// Profipravo.cz / Bezdůvodné obohacení

Bezdůvodné obohacení

18.04.2017 00:00

Bezdůvodné obohacení z neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného

Plnění na základě absolutně neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného splatného v budoucnu pro nezletilé dítě (odbytné) představuje vždy bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení vzniká na straně rodiče, který jako účastník neplatné dohody plnění přijal, a proto bude v soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné dohody o jednorázovém vyplacení výživného splatného v budoucnu pro nezletilé dítě tento rodič také pasivně věcně legitimován.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2929/2016, ze dne 19. 1. 2017

16.03.2017 00:00

Určení rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení

Z hlediska rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení je rozhodný okamžik vzniku bezdůvodného obohacení (přijetí plnění bez právního důvodu), a nikoli to, jak obohacený s plněním dále naložil, či to, zda (a jakým způsobem) je následně zpeněžil. Pro zjištění rozsahu a výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení tedy není určující to, zda (a jak) ten, kdo přijal plnění bez právního důvodu, s tímto plněním v rámci dodavatelského řetězce dále naložil, a zda, kolik a od koho dostal za toto plnění zaplaceno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3682/2016, ze dne 10. 1. 2017

01.02.2017 00:01

Výše peněžité náhrady získaného obohacení dle § 458 odst. 1 obč. zák.

I. Peněžitá náhrada dle § 458 odst. 1 obč. zák. za plnění, které není dobře možné vrátit, musí odpovídat hodnotě, za jakou bylo v daném místě a čase a za obdobných podmínek obvykle poskytováno obdobné plnění (obvyklé ceně tohoto plnění). Výše peněžité náhrady se musí odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán, obohacený je tedy povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal.

Při určení výše této náhrady je přitom třeba přihlédnout nejen ke kvantitě plnění, ale též zohlednit skutečnosti snižující kvalitu poskytnutého plnění („vadnost“ poskytnutého plnění, tj. jeho nedostatky), pokud mají za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného.

II. Zavinění obohaceného (stejně tak jako absenci jeho zavinění) nelze brát na zřetel při zjišťování rozsahu, v němž k bezdůvodnému obohacení došlo a v němž tedy má být vydáno. Má-li být podle § 458 odst. 1 věty první obč. zák. vydáno vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto, pak to znamená nejen, že nemá být vydáno méně, nýbrž též, že nemá být vydáno ani více, než bylo nabyto. Důvody, proč bylo nabyto právě v tom rozsahu, jak se stalo, jsou přitom právně nevýznamné.

Teze, podle níž způsobila-li obohacená sama, že určitou službu nečerpala v plném rozsahu, případně ji nečerpala vůbec, pak musí i za takovou službu zaplatit peněžitou náhradu ve výši plné obvyklé ceny, dovedena do důsledků umožňuje zjevně absurdní závěr, že i pokud by ze strany obohacené nedošlo k čerpání vůbec žádné služby a tedy ani k žádnému obohacení, i přesto by musela za tyto nečerpané služby zaplatit, byl-li by splněn předpoklad, že jejich nečerpání způsobila. Byl by tak zcela popřen smysl institutu bezdůvodného obohacení, k němuž na straně odpovědného subjektu musí vždy reálně dojít, má-li být druhé straně vydáno, popřípadě má-li být zaplacena peněžitá náhrada.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, ze dne 29. 11. 2016

01.12.2016 00:00

Určení výše bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy

Nejvyšší soud se ve své judikatuře při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu, opakovaně přiklonil ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného - srovnatelného plnění vynaložit. Takto stanovená cena by měla prospívat zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, neboť se neblíží ani jedné z hodnot krajních (nejvyšší či nejnižší), jež by mohly nepřiměřeně zvýhodňovat jednoho z účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení.

Odvolací soud zde naproti tomu dovodil, že rozhodná je pouze výše peněžité náhrady odpovídající v zásadě nejnižším nákladům, které by žalovaná musela v daném místě a čase na získání vynaložit. Jelikož výpočet výše bezdůvodného obohacení neodpovídá kritériu ceny obvyklé, jak je uvedeno v judikatuře Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5753/2015, ze dne 6. 9. 2016

25.11.2016 00:01

Bezdůvodné obohacení v případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky

V případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky jsou si strany povinny vrátit vše, co podle ní plnily. Postupitel cenu zaplacenou za postoupení pohledávky, postupník právo na zaplacení postupované pohledávky. Plnil-li již dlužník na postupovanou pohledávku poté, kdy mu bylo postoupení oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, zanikl jeho závazek plnit; i v případě neplatné postupní smlouvy tak nejde o plnění dlužníka bez právního důvodu. Postupník je potom povinen poskytnout postupiteli, co mu bylo podle postupní smlouvy plněno, tedy plnění dlužníka na pohledávku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2364/2015, ze dne 23. 8. 2016

11.11.2016 00:01

ÚS: Pasivní legitimace ve sporu týkajícím se pozemní komunikace

Při posuzování otázky, zda je v řízení o vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimováno hlavní město Praha nebo jeho městská část, je nutno vycházet z toho, k jakému účelu je pozemek využíván. Slouží-li jako místní komunikace III. třídy, je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1508/15) pasivně legitimovaným subjektem hlavní město Praha, které je vlastníkem komunikace podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a nikoliv městská část, na jejímž území komunikace sice leží, ale která nevykonává práva a povinnosti vlastníka a z užívání této komunikace nemá příjmy.

Pokud Obvodní soud pro Prahu 1 v napadeném rozhodnutí nesprávně aplikoval závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 581/14, jehož předmětem nebyla otázka náhrady za omezení vlastnického práva, nýbrž řešení střetu mezi restitučním nárokem a konkrétním veřejným zájmem, jako obecně platné osvobození obcí od náhrady za omezení práv vlastníků pozemků užívaných jako veřejná prostranství a nezohlednil odlišnosti právního režimu mezi oběma případy, odchýlil se od ustálené judikatury Ústavního soudu a nedostál požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty. Z této judikatury mj. vyplývá (např. nález sp. zn. Pl. ÚS 8/08), že ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je rozumné a spravedlivé, aby omezení vlastnického práva v zájmu veřejném bylo vlastníku vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch k danému omezení došlo, tj. společností.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 251/16, ze dne 4. 10. 2016

04.10.2016 00:01

Bezdůvodné obohacení účastníka neplatné smlouvy o dílo

Rozsah povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, spočívající v rozdílu hodnot nemovitosti před investicí a po ní, se neuplatní, jestliže žádný z účastníků neplatné smlouvy o dílo není vlastníkem nemovitosti. Podle § 457 obč. zák. je každý z účastníků neplatné smlouvy povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal; nemůže proto rozsah této restituční povinnosti představovat hodnotu majetku, který účastník nevlastní, neboť se neobohatil tím, že se zvýšila hodnota majetku třetí osoby, nýbrž pouze hodnotou plnění, která pro něj druhý účastník podle (neplatné) smlouvy provedl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1063/2016, ze dne 2. 8. 2016

30.09.2016 00:01

ÚS: Nerespektování ustanovení o bezdůvodném obohacení

Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Toto pravidlo pro určení aktivní a pasivní věcné legitimace je třeba důsledně aplikovat u jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení, typicky při odlišení bezdůvodného obohacení vzniklého bez právního důvodu a plněním z neplatné smlouvy. Jeho nerespektování vede k porušení spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení práva na ochranu majetku zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3822/15, ze dne 6. 9. 2016

14.07.2016 00:01

Rozpor ujednání o výši vypořádacího podílu s obch. zák.

I. Společníci společnosti s ručením omezeným se nemohli odchýlit od § 61 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013, tak, že základ pro výpočet vypořádacího podílu bude představován jinou veličinou než vlastním kapitálem (plynoucím z účetní závěrky) nebo čistým obchodním majetkem (určeným znaleckým posudkem). Nemohli se tudíž ani dohodnout na konkrétní výši vypořádacího podílu, která nevychází z takto určeného základu.

Zbývá dodat, že odchylnou úpravu výše vypořádacího podílu mohou (v mezích výše naznačených) sjednat toliko společníci ve společenské smlouvě, nikoliv společnost s některým ze společníků.

II. V obecné rovině platí, že není-li dohoda o ukončení účasti společníka platná, nedošlo na jejím základě k zániku účasti společníka, jehož účast měla podle dohody skončit. Avšak stejně jako nelze vázat úspěšnost návrhu na určení, že určitá osoba je společníkem společnosti, na vrácení částky zaplacené této osobě z titulu vypořádacího podílu či ceny za převod obchodního podílu, nelze ani dovozovat, že návrhu na vrácení takto zaplacených částek je možné vyhovět pouze tehdy, bude-li současně určeno, že osoba, jejíž účast měla zaniknout, je společníkem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 993/2015, ze dne 27. 4. 2016

28.04.2016 00:00

Určení výše obvyklé licenční odměny

Z ustanovení § 100 odst. 6 autorského zákona, který pouze upravuje některá dílčí kritéria, ke kterým by měl kolektivní správce přihlédnout při uzavírání smluv s uživateli předmětu ochrany, nelze dovozovat výši obvyklé licenční odměny ve smyslu § 40 odst. 4 autorského zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2715/2015, ze dne 27. 1. 2016

23.02.2016 00:02

Konkurence odpovědnosti za škodu a za bezdůvodné obohacení

Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

V posuzované věci zaplacením neplatně sjednané smluvní pokuty došlo ke vzniku dvou závazkových právních vztahů: a) odpovědnost za škodu (povinnost k náhradě škody) mezi poškozeným a škůdcem, který vznik újmy zapříčinil, aniž sám získal peněžní prostředky, a b) odpovědnost za bezdůvodné obohacení, v jejímž rámci má poškozený (ochuzený) právo na vydání bezdůvodného obohacení od osoby odlišné od škůdce, jejíž majetkový stav se přijetím plnění zvětšil. Jsou-li splněny předpoklady vzniku obou těchto nároků, je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou (všech), samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel; v rozsahu plnění jednoho povinného subjektu zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému (tzv. falešná solidarita). Okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného.

Škůdce, který poškozenému nahradil škodu způsobenou odvedením peněz na základě neplatného ujednání o smluvní pokutě s třetí osobou, může uplatnit proti obohacené smluvní straně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák., podle nějž se bezdůvodně obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, ze dne 14. 10. 2015

15.02.2016 00:01

Ocenění prospěchu získaného užíváním nemovitosti bez právního důvodu

Výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitosti bez právního důvodu lze určit peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu (tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky).

Okolnost, že účastníci neplatné nájemní smlouvy k nájemnému sjednaly DPH, stejně jako okolnost, zda se plátce DPH rozhodl, že u nájmu nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností se uplatňuje tato daň, či dokonce okolnost, zda plátce daně skutečně oznámil správci daně nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy uplatňování této daně, není pro posouzení výše bezdůvodného obohacení významná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4189/2014, ze dne 15. 12. 2015

15.02.2016 00:00

Uspokojení mzdových nároků zaměstnanců úpadce

Byl-li výtěžek zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty v konkursním řízení vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů vyplacen zaměstnancům úpadce na uspokojení jejich mzdových nebo jiných pracovněprávních nároků, může se ten, kdo tvrdí, že měl podle hmotného práva ke zpeněženému majetku tzv. lepší právo, úspěšně domáhat po zaměstnancích úpadce vydání jim poskytnutého plnění, jen kdyby byla u zaměstnanců úpadce dána ve smyslu ustanovení § 243 odst. 3 zák. práce 1965 povinnost vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2496/2014, ze dne 4. 12. 2015

14.01.2016 00:01

Bezdůvodné obohacení užíváním majetku sepsaného do konkursní podstaty

Je-li do konkursní podstaty sepsán majetek, který (odhlédnuto od toho, že po dobu trvání účinků soupisu se na tento majetek pro účely braní užitků z něj a následného zpeněžení pohlíží jako na majetek úpadcův) užívá třetí osoba bez právního důvodu nebo na základě právního důvodu, který (pro rozhodné období) odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák. 1964), vzniká této osobě na úkor konkursní podstaty bezdůvodné obohacení již užíváním takového majetku. Výzva podle § 18 odst. 4 ZKV předpokladem vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči takové osobě nebyla a není.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3213/2013, ze dne 30. 9. 2015

16.12.2015 00:01

Založení povinnosti provozovat kanalizaci

Provozovateli kanalizace přímo zákon - k zajištění veřejného zájmu - ukládá základní povinnosti, a to bez zřetele na to, co bylo mezi ním a vlastníkem ujednáno ve smlouvě uzavřené podle ustanovení § 8 odst. 2 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích; příslušná ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích mají nejen podle své dikce, ale zejména vzhledem ke svému účelu kogentní povahu.

Založení povinnosti provozovat kanalizaci přímo zákonem shledává Nejvyšší soud zásahem přiměřeným důležitosti veřejného zájmu, jenž má být touto cestou prosazen.

Absence úpravy vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících kanalizací není přípustným důvodem přerušení nebo omezení provozu kanalizace.

Provozovatel čistírny odpadních vod jako provozně související kanalizace odpadní vody čistí a z povahy věci je čistí pro toho, kdo do čistírny takové vody přivádí. Plnění, které takový provozovatel poskytne, není plněním bez právního důvodu a jeho poskytnutím k bezdůvodnému obohacení dojít nemůže.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2713/2013, ze dne 15. 9. 2015

19.11.2015 00:01

Bezdůvodné obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti

Při určení obvyklé ceny, zjišťované pro účely vydání bezdůvodného obohacení vzniklého mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, bylo-li zboží, jež nelze dobře vydat, nabyto za účelem jeho dalšího prodeje, je rozhodná cena, za kterou podnikatelé takové nebo obdobné zboží obvykle nabývali, nikoliv cena, za kterou je podnikatelé prodávali konečným (přímým) spotřebitelům.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2794/2013, ze dne 26. 8. 2015

02.11.2015 00:01

Bezdůvodné obohacení leasingového pronajímatele opravou předmětu leasingu

Jestliže leasingový nájemce během trvání leasingové smlouvy nechal předmět leasingu v souladu s všeobecnými podmínkami finančního leasingu opravit na vlastní náklady, přičemž všechny úkony a platby spojené s opravou vozidla učinil v době, kdy leasingová smlouva trvala, nemohlo se jednat o plnění bez právního důvodu ani o plnění na základě právního důvodu, který odpadl, i když poté leasingová smlouva předčasně zanikla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1331/2015, ze dne 18. 8. 2015

24.06.2015 00:01

Určení subjektu, jenž se obohacuje užíváním pozemku jako veřejného prostranství

Stěžejní pro stanovení subjektu, jenž se obohacuje užíváním pozemku jako veřejného prostranství, je určení toho územně samosprávného celku, jehož občanům bezprostředně jsou takto saturovány jejich potřeby. Okolnost, jaký subjekt zajišťuje výstavbu určitého areálu, nemusí být sama o sobě determinující okruh osob, k zajištění jejichž potřeb byl tento areál vybudován.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, ze dne 4. 2. 2015

05.06.2015 00:01

ÚS: Rozhlasový přijímač v provozovně

Řízení o žalobě o vydání bezdůvodného obohacení v režimu ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, založené na tvrzení, že prostřednictvím rozhlasového přijímače v provozovně žalovaného docházelo „k veřejné produkci, tj. ke zpřístupňování díla veřejnosti“, trpí nedostatkem spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny též tehdy, pakliže se soud důsledně nezabýval tím, zda provoz rozhlasového přijímače byl vskutku obrácen „k veřejnosti“, resp. vůči ní zaměřenému „sdělování“, a to veřejnosti jak kvantitavně určené ve smyslu „vysokého počtu osob“, tak i vymezené kvalitativně jako k rozhlasové produkci „vnímavé“, což logicky implikovalo potřebu uvážení povahy dotčené provozovny, resp. v ní prodávaného zbožního sortimentu, a tomu odpovídajícího hodnocení, jaký účinek případná hudební produkce na zákazníky pro takový sortiment přicházející mohla mít, resp. zda byla způsobilá působit příznivě ve prospěch dosažení přímého nebo nepřímého obchodního prospěchu žalovaného.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2429/14, ze dne 14. 5. 2015

30.04.2015 00:01

ÚS: Znalecký posudek v procesu dokazování (bezdůvodné obohacení)

Jednou z funkcí ústavní úpravy základních práv a svobod je její „prostupování“ celým právním řádem včetně oblastí práva soukromého, spočívající v zakotvení povinnosti orgánů veřejné moci, zejména soudů, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv. Právo v rukou obecných soudů nemůže být jen souborem mechanicky a formalisticky aplikovaných právních předpisů bez ohledu na smysl a účel toho kterého jimi chráněného zájmu, ale musí být především nástrojem spravedlnosti.

Je-li rozsah vlastnického práva stěžovatelky zásadně degradován tím, že k budovám ve svém vlastnictví, stojícím na pozemku vedlejší účastnice, nemá přístup, nelze výši bezdůvodného obohacení stěžovatelky odvíjet od smluvního nájemného odpovídajícího běžnému užívání obdobných pozemků, obvyklého v daném místě a čase, bez ohledu na skutečnost, že stěžovatelka o omezení výkonu svého vlastnického práva předem věděla.

Naplnění kautel spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod proto vyžaduje, aby obecný soud řádně vyhodnotil znalecký posudek, který se při posouzení výše bezdůvodného obohacení stěžovatelky vypořádá se zamezením jejího přístupu k předmětným budovám.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 415/14 ze dne 24. 3. 2015