// Profipravo.cz / Zástavní právo, zadržovací právo
Zástavní právo, zadržovací právo
29.11.2012 00:02
K zániku zástavního práva plněním na zajišťovací směnku
Z povahy zajišťovací směnky vyplývá, že plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení nebo od uspokojení věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy) nezaniká zajištěná pohledávka a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku.
Může-li věřiteli (ekonomicky vzato) náležet jen jediné plnění na úhradu jeho pohledávky, musí mít plnění na zajišťovací směnku právní následky pro zástavní právo zajišťující tutéž pohledávku. Ubránil-li by se totiž dlužník v rozsahu proplacení zajišťovací směnky nucenému vymožení exekučním titulem přiznané pohledávky, zajištěné zástavním právem, neprosadí se v tomto rozsahu ani zástavní právo (jeho uhrazovací funkce). Kdyby bylo na zajišťovací směnku poskytnuto plnění stejného nebo většího rozsahu, než kolik činí zástavním právem zajištěná pohledávka s příslušenstvím, a kdyby se zástavní dlužník (důvodně) dovolal plnění na zajišťovací směnku, je nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a že tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále (ani v budoucnu) být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení věřitele. V takovém případě se zástavní dlužník může úspěšně domáhat ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. určení, že tu zástavní právo není, je-li na takovém určení naléhavý právní zájem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2564/2011, ze dne 25. 10. 2012
29.11.2012 00:00
K plnění zástavního dlužníka do konkursní podstaty
Vyplatí-li zástavní dlužník do konkursní podstaty osobního dlužníka zajištěnou pohledávku, zaniká zástavní právo zánikem zajištěné pohledávky, stejně jako zaniká tím, že zástavní věřitel složí do konkursní podstaty obvyklou cenu zástavy. S částkou, kterou zástavní dlužník do konkursní podstaty osobního dlužníka složil jako cenu zástavy nebo vyplatil zajištěnou pohledávku, přitom správce konkursní podstaty nakládá jako s výtěžkem zpeněžení ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 ZKV.
K tomu, aby vyplacení zajištěné pohledávky nebo složení obvyklé ceny zástavy zástavním dlužníkem do konkursní podstaty (v režimu § 27 odst. 5 ZKV) přivodilo zánik zástavního práva, musí být samozřejmě splněn předpoklad, že dlužník, do jehož konkursní podstaty takto plnil zástavní dlužník, vskutku je osobním (obligačním) dlužníkem (zástavního) věřitele, jehož pohledávka byla zajištěna oním zástavním právem. Není-li osoba, do jejíž konkursní podstaty zástavní dlužník vyplatil (zaplatil) zajištěnou pohledávku nebo složil obvyklou cenu zástavy, osobním (obligačním) dlužníkem z této pohledávky (je-li osobním dlužníkem jiná osoba), pak takovým plněním nezaniká zástavní právo, bez zřetele k tomu, zda jeho zápis byl odstraněn z katastru nemovitostí.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3869/2010, ze dne 31. 10. 2012
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
28.06.2012 00:00
Ke vzniku zástavního práva podle § 72 zák. o správě daní a poplatků
Vydání rozhodnutí o uplatnění zástavního práva podle ustanovení § 72 odst. 1 věty druhé zákona o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2000, spadalo do výlučné pravomoci správce daně. Rozhodnutí o uplatnění zástavního práva se doručovalo daňovému dlužníku nebo ručiteli, k němuž zástavní právo vzniklo podle ustanovení § 72 odst. 1 věty první zákona o správě daní a poplatků; byla-li však zástava v bezpodílovém spoluvlastnictví daňového dlužníka nebo ručitele a jeho manžela, z povahy tohoto majetkového společenství a z práv manžela daňového dlužníka a ručitele k majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví vyplývalo, že muselo být (řádně) doručeno rovněž manželu daňového dlužníka nebo ručitele; v opačném případě nemohlo nabýt právní moci a nemohl jím být dovršen vznik zástavního práva podle ustanovení § 72 zákona o správě daní a poplatků.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2975/2009, ze dne 22. 5. 2012
01.05.2012 23:54
Rc 24/2012
Je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu stání silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009)
14.02.2012 00:01
K uplatnění zástavního práva k pohledávce v insolvenčních poměrech
I. Dlužník, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení a který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou pohledávku, není „třetí osobou“ ve smyslu ustanovení § 183 odst. 1 insolvenčního zákona. Zastavená pohledávka je stále majetkem dlužníka.
II. S přihlédnutím k ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že jelikož právo na uspokojení ze zástavy (zajištění) tvořené pohledávkou dlužníka za jeho dlužníkem lze po zahájení insolvenčního řízení uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení dále neběží ani (promlčecí) lhůta, ve které se lze po poddlužníku domáhat zaplacení zastavené pohledávky.
III. Poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek osobního dlužníka, který dal zástavnímu věřiteli do zástavy svou pohledávku, již zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas uspokojena a že zástavní právo k zastavené pohledávce je vůči poddlužníku účinné. Řízení o takové žalobě soud zastaví po právní moci rozhodnutí o úpadku bez zřetele k tomu, zda již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka.
IV. Vzhledem k ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přechází právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky zpět na dlužníka a prohlášením konkursu na majetek dlužníka pak (ve shodě s ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona) na insolvenčního správce dlužníka.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3963/2011, ze dne 26. 1. 2012
21.12.2011 00:00
Ke škodě zástavního věřitele z propadnutí věci státu rozsudkem trestního soudu
Stát neodpovídá za škodu vzniklou zástavnímu věřiteli z toho důvodu, že rozsudkem trestního soudu dojde k propadnutí věci státu. Takovýto nárok nemůže být proti státu po právu uplatněn, neboť zde absentují předpoklady plynoucí z ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Výkon práva státu v oblasti práva veřejného jmenovitě v oblasti trestního práva představovaný plněním úkolů trestního soudnictví a spočívající ve vyslovení propadnutí věci státu, nemůže být pojmově považován za protiprávnost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1617/2009, ze dne 1. 11. 2011
15.12.2011 00:04
KS: Příslušenství pohledávky ze smlouvy o úvěru
Příslušenstvím pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku nejsou poplatky za vedení úvěrového účtu. Pohledávka na zaplacení těchto poplatků proto není zajištěna zástavním právem, které je zřízeno pouze pro zajištění pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ze smlouvy o úvěru.
podle usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 14 Co 361/2010, ze dne 1. 7. 2011
27.09.2011 00:00
K obcházení ustanovení o uspokojení zástavního věřitele z prodeje zástavy
Nelze dovozovat, že zástavní věřitel tím, že sdělí zástavnímu dlužníku, že hodlá realizovat zástavní právo, nedojde-li k prodeji zastavených pozemků zástavním věřitelem určené osobě (za cenu určenou posudkem znalce), porušil (resp. obešel) ustanovení § 169 písm. c/ obč. zák. zakazující ujednání o tom, že zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1693/2009, ze dne 18. 8. 2011
18.07.2011 00:01
K (ne)rozšíření zástavního práva ze spoluvlastnického podílu na celou věc
V případě, že zástavní právo bylo zřízeno ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti a že se zástavní dlužník posléze stal vlastníkem celé věci (nabyl ostatní spoluvlastnické podíly na nemovitosti), nelze úspěšně ani pomocí tzv. elasticity zástavního práva dovozovat, že by se tím zástavní právo rozšířilo (mohlo rozšířit) ze spoluvlastnického podílu na celou věc.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4397/2009, ze dne 6. 4. 2011
(posuzováno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1992)
18.07.2011 00:00
K uzavření zástavní smlouvy pouze jedním ze spoluvlastníků zástavy
Jestliže důvod neplatnosti zástavní smlouvy spočívá v tom, že jeden ze spoluvlastníků dal do zástavy celou věc bez souhlasu ostatních, nebrání ani povaha právního úkonu, ani jeho obsah v závěru o tom, že by tuto část smlouvy nebylo možné oddělit od jejího ostatního obsahu (§ 41 obč. zák.).
Neoddělitelnost neplatností postižené části smlouvy od jejího ostatního obsahu ovšem může vyplývat též z okolností, za nichž ke smlouvě došlo. Právní úprava zde předpokládá, že soud - za pomocí interpretačních pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. - posoudí všechny okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena; ukáže-li se, že jednotlivá ujednání byla podle projevené vůle účastníků natolik propojena, že by neměli (nemohli mít) zájem na smlouvě jen s takovým obsahem, který není postižen neplatností, je zpravidla odůvodněn též závěr, že neplatnou část právního úkonu nelze oddělit od jeho ostatního obsahu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4397/2009, ze dne 6. 4. 2011
(posuzováno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 1992)
12.07.2011 00:01
K právu zástavního věřitele na uspokojení ze zastavené pohledávky
I. Ustanovení § 167 odst. 1 obč. zák. vyjadřuje právo zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zastavené pohledávky (tj. uhrazovací funkci zástavního práva), jehož naplnění spočívá v tom, že poddlužník stanovené (sjednané) plnění neposkytne svému věřiteli (zástavnímu dlužníku), ale místo něj v zájmu uhrazení zajištěné pohledávky (přímo) zástavnímu věřiteli.
II. Učiní-li poddlužník vůči svému věřiteli (zástavnímu dlužníku) projev směřující ke splnění, k započtení nebo k jinému zániku závazku, je nepochybné, že takový právní úkon se nemůže týkat právní sféry zástavního věřitele, a to již z toho důvodu, že mu ani nebyl určen (nebyl jeho adresátem); nemůže proto s ním být spojen následek v podobě zániku práva zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy (zastavené pohledávky). I kdyby tedy poddlužník splnil svůj dluh věřiteli (zástavnímu dlužníku) nebo kdyby vůči němu učinil jiný právní úkon směřující k zániku závazku ze zastavené pohledávky, nemohl se tím zprostit povinnosti uložené mu ustanovením § 167 odst. 1 obč. zák. splnit (v rámci uhrazovací funkce zástavního práva) závazek zástavnímu věřiteli, neboť právo zástavního věřitele (banky) na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (zastavené pohledávky) nemůže být těmito právními úkony poddlužníka jakkoliv dotčeno.
III. S přihlédnutím k obsahu ustanovení § 159 odst. 2 obč. zák. se závěr, že je-li zástavní právo k zastavené pohledávce vůči poddlužníku účinné (poté, co mu zástavní dlužník doručí písemné oznámení o něm), nemůže poddlužník za trvání zástavního práva plnit svému věřiteli (zástavnímu dlužníku) bez souhlasu zástavního věřitele, prosadí i v době před splatností zastavené pohledávky.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 921/2009, ze dne 28. 4. 2011
12.07.2011 00:01
K zastavené pohledávce v konkursu na majetek osobního a zástavního dlužníka
I. Je-li zástavou splatná peněžitá pohledávka a zástavní právo je vůči poddlužníku účinné, je zástavní věřitel oprávněn domáhat se přímo vůči poddlužníku toho, aby mu až do výše zastavené pohledávky uhradil zajištěnou pohledávku: právo požadovat úhradu zajištěné pohledávky až do výše zastavené pohledávky po zástavním dlužníku, jímž je osoba odlišná od osobního dlužníka, zástavnímu věřiteli nepřísluší.
II. Byl-li prohlášen konkurs na majetek osobního dlužníka, je zástavní věřitel oprávněn přihlásit do tohoto konkursu pohledávku zajištěnou zástavním právem k pohledávce jako pohledávku s právem na oddělené uspokojení v konkursu (§ 28 ZKV).
III. Je-li zástavou splatná peněžitá pohledávka, zástavní právo je vůči poddlužníku účinné a byl-li prohlášen konkurs na majetek osobního dlužníka, zprostí se poddlužník povinnosti plnit zástavnímu věřiteli ze zajištění jen tím, že zastavenou pohledávku nebo částku rovnající se zajištěné pohledávce uhradí do konkursní podstaty osobního dlužníka (§ 27 odst. 5 ZKV).
IV. Je-li prohlášen konkurs na majetek úpadce, který je zároveň osobním i zástavním dlužníkem, přechází tím okamžikem (vzhledem k úpravě obsažené v § 28 odst. 1 ZKV a k závěrům obsaženým v R 76/2004) právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky na správce konkursní podstaty úpadce a zástavnímu věřiteli od té doby náleží právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zajištění (z toho, co správce konkursní podstaty úpadce vymůže ze zastavené pohledávky po poddlužníku). Postup dle § 27 odst. 5 ZKV nepřichází v úvahu právě proto, že majetek sloužící k zajištění (zastavená pohledávka) není ve vlastnictví třetí soby, nýbrž náleží úpadci samotnému.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 921/2009, ze dne 28. 4. 2011
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
28.06.2011 00:02
K následkům uznání závazku obligačním dlužníkem pro zástavního dlužníka
Je třeba rozlišovat mezi uznáním zajištěné pohledávky na straně jedné a uznáním zástavního práva na straně druhé. Jsou-li v době uznání závazku promlčeny jak uznávaný závazek (zajištěná pohledávka) tak i zástavní právo, které uznávaný závazek zajišťuje, nemá uznání závazku (zajištěné pohledávky) samo o sobě žádný vliv na již promlčené zástavní právo.
Jinak řečeno, to, že osobní dlužník uzná vůči svému věřiteli co do důvodu a výše již promlčenou zajištěnou pohledávku, nemá bez dalšího za následek uznání promlčeného zástavního práva, které pohledávku zajišťuje. To platí tím více, že ustanovení § 323 odst. 3 obch. zák. z osob stojících mimo hlavní (uznávaný) závazek (jde např. o osoby, jež takový závazek zajišťují) pojmenovává jako ty, vůči nimž rovněž působí účinky uznání závazku osobním dlužníkem, pouze ručitele. Ustanovení § 548 odst. 3 obč. zák. dokonce (v případě ručení podle občanského zákoníku) podmiňuje účinky uznání dluhu i vůči ručiteli jeho souhlasem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1053/2009, ze dne 31. 5. 2011
28.06.2011 00:01
K (ne)promlčitelnosti zástavního práva
Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, neboť nejde o majetkové právo, které by bylo - na rozdíl od vlastnického práva - z možnosti promlčení se vyloučeno, i když má také věcněprávní povahu.
Promlčecí doba zástavního práva je závislá na promlčení zajišťované pohledávky (§ 100 odst. 2 obč. zák.). Tomuto závěru není na překážku ani úprava obsažená v § 170 obč. zák. Ta se totiž zabývá zánikem zástavního práva a nikoli jeho promlčením.
Promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1053/2009, ze dne 31. 5. 2011
31.05.2011 00:00
K účinkům úpadku a konkursu věřitele oprávněného ze zadržovacího práva
Je-li věřitel oprávněný ze zadržovacího práva v úpadku, podléhá zadržovaná věc soupisu jako majetek ve smyslu § 205 odst. 4 insolvenčního zákona, jelikož jde o majetek, jenž může plnit ve vztahu k pohledávkám takového věřitele uhrazovací funkci. Spor o příslušnost takového majetku k majetkové podstatě věřitele oprávněného ze zadržovacího práva se pak vede jako spor o jeho vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (věřitele oprávněného ze zadržovacího práva) ve smyslu ustanovení § 225 insolvenčního zákona.
Je-li v průběhu insolvenčního řízení prohlášen konkurs na majetek věřitele oprávněného ze zadržovacího práva a probíhá-li v době prohlášení konkursu spor o existenci zadržovacího práva formou vindikační žaloby, kterou se vlastník zadržené movité věci domáhá jejího vydání po tom, kdo mu ji zadržuje, nastává ve vztahu k tomuto sporu účinek přerušení řízení předjímaný ustanovením § 263 odst. 1 insolvenčního zákona (jde o spor o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty).
Vzhledem k ustanovení § 265 odst. 1 insolvenčního zákona nelze v takto přerušeném řízení po dobu trvání účinků konkursu vůbec pokračovat, neboť spor o vydání věci má v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3031/2009, ze dne 29. 4. 2011
18.05.2011 00:02
K pasivní legitimaci v řízení o určení, že věc není zatížena zástavním právem
V řízení, jehož předmětem je určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou nositeli práv a povinností, o něž v řízení jde, zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem (majitelem) předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy). Právní sféry dalších osob (např. zástavce, dlužníka, vůči němuž má zástavní věřitel pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem) se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není) nemůže mít - na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka - na jejich právní poměry žádný vliv.
Je-li zástavním dlužníkem požadováno určení, že nemovitost (jiná věc, právo nebo majetková hodnota) není zatížena zástavním právem, je pasivně legitimován zástavní věřitel bez ohledu na to, zda v katastru nemovitostí je vyznačeno zástavní právo ve prospěch někoho jiného.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, ze dne 28. 4. 2011
18.03.2011 00:01
K zadržení věcí nájemce za účelem zajištění pohledávky pronajímatele
Zadržovací právo nevznikne, zadrží-li pronajímatel za účelem zajištění své pohledávky po skončení nájmu věci, které nájemce umístil v (na) pronajaté věci; vznik zákonného zástavního práva podle ustanovení § 672 obč. zák. tím samozřejmě není dotčen.
Nejedná-li se o situaci uvedenou v ustanovení § 672 obč. zák., je třeba dovodit, že jakýkoliv úkon pronajímatele, kterým by znemožnil nebo omezil nájemce proti jeho vůli v nakládání s jeho věcmi umístěnými v (na) pronajaté věci, nemá jakýkoliv podklad (oporu) v zákoně (je protiprávní).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 493/2009, ze dne 16. 2. 2011
18.03.2011 00:01
K žalobě na určení neexistence zástavního práva při jeho promlčení
Zástavní dlužník se může úspěšně domáhat ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. určení, že tu zástavní právo není, dovolal-li se důvodně promlčení zástavního práva a je-li na takovém určení naléhavý právní zájem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, ze dne 21. 12. 2010
15.03.2011 00:01
Ke zřízení zástavního práva k zásobám zboží umístěným ve skladu
I. Zásoby zboží umístěné ve skladu, tedy - řečeno jinak - sklad zboží, může být zástavou, aniž by bylo samo o sobě významné, zda tvoří věc hromadnou (universitas rerum) nebo zda se považuje za jiný soubor věcí.
Sklad zboží je způsobilou zástavou bez ohledu na to, že se zbožím v něm umístěném se "průběžně obchoduje" (příjem a výdej zboží je pojmově spjat se skladem zboží), že zboží je určeno (svou povahou) k "okamžité nebo postupné spotřebě" nebo že zbožím má být jinak nakládáno; uvedené a další obdobné okolnosti pramení z povahy této zástavy, kterou účastníci (strany) zástavní smlouvy berou (musí vzít) při zřizování zástavního práva ke skladu zboží v úvahu, která však nemá za následek, že by nemohlo jít o způsobilý prostředek uspokojení zástavního věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy.
Z uvedeného vyplývá mimo jiné, že sklad zboží se v právních vztazích pokládá - samozřejmě i v případě, že je zástavou - za jedinou věc, i když (ve skutečnosti) jde o souhrn více nebo mnoha jednotlivých věcí (popř. též práv a jiných majetkových hodnot). Zástavním právem je zatížen sklad zboží jako "jediná věc"; znamená to, že na jednotlivé věci umístěné ve skladu se zástavní právo nevztahuje a že zástavní právo nevázne na věci, která byla (v souladu s jeho účelem) ze skladu vyjmuta. Zpeněžení skladu zásob za účelem získání výtěžku, z něhož bude uspokojen zástavní věřitel, se týká těch jednotlivých věcí (popř. též práv a jiných majetkových hodnot), které se ve skladu nachází v době zpeněžení.
II. V projednávané věci byly zástavy (předmět zástavního práva) v zástavní smlouvě označeny jako "zásoby léčiv umístěné ve skladu lékárny Za Chlumem na adrese Bílina, Za Chlumem 814" a jako "zásoby léčiv umístěné ve skladu lékárny V Komesu na adrese Most, Moskevská 1/14". I když bylo možné předmět zástavního práva označit ve smlouvě výstižněji a i když pojem "léčiva" nemusí být každým vnímán jako zcela jednoznačný, je provedené označení zástavy - za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku - dostatečně určité a srozumitelné a dostatečně identifikuje to, čím byla zajištěna pohledávka.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3757/2009, ze dne 20. 1. 2011
26.01.2011 00:01
Ke zřízení zástavního práva na nemovitostech po nařízení exekuce
Zřízení zástavního práva na nemovitostech představuje nakládání s majetkem, které povinnému po nařízení exekuce zakazuje ustanovení § 44 odst. 7 exekučního řádu.
I když se zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva majetek zástavního dlužníka nesnižuje (nezmenšuje), nepředstavuje zřízení zástavního práva ani běžnou obchodní činnost (u podnikatelů), ani uspokojování základních životních potřeb, popř. udržování a správy majetku (u ostatních osob). Smyslem (účelem) zákazu v nakládání s majetkem je znemožnit povinnému provádět úkony, které by směřovaly k "maření exekuce"; takovým úkonem je také zřízení zástavního práva na nemovitostech, neboť má nepochybně vliv na průběh a výsledek již nařízené exekuce, zejména z pohledu uspokojení oprávněných a jiných věřitelů dlužníka.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5145/2009, ze dne 16. 12. 2010