// Profipravo.cz / Ostatní

Ostatní

15.05.2023 00:01

Informovaný souhlas pacienta s lékařským zákrokem

Poskytovatel zdravotní péče je před provedením zákroku povinen pacientovi poskytnout údaje o jeho aktuálním zdravotním stavu, o povaze a účelu navrženého léčebného postupu, o předpokládaném výsledku, o rizicích, s nimiž je zákrok spojen, a o jiných možnostech řešení zdravotních obtíží pacienta. Musí tak učinit natolik srozumitelně, aby pacient vzhledem ke svému postavení a zdravotnímu stavu pochopil podstatu informací a byl schopen se podloženě vyslovit, zda zákrok podstoupí.

Základní formou je ústní vysvětlení, neboť jen v některých případech je předepsána písemná forma. Ústní podání lékaře zároveň nejlépe umožňuje zprostředkovat potřebné informace způsobem, který zákon označuje za srozumitelný a pochopitelný, aby bylo možno rozumně předpokládat (i s přihlédnutím k pozici pacienta čelícímu zdravotním obtížím), že si pacient dokázal uvědomit obsah všech složek poučení. To platí i v případě obligatorní písemné formy nebo přistoupí-li poskytovatel zdravotní péče na žádost pacienta či z vlastní iniciativy k písemnému zachycení poučení a vyjádření souhlasu; základní údaje je zpravidla třeba i tehdy poskytnout ústně a nemůže je nahradit jen písemné sdělení. Bylo-li poučení dáno tímto kombinovaným způsobem, pak ve sporu o náhradu újmy odvozované od provedení zákroku bez informovaného souhlasu musí soud pečlivě posoudit veškeré konkrétní okolnosti, za jakých byl pacient informován a v jaké situaci, případně v jakých časových souvislostech vyslovil souhlas se zákrokem. Budou se lišit běžné rutinní či opakované výkony (měření tlaku, odběr krve, apod., pacient je již dříve patřičně poučen) od závažnějších zákroků, při nichž má zase význam rozlišení, zda jde o postupy předem plánované či zda jsou reakcí na úraz či náhlou indispozici pacienta. Má-li pacient kromě jiného též právo vzdát se podání informací o svém zdravotním stavu [§ 31 odst. 2 písm. f) bod 1 zdravotního zákona], má bezpochyby i právo v mezích možností určit, nakolik podrobně se bude předloženými údaji zabývat a jak s nimi naloží. V rámci práva na autonomii pacienta se tak zároveň musí projevit i jeho jistá odpovědnost za způsob, jakým ji využije.

Nelze tedy paušalizovat a trvat ohledně poučení pacienta bezvýjimečně na určitém obsahu či formě (není-li výslovně předepsána), nýbrž závěr, zda informace byla podána v souladu se zákonným požadavkem, je nezbytné učinit vždy individuálně a na základě zhodnocení všech okolností provázejících daný lékařský výkon i poměrů, které mu předcházely.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3100/2021, ze dne 20. 1. 2023

05.05.2023 00:01

ÚS: Rozhodování o preadopční péči

Podle nálezu ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 7/15 (N 110/81 SbNU 729) neexistuje základní právo na osvojení dítěte, a to ani na úrovni mezinárodních závazků České republiky. V nosných důvodech nálezu však konstatuje porušení lidské důstojnosti ve spojení s čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně i porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv s svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte s tím, že v sázce je též právo na neoprávněné zasahování do soukromého života a na jeho respektování.

Nejlepší zájem dítěte není, a to zejména v případech vyžadujících ingerenci soudu, „jednosměrnou cestou“. Je úzce propojen s nezřídka komplikovanými rodinnými vztahy a rozhodovací akcent na něj znamená pro soud vážení mezi faktuálními kritérii, založenými na typových okolnostech, jako jsou existence či zachování citového vztahu mezi dítětem a rodičem, stabilita nebo naopak žádoucí změna či střídání výchovného prostředí, způsoby a míra účasti rodičů na péči a výchově dítěte, ale také třeba režim dne zohledňující vzdálenost bydliště od školy a mimoškolní aktivity dítěte nebo flexibilita zaměstnání rodičů. V posuzované věci se stala jádrem zvažování účast nového partnera a současně manžela matky na výchově a výživě nezletilé, přičemž se její osobní status může či má, vzhledem k manželově vztahu k ní i míře jeho participace na péči o ní, změnit.

Ústavní soud preferuje za zjištěného stavu rodinných poměrů stabilitu výchovného prostředí, která jako silný faktor, po zjištění způsobilosti manžela matky nezletilé pro preadopční péči, otevírá možnost budoucího osvojení. Opačný, nedostatečně vysvětlený právní názor obou obecných soudů, odkazující navrhovatele preadopční péče „podmíněně“ do blíže neurčené budoucnosti, vzal navrhovateli reálnou šanci na brzké osvojení nezletilé dokonce za situace, kdy s ním nezletilá žije spolu se svou matkou a jeho synem po dobu sedmi let ve společné domácnosti, vykazující znaky rodiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 794/22, ze dne 3. 4. 2023

03.05.2023 00:02

Režim přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise spolku

I. Jedním z fakultativně zřizovaných orgánů, jehož existenci zákonodárce výslovně předvídal, je rozhodčí komise. Její specifické postavení je přitom dáno tím, že rozhodnutí tohoto orgánu má účinky pravomocného soudního rozhodnutí – je pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné – a dále i tím, že je soudně vykonatelné. V tomto kontextu tak lze konstatovat, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“ rozhodčího řízení, čemuž odpovídá i systematika právní úpravy. Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31–35 z. r. ř.

Ačkoli je spolkům ponechána relativně velká míra autonomie, která se projevuje i značnou variabilitou uspořádání jejich orgánů, ani tato autonomie není bezbřehá. Jsou-li rozhodnutí rozhodčí komise (na jedné straně) přiznány účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je-li rozhodnutí rozhodčí komise soudně vykonatelné, potom tyto vlastnosti musí být (na druhé straně) doprovázeny možností soudního přezkumu rozhodnutí rozhodčí komise v režimu § 31–35 z. r. ř. Obě tyto vlastnosti, které rozhodování rozhodčí komise má, od sebe nelze oddělit.

Proto, zřídí-li stanovy spolku orgán, který má rozhodovat o majetkových sporech (ve smyslu § 2 odst. 1 z. r. ř.) náležejících do spolkové samosprávy s tím, že rozhodnutí takto zřízeného orgánu je pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné (tj. má účinky pravomocného rozhodnutí), musí přezkum rozhodnutí tohoto orgánu podléhat režimu řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí (podle § 31–35 z. r. ř.). Ujednání stanov, která by uvnitř spolku na jedné straně zřizovala rozhodčí komisi, aby na druhé straně stanovila, že rozhodnutí rozhodčí komise nepodléhají přezkumu v režimu § 31–35 z. r. ř., odporují donucujícím ustanovením zákona.

Lze tedy uzavřít, že ustanovení § 267 o. z. je normou, od níž se ujednáním stran, resp. zakladatelským právním jednáním spolku, nelze odchýlit.

II. Sbor rozhodců Fotbalové asociace České republiky má podle stanov asociace a procesního řádu (čl. 17 odst. 7 stanov, resp. § 42 odst. 1 procesního řádu) rozhodovat o majetkových sporech náležejících do spolkové samosprávy. Přitom rozhodnutí vynesená v rozhodčím řízení jsou závazná pro všechny, jichž se týkají (čl. 26 odst. 10 stanov). Současně mohou být předmětem výkonu (podle § 66 odst. 3 až 5 procesního řádu) s tím, že pokud výkon rozhodnutí nepovede ke splnění vymáhané povinnosti, věc se postoupí etické komisi k uložení trestu podle disciplinárního řádu (§ 66 odst. 8 procesního řádu). Za těchto okolností tedy Sbor rozhodců po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí ve smyslu § 265 o. z., což nemůže nijak zvrátit ani opačná deklarace čl. 26 odst. 11 stanov.

Určuje-li čl. 26 odst. 11 stanov, že rozhodnutí Sboru rozhodců nepodléhají přezkumu v režimu § 31–35 z. r. ř., jde o ujednání zakladatelského právního jednání, které odporuje donucujícím ustanovením zákona. Takové ujednání stanov není s to vyvolat zamýšlené právní účinky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, ze dne 29. 3. 2023

02.05.2023 00:01

Odstoupení od smlouvy o zájezdu bez povinnosti hradit odstupné

Gramatický a logický výklad § 2535 o. z. – zejména dikce „které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu“ – vede k závěru, že nevyhnutelné a mimořádné okolnosti (zakládající právo zákazníka na odstoupení od smlouvy o zájezdu) se vážou na dobu, kdy se má zájezd podle smlouvy uskutečnit. Právo odstoupit od smlouvy o zájezdu tak vznikne zákazníkovi v okamžiku, kdy lze se značnou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že mimořádné okolnosti budou trvat a významnou měrou ovlivní poskytnutí sjednaných služeb či přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Vzhledem k různorodosti možných mimořádných okolností nelze bez zohlednění každého jednotlivého případu určit, kdy nastal před zahájením zájezdu takový okamžik, tj. jedná-li se o lhůtu týdenní, kratší nebo delší; tuto dobu je nutno posuzovat ad hoc. Nelze však připustit, aby zákazník mohl od smlouvy o zájezdu odstoupit bez odstupného ve chvíli, kdy dosud není zřejmé, zda aktuálně nastalé mimořádné okolnosti jsou reálně s to zájezd ve sjednaném termínu ohrozit. Uvedený výklad zákazníka jako spotřebitele nepoškozuje, neboť jím není znemožněno odstoupit od smlouvy podle § 2535 o. z., pouze tuto možnost odsouvá na dobu, kdy je více než zřejmé, že zájezd uskutečněn být nemůže.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1553/2022, ze dne 19. 1. 2023

05.04.2023 00:02

Odporovatelnost právního úkonu podle § 42a odst. 2 obč. zák.

I. Ustanovení § 42a odst. 2 obč. zák. nevázalo odporovatelnost právního úkonu dlužníka na zkrácení uspokojení konkrétní vymahatelné pohledávky. Je proto nerozhodné, zda úmysl dlužníka směřoval ke zkrácení všech jeho věřitelů nebo jen některých z nich, popřípadě zda dlužník činil právní úkon, aniž by jeho úmysl zkrátit své věřitele vůbec směřoval vůči konkrétním osobám, které proti němu mají pohledávku.

Odpůrčí žalobě lze vyhovět i tehdy, jestliže pohledávka žalujícího věřitele se stala vymahatelnou později než v době účinnosti odporovaného právního úkonu (nejpozději však v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě). Pro účely posouzení, zda dlužník učinil odporovaný právní úkon v úmyslu zkrátit své věřitele, tak není samo o sobě podstatné, že se takový úmysl týkal jiného věřitele než toho, který posléze podal odpůrčí žalobu, a že pohledávka věřitele, který podal odpůrčí žalobu, vznikla a stala se vymahatelnou až poté, co se odporovaný právní úkon dlužníka stal účinným.

II. V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že výživné má povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu. Výživné je totiž plněním, o němž právní předpis (srov. i § 97 odst. 1 zák. o rod. a § 922 odst. 1 o. z.) stanoví (a z jehož povahy také vyplývá), že má být oprávněné osobě vypláceno v určité době též v budoucnu (v době po rozhodnutí soudu), aniž by k tomu musely nastat další právní skutečnosti. Z povahy výživného jako opětujícího se plnění (opětujících se dávek) také vyplývá, že (byť je „kryto“ rozhodnutím soudu stanovícím povinnost k jejich plnění i do budoucna) vymahatelná povinnost plnit v budoucnu splatné dávky vzniká povinnému až okamžikem, kdy se takové v budoucnu splatné dávky stanou skutečně splatnými.

Zkracuje-li (tedy) právní úkon uspokojení pohledávky věřitele na výživném nebo na jiné opětující se dávce, dopadá jeho neúčinnost určená pravomocným rozhodnutím soudu podle ustanovení § 42a obč. zák. jen na dávky, které byly splatné v době rozhodnutí soudu; na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu, se nevztahuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2095/2022, ze dne 12. 1. 2023

05.04.2023 00:01

Doručování písemných hmotněprávních jednání opatrovníkovi

I. V rozsahu opatrovancova omezení svéprávnosti je třeba na opatrovníka hledět jako na jeho zástupce se všemi právy a povinnostmi, které mu z tohoto zástupčího oprávnění vyplývají. Spadá-li proto určité právní jednání do rozsahu, v němž je svéprávnost osoby omezena, jedná za opatrovance (člověka omezeného ve svéprávnosti) v této záležitosti jeho (hmotněprávní) opatrovník, vůči němuž je třeba tato právní jednání směřovat, včetně případného doručování jejich písemného vyhotovení. Z toho vyplývá, že, aby v takovém případě nastaly účinky hmotněprávního jednání vůči osobě omezené ve svéprávnosti, musí být toto hmotněprávní jednání doručeno hmotněprávnímu opatrovníkovi této osoby; je-li doručeno pouze osobě omezené ve svéprávnosti (opatrovanci), pak účinky hmotněprávního jednání nenastanou do té doby, dokud nebude řádně doručeno rovněž jejímu (hmotněprávnímu) opatrovníkovi. Okolnost, zda druhá osoba, která s opatrovancem právně jednala, o omezení svéprávnosti opatrovance věděla či nikoli, tu není (na rozdíl od smluvního zastoupení) podstatná.

II. Jestliže v projednávané věci opatrovanka podle pravomocného rozsudku není schopna (způsobilá) samostatně právně jednat v majetkoprávních záležitostech, kdy hodnota majetku převyšuje 20.000,- Kč, a v těchto záležitostech za ni jedná opatrovník, je třeba vůči opatrovníkovi v těchto případech směřovat veškerá právní jednání, která se přímo dotýkají opatrovanky a mají vliv na její práva a povinnosti ve vztahu k majetku přesahujícímu hodnotu 20.000,- Kč, a to včetně případného doručování písemného vyhotovení těchto právních jednání.

To platí i pro doručování písemností bytového družstva obsahujících právní jednání v podobě výstrahy před vyloučením a navazující rozhodnutí představenstva bytového družstva o vyloučení opatrovanky z bytového družstva, jelikož mají v zásadě majetkoprávní charakter a dotýkají se majetku opatrovanky, jehož hodnota přesahuje 20.000,- Kč. Vyloučení z bytového družstva (s tím spojený zánik členství v družstvu) se dotýká majetku (majetkové hodnoty) člena družstva plynoucího z jeho členského podílu, který v zásadě odpovídá (měl by odpovídat) výši tržní ceny družstevního bytu, k němuž se za doby jeho členství v bytovém družstvu upínalo právo nájmu.

Jde tudíž o právní jednání v hmotněprávní záležitosti, v níž opatrovanka podle pravomocného rozsudku není způsobilá samostatně právně jednat. Nepostačuje tak, aby byly tyto písemnosti doručeny pouze opatrovance, nýbrž je zapotřebí je doručit rovněž jejímu (hmotněprávnímu) opatrovníkovi. Teprve poté nastanou (mohou nastat) účinky doručení jak výstrahy před vyloučením, tak navazujícího rozhodnutí bytového družstva o vyloučení. Nevědomost bytového družstva o omezení svéprávnosti členky družstva nemá na neúčinnost doručení písemností, která spadají do okruhu hmotněprávních záležitostí, v nichž členka bytového družstva není způsobilá samostatně právně jednat, žádný vliv.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 668/2022, ze dne 21. 12. 2022

31.03.2023 00:03

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o nesvěření dítěte do střídavé péče

I. Dopustí-li se obecné soudy při rozhodování o svěření dítěte do péče závažných pochybení v procesu dokazování či hodnocení důkazů a nevypořádají-li se v rozporu s ochranou základních práv s kritérii pro posouzení aplikace institutu střídavé péče, přičemž současně nerespektují postulát své vázanosti nosnými důvody rozhodovací praxe Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy, poruší tím ústavně zaručená práva dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozhodnutí soudu, kterým není vyhověno rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být podrobně a přesvědčivě odůvodněno, včetně uvedení relevantních argumentů, jak se soud s jednotlivými kritérii střídavé péče obsaženými v judikatuře Ústavního soudu vypořádal a proč v konkrétním případu rodič neuspěl. Skutečnosti svědčící proti střídavé péči přitom musí být v řízení nejen tvrzeny, ale i prokázány.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3085/22, ze dne 8. 3. 2023

28.03.2023 00:01

K oprávnění pobočného spolku vystoupit z hlavního spolku

Právě proto, že pobočný spolek je založen buď přímo stanovami hlavního spolku, nebo způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.), a jeho právní osobnost je odvozená od právní osobnosti hlavního spolku (§ 228 odst. 1 o. z.), nemůže vystoupit z hlavního spolku (a stát se samostatným spolkem) svým jednostranným právním jednáním (např. rozhodnutím členské schůze pobočného spolku), ledaže stanovy hlavního spolku určují jinak. Řečené tedy nebrání tomu, aby stanovy hlavního spolku umožnily přeměnu pobočného spolku a určily podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne (§ 219 o. z.).

Na závěru o odvozené (a omezené) právní osobnosti pobočného spolku nemůže nic změnit ani skutečnost, že v poměrech projednávané věci nebyl pobočný spolek založen stanovami hlavního spolku (když měl dokonce vzniknout dříve než spolek hlavní). Podstatné je, že se stal pobočným spolkem na základě přechodných ustanovení občanského zákoníku (§ 3045 odst. 2 o. z.), a proto je na něj nutné vztáhnout úpravu § 228 a násl. o. z.

Pro posouzení dané věci je rozhodné znění stanov účinných ke dni přijetí napadeného usnesení o vystoupení. Stanovy hlavního spolku účinné v době přijetí napadeného usnesení sice možnost ukončení činnosti jednoty v hlavním spolku obecně připouštěly (po vypořádání všech závazků jednoty vůči spolku), neupravovaly však konkrétní podmínky a pravidla, za jakých se takové ukončení mohlo uskutečnit, a neurčily, který orgán o něm mohl rozhodnout. Rozhodla-li valná hromada pobočného spolku i přes tuto skutečnost, že pobočný spolek z hlavního spolku vystupuje a jako pobočný spolek vstupuje do jiného hlavního spolku, rozhodla v záležitosti, o které neměla působnost rozhodnout. Na napadené usnesení se proto hledí, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.). V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby přitom rozhodne soud i bez návrhu o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3526/2022, ze dne 10. 1. 2023

27.03.2023 00:01

Účinky právní moci rozhodnutí o jmenování hmotněprávního opatrovníka

Rozhodnutí, kterým soud jmenuje právnické osobě hmotněprávního opatrovníka, je s odkazem na § 27 z. ř. s. závazné pro každého. Rozšiřuje-li pak § 27 z. ř. s. subjektivní meze právní moci rozhodnutí, kterým soud jmenuje právnické osobě hmotněprávního opatrovníka, na všechny, potom takto rozšířené účinky právní moci musí působit i vůči soudům (§ 159a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.). Přezkum „správnosti“ pravomocného rozhodnutí soudu o jmenování hmotněprávního opatrovníka je tedy vyhrazen pouze řízením o mimořádných opravných prostředcích uplatněných proti takovému (pravomocnému) rozhodnutí.

Obecně platí, že nepřichází v úvahu, aby soud jmenoval kolizního opatrovníka (§ 165 odst. 2 o. z.) s tím, že je oprávněn zastupovat právnickou osobu při všech právních jednáních, resp. že na něj přechází veškerá působnost statutárního orgánu (nenastane-li zcela výjimečná situace, kdy trvající střet zájmů brání členům statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu při jakýchkoliv právních jednáních). Jestliže však soud kolizního opatrovníka (§ 165 odst. 2 o. z.) pravomocně jmenuje, potom i kdyby rozsah jeho působnosti stanovil ve výroku rozhodnutí v rozporu s tímto příkazem, lze jeho rozhodnutí – poté, kdy nabylo právní moci – přezkoumávat výhradně v řízeních o mimořádných opravných prostředcích podaných proti takovému rozhodnutí. Jinak řečeno, soudům zásadně nepřísluší opětovně přezkoumávat, zda byl v pravomocném rozhodnutí o jmenování kolizního opatrovníka (§ 165 odst. 2 o. z.) „správně“ vymezen rozsah působnosti opatrovníka; výjimkou jsou pouze řízení o mimořádných opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí, kterým byl opatrovník jmenován, resp. rozhodnutím, v němž byl vymezen rozsah jeho působnosti.

Tím není nijak dotčen dřívější závěr dovolacího soudu, podle něhož funkce hmotněprávního opatrovníka může zaniknout i via facti, aniž by o tom soud rozhodoval soud, jakmile pominou důvody, pro které byl právnické osobě hmotněprávní opatrovník jmenován. V tomto případě soud totiž neposuzuje „správnost“ toho, že byl právnické osobě hmotněprávní opatrovník pravomocně jmenován, ani to, jak byl vymezen rozsah působnosti pravomocně jmenovaného kolizního opatrovníka. Soud zohledňuje pouze to, zda stále trvají (anebo již nepominuly) důvody, pro které byl právnické osobě hmotněprávní opatrovník jmenován. Tedy zda po právní moci rozhodnutí, kterým byl opatrovník jmenován, nenastala právní skutečnost, pro kterou dřívější důvod pro jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osoby odpadl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3039/2022, ze dne 19. 1. 2023

16.03.2023 00:00

K odvozené (a omezené) právní osobnosti pobočného spolku

Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že:

1) Pobočný spolek není členem hlavního spolku (je osobou založenou stanovami hlavního spolku, resp. způsobem těmito stanovami určeným). Proto se na něj nevztahují ustanovení o členství ve spolku (a to ani ustanovení o zániku členství ve spolku).

2) Právě proto, že pobočný spolek je založen buď přímo stanovami hlavního spolku, nebo způsobem těmito stanovami určeným (§ 219 o. z.), a jeho právní osobnost je odvozená od právní osobnosti hlavního spolku (§ 228 odst. 1 o. z.), nemůže vystoupit z hlavního spolku (a stát se samostatným spolkem) svým jednostranným právním jednáním (např. rozhodnutím členské schůze pobočného spolku), ledaže stanovy hlavního spolku určují jinak.

3) Ze stejného důvodu je vyloučen rovněž „vstup“ pobočného spolku do jiného hlavního spolku (v jehož důsledku by pobočný spolek přestal být pobočným spolkem „původního“ hlavního spolku a stal se pobočným spolkem jiného hlavního spolku).

4) Řečené nebrání tomu, aby stanovy hlavního spolku umožnily přeměnu pobočného spolku a určily podmínky a pravidla, za jakých se taková přeměna uskuteční a který orgán o ní rozhodne (§ 219 o. z.).

Na závěru o odvozené (a omezené) právní osobnosti pobočného spolku nemůže nic změnit ani skutečnost, že v poměrech projednávané věci nebyl pobočný spolek založen stanovami hlavního spolku, nýbrž se stal pobočným spolkem na základě přechodných ustanovení občanského zákoníku (§ 3045 odst. 2 o. z.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3533/2022, ze dne 15. 12. 2022

10.03.2023 00:05

ÚS: Povinnost soudů hodnotit překážky střídavé péče

I. Při rozhodování o péči o nezletilé jsou obecné soudy povinny vyvarovat se paušálních (a v obecné rovině nevalidních) argumentů proti střídavé péči jako je útlý věk dítěte, stabilita výchovného prostředí, adaptační náročnost střídání, špatná komunikace rodičů, vzdálenost bydlišť rodičů, pracovní vytíženost jednoho z rodičů, pomoc příbuzných s péčí o dítě či odmítavý postoj psychologů; bez vypořádání konkrétních okolností stojících (při totožné kompetenci obou rodičů a dobrém vztahu dítěte k nim) střídavé péči na překážku obecné soudy nenaplňují ústavně zaručená práva účastníků plynoucí z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozdíl mezi výlučnou péčí o nezletilého, s širokou úpravou styku s nepečujícím rodičem, a střídavou (byť i nestejnoměrnou) péčí (třeba i stejného časového vymezení), není jen formální, je symbolicky a psychologicky důležitý nejen pro rodiče, ale i pro dítě samotné. Obecné soudy by při naplnění všech kritérií, vycházejících z čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, měly volit model střídavé (byť i nestejnoměrné) péče, neboť jen tím je rodičům zajištěno jejich rovnocenné postavení bez pocitu většího/menšího „oprávnění“ k dítěti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3350/22, ze dne 8. 2. 2023

08.03.2023 00:02

Způsob jednání právnické osoby založené (vzniklé) dle cizího práva

I. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je vystavěno na tzv. inkorporační zásadě, tedy na použití právního řádu, podle něhož právnická osoba vznikla.

Inkorporační zásada vychází z teze, že právní řád, podle něhož právnická osoba vznikla (byla založena), jí přiznává právní osobnost a způsobilost k právním jednáním; tímto právním řádem (osobním statutem) se řídí nejen právní osobnost a způsobilost k právním jednáním, ale rovněž otázky (demonstrativně) vypočtené v § 30 odst. 1 větě druhé zákona o mezinárodním právu soukromém, tedy (mimo jiné) i kdo za právnickou osobu jako její statutární orgán jedná.

Kromě určení statutárního orgánu (tj. orgánu, který za právnickou osobu právně jedná) se podle osobního statutu posuzuje i způsob, jakým členové statutárního orgánu za právnickou osobu jednají (tj. zda každý člen samostatně, či více členů společně apod.), jakož i důsledky nedodržení stanoveného způsobu jednání.

II. Pro zjištění obsahu cizího práva nestačí zjistit pouhý text právního předpisu [či (pouhou) jeho část], ale také informace o jeho výkladu (např. odbornou komentářovou literaturu, judikaturu apod.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1803/2021, ze dne 23. 11. 2022

24.02.2023 00:01

ÚS: Uložení pokuty za nerealizovaný styk rodiče s dítětem

Pokud krajský soud zvažoval změnu prvostupňového rozhodnutí, které bylo v souladu s přáním nezletilé, na rozhodnutí, které zcela odporovalo její vůli, měl nezletilou slyšet sám. Jedině tak mohl posoudit „opravdovost“ postojů nezletilé.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2355/22, ze dne 24. 1. 2023

03.02.2023 00:03

ÚS: Právo na určení advokáta Českou advokátní komorou

Absentuje-li nejenom legitimní cíl právní úpravy spočívající ve změně způsobu určení advokátů v případech, které nejsou odůvodněny příjmovými či majetkovými poměry, ale i jakákoli zmínka o tom, že by takový cíl byl vůbec zamýšlen, není možné posoudit způsobilost a vhodnost napadené právní úpravy v rámci prvního kroku testu proporcionality.

Rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení jako subsidiární formy právní pomoci je bezpochyby legitimním, žádoucím cílem, směřujícím k posílení ústavní záruky práva na právní pomoc.

Omezil-li zákonodárce právo žadatele obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby pouze na případy odůvodněné příjmovými či majetkovými poměry, porušil právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 44/21, ze dne 24. 1. 2023

27.01.2023 00:03

ÚS: Nárok na odměnu za právní zastupování

1. Postup obecných soudů, které se s námitkou stěžovatele, že žalobcem uplatněný nárok na odměnu za právní zastupování odporuje dobrým mravům, vypořádaly toliko strohým a značně zjednodušujícím konstatováním, že přiznání mimosmluvní odměny nelze poměřovat korektivem dobrých mravů, nebyl souladný s ustálenou judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, a za situace, kdy stěžovatel řádně uplatnil tuto dovolací námitku, bylo povinností Nejvyššího soudu se jí zabývat a řádně ji vypořádat, což se ovšem nestalo.

2. Ačkoliv se proto stěžovatel "stanoveným postupem", jak to vyžaduje čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny, domáhal svého tvrzeného práva, Nejvyšší soud v nyní posuzované věci nerozhodl "zákonem stanoveným způsobem" podle čl. 90 Ústavy. Tím bylo porušeno právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1190/22, ze dne 10. 1. 2023

13.01.2023 00:04

ÚS: Poplatek za pobyt v protialkoholní záchytné stanici

Jakkoli je cílem činnosti protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice primárně dohled nad bezpečnou detoxikací osoby, jde-li o vyšetření lékařem a o nezbytné služby s ním spojené, jedná se o úkony zdravotní služby, na jejichž bezplatné poskytnutí mají občané na základě veřejného zdravotního pojištění právo podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod, za podmínek, které stanoví zákon.

Napadené ustanovení § 89e písm. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je třeba vykládat tak, že „náklady na poskytnutou záchytnou službu“, které hradí její příjemce, jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické, dopravní ad.), a je nutno je oddělit od nákladů spojených se zdravotní péčí poskytnutou záchytnou stanicí (vstupní lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky ad.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Takto pojatý rozsah povinnosti příjemce záchytné služby hradit poskytovateli její náklady není v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny základních práv a svobod, neboť nepokrývá poskytování zdravotní služby ve smyslu § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Přestože záchytná služba nemá za cíl zajišťovat osobám zlepšení nebo zachování jejich zdravotního stavu a poskytuje pouze „nezbytnou péči směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací“ (§ 89a odst. 3), podléhá její složka, spjatá s lékařským vyšetřením, režimu bezplatného poskytování zdravotní péče podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod. Kritériem rozhodným pro úhradu těchto nákladů je pouze přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to v takové míře, která ve svém důsledku vede k tomu, že dotčená osoba nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, a musí jí být poskytnuta záchytná služba.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/21, ze dne 13. 12. 2022

29.12.2022 00:04

KS: Konkludentní souhlas s obecným užíváním účelové komunikace

Pokud vlastník posledního úseku slepé cesty, kterou jako celek nepochybně užívala veřejnost, jedná po dlouhou dobu tak, jako by jeho pozemek byl nedílnou součástí oné veřejné cesty, pak z takovéhoto jednání lze dovodit vlastníkův konkludentní souhlas s obecným užíváním předmětu jeho vlastnictví jako veřejně přístupné účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Není už pak třeba podrobně zkoumat a dokazovat, zda a v jakém rozsahu užívala veřejnost právě tento pozemek, tedy poslední úsek slepé cesty, například k otáčení vozidel.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, čj. 30 A 43/2020-180)*)

27.12.2022 00:02

ÚS: Umístění nezletilého dítěte do zařízení ochranné výchovy

Rozhoduje-li soud o umístění nezletilého dítěte do zařízení ochranné výchovy, je povinen zkoumat jak zákonné předpoklady, tak jeho nejlepší zájem; v opačném případě dojde k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s právy na ochranu rodinného života a výchovu dětí zaručenými v čl. 10 odst. 2, čl. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 412/22, ze dne 29. 11. 2022

12.12.2022 00:01

K (ne)závislosti smluv uzavíraných v případě tzv. smluveného rozvodu

Byla-li schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu rodičů uzavřená ve smyslu § 757 odst. 1 písm. b) o. z., není změna rozhodnutí soudu o schválení této dohody rodičů v době po rozvodu manželství sama o sobě důvodem k zániku smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů uzavřené ve smyslu § 757 odst. 1 písm. c) o. z. nebo ke změně či zániku práv a povinností z ní vyplývajících.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 783/2022, ze dne 27. 9. 2022

18.11.2022 00:03

ÚS: Zveřejňování majetkových přiznání zastupitelů obcí a krajů

I. V odkladu vykonatelnosti zrušujícího výroku nálezu Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 1 Ústavy České republiky a § 58 odst. 1 in fine zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nelze spatřovat příkaz orgánům veřejné moci, aby pokračovaly v porušování ústavně zaručených základních práv a svobod dotčených osob. V demokratickém právním státě podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky není bez dalšího přípustné, aby orgány veřejné moci používaly neústavní právní předpis nebo jeho ustanovení zrušené nálezem Ústavního soudu s odůvodněním, že vykonatelnost jeho zrušujícího výroku byla odložena, a porušovaly tak ústavně zaručená práva a svobody.

II. Přestože jsou zrušený právní předpis nebo jeho ustanovení až do vykonatelnosti zrušujícího výroku nálezu Ústavního soudu stále platnou a účinnou součástí právního řádu, byla již konstatována její neústavnost. Byl-li tímto důvodem její materiální rozpor se základními právy a svobodami, jsou orgány veřejné moci povinny tento právní předpis či jeho ustanovení v konkrétní věci nepoužít, popřípadě je použít nanejvýš zdrženlivým způsobem tak, aby nedošlo k dalšímu porušování ústavně zaručených základních práv a svobod.

III. Ochrana ústavnosti je úkolem nejen Ústavního soudu, ale i obecných soudů (čl. 4 Ústavy České republiky). Ty jsou povinny při svém rozhodování zohlednit rovněž nosné důvody zrušujícího výroku nálezu Ústavního soudu i před jeho vykonatelností, jde-li v daném řízení o zabránění dalšímu porušování ústavně zaručených základních práv a svobod nebo o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za ně.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 579/22, ze dne 18. 10. 2022