// Profipravo.cz / Kupní smlouva, prodej podniku
Kupní smlouva, prodej podniku
27.10.2011 00:00
K provizi u jiného než zákonem předpokládaného smluvního typu
Skutečnost, že sjednání úplaty (provize) u některých smluvních typů považuje obchodní zákoník ve smyslu § 269 odst. 1 obch. zák. za podstatnou část smlouvy, neznamená, že sjednání úplaty (provize) u jiných smluvních typů současně zakazuje. Sjednají-li si proto strany úplatu (provizi) ve smlouvě podřaditelné smluvnímu typu, u něhož zákon takové ujednání nepředpokládá, nejde z tohoto důvodu o právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu s důsledkem neplatnosti právního úkonu podle § 39 obč. zák.
Závěr o tom, že se právní úkon, jímž je sjednána úplata (provize), příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.) nebo že výkon práva na úplatu (provizi) nepožívá právní ochrany, nemůže obstát, je-li založen na tom, že právní úprava příslušného smluvního typu pojem úplaty (provize) nezná, nýbrž musí spočívat v posouzení obsahu smluvního ujednání a souvisejících okolností, za nichž byla smlouva uzavřena.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1567/2011, ze dne 26. 7. 2011
18.10.2011 00:01
Ke vkladu podniku nebo jeho části do základního kapitálu obchodní společnosti
I. Pohledávky, které při prodeji podniku či jeho části přecházejí na kupujícího, ve smlouvě identifikovány být nemusí, stejně jako nemusí být konkretizovány přecházející závazky (§ 477 odst. 1 obch. zák.). To platí též pro vklad podniku či jeho části do základního kapitálu obchodní společnosti.
II. Není-li předmětem smlouvy podnik jako celek či část podniku jako samostatná organizační jednotka, nemá smlouva povahu smlouvy o prodeji podniku (jeho části), jež je jako smluvní typ upravena v obchodním zákoníku, a proto v takovém případě nenastávají ani účinky s touto smlouvou spojené.
Tyto závěry se vzhledem k ustanovení § 59 odst. 4 obch. zák. (v nyní účinném znění jde o odstavec 5) uplatní též v poměrech projednávané věci, neboť s přiměřeným použitím ustanovení o smlouvě o prodeji podniku na vklad podniku či jeho části se pojí požadavek, aby při vkladu podniku či jeho části do základního jmění obchodní společnosti byly respektovány obligatorní náležitosti tohoto smluvního typu (po novele provedené s účinnosti od 1. ledna 2001 zákonem č. 370/2000 Sb. užívá obchodní zákoník pojem „základní kapitál“ a ke vkladu podniku dochází podle § 59 odst. 5 obch. zák. smlouvou o vkladu podniku).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3019/2009, ze dne 27. 9. 2011
03.08.2011 00:00
K projevu vůle účastníků uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny
Použití § 448 odst. 2 obch. zák. o ceně obvyklé nastupuje jen za podmínky, že kupní smlouva je platná podle § 409 odst. 2 obch. zák., tedy že smlouva obsahuje buď ujednání o ceně nebo o způsobu jejího určení anebo že strany chtějí uzavřít kupní smlouvu bez určení ceny.
Dovolatel se mýlí, považuje-li za možné dovodit nepřímý způsob určení kupní ceny (pouze) z okolností při uzavírání smlouvy, z nichž je zřejmá vůle účastníků uzavřít ji i bez určení ceny. Ustanovení § 409 odst. 2 obch. zák. zcela jednoznačně vymezuje, že není-li ve smlouvě kupní cena dohodnuta a není v ní ani stanoven způsob jejího dodatečného určení, je jedinou možností, jak naplnit požadavek zákona ohledně kupní ceny a aplikovat tak § 448 odst. 2 obch. zák., aby strany ve smlouvě projevily vůli ji uzavřít i bez určení kupní ceny.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5200/2009, ze dne 12. 4. 2011
01.08.2011 00:00
K vadnému plnění z kupní smlouvy („rok výroby automobilu“)
Podle § 420 obch. zák. je prodávající povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva. Pokud prodávající poruší povinnosti stanovené v § 420 obch. zák., má zboží vady.
Pokud kupní smlouva, uzavřená podle obchodního zákoníku, obsahovala ujednání, že rok výroby předmětného automobilu byl 2007, přičemž ve skutečnosti byl vůz vyroben v roce 2006, je nutné dospět k závěru, že prodávající dodala kupující vadné plnění a kupující z toho titulu vzniklo právo z odpovědnosti za vady.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1847/2009, ze dne 28. 6. 2011
26.04.2011 00:01
K posouzení povahy smlouvy (nájem podniku vs. nájem nebytových prostor)
I. Pro posouzení povahy smlouvy z hlediska její příslušnosti k určitému smluvnímu typu je rozhodné nikoliv její označení, nýbrž její obsah.
II. Označení smlouvy (o "pronájmu podniku"), prohlášení pronajímatele v jejím článku 1, že provozuje taneční a hudební klub s občerstvením v tam označeném objektu, že tento klub z důvodů změny žánru produkcí přenechává dočasně nájemci k provozování hostinské činnosti na jeho vlastní účet a nebezpečí a že pronajímatel, který doposud provozoval klub sám, seznámil nájemce se všemi záležitostmi týkajícími se jeho provozu, zejména s časovým rozvržením služeb a s jejich obsahem a tržbami za jednotlivé služby, skutečnost, že předmětem nájmu byl podle článku 2 písm. c) smlouvy též „obchodní název Vagon“, a text v posledním odstavci článku 2, podle něhož nájemce taneční a hudební klub s občerstvením do svého nájmu přijímá a zavazuje se ho svým jménem a na svůj účet a odpovědnost provozovat, rozhodně znakům smlouvy o nájmu podniku odpovídají.
Není rozumného důvodu, proč by zábavní podnik nemohl být podnikem ve smyslu obchodního zákoníku, ba naopak, je logické, že jím zpravidla bude.
III. Podnik ve smyslu obchodního zákoníku je třeba chápat jako ucelený a organizovaný soubor podnikání, jako svébytný ekonomický organismus, jenž sestává ze složky hmotné (věcí nemovitých a movitých), složky nehmotné (pohledávek a jiných majetkových hodnot, např. práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví) a složky osobní (lidských zdrojů, jež jsou k dispozici, zejména jejich kvality). Ze zákonné definice podniku nelze ovšem dovodit, že pojmovou náležitostí podniku je přítomnost všech těchto složek podnikání, není proto vyloučeno, že určitý podnik – vzhledem ke specifikům příslušného podnikání – nebude všechny tyto komponenty obsahovat. Co všechno tvoří podnik, bude tedy záviset především na povaze příslušného podnikání, a v rámci toho, co je takto objektivně podmíněno, též na vůli podnikatele. V každém případě však musí být podnik funkčním ekonomickým organismem, způsobilým k realizaci příslušného podnikatelského záměru.
Nelze tedy dovozovat závěr o tom, že podle obsahu nešlo o smlouvu o nájmu podniku, ze samotné skutečnosti, že posuzovaná smlouva zjevně nepočítá s tím, že by tu byly práva a závazky náležející k pronajatému podniku, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, které by přešly účinností smlouvy na nájemce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 37/2010, ze dne 31. 3. 2011
09.03.2011 00:00
K existenci zjevné vady; k oznamování vad díla
I. Za zjevné vady je možno považovat jen takové, jejichž existence je kupujícímu, popř. objednateli, zřejmá na pohled, případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Za zjevné vady nelze považovat ty vady, jejichž existenci by musel kupující nebo objednatel zjišťovat prohlídkou spojenou s destrukcí zboží nebo díla, popř. vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla (srov. NS ČR sp. zn. 32 Odo 1387/2005).
II. Lhůtu uvedenou pod písmenem a) v § 562 odst. 2 obch. zák. lze využít jak pro vady zjevné, tak pro vady skryté; její uplatnění však je omezeno ustanovením písmena b) tohoto ustanovení. Pokud totiž např. objednatel u zjevných vad nesplnil povinnost uloženou v § 562 odst. 1, a neprohlédl předmět díla co nejdříve po předání, ani nezařídil jeho prohlídku, nelze ustanovení písmena a) použít. Na jiném principu je založena lhůta k oznámení vad pro skryté vady. Pro jejich oznámení je určena maximální lhůta a současně povinnost vynaložit potřebnou péči na jejich zjištění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1040/2009, ze dne 24. 8. 2010
18.01.2011 20:54
Rc 105/2010
Sjednal-li prodávající s kupujícím výhradu vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 445 obch. zák. ve znění účinném do 31.12. 2004 a porušil-li kupující závazek zaplatit řádně a včas sjednanou kupní cenu, stojí prodávající před volbou, zda od kupní smlouvy odstoupí a bude požadovat vrácení věcí, k nimž uplatnil výhradu vlastnického práva, nebo zda ve smluvním vztahu s kupujícím nadále setrvá a bude vymáhat úhradu kupní ceny. Uplatnění jednoho z těchto práv vylučuje uplatnění druhého.
Prodávající, který nejprve žádal zaplacení kupní ceny, však může takto provedenou volbu změnit a poté uplatnit právo na vydání věci; v obráceném pořadí změna volby možná není.
V poměrech konkursu prohlášeného podle zákona č. 328/1991 Sb. se výhrada vlastnického práva prosazuje prostřednictvím úpravy obsažené v § 14 odst. 4 uvedeného zákona (ve znění účinném do 31.12. 2007).
Výhrada vlastnického práva může být platně sjednána i u věcí druhově určených.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1028/2007)
06.01.2011 00:02
K odpovědnosti převodce ze smlouvy o převodu obchodního podílu
Smlouva o úplatném převodu obchodního podílu není kupní smlouvou podle ustanovení § 409 a násl obch. zák., proto na takový převod nelze – přímo – vztáhnout právní úpravu odpovědnosti za vady zboží.
Při úplatném převodu obchodního podílu je však možná analogická aplikace ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., je tedy možné na takový převod aplikovat – v rozsahu vyplývajícím ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. – právní úpravu odpovědnosti za vady z kupní smlouvy podle obchodního zákoníku per analogiam.
Vzhledem k uvedenému závěru se dovolací soud zabýval i tím, v jakém rozsahu lze při analogické aplikaci právní úpravy § 13 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. právní úpravu odpovědnosti za vady zboží při úplatném převodu obchodního podílu použít.
K tomu Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obchodní podíl jako předmět převodu rozhodně nelze ztotožňovat se zbožím. Tento závěr lze učinit především z toho, že zatímco u zboží lze, jak vyplývá z ustanovení § 420 odst. 2 obch. zák., vycházet při posuzování případných vad z toho, že zboží musí mít jakost a provedení jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě, nebo není-li tento účel ve smlouvě stanoven, pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla užívá, u obchodního podílu z účelu užití vzhledem k jeho individuální povaze zásadně vycházet nelze. Nepochybně však je možné, aby si strany smlouvy o převodu obchodního podílu dohodly, jaké „vlastnosti“ musí obchodní podíl, resp. – zprostředkovaně – podnik společnosti, o jejíž obchodní podíl jde, mít. Pokud jde o takové dohodnuté (vymíněné) vlastnosti obchodního podílu (k němu příslušejícího podniku), lze podle přesvědčení Nejvyššího soudu, právní úpravu odpovědnosti za vady zboží použít.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5452/2008, ze dne 26. 10. 2010
04.01.2011 00:02
Ke sjednání výhrady vlastnického práva v rámcové inominátní smlouvě
Ačkoliv je ustanovení § 445 obch. zák. týkající se výhrady vlastnického práva systematicky řazeno mezi ustanovení o kupní smlouvě, přičemž jde o tzv. vedlejší ujednání ke kupní smlouvě, závěr, podle něhož musí být výhrada vlastnického práva sjednána (pouze) v kupní smlouvě, z textu uvedeného ustanovení nevyplývá a nelze jej dovodit ani výkladem zkoumaného ustanovení.
Je-li účelem institutu výhrady vlastnického práva ochrana práva prodávajícího na zaplacení kupní ceny, jehož je dosaženo tím, že prodávající vlastnické právo k převáděné věci pozbývá (není-li dohodnuto jinak) až úplným zaplacením kupní ceny, pak dosažení tohoto účelu nijak nebrání, bude-li výhrada vlastnického práva sjednána (kdykoliv) předtím, než k převodu vlastnického práva ke zboží z prodávajícího na kupujícího dojde.
Jinak řečeno není rozhodné, zda ke sjednání výhrady vlastnického práva dojde přímo v kupní smlouvě, jejím dodatku, či např. v rámcové smlouvě, jež je svou povahou smlouvou inominátní, je-li dostatečně konkrétně vymezen předmět, jehož se daná výhrada vlastnického práva týká, a předchází-li sjednání této výhrady samotnému převodu vlastnického práva
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3863/2009, ze dne 29. 11. 2010
27.12.2010 00:01
K převodu závazků při prodeji podniku z konkursní podstaty
Na základě smlouvy uzavřené podle ustanovení 27a ZKV může dojít pouze k převodu existujících aktiv, s tím, že z úpadce na nabyvatele přechází rovněž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy; smlouvou uzavřenou podle § 27a ZKV nemohou na nabyvatele přejít závazky související s převáděným podnikem (bez ohledu na to, zda jde o závazky vzniklé před nebo po prohlášení konkursu).
Již z dikce ustanovení § 27a ZKV plyne, že právní úprava prodeje podniku v konkursu se liší od obecné úpravy prodeje podniku dle § 476 a násl. obch. zák. potud, že převoditelné jsou pouze věci, práva a jiné majetkové hodnoty tvořící podnik (aktiva), nikoliv však závazky (vzniklé do účinnosti smlouvy). S totožnou konstrukcí počítá pro insolvenční řízení i § 290 zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Názor, podle něhož ustanovení § 27a ZKV smluvní převod závazků nezakazuje, správný není.
V poměrech projednávané věci nelze vzhledem ke sjednání jednotné, pevně stanovené ceny přisvědčit ani argumentaci dovolatelky o oddělitelnosti části smlouvy týkající se závazků úpadkyně od zbývajícího obsahu smlouvy. Závěr, že smlouva, kterou byly převedeny taktéž závazky úpadkyně, je - pro rozpor jejího obsahu s § 27a ZKV - absolutně neplatná jako celek (§ 39 obč. zák.), shledává proto Nejvyšší soud přiléhavým (k důsledku sjednání jednotné ceny pro stanovení rozsahu neplatnosti smlouvy srov. R 67/2004).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, ze dne 10. 11. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
27.12.2010 00:01
K žalobě na vydání podniku zpět do konkursní podstaty
V případě povinnosti vrátit si oboustranně plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy jde v režimu § 457 obč. zák. o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek, kdy požadavek jedné smluvní strany, aby jí bylo druhou smluvní stranou vráceno plnění, jež jí poskytla, může uspět, jen je-li žadatelem navenek deklarována i připravenost vrátit to, co na základě takové smlouvy obdržel od druhé smluvní strany on sám. Jde-li o žalobu, musí se tento závazek promítnout i do znění žalobního návrhu (petitu). To platí i případě, že jeden nebo oba účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy jsou v konkursu.
I nárok správce konkursní podstaty na vydání (vrácení) podniku, opírající se o neplatnost smlouvy o prodeji podniku, je proto nárokem podmíněným ze zákona závazkem vrátit žalovanému to, co se mu dostalo od žalovaného za podnik, jehož vydání se domáhá; jinak by totiž byla konkursní podstata i nadále bezdůvodně obohacena (v rozporu s ustanovením § 457 obč. zák.). Pokud žalobní návrh sám neumožňuje soudu, aby vzájemnou vázanost nároků mohl vyjádřit ve výroku rozsudku, nemůže žaloba uspět.
Toto pravidlo se plně prosadí i v projednávané věci. Pohledávka žalované na vrácení kupní ceny je přitom pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Nepodmínil-li správce konkursní podstaty povinnost žalované vydat podnik do konkursní podstaty úpadkyně svou povinností vrátit žalované částku, kterou jako cenu podniku do konkursní podstaty zaplatila, nemůže být se svou žalobou úspěšný.
Lze dodat, že má-li žalovaná vydat předmět žaloby (zpět) do konkursní podstaty úpadkyně, pak je třeba, aby tato skutečnost (tj. že jde o vydání do konkursní podstaty) byla výslovně vyjádřena též ve výroku soudního rozhodnutí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1599/2008, ze dne 10. 11. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
07.09.2010 00:00
K dohodě o odstranění vad objednatelem na náklady zhotovitele
Dohoda, že objednatel sám provede opravu díla (vadně) zhotoveného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku a zhotovitel mu uhradí vynaložené náklady, je v rovině právní plně možná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2264/2008, ze dne 28. 7. 2010
18.08.2010 00:00
K výši nároku na slevu z ceny díla
Nárok na slevu z ceny díla odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami (§ 564 v návaznosti na § 439 odst. 1 obchod. zák). Z uvedeného ustanovení a z posouzení konkrétních okolností v souzené věci vyplývá, že základem pro zjištění výše slevy z ceny je hodnota vadného zboží (díla) oproti hodnotě bezvadného zboží (díla) ve sjednané době plnění.
Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu. Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1991/2008, ze dne 23. 6. 2010
29.07.2010 00:01
K aplikaci ust. § 446 obch. zák. ve vazbě na ust. § 18 odst. 3 ZKV
Zákon o konkursu a vyrovnání svěřuje oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty správci, který je z tohoto důvodu také jako jediný (ponecháme-li stranou pro účely dalšího výkladu osobu úpadce, pro kterého tento zákon zavádí zvláštní režim - srov. § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) oprávněn činit ohledně tohoto majetku právní úkony. Nakládala-li by s věcí, právem nebo majetkovou hodnotou pojatou do soupisu jiná osoba než správce nebo ten, komu dal správce k nakládání souhlas (tj. osoba, jež by nebýt soupisu byla k takové dispozici oprávněna, typicky vlastník sepsané věci odlišný od úpadce), šlo by o úkony absolutně neplatné podle ustanovení § 39 obč. zák. V takovém případě by se přitom nepochybně nemohly uplatnit ani účinky ustanovení § 446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka, jehož užití přichází v úvahu právě jen tehdy, převádí-li prodávající na kupujícího neoprávněně cizí věc (ve vlastnictví třetí osoby). Týž závěr se prosadí např. ve vztahu k prodeji zboží, který prodávající jako vlastník uskutečnil v rozporu se zákazem se zbožím nakládat, zformulovaným (pro něj) ve vykonatelném předběžném opatření (srov. § 76f o. s. ř.).
Nemůže-li však třetí osoba nakládat s věcí, která byla zahrnuta do soupisu majetku konkursní podstaty, již z toho důvodu, že není jejím vlastníkem, je kupní smlouva, kterou taková osoba (jako prodávající) uzavře, absolutně neplatná nikoli pro rozpor s ustanovením § 18 odst. 3 ZKV, ale proto, že převodce není nositelem převáděného práva. Ustanovení § 18 odst. 3 ZKV (a z něj vyplývající zákaz nakládání s majetkem podstaty pro jiné osoby než správce konkursní podstaty, případně osobu, jíž k tomu dal správce souhlas) tedy na situaci, kdy prodávající převádí na kupujícího neoprávněně cizí věc (ve vlastnictví třetí osoby) - bez zřetele k tomu, že taková věc byla správcem zahrnuta do konkursní podstaty úpadce - nedopadá a nebrání proto ani aplikaci ustanovení § 446 obch. zák. na nabytí vlastnického práva k prodávané věci kupujícím.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 583/2008, ze dne 25. 2. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
15.07.2010 00:02
K souhlasu společníků nebo valné hromady s prodejem podniku
Požadavek písemného souhlasu společníků nebo valné hromady společnosti předepsaný ustanovením § 67a obch. zák., v rozhodném znění účinném do 31. prosince 2001, postihuje obě smluvní strany smlouvy o prodeji podniku (prodávajícího i kupujícího).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3023/2007, ze dne 31. 3. 2010
08.06.2010 00:00
K aktivní věcné legitimaci k vymáhání (doplatku) kupní ceny
Je-li žalobou uplatněn nárok na doplatek kupní ceny podle uzavřené kupní smlouvy, má aktivní věcnou legitimaci k vymáhání takového práva prodávající a otázka vlastnictví prodávané věci je z hlediska posouzení aktivní věcné legitimace k uplatnění práva na doplatek kupní ceny nerozhodná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2919/2008, ze dne 29. 9. 2009
08.05.2010 22:07
Rc 67/2009
Ustanovení § 446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka nelze použít pro nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008)
08.05.2010 22:00
Rc 68/2009
Závazek kupujícího převzetí závazky související s podnikem ve smyslu § 476 odst. 1 obch. zák. se týká závazků vůči třetím osobám, nikoliv závazků uvnitř podniku, kterými jsou i závazky vyplývající z pracovněprávních vztahů podnikatele vůči zaměstnancům podniku; přechod těchto práv a povinností je upraven v ustanovení § 480 obch. zák. a § 249 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb. (nyní v § 338 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb.).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008)
18.02.2010 00:01
K účinkům výhrady vlastnického práva
I. Výhrada vlastnického práva (pactum reservati dominii) je vedlejší smluvní ujednání při úplatných smlouvách, kterým se okamžik převodu vlastnického práva neváže na čas, s nímž ho právní předpisy obvykle spojují, ale na dobu pozdější, odloženou na úplné zaplacení ceny převáděného předmětu, resp. na poskytnutí ujednaného protiplnění. V důsledku toho nabyvatel nabývá předmět plnění jeho převzetím do pouhé detence a nabytí vlastnického práva je úmluvou stran suspendováno na dobu pozdější. Dokud tedy výhrada vlastnického práva ve prospěch zcizitele trvá, nemůže nabyvatel s věcí volně nakládat a na věc se ve vztahu k němu hledí jako na věc cizí, která je nabyvateli jen svěřena. Jde o ujednání o určení doby nabytí vlastnictví (úmluva o převodu certo tempore).
II. Poruší-li kupující závazek zaplatit řádně a včas sjednanou kupní cenu, stojí prodávající před volbou, zda od kupní smlouvy odstoupí (nebude-li mezi stranami ujednáno něco jiného, učiní tak na základě ustanovení § 517 obč. zák.) a bude požadovat vrácení věcí, k nimž uplatnil výhradu vlastnického práva, nebo zda ve smluvním vztahu s kupujícím nadále setrvá a bude vymáhat úhradu kupní ceny.
Jelikož uplatnění jednoho z těchto práv vylučuje uplatnění druhého, není pochybnost, že prodávající může jen volit mezi nimi, nikoli uplatnit obě tato subjektivní práva současně. Připouští se nicméně, aby prodávající, který nejprve žádal zaplacení kupní ceny, již provedenou volbu případně změnil, od uplatňování subjektivního práva na zaplacení upustil, odstoupil od kupní smlouvy a poté začal uplatňovat právo na vydání věci.
V obráceném pořadí změna volby možná není, neboť povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu účinky odstoupení od smlouvy zaniká. Výhrada vlastnického práva může být platně sjednána i u věcí genericky (druhově) určených (u genericky určených věcí má pro platnost a trvání výhrady význam jejich dostatečné odlišení od jiných věcí téhož druhu, např. odděleným uložením či uskladněním, zvláštním označením apod.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1028/2007, ze dne 30. 7. 2009
03.12.2009 00:01
Ke zpeněžení úpadcova „podniku“ za trvání konkursu jako celku
Z ustanovení § 27 odst. 1 a § 27a ZKV plyne, že při zpeněžení věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží k provozování úpadcova podniku, jednou smlouvou, dojde pouze k převodu existujících aktiv. K přechodu závazků týkajících se podniku, jenž se prosazuje v obecné úpravě, nedochází (až na výslovně zmíněné - v § 27a ZKV - práva a povinnosti z pracovně právních vztahů /i to jen s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy/).
Pro účely zpeněžování veškerého majetku konkursní podstaty úpadce, jímž je podnikatel - právnická osoba, ve veřejné dražbě, je nutno pojmem „podnik“ rozumět (v dražební vyhlášce a na ni navazujících listinách, jakož i v zákoně o veřejných dražbách) právě majetek popsaný v § 27a ZKV (což zjevně platí i pro interpretaci pojmu „podnik“ ve druhé větě § 27 odst. 1 ZKV).
Při zpeněžování celého „podniku“ podnikatele - právnické osoby ve veřejné dražbě je pro řádnou identifikaci draženého „podniku“ v dražební vyhlášce i v protokolu o průběhu veřejné dražby dostatečné jeho označení prostřednictvím identifikace podnikatele, o jehož podnik jde (obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem). Pochybení v podkladech, jež dále identifikují (pojmenovávají) jednotlivé položky tvořící dražený podnik (typicky ve znaleckém posudku), může být za určitých okolností důvodem ke zpochybnění platnosti veřejné dražby dobrovolné postupem dle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, na závěru, že předmětem dražby je (byl) „podnik“ jako celek (tedy i ohledně těch jeho položek, jež v podkladech pro veřejnou dražbu nebyly výslovně zmíněny), však nemají vliv.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, ze dne 22. 10. 2009
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění a zákona o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. prosince 2002 )