// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví

Spoluvlastnictví

26.10.2018 00:06

ÚS: Užívání společné věci bez právního důvodu

I. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu.

II. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení.

stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 48/18, ze dne 16. 10. 2018

10.05.2018 00:00

Negatorní žaloba spoluvlastníka vs. uspořádání poměrů mezi účastníky

Při řešení otázky, kdy spoluvlastníkovi náleží negatorní žaloba a kdy se má domáhat uspořádání poměrů mezi účastníky (§ 1139 o. z.) vždy půjde o individuální posouzení konkrétní věci. V zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy (§ 1126 a násl. o. z.); ruší-li však spoluvlastník užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, může se rušený bránit i negatorní žalobou (§ 1042 o. z.).

V některých případech se oba uvedené nároky prolínají (jde o obdobu jednočinného souběhu v trestním právu). Tak pokud např. jeden spoluvlastník trvale parkuje vozidla na stejném místě a druhý spoluvlastník s tím nesouhlasí, neboť má za to, že toto místo je třeba využít jinak, nebo protože chce na něm parkovat sám, půjde o spor o správu společné věci. Jestliže však takto zaparkované vozidlo též soustavně brání druhému spoluvlastníkovi v příjezdu do garáže, jde současně o rušení jeho práva, proti kterému se lze bránit negatorní žalobou. V takovém případě žalobce nežádá úpravu správy (užívání) společné věci, požaduje jen, aby mu druhý nebránil v příjezdu. Jeho právo přijíždět do garáže, pokud jízdou nějak závažně neruší právo dalšího spoluvlastníka, vyplývá přímo ze zákona; jde o právo věc v mezích spoluvlastnického podílu užívat. Může být omezeno jen další právní skutečností – např. rozhodnutím většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutím soudu.

V dané věci žalobce tvrdil, že mu žalovaný tím, že na společnou cestu staví traktor a další motorová vozidla, brání v průjezdu a v užívání garáže. Šlo tedy o poskytnutí ochrany proti žalovanému, který podle žalobního tvrzení jeho spoluvlastnické právo ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje; soud se měl zabývat otázkou, zda jednání žalovaného lze kvalifikovat jako rušení práva žalobce užívat v rámci spoluvlastnického podílu společnou věc a podle výsledku tohoto posouzení o věci rozhodnout. Pokud odvolací soud vyšel z toho, že žalobce se měl nejprve domáhat úpravy hospodaření se společnou věcí a teprve poté, kdy by žalovaný povinnosti z tohoto rozhodnutí plynoucí neplnil, se mohl bránit proti neoprávněným zásahům, je jeho rozhodnutí v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4995/2017, ze dne 31. 1. 2018

26.02.2018 00:01

Uspořádání poměrů spoluvlastníků při neshodě o užívání společné věci

I. V případě bytu (domu) odpovídá užitku ve smyslu § 1120 odst. 1 o. z., který věc přináší, nájemné, nikoliv však užívání věci samotné. Nájemné z bytu či domu tak podle pravidla obsaženého v § 1120 odst. 1 o. z. dělit lze, nikoliv však užívání (společné) věci.

Užívání společné věci náleží pojmově pod její správu a participace spoluvlastníků na užívání společné věci je ovládána principem majorizace. Případná korekce rozhodnutí většinového spoluvlastníka se pak může uskutečnit prostřednictvím rozhodnutí soudu podle hlediska slušného uvážení ve smyslu § 1139 odst. 1 o. z. Shodné oprávnění soudu se uplatní i tehdy, pokud se při rozhodování o správě společné věci nedosáhne většiny (§ 1139 odst. 2 o. z.).

II. Při rozhodování soudu podle hlediska slušného uvážení jde o to uspořádat poměry spoluvlastníků při neshodě o hospodaření se společnou věcí tak, aby byl respektován požadavek spravedlivého a racionálního řešení, které přinese do spoluvlastnických poměrů určitou stabilitu, a pokud možno zabrání možnosti vzniku dalších konfliktů.

Rozhodnutí soudu, jež bude výsledkem založeným na takovém uvážení, přitom bude vždy odrážet individuální okolnosti každého jednotlivého případu. Jakékoliv zevšeobecnění závěrů přijatých v konkrétním rozhodnutí pak bude pro rozhodovací praxi jen velmi obtížné a jejich přenositelnost do poměrů jiné právní věci omezená. To ostatně vyplývá z povahy hlediska „slušného uvážení“ jako relativně neurčitého právního pojmu obsaženého v dispozici právní normy, jež je vtělena do ustanovení § 1139 odst. 1 o. z. Bude proto vždy na soudu, aby v každém jednotlivém případě identifikoval všechny relevantní okolnosti, které by mohly mít pro jeho rozhodování význam, jejich váhu porovnal a vybral ty, popřípadě pouze jedinou, jimž s respektem k hledisku slušného uvážení přizná prioritu.

V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud jde o závěr, že hledisko slušného uvážení při určení způsobu užívání bytů ve společném domě bude naplněno tehdy, bude-li zachován několik desítek let trvající stav při užívání bytů v prvním patře společného domu žalobci, a této okolnosti bude dán přednostní význam před hlediskem výše spoluvlastnických podílů. Proti takové úvaze nelze nic namítat; vzniklý rozdíl lze případně kompenzovat náhradou. Za právně nevýznamný lze proto považovat argument žalovaných, že lze odlišným určením způsobu užívání bytů v prvním patře společného domu dosáhnout stavu, že žalobci na straně jedné a žalovaní na straně druhé budou společnou věc užívat téměř přesně ve shodě s výší jejich spoluvlastnických podílů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2725/2017, ze dne 5. 12. 2017

19.02.2018 00:02

Zrušení účasti jen některého ze „spolumajitelů“ obchodního podílu v s.r.o.

Postupem podle § 116 odst. 2 či § 148 odst. 1 obch. zák. nebylo možné zrušit účast jen některého ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.

Chce-li některý ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ukončit svoji „spoluúčast“ ve společnosti, tedy – jinými slovy – nechce-li již nadále být „spolumajitelem“ obchodního podílu, může se s ostatními „spolumajiteli“ dohodnout na zrušení „spolumajitelství“, popř. – nedojde-li k dohodě – může k jeho návrhu rozhodnout o zrušení „spolumajitelství“ soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1763/2016, ze dne 27. 11. 2017

16.01.2018 00:02

Soudní ochrana menšinového spoluvlastníka podle § 1130 o. z.

Ustanovení § 1130 o. z. poskytuje soudní ochranu přehlasovanému nebo opomenutému menšinovému spoluvlastníku před rozhodnutím většinového spoluvlastníka zpravidla tehdy, jde-li o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci (o záležitost mimořádné správy). Nelze vyloučit, že v závislosti na konkrétních okolnostech případu, zejména tam, kdy stav hrozící těžké újmy bude zcela zřejmý, bude možné soudní ochranu poskytnout výjimečně i tehdy, půjde-li o rozhodnutí v záležitosti běžné správy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 192/2017, ze dne 17. 10. 2017

18.12.2017 00:00

Náhrada z titulu vyloučení z užívání společné věci

Pokud je spoluvlastníkovi vymezen relevantní prostor v rámci užívání společné věci, který odpovídá výši jeho spoluvlastnického podílu, a pokud spoluvlastník takto vymezený prostor nevyužívá, nemůže se následně domáhat náhrady po ostatních spoluvlastnících z titulu vyloučení z užívání společné věci, neboť vyloučen z užívání není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3876/2017, ze dne 20. 9. 2017

27.09.2017 00:01

Posuzování nároků z porušení zákonného předkupního práva po 1. 1. 2014

Pro právní poměry, které se týkají věcných práv, k nimž patří zákonné předkupní právo podílových spoluvlastníků podle § 140 obč. zák., platí tzv. nepravá retroaktivita. Právní skutečnosti, s nimiž je spojen vznik těchto vztahů, jakož i další právní následky, nastaly-li před 1. 1. 2014, se posoudí podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Půjde-li o nároky z předkupního práva vzniklé a uplatněné před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, tj. do 31. 12. 2013, je pro jejich posouzení určující právní úprava účinná do 31. 12. 2013, i když k završení celého procesu mimosoudní nebo soudní cestou dojde po 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4817/2016, ze dne 26. 7. 2017

23.08.2017 00:01

Vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti vznikem bytového spoluvlastnictví

Má-li rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví vést toliko k přeměně existujícího domu na bytové vlastnictví, a nikoliv k výstavbě nových prostor (byť by tyto prostory mohly sloužit rovněž k bydlení), je zcela přiměřeným závěr, že rozhodnout o vypořádání spoluvlastnictví přeměnou na bytové vlastnictví může soud zpravidla jen za situace, kdy se v domě fakticky nachází alespoň dva byty (§ 1158 odst. 1 věta druhá o. z., § 1159, § 2236 odst. 1); v opačném případě tak vznik bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu o vypořádání spoluvlastnictví nepřichází do úvahy.

Byť rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví nemá představovat a zakládat výstavbu, nelze vyloučit vznik bytového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu toliko s tím, že by byla dána nutnost vynaložení určitých nákladů. Dovolací již v poměrech předchozí právní úpravy připustil, že i při přeměně podílového spoluvlastnictví na bytové jednotky se uplatní obecná úprava u nákladů při rozdělení společné věci; uvedený závěr byl vyjádřením přístupu, podle kterého zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením budovy na jednotky brání taková výše věcně odůvodněných nákladů, která je výrazně nepřiměřeně vysoká vzhledem k reálné hodnotě budovy. Při posuzování možnosti dělení budovy na jednotky tak je nutno vždy přihlížet k výši nákladů, jejich poměru k hodnotě budovy a stanovisku účastníků a jejich ochotě se na hrazení těchto nákladů podílet. Tyto závěry lze přitom přiměřeně vztáhnout i na přeměnu spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví podle § 1165 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5764/2016, ze dne 24. 5. 2017

17.07.2017 00:02

Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku v chráněné krajinné oblasti

Rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 a násl. o. z. je – z pohledu § 82 odst. 3 stavebního zákona – rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje vydání územního rozhodnutí; k rozdělení společného pozemku podle § 1143 a násl. o. z. se tak nevyžaduje vydání územního rozhodnutí. Není k němu proto třeba ani vydání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., které má být vydáváno právě k územnímu rozhodnutí.

Nicméně tvrdí-li účastník řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, že rozdělením pozemku dojde k poškození přírody či krajiny, toto tvrzení opře o konkrétní a relevantní skutečnosti a tím zpochybní účelnost dělení pozemku, musí se soud tímto tvrzením zabývat a podle okolností věci opatřit stanovisko orgánu ochrany přírody, k němuž při rozhodování přihlédne.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 586/2017, ze dne 26. 4. 2017

17.07.2017 00:01

K otázce snížení hodnoty společného pozemku jeho rozdělením

Rozdělení věci brání to, že by v jeho důsledku byla hodnota nově vzniklé věci, která by měla být účastníku přikázána, nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se mu dostalo jako náhrady za to, že pozbývá konkrétní podíl na věci. Takové rozdělení je sice možné, ovšem není „dobře možné“ ve smyslu § 1147 o. z. Může jít i o případ, kdy na nově vzniklých pozemcích nebude možno realizovat stejnou stavbu, jakou by bylo možno zřídit na původním nerozděleném pozemku (např. proto, že nově vzniklé pozemky budou příliš úzké), a součet cen obou nově vzniklých pozemků tak může být podstatně nižší, než cena původního pozemku (je třeba zjišťovat obvyklou, „tržní“ cenu).

V dané věci dovolatel uplatnil v odvolacím řízení (a také před soudem prvního stupně) námitku, že se v důsledku rozdělení společné nemovitosti podstatně sníží její hodnota. Základním předpokladem pro rozhodnutí o takovém tvrzení je zjištění obvyklé ceny celé nemovitosti, a její porovnání se součtem cen nově zřizovaných nemovitostí. To odvolací soud neučinil; jen uvedl, že rozdělení věci je třeba provést, je-li věc fakticky i funkčně dělitelná. V této části je tak rozhodnutí odvolacího soudu předčasné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 586/2017, ze dne 26. 4. 2017

13.07.2017 00:00

Kritérium účelného využití věci při vypořádání spoluvlastnictví

V rámci úvah, kdo ze spoluvlastníků by účelněji využíval předmět sporu o vypořádání spoluvlastnictví, je třeba upřednostnit využití spoluvlastníkem před využitím osobou blízkou účastníku. Na základě aplikace argumentu logického výkladu a maiori ad minus pak musí platit, že není-li pro přikázání věci v poměrech kritéria jejího účelného využití zásadně významný zájem osoby spoluvlastníkovi blízké, o to méně může být zohledněn zájem okruhu třetích osob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5421/2016, ze dne 12. 4. 2017

06.06.2017 00:01

Rozhodování o návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví

O návrhu na odklad zrušení spoluvlastnictví je vždy třeba rozhodnout samostatným výrokem.

Nárok na odklad zrušení spoluvlastnictví lze uplatnit jak v samostatném řízení, tak i v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; v takovém případě půjde o vzájemnou žalobu a vzhledem k jejich vzájemné souvislosti nebude soud moci rozhodnout o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, aniž by dříve či alespoň současně nerozhodl o žalobě na odklad zrušení spoluvlastnictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4604/2016, ze dne 28. 2. 2017

06.06.2017 00:00

Přiznání vyššího vyrovnávacího podílu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Zdravotní stav nemůže být v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví důvodem pro přiznání vyššího vyrovnávacího podílu, než jaký podle výše podílu spoluvlastníkovi náleží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4604/2016, ze dne 28. 2. 2017

29.05.2017 00:01

Přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníka bez přiměřené náhrady

Ustanovení § 1147 o. z. nevylučuje přikázání nemovitostí do vlastnictví spoluvlastníka bez stanovení přiměřené náhrady. Judikatura dovolacího soudu výjimečně připouští modifikaci náhrady, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Náhradu přitom lze pro rozpor s dobrými mravy nejen snížit, ale také nepřiznat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5124/2016, ze dne 28. 2. 2017

26.04.2017 00:00

Změna dohody spoluvlastníků o správě společné věci

I. Stejně jako závazek, i dohoda spoluvlastníků o správě společné věci může být změněna.

Pro případ, kdy se při rozhodování záležitosti týkající se společné věci nedosáhne potřebné většiny hlasů, dává zákon kterémukoli ze spoluvlastníků právo navrhnout, aby rozhodl soud, aniž by toto právo jakkoli dále podmiňoval (srovnej § 1129 odst. 1 a § 1139 odst. 2 o. z.).

II. Spoluvlastník se může podle § 1139 a násl. o. z. domáhat v soudním řízení změny uzavřené dohody o správě společné věci, i když je užívána třetí osobou.

V posuzované věci soudy vyšly mimo jiné z úvahy, že užívají-li nyní sporné prostory třetí osoby, je předčasné rozhodovat o způsobu jejich užívání (o jejich správě), patrně proto, že rozhodnutí nebude ihned realizovatelné. To není správný názor. Užívání sporných nebytových prostor třetími osobami sice představuje faktickou komplikaci, ovšem v případě, že je neoprávněné, samo o sobě nebrání pronájmu třetí osobě (vyklizení lze provést později, resp. lze s neoprávněnými uživateli uzavřít nájemní smlouvy odpovídající konkrétní úpravě vztahů mezi spoluvlastníky); je-li toto užívání oprávněné, pak rozhodnutí o jiném než dosavadním způsobu užívání může být významné při ukončení dosavadních nájemních vztahů nebo, v případě, že tyto vztahy prozatím nebude možné ukončit, se uplatní v okamžiku, kdy právo nájmu zanikne jinak. Je možná i novace nájemní smlouvy tak, aby vyhovovala tomu, co bude nadále závazné mezi spoluvlastníky. Vyhovění žalobě by tak samo o sobě nemuselo být podnětem ke sporu o vyklizení dosavadních uživatelů, ale mohlo by vést jen k úpravě nájemného a k jinému dělení nákladů a výnosů z něj. Úvaha o nutnosti nejprve vyklidit dosavadní uživatele a teprve potom řešit spor mezi spoluvlastníky tak není případná – lze se napřed domáhat soudní úpravy poměrů spoluvlastníků a poté vyklizení třetí osoby ze společné nemovité věci, lze však postupovat i opačně, je-li věc užívána bez právního důvodu.

III. Vlastnickou – vindikační nebo negatorní – žalobu může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva. Spoluvlastník nepotřebuje k podání žaloby na vyklizení souhlas ostatních spoluvlastníků; v řízení o takové žalobě ovšem budou moci žalované třetí osoby namítat, že jim svědčí právo založené ostatními spoluvlastníky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2792/2016, ze dne 25. 1. 2017

10.04.2017 00:00

Delší časový odstup při uplatnění předkupního práva

Delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva, a okamžikem, kdy spoluvlastník svůj nárok ze zákonného předkupního práva uplatnil, sám o sobě nečiní uplatnění zákonného předkupního práva rozporné s dobrými mravy, resp. není zjevným zneužitím práva; v poměrech konkrétní věci ovšem může delší časový odstup při uplatnění předkupního práva společně s dalšími podstatnými okolnostmi případu vést k závěru, že uplatnění nároku na učinění nabídky spoluvlastnického podílu ke koupi z důvodu porušení zákonného předkupního práva je zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z.

Při posuzování konkrétních okolností případu je však třeba mít vždy na paměti, že shledání výkonu předkupního práva jako rozporného s dobrými mravy, resp. jako zneužití práva, přichází do úvahy toliko výjimečně, kdy konkrétní okolnosti případu tomuto závěru jednoznačně nasvědčují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5064/2015, ze dne 17. 1. 2017

13.03.2017 00:01

Zpochybnění spoluvlastnického práva v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se může soudně domáhat jeden nebo více spoluvlastníků; tohoto řízení se musí účastnit všichni spoluvlastníci. Pro vyhovění žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nejdříve nezbytné zodpovědět předběžnou otázku, zdali jsou všichni spoluvlastníci účastníky řízení, přičemž obzvláště v situaci, kdy je zpochybněno spoluvlastnické právo některého z účastníků, je nezbytné se i s touto otázkou řádně vypořádat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5180/2016, ze dne 14. 12. 2016

06.02.2017 00:02

Vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů při zrušení spoluvlastnictví

Pokud některý z účastníků řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (§ 1143 a násl. o. z.) řádně uplatní nárok na tzv. širší vypořádání (§ 1148 odst. 1 o. z.), nelze o vzájemných platebních povinnostech účastníků rozhodnout jediným výrokem a provést započtení proti budoucímu nároku na zaplacení vyrovnávacího podílu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, ze dne 30. 11. 2016

28.11.2016 00:02

Zákonné předkupní právo mezi spoluvlastníky po 31. 12. 2013

Marným uplynutím jednoroční doby obsažené v § 3062 o. z. dochází k prekluzi zákonného předkupního práva spoluvlastníků podle § 140 obč. zák. Je však třeba důsledně odlišovat, zda v rámci plynutí této jednoroční doby byl z tvrzeného porušení předkupního práva uplatněn příslušný nárok, a pokud ano, pak který a jakým způsobem, či nikoliv.

Došlo-li v průběhu plynutí jednoroční doby stanovené v § 3062 o. z. k porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka podle § 140 obč. zák. a uplatnil-li u soudu dotčený spoluvlastník po právu příslušný nárok jemu plynoucí z dosavadní hmotněprávní úpravy, je nezbytné, aby soud o tomto nároku rozhodoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění; to neplatí, jestliže se dotčený spoluvlastník po 1. lednu 2015 domáhá určení spoluvlastnického práva k nemovitosti původního spoluvlastníka, neboť vzhledem k zániku zákonného předkupního spoluvlastnického práva k 1. lednu 2015 nemá již na podání takové žaloby naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 789/2016, ze dne 21. 9. 2016

07.11.2016 00:00

Vypořádání spoluvlastnictví nařízením dražby jen mezi spoluvlastníky

Nařízení veřejné dražby společné věci (jakož i dražby jen mezi spoluvlastníky) je možné až za situace, že není možné společnou věc rozdělit a není možné ji přikázat některému ze spoluvlastníků.

Nařízení dražby společné věci jen mezi spoluvlastníky není zvláštním způsobem vypořádání spoluvlastnictví, kterým by mohlo dojít k obejití zákonné posloupnosti, nýbrž toliko způsobem nařízeného prodeje společné věci v dražbě, kdy namísto veřejné dražby soud nařídí dražbu jen mezi spoluvlastníky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2208/2015, ze dne 3. 8. 2016