// Profipravo.cz / Obecná ustanovení občan. zák.

Obecná ustanovení občan. zák.

07.04.2006 00:00

K nově dostavěným částem stavby (jako k předmětu občanskopr. vztahů)

Jestliže nově dostavěné části, funkčně a provozně technicky propojené s původní stavbou, která jako věc nezanikla, jsou její součástí ve smyslu § 120 ObčZ, nepředstavují samostatný předmět občanskoprávních vztahů a neupírají identitu původní stavbě, včetně způsobilosti být předmětem restitučních vztahů podle zákonů č. 173/1990 Sb. a č. 232/1991 Sb. (srov. rozsudek NS z 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99, který byl publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 280, svazek 3).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1516/2005 ze dne 13. března 2006

05.04.2006 00:01

K věci hromadné, k souboru věcí

I. Předmětem kupní smlouvy mohou být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně, soubor věcí, ale i práva a jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští. Občanský zákoník však pojem věci (§ 118 obč. zák.) nedefinuje ani jej jinak nevysvětluje. Nevylučuje přitom situaci, kdy více věcí může tvořit jediný předmět a je s nimi jako s jediným celkem nakládáno. V teorii se pro tento celek používá pojem věc hromadná nebo též soubor věcí.

Soubor věcí tvoří věci, které mají podobný nebo stejný charakter nebo jsou určeny ke stejnému účelu. Takovým předmětem občanskoprávních vztahů může být např. jídelní servis nebo sbírka poštovních známek či obrazů apod. Podmínkou toho, aby něco bylo možno považovat za soubor věcí je, že musí jít o souhrn několika jednotlivých věcí, a nikoliv o úhrn pouhých součástí (§ 120 obč. zák.); druhou podmínkou je, aby ony věci byly považovány všeobecně (nikoliv jednotlivcem) za věc jedinou; u těchto jednotlivých věcí půjde o vztah souřadnosti a nikoliv podřadnosti (příslušnosti k věci hlavní) jako je tomu u příslušenství věci (§ 121 odst. 1 obč. zák). Za soubor věcí lze považovat jednotlivé kusy nábytku v takovém počtu, provedení a uspořádání, pokud tvoří účelový, stylový nebo architektonicky jednotný celek, určený k vybavení zvlášť určené místnosti nebo sloužící zvláštnímu účelu; jednotlivé kusy tohoto souboru nejsou odstranitelné bez toho, že by se nenarušil tento jednotný celek.

II. Ze shora uvedených důvodů nemůže být proto v posuzované věci správný závěr odvolacího soudu o tom, že věci zakoupené kupujícím nelze považovat za soubor věcí, ale jen za jednotlivé movité věci; kupující u prodávajícího kupoval (formou objednávkového prodeje – viz § 613 občanského zákoníku ve znění před 1. 1. 2003) koupelnový nábytek, jenž měl tvořit jeden funkční, stylový a estetický celek podle prezentované nabídky obsažené v katalogu; ostatně ze způsobu, jakým prodávající uskutečňuje prodej výrobků je zřejmé, že si kupující podle katalogu vybírá sestavu, která má v konečném důsledku tvořit jeden funkční celek.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 447/2004, ze dne 28. února 2006

30.03.2006 00:00

Ke společné domácnosti

Podle ustálené soudní praxe společnou domácnost vedou ti, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Soužití se považuje za trvalé, jsou-li zde objektivně zjistitelné okolnosti, které svědčí o úmyslu vést takové společenství trvale, nikoliv jen na přechodnou dobu. Společné uhrazování nákladů na životní potřeby lze charakterizovat jako hospodářské soužití, při němž osoby společně hospodaří se svými příjmy, nejsou přesně oddělovány finanční prostředky a nerozlišuje se, kterých věcí v domácnosti smějí tyto osoby užívat (srov. rozsudek KS v Brně ze dne 19. července 1978, sp. zn. 17 Co 189/78 – viz Sborník stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970 – 1983 /Sborník IV/, strana 538, a dále např. 26 Cdo 1867/2000 a 26 Cdo 1740/2000)

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1626/2005 ze dne 1. března 2006

07.02.2006 00:00

K prodlení škůdce

Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl poškozeným o plnění požádán, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení (srov. R III/1967, R 27/1977). Pokud nebyl škůdce vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a prodlení počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 423/2005 ze dne 14. prosince 2005

06.02.2006 00:00

K příslušenství bytu

Příslušenstvím bytu ve smyslu ustanovení § 121 odst. 2 obč. zák. není garáž, i když je umístěna ve stejném domě jako byt a je spolu s bytem užívána, neboť neslouží k uspokojování potřeby bydlení (srov. 26 Cdo 2975/2000). To, že garáž není příslušenstvím bytu, vyplývá nepřímo též z toho, že (na rozdíl od příslušenství bytu) může být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, např. nájmu nebytových prostor (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 26 Cdo 2340/99).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 623/2005 ze dne 15. prosince 2005

06.02.2006 00:00

K teleologickému výkladu právní normy

I. Závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Nelze vystačit pouze s gramatickým výkladem. Významnou roli zde hraje především výklad teleologický. Je proto nutné se vždy ptát po účelu zákonného příkazu či zákazu (viz nález ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 87/04).

II. Starosta obce nemohl platně učinit úkon závažným způsobem ohrožující majetek obce bez platného rozhodnutí obecního zastupitelstva, případně rady obce. Nemůže totiž podle dřívější ani současné právní úpravy sám vytvářet vůli obce. Avšak tam, kde již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, mu nelze upřít právo, aby v intencích takto projevené vůle jednal (viz nález shora).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1067/2004 ze dne 22. prosince 2005

18.01.2006 00:00

K právní způsobilosti městské části hlavního města Prahy

Městské části hlavního města Prahy ode dne 24.11.1990, kdy nabyl účinnosti zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, jsou právnickými osobami ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák., neboť zákon (přestože je za právnické osoby výslovně neoznačuje) jim přiznává vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují (srov. R 52/1995). Ani zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, kterým byl zákon č. 418/1990 Sb. ke dni 12.11.2000 zrušen, na tomto stavu nic nezměnil (jeho ustanovení § 3 odst. 1 a 2 upravují existenci a právní postavení městských částí hlavního města Prahy totožně).

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 654/2005, ze dne 13. prosince 2005

28.12.2005 00:00

K přechodu práv a povinností v právních vztazích nájmu bytu

Jestliže nájem bytu zanikl písemnou dohodou mezi pronajímatelem a výlučným nájemcem bytu, přešlo na pronajímatele právo z rozsudku vydaného ve sporu vedeném mezi nájemcem a osobou, která v bytě zůstala bydlet (včetně sporu o zrušení práva společného nájmu bytu mezi rozvedenými manžely), a jímž této osobě byla uložena povinnost byt vyklidit, a na pronajímatele současně přešla i omezení, jimiž bylo právo nájmu za trvání nájemního vztahu zatíženo, tedy i povinnost strpět právo osoby, jíž je uloženo byt vyklidit, v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 31).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 507/2005 ze dne 24. listopadu 2005

14.12.2005 00:00

K subjektivitě právnických osob (§18 odst. 2 písm. d) ObčZ)

Zákon může ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák. stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou, nejen tím, že jej ve svém ustanovení za právnickou osobu prohlásí, nýbrž i tím, že danému subjektu, přestože jej za právnickou osobu výslovně neoznačuje, přizná vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují (tím, že stanoví, že určitý subjekt má atributy právní subjektivity, tj. způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům) (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.1993 sp. zn. 7 Cmo 33/92, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1995, pod č. 52).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 165/2005 ze dne 15. listopadu 2005

16.11.2005 00:00

K příslušenství bytu

Definice příslušenství bytu ve smyslu § 121 odst. 2 obč. zák. je zčásti definicí právní a v jejích dimenzích definicí, která závisí na vlastníkově vůli, zprostředkované – z hlediska stavebně technického stavu bytu – kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu (srov. 26 Cdo 2266/2003, popř. 20 Cdo 1782/2001). Z uvedeného současně vyplývá, že ve vztahu k příslušenství bytu podle § 121 odst. 2 obč. zák. je vlastník bytu „omezen“ zásadně jen kolaudačním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu; nemůže proto jako příslušenství bytu ve smyslu citovaného ustanovení určit (a tudíž ani pronajmout) např. společné prostory domu (§ 688 a § 689 obč. zák.), tj. prostory, jež lze negativně vymezit tím, že nejde o byty a jejich příslušenství ani o nebytové prostory, a pozitivně tak, že jde o prostory sloužící všem nájemcům domu – např. tedy společná chodba, prádelna, sušárna, kočárkárna nebo půda (srov. 26 Cdo 1538/2004).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 733/2005 ze dne 19. října 2005

21.10.2005 00:00

K uplatnění práva na zaplacení úroků z prodlení/poplatku z prodlení

Uplatnění práva věřitele na zaplacení úroků z prodlení vůči dědicům dlužníka není samo o sobě zneužitím práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. (srov. 21 Cdo 895/2001).

Požadavek věřitele na zaplacení úroku z prodlení zásadně nelze považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to ani v situaci, kdy existence dluhu je mezi účastníky sporná a je o ní rozhodováno v soudním řízení. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu prodlení, nevycházel by z jeho smyslu, případně by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka nebo by vzhledem k poměrům účastníků vedl k nepřiměřeným důsledkům v tom smyslu, že by dlužníka zatěžoval likvidačním způsobem, zatímco pro věřitele by neznamenal podstatný přínos (srov. 25 Cdo 2895/99). Uvedené právní závěry lze bez dalšího vztáhnout i na povinnost zaplatit poplatek z prodlení v případě nezaplacení nájemného nebo úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2670/2004 ze dne 22. září 2005

21.10.2005 00:00

K soužití ve společné domácnosti (§ 706 odst. 1 ObčZ)

Závěru, že byla splněna podmínka existence společného soužití ve společné domácnosti mezi nájemcem a osobou uvedenou v § 706 odst. 1 věta prvá obč. zák., není na překážku skutečnost, že nájemce zemřel v nemocnici či jiném léčebném zařízení po předcházející hospitalizaci; toto soužití však muselo vzniknout ještě před hospitalizací (srov. 26 Cdo 463/2000).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2625/2004 ze dne 18. srpna 2005

20.10.2005 00:00

K okamžiku vzniku stavby

Pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. K tomu u nadzemních staveb dochází vytvořením stavu, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (srov. např. 22 Cdo 2534/2000).

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2615/2004, ze dne 19. září 2005

19.10.2005 00:01

K podmínce odporovatelnosti právního úkonu

Úspěšně lze odporovat jen platnému právnímu úkonu (srov. 21 Cdo 1811/2000).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1943/2004 ze dne 31. srpna 2005

18.10.2005 00:00

K podmínce platnosti dohody o odevzdání a převzetí bytu

Předpokladem platně uzavřené dohody o odevzdání a převzetí bytu (a vzniku práva osobního užívání bytu) je rozhodnutí příslušného orgánu o přidělení bytu podle ustanovení § 154 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, jímž byl byt přidělen občanovi bez určení doby užívání (srov. 2 Cdon 1161/97).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2545/2004 ze dne 18. srpna 2005

13.10.2005 00:01

K právní subjektivitě církevních právnických osob

V době účinnosti zákona č. 308/1991 Sb. platilo, že právem byly připuštěny církevní subjekty nadané právní subjektivitou, jež mohly vzniknout i podle vnitřních předpisů konkrétní církve. Jejich evidence v zákonem stanoveném rejstříku měla účinek toliko deklaratorní.

Pro poměry po 7.1.2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 3/2002 Sb., se ve vztahu k dříve vzniklým (a evidovaným subjektům) uplatnilo jeho ustanovení § 28 odst. 3, podle kterého církevní právnické osoby evidované ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za evidované podle tohoto zákona, a datum jejich evidence podle dosavadních právních předpisů se zachovává.

Zrušení evidence příkazem ministra kultury č. 32/01 byla ku dni 21.12.2001 neměla na následné právní poměry existujících právnických osob vliv (srov. též nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 6/02, uveřejněném pod č. 4/2003 Sb.).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 484/2005, ze dne 28. července 2005

01.10.2005 18:00

Ke kritériím, podle kterých se posuzuje místnost (příp. soubor místností) jako byt, nebytové prostory nebo společné prostory (dle § 688 obč. zák.)

Při posouzení, zda se v tom či onom konkrétním případě jedná o byt nebo nebytový prostor (i pro účely občanskoprávních vztahů), se musí vycházet ze stavebněprávních předpisů. Rozhodující je přitom kolaudační stav, nikoliv faktický způsob využívání. Tentýž závěr je pak nutno uplatnit i ve vztahu ke společným prostorám domu. Zároveň je zřejmé, že společnými prostorami domu nejsou byty (včetně jejich příslušenství), ani nebytové prostory.

Jsou-li společné prostory objektivně určeny kolaudačním rozhodnutím, toto jejich určení nemůže být změněno (a tudíž nemohou být tomuto způsobu užívání dle § 688 obč. zák. odňaty) rozhodnutím vlastníka, a to ani se souhlasem všech nájemců bytů v domě.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1538/2004 ze dne 16. června 2005

01.10.2005 18:00

K povaze rozhodnutí správního orgánu, jímž byl udělen souhlas ke sloučení bytů

Rozhodnutí správního orgánu, jímž tento orgán podle § 56 odst. 2 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, udělil souhlas ke sloučení bytů, nebylo rozhodnutím, s nímž ustanovení § 154 odst. 1 obč. zák. před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. spojovalo vznik práva na uzavření dohody o užívání bytu.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1791/2004 ze dne 27. července 2005

01.10.2005 12:00

K „součásti“ stavby

Přístavba se obvykle stává součástí původní stavby (nejde-li o její „většinovou“ obměnu) a nově dostavěné části stavby, je-li funkčně propojena se stavbou původní. Nepředstavuje samostatný předmět občanskoprávních vztahů (viz 20 Cdo 931/99).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2532/2004 ze dne 25. dubna 2005

01.10.2005 00:00

K odporovatelnosti ve smyslu ust. § 42a obč. zák.

Požadavek, aby pohledávka věřitele byla vymahatelná, obsažený v ustanovení § 42a odst. 1 obč. zák., nevymezuje podmínku odporovatelnosti právním úkonům dlužníka, ale aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě; podmínky, za nichž věřitel může právním úkonům dlužníka odporovat, určuje ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. Právní úkon dlužníka je za podmínek uvedených v ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. odporovatelný nejen tehdy, jestliže pohledávka věřitele byla vymahatelnou již v době, kdy byl učiněn, ale i v případě, že byl učiněn dříve, než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou (srov. 21 Cdo 2285/2000).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1662/2004 ze dne 2. května 2005