// Profipravo.cz / Ostatní
Ostatní
01.11.2010 00:00
K majetkovému vypořádání po předčasném ukončení leasingové smlouvy
Nárok, vymáhaný zde žalobcem jako leasingovým pronajímatelem po žalovaném jako leasingovém nájemci, představuje majetkové vypořádání po zrušení smlouvy (odstoupení) v důsledku porušení smluvních povinností žalovaným (neplacení leasingových splátek). Bez ohledu na znění (terminologii) smlouvy nejde proto v daném případě o nárok na náhradu škody.
Dovolací soud v této otázce odkazuje na sjednocující stanovisko a judikaturu Nejvyššího soudu při posuzování finančního leasingu a nároků leasingového pronajímatele - srov. zejména Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu čj. Cpjn 2004/2007 (dále jen „Stanovisko“). V uvedeném Stanovisku Nejvyššího soudu se výslovně mj. uvádí, že pokud dojde k vrácení předmětu leasingu leasingovému pronajímateli z důvodu předčasného ukončení leasingové smlouvy pro okolnosti na straně nájemce, v důsledku čehož se nenaplní sjednaný účel leasingové smlouvy, nemění se tím nic na povinnosti nájemce uhradit zůstatek pořizovací ceny předmětu leasingu, splátky splatné do ukončení smlouvy a dosud nezaplacené úroky. Vzhledem k tomu, že tyto „položky“ jsou zpravidla rozpuštěny ve zbývajících leasingových splátkách, požadují některé leasingové společnosti při takovém předčasném ukončení smlouvy i nadále zaplacení zbývajících dlužných leasingových splátek s tím, že učiní splatnými také splátky, které byly podle smlouvy splatné až později (po ukončení leasingové smlouvy… pak bývají leasingoví nájemci podle konkrétních ustanovení některých leasingových smluv povinni též hradit leasingové společnosti náklady spojené s vrácením předmětu leasingu s tím, že v případě uskutečněného prodeje předmětu leasingu se dluh leasingového nájemce sníží o výnos z tohoto prodeje).
Z uvedeného tudíž jednoznačně vyplývá, že předmětný nárok leasingového pronajímatele nelze právně posuzovat jako nárok na náhradu škody se všemi z toho plynoucími právními důsledky. V dalším řízení bude proto nutné nejprve postavit najisto, zda v dané věci jde o obchodní závazkový vztah a je nutné aplikovat § 351 obch. zák., nebo zda jde o vztah občanskoprávní, pak je nutné aplikovat § 451 a 457 obč. zák, a tomu odpovídající ustanovení o promlčecí době, tj. § 394 odst. 1 obch. zák. či § 107 obč. zák. – dále viz Stanovisko.
Pokud jde o leasingové splátky, na něž vzniklo právo na zaplacení před odstoupením od smlouvy, je nutné promlčení posuzovat samostatně ve vztahu k jednotlivým do uvedené doby nezaplaceným splátkám.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3073/2008, ze dne 23. 9. 2010
01.11.2010 00:00
K projevu vůle nebýt členem transformovaného družstva
Z ustanovení § 765 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že do zápisu změn v obchodním rejstříku se transformující se družstva řídí dosavadními předpisy a stanovami a do této doby se jimi řídí i právní povaha přeměňujícího se družstva (NS 29 Cdo 1710/99, 29 Odo 1468/2006).
I kdyby stanovy družstva platné v době, kdy člen družstva učinil úkon směřující k vystoupení z družstva, upravovaly vystoupení z družstva tak, že by se podle nich stalo účinným až po zápisu družstva po transformaci do obchodního rejstříku, neměnilo by to nic na tom, že jestliže člen družstva jasně vyjádřil v průběhu transformace vůli nestat se členem transformovaného družstva, členem tohoto družstva se nestal. Každá z oprávněných osob mohla zcela svobodně zvolit, který ze zákonem upravených režimů naložení s majetkovým podílem z transformace využije, tj. zda se stane či nestane členem transformovaného družstva. Přitom jakékoli ustanovení stanov, které by omezovalo možnost takové volby, ze zákona na člena družstva projevujícího vůli nestat se členem transformovaného družstva nedopadá (NS 29 Odo 922/2003).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2286/2008, ze dne 15. 9. 2010
23.10.2010 21:46
Rc 35/2010
Souhlas s užíváním ochranné známky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, může její majitel poskytnout i jinak než licenční smlouvou.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.7.2009, sp. zn. 32 Cdo 1817/2008)
18.10.2010 00:01
K některým otázkám předčasného zániku závazků z leasingových smluv
Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010 k některým otázkám předčasného zániku závazků z leasingových smluv v případě finančního leasingu.
05.10.2010 00:00
K obecné prevenční povinnosti leasingového nájemce podle § 415 obč. zák.
I. Prevenční povinnost, kterou zákon v § 415 obč. zák. ukládá každému (každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí), znamená, že každý je povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který - objektivně posuzováno - je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod. Pro leasingového nájemce ve vztahu k předmětu leasingu, jenž je majetkem leasingové společnosti, to znamená starat se o pronajatou věc takovým způsobem, aby na ní nevznikla škoda, tedy aby věc byla chráněna před poškozením, ztrátou nebo zničením.
Tuto povinnost leasingový nájemce v dané věci nesplnil, neboť ponechal předmět nájmu v uzamčeném automobilu stojícím na volně přístupném místě, odkud mu byl neznámým pachatelem po „vyháčkování“ a vniknutí do vozu odcizen. Okolnost, že zaparkované, byť uzamčené auto na volně přístupném, nestřeženém místě nevylučuje riziko jeho odcizení, resp. předmětů v něm uložených, je obecně známou skutečností, a je tedy zřejmé, že řidič může předpokládat, že ponechání věci, zejména vyšší hodnoty, v zaparkovaném autě není dostatečným opatřením k ochraně v něm uschovaných věcí. Ponechal-li leasingový nájemce věc, jež má v nájmu, v uzamčeném a jinak nezabezpečeném automobilu na volně přístupném místě, nepočínal si vzhledem ke konkrétním okolnostem dostatečně obezřetně a při péči o předmět leasingu nepostupoval tak, aby jej ochránil proti možnému vzniku škody. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že nájemce svým jednáním porušil obecnou prevenční povinnost uloženou v ustanovení § 415 obč. zák.
II. Vůči vlastníkovi věci sice není nájemce odpovědný za odcizení, jehož se nedopustil, avšak je odpovědný za újmu způsobenou v majetkové sféře vlastníka ztrátou jeho věci. Případná odpovědnost nezjištěného pachatele krádeže, která se odvíjí od jiných skutkových okolností než v případě nájemce, nevylučuje odpovědnost nájemce vůči vlastníkovi. Není totiž zákonného důvodu vylučovat odpovědnost jednoho subjektu jen proto, že poškozený má nárok na náhradu téže škody proti jinému odpovědnému subjektu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1828/2008, ze dne 25. 8. 2010
30.09.2010 00:02
K pohledávce ručitele za daň z převodu nemovitostí
Pohledávka ručitele za daň z převodu nemovitostí, který daň uhradil, uplatněná vůči poplatníku této daně, je regresním nárokem svého druhu, který je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení § 454 a § 458 obč. zák. o bezdůvodném obohacení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1693/2008, ze dne 8. 9. 2010
06.08.2010 00:00
K prokázání obvyklé (tržní) ceny zcizeného předmětu leasingu
Smluvní ujednání, že leasingový nájemce má právo na odpočet ceny, za kterou byl prodán předmět leasingu, nelze vykládat tak, aby mohlo ve svých důsledcích znamenat připuštění libovůle leasingového pronajímatele při prodeji předmětu leasingu, jejíž důsledky by dopadly na leasingového nájemce (srov. 31 Cdo 3926/2008). Skutečnost, že předmět leasingu byl leasingovým pronajímatelem prodán za nepřiměřeně nízkou cenu, nemůže jít k tíži leasingového nájemce, pokud byla tržní cena nepoměrně vyšší. Při prodeji předmětu leasingu je leasingový pronajímatel povinen postupovat s náležitou péčí. Je proto vždy nutno posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu prodán. Pokud by se prodejní cena předmětu leasingu v neprospěch leasingového nájemce podstatně odchylovala od obvyklé ceny, za kterou by ho bylo možno v daném místě a čase prodat, je třeba při odečtu vyjít z této obvyklé ceny, neboť jinak by se leasingový pronajímatel na úkor leasingového nájemce bezdůvodně obohatil. Důkazní břemeno ohledně výše tržní ceny předmětu leasingu tíží leasingového nájemce.
Soud měl tedy v posuzované věci leasingového nájemce podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že částka, za kterou leasingový pronajímatel prodal předmět leasingu, neodpovídá obvyklé ceně, za kterou by bylo možno předmět leasingu v daném místě a čase prodat, resp. vzhledem ke skutečnosti, že v řízení vyšla najevo potřeba provést důkaz znaleckým posudkem ke zjištění této tržní ceny, měl ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. provést důkaz tímto znaleckým posudkem. Pokud tak neučinil soud prvního stupně, neboť se řídil jiným právním názorem než odvolací soud, měl tak učinit soud odvolací. Odvolací soud však nemohl zamítnout žalobu z důvodu, že leasingový pronajímatel v této otázce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2818/2007, ze dne 23. 6. 2010
04.08.2010 00:01
K vadám projektové dokumentace pro územní rozhodnutí
I. Ustanovení § 138a zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon platný do 31. 12. 2006), ve znění účinném od 1. 7. 1998, stanovilo povinnost postupovat při navrhování, umísťování a projektování staveb podle obecných technických požadavků stanovených prováděcími předpisy, ledaže v případech, v nichž to tyto předpisy výslovně umožňují, a za splnění stanovených obecných předpokladů, stavební úřad svým rozhodnutím povolil výjimku z obecných technických požadavků. Nebyla-li tedy povolena výjimka, vyplývala přímo ze zákona povinnost zhotovitele vypracovat projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí tak, aby ve všem všudy vyhověla obecným technickým požadavkům na výstavbu, stanoveným příslušným prováděcím předpisem. Tuto povinnost zhotovitele projektové dokumentace, vyplývající z předpisů veřejného práva, nelze zaměňovat se závazkem zastoupit žadatele v řízení o vydání územního rozhodnutí, jenž by byl obsahem závazkového vztahu založeného mandátní smlouvou.
Jestliže projektová dokumentace pro územní rozhodnutí nevyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, z nichž nebyla stavebním úřadem povolena výjimka, jde o dílo, které má vady.
II. Jestliže zde stavební úřad pravomocně zamítl žádost objednatele o vydání územního rozhodnutí z toho důvodu, že navržené řešení zvolené v projektové dokumentaci pro územní rozhodnutí těmto požadavkům nevyhovuje, pak tu je (bez zřetele na to, že odvolání objednatele bylo zamítnuto jako opožděné) rozhodnutí, jež vydal příslušný orgán v otázce, která je pro soud v tomto řízení otázkou předběžnou; z takového rozhodnutí soud vychází (srov. § 135 odst. 2 o. s. ř.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5117/2009, ze dne 29. 6. 2010
29.07.2010 00:01
K prodlení leasingového pronajímatele s opatřením předmětu leasingu
I. Nelze v posuzované věci souhlasit s názorem, že leasingový pronajímatel opatřil nájemci předmět finančního leasingu již samotným uzavřením smlouvy o dílo, obsahující ujednání o převzetí práv a závazků objednatele leasingovým nájemcem. Opatření předmětu leasingu spočívá v tom, že poskytovatel leasingu získá předmět leasingu tím či oním způsobem (zejména koupí či na základě smlouvy o dílo) do svého vlastnictví, tak aby s ním mohl disponovat a mohl tak splnit svůj závazek předat jej leasingovému nájemci do užívání.
II. Smluvní ujednání, podle kterého leasingový pronajímatel není v prodlení s předáním předmětu leasingu do finančního pronájmu nájemci, pokud toto prodlení nezavinil, zejména pokud důvody prodlení spočívají na straně zhotovitele díla (předmětu leasingu), je v rozporu s kogentním ustanovením § 365 obchodního zákoníku a proto absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák..
Z ustanovení § 365 obch. zák. vyplývá, že neplní-li dlužník řádně a včas svůj závazek, je v prodlení, a to nejen bez zřetele na to, zda nesplnění závazku zavinil (zda tu byl na jeho straně úmysl směřující k takovému důsledku či zda šlo z jeho strany o nedbalost), nýbrž též bez zřetele na to, zda vůbec příčiny nesplnění závazku spočívají v okolnostech na jeho straně, popřípadě zda mohl těmto okolnostem předejít nebo je ovlivnit. Jedinou příčinou nesplnění závazku, jíž zákon přiznává právní význam (jež vylučuje dlužníkovo prodlení), je prodlení věřitele.
Vzhledem k tomu, že v tom rozsahu, v němž leasingový nájemce na základě leasingové smlouvy převzal práva objednatele, nemohl zde tato práva vůči zhotoviteli uplatňovat leasingový pronajímatel, je třeba považovat za prodlení nájemce i jeho nečinnost při uplatňování práv objednatele vůči zhotoviteli předmětu leasingu, při splnění předpokladu ovšem, že skutečnost, že zhotovitel nesplnil svůj závazek řádně a včas a že jej nesplnil ani dodatečně, byla též důsledkem této nečinnosti.
Nelze přitom přisvědčit nájemci, že nemohl vůči zhotoviteli v případě jeho prodlení postupovat jinak než prostřednictvím pronajímatele. Skutečnost, že nájemce nemohl odstoupit od smlouvy o dílo, není přitom v projednávané věci významná; zrušení smlouvy o dílo by k jejímu splnění a tedy k opatření předmětu leasingu nevedlo. Mohl však především trvat na řádném splnění závazku a v případě neúspěchu uplatnit nároky ze smlouvy o dílo u soudu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 808/2009, ze dne 29. 6. 2010
29.07.2010 00:00
K částečnému plnění závazku leasingového pronajímatele
Již ze samotné povahy finančního leasingu, z podstaty plnění, jež si strany leasingového vztahu mají vzájemně poskytnout, bude (přinejmenším zpravidla) vyloučeno částečné plnění závazku leasingového pronajímatele opatřit předmět leasingu, a vyloučeno je též v posuzované věci. Je to dáno nejen zcela specifickou povahou plnění leasingového pronajímatele, nýbrž též tomuto plnění odpovídající povahou (strukturovaností) vzájemného peněžního plnění leasingového nájemce; ze sjednaných leasingových splátek by vzhledem k jejich skladbě nebylo dost dobře možno vypreparovat tu část, jež by měla připadnout na poskytnuté dílčí plnění leasingového pronajímatele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 808/2009, ze dne 29. 6. 2010
23.07.2010 00:00
K přechodu závazků při privatizaci části majetku státního podniku
V případě, že v rámci privatizace není převáděn celý majetek státního podniku, přecházejí na nabyvatele všechna práva a povinnosti vztahující se k převáděné části majetku, neboť s ohledem na to, jak zákonodárce vymezil předmět převodu v § 2 zákona č. 92/1991 Sb., je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo nejen zajistit převod majetku, ale také převést povinnost platit dluhy a vymáhat pohledávky s tímto majetkem související.
Je tedy v posuzované věci třeba se zabývat otázkou souvislosti pohledávky žalobkyně s převáděným majetkem, na tu lze v tomto případě usuzovat z toho, že žalovaná po nabytí privatizovaného majetku pokračovala v užívání sousedících pozemků žalobkyně, a tyto pozemky tak zjevně sloužily k zajištění provozu na pozemcích jak původního žalovaného, tak i současné žalované. Je-li proto možné dospět k závěru, že se pohledávka žalobkyně z bezdůvodného obohacení vůči původnímu žalovanému vztahovala k majetku, jenž byl v rámci privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb. převeden na současnou žalovanou, přešla na současnou žalovanou i povinnost uhradit dluh původního žalovaného odpovídající jeho povinnosti vydat žalobkyni to, oč se na její úkor bezdůvodně obohatil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1568/2010, ze dne 15. 6. 2010
21.07.2010 00:00
K přechodu daňové povinnosti dle § 15 odst. 1 zák. o velké privatizaci
Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o velké privatizaci podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí představuje zákonnou výjimku z nemožnosti smluvního přenosu daňové povinnosti, jež jinak zakotvuje ustanovení § 45 zákona o správě daní a poplatků.
Z pohledu účinků vymezených ustanovením § 15 odst. 1 zákona o velké privatizaci není rozhodné, zda jde o závazky povahy soukromoprávní či veřejnoprávní (včetně závazků daňových), ani to, zda byl konkrétní závazek výslovně uveden ve smlouvě. K přechodu závazků souvisejících s privatizovaným majetkem na jeho nabyvatele totiž nedochází na základě volního projevu vyjádřeného ve smlouvě, ale (ve vztahu k daňové povinnosti v souladu s výjimkou předpokládanou ustanovením § 45 zákona o správě daní a poplatků) ze zákona ke dni účinnosti smlouvy o prodeji majetku privatizovaného podniku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1051/2008, ze dne 20. 5. 2010
01.07.2010 00:00
K přechodu závazku podle § 15 odst. 1 zák. č. 92/1991 Sb.
Pro posouzení, zda jde o závazek přecházející ve smyslu § 15 odst. 1 zák. č. 92/1991 Sb. na nabyvatele privatizovaného majetku, není rozhodující právní důvod vzniku konkrétního závazku, ale skutkové zjištění, zda závazek souvisí s privatizovaným majetkem státu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1675/2009, ze dne 26. 5. 2010
08.06.2010 00:00
K režimu smlouvy profesionálního hráče kopané
Ze skutkových okolností nevyplývá, že by se v posuzovaném případě jednalo o obchodně závazkový vztah. Nebylo zjištěno, že by žalobce, jako profesionální hráč kopané, byl podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák., a že by byly splněny i další náležitosti relativního obchodu ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. Nemůže se jednat o kombinovaný ani typový obchod ve smyslu § 261 odst. 3 – 6 obch. zák., resp. o fakultativní obchod ve smyslu § 262 obch. zák.
Odvolací soud dále vůbec nezkoumal, zda předmětná smlouva uzavřená mezi účastníky není vztahem občanskoprávním nebo se případně jedná o vztah pracovněprávní. Odvolací soud se měl zabývat okolnostmi směřující k právnímu posouzení v tom směru, zda profesionální smlouva není pracovněprávním vztahem, jestliže některá ustanovení předmětné smlouvy nesla znaky pracovní smlouvy.
Nejednalo-li by se v daném případě o pracovněprávní vztah, bylo nutno platnost uzavřené profesionální smlouvy a nároků z ní uplatněných posoudit podle občanského zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3568/2009, ze dne 18. 3. 2010
20.05.2010 00:00
K nepřímé zpětné účinnosti zákona č. 224/1994 Sb.
Absentují-li v zákoně č. 224/1994 Sb. přechodná ustanovení, je třeba jej vykládat jako normu nepřímo zpětně účinnou a z toho dovodit, že věřitel, který do doby nabytí jeho účinnosti (tedy do 3. listopadu 1994) nevyzval FNM ke splnění ručitelského závazku podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění dosud platném, mohl to od uvedeného dne učinit pouze poté, co vyčerpal všechny prostředky proti nabyvateli privatizovaného majetku; do té doby to však mohl učinit, aniž byla uvedená podmínka splněna.
K témuž závěru ostatně dospěl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 14. října 1998, sp. zn. 1 Odon 144/97, v němž uzavřel, že na pohledávku vůči FNM, jejíž splatnost nastala před účinností zákona č. 224/1994 Sb., nelze vztáhnout podmínky splatnosti, stanovené tímto zákonem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5254/2008, ze dne 5. 5. 2010
09.05.2010 20:25
Rt 43/2009
Ustanovení § 150 odst. 1 tr. zák. o trestném činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu je skutkovou podstatou, která má tzv. blanketní dispozici, protože trestnost je zde podmíněna porušením zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož se trestní zákon dovolává, pokud vyžaduje neoprávněné použití ochranné známky nebo označení s ní snadno zaměnitelného. Ohledně případné neznalosti zákona o ochranných známkách se tudíž uplatní zásada, že se posuzuje stejně jako neznalost samotného trestního zákona, takže neomlouvá pachatele trestného činu.
Úmyslné zavinění, které je podle § 3 odst. 3 a § 4 tr. zák. nutné k naplnění uvedené skutkové podstaty, však nebude možné dovodit, jestliže obviněný sice použil na výrobcích téhož druhu označení snadno zaměnitelné s ochrannou známkou, o jejímž zápisu do rejstříku ochranných známek ovšem nevěděl a jejíž ochranu ani nemohl předpokládat s ohledem na skutečnost, že známka byla složena jen z písmen a číslic bez jakéhokoli jejich výtvarného zpracování a neměla tudíž dostatečnou rozlišovací způsobilost ve smyslu § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2008, sp. zn. 5 Tdo 876/2008)
16.02.2010 00:00
K podnikatelské činnosti podle zák. č. 105/1990 Sb.
Podle ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 105/1990 Sb. se podnikatelskou činností podle tohoto zákona rozumělo trvalé provozování výroby, obchodu nebo poskytování služeb a prací anebo jiných činností za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů.
Toto ustanovení nelze vyložit úzce tak, že by se za podnikatelskou činnost považovala jen činnost vymezená jako předmět podnikání v rozhodnutí o registraci (§ 9 zákona č. 105/1990 Sb.), nýbrž uskutečňováním (provozováním) podnikatelské činnosti ve smyslu cit. právních norem je třeba rozumět i činnost s předmětem podnikání související. Jinak řečeno, pod podnikatelskou činnost je třeba zahrnout nejen aktivity, jimiž dochází k přímému (bezprostřednímu) naplňování zaregistrovaného předmětu podnikání, nýbrž i takové závazky, které s podnikáním souvisejí, tedy které vznikají ve vazbě na podnikání těch podnikatelských subjektů, které dané smlouvy uzavírají.
Z uvedeného pro danou věc vyplývá, že za podnikatelskou činnost A. K. je třeba považovat nejen předmět podnikání (výrobu kamenického zboží) vymezený v registraci o podnikání, ale i koupi nemovitostí za účelem provozování tohoto předmětu podnikání. To má ten navazující důsledek, že i při koupi nemovitosti pořizované za účelem podnikání jde o vztah, který se řídil hospodářským zákoníkem a aplikace občanského zákoníku včetně jeho ustanovení § 134 odst. 2 ve znění účinném do 31. prosince 1991 v dané věci tak byla vyloučena.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5387/2008, ze dne 12. 1. 2010
19.01.2010 00:02
Ke úhradě splátek splatných po odstoupení od leasingové smlouvy
I. Sjedná-li si leasingová společnost (pronajímatel) ve smlouvě s leasingovým nájemcem pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce právo na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po odstoupení od smlouvy, není výkon tohoto práva v rozporu s poctivým obchodním stykem jen proto, že jde o splátky splatné po odstoupení od smlouvy (po odebrání vozidla leasingovému nájemci).
II. Smluvní ujednání stran leasingové smlouvy o tom, že v případě odstoupení od smlouvy se stanou splatnými i splátky s pozdější splatností, není v rozporu s dispozitivním ustanovením § 351 obch. zák.
III. V rámci finančního leasingu je na nájemce přenášena odpovědnost za předmět leasingu i nebezpečí a rizika s ním spojená, čímž se finanční leasing typově odlišuje od běžného nájmu (a nelze jej tudíž ustanoveními o nájemní smlouvě poměřovat).
podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, ze dne 13. 1. 2010
19.01.2010 00:01
K odpočtu částky získané zpeněžením předmětu leasingu
V posuzované věci je především třeba objasnit, že částka 69 000 Kč, kterou pronajímatel jako vlastník předmětu leasingu získal jeho zpeněžením (prodejem) po (předčasném) zániku leasingové smlouvy, není plněním, které by byl nájemce jako dlužník povinen poskytnout pronajímateli jako věřiteli. Tím, že pronajímatel obdrží od třetí osoby kupní cenu za prodaný předmět leasingu, nedochází ke splnění žádného dluhu ze strany nájemce a tím ani k nějakému „uspokojení“ nároků pronajímatele vůči nájemci.
Uvedená částka však nepředstavuje ani plnění, které by byl povinen pronajímatel poskytnout nájemci, neboť takovou povinnost zde nezakládá ani právní předpis, ani leasingová smlouva. Vznik takové povinnosti pronajímatele nelze dovodit ani z ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. již proto, že nejde o plnění poskytnuté před odstoupením od smlouvy. Nepředstavuje-li proto uvedená částka ani předmět pohledávky nájemce za leasingovým pronajímatelem, nepřichází v úvahu ani započtení takové pohledávky proti pohledávkám pronajímatele postupem podle § 580 a násl. občanského zákoníku.
Další zásadní pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že při řešení této otázky úplně pominul smluvní ujednání v článku 6.3.4. písm. e) VSP, upravující otázku odpočtu částky získané zpeněžením předmětu leasingu tak, že v případě odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy leasingovým nájemcem má leasingový pronajímatel právo po leasingovém nájemci požadovat i ušlý zisk, za nějž je považován rozdíl mezi cenou předmětu leasingu podle článku 4.1.1. a částkou získanou zpeněžením předmětu leasingu. Není žádného důvodu, aby v otázce odpočtu této částky soud postupoval jiným než stranami sjednaným způsobem.
podle rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4356/2008, ze dne 13. 1. 2010
15.12.2009 00:01
K přiměřenosti kupní ceny po ukončení leasingové smlouvy
Povaha leasingových smluv byla již v minulosti Nejvyšším soudem vyřešena tak, že jde o nepojmenované smlouvy podle ust. § 269 odst. 2 obch. zák. Z toho vyplývá především, že je na účastnících smlouvy, aby si dostatečně určili předmět svých závazků, a jejich vzájemná práva a povinnosti vyplývají ze samotné smlouvy.
Nic tedy zásadně nebrání dohodě vyplývající z posuzovaného ustanovení čl. 4.4.4. písm. f/ všeobecných smluvních podmínek žalobkyně, že v případě ukončení smlouvy výpovědí žalobkyně jí žalovaná uhradí ztrátu z prodeje ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou předmětu leasingu ke dni zániku smlouvy určenou podle platných předpisů o dani z příjmu a dosaženou prodejní cenou bez DPH. Nelze však upřít důvodnost argumentaci žalované, že uvedené ujednání nelze vykládat tak, aby mohlo ve svých důsledcích znamenat připuštění naprosté libovůle žalobkyně při realizaci předmětů leasingu, jejíž důsledky by v celém rozsahu dopadly na žalovanou, tedy že „prodala-li by žalobkyně vozidla vrácená žalovanou po 1,- Kč, postupovala by naprosto korektně“.
Právě tuto otázku totiž již dříve vyřešil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 1089/2004, podle něhož skutečnost, že předmět leasingu byl leasingovým pronajímatelem prodán za nepřiměřeně nízkou cenu, nemůže jít k tíži leasingového nájemce, pokud byla tržní cena odpovídající v průměru i cenám, za které se vozidla značky a typu, jež byla předmětem leasingové smlouvy, v rozhodné době po ukončení leasingu prodávala, nepoměrně vyšší, a prodejní cena předmětu leasingu tak sama o sobě nemůže být jediným kritériem.
Ve shodě se závěry shora uvedeného rozhodnutí je vždy nutno posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu realizován, protože jinak by důsledky obchodní neobratnosti, nebo dokonce zlého úmyslu leasingového pronajímatele při prodeji předmětu leasingu zcela bezdůvodně dopadly na leasingového nájemce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3926/2008, ze dne 24. 11. 2009