdůvodňovalo její nezpůsobilost rozhodovat jiné věci týchž účastníků. Z judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že skutečnost, že je soudce vyloučen pro podjatost v jednom řízení, sama o sobě neznamená, že musí být vyloučen v jiném sporu týchž stran (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5104/2017). Soud byl proto v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Co 264/2018 povinen znovu zkoumat trvající existenci důvodů pro vyloučení dotčené soudkyně. V tomto kontextu je nutné přihlédnout k presumované profesionalitě soudců, které je třeba pokládat za nestranné, dokud není prokázán opak, a k závěru rozhodovací praxe, podle něhož se podjatost musí posuzovat z objektivního hlediska, nikoli podle subjektivního přesvědčení účastníků či soudce samotného (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 11/2010).
4. Vzhledem k tomu, že podání trestního oznámení nemůže být samo o sobě důvodem pro vyloučení soudce, má žalobce za to, že důvod pro vyloučení JUDr. Kabátové neexistoval ani v roce 2014, a tím spíše nebyl dán v roce 2018 ve světle faktu, že důvody podjatosti nemusí podle judikatury působit jednou provždy, ale mohou v čase odeznít (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2627/2011). Objektivní nezdůvodněnost vyloučení JUDr. Kabátové vyplývá též z neúspěchu dřívějších námitek podjatosti této soudkyně vznášených žalobcem a z faktu, že se dotčená soudkyně v dalším řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, v němž na žalované straně vystupuje společnost, jejímž jediným společníkem je P. N., neoznačila za podjatou.
5. Dovolatel dále argumentuje, že se dovolací soud dosud nezabýval problematikou požadavků na podrobnost odůvodnění rozhodnutí o vyloučení soudce z projednávání věci. Rozhodnutí předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, jež se týká JUDr. Kabátové a JUDr. Neuwirthové, neobsahuje žádné odůvodnění. Ústavní soud přitom konstatuje, že rozhodnutí daného typu musí soud řádně zdůvodnit (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 629/20). Krom toho žalobce nebyl o změně v obsazení senátu zpraven včas, neboť jej soud o rozhodnutí vydaném dne 23. 8. 2018 informoval až při jednání konaném dne 27. 5. 2019.
6. Žalobce se rovněž táže, nakolik a jak lze soudce vyloučit z rozhodování ve všech věcech určitého účastníka. Soudy v předmětné kauze uzavřely, že JUDr. Kabátová i JUDr. Neuwirthová jsou vyloučeny ze všech věcí, v nichž je účastníkem řízení žalobce či společnost U.-I., a to přestože rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2014 hovoří jen o jejich vyloučení z projednávání věci sp. zn. 8 Co 444/2014. Vyloučení soudce pro určitou kategorii věcí je ovšem možné provést toliko ustanovením rozvrhu práce, nikoli rozhodnutím v konkrétním sporu. Odkaz na takové rozhodnutí pro určitý případ pak nelze považovat za řádné zdůvodnění nezpůsobilosti soudce projednat kauzu navazující.
7. K řešení dovolatel předkládá též otázku transparentnosti rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě, jenž dle jeho názoru neobsahoval jednoznačná pravidla pro zastupování členů senátu 8 Co. Ustanovení, podle něhož jsou soudci tohoto soudního oddělení v případě vyloučení nahrazováni členy senátu 15 Co, lze interpretovat přinejmenším třemi možnými způsoby: a) kterýkoli ze členů senátu 8 Co může být nahrazen kterýmkoli členem senátu 15 Co (v takovém případě rozvrh práce nesplňuje požadavky právní úpravy, jelikož určení náhradníka ponechává na libovůli předsedy soudu), b) senát 8 Co má být v případě vyloučení kteréhokoli člena jako celek nahrazen senátem 15 Co (při tomto výkladu byl rozvrh práce porušen, neboť rozhodoval senát sestávající z člena soudního oddělení 8 Co a dvou členů soudního oddělení 15 Co) nebo c) každý člen senátu 8 Co má být nahrazen členem senátu 15 Co podle pořadí uvedeného rozvrhu práce (pak ovšem nebyla pravidla rozvrhu práce dodržena, jelikož byla soudkyně JUDr. Kabátová nahrazena Mgr. Rýznarem, který byl v pořadí uveden až za Mgr. Nekolovou).
8. Z uvedeného vyplývá, že z rozvrhu práce nebylo před rozhodnutím předsedkyně Krajského soudu v Ostravě zřejmé, v jakém složení bude soud ve věci rozhodovat v případě vyloučení některého ze soudců senátu 8 Co. Projednal-li spor senát složený na základě takového pravidla rozvrhu práce, byl soud nesprávně obsazen, což zakládá porušení žalobcova práva na zákonného soudce a zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Dle názoru dovolatele by Nejvyšší soud měl dovodit, že je nutné, aby rozvrh práce určil nejen složení senátů, ale také zastoupení jednotlivých soudců transparentně, aby bylo vždy jasné, který soudce bude ve věci jednat a rozhodovat v případě vyloučení původně určeného soudce z rozhodování.
9. S ohledem na výše řečené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek Okresního soudu v Ostravě a věc soudu prvého stupně vrátil k dalšímu řízení.
10. K dovolání se vyjádřila žalovaná, jež argumentačně podpořila napadené usnesení. Především uvedla, že z usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 44/2014-274 se podávají okolnosti, jež JUDr. Kabátové a JUDr. Neuwirthové znemožňovaly rozhodovat nezávisle a nestranně ve věcech P. N. nejen v řízení sp. zn. 8 Co 444/2014, ale též ve všech dalších řízeních. Určení náhradníků za vyloučené soudkyně pak proběhlo v souladu s pravidly předepsanými rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě, jež lze pokládat za transparentní. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl.
III. Přípustnost dovolání
11. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
12. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání není přípustné pro otázku existence objektivních důvodů pro vyloučení soudce, jelikož se – oproti mínění dovolatele – odvolací soud při jejím řešení neodchýlil od judikatury zdejšího soudu. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže je tu se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Citované ustanovení je garancí toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, což je integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013-56, a ze dne 25. 6. 2015, č. j. Nao 166/2015-32).
15. Nestrannost soudce se přitom posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké jsou osobní přesvědčení a zájmy soudce v daném případě. V tomto pojetí je nestrannost především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu, tedy vztah k předmětu řízení, účastníkům, jejich právním zástupcům atd. V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce. Nestačí totiž, že se soudce ve vztahu k účastníkům či věci subjektivně necítí být podjatý. Je rovněž zapotřebí, aby byly vyloučeny oprávněné (z objektivního hlediska posuzované) pochybnosti o jeho nestrannosti. Jinými slovy, nejde pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, zda se cítí, nebo necítí být podjatý, nýbrž o objektivní úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý být mohl (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14, body 17–19, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1965/15, body 24–28, ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 4071/17, body 72–76, a ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 1886/21, body 46–48).
16. Nejvyšší soud ve své judikatuře uvádí, že podání trestního oznámení účastníkem vůči soudci samo o sobě, nazíráno hlediskem objektivního testu, nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti tohoto soudce a k jeho vyloučení. Současně však dodává, že se specifický vnitřní poměr soudce k účastníku, relevantní z hlediska subjektivního testu, v důsledku toho, že proti němu daný účastník podal trestní oznámení nebo návrh na zahájení soudního řízení, rozvinout může (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 23 Nd 268/2016, ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 21 Nd 509/2019, a ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 27 Nd 307/2022). Úsudek, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Kabátová a JUDr. Neuwirthová vůči nynějšímu žalobci v důsledku jeho předchozího počínání, zahrnujícího podání trestního oznámení, zaujaly negativní postoj, který navzdory obecné schopnosti soudce oddělovat výkon svého úřadu od osobních postojů a zájmů vylučoval nestranné a nezaujaté projednání sporu žalobce se žalovanou, čímž byl založen důvod k pochybnostem o nepodjatosti řečených soudkyň, a tedy rovněž k jejich vyloučení z projednávání věci, se tak nedostává do žádného rozporu s rozhodovací praxí zdejšího soudu.
17. Principiální presumpce profesionality soudce, již vrcholné soudy uplatňují v rámci subjektivního testu nestrannosti (viz namátkou nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 1811/14, bod 18, a ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 4071/17, bod 73, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 6 Tdo 752/2021, bod 31) a na niž dovolatel poukazuje, pak zůstává presumpcí vyvratitelnou, pročež není neslučitelná se závěrem, že v konkrétním případě soudce pro svůj vztah k účastníkovi ztratil schopnost odborného odstupu při posuzování řešeného případu. Ani v tomto směru tedy právní posouzení věci soudy nižších stupňů, založené na úvaze, že JUDr. Kabátová a JUDr. Neuwirthová se s ohledem na jednání P. N. necítily schopny rozhodovat v jeho věcech nestranně a nezávisle, nekoliduje s ustálenou judikaturou.
18. K argumentu, že vyloučení soudce pro podjatost v jednom řízení bez dalšího neimplikuje nutnost vyloučení soudce v jiném řízení mezi týmiž účastníky, je pak třeba předně uvést, že dovolatelem „citovaná“ věta „[s]kutečnost, že soudce je vyloučen pro podjatost v jednom řízení, sama o sobě neznamená, že musí být vyloučen v jiném řízení mezi týmiž účastníky“ není v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5104/2017, vůbec obsažena. Právě naopak, v návaznost na rozhodovací praxi Ústavního soudu se v bodě 24 jeho odůvodnění praví, že „[p]řípadný závěr, že soudce je vyloučen pro podjatost v jednom řízení, avšak není vyloučen v jiném řízení mezi týmiž účastníky, musí být dobře zdůvodněn, aby bylo možné řízení považovat za spravedlivé“. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu navíc není založeno na myšlence, že byla JUDr. Kabátová ve věci vedené pod sp. zn. 8 Co 264/2018 vyloučena proto, že bylo o jejím vyloučení rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 8 Co 444/2014, ale proto, že se z posléze uvedeného spisu podávají důvody, pro něž se JUDr. Kabátová sama pokládala za podjatou vůči P. N., přičemž tyto důvody přesahují rámec konkrétního případu (a od roku 2014 s ohledem na vlastní postoj řečené soudkyně nezeslábly). Ani v tomto směru tedy nelze konstatovat, že by se odvolací soud přijetím závěru o podjatosti JUDr. Kabátové odklonil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
19. Tvrzení, že se JUDr. Kabátová nevyloučila z rozhodování v jiné věci (vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Co 156/2019), v níž je účastníkem řízení obchodní společnost, jejímž jediným společníkem je žalobce, může nanejvýše zakládat vadu řízení v oné kauze, avšak nemůže mít žádný vliv na správnost procesního postupu ve věci (vedené u Krajského soudu v Ostravě vedena pod sp. zn. 8 Co 264/2018), jíž se týká nyní projednávaná žaloba pro zmatečnost. Časová prodleva mezi určením náhradníka za zmiňovanou soudkyni a oznámením nového složení senátu účastníkům při následujícím jednání pak sama o sobě nemohla nikterak ospravedlnit zrušení žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí. Ústavně zaručené základní právo na zákonného soudce v sobě sice obsahuje požadavek, aby jeho adresát měl možnost seznámit se se složením soudu, který v jeho věci rozhoduje, a to za účelem umožnění výkonu práva na vznesení námitky podjatosti (srovnej kupř. nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 182/05, a jeho usnesení ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 3327/15, bod 8, a ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 401/18, bod 22), na tomto právu však strany nikterak ukráceny nebyly, pakliže jim bylo nové složení senátu sděleno na jednání konaném dne 27. 5. 2019, při němž shodně uvedly, že proti němu nemají námitek (č. l. 627 p. v. spisu sp. zn. 54 C 156/2005).
20. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka náležitostí „rozhodnutí o vyloučení soudce“, neboť na ní napadené rozhodnutí nespočívá. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Co 264/2018, v němž byl vydán žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek, předsedkyně odvolacího soudu žádné rozhodnutí o vyloučení soudkyň JUDr. Kabátové a JUDr. Neuwirthové nevydala, nýbrž pouze v souladu s § 15 odst. 2 o. s. ř. určila na jejich místo náhradníky (viz č. l. 610 spisu sp. zn. 54 C 156/2005). Takový postup přitom odpovídá procesní úpravě, jež pro případ, že soudce sám oznámí důvod zakládající jeho vyloučení z projednávání věci, vydání rozhodnutí předsedy soudu o vyloučení tohoto soudce nepředpokládá (Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 80, Jirsa, J. In: Jirsa, J., Trebatický, P., Korbel, F., Havlíček, K. a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha I. § 1–78g občanského soudního řádu. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 98). Výsledek řízení o posuzované žalobě pro zmatečnost tedy nemůže být nikterak ovlivněn úvahami, týkajícími se požadovaného obsahu rozhodnutí, jež v předmětné věci nebylo vydáno a k jehož vydání podle občanského soudního řádu ani dojít nemá.
21. Rovněž otázka možnosti vyloučení soudce pro veškeré věci určitého účastníka nezakládá přípustnost dovolání, jelikož na ní napadený rozsudek nespočívá. Dovoláním zpochybněné usnesení není založeno na úvaze, že by rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2014 o vyloučení JUDr. Kabátové z projednávání věci vedené pod sp. zn. 8 Co 444/2014 mělo diskvalifikovat tuto soudkyni ze všech věcí, v nichž vystupuje nynější žalobce, nýbrž na závěru, že se z obsahu spisu v dané věci podávají skutečnosti, jež zakládají důvody pochybovat o nepodjatosti JUDr. Kabátové nejen v oné při, ale též v kauze aktuální, neboť se týkají negativního vztahu dotčené soudkyně k P. N., jenž není limitován na řízení vedené pod sp. zn. 8 Co 444/2014, ale může se projevovat i v jiných věcech, včetně sporu, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost. Dovolatelem předestřená otázka se tak míjí s právní argumentací, na níž rozsudek odvolacího soudu spočívá.
22. Dovolání je nicméně přípustné, jelikož otázka, zda byl soud nesprávně obsazen ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jestliže vyloučeného soudce senátu, který je podle rozvrhu práce odvolacího soudu příslušný k rozhodnutí o podaném opravném prostředku, zastoupí kterýkoliv ze soudců zastupujícího senátu, má být vyřešena jinak než v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněném pod č. 17/2016 Sb. rozh. obč. Vzhledem k tomu, že se jedná o právní názor týkající se procesního práva, přičemž – jak je uvedeno dále – dochází k prostému převzetí výkladu rozpracovaného v judikatuře Ústavního soudu, k němuž se již přihlásily senáty trestního kolegia zdejšího soudu, takže nelze dospět k závěru, že by tato otázka měla zásadní právní význam (v tomto bodě je nutno zdůraznit, že senát 28 Cdo nedospěl k zákonem vyžadovanému jednomyslnému názoru ohledně zásadního právního významu, nezbytnému pro předložení věci velkému senátu), rozhodl Nejvyšší soud o odchýlení se od své dřívější rozhodovací praxe bez předložení věci velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia [viz § 20 odst. 1 a 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů].
IV. Důvodnost dovolání
23. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Tomuto požadavku koresponduje zákonná úprava kritérií rozvrhu práce v § 41 a § 42 zákona o soudech a soudcích. Rozvrh práce soudu není pouhou normou „interní povahy“ a jeho význam nespočívá jen ve jmenovitém určení soudců a přísedících tvořících senát, samosoudců, asistentů soudců, vyšších soudních úředníků a soudních vykonavatelů, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních učiněných podle § 42 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 36 odst. 2 o. s. ř. stanoví rovněž příslušnost soudce. Znamená to mimo jiné, že spor nebo jinou právní věc smí projednat a rozhodnout jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak případ projednal „nesprávně obsazený“ soud, a jde o porušení ústavního imperativu uvedeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Princip zákonného soudce přitom představuje v demokratickém právním státě jednu ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování sporů a jiných právních věcí soudy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1222/2008, uveřejněný pod č. 79/2009 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2786/2013, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4458/2016, a ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 68/2021; srovnej též nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 3213/10, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 3693/19).
24. Ústavní soud k těmto východiskům, dlouhodobě ustáleným i v judikatuře zdejšího soudu, dodává, že právo na zákonného soudce má bránit nejen účelové (svévolné) manipulaci s příslušností soudců, ale též libovůli při přidělování věcí jednotlivým soudcům. Pravidla pro rozdělování nápadu proto musí umožňovat určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří budou ve věci rozhodovat, a musí rovněž regulovat jejich zastupování v případě důvodné absence soudců, jakož i přerozdělování věcí v případě dlouhodobé nepřítomnosti soudce (např. z důvodu dlouhodobé nemoci nebo rodičovské dovolené) či jiné události (např. rezignace, smrti, případně přeložení soudce). Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k nedostatku účinných záruk proti zneužití diskrece předsedy soudu při přidělování a přerozdělování věcí v českém právním řádu je takové přidělení či přerozdělení věci rovněž v rozporu s interní nezávislostí soudců, která je nedílnou komponentou práva na nezávislý a nestranný soud chráněného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srovnej především nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, body 40–41, dále viz též nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 1872/16, bod 24; uvedený názor pak již převzal Nejvyšší soud například v usneseních ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 6 Tdo 969/2017, body 19–21, a ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 5 Tdo 23/2021, bod 75).
25. Z právě uvedeného nevyhnutelně vyplývá, že je nezbytné, aby se zastoupení soudců stejně jako složení senátů řídilo předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce, který přitom musí stanovovat i pořadí zastupujících soudců (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, bod 31, a nález pléna Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/16, bod 32; podobně byť méně kategoricky a s větší vazbou na okolnosti řešeného případu viz již nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 307/03, a také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. 1 Afs 21/2011-109, bod 36; v literatuře pak viz Pekařová, L. In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1187).
26. Ve světle právě nastíněného náhledu Ústavního soudu na interpretaci čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod však již nelze pokládat za udržitelný závěr, dle něhož není naplněn důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jestliže nepřítomného soudce senátu, jenž je podle rozvrhu práce odvolacího soudu příslušný k rozhodnutí o podaném opravném prostředku, zastoupí u odvolacího jednání kterýkoliv ze soudců senátu, jenž podle rozvrhu práce příslušný senát zastupuje, jak Nejvyšší soud dovodil v usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, uveřejněném pod č. 17/2016 Sb. rozh. obč. K zajištění zcela předvídatelného obsazení soudu, a tedy k vyloučení zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. totiž nepostačuje, že byli náhradníci za nepřítomné soudce vybráni z řad členů senátu, jejž rozvrh práce identifikuje jako senát zastupující, byl-li při určení konkrétních náhradníků ponechán prostor pro nikterak regulovanou diskreci soudního funkcionáře. Toliko v případě, že rozvrh práce stanoví rovněž pořadí, v němž se jednotliví členové zastupujícího senátu stávají členy rozhodujícího tělesa – a pochopitelně jsou-li tato pravidla v dané situaci také dodržena –, lze mít za splněné Ústavním soudem formulované požadavky na stanovení pravidel, jež zcela vylučují libovůli při obsazení soudu.
27. Nejvyšší soud se proto odklání od právního názoru vysloveného v usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1357/2014, a přebírá závěr, dle něhož rozvrh práce musí kromě okruhu zastupujících soudců stanovovat též jejich pořadí. Rozhodoval-li soud ve složení senátu sestaveného na základě pravidel rozvrhu práce, jež sice určují množinu soudců-náhradníků, avšak neupřesňují jejich pořadí, je tím zásadně založen zmatečnostní důvod ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Nezákonné obsazení soudu by navzdory vadnému znění rozvrhu práce nebylo dáno, pakliže by zde byly dány okolnosti, s ohledem na něž nemohli v konkrétním případě na místo soudců vyloučených nastoupit jiní soudci než ti, kteří se náhradníky v dané kauze skutečně stali, tedy jestliže se diskrece soudního funkcionáře – obecně rozvrhem práce neústavně připuštěná – v řešeném případě fakticky nemohla prosadit a neprosadila.
28. Jelikož odvolací soud v rámci posuzování otázky zákonného obsazení Krajského soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 8 Co 264/2018 toliko zjistil, že byli náhradníci určeni z řad soudců zastupujícího senátu, avšak nezkoumal již, zda se při určení zastupujících soudců nerealizovala nepřípustná diskrece soudního funkcionáře, je jeho právní posouzení ve světle názoru zaujatého v tomto usnesení předčasné, a tedy nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto přistoupil ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvého stupně, jenž se opírá o tentýž (napříště překonaný) právní názor, a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
29. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Autor: -mha-