// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 11.05.2023
Promlčecí doba u úroku z prodlení z nezaplacené částky protiplnění
Zvláštní úprava § 183k odst. 3 věty druhé obch. zák., jež váže počátek běhu promlčecí doby na právní moc rozhodnutí soudu, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění vytěsněným akcionářům, se (vedle jistiny samotné) vztahuje rovněž na úrok z prodlení z nezaplacené částky protiplnění.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2221/2022, ze dne 22. 2. 2023
Dotčené předpisy:
§ 183k odst. 3 obch. zák.
§ 393 odst. 1 obch. zák.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2020, č. j. 50 Cm 92/2005-1378, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, ve znění usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 50 Cm 92/2005-1419, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 50 Cm 92/2005-1422, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, a usnesení ze dne 30. 6. 2021, č. j. 50 Cm 92/2005-1428, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, určil, že přiměřené protiplnění za jeden kus kmenové listinné akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč (dále též jen „akcie“) společnosti ORGREZ, a. s. (dále též jen „společnost“), činí 2.134 Kč (výrok I.), uložil společnosti BUSINESS TECHNOLOGY CORPORATION a. s. (nyní s obchodní firmou ORGREZ Group, a. s.; dále též jen „hlavní akcionářka“), zaplatit navrhovateli a) 524.610 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok II.), navrhovateli b) 155.440 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok III.), navrhovatelce c) 64.119 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok IV.), navrhovateli d) 2.914.500 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok V.), navrhovateli e) 7.033.660 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok VI.), navrhovateli f) 97.150 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok VII.) a navrhovatelce g) 6.800.500 Kč s (ve výroku specifikovaným) úrokem z prodlení (výrok VIII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IX. a X.).
[2] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když první usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2011, č. j. 50 Cm 92/2005-322, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti a hlavní akcionářky usnesením ze dne 4. 6. 2013, č. j. 5 Cmo 291/2011-451, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. I druhé usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2014, č. j. 50 Cm 92/2005-747, 50 Cm 113/2005, 50 Cm 116/2005, Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti a hlavní akcionářky usnesením ze dne 28. 5. 2015, č. j. 5 Cmo 81/2015-781, zrušil a věc opětovně vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Navrhovatelé byli ke dni konání valné hromady (tj. k 10. 8. 2005) akcionáři společnosti, když navrhovatel a) byl vlastníkem 270 ks akcií, navrhovatel b) vlastníkem 80 ks akcií, navrhovatelka c) vlastnicí 33 ks akcií, navrhovatel d) vlastníkem 1.500 ks akcií, navrhovatel e) vlastníkem 3.620 ks akcií, navrhovatel f) vlastníkem 50 ks akcií a navrhovatelka g) vlastnicí 3.500 ks akcií.
2) Valná hromada společnosti konaná dne 10. 8. 2005 rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavní akcionářku společnosti, kterou byla společnost ORGING Brno a. s., jejíž nástupnickou společností se později stala společnost BUSINESS TECHNOLOGY CORPORATION a. s. (nyní s obchodní firmou ORGREZ Group, a. s.).
3) Dne 5. 10. 2005 byl v Obchodním věstníku zveřejněn zápis usnesení valné hromady společnosti o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavní akcionářku do obchodního rejstříku.
4) Znalecký posudek ze dne 1. 7. 2005, č. 2440-137/05, zpracovaný znaleckým ústavem STAVEXIS, s. r. o. na základě zadání hlavní akcionářky, stanovil výši protiplnění za 1 ks akcie částkou 191 Kč. Při zpracování tohoto posudku byly použity různé metody, přičemž výsledná hodnota byla stanovena jako „vážený průměr všech tří použitých pomocných metod“.
5) Znalecký posudek ze dne 31. 5. 2010, č. 481-15/10, zpracovaný znalkyní Ing. I. P., CSc., na základě zadání soudu, stanovil za použití výnosové metody diskontovaných peněžních toků DCF výši přiměřeného protiplnění za 1 ks akcie částkou 1.722 Kč. Podle znalkyně „nelze vyloučit, že zejména při zohlednění údajů o provozně nepotřebném majetku a optimalizaci některých nákladů by přiměřené protiplnění za akcie společnosti bylo vyšší, než je stanoveno v tomto znaleckém posudku“. Doplněný znalecký posudek ze dne 28. 4. 2014, č. 481-15/10, zpracovaný znalkyní na základě zadání soudu, stanovil výši protiplnění za 1 ks akcie částkou 2.134 Kč, což je hodnota stanovená bez započítání přirážky za tržní kapitalizaci.
6) „Revizní“ znalecký posudek ze dne 1. 3. 2011, č. 414/2011, později označený č. 1/674/2014, zpracovaný znaleckým ústavem TPA Horwath Valuation Services s. r. o. (později s obchodní firmou TPA Valuation & Advisory s. r. o.), na základě zadání hlavní akcionářky, jehož účelem bylo „posouzení správnosti znaleckého posudku Ing. I. P., CSc., ze dne 31. 5. 2010“, stanovil výši přiměřeného protiplnění za 1 ks akcie částkou 717 Kč. Tento znalecký posudek byl doplněn o znaleckou doložku ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
7) Znalecký posudek ze dne 20. 1. 2014, č. 091-001/2014, původně označený č. 024-001/2011, zpracovaný znalcem doc. Ing. P. L., CSc., na základě zadání hlavní akcionářky, stanovil za použití metody diskontovaných peněžních toků DCF (varianta entity) výši přiměřeného protiplnění za 1 ks akcie částkou 782 Kč. Tento znalecký posudek byl doplněn o znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř.
8) Na základě zadání soudu byl znaleckým ústavem Grant Thornton Valuations, a. s., vypracován revizní znalecký posudek ze dne 29. 11. 2016, č. 2877-207/2016, který přezkoumal znalecké posudky zpracované znaleckým ústavem STAVEXIS, s. r. o., znalkyní Ing. I. P., CSc., znaleckým ústavem TPA Horwath Valuation Services s. r. o. a znalcem doc. Ing. P. L., CSc. Jeho zpracovatel současně dospěl k závěru, že „indikace hodnoty poměrné části čisté hodnoty majetku podniku připadající na 1 ks akcie stanovené výnosovou metodou je prezentována částkou 2.433,48 Kč“. Dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku č. 2877-207/2016, zpracovaným z důvodu změny „hodnoty nemovitého majetku, a to budovy v XY“, byla provedena změna stanovení výše přiměřeného protiplnění, když „indikace hodnoty poměrné části čisté hodnoty majetku podniku připadající na 1 ks akcie stanovené výnosovou metodou je reprezentována částkou 1.866,09 Kč“.
9) Znalecký posudek ze dne 25. 7. 2017, č. 3854-75/2017, zpracovaný znalcem Ing. J. M. na základě zadání společnosti a hlavní akcionářky, jehož předmětem bylo „ocenění budovy v XY“, stanovil hodnotu nemovitosti částkou 102.000.000 Kč.
10) Na základě zadání soudu znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a. s., vypracoval dodatek č. 2 ke znaleckému posudku č. 2877-207/2016. Tento dodatek „obsahuje skutečnosti týkající se ocenění nemovitosti v XY“, kdy jeho úkolem bylo „prostudování znaleckého posudku 3854-75/2017, který byl zpracován Ing. J. M.“. Tento dodatek stanovil „indikovaný rozsah hodnoty podílu na vlastním kapitálu společnosti rovnající se podílu ve jmenovité hodnotě 1.000 Kč na základním kapitálu k 30. 6. 2005“ v rozmezí částek 1.307,80 Kč až 1.695,77 Kč.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že se neztotožnil se závěry znaleckých posudků „vyjma posudku zpracovaného Ing. I. P., CSc., včetně jeho dodatku“. Znalkyně „svůj posudek včetně jeho doplnění obhájila a vypořádala se se všemi námitkami, které byly v průběhu řízení vzneseny“, přičemž „závěry jejího znaleckého posudku nebyly vyvráceny ani revizním znaleckým posudkem“. Tento posudek včetně doplnění „byl zpracován řádně a může stanovit přiměřenou výši protiplnění při uplatnění práva výkupu cenných papírů“.
[5] Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem STAVEXIS, s. r. o., dle soudu „obsahuje hrubé nedostatky při aplikaci jednotlivých metod, a nelze tedy na základě tohoto posudku stanovit správnou výši přiměřeného protiplnění“.
[6] Znalecký posudek zpracovaný znalcem doc. Ing. P. L., CSc., rovněž nemůže ve věci obstát, neboť byly znalcem „použity přirážky, které, neboť jde o nedobrovolný odkup akcií, nelze použít pro stanovení přiměřeného protiplnění“. Konkrétně znalec použil „přirážku za nižší likviditu, když dle názoru soudu tato aplikace je zásadně vyloučena, a to dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018“, které stanoví, že „přirážka při stanovování přiměřeného protiplnění v rámci vytěsnění je v zásadě neaplikovatelná“.
[7] Přirážka za nižší likviditu byla aplikována také v případě znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem TPA Horwath Valuation Services s. r. o., který navíc „nemá výpočtovou část, pouze část srovnávací“. Ani tento znalecký posudek tedy není schopen „stanovit správně a spravedlivě výši protiplnění“.
[8] Revizní znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem Grant Thornton Valuations, a. s., nelze taktéž použít, neboť dle názoru soudu „obsahuje chybu, a to v tom, že znalec nevzal v úvahu nárůst výroby a výkonu v I. pololetí roku 2005, což bylo rozhodující pro ocenění a stanovení výše přiměřeného protiplnění“. Tímto dle soudu došlo k „výraznému podhodnocení společnosti a v souvislosti s tím tedy i k nižšímu přiměřenému protiplnění“.
[9] V návaznosti na výše uvedené soud určil, že přiměřené protiplnění za jeden kus akcie činí 2.134 Kč, když při stanovení výše protiplnění „vycházel právě ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. I. P., CSc.“, a zavázal hlavní akcionářku k úhradě částek představujících rozdíl mezi částkou, kterou je povinna vyplatit navrhovatelům jako protiplnění na základě rozhodnutí valné hromady společnosti konané dne 10. 8. 2005, a částkou odpovídající přiměřené výši protiplnění. Současně soud navrhovatelům přiznal „příslušenství – úrok z prodlení od 7. 11. 2005 do zaplacení“, resp. navrhovatelům a) a b) od 6. 11. 2005 do zaplacení.
[10] Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti a hlavní akcionářky v záhlaví označeným usnesením odvolání společnosti v části směřující proti „odstavcům II. až VIII. výroku“ rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl (první výrok), rozhodnutí soudu prvního stupně „v odstavci I. výroku“ potvrdil (druhý výrok), „v odstavci II. výroku“ v části, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovateli a) 524.610 Kč, jej potvrdil (třetí výrok), ve zbývající části „odstavce II. výroku“, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovateli a) úrok z prodlení z 524.610 Kč za dobu od 6. 11. 2005 do zaplacení, jej změnil tak, že návrh zamítl (čtvrtý výrok), „v odstavci III. výroku“ v části, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovateli b) 155.440 Kč, jej potvrdil (pátý výrok), ve zbývající části „odstavce III. výroku“, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovateli b) úrok z prodlení z 155.440 Kč za dobu od 6. 11. 2005 do zaplacení, jej změnil tak, že návrh zamítl (šestý výrok), „v odstavci IV. výroku“ v části, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovatelce c) 64.119 Kč, jej potvrdil (sedmý výrok), ve zbývající části „odstavce IV. výroku“, kterou bylo hlavní akcionářce uloženo zaplatit navrhovatelce c) úrok z prodlení z 64.119 Kč za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení, jej změnil tak, že návrh zamítl (osmý výrok), „v odstavci V. výroku“ v části, kterou se navrhovatel d) domáhal po hlavní akcionářce zaplacení úroku z prodlení z 2.914.500 Kč za dobu od 7. 11. 2005 do 10. 11. 2005, jej změnil tak, že návrh zamítl, a ve zbylém rozsahu „odstavce V. výroku“ jej potvrdil (devátý výrok), „v odstavci VI. výroku“ v části, kterou se navrhovatel e) domáhal po hlavní akcionářce zaplacení úroku z prodlení z 7.033.660 Kč za dobu od 7. 11. 2005 do 23. 12. 2005, jej změnil tak, že návrh zamítl, a ve zbylém rozsahu „odstavce VI. výroku“ jej potvrdil (desátý výrok), „v odstavci VII. výroku“ v části, kterou se navrhovatel f) domáhal po hlavní akcionářce zaplacení úroku z prodlení z 97.150 Kč za dobu od 7. 11. 2005 do 23. 12. 2005, jej změnil tak, že návrh zamítl, a ve zbylém rozsahu „odstavce VII. výroku“ jej potvrdil (jedenáctý výrok), „v odstavci VIII. výroku“ v části, kterou se navrhovatelka g) domáhala po hlavní akcionářce zaplacení úroku z prodlení z 6.800.500 Kč za dobu od 7. 11. 2005 do 23. 12. 2005, jej změnil tak, že návrh zamítl, a ve zbylém rozsahu „odstavce VIII. výroku“ jej potvrdil (dvanáctý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třináctý až devatenáctý výrok).
[11] Odvolací soud částečně zopakoval a doplnil dokazování za účelem jeho upřesnění, přičemž vyšel dále z toho, že dodatkem č. 2 ke znaleckému posudku zpracovanému znaleckým ústavem Grant Thornton Valuations, a. s., byla k žádosti soudu stanovena pro předpoklad „prosté likvidace“ společnosti tržní hodnota jmění společnosti k 30. 6. 2005 v intervalu 150.400.000 Kč až 195.000.000 Kč, „čemuž má odpovídat indikovaný rozsah hodnoty podílu na vlastním kapitálu společnosti pomocí metody sumárních hodnot částkám od 1.307,80 Kč do 1.695,77 Kč za jednu akcii“. Při oceňování a vyčíslení likvidační hodnoty nemovitého majetku společnosti přitom znalecký ústav „kalkuloval s likvidačními náklady ve výši 30 %“.
[12] Odvolací soud, vycházeje z vlastních skutkových zjištění i ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neshledal odvolání společnosti a hlavní akcionářky – vyjma příslušenství – důvodným.
[13] Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož „výše protiplnění poskytnutého hlavní akcionářkou vybočila z mezí přiměřenosti“.
[14] Odvolací soud zdůraznil, že „pokud je výnosové ocenění společnosti nižší než zjištěná likvidační (sumární) hodnota společnosti, musí se stát základem ocenění společnosti právě tato (vyšší) hodnota. (…) Jestliže v daném případě všichni znalci použili obdobnou metodiku ocenění ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění za její akcie, přičemž došlo ke stanovení odlišné ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění … toliko v důsledku rozdílně (dle znaleckého uvážení) zvolených parametrů …, rozhodných faktorů a ukazatelů, pak znalecké posudky dokládající nižší cenu akcií společnosti, než je cena získaná likvidační (sumární) metodou, nelze v dané věci z povahy věci použít a jejich závěry aplikovat, neboť v opačném případě by došlo ke zjevnému poškození vytěsněných minoritních akcionářů. Aplikace závěrů těch znalců, kteří dovodili cenu společnosti nižší o více než 100 % oproti ceně, která by byla dosažitelná pouhým prostým odprodejem dominantní části nemovitého majetku společnosti, je naprosto nelogická…“. Z tohoto důvodu nemohou dle odvolacího soudu určit spravedlivou výši přiměřeného protiplnění znalecké posudky znalce doc. Ing. P. L., CSc., znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s. r. o. ani znaleckého ústavu STAVEXIS, s. r. o., který navíc aplikoval „přirážku za neobchodovatelnost – nelikviditu (50 %), kterou však použít nelze“.
[15] „Problematickými“ shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rovněž závěry znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a. s., který „stanovil výši přiměřeného protiplnění částkou 1.866,09 Kč, která je určena v rozsahu cca 170 Kč od horní hranice ceny společnosti stanovené likvidační (substanční) metodou. Společnost ORGREZ, a. s., byla v roce 2005 plně funkční a prosperující korporace, která bezpochyby splňovala domněnku dalšího trvání společnosti (going concern)… Očekávané fungování společnosti pro futuro (a z toho vypočítaná výše přiměřeného protiplnění) proto nekoreluje s výší přiměřeného protiplnění stanoveného likvidační (substanční) metodou, resp. jejich rozptyl (začínající od 10 %) nekoresponduje s výsledky jejího předchozího podnikání“. Ve shodě se soudem prvního stupně se také ztotožnil s výtkami znalkyně Ing. I. P., CSc., ve vztahu k posudku a závěrům znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a. s., podle nichž „jednak znalecký ústav neodůvodněně předpokládá snížení tržeb v druhém pololetí roku 2005, dále nebyl zohledněn nárůst zásob z vlastní činnosti a nedokončená výroba, taktéž nebyl náležitě zohledněn evidovaný materiál ve výši18.000.000 Kč (oproti průměrným necelým 7.000.000 Kč v předchozích 5 letech), přičemž průměrný obrat zásob za posledních 5 let byl necelých 40 dnů, čímž došlo k výraznému podhodnocení predikce tržeb…“.
[16] Nepřípadnou odvolací soud shledal námitku, podle níž „v roce 2005 vzrostla toliko rozpracovanost a hodnota zásob a tyto údaje nemohou být relevantní (neboť rozpracovanost není spolehlivým ukazatelem výkonnosti a ani předpokladem zisku) a až po ‚fakturaci‘ se změní na příjem a současně výnosová marže některých zakázek může být i záporná“, neboť je „naprosto nelogickým a rozporným s principem rozumného (řádného) hospodáře, aby funkční a zisková společnost podnikala … tak, že si nejprve ‚naslepo‘ zajistí materiál a výrobu ‚dopředu‘, aniž by měla zajištěn odbyt a nasmlouvané zakázky, a je současně srozuměna s možnou (nevyhnutelnou) ztrátovostí takového přístupu“. Fungování zakázek „se zápornou výnosovou marží“ pak odvolací soud shledal „za rozporné se samotným smyslem a účelem podnikání“. Tyto námitky současně „nekorespondují s predikcí tržeb společnosti k rozhodnému dni a ani s jejich předchozím vývojem“.
[17] Ve vztahu ke znaleckému posudku zpracovanému znalkyní Ing. I. P., CSc., odvolací soud uvedl, že znalkyně „provedla ocenění přiměřené výše protiplnění za akcie společnosti komplexně, dle názoru odvolacího soudu (a v souladu s věcnými závěry soudu prvního stupně) … při zpracování znaleckého posudku přihlédla nezávisle a nestranně ke všem relevantním skutečnostem, ke kterým přihlédnout měla a mohla“. Její znalecký posudek odvolací soud zhodnotil jako „úplný, obsahující všechny předpokládané náležitosti, a to zejména úplný postup, kterým znalkyně dospěla k výsledku ocenění, předpoklady tohoto ocenění, popis metod a použité informace a údaje. Ocenění provedené znalkyní je vnitřně konzistentní a precizní, po celý průběh řízení věcně stabilní a logicky odůvodněné. Zvolená metoda (metodika) i postupy znalkyně jsou vhodné a adekvátní, její závěry jsou přesvědčivé, a to co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, tyto jsou logicky odůvodněné a neobsahují nelogický nesoulad s ostatními relevantními a použitelnými důkazy“.
[18] Odvolací soud se rovněž ztotožnil s postupem soudu prvního stupně v tom směru, že „přiměřenou výši protiplnění za vytěsněné akcie společnosti stanovil na základě znaleckého ocenění stanovujícího jeho výši bez tzv. přirážky za tržní kapitalizaci (přirážky za menší společnost) částkou 2.134 Kč“, ke kterému dospěla znalkyně Ing. I. P., CSc., ve svém doplnění znaleckého posudku ze dne 28. 4. 2014, č. 481-15/10. Odvolací soud uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že se v teoretické rovině vedou „spory o ‚obecnou‘ vhodnost použití této přirážky“. Na podporu svého závěru odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2019, č. j. 8 Cmo 127/2019-1601, který dovodil, že „je-li celková pochybnost ohledně možnosti tuto přirážku vůbec použít, je nezbytné pro účely stanovení výše přiměřeného protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů ji do výpočtu nezahrnout, přičemž se nejedná o zvýhodnění minoritních akcionářů“, a dále také na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 14 Cmo 260/2019-507, který „stanovil výši přiměřeného protiplnění bez této velikostní přirážky“. Odvolacímu soudu je dále „z úřední činnosti známo, že v judikatuře sousedních zemí (Německo a Rakousko) se tato přirážka neobjevuje, mezi dalšími i proto, že prostřednictvím velikostní přirážky lze zvýšit diskontní míru sice jen o několik procent, avšak současně s touto úpravou lze hodnotu oceňované společnosti snížit o desítky procent díky tzv. odúročení, což má dopad na zjištění hodnoty tzv. ‚fair value‘“, přičemž „nepoužívání velikostní prémie u malých a středních podniků v Německu je stanoveno taktéž pokyny německého Institutu auditorů“. Odvolací soud v této souvislosti uzavřel, že neshledal „rozumného důvodu, proč by neměla být použita spravedlivá hodnota zohledňující okolnosti (nedobrovolnosti) předmětné transakce. Je-li podstatou spravedlivé výše protiplnění spravedlivá hodnota akcie odrážející specifika zmíněné (nedobrovolné) transakce a má-li být soudem stanovena přiměřená spravedlivá hodnota, pak v obecné rovině není důvodu nezohlednit vývoj vědy a posun aplikační praxe v oblasti oceňování…“.
[19] S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení v prvním výroku, kterým soud prvního stupně určil výši přiměřeného protiplnění za 1 ks akcie společnosti částkou 2.134 Kč, jako věcně správné potvrdil.
[20] Jako důvodnou odvolací soud shledal námitku promlčení práva navrhovatelů a) až c) na úrok z prodlení vznesenou hlavní akcionářkou. Podle odvolacího soudu bylo rozhodným, „kdy konkrétně počala běžet promlčecí doba ve vztahu k navrhovateli a) až c) požadovanému úroku z prodlení a kdy konkrétně byl tento nárok v průběhu řízení jimi u soudu uplatněn“. Odvolací soud uvedl, že „nárok na úhradu požadované jistiny (rozdílu mezi soudem stanoveným přiměřeným protiplněním a plněním skutečně vyplaceným) se stal splatným následující den po předání listinných akcií společnosti dle ustanovení § 183m odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 28. 9. 2005 (dále též jen ‚obch. zák.‘)“.
[21] Navrhovatelé a) a b) se společným návrhem podaným u soudu dne 17. 10. 2005 „domáhali stanovení výše přiměřeného protiplnění“. Nárok na úhradu úroku z prodlení uplatnili „až u jednání konaného dne 13. 4. 2011, tedy zjevně po uplynutí čtyřleté promlčecí doby od okamžiku splatnosti doplatku protiplnění“. Navrhovatelům a) a b) tedy nelze tento nárok s ohledem na námitku promlčení vznesenou hlavní akcionářkou přiznat.
[22] Navrhovatelka c) se návrhem podaným u soudu dne 2. 11. 2005 domáhala „určení výše přiměřeného protiplnění spolu s úhradou jistiny jejího nedoplatku“. Podáním „doručeným krajskému soudu dne 23. 9. 2015 změnila svůj žalobní nárok tak, že … nově uplatnila také nárok na úhradu úroku z prodlení z doplatku přiměřeného protiplnění“. Dle soudu tak zjevně „ve čtyřleté promlčecí době nárok na úhradu úroku z prodlení … neuplatnila“, a požadované příslušenství jí tak s ohledem na námitku promlčení vznesenou hlavní akcionářkou rovněž nelze přiznat.
[23] Proti usnesení odvolacího soudu podali společné dovolání navrhovatelé a) a b) a také společnost a hlavní akcionářka.
I. K dovolání společnosti a hlavní akcionářky
[24] Obě dovolatelky svým dovoláním napadají druhý výrok usnesení odvolacího soudu, hlavní akcionářka pak napadá rovněž třetí, pátý, sedmý, devátý, desátý, jedenáctý a dvanáctý výrok usnesení. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. dovolatelky spatřují v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, jež dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Z obsahu dovolání se však podává toliko jedna otázka, a to „zda lze použít pro určení přiměřeného protiplnění posudek, který je samotným odvolacím soudem dříve označen jako nedostatečný, a odmítnout revizní znalecký posudek, aniž by případně byl zpracován další revizní znalecký posudek“.
[25] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[26] Z ustálené judikatury dovolacího soudu se k výši přiměřeného protiplnění podává, že:
1) Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti.
2) Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti.
3) Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu).
4) Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována.
5) Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.
K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, a judikaturu v něm citovanou.
[27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že:
1) Na znalecký posudek splňující předpoklady stanovené v § 127a o. s. ř. se hledí jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, ačkoli byl předložen účastníkem (jak se podává přímo z výslovného znění zmíněného ustanovení).
2) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.
3) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1516/2019, a judikaturu v nich citovanou.
[28] Postupu odvolacího soudu nelze z pohledu výše citované judikatury dovolacího soudu ničeho vytknout.
[29] Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že již tento soud vyslechl zpracovatele všech znaleckých posudků. V projednávané věci bylo soudem prvního stupně rovněž zadáno zpracování revizního znaleckého posudku. Na základě 2. dodatku k reviznímu posudku zpracovanému znaleckým ústavem Grant Thornton Valuations, a. s., odvolací soud vyloučil použití znaleckých posudků zpracovaných znalcem doc. Ing. P. L., CSc., znaleckým ústavem TPA Horwath Valuation Services s. r. o. a znaleckým ústavem STAVEXIS, s. r. o. Přesvědčivě přitom zdůvodnil, proč tyto znalecké posudky nemohou být podkladem pro určení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění. Odvolací soud rovněž jasně a srozumitelně odůvodnil, proč ani na základě samotného revizního posudku nelze dospět ke spravedlivé výši přiměřeného protiplnění. Zároveň odvolací soud vyčerpávajícím způsobem rozvedl, proč právě znalecký posudek zpracovaný znalkyní Ing. I. P., CSc., vzal za podklad pro stanovení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění.
[30] Pouze z toho, že odvolací soud ve svém přechozím kasačním rozhodnutí shledal v případě znaleckého posudku nedostatky, přičemž uvedl, že „je možností, jak tyto nedostatky odstranit, vypracování revizního znaleckého posudku, který by se vypořádal s odlišnými závěry shora uvedených znalců a stanovil spravedlivou výši protiplnění“, nelze jakkoli dovodit, že by tento znalecký posudek ve výsledku (po odstranění nedostatků) nemohl být podkladem pro stanovení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění.
[31] Nejvyšší soud neshledal namítaný rozpor hodnocení důkazů s pravidly logického myšlení ani s obecnou zkušeností. Provedené důkazy soudy hodnotily v souladu s § 132 a násl. o. s. ř., jakož i ustálenou judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1751/97). Samo hodnocení důkazů, resp. jeho výsledek, nemůže být se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. úspěšně napaden přípustným dovolacím důvodem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
II. K dovolání navrhovatelů a) a b)
[32] Navrhovatelé a) a b) své dovolání směřují výlučně proti čtvrtému a šestému výroku napadeného usnesení. Přípustnost dovolání přitom opírají o § 237 o. s. ř., majíce za to, že „napadené usnesení je pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení“, přičemž „závisí na vyřešení … otázek hmotného a procesního práva …, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, a současně není dána žádná výjimka z přípustnosti dovolání uvedená v § 238 o. s. ř.“.
[33] Jde o otázky, zda:
1) „je v soudním řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění významné z hlediska případného promlčení nároku žalujících vytěsněných akcionářů na příslušenství, jak tito žalobci zformulují žalobní petit“,
2) „lze v soudním řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, které se řídí právní úpravou obchodního zákoníku, použít § 183k odst. 3 větu druhou obchodního zákoníku na nároky žalujících vytěsněných akcionářů na zaplacení příslušenství vůči hlavnímu akcionáři, pokud soud rozhoduje o těchto nárocích současně s určením výše přiměřeného protiplnění“, a
3) „zakládá pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí nároku žalujícího vytěsněného akcionáře vůči hlavnímu akcionáři na zaplacení příslušenství z důvodu promlčení překážku rei iudicatae ve vztahu k případnému uplatnění stejného nároku poté, co soudní určení výše přiměřeného protiplnění nabude právní moci“.
[34] Dovolatelé namítají, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně v případě první otázky s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, a v případě druhé otázky pak s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, a s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3082/2017. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že jejich práva „na zaplacení příslušenství narostlého na jistině doplatku do výše přiměřeného protiplnění nemohou být promlčená“.
[35] Z ustanovení § 183k odst. 3 obch. zák. podle dovolatelů plyne, že „v návaznosti na soudní určení výše přiměřeného protiplnění se všichni vytěsnění akcionáři mohou domáhat zaplacení do výše přiměřeného protiplnění, a to včetně příslušenství na tomto nároku narostlém… Žádné nároky vytěsněných akcionářů na zaplacení, včetně případných nároků těch, kteří se již domáhali určení výše přiměřeného protiplnění soudem, tak nemohou být promlčené nejméně po dobu čtyř let od právní moci soudního rozhodnutí určujícího výši přiměřeného protiplnění…“.
[36] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ve čtvrtém a šestém výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[37] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolateli otevřené otázky použití § 183k odst. 3 věty druhé obch. zák. na počátek běhu promlčecí doby u práva vytěsněných akcionářů na zaplacení úroku z prodlení se zaplacením protiplnění, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené.
[38] Podle § 183k odst. 1 obch. zák. vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění s výjimkou výše protiplnění určené podle § 183m odst. 1 písm. a); není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká.
[39] Podle § 183k odst. 3 obch. zák. soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Promlčecí doba začíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí, a to vůči všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda byly účastníky řízení.
[40] Podle § 393 odst. 1 obch. zák. u práv vzniklých z porušení povinnosti počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava.
[41] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1704/2014, ve vztahu k institutu zrušení akciové společnosti s převodem jmění na (hlavního) akcionáře (tzv. nepravý squeeze out), který je z hlediska postavení menšinových akcionářů velmi blízký institutu přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře (tzv. squeeze out), neboť v obou případech jsou menšinoví akcionáři zbavováni své účasti ve společnosti náhradou za peněžité protiplnění, aniž mají reálnou šanci takovému postupu hlavního akcionáře zabránit (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se právo na úrok promlčuje jako celek, přičemž promlčecí doba práva na zaplacení úroku coby příslušenství pohledávky počíná běžet od stejného okamžiku jako promlčecí doba nároku na úhradu pohledávky samotné (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněného pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud se v tomto usnesení s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1583/2014, ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle něhož právo navrhovatelů na úrok podle § 220p odst. 4 obch. zák. ve spojení s § 220k odst. 7 obch. zák., ve znění účinném k 31. 12. 2003, nebylo promlčeno, neboť promlčecí doba práva na zaplacení dorovnání podle § 220k odst. 1 a 5 obch. zák. počíná běžet od právní moci rozhodnutí vydaného v řízení o přezkoumání výše vypořádání podle § 220p odst. 4 obch. zák., nikoliv ode dne, kdy se zápis o převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám.
[42] Byť jde v projednávané věci na rozdíl od výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu o právo na úrok z prodlení, nikoli o právo na úrok [k jejich rozdílu v kontextu zrušení akciové společnosti s převodem jmění na (hlavního) akcionáře srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1763/2011], Nejvyšší soud z níže uvedených důvodů neshledává racionální důvod pro závěr o odlišném počátku běhu promlčecí doby.
[43] Účelem řízení vedeného podle § 183k obch. zák. je především ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění soudem má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem vskutku odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017).
[44] Pakliže § 183k odst. 3 věta první obch. zák. stanoví, že soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů, lze v tom zcela jasně spatřovat snahu zákonodárce chránit i ty menšinové akcionáře, kteří se přezkumu protiplnění ve smyslu § 183k odst. 1 obch. zák. nedomáhali.
[45] V návaznosti na to proto § 183k odst. 3 věta druhá obch. zák. váže počátek běhu promlčecí doby práva na jinou výši protiplnění až na právní moc rozhodnutí, kterým bylo toto právo přiznáno, rovněž bez ohledu na to, zda byly oprávněné osoby účastníky řízení či nikoli.
[46] Měl-li by se zákonem stanovený odklad počátku běhu promlčecí doby vztahovat pouze k samotnému právu na zaplacení přiměřeného protiplnění (k jeho jistině), a nikoli (též) k právu na zaplacení zákonného úroku z prodlení, mohlo by to v mnoha případech vést ke zvýhodnění hlavního akcionáře na úkor těch menšinových akcionářů, kteří se řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění neúčastnili (spoléhajíce na správnost výše protiplnění určené hlavním akcionářem). Stalo by se tak zejména tehdy, nabylo-li by rozhodnutí vydané podle § 183k odst. 1 věty první obch. zák. právní moci až po marném uplynutí promlčecí doby týkající se práva na zaplacení úroku z prodlení, jejíž počátek by byl určen podle (obecného ustanovení) § 393 odst. 1 obch. zák. Takový výsledek však odporuje záměru zákonodárce chránit všechny vytěsněné menšinové akcionáře.
[47] Lze proto uzavřít, že zvláštní úprava § 183k odst. 3 věty druhé obch. zák., jež váže počátek běhu promlčecí doby na právní moc rozhodnutí soudu, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, se (vedle jistiny samotné) vztahuje rovněž na úrok z prodlení z nezaplacené částky protiplnění.
[48] V poměrech projednávané věci tak odvolací soud pochybil, shledal-li námitku promlčení práva dovolatelů na úrok z prodlení důvodnou.
[49] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v napadeném rozsahu (včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení) zrušil a věc mu ve zrušeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[50] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[51] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-