// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 06.08.2020

Zásah do osobnostních práv zprávou o pověsti z místa bydliště

I. Sepis a poskytnutí zprávy o pověsti z místa bydliště orgánům činným v trestním řízení na základě žádosti dle § 8 tr. řádu je plněním povinnosti součinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 tr. řádu; na uvedený případ se vztahují závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 13/2007. Vydání zprávy je tak důvodem, který dle stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 zpravidla ospravedlňuje zásah do osobnostních práv dotčené osoby, které se zpráva týká, jestliže informace v ní uvedené nepřesahují její funkci a případný zásah do osobnostních práv dotčené osoby je nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti a je zcela přiměřený okolnostem daného případu.

II. Výrok „pokud již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní; navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní chování vůči starším občanům obce“ je z právního hlediska hodnotícím soudem, neboť vychází ze subjektivního názoru obce na základě jí stanovených subjektivních kritérií a nelze prokazovat pravdivost takového soudu; lze však prokazovat pravdivost skutečností, ze kterých hodnotící soud vychází.

Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když rozlišení výroků obsažených ve zprávě o pověsti z místa bydliště nepovažoval za podstatné a odmítl se zabývat funkční podstatou jednotlivých výroků ve vztahu k podstatě zprávy, otázkou pravdivosti skutkových tvrzení a pravdivosti skutečností, na nichž stojí uvedené hodnotící soudy, ačkoli právě uvedené je klíčem k posouzení existence obsahového a funkčního excesu ve zprávě o pověsti z místa bydliště, stejně tak jako následné zohlednění okolností daného případu k posouzení, zda byl případný zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovených povinností.

III. Podání zprávy o pověsti z místa bydliště je výkonem veřejné moci územního samosprávného celku, který není zákonem stanoven jako výkon přenesené působnosti obce; podání zprávy je výkonem samostatné působnosti územního samosprávného celku a za škodu způsobenou tímto podáním odpovídá územní samosprávný celek dle OdpŠk.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3848/2019, ze dne 28. 4. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 8 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb.
§ 81 o. z.
§ 1 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.
§ 19 zák. č. 82/1998 Sb.

Kategorie: ochrana osobnosti; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. V řízení vedeném u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 370/2016 se žalobce domáhal vůči žalované náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout vyhotovením Zprávy žalovanou, týkající se osoby žalobce, a to na základě žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů dle § 8 odst. 1 tr. řádu (dále jen „Zpráva“). Tvrzená nemajetková újma měla žalobci vzniknout poskytnutím Zprávy Generální inspekci bezpečnostních sborů, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje a jejím zveřejněním na webových stránkách žalované v anonymizované podobě. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč. Dle tvrzení žalobce nejsou výroky uvedené ve Zprávě pravdivé, jsou výsledkem dlouhodobého negativního vztahu k rodině žalobce ze strany představitelů žalované, a jejím vydáním a následným uveřejněním bylo žalovanou zasaženo do osobnostních práv žalobce, v důsledku čehož mu měla být způsobena nemajetková újma.

2. Okresní soud Brno - venkov jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 11. 2017, č. j. 7 C 370/2016-141, rozhodl tak, že žalované uložil povinnost omluvit se žalobci za vyhotovení a zveřejnění Zprávy z místa bydliště ve specifikovaném znění (výrok I.), žaloba byla co do částky 100 000,- Kč zamítnuta (výrok II.), řízení bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do částky 100 000,- Kč zastaveno (výrok III.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV., výrok V.).

3. Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl ve věci žalobce tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), co do výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III., IV.).

4. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Generální inspekce bezpečnostních sborů požádala žalovanou o vypracování Zprávy týkající se žalobce. Ta byla vypracována starostou žalované, schválena zastupitelstvem žalované a obsahovala mj. i následující výrok: „pokud již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní. Navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní chování vůči starším občanům obce“. Žalobce požádal žalovanou o vydání Zprávy z místa bydliště dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalovaná Zprávu žalobci vydala a následně ji v její anonymizované formě zveřejnila na svých webových stránkách.

5. Právní stránku ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené poskytnutím informací o žalobci k žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů dle § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), zhodnotil odvolací soud následovně. Odvolací soud vyšel ze závěru, že povinnost součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu je obecnou povinností součinnosti, která není vázána na jakoukoli zvláštní pravomoc adresátů žádosti o součinnost, a proto plnění této povinnosti není výkonem veřejné moci. S ohledem na tuto skutečnost nepodléhá posuzovaný případ dle názoru odvolacího soudu režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), nýbrž výlučně obecnému režimu odpovědnosti za škodu dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Odvolací soud proto vyloučil jakoukoli polemiku ohledně toho, zda je podání Zprávy výkonem samostatné působnosti obce, nebo přenesené působnosti obce, která by byla rozhodnou otázkou pouze v případě aplikace OdpŠk. Odvolací soud vyšel z konstantní judikatury soudů v řízeních na ochranu osobnosti, předně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, uveřejněného pod číslem 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz (dále jen „Stanovisko sp. zn. Cpjn 13/2007“), dle kterého, došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Odvolací soud rovněž vyšel ze závěru, že výroky uvedené ve Zprávě jsou kryty zákonnou licencí v podobě plnění zákonné povinnosti součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu jako okolnosti vylučující protiprávnost, a proto u nich není rozhodná pravdivost. Odvolací soud dále konstatoval, že ne všechny výroky uvedené ve Zprávě jsou skutkovými tvrzeními, když zejména výroky týkající se zištnosti, arogance a projevů žalobce na veřejnosti jsou svou právní povahou hodnotícími úsudky; odvolací soud se dále odmítl zabývat pravdivostí skutkových tvrzení a pravdivostí skutečností, z nichž vyplývají hodnotící soudy. Odvolací soud následně konstatoval absenci obsahového a intenzivního excesu žalované při zpracování Zprávy a uzavřel, že je nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy zcela nedůvodný z důvodu neexistence odpovědnostního titulu žalované.

6. Právní stránku ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené zveřejněním anonymizované Zprávy způsobem umožňujícím dálkový přístup dle zákona o svobodném přístupu k informacím, v návaznosti na žádost o poskytnutí Zprávy žalobcem, zhodnotil odvolací soud tak, že neshledal v jednání žalované nesprávný úřední postup dle OdpŠk a i v této části uplatněného nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy odvolací soud posoudil nárok jako zcela nedůvodný z důvodu neexistence odpovědnostního titulu žalované.


II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Rozsudek odvolacího soudu do všech jeho výroků napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci.

Dovolatel namítá následující:

a) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda sepis a poskytnutí zprávy z místa bydliště orgánům činným v trestním řízení na základě žádosti dle § 8 tr. řádu je případem, který ospravedlňuje zásah do osobnostních práv;

b) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4352/2010, když nebyly zkoumány okolnosti, za kterých došlo k vydání zprávy z místa bydliště, a zda tyto okolnosti neměly vliv na její obsah, a nebylo přihlédnuto k funkci, kterou podání zprávy z místa bydliště plnilo;

c) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2002/2002, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 29 Cdo 18/2004, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009, když v průběhu odvolacího řízení řádně nesplnil poučovací povinnost dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když žalobce pouze seznámil se svým odlišným právním názorem na uplatněný nárok;

d) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, a od rozhodovací praxe Ústavního soudu, a to konkrétně od nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 4022/17, a nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, když některé výroky obsažené ve Zprávě z místa bydliště posoudil jako hodnotící soudy.

8. S ohledem na právě uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobce považuje za nedůvodné a navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Žalovaná má za to, že se vyloučení protiprávnosti na podání zprávy z místa bydliště dle § 8 odst. 1 tr. řádu vztahuje, neboť se jedná o výkon zákonem stanoveného oprávnění, resp. povinností, jak je uvedeno v demonstrativním výčtu ve Stanovisku sp. zn. Cpjn 13/2007. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by obsah Zprávy byl excesivním. Žalovaná má za to, že případ je srovnatelný se situací řešenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 3543/2006. Žalovaná nemůže odmítnout poskytnout stanovisko na žádost dle § 8 tr. řádu a to i tehdy, pokud by její vyznění nemělo být pro posuzovaného pozitivní. Dle názoru žalované je zcela nerozhodné, zda tvrzení obsažená ve Zprávě o pověsti z místa bydliště jsou skutkovými tvrzeními, nebo hodnotícími soudy, neboť v obou případech je vyloučena protiprávnost zásahu do osobnostních práv žalobce. Žalovaná dále uvádí, že odvolací soud nepochybil v otázce poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., neboť na základě postupu odvolacího soudu v průběhu celého řízení musel mít žalobce představu o tom, jak a na základě čeho rozhodne. Ke zveřejnění Zprávy z místa bydliště žalovaná uvádí, že se jednalo rovněž o výkon povinnosti žalované dle § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím.


III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".

11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

12. Námitka dovolatele, dle které se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dovolateli neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř., ačkoli odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu názoru na uplatněný nárok, přípustnost nezakládá, neboť se odvolací soud od dovolatelem uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.

13. Dle § 213b o. s. ř. se v odvolacím řízení postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s § 205a nebo § 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.

14. Dle § 118a odst. 2 o. s. ř., má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1, dle kterého předseda senátu současně účastníka poučí, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

15. Uvedená právní úprava má vést k naplnění předvídatelnosti soudního rozhodnutí, které však neznamená nutnou vědomost účastníka řízení o tom, jak bude ve věci rozhodnuto. Výzva předsedy senátu dle § 118 odst. 2 o. s. ř. směřuje účastníka řízení k uvedení jiných skutkových tvrzení v tom případě, kdy předseda senátu dospěl k předběžnému závěru, že podle hmotného práva je třeba nárok kvalifikovat určitým způsobem, k němuž se však dosavadní tvrzení účastníka nevztahují. Uvedené ustanovení směřuje k vyloučení situace, kdy by byla žaloba soudem zamítnuta z toho důvodu, že účastník řízení nesprávně hmotněprávně kvalifikoval uplatňovaný nárok, a za tímto účelem mu poskytuje prostor pro doplnění tvrzení (a důkazů). Účelem tohoto ustanovení je tedy vyloučení překvapivého rozhodnutí pro účastníka řízení, které by bylo založeno na neunesení břemene tvrzení účastníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1522/2010).

16. Dovolatel namítá, že odvolací soud jej poté, co jej seznámil se svým odlišným právním názorem na jím uplatněný nárok, nevyzval k doplnění rozhodných skutečností a nepoučil jej o způsobu jejich doplnění a o následcích nesplnění této výzvy, dle § 118a o. s. ř., a z tohoto důvodu mělo být dovoláním napadené rozhodnutí pro dovolatele překvapivé, což má být v rozporu s dovolatelem uvedenou judikaturou.

17. Odvolací soud vycházel v odvolacím řízení ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se shodnou hmotněprávní kvalifikací žalobcem uplatňovaného nároku; dovoláním napadené rozhodnutí, kterým byl nárok žalobce zamítnut v plném rozsahu, nebylo založeno na neunesení břemene tvrzení účastníka. V situaci, kdy se odvolací soud pouze neztotožnil s právními argumenty účastníka, není pro poučení dle § 118a o. s. ř., resp. dle § 118a odst. 2 o. s. ř., prostor.

18. Dovolací soud dále dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro posouzení otázky, zda sepis a poskytnutí zprávy z místa bydliště orgánům činným v trestním řízení na základě žádosti dle § 8 tr. řádu je případem, který ospravedlňuje zásah do osobnostních práv, neboť předestřená otázka doposud nebyla v praxi dovolacího soudu výslovně řešena; dovolání je rovněž přípustné pro posouzení otázky nutnosti zkoumání okolností vydání Zprávy a její funkce a otázky posouzení výroků jako skutkových tvrzení a hodnotících soudů, neboť se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.


IV. Důvodnost dovolání

19. Dovolání je důvodné.

20. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

21. Dovolací soud v tomto směru neshledal vady řízení, ve kterém bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, ke kterým by bylo možné přihlédnout.

22. K námitce dovolatele, dle které doposud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena otázka, zda je sepis Zprávy důvodem, který ospravedlňuje zásah do osobnostních práv, vychází dovolací soud z názoru, že povinnost poskytnout zprávu o pověsti z místa bydliště na žádost orgánu činného v trestním řízení vyplývá z obecné povinnosti poskytnutí součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu, dle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

23. Smyslem Zprávy v kontextu trestního řízení je podání informací orgánům činným v trestním řízení o stíhané nebo odsouzené osobě, které povedou k utvoření celistvějšího obrazu o jejím chování a aktivitách, za účelem následných úvah o polehčujících okolnostech, hodnocení toho, zda odsouzený v době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění nebo v průběhu výkonu některých alternativních trestů vedl řádný život nebo zda splnil uložená přiměřená omezení nebo povinnosti (k tomu viz důvodová zpráva k zákonu č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Obsahem zprávy z místa bydliště jsou informace známé dotazovanému subjektu z jeho úřední činnosti, tj. především (a v řadě případů pouze), s ohledem na smysl Zprávy, údaje o pravomocném rozhodnutí o přestupku, případně další pro daný případ relevantní informace, jako je podání stížností apod.

24. Ochrana osobnosti člověka včetně jeho přirozených práv vyplývá z § 81 o. z. a násl. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (§ 81 odst. 2 o. z.). Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 1 o. z.). Neoprávněný zásah je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s právním řádem a který je objektivně způsobilý vyvolat v příčinné souvislosti nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby. O takový zásah se nejedná, pokud je možnost zásahu předpokládána zákonem v případech, kdy nad individuálními zájmy ochrany osobnosti jednotlivých fyzických osob převládá významnější zvláštní veřejný zájem, za splnění zákonem stanovených podmínek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007).

25. Jádrem dovolatelem předestřené otázky je aplikace Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 na daný případ, ze kterého vyplývají podmínky vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem. Dle Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností, a budou splněny následující podmínky:

a) osoba, která se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností;

b) zásah je třeba vždy posuzovat s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní;

c) zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo.

26. Podání Zprávy na žádost orgánu činného v trestním řízení je plněním povinnosti součinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 tr. řádu a závěry Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 se na uvedený případ vztahují. Vydání Zprávy je tak důvodem, který dle Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 zpravidla ospravedlňuje zásah do osobnostních práv dotčené osoby, které se Zpráva týká, jestliže informace v ní uvedené nepřesahují její funkci a případný zásah do osobnostních práv dotčené osoby je nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti a je zcela přiměřený okolnostem daného případu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).

27. Ačkoliv odvolací soud na daný případ aplikoval východisko Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007, jeho hodnocení splnění podmínek vyloučení neoprávněnosti zásahu žalované vydáním Zprávy do osobnostních práv žalobce je neúplné a nedostačující. Odvolací soud dospěl k závěru o splnění výše uvedených podmínek vyloučení neoprávněnosti zásahu žalovanou, aniž by se zabýval samotným obsahem Zprávy. Právě výroky uvedené ve Zprávě o pověsti z místa bydliště jsou klíčové pro zhodnocení, zda žalovaná těmito výroky nepřesáhla funkci a smysl Zprávy, a pokud nikoli, pak zda byl tvrzený zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti ze strany žalované. To vše je nutno hodnotit s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a v tomto ohledu nelze než přitakat další námitce dovolatele, že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu této povinnosti v dovoláním napadeném rozhodnutí nedostál (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4352/2010).

28. S právě uvedeným rovněž souvisí námitka dovolatele, dle které se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když některé výroky obsažené ve Zprávě o pověsti z místa bydliště posoudil jako hodnotící soudy.

29. Odlišení, zda je určitý výrok skutkovým tvrzením, nebo hodnotícím soudem, je základem pro posouzení přiměřenosti a intenzity výroku, stejně tak jako pro posouzení možného obsahového a funkčního excesu s ohledem na okolnosti jeho vyřčení. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007) vyjadřuje hodnotící soud subjektivní názor autora, který hodnotí určitý fakt z hlediska správnosti a přijatelnosti dle vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda je forma jeho prezentace přiměřená a zda je zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, to znamená, zda primárním cílem není hanobení nebo zneuctění dané osoby (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97 sv. 10, č. 17). Naproti tomu skutkové tvrzení se opírá o objektivně existující realitu, kterou lze zjistit dokazováním, a proto je u skutkového tvrzení možné ověřit jeho pravdivost. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Každé zveřejnění nepravdivé informace však nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).

30. Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí konstatuje, že ne všechny výroky uvedené ve Zprávě z místa bydliště jsou skutkovými tvrzeními, když zejména výroky týkající se zištnosti, arogance a projevů žalobce na veřejnosti jsou svou právní povahou hodnotícími úsudky. Odvolací soud však v dovoláním napadeném rozhodnutí zároveň odmítá nutnost posuzování pravdivosti a nepravdivosti skutkových tvrzení obsažených ve Zprávě z místa bydliště, stejně tak jako v případě hodnotících soudů posuzování pravdivosti podkladových informací, a vychází ze zákonné licence v podobě plnění zákonem stanovené povinnosti součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu jako okolnosti vylučující protiprávnost.

31. Odvolací soud se při posouzení výroků týkajících se zištnosti a arogance žalobce a projevů žalobce na veřejnosti jako hodnotících soudů neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Výrok „pokud již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní; navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní chování vůči starším občanům obce“ je z právního hlediska hodnotícím soudem, neboť vychází ze subjektivního názoru žalované na základě jí stanovených subjektivních kritérií a nelze prokazovat pravdivost takového soudu; lze však prokazovat pravdivost skutečností, ze kterých hodnotící soud vychází. Odvolací soud rovněž v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyhodnotil výrok ohledně přestupkové agendy jako skutkové tvrzení, neboť se jedná o objektivně existující realitu, jejíž pravdivost lze dokazovat. Odvolací soud se však odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když rozlišení výroků obsažených ve Zprávě z místa bydliště nepovažoval za podstatné a odmítl se zabývat funkční podstatou jednotlivých výroků ve vztahu k podstatě Zprávy, otázkou pravdivosti skutkových tvrzení a pravdivosti skutečností, na nichž stojí uvedené hodnotící soudy, ačkoli právě uvedené je klíčem k posouzení existence obsahového a funkčního excesu ve Zprávě o pověsti z místa bydliště, stejně tak jako následné zohlednění okolností daného případu k posouzení, zda byl případný zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovených povinností (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007; Stanovisko sp. zn. Cpjn 13/2007).

32. Dovolací soud považuje rovněž za nezbytné vyjádřit se k otázce odpovědnosti územního samosprávného celku za škodu způsobenou vydáním Zprávy, která byla rovněž řešena odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí.

33. Dle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk odpovídá za škodu způsobenou orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona, stát.

34. Dle § 1 odst. 2 OdpŠk odpovídá za škodu způsobenou územním samosprávným celkem při výkonu veřejné moci svěřené mu zákonem v rámci samostatné působnosti územní samosprávný celek.

35. Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost (§ 7 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o obcích“). Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost (§ 8 zákona o obcích).

36. Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy a dále záležitosti, které do samostatné působnosti svěří zákon (§ 35 odst. 1 zákona o obcích). Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102 zákona o obcích; obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů; jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku (§ 35 odst. 2 zákona o obcích).

37. Dle § 19 OdpŠk odpovídají územní samosprávné celky za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Územní celky odpovídají za škodu dle OdpŠk nejen tam, kde vystupují jako nositelé veřejné moci rozhodující autoritativně o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ale i tam, kde plní svou veřejnoprávní pravomoc v rámci jiných postupů v oblasti veřejné správy. Stejně tak jako v případě odpovědnosti státu je třeba jakékoli veřejnoprávní postupy územních samosprávných celků hodnotit jako výkon veřejné správy, za který je nutno nést odpovědnost v případě jejich nesprávnosti a z toho plynoucího vzniku škody. Opačný závěr by měl totiž za následek to, že osobám dotčeným činností orgánu veřejné moci, při níž nebylo přímo či nepřímo rozhodováno o jejich právech a povinnostech, ale dotýkala se jejich práv, by buď nebyla vůbec poskytnuta ochrana proti daným postupem způsobené újmě, čímž by došlo k odepření soudní ochrany v rozporu s čl. 36 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, nebo by byly odkázány na prostředky nápravy v rámci obecné ochrany osobnosti dle o. z., což není možné, neboť se nejedná o občanskoprávní vztah. Tam kde územní samosprávné celky vystupují coby fiskus, tj. v oblasti soukromého práva, odpovídají za škodu dle obecných předpisů, tj. dle § 2894 a násl. o. z., neboť za výkon veřejné moci, resp. veřejné správy nelze považovat výkon práv např. v oblasti nakládání s majetkem, smluvního práva nebo v oblasti pracovních a jiných obdobných poměrů (k tomu srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017).

38. Podání Zprávy je výkonem veřejné moci územního samosprávného celku, který není zákonem stanoven jako výkon přenesené působnosti obce; podání Zprávy je výkonem samostatné působnosti územního samosprávného celku a za škodu způsobenou tímto podáním odpovídá územní samosprávný celek dle OdpŠk.

39. Odvolací soud označil v dovoláním napadeném rozhodnutí podání Zprávy za zvláštní postup územního samosprávného celku, tj. žalované, v oblasti soukromého práva a odvodil tak případnou odpovědnost obce za dovolatelem tvrzenou újmu dle o. z. s vyloučením možnosti užití OdpŠk. Odvolací soud však nezohlednil, že mezi žadatelem o podání Zprávy a žalovanou na základě § 8 odst. 1 tr. řádu není soukromoprávní vztah, ze kterého by mohl vyplývat zmiňovaný zvláštní postup žalované, a proto užití obecných ustanovení na ochranu osobnosti dle o. z. na daný případ není přiléhavé. Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku rovněž nepřiléhavě posoudil výkon veřejné správy, který nezahrnuje pouze autoritativní rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ale jakékoli veřejnoprávní postupy územních samosprávných celků.

40. Ačkoli se dovolatelem uvedené námitky vztahují pouze k části nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé dle jeho tvrzení podáním Zprávy, nikoli té části nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé dle jeho tvrzení zveřejněním Zprávy v její anonymizované podobě, bylo nutné dovoláním napadené rozhodnutí zrušit v celém jeho rozsahu. V dosavadním řízení nebyl vymezen předmět řízení tak, aby bylo možné určit, v jaké výši žalobce náhradu nemajetkové újmy uplatňoval z titulu podání Zprávy a v jaké výši z titulu zveřejnění Zprávy, a proto dovolacímu soudu nezbylo jiného postupu, než dovoláním napadené rozhodnutí zrušit.

41. V souvislosti se shora uvedeným bude úkolem soudu v dalším řízení vedení účastníka řízení k vymezení předmětu řízení, tj. v jaké výši žalobce uplatňuje nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu podání Zprávy žalovanou a v jaké výši uplatňuje nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu zveřejnění Zprávy žalovanou. Teprve poté bude úkolem soudu zjištění existence odpovědnostního titulu a dalších předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované v souladu s výše uvedeným.

42. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího soudu co do výroku I. za neúplný v právním posouzení, a tudíž za nesprávný, a proto rozsudek odvolacího soudu a z těchže důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil.

43. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

44. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů