// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 10.08.2022

Povinnost jednatele jednat s péčí řádného hospodáře po prohlášení konkursu

Jednatel společnosti s ručením omezeným má (i v poměrech zákona o obchodních korporacích) po prohlášení konkursu na majetek této společnosti (v insolvenčním řízení vedeném podle insolvenčního zákona) povinnost jednat s péčí řádného hospodáře; neoprávněným nakládáním s majetkem společnosti (v rozporu s povinností nezbytné loajality) jí může způsobit škodu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1099/2020, ze dne 28. 4. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 194 odst. 5 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 194 odst. 6 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 246 IZ
§ 53 zák. č. 90/2012 Sb.

Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 29. května 2019, č. j. 38 Cm 93/2018-481:

[1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce (Ing. J. R., jako insolvenční správce dlužníka T. R. domáhal zaplacení částky 257 742,50 Kč z titulu náhrady škody způsobené žalovaným (J. K.) coby jednatelem dlužníka (bod I. výroku).

[2] Rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. Soud prvního stupně vyšel ve svém rozhodnutí z toho, že:

[1] Žalovaný je od vzniku dlužníka (26. července 1991) jeho jednatelem, od 5. listopadu 2012 jednatelem jediným.

[2] L. K., bývalá manželka žalovaného (dále jen „L. K.“), která byla v době od 19. listopadu 2007 do 5. listopadu 2012 též jednatelkou dlužníka, uzavřela s dlužníkem pracovní smlouvu dne 1. srpna 2006.

[3] L. K. byla na základě dodatku č. 2 k pracovní smlouvě ze dne 31. ledna 2013 zaměstnána s účinností od 1. února 2013 na pozici „obchodník – asistent ředitele“; za dlužníka uzavřel dodatek č. 2 žalovaný. Podle mzdového výměru ze dne 31. ledna 2013 „pobírala“ L. K. 25 000 Kč měsíčně (základní mzdu 15 000 Kč a prémii 10 000 Kč) a dále měla „právo na odměnu“ z uzavřených zakázek.

[4] Dodatkem č. 3 k pracovní smlouvě ze dne 1. července 2013 byl pracovní poměr L. K. změněn na dobu určitou do 31. ledna 2016. Mzdovým výměrem z téhož data bylo změněno měsíční „osobní hodnocení“ L. K. včetně prémií na 60 000 Kč, základní mzda zůstala stejná.

[5] Usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. KSLB 76 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, soud prvního stupně (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil insolvenčním správcem žalobce.

[6] Dlužník vyplatil L. K. mzdu za dobu od února 2015 do března 2017 v „nesprávné výši“ 871 172 Kč. Dodatek č. 3 k pracovní smlouvě byl „naprosto evidentně vyhotoven dodatečně“ a mzdové nároky L. K. se tak nadále řídily dodatkem č. 2; podle „upravených mzdových listů“ činily za uvedené období 621 284 Kč (L. K. bylo měsíčně vypláceno o 5 000 Kč až 20 000 Kč více, než jí podle dodatku č. 2 náleželo).

[7] Dlužník ukončil provoz podniku k 14. dubnu 2017.

[8] Pracovní poměr L. K. byl ukončen na základě výpovědi dané žalobcem 30. června 2017.

3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 9 odst. 2 písm. f/, § 104a odst. 7, § 84, § 85 odst. 1 a § 85a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ustanovení § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 51 odst. 1 a § 52 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a z ustanovení § 228 písm. f/, § 229 odst. 1 a odst. 3 písm. c/ a f/, § 245 odst. 1 a § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:

4. Žalovaný neodpovídá za škodu, která dlužníku vznikla po prohlášení konkursu na jeho majetek a která měla spočívat ve vyplacení vyšší částky mzdy, než L. K. příslušelo, a s tím související vyšší platbou na daň z příjmu a na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem. Za vzniklou škodu odpovídá výlučně žalobce, neboť na něj 17. února 2015 přešlo prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, včetně výkonu práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka.

5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2019, č. j. 6 Cmo 215/2019-498, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák“), a z ustanovení § 228 písm. f/, § 229 odst. 1 a 3 písm. f/ a § 246 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:

7. Po dobu konkursu byl žalovaný nadále povinen vykonávat funkci jednatele dlužníka s péčí řádného hospodáře, avšak v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka se změnila náplň této funkce. Prohlášením konkursu přešlo oprávnění vystupovat vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel na insolvenčního správce; proto bylo povinností žalobce zajistit, aby z majetkové podstaty dlužníka byly vyplaceny mzdy a s nimi související platby ve správné výši. Příčinná souvislost mezi případným porušením povinnosti žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře a vzniklou škodou tak není dána.

8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podle obsahu směřuje proti výroku ve věci samé a jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel blíže argumentuje, že žalovanému prohlášením konkursu na majetek dlužníka nezanikla funkce jednatele dlužníka. Žalovaný tak je i po dobu probíhajícího konkursu povinen vykonávat tuto funkci s péčí řádného hospodáře a za porušení této povinnosti jej stíhá odpovědnost podle ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. Vyplácení částek L. K. nad příslušný mzdový výměr bez souhlasu insolvenčního správce představuje neoprávněné nakládání s majetkem dlužníka.

10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

11. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení obchodního zákoníku, zákona o obchodních korporacích a insolvenčního zákona:


§ 194 (obch. zák.)

(…)

(5) Členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

(…)


§ 135 (obch. zák.)

(1) Jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

(2) Ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a se použijí obdobně.


§ 53 (z. o. k.)

(1) Osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích.

(2) K právním jednáním obchodní korporace omezujícím odpovědnost člena jejích orgánů se nepřihlíží.

(3) Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou; pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků.

(…)


§ 36 (insolvenčního zákona)

(1) Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

(…)


§ 246 (insolvenčního zákona)

(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

(…)

15. V citované podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení obchodního zákoníku již v době uzavření dodatku č. 2 a do 1. ledna 2013, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, změn nedoznala. Ustanovení zákona o obchodních korporacích a insolvenčního zákona platila v citované podobě v době prohlášení konkursu na majetek dlužníka (17. února 2015), jakož i v době v níž měla podle žalobních tvrzení dlužníku vznikat majetková újma (únor 2015 až březen 2017).

16. Judikatura Nejvyššího soudu přijatá k výkladu institutu odpovědnosti za škodu způsobenou poručením povinnosti jednatele jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 obch. zák. (ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák.) je ustálena v závěrech, podle nichž:

17. Jednateli společnosti s ručením omezeným v důsledku konkursu prohlášeného na majetek této společnosti nezaniká jeho funkce. I po dobu probíhajícího konkursu je povinen ji vykonávat s péčí řádného hospodáře (byť v důsledku účinků prohlášení konkursu na majetek společnosti dochází ke změně náplně funkce), a za porušení této povinnosti jej stíhá odpovědnost podle § 194 odst. 5 obch. zák. Skutečnost, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti přechází oprávnění nakládat s jejím majetkem na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání], totiž neznamená, že statutární orgán (jeho člen) nemůže společnosti způsobit škodu neoprávněným nakládáním s tímto majetkem. K tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 1657/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3553/2018, jakož i judikaturu v důvodech těchto rozhodnutí citovanou. Uvedené platí obdobně i v případě, že žalobu na náhradu újmy podal insolvenční správce poškozené společnosti s ručením omezeným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017).

18. V poměrech dané věci měla majetková újma dlužníku vznikat za účinnosti zákona o obchodních korporacích (v období února 2015 až března 2017); podle nynější právní úpravy (účinné do 1. ledna 2014) soukromé právo opustilo rozlišování mezi přímým jednáním právnické osoby (členy statutárního orgánu) a jejím zastoupením; členové statutárního orgánu právnické osoby jsou nadále považováni za její zástupce (srov. výslovné znění § 164 odst. 1 o. z.). Zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.). K tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017, uveřejněný pod číslem 37/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

19. Jakkoli je jednatel společnosti s ručením omezeným považován (od 1. ledna 2014) za zástupce této právnické osoby, závěry přijaté k výkladu jeho povinnosti vykonávat funkci jednatele s péčí řádného hospodáře, přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013, se prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016). Z této ustálené judikatury se dále (mimo jiné) podává, že jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce. Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019, nebo zmiňovaný rozsudek sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, jakož i judikaturu v důvodech těchto rozhodnutí uvedenou.

20. Nejvyšší soud tak shrnuje, že jednatel společnosti s ručením omezeným má (i v poměrech zákona o obchodních korporacích) po prohlášení konkursu na majetek této společnosti (v insolvenčním řízení vedeném podle insolvenčního zákona) povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a že neoprávněným nakládáním s majetkem společnosti (v rozporu s povinností nezbytné loajality) jí může způsobit škodu.

21. Proti tomu je insolvenční správce povinen postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, jinak odpovídá dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám za škodu nebo jinou újmu tím způsobenou (§ 37 odst. 1 insolvenčního zákona). K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněný pod číslem 16/2018 Sb. rozh. obč.; k výkladu pojmu „odborná péče“ (a odlišení od pojmu „péče řádného hospodáře“) srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 2631/2012, uveřejněného pod číslem 129 v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročník 2015, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2837/2012. Prohlášením konkursu insolvenční správce (mimo jiné) vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel včetně plnění povinností zaměstnavatele z pracovněprávních vztahů; úsudek, že odborná péče kladená na insolvenčního správce vyžaduje, aby sjednaná, stanovená nebo určená mzda (§ 113 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) byla zaměstnancům vyplácena ve správné výši (dovoluje-li to stav majetkové podstaty), je úsudkem triviálním.

22. Podle tvrzení žalobce ve vzájemném návrhu ze dne 24. ledna 2018 (č. l. 12) žalovaný vyplácel L. K. mzdu v nesprávné (vyšší) částce „jak před prohlášením konkursu, tak po celé období od prohlášení konkursu“, ačkoli k tomu po prohlášení konkursu „bez jakýchkoli pochyb oprávněný nebyl“; žalobce o těchto výplatách „nebyl informován“ a „podařilo se mu to zjistit“ až při „podrobné kontrole“ v rámci řízení před inspektorátem práce. S tím korespondují skutková zjištění, že L. K. byla v době od prohlášení konkursu do března 2017 vyplácena mzda v částce vyšší než určené příslušným mzdovým výměrem.

23. V poměrech dané věci tak je třeba nejen posoudit, zda žalovaný jako jednatel dlužníka po prohlášení konkursu aktivně přijímal – ač nebyl osobou s dispozičním oprávněním – opatření k výplatě mzdy L. K. v neoprávněné výši (a jakým konkrétním způsobem), tedy zda jeho jednání bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, ale na druhé straně i to, zda měl žalobce jednající s odbornou péčí zjistit, že L. K. je vyplácena mzda v nesprávné výši (a zajistit tak výplatu mzdy ve správné výši) dříve než v březnu 2017, tedy více než dva roky po prohlášení konkursu.

24. Při posouzení, zda žalobce jednal s požadovanou odbornou péčí, je přitom nutné přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci. Závěr o tom, že žalobce (ne)postupoval s odbornou péčí, se neobejde bez skutkově podložené právní úvahy, v jaké době od prohlášení konkursu měl žalobce (s ohledem na konkrétní okolnosti insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku) plně převzít a zajistit provoz jeho závodu včetně plnění svých pracovněprávních povinností. Uzavřel-li odvolací soud, že příčinná souvislost mezi porušením péče řádného hospodáře žalovaného a škodou je bez dalšího vyloučena již z toho důvodu, že odpovědnost za škodu vzniklou po prohlášení konkursu na majetek dlužníka nese vždy insolvenční správce (již proto, že na něj přešlo v plném rozsahu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka), je jeho právní posouzení nesprávné a jeho závěr o nedostatku příčinné souvislosti předčasný.

25. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro soud prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

26. Namítá-li dovolatel, že soud prvního stupně není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, pak opomíjí, že věcnou příslušnost soudu prvního stupně (krajského soudu) závazně určil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. listopadu 2018, č. j. Ncp 751/2018-186 (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sp. zn. 29 Cdo 4123/2014, uveřejněné pod číslem 95/2018 Sb. rozh. obč.).

27. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení věci, nezabýval se Nejvyšší soud (pro nadbytečnost) tím, zda je řízení postiženo jinými vadami řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání jinak přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.)

28. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů