// Profipravo.cz / Věcná břemena
Věcná břemena
25.10.2011 00:00
K zániku věcného břemene podle § 151p odst. 2 obč. zák.
Názor, že věcné břemeno zaniklo ze zákona tím, že se oprávněný z bytu odstěhoval, není v posuzované věci správný. Podle § 151p odst. 2 obč. zák. „věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká“. V daném případě nebylo zjištěno, že by oprávněný nemohl nadále v bytě bydlet; i když v důsledku jeho zdravotního stavu bylo jistě pro něj výhodné a prospěšné, aby se přestěhoval do domu s pečovatelskou službou, neznamená to, že by v bytě již objektivně nemohl bydlet, a že by tedy byt již nemohl sloužit jeho potřebám; i když by jeho stav vyžadoval stálou péči, tu mu mohou třetí osoby poskytnout i v bytě, umístěném mimo dům s pečovatelskou službou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1330/2011, ze dne 20. 9. 2011
04.10.2011 00:00
Ke služebnosti vzniklé v době platnosti Obecného zákoníku občanského
I. Obecný zákoník občanský umožňoval vydržení služebností (§ 1452 a násl. o. z. o.). Předpokladem vydržení služebnosti, ať již řádného (§ 1460 a násl.) nebo mimořádného (§ 1477), byla držba práva. Pro mimořádné vydržení, opírající se o třicetiletou, příp. čtyřicetiletou dobu, nebylo třeba udávat řádný právní důvod (§ 1477 o. z. o.). I v tomto případě platilo, že držbou práva nebylo jakékoliv chování, které mohlo být obsahem práva (v daném případě služebnosti). Podle § 312 o. z. o. držby práv se nabude, když se jich užije ve vlastním jméně; přitom podle § 313 o. z. o. držby práva se užije, když někdo na jiném něco jako povinnost žádá a tento mu to plní; rovněž, když někdo věc jinému náležející s jeho dovolením použije ku svému užitku; konečně, když jiná osoba na cizí zákaz opomene toho, co by jinak byla oprávněna činit. Nestačilo tedy např. „užívání, které bylo z ochoty povoleno“.
Důkazní břemeno o existenci skutečností zakládajících držbu (tzv. corpus possessionis a animus possidendi) leží na tom, kdo se práv vzešlých z držby dovolává; presumpce uvedená v § 328 o. z. o. se týká poctivosti držby, nikoliv její existence. Lze ovšem uvést, že v případě prokázaného nerušeného užívání již od 19. století je třeba při hodnocení důkazů ohledně existence držby dlouhodobé užívání vyložit ve prospěch toho, kdo držbu tvrdí.
II. Služebnosti, vzniklé v době platnosti o. z. o., se podle § 562 obč. zák. z roku 1950 k 1. 1. 1951 změnily na věcná břemena, upravená v § 166 a násl. tohoto zákona; ani obč. zák. z roku 1964 tyto služebnosti nezrušil, a pokud nedošlo k právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují zánik věcného břemene, trvají věcná břemena, založená jako pozemkové služebnosti podle o. z. o., dodnes.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1037/2010, ze dne 22. 8. 2011
12.09.2011 00:00
K náhradě za zřízení zákonného věcného břemene a budoucím nákladům na věc
Právní režim věcných břemen zřízených na základě zákona se v otázkách neupravených speciálními veřejnoprávními předpisy řídí obecnou občanskoprávní úpravou. Ustanovení § 151n odst. 3 obč. tedy dopadá i na právní vztahy z věcného břemene vzniklého na základě veřejnoprávní úpravy.
Podle přesvědčení dovolacího soudu pak poskytnutí jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva náležející osobě ze zákonného věcného břemene povinné podle veřejnoprávní úpravy (v této věci podle § 20 odst. 5 zákona č. 89/1987 Sb.) v sobě nezahrnuje plnění odpovídající povinnosti stanovené v § 151n odst. 3 obč. zák. (nést budoucí přiměřené náklady na zachování a opravy věcným břemenem zatížené věci).
Stejně jako je tomu v případě vzniku věcného břemene zřízeného smlouvou nebo rozhodnutím příslušného státního orgánu (není-li v těchto právních titulech stanoveno jinak), sjednaná či stanovená náhrada logicky neslouží k úhradě teprve v budoucnu vzniklých zpravidla předem nepředvídatelných či neurčitelných nákladů na údržbu či opravy věcným břemenem zatížené věci, je tomu i v případě věcného břemene vzniklého ze zákona. Jestliže tedy v takovém případě stanoví zákon osobě zatížené věcným břemenem právo na náhradu za omezení vlastnického práva, aniž by stanovil něco odchylného od obecné úpravy podle § 151n odst. 3 obč. zák., může se uvedená osoba domáhat svých práv podle označeného ustanovení zákona, jsou-li k tomu naplněny stanovené předpoklady.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1357/2009, ze dne 14. 6. 2011
08.07.2011 00:01
K vydání mezitímního rozsudku v řízení o zřízení práva nezbytné cesty
Podle ustálené judikatury jestliže se žalobce domáhá zrušení, popřípadě omezení věcného břemene, nelze přiměřenou náhradu za zrušované nebo omezované věcné břemeno považovat za část projednávané věci ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř. O zrušení nebo omezení věcného břemene proto není možno rozhodnout mezitímním rozsudkem, neboť zrušení či omezení věcného břemene a přiměřená náhrada za ně nejsou v poměru základu uplatňovaného nároku a jeho výše ve smyslu ustanovení § 152 odst. 2 o. s. ř.
Závěry judikatury o nemožnosti vydání mezitímního rozhodnutí lze obdobně vztáhnout i na posuzovaný případ řízení o zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák., kdy soud prvního stupně toliko rozhodl o právním základu nároku žalobce na zřízení věcného břemene přístupu ke své stavbě přes pozemek žalovaného, aniž by současně vymezil konkrétní rozsah a obsah věcného břemena a stanovil příslušnou přiměřenou náhradu žalovanému.
Je tomu tak proto, že ani v rámci konstitutivního rozhodnutí, jímž zřízení práva nezbytné cesty je, není zřízení věcného břemene a přiměřená náhrada za ně ve vztahu základu uplatňovaného nároku a jeho výše ve smyslu § 152 odst. 2 o. s. ř. Mezitímním rozsudkem soud totiž rozhoduje o právním základu věci, jímž se vyjadřuje k tomu, zda žalobce má vůbec na požadované plnění právo a v jakém rozsahu. Základem věci se rozumí posouzení všech otázek, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou okolností, které se týkají jen výše nároku (plnění). O takový případ se však v souzené věci nejedná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2957/2009, ze dne 31. 5. 2011
08.07.2011 00:00
Ke zřízení práva tzv. nezbytné cesty při hrubé nedbalosti vlastníka stavby
Stávající právní úprava neřeší, zda zřízení práva nezbytné cesty se může domáhat ten, kdo se zbavil přístupu ke stavbě hrubou nedbalostí. Stávající odborná literatura vychází z toho, že v současné době nelze žádost o zřízení nezbytné cesty odmítnout bez dalšího jen proto, že nabyvatel stavbu koupil bez zajištěného přístupu nebo se přístupu z nedbalosti zbavil. Jednak proto, že zajištění užívání stavby je v obecném zájmu a je i v zájmu vlastníků sousedních nemovitostí, a jednak proto, že platné právo takovou výjimku nezná.
Proto je třeba vždy zjistit důvody, proč se vlastník budovy zbavil možnosti přístupu ke stavbě. Zřízení cesty pak v zásadě nebrání skutečnost, že někdo koupil stavbu bez zajištěného přístupu.
V posuzované věci nelze přitom mít za to, že se žalobce zbavil přístupu ke své stavbě hrubou nedbalostí - okolnosti, za kterých stavbu nabyl bez zajištěného přístupu, nejsou takového rázu, aby vyloučily možnost domáhat se zřízení přístupu k této stavbě postupem podle § 151o odst. 3 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2957/2009, ze dne 31. 5. 2011
13.06.2011 00:02
Ke zřízení práva nezbytné cesty pro její užívání převážně třetí osobou
Samotná skutečnost, že nezbytná cesta zřizovaná soudem podle ust. § 151o odst. 3 obč. zák. nemá sloužit vlastníkovi budovy, ale jeho synovi, který budovu užívá, ještě bez dalšího neznamená, že by nebylo možno ji zřídit.
Podle § 123 obč. zák. „vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním“. Je tedy právem vlastníka umožnit užívání i jiným osobám, zejména rodinným příslušníkům. Nicméně má-li být nezbytná cesta zřízena jen nebo převážně proto, aby byla vytvořeny lepší podmínky k podnikání pro třetí osobu, byť i blízkou vlastníkovi, pak není úvaha odvolacího soudu o tom, že v konkrétní věci není namístě za tímto účelem nezbytnou cestu zřídit, zjevně nepřiměřená, a dovolací soud ji tak nemůže zpochybnit. V dané věci bude možno věc zvážit i z hledisek, kterými se odvolací soud zabýval, tedy zda lze vzhledem k okolnostem této věci spravedlivě žádat, aby vlastnické právo vlastníka pozemku bylo omezeno, teprve po řádném zjištění důvodů, které vedly k žalobě na zřízení práva nezbytné cesty k budově.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, ze dne 23. 5. 2011
13.06.2011 00:00
Ke zřízení práva nezbytné cesty pro parkování vozidel před budovou
I. Pro rozhodnutí o zřízení nezbytné cesty podle ust. § 151o odst. 3 obč. zák. je rozhodné, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se stavebními předpisy slouží. Tím bude určen i rozsah práva cesty, který je třeba v rozhodnutí uvést (např. jakými vozidly a ve kterou dobu lze cestu užívat). Právo nezbytné cesty v zásadě nelze zřídit jen za účelem parkování vozidel před budovou, není-li parkování nutné k řádnému a obvyklému užívání budovy.
II. Ke zřízení nezbytné cesty nepostačuje jen nutnost umožnit vjezd záchranné službě, hasičům a policii. Složky integrovaného záchranného systému, kterými jsou Hasičský záchranný sbor České republiky, jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky (§ 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů), mají v nezbytných případech zajištěn příjezd přes cizí pozemky na základě zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, ze dne 23. 5. 2011
13.06.2011 00:00
Ke zřízení práva nezbytné cesty při zavinění vlastníka stavby
Ani to, že vlastník stavby sám zavinil to, že k jeho stavbě není řádný přístup, nemůže zcela vyloučit možnost zřízení práva nezbytné cesty podle ust. § 151o odst. 3 obč. zák. Zákon totiž pro tento případ zřízení práva cesty přímo nevylučuje; je třeba vzít v úvahu, že ve veřejném zájmu je i zajištění řádného užívání staveb jejich vlastníky. Jde tu nejen o zájem na tom, aby vlastnické právo vlastníka stavby mohlo být vykonáváno, ale i o veřejný zájem na řádné údržbě stavby a na minimalizaci účinků neužívané a neudržované stavby na okolí. V takovém případě je však třeba vzít do úvahy, zda jde o zřízení dosud neexistujícího přístupu ke stavbě nebo jen o zlepšení stávajícího přístupu a také přihlédnout k okolnostem, za kterých stavba zůstala bez přístupu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009, ze dne 23. 5. 2011
24.05.2011 00:02
Ke zřízení práva nezbytné cesty při současné existenci výprosy
I. Vlastník stavby, domáhající se zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák., nemá zajištěn přístup ke stavbě přes cizí pozemek, jestliže vlastník pozemku přecházení jen trpí, nebo mu udělí prostý souhlas, který může být kdykoliv odvolán (tzv. výprosa). V takovém případě lze právo nezbytné cesty zřídit; jinak by totiž vlastník stavby byl v nejistotě ohledně přístupu, který by vlastník pozemku mohl kdykoliv znemožnit tím, že by souhlas odvolal.
II. Podmínka, že přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, není splněna, nabízí-li vlastník přilehlého pozemku, který má sloužit jako cesta, jeho odprodej vlastníkovi stavby anebo zřízení věcného břemene cesty za obecnou (tržní) cenu (NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1897/2004).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, ze dne 28. 4. 2011
24.05.2011 00:01
K výši náhrady za zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák.
I. Náhradu za zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. není dobře možné stanovit jen na základě ocenění podle cenového předpisu. Náhrada za zřízení práva cesty v řízení podle § 151o odst. 3 obč. zák. není upravena žádným cenovým předpisem.
Soud výši sporné náhrady stanoví za pomoci znalce z oboru oceňování nemovitostí, jenž je z toho titulu povolán i k oceňování práv spojených s užíváním nemovitostí. Samozřejmým východiskem úvah v tomto směru by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osob z věcného břemene povinných při užívání nemovitostí jim patřících), tak z hlediska právního (tj. z hlediska tzv. právních vad snižujících obecnou cenu cestou nemovitostí ve vlastnictví povinných osob výkonem práv oprávněných osob dotčených). Při nedostatku srovnatelných údajů lze jistě přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, to ovšem se zřetelem k tomu, zda a nakolik je osoba povinná omezena v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k předpokládané době trvání práva odpovídajícího věcnému břemeni.
Při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. tedy nelze vycházet ani z ceny věcného břemene určené podle cenových předpisů, ani jen z ceny, za kterou by bylo možno dosáhnout smluvního zřízení věcného břemene. Je třeba rozlišit hodnotu práva odpovídajícího věcnému břemeni cesty na straně jedné a náhradu za omezení vlastnického práva na straně druhé; jejich výše nemusí být stejná. Proto je při stanovení výše náhrady nutné přihlížet ke všem okolnostem věci. Je třeba zejména zvážit, proč stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. Náhrada za zřízení práva nezbytné cesty zahrnuje i náhradu za újmu, kterou vlastník pozemku utrpí, a to i tím, že v důsledku tzv. právní závady - práva cesty svědčící žalobci - zpravidla klesne cena zatíženého pozemku i stavby na něm zřízené a že jeho vlastník bude výkonem tohoto práva omezen v užívání pozemku, bude narušeno jeho soukromí apod. Nelze pominout skutečnost, že právo cesty se zřizuje bez časového omezení (i když není v konkrétní věci vyloučeno ani jeho zřízení na určitou dobu). Stanovení výše náhrady je tak na úvaze soudu (§ 136 o. s. ř.), která musí být řádně zdůvodněna.
II. Dovolatelka dále vytýká soudům, že zvolily formu jednorázové náhrady. Soudy v této části postupovaly v souladu s dosavadní judikaturou, poskytující náhradu zpravidla jednorázovým plněním. Při zvažování této otázky lze přihlédnout k tomu, že i předpisy z oblasti veřejného práva vycházejí z poskytování jednorázové náhrady za vyvlastnění – omezení vlastnictví pozemku věcným břemenem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, ze dne 28. 4. 2011
24.05.2011 00:00
K výběru zatíženého pozemku při zřizování práva nezbytné cesty
V řízení o zřízení práva nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. skutečnost, že přístup ke stavbě nelze zajistit jinak než přes pozemek žalovaného, neznamená, že musí být vyloučeno, aby cesta vedla přes jiný pozemek. Přístup ke stavbě nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu bude technicky možné, náklady na jeho zřízení však budou natolik vysoké, že jejich vynaložení nebude možné po vlastníku stavby spravedlivě požadovat; to platí i v případě, bude-li zřízení právně nemožné.
Je-li možný přístup z více pozemků, musí soud zvážit všechny okolnosti případu a rozhodnout, zda lze po vlastníkovi pozemku, který má být zatížen, spravedlivě žádat, aby zatížení snášel právě on.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, ze dne 28. 4. 2011
12.05.2011 00:03
ÚS: K souhlasu s veřejným užíváním účelové komunikace
V případech, v nichž zákon nepředpokládá poskytnutí kompenzace za omezení vlastnického práva, lze ho ústavně konformně omezit pouze se souhlasem vlastníka, čili existuje-li v zákoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Tak je tomu v případě tzv. veřejně přístupných účelových komunikací definovaných v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v jejichž případě je vlastnické právo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace (§ 19 zákona) a umožnit na něj veřejný přístup. Existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům.
Obecný soud v rámci ústavně konformní interpretace § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, na základě důkazního řízení musí mít za prokázané, že vlastník poskytl – výslovně anebo konkludentně – souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace a dále musí mít za prokázánu podmínku potřebnosti. Konkludentní souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) nelze bez dalšího vyvodit z toho, že stěžovatel nebo jeho právní předchůdce účelovou komunikaci neoplotili ani neoznačili jako soukromý pozemek se zákazem vstupu. Při posouzení ať již výslovného anebo konkludentního souhlasu soud musí zohlednit i zákonnou úpravu nakládání s majetkem České republiky, jak je obsažena v zákoně č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. zdali nebyl dán nad rámec zákonných povinností při hospodaření s majetkem státu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2942/10, ze dne 15.03.2011
10.02.2011 00:01
K výši náhrady za zřízení práva cesty soudem podle § 151o odst. 3 ObčZ
Náhrada za zřízení práva cesty v řízení podle § 151o odst. 3 obč. zák. není upravena žádným cenovým předpisem; ze zákona č. 151/1997 Sb. při stanovení náhrady pro potřeby řízení o zřízení práva cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. vycházet nelze.
Soud výši sporné náhrady stanoví za pomoci znalce z oboru oceňování nemovitostí, jenž je z toho titulu povolán i k oceňování práv spojených s užíváním nemovitostí. Samozřejmým východiskem úvah v tomto směru by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osob z věcného břemene povinných při užívání nemovitostí jim patřících), tak z hlediska právního (tj. z hlediska tzv. právních vad snižujících obecnou cenu cestou nemovitostí ve vlastnictví povinných osob výkonem práv oprávněných osob dotčených). Při nedostatku srovnatelných údajů lze jistě přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, to ovšem se zřetelem k tomu, zda a nakolik je osoba povinná omezena v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k předpokládané době trvání práva odpovídajícího věcnému břemeni.
Vzhledem ke všem příkladmo zmiňovaným okolnostem významným pro ocenění výše náhrady za zřízení práva cesty je pak přirozené, že ustanovený znalec stanoví výši náhrady určitým cenovým rozmezím, které soudu umožní zvážit další skutečnosti individualizující konkrétní spor účastníků. Jestliže pak soud stanoví výši takové náhrady v rámci řízení, v němž není vázán návrhem a rozhoduje na základě předpisu s relativně neurčitou hypotézou, přičemž přihlíží k výše uvedeným relevantním kriteriím pro oceňování náhrady, pak výsledná úvaha odvolacího soudu o výši náhrady může být zpochybněna, jen je-li zjevně nepřiměřená. V dané věci odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku kvalifikovaného znalce, a to z jeho ocenění, které nevycházelo z přímé aplikace cenového předpisu (§ 18 zákona č. 151/1997 Sb.), ale z obvyklé ceny nájmu stavebního pozemku v dané lokalitě podle obvyklých pravidel jeho oceňování se stanovením cenového rozpětí až do cenového vyjádření tzv. právní závady znehodnocující nemovitost žalované. Jestliže odvolací soud mimo jiné zohlednil historii užívání sousedících nemovitostí účastníků, že předmětná nemovitost jako cesta slouží též žalované a tomuto účelu je svým povrchem uzpůsobena, pak dovolací soud neshledal, že by určení ceny na spodním okraji cenového rozmezí stanoveného znalcem bylo zjevně nepřiměřené.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3247/2008, ze dne 25. 1. 2011
01.02.2011 00:00
Ke zřízení nezbytné cesty k septiku (§ 151o odst. 3 ObčZ)
Zřízení nezbytné cesty podle ust. § 151o odst. 3 obč. zák. představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud musí zajistit, aby bylo možno stavbu řádně užívat, především však musí dbát, aby vlastník pozemku byl omezen co nejméně. Občanský zákoník proto stanoví, že ke zřízení věcného břemene může soud přistoupit pouze v případě, kdy přístup ke stavbě nelze zajistit jinak.
Septik je svou povahou stavbou, která slouží potřebám obyvatel rodinného domu, na který je napojen, jeho fungování však nezbytně nevyžaduje každodenní údržbu, a tudíž není nezbytný stálý přístup k němu. Vedle možného pravidelného provádění oprav či údržby septiku lze dále uvažovat o jeho čištění či vyvezení; k zajištění těchto funkcí jsou dostačující právní nástroje vyplývající z § 141 odst. 1 stavebního zákona a § 127 odst. 3 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3903/2008, ze dne 23. 6. 2010
15.12.2010 00:00
K výkladu ujednání o doživotním užívání bytu ve smlouvě o převodu nemovitosti
I. Věcné břemeno lze také zřídit jako věcné břemeno užívání bytu či místnosti v domě. Pro tento případ nemá občanský zákoník zvláštní ustanovení a tak – kromě obecných pravidel pro výkon věcných břemen – bude záležet především na obsahu smlouvy, která musí vymezit zejména byt nebo prostory, které oprávněný bude užívat. Má-li být právo užívání nemovitostí zřízeno jako věcné břemeno, musí to z právního úkonu mimo jakoukoliv pochybnost vyplývat.
II. Ustanovení § 35 obč. zák. zřetelně deklaruje požadavek, aby se výklad projevu vůle (tam, kde není výslovně projevená vůle jiná) řídil právě logikou věci. Absurdní naopak je vycházet při posuzování platnosti projevené vůle účastníků smlouvy z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy logicky nechovaly.
Obsah bodu 7.2 posuzované smlouvy reflektující, že obsah ujednání o doživotním právu užívání bytu v převáděné nemovitosti v rámci bodu 6.3 má být věcně právního charakteru a jako takový má být zapsán v katastru nemovitostí a obsažen na předmětném listu vlastnictví „v části CLV: omezení dle čl. 6.3 této smlouvy doživotního bydlení Ing. K. P.“, v podstatě vylučuje, že by účastníci tímto způsobem směřovali pouze k uzavření právního úkonu závazkově právního (obligačního) charakteru. Sledovaná vazba na provedení příslušného zápisu do katastru nemovitostí totiž opačný výklad s přihlédnutím k zásadám logického uvažování vylučuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2218/2009, ze dne 24. 6. 2010
20.08.2010 00:01
K zamítnutí žaloby na zřízení práva cesty
I. Samotný tvrzený záměr vlastníka stavět na pozemku, který má sloužit vlastníku stavby k přístupu k ní, k zamítnutí žaloby na zřízení práva cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. nestačí, nenavazují-li na něj jeho další věrohodné kroky svědčící o opravdovosti úmyslu vlastníka pozemku realizovat takovou stavbu v dohledné době, vymezené určitými časovými údaji, případně kroky, na základě kterých již bylo s realizací stavby v souladu s právními předpisy započato.
Za minimální požadavek v tomto směru lze považovat zejména, aby vlastník pozemku zahájil stavební řízení o povolení stavby, jež by v případě započetí s její výstavbou neumožňovalo zřízení práva cesty ke stavbě, popř. aby bylo zahájeno řízení o změně územního plánu s obdobným dopadem na možnost zřízení práva cesty pro případ, že by jeho návrhu příslušný stavební úřad vyhověl.
II. Sama existence výprosy není důvodem, který by zásadně bránil možnosti vlastníka pozemku zřídit stavbu na užívaném pozemku.
III. Je-li přístup k určité stavbě možný jen přes cizí pozemek, ne vždy je to postačující důvod ke zřízení práva cesty. Soud je povinen porovnávat újmy, které by zřízení věcného břemene přineslo vlastníkovi pozemku, s výhodami vyplývajícími z věcného břemene pro vlastníka stavby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2411/2008, ze dne 25. 2. 2010
30.07.2010 00:00
Ke zřízení věcného břemene při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
Při zřizování práva chůze a jízdy, odpovídajícího věcnému břemeni (právo cesty) k nově vzniklé nemovitosti při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci podle § 142 odst. 3 obč. zák., je třeba dbát, aby právo vlastníka zatíženého pozemku bylo omezeno co možno nejméně.
Proto v případě, že vlastník stavby má možnost zajistit přístup ke stavbě bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, např. zřízením nového vchodu k přilehlé veřejné komunikaci, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Věcné břemeno lze však zřídit v případě, že zajištění přístupu z vlastního pozemku bude sice technicky možné, nicméně náklady na jeho pořízení budou objektivně natolik vysoké (budou zpravidla podstatně převyšovat újmu způsobenou vlastníkovi pozemku zřízením práva cesty), že jejich vynaložení nebude možné spravedlivě požadovat (viz 22 Cdo 1897/2004). Je třeba též zvážit, že pokud by jeden z účastníků byl nucen zřídit cestu při vynaložení poměrně vysokých nákladů, byla by tím snížena hodnota jemu přikázaných nemovitostí (tj. šlo by o další částku, kterou by v konečném důsledku musel vynaložit na faktické rozdělení pozemku). Odůvodňují-li to okolnosti věci, je třeba přihlédnout i k dosavadnímu způsobu užívání nemovitosti účastníky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1715/2010, ze dne 17. 6. 2010
16.07.2010 00:01
K výši náhrady za zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 ObčZ
Při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle § 135c odst. 3 obč. zák. nelze vycházet jen z cenových předpisů nebo z ceny, za kterou by bylo možno v daném místě a čase dosáhnout jeho zřízení smlouvou, ale je třeba vycházet ze skutečnosti, že vlastník byl omezen proti své vůli, případně bez svého vědomí, a přihlížet k okolnostem, za kterých byla neoprávněná stavba zřízena.
Při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene ve prospěch stavebníka je rozhodná kompenzace újmy vlastníka pozemku s přihlédnutím i k míře zavinění stavebníka ve vztahu k neoprávněnému vzniku stavby. Je tedy na místě stanovit výši takové náhrady i s přihlédnutím k míře zavinění na vzniku neoprávněné stavby ve smyslu § 135c obč. zák. Je-li zavinění dáno, pak je na místě stanovit náhradu částkou převyšující obvyklou cenu takové náhrady v obdobných vztazích vniklých na smluvním základě.
Názor, že při stanovení náhrady není důvodu pro to, aby se přihlíželo k výhodě, kterou zřízením věcného břemene získává stavebník, t. j. zpravidla k tomu, jaké náklady by měl, kdyby musel svou potřebu užívání či zřízení stavby řešit jiným způsobem (v některých případech včetně odstranění stavby), považuje dovolací soud za správný. Je tomu tak nejenom proto, že tyto náklady mohou být někdy nepatřičně vysoké, ale především proto, že výše uvedeným zvýšením se sice do určité míry připouští i sankční či imateriální povaha náhrady, rozhodně však jejím smyslem je kompenzace újmy vlastníka pozemku, nikoli jeho obohacení. Ostatně sama skutečnost, že soud nenařídí odstranění neoprávněné stavby svědčí o existenci důvodů pro její zachování.
Smyslem ustanovení § 135c obč. zák. není jen ochrana zájmů vlastníka pozemku, ale spravedlivé vyřešení vztahu mezi ním a neoprávněným stavebníkem. Ze samotného textu uvedeného ustanovení zákona je zřejmé, že lze přihlížet i k zájmům stavebníka, popř. jeho právního nástupce. Tím se i stavebníku může v řízení o odstranění neoprávněné stavby dostat určité ochrany jeho zájmů na úkor vlastníka pozemku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1569/2008, ze dne 27. 5. 2010
10.07.2010 20:15
Rc 7/2010 (věcná břemena)
Při určení rozsahu a způsobu výkonu věcného břemene, který nebyl určen právní skutečností je zakládající, je třeba vyjít z toho, že tímto výkonem nesmí být povinný zatěžován nad dojednanou míru, případně nad míru, se kterou zřizovatelé věcného břemene měli a mohli s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci počítat.
Vznikne-li spor o rozsah a způsob výkonu práva cesty, pak žalobní návrh, že se žalovaným ukládá povinnost umožnit žalobcům (strpět) výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu (právu) cesty, není určitý, neboť postrádá vymezení rozsahu a způsobu výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 22 Cdo 60/2008)
21.06.2010 00:01
K neoprávněné stavbě zřízené při výkonu oprávnění z veřejného práva
I. Podle ustanovení § 135c obč. zák. lze vypořádat i neoprávněnou stavbu zřízenou v souvislosti s výkonem oprávnění vyplývajících z veřejného práva (tedy pokud stavebník neměl podle právních předpisů oprávnění stavbu na cizím pozemku zřídit), nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
II. Podle § 135c odst. 3 obč. zák. lze jen zřídit věcné břemeno, jehož obsahem jsou oprávnění nezbytná k výkonu vlastnického práva ke stavbě, nikoliv břemeno „zřizování podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě“. Věcné břemeno podle tohoto ustanovení lze zřídit jen ve prospěch vlastníka stavby, nikoli ve prospěch držitele telekomunikační licence.
Nicméně protože z § 135c obč. zák. vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, soud může překročit jejich návrhy a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a žalobním návrhem tak není vázán. Jestliže tedy stavebník zřídí stavbu podzemního vedení veřejné telekomunikační sítě na cizím pozemku, ač na to nemá právo, je vypořádání právního vztahu vzniklého v důsledku této neoprávněné stavby podle § 135c obč. zák. v pravomoci soudu.
III. Nelze též přehlédnout, že podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. v platném znění lze zřídit věcné břemeno „pokud s výkonem oprávnění nebylo započato“ (zákon má zřejmě „výkonem oprávnění“ na mysli jednání, které by tvořilo obsah oprávnění, kdyby podle práva existovalo), tedy nikoliv až poté, co je vedení bez občanskoprávního titulu k takovému jednání položeno. To má význam i z hlediska stanovení výše náhrady za případné zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni (viz též odůvodnění R 42/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 692/2010, ze dne 20. 4. 2010