// Profipravo.cz / Obecná ustanovení občan. zák.

Obecná ustanovení občan. zák.

09.06.2010 00:01

K procesní subjektivitě Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR

I. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je právnickou osobou a má způsobilost být účastníkem řízení.

II. Zákon může stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou, nejen tím, že jej za právnickou osobu prohlásí, nýbrž i tím, že danému subjektu – přestože jej za právnickou osobu výslovně neoznačuje – přizná vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují; k těmto vlastnostem patří určení názvu a sídla, vlastní organizační struktura, vymezení orgánu, který je oprávněn právnickou osobu řídit a jednat jejím jménem (statutárního orgánu) a vlastní odpovědnost za majetkovou újmu způsobenou jinému.

Způsobilostí být účastníkem řízení (tzv. procesní subjektivitou) se rozumí způsobilost být nositelem procesních práv a povinností, které zákon přiznává, popř. ukládá účastníkům. Jde o způsobilost být subjektem procesněprávního vztahu jakožto jeden ze základních předpokladů pro vznik procesněprávního vztahu v zahájeném občanském soudním řízení. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti. Procesní subjektivita tak splývá se subjektivitou hmotněprávní. Ten, komu zákon přiznává způsobilost být účastníkem řízení, má v občanském soudním řízení stejné právní postavení (stejná procesní práva a povinnosti) jako ten, kdo je způsobilým účastníkem řízení z titulu své právní subjektivity. Zákon může přiznat způsobilost být účastníkem řízení výslovně (tak, že určitému subjektu způsobilost být účastníkem řízení přímo přizná), nebo jen tak, že s ním (mlčky) zachází jako se způsobilým účastníkem řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1899/2008, ze dne 25. 2. 2010

09.02.2010 00:00

K osobě blízké pro účely odpůrčí žaloby („nevlastní otec“)

Učiní-li dlužník, který je fyzickou osobou, odporovaný právní úkon s jinou fyzickou osobou nebo v její prospěch, vymezuje osoby jemu blízké ustanovení § 116 obč. zák.; jsou jimi jeho příbuzní v řadě přímé, sourozenci, manžel, jakož i jiné osoby, které jsou k dlužníku v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěl dlužník nebo taková osoba, druhý z nich důvodně pociťoval jako újmu vlastní.

V dané věci lze i ohledně nevlastního otce žalovaného dovodit, že jde o osobu, která je ve vztahu k žalovanému osobou blízkou ve smyslu ustanovení § 116 obč. zák. Tento blízký vztah lze dovodit z existence dlouholetého úzkého rodinného vztahu mezi uvedenými osobami a svědčí pro tento závěr i společné dlouholeté podnikání všech členů rodiny, tedy jejich společné majetkové zájmy. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že k převodu majetkového podílu z nevlastního otce žalovaného na žalovaného došlo ve stejné době jako k převodu majetkových podílů ostatních rodinných příslušníků na žalovaného, a to bezplatně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 403/2008, ze dne 21. 12. 2009

21.12.2009 00:01

Ke svépomoci při pokojném, avšak protiprávním stavu

Podstata svépomoci spočívá v tom, že si oprávněný subjekt vynucuje uskutečnění svého práva vlastní mocí a silou. V moderním právu je svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru. Ustanovení § 6 obč. zák, který upravuje tzv. dovolenou svépomoc, konstruuje svépomoc jako subjektivní právo ohrožené osoby k odvrácení bezprostředního a neoprávněného zásahu do práva. Dovolená svépomoc odpovídá mezím zákonného povolení a je tak okolností, jež vylučuje protiprávnost, v opačném případě, kdy z těchto mezí vybočuje, jde o exces, který nepožívá právní ochrany (tzv. nedovolená svépomoc). Občanský zákoník vychází z obecné zásady, že svépomoc je možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné. Vyplývá tak z doslovného znění ust. § 6 obč. zák., ale také z jeho systematického řazení ve vztahu k § 4 a § 5 obč. zák. Z toho také mimo jiné vyplývá, že ust. § 6 obč. zák. nedovoluje tzv. útočnou svépomoc. Pravomoc k realizaci soudního rozhodnutí má pouze soud, nikoli účastník řízení.

Svépomoc je tedy dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním stavu, který již určitou dobu trvá. Jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu daného případu, podmínky dovolené svépomoci podle ust. § 6 obč. zák. nebyly splněny.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 815/2008, ze dne 26. 11. 2009

21.12.2009 00:00

Ke stanovám zájmového sdružení právnických osob

Stanovy jsou smlouvou sui generis, jak Nejvyšší soud dovodil již v rozsudku ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003. I když tento závěr Nejvyšší soud učinil ke stanovám družstva, lze jej nepochybně vztáhnout i na stanovy zájmového sdružení právnických osob, neboť právní povaha stanov družstva a sdružení je shodná.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3196/2007, ze dne 20. 10. 2009

02.10.2009 00:01

K samostanému postoupení a započtení úroků z prodlení

Byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím. Úroky lze samostatně uznat a započíst, aniž by zároveň musela být uznána a započtena jistina, a mohou být i smluvně převedeny na jiného.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, ze dne 18. 8. 2009

21.09.2009 00:02

ÚS: Posouzení omezení způsobilosti k právním úkonům soudem

Analytická právní věta

Omezení způsobilosti k právním úkonům je závažným zásahem do osobnostní integrity, který je třeba zkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základních práv omezované osoby garantovaných čl. 5 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vyložených v rozsahu, který vymezuje lidská důstojnost. Vzhledem k tom, že Listina garantuje citovaná práva jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezení přikročit jen za účelem ochrany základních práv jiných osob anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku (tzv. imanentní omezení základních práv).

PRÁVNÍ VĚTY

G. Dürig zformuloval proslulou teorii objektu. Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských „poměrů“, ale stává se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho interpretaci a aplikaci, tj. bez zohlednění jeho individuálních zájmů, resp. základních práv.

Jednotlivec je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně a šetření práv jednotlivce. Pojetí naší ústavnosti se přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních práv, lidská důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako součást kvality člověka, součást jeho lidství.

Výše vymezené pojetí lidské důstojnosti nutno promítnout i do sféry právní způsobilosti a má silné implikace i v oblasti způsobilosti k právním úkonům, neboť prostřednictvím způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti se uvádí v život ústavní garance právní subjektivity jednotlivce (čl. 5). Práva či nároky, které by postrádaly prostředek k ochraně jejich zachování, by byly jen prázdnými proklamacemi.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 557/09, ze dne 18.08.2009

10.03.2008 00:02

Ke splatnosti úroků z půjčky splácené ve splátkách při absenci dohody

Obecně platí, že příslušenství pohledávky sdílí její právní osud (§ 121 odst. 1 a 3 obč. zák.). Jestliže si účastníci smlouvy o půjčce, která měla být splácena ve splátkách, nedohodli splatnost úroků z půjčky, je pro určení okamžiku splatnosti úroků rozhodující, kdy nastala splatnost pohledávky samé.

Plnění pohledávky (dluhu) ve splátkách je v podstatě plněním po částech ve smyslu § 566 obč. zák. s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň je doba splatnosti celé pohledávky určena poslední splátkou.

Je-li v případě plnění ve splátkách určena splatnost celé pohledávky poslední splátkou, pak (při absenci jakéhokoli ujednání účastníků smlouvy o splatnosti úroků) jsou nutně i úroky splatné až v okamžiku splatnosti celé pohledávky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1631/2005, ze dne 30. 1. 2008

17.01.2008 00:02

K uplynutí lhůty podle § 13 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích

Pravidlo o počítání času zakotvené v § 122 odst. 3 obč. zák. (že v případech, kdy poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, posledním dnem lhůty se stává nejblíže následující pracovní den) má obecný význam.

Protože § 13 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích neobsahuje zvláštní úpravu běhu lhůt a současně tu chybí jakýkoli důvod pro odchýlení se od obecného pravidla, a konečně proto, že Ústavní soud v obdobné věci vyslovil právní názor, který umožňuje použití § 122 odst. 3 obč. zák., dospěl dovolací soud k závěru, že připadne-li poslední den lhůty podle § 13 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích na sobotu, neděli nebo svátek, uplyne tato lhůta teprve nejbližší následující pracovní den.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1857/2007, ze dne 28. 8. 2007

28.12.2007 00:02

K tzv. útočné svépomoci (vyklizení bytu mimo soudní výkon rozhodnutí)

Podle ust. § 6 obč. zák., jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

Podstata svépomoci spočívá v tom, že si oprávněný subjekt vynucuje uskutečnění svého práva vlastní mocí a silou. V moderním právu je svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru. Ustanovení § 6 obč. zák, který upravuje tzv. dovolenou svépomoc, konstruuje svépomoc jako subjektivní právo ohrožené osoby k odvrácení bezprostředního a neoprávněného zásahu do práva. Dovolená svépomoc odpovídá mezím zákonného povolení a je tak okolností, jež vylučuje protiprávnost, v opačném případě, kdy z těchto mezí vybočuje, jde o exces, který nepožívá právní ochrany (tzv. nedovolená svépomoc).

Občanský zákoník vychází z obecné zásady, že svépomoc je možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné. Vyplývá tak z doslovného znění ust. § 6 obč. zák., ale také z jeho systematického řazení ve vztahu k § 4 a § 5 obč. zák. Z toho také mimo jiné vyplývá, že ust. § 6 obč. zák. nedovoluje tzv. útočnou svépomoc.

Pravomoc k realizaci soudního rozhodnutí má pouze soud, nikoli účastník řízení, a z výsledků posuzovaného řízení rozhodně nevyplynulo, že by žalobkyni (pronajímatelce bytu) hrozil takový bezprostřední zásah do jejích práv, který by jí neumožňoval k realizaci svého práva na vyklizení bytu, přiznaného soudním rozhodnutím, užít standardní postup výkonem rozhodnutí podle ust. § 339 a násl. o. s. ř. Je tedy jednoznačné, že podmínky dovolené svépomoci nebyly splněny.

Z toho plyne, že zde nelze jednání žalobkyně považovat za tzv. dovolenou svépomoc, nýbrž za exces, a tedy i v tomto případě platí, že žalobkyně jakožto vlastnice bytu nebyla oprávněna vykonat právo jeho vyklizení mimo soudní výkon rozhodnutí (srov. 22 Cdo 1853/2000). Jestliže je třeba dosáhnout vyklizení bytu podle soudního rozhodnutí, zákon stanoví postup v ust. § 339 a násl. o. s. ř. v rámci soudního výkonu rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 365/2006, ze dne 6. 9. 2007

20.06.2007 00:00

K souhlasu s umístěním v léčebném zařízení a opuštění společné domácnosti (§ 474 ObčZ)

Souhlas zůstavitelky s umístěním v léčebném zařízení, ať už jakéhokoli typu, s ohledem na její vážný zdravotní stav nelze v posuzované věci vykládat jako úkon směřující k opuštění společné domácnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1999, sp.zn. 2 Cdon 1980/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 37, ročník 2000).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2336/2006, ze dne 15. 5. 2007

22.01.2007 00:00

K trvalému opuštění společné domácnosti

Trvalé opuštění společné domácnosti je nejen úkonem faktickým, nýbrž i úkonem právním (ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák.), a proto musí být také svobodným projevem vůle manžela, který domácnost opouští. O případ tohoto druhu nejde též v případě, že opuštění společné domácnosti je motivováno snahou vyhnout se neshodám, ke kterým mezi manžely před opuštěním společné domácnosti docházelo a jejich opakování bylo možné reálně očekávat. Tomu na roveň se klade i jednorázový manželský konflikt takového charakteru a intenzity (např. hrubý fyzický útok), který setrvání jednoho z manželů ve společné domácnosti činil do budoucna neúnosným.

Právní následky jednání směřujícího k opuštění společné domácnosti nastávají v době, kdy nájemce svoji vůli trvale opustit společnou domácnost projevil a realizoval. Nelze vyloučit situaci, že nájemce úmysl trvale opustit společnou domácnost pojme až po odchodu ze společné domácnosti nebo že vůli trvale opustit společnou domácnost nezrealizuje v jednom časovém období (srov. srov. 26 Cdo 396/2001, 26 Cdo 629/2002).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2313/2006, ze dne 5.12.2006

23.10.2006 00:01

Ke společné domácnosti ve smyslu § 115 a § 474 odst. 1 obč. zák.

Společnou domácností ve smyslu ustanovení § 115 a § 474 odst.1 obč. zák. se rozumí podle ustálené judikatury soudů soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod.

Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.) nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 683/2006, ze dne 14.9.2006

21.07.2006 00:00

K rozvazovací podmínce a k odstoupení

Splněním rozvazovací podmínky ve smyslu ust. § 36 obč. zák. nastává zánik již nastalých právních účinků smlouvy bez dalšího, aniž by bylo třeba dalšího jednostranného právního úkonu některého z účastníků smlouvy; naopak smluvní ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy spočívá v tom, že nastanou-li ve smlouvě okolnosti v ní předvídané, musí k nim přistoupit ještě jednostranný právní úkon - odstoupení od smlouvy.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3130/2005 ze dne 14. června 2006

20.06.2006 00:01

Ke „stavbě“ jako předmětu občanskoprávních vztahů

Zákon výslovně nestanoví, že by stavbou jako předmětem občanského práva mohla být jen stavba nadzemní; může to být i stavba podzemní (podzemní garáž, sklep) pokud může být samostatným předmětem právních vztahů (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. února 1923, sp. zn. Rv I 813/22).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 911/2005 ze dne 24. května 2006

19.05.2006 00:00

K současnému vedení více „společných domácností“

Pokud manželství trvá a manželé se podílejí na úhradě společných potřeb a žijí tedy v trvalém spotřebním společenství, založení další společné domácnosti jedním z manželů v jiném spotřebním společenství není možné z hlediska § 115 obč. zák. právně uznat (srov. stanovisko ze dne 10. června 1982, Cpj 163/84, uveřejněné pod č. 34 v sešitě č. 9 – 10 z roku 1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. sp. zn. 26 Cdo 1215/2003).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2827/2005 ze dne 5. dubna 2006

28.04.2006 00:00

Ke značné nerovnováze v právech z tzv. spotřebitelské smlouvy (§56 ObčZ)

Sjednání smluvní pokuty pro případ porušení závazku zájemce o prodej nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře informovat realitní kancelář předem o zamýšleném samostatném prodeji třetí osobě neznamená v posuzovaném případě takovou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků, která by mohla být považována (ve smyslu § 56 odst. 1 ObčZ) za značnou. Nelze též přehlédnout, že splnění tohoto závazku nemohlo prodejci činit žádné obtíže a bylo zcela v jeho moci.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 934/2004, ze dne 16. března 2006

14.04.2006 00:00

K příslušenství pohledávky a smluvní pokutě

I. Příslušenstvím pohledávky podle § 121 odst. 3 obč. zák. jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Toto ustanovení platí i pro oblast obchodních vztahů (§ 1 odst. 2 obch. zák.), protože obchodní zákoník sám neupravuje, co je třeba rozumět příslušenstvím pohledávky (srov. R 14/1998).

II. Příslušenství pohledávky nemusí být sice v návrhu na zahájení řízení přesně vyčísleno, ale musí být v návrhu uveden druh příslušenství, které žalobce podle § 121 odst. 3 obč. zák., požaduje, způsob, jímž lze určit jeho výši a den, od kterého má být soudem toto příslušenství přiznáno (srov. R 14/1998).

III. Smluvní pokuta netvoří příslušenství pohledávky. Jde o samostatný zajišťovací institut, který na rozdíl od úroků z prodlení vznikajícího jako nepříznivý právní důsledek při prodlení si smluvní strany musí včetně jeho výše písemně sjednat.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 22/2005, ze dne 15. února 2006

12.04.2006 00:00

K ostatkům zemřelých osob jako předmětu občanskoprávních vztahů

Pozůstatky zesnulých nemohou být předmětem občanskoprávních vztahů a tudíž ani vlastnické žaloby (srov. 22 Cdo 2773/2004). Návrhům domáhajících se vydání rozhodnutí, jež se týká nakládání s ostatky pochovaných nebo zpopelněných těl zemřelých osob, nelze vyhovět; takové žaloby se neopírají o žádné ustanovení občanského nebo jiného soukromoprávního předpisu, který by zakládal nárok pro určitou osobu blízkou na přemístění ostatků.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 685/2005, ze dne 9. března 2006

11.04.2006 00:01

K tenisovým dvorcům jako předmětu občanskoprávních vztahů

I. Tenisové dvorce nejsou stavbou ve smyslu § 119 odst. 2 a § 120 odst. 2 ObčZ.

II. Stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být stavební činností vytvořená stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1118/2005 ze dne 28. února 2006

10.04.2006 00:00

K výkladu pojmu „stavba“

V případě, že občanskoprávní předpisy používají pojem „stavba“, nelze obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů, neboť stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, směřující k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Pro účely občanského práva je pojem „stavba“nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu. „Stavba“, která není věcí podle § 119 ObčZ, je součástí pozemku (srov. rozsudek NS z 28. 1. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1395/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 1998, pod č. 68).

„Stavbou“ v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem této činnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, nikoli součást jiné věci (srov. 22 Cdo 52/2002).

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1118/2005 ze dne 28. února 2006