// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 06.01.2020

Péče řádného hospodáře při delegaci působnosti jednatele dle ZOK

Člen statutárního orgánu (jednatel) nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má; součástí péče řádného hospodáře je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které potřebné znalosti a dovednosti nemá.

Při výběru třetí osoby musí člen statutárního orgánu (jednatel) postupovat řádně, tj. musí vybírat tak, jak by činila jiná rozumně pečlivá osoba (odpovědnost za výběr), musí vybrané osobě vymezit jasné zadání, poskytnout veškerou potřebnou součinnost a musí ji řídit (odpovědnost za zadání, vedení a součinnost) a konečně musí výkon delegované působnosti přiměřeně kontrolovat, a to nejen osobně, nýbrž i za pomoci řádně nastavených kontrolních mechanismů (odpovědnost za kontrolu).

Uvedené závěry, přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se prosadí i při výkladu ustanovení § 159 odst. 1 o. z., § 51 odst. 1 z. o. k. a § 52 odst. 1 z. o., účinných od 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 90/2019, ze dne 30. 9. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 51 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 52 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 159 odst. 1 o. z.

Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2018, č. j. 47 Cm 423/2015-260, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 117.907 Kč s příslušenstvím oproti vydání konferenčního stolu žalobkyní žalované (výrok I.), v rozsahu částky 450.704 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:

1/ Žalovaná zastávala v období od 31. 7. 2013 do 9. 9. 2015 funkci jednatelky žalobkyně (dále též jen „společnost“).

2/ Po svém nástupu do funkce hodlala žalovaná v rámci změny strategie společnosti navázat spolupráci s novým poskytovatelem služeb informačních technologií (dále jen „IT služby“).

3/ Do výběrového řízení, které připravil provozně technický ředitel žalobkyně J. Š., se přihlásili 3 kandidáti, a to „společnost Servodata s cenovou nabídkou nad 20.000 Kč, společnost NWS s cenovou nabídkou ve výši 10.000 Kč až 14.000 Kč a společnost HARDWARE PLUS, s. r. o., s nabídkou 15.000 nebo 16.000 Kč.“

4/ Dne 26. 2. 2014 uzavřela žalobkyně (jako objednatelka) zastoupená žalovanou smlouvu na komplexní zajištění činností v oblasti výpočetní techniky (dále jen „smlouva“) s HARDWARE PLUS, s. r. o. (jako poskytovatelkou), ve které se poskytovatelka zavázala provádět vyjmenované služby (servis, opravy, instalace) v oblasti informačních technologií a objednatelka se zavázala hradit jí 30.000 Kč měsíčně a dále hodinové sazby 750 Kč za další servisní činnosti.

5/ Uzavření smlouvy žalovaná konzultovala s M. R. (dále jen „M. R.“), který v té době neměl „žádný pracovní vztah“ k žalobkyni a problematikou IT služeb se zabýval v rámci výkonu svého zaměstnání ve „společnosti O2 ČR.“

6/ Dne 21. 12. 2015 žalobkyně vůči žalované uplatnila žalobou nárok na náhradu škody, neboť uzavřením smlouvy měla žalovaná porušit povinnost péče řádného hospodáře.

[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že vedla-li žalovaná výběrové řízení ohledně zajištění správcovství IT služeb a výběr nejvhodnějšího obchodního partnera konzultovala s „nezávislým odborníkem na IT“ M. R. (když sama tuto odbornost nemá), byl její postup dostatečný a nelze jejímu jednání vytýkat nedostatek péče řádného hospodáře.

[4] Porušení povinností žalované vedoucí k vzniku škody v souvislosti s jednáním žalované soud shledal toliko v případě dalších dílčích nároků se samostatným skutkovým základem a ohledně nich žalobě v rozsahu 117.907 Kč vyhověl; v rozsahu 450.704 Kč pak žalobu zamítl.

[5] K odvoláním žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve (vyhovujícím) výroku I. v rozsahu částky 71.617 Kč s příslušenstvím, „ve zbytku“ jej změnil tak, že žalobu zamítl, a v (zamítavém) výroku II. v napadené části, tj. v rozsahu 384.236 Kč, jej potvrdil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[6] Odvolací soud, který se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, konstatoval, že součástí náležité péče je též schopnost jednatele rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu.

[7] Podle názoru odvolacího soudu žalovaná prokázala, že „činila předmětná právní jednání odpovědně a svědomitě“ a s výběrem poskytovatele IT služeb „se obrátila na odborníky na IT a odpovědně vybrala společnost, s níž uzavřela uvedené smlouvy.“ Soud uzavřel, že tak dostála své povinnosti jednat při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře.

[8] Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná postupovala s péčí řádného hospodáře také „v případě uzavření smlouvy o pronájmu projektoru a smlouvy o pronájmu tiskárny“, pročež žalobu zamítl co do dalších 46.290 Kč s příslušenstvím.

[9] Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku v části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn tak, že se žaloba zamítá (tj. co do 46.290 Kč s příslušenstvím), a ve výroku II. (v odvoláním napadené části) potvrzen (tj. co do 384.236 Kč), a dále druhého výroku, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení (z obsahu dovolání vyplývající) otázky hmotného práva týkající se naplnění požadavků péče řádného hospodáře při delegaci části působnosti člena statutárního orgánu na třetí osobu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

[10] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[11] Citujíc usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 5 Tdo 1412/2007, brojí dovolatelka proti závěru odvolacího soudu, že žalovaná dostála své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, když uzavření smlouvy konzultovala s M. R.

[12] Podle dovolatelky nebylo prokázáno, že by M. R. byl kvalifikovaným odborníkem v oblasti IT služeb. Jmenovaný byl dle názoru dovolatelky známým žalované, neměl v dotčené době vzdělání v oboru IT služeb, nebyl nezávislým odborníkem; byl zaměstnancem společnosti O2 Czech Republic, a. s., která byla konkurentem dovolatelky.

[13] Odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008, dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu nezabýval skutečností, zda pro ni byla cenová nabídka HARDWARE PLUS, s. r. o., výhodná.

[14] A konečně, odvolací soud zatížil část svého rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti, když dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že i v případě dvou dalších žalobou uplatněných nároků (týkajících se uzavření smlouvy o pronájmu projektoru a smlouvy o pronájmu tiskárny) není žaloba důvodná.

[15] Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že závěr, který se promítl do prvního výroku napadeného rozhodnutí v části měnící rozsudek soudu prvního stupně, není přezkoumatelný, namítá pouze vadu řízení, která nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), když v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1801/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1756/2016). V tomto rozsahu tudíž Nejvyšší soud dovolání odmítl (srov. § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).

[16] Námitka dovolatelky, podle níž se odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nezabýval skutečností, zda je pro ni cenová nabídka HARDWARE PLUS, s. r. o., výhodná, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[17] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovoláním otevřené otázky naplnění požadavků péče řádného hospodáře při delegaci působnosti jednatele společnosti s ručením omezeným na třetí osobu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[18] Dovolání je i důvodné.

[19] Z § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se podává, že ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

[20] Podle § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

[21] Podle § 52 odst. 1 z. o. k. při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.

[22] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře se (mimo jiné) podává, že:

1) Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.

2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.

3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno.

4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce jednatele vahou svých hlasů prosadil.

5) Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře.

6) Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu (jednatel) jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné, či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu (jednatele) posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“).

7) Riziko podnikatelského neúspěchu nese společnost (a v důsledku pak její společníci). Každé podnikatelské rozhodnutí přitom v sobě zahrnuje určitou míru rizika neúspěchu. Za podnikatelský neúspěch, tj. jen proto, že nevyšel určitý podnikatelský záměr, tudíž nelze postihovat členy statutárního orgánu (jednatele), byl-li tento záměr realizován s péčí řádného hospodáře.

8) Každý manažer, členy statutárních orgánů (jednatele) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře.

[23] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, a rozhodnutí v něm citovaná.

9) Člen statutárního orgánu (jednatel) nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má; součástí péče řádného hospodáře je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které potřebné znalosti a dovednosti nemá.

10) Při výběru třetí osoby musí člen statutárního orgánu (jednatel) postupovat řádně, tj. musí vybírat tak, jak by činila jiná rozumně pečlivá osoba (odpovědnost za výběr), musí vybrané osobě vymezit jasné zadání, poskytnout veškerou potřebnou součinnost a musí ji řídit (odpovědnost za zadání, vedení a součinnost) a konečně musí výkon delegované působnosti přiměřeně kontrolovat, a to nejen osobně, nýbrž i za pomoci řádně nastavených kontrolních mechanismů (odpovědnost za kontrolu).

[24] Srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, odst. 29, a v něm citovanou judikaturu.

[25] Uvedené závěry, přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se prosadí i při výkladu shora citovaných ustanovení účinných od 1. 1. 2014 (srov. ostatně i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3770/2016).

[26] Odvolací soud v projednávané věci tudíž správně posuzoval toliko rozhodovací proces, tj. zda žalovaná (jakožto jednatelka dovolatelky) postupovala při rozhodování o tom, zda, s kým a za jakých podmínek uzavře smlouvu o poskytování IT služeb v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi. Taktéž správně uzavřel, že žalovaná – postrádajíc potřebné odborné znalosti – mohla (a měla) při rozhodování využít pomoci osoby, která potřebné znalosti má.

[27] Nicméně dovolatelce je třeba přisvědčit, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých kritérií žalovaná vybrala jako „odborného konzultanta“ právě M. R. (proč jej považovala za osobu odborně způsobilou poskytnout jí pomoc při řešení odborných otázek souvisejících s rozhodováním o uzavření smlouvy). Toto zjištění je přitom nezbytné pro posouzení, zda žalovaná postupovala řádně při výběru třetí osoby, jež jí poskytovala konzultace ohledně odborných otázek spadajících do působnosti jednatele, tedy zda dostála požadavku péče řádného hospodáře.

[28] Uzavřel-li odvolací soud, že žalovaná postupovala v souladu s péčí řádného hospodáře, když se obrátila na M. R., aniž by se zabýval tím, zda a jakým způsobem jmenovaný žalované svou „odbornou způsobilost“ osvědčil (a taktéž tím, zda žalovaná jeho činnost kontrolovala), je jeho právní posouzení otázky naplnění požadavků péče řádného hospodáře při delegaci působnosti jednatele společnosti s ručením omezeným na třetí osobu neúplné, a tudíž i nesprávné.

[29] Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, v němž bylo dovolání shledáno přípustným, zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud (v odpovídajícím rozsahu) i jej a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[30] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů