// Profipravo.cz / Náklady řízení

Náklady řízení

19.08.2022 00:04

ÚS: Použití moderačního oprávnění podle § 150 OSŘ

Z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit.

Postupem odvolacího soudu, který před svým rozhodnutím nedal najevo, že uvažuje o použití § 150 o. s. ř., a nevytvořil tak procesní prostor k tomu, aby se stěžovatelka mohla vyjádřit k eventuálnímu uplatnění moderačního práva, nezjišťoval majetkové a sociální poměry stěžovatelky, a své rozhodnutí o aplikaci moderačního práva dostatečně neodůvodnil, došlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 72/22, ze dne 16. 6. 2022

19.08.2022 00:01

ÚS: Použití § 142 odst. 3 OSŘ ve sporu o výši zadostiučinění

Ve sporech o přiměřené zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci a rozhodováním o výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodování o ní, na rozdíl od posuzování existence újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř., a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř. Použitím ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. namísto § 142 odst. 3 o. s. ř. došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 453/22, ze dne 16. 6. 2022

19.08.2022 00:00

ÚS: Procesní zavinění v případě zpětvzetí návrhu

Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je povinen vzít v úvahu jak právní povahu takového řízení (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), tak i to, zda postup státu vůči oprávněné osobě (žalobci) při uspokojování jejího restitučního nároku nebyl liknavý či svévolný a nezakládal mimořádnou možnost požadovat konkrétní pozemky mimo veřejnou nabídku. Stejně tak však musí posoudit, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu), konkrétně, zda nezahájila řízení, ač mohla/měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela (i opakovaně) navrhnout soudu zastavení řízení, tj. kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v takovém řízení jinak nevznikly.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3063/21, ze dne 19. 7. 2022

04.07.2022 00:03

ÚS: K náhradě ušlého výdělku znalce

Soudní znalci mají nárok na náhradu ušlého výdělku v plné výši odpovídající jejich průměrnému výdělku, jelikož si zaslouží, aby jim ušlý čas, který strávili ústním podáním znaleckého posudku včetně doby čekání a času stráveného na cestě, a který by jinak trávili výkonem svého běžného povolání, byl plně nahrazen. Nelze přitom rozlišovat mezi znalci v zaměstnaneckém či obdobném poměru a znalci, kteří svou činnost vykonávají jako osoby samostatně výdělečně činné, jelikož takové rozlišování nesleduje legitimní cíl a je v rozporu s principem rovnosti zakotveným v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Je nepřípustné, aby soudní znalci vykonávající činnost jako osoby samostatně výdělečně činné výkonem znalecké činnosti fakticky přicházeli o část svého výdělku, jelikož taková právní úprava a praxe by ve svém důsledku vedla mj. k dalšímu poklesu počtu soudních znalců, jejichž význam pro spravedlivost soudních řízení a fungování justice je nesporný. Znalec ustanovený soudem má legitimní očekávání, že mu v souladu s příslušnými právními předpisy budou nahrazeny náklady, které účelně vynaložil v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku, a to včetně náhrady ušlého výdělku, jak stanoví zákon. V tomto světle je třeba náhradu ušlého výdělku dle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících přiznávat i samostatně výdělečně činným znalcům v plné výši, nikoliv redukovanou podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2720/21, ze dne 24. 5. 2022

24.06.2022 00:04

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

Má-li odvolací soud na otázku hrazení nákladů řízení jiný náhled než soud nalézací, aniž by přitom došlo k relevantní změně skutkových okolností, a účastníci tak mohli jiné rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předvídat, je povinen vytvořit pro účastníky procesní prostor, aby se mohli k dané otázce vyjádřit a uplatnit námitky a argumenty, které mohou být s to rozhodnutí odvolacího soudu ovlivnit a s nimiž se odvolací soud musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat. Pokud tomuto požadavku odvolací soud nedostojí, dopustí se porušení základního práva účastníků na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 55/22, ze dne 24. 5. 2022

16.06.2022 00:02

Složení jistoty na náklady řízení dle § 11 odst. 1 ZMPS

I. Lhůta ke složení jistoty na náklady řízení určená podle § 11 odst. 1 ZMPS je při platbě jistoty prováděné na základě bezhotovostního příkazu k úhradě prostřednictvím banky (poskytovatele platebních služeb) zachována, jen je-li stanovená částka (jistota) nejpozději posledního dne lhůty připsána na účet příslušného soudu.

II. K opožděnému složení jistoty na náklady řízení (§ 11 odst. 1 ZMPS) se nepřihlíží.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 280/2021, ze dne 30. 3. 2022

22.04.2022 00:03

ÚS: Náklady řízení při vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.

II. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 404/22, ze dne 5. 4. 2022

18.03.2022 00:03

ÚS: Tarifní hodnota řízení o určení neúčinnosti právního jednání

Nepřizná-li (ve sporu o peněžité plnění, v němž je nárok na jeho zaplacení uplatněn in eventum) obecný soud při rozhodování o nákladech řízení úspěšnému účastníkovi jejich náhradu podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, poruší tím jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právem vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2155/21, ze dne 22. 2. 2022

04.03.2022 00:05

ÚS: Ke stanovení tarifní hodnoty u výživného

Je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši za určité časové období (byť není rozhodováno o přiznání plnění, nýbrž o jeho zrušení), v němž je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, přičemž rozsudek o takové žalobě zahrnuje nejen řešení otázky existence práva a povinnosti (např. vyživovacího závazku), nýbrž i jeho výše, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 před § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2108/21, ze dne 8. 2. 2022

04.03.2022 00:03

ÚS: Ústavněprávní limity rozhodování o odměně exekutora

Ani exekuční řád ani exekutorský tarif či jiný právní předpis nesvěřuje exekučnímu soudu pravomoc jakési druhotné moderace odměny soudního exekutora dle jeho uvážení (diskrece), tedy další snížení odměny pod sazby stanovené v § 11 odst. 1 písm. a) a b) exekutorského tarifu. Případná další korekce odměny stanovené podle tohoto ustanovení exekutorského tarifu ze strany exekučního soudu, založená judikaturou, nalezne své uplatnění jen ve zcela výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele. Vesměs půjde toliko o případy, kdy odměna soudního exekutora, byť i ve snížené sazbě dle § 11 odst. 1 exekutorského tarifu, nadále představuje pro povinného nepřiměřený postih, popřípadě kdy se soudní exekutor dopustí významnějšího pochybení při provádění exekuce. Exekuční soud je v takovém případě k námitkám povinného povinen ozřejmit, které konkrétní výjimečné okolnosti zavdávají důvod k mimořádnému (sekundárnímu) snížení odměny soudního exekutora a jaký je jejich dopad na povinného. Rozhodně nepůjde o běžnou situaci, kdy povinný sice „dobrovolně“ splní vymáhanou povinnost ve lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, avšak již pod tíhou v mezidobí vydaných exekučních příkazů, jimiž byl zajištěn jeho majetek a omezeno nakládání s ním.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2353/21, ze dne 25. 1. 2022

18.02.2022 00:03

ÚS: Vyjádření k úmyslu soudu využít moderačního práva

K požadavkům na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod náleží rovněž respektování zásad kontradiktorního řízení a tzv. rovnosti zbraní, z nichž vyplývá právo účastníků seznámit se s každým důkazem nebo vyjádřením, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu. Proto musí mít možnost se k nim vyjádřit; to platí i v případě, hodlá-li obecný soud využít tzv. moderačního práva podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jehož použití nemůže být výrazem volné úvahy či dokonce libovůle, nýbrž pečlivého posouzení všech rozhodných hledisek, a to tím spíše, hodlá-li tak obecný soud učinit bez jednání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3199/21, ze dne 25. 1. 2022

18.02.2022 00:02

ÚS: Nesprávná aplikace § 142 odst. 2 o.s.ř.

Konstatoval-li krajský soud, že je třeba vycházet z § 142 odst. 2 o. s. ř. a stanovit výši účelně vynaložených nákladů stěžovatelky podle poměru úspěchu a neúspěchu s jejím předžalobním nárokem, jeho závěry nejsou správné, neboť úspěch či neúspěch ve věci je vždy nutno poměřovat ve vztahu k žalobnímu, nikoli předžalobnímu nároku. Uvedené ustanovení tak soud může použít pouze za situace, kdy žalobě z části vyhoví a z části ji zamítne, neboť základem pro rozhodnutí o výši nákladů řízení je v takovém případě míra úspěchu ve věci, resp. poměr, v jakém kdo z účastníků byl úspěšný. Žalobou uplatněný nárok se přitom rovná 100 %, při částečném úspěchu z tohoto základu přísluší každému z účastníků určitá v procentech vyjádřená část. Účastník, který uspěl ve větší míře, má právo na náhradu nákladů řízení, jejichž míra odpovídá rozdílu mezi jeho úspěchem a úspěchem protistrany.

Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Paragraf 150 o. s. ř. zakládá diskreční oprávnění soudu v této otázce, nejedná se však o zcela volnou úvahu soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož soud zkoumá, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Toto právo však přísluší především obecným soudům, které nejlépe znají konkrétní okolnosti případu, a proto je především jejich věcí, zda využijí možnosti dané jim tímto ustanovením či nikoliv. Ústavnímu soudu proto zpravidla takové hodnocení nepřísluší, může pouze zvážit, zda příslušný soud posoudil všechny okolnosti konkrétní věci. Zásada úspěchu ve věci zakotvená v § 142 o. s. ř. je přitom pouze modifikována možností soudu použít § 150 o. s. ř. v případě, kdy by důsledná aplikace § 142 o. s. ř. a násl. vedla k nepřiměřeným tvrdostem.

Jakkoli tedy Ústavní soud není oprávněn nahrazovat úvahu obecných soudů o tom, zda v určité věci je či není splněn důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř., je z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu povinen posoudit, zda skutečně existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2618/21, ze dne 18. 1. 2022

15.02.2022 00:02

Přezkum nákladů exekuce v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty

O nákladech exekuce a nákladech účastníků rozhoduje soudní exekutor zvlášť v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě je následně vymáhá. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení podat ve lhůtě 8 dnů od doručení námitky; jestliže soudní exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, rozhodne o nich exekuční soud, proti jehož rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek. Podkladem pro zahrnutí nákladů soudního exekutora do rozvrhového usnesení může být pouze pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Při rozhodování o rozvrhu tedy soudní exekutor ohledně výše nákladů a oprávněného a povinného subjektu pohledávky na nákladech exekuce a nákladech účastníků řízení vychází z pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Pokud účastníci řízení nesouhlasí s určením nákladů, mají možnost vznést proti příkazu v zákonné lhůtě námitky, které následně přezkoumá soud. V rámci rozvrhového řízení proto soudnímu exekutorovi (resp. soudu při odvolacím přezkumu) již nepřísluší přezkoumávat výši nákladů či otázku, kdo je povinen je hradit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2420/2021, ze dne 7. 12. 2021

07.02.2022 00:02

Důsledky technické chyby při bezhotovostním převodu částky soudního poplatku

Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu, který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, ze dne 30. 11. 2021

07.02.2022 00:01

Běh lhůty k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy

Velký senát se neztotožňuje se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1933/2019, neboť počátek běhu lhůty k zaplacení soudního poplatku není vázán na právní moc usnesení, jímž je poplatník vyzýván k zaplacení poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Není proto z tohoto pohledu významné, že usnesení (výzvu) vydal vyšší soudní úředník nebo asistent soudce, proti jehož rozhodnutí je účastník oprávněn podat námitky.

Velký senát Nejvyššího soudu tudíž uzavírá, že vyzval-li soud prvního stupně dovolatele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (ve spojení s § 3 odst. 2 zákona o soudních poplatcích) k úhradě soudního poplatku za dovolání ve lhůtě 15 dnů počítané od doručení usnesení (výzvy), nemá na běh této lhůty žádný vliv skutečnost, že usnesení nabylo právní moci (ve spojení s rozhodnutím o námitkách dle § 9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících) až po uplynutí této lhůty.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, ze dne 12. 1. 2022

04.02.2022 00:01

ÚS: Náhrada nákladů řízení; formální procesní zavinění

Z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje právo na soudní ochranu, lze dovodit legitimní očekávání každého, že bude-li postupovat v souladu se zákonem a s konkrétními pokyny soudu, povede to v případě úspěchu ve sporu k vydání reálně vykonatelného rozhodnutí. Při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení se proto soud nemá zabývat pouze formálním procesním zaviněním na zastavení řízení, pokud dříve ani obecné soudy chybnou formulaci v podání stěžovatelky neodhalily a vydávaly opakovaně rozhodnutí, kterým měly účastníkem řízení formulovaný návrh za správný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2856/21, ze dne 18. 1. 2022

28.01.2022 00:04

ÚS: Aplikace § 142 odst. 3 OSŘ při rozhodování o nákladech řízení

I. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze poměřovat úspěch a neúspěch v řízení jen tím, jak bylo o konkrétní žalobě rozhodnuto, tj. bez zohlednění širších souvislostí. Závisela-li výše přiznaného plnění na závěrech znaleckého posudku, přičemž žalobce měl ve věci jen částečný úspěch, musí se soud při rozhodování o nákladech řízení vždy zabývat použitím § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. To platí tím spíše, byl-li základ nároku žalobce důvodný a převyšovala-li by výše náhrady nákladů řízení uložená žalobci částku mu přiznanou ve výroku ve věci samé. Jestliže soud v takové situaci § 142 odst. 3 občanského soudního řádu ignoroval, porušil tím právo žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Uplatnil-li žalobce spolu s pohledávkou na náhradu škody též náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které může patřit i výdaj spojený se zpracováním znaleckého posudku vyčíslujícího přesnou výši škody, jde v řízení před soudem toliko o příslušenství pohledávky, nikoliv o další pohledávku se samostatným skutkovým základem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2389/20, ze dne 30. 11. 2021

17.12.2021 00:01

ÚS: Rozhodování o nákladech řízení iudicium duplex

V řízeních iudicium duplex nelze na náklady řízení bez dalšího aplikovat zásadu o úspěchu ve věci. Zpravidla se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3202/20, ze dne 2. 11. 2021

10.12.2021 00:05

ÚS: Vracení soudního poplatku v případě nedostatku pravomoci

Důsledky judikatorní změny týkající se pravomoci soudu (jako projevu kompetenčního konfliktu mezi soudy a správním orgánem) v oblasti placení soudních poplatků nemohou jít k tíži jednotlivců, kteří se obrátili na soud v situaci, kdy spoléhali na správnosti aktů veřejné moci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1034/20, ze dne 1. 11. 2021

03.12.2021 00:01

ÚS: K nákladům pozůstalostního řízení ve smyslu § 127 z. ř. s.

Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty soudem do funkce jmenovaného správce pozůstalosti vykonávajícího správu pozůstalosti patří mezi náklady pozůstalostního řízení ve smyslu § 127 z.ř.s.; jejich výše se určuje postupem dle § 22 až 24 notářského tarifu a pozůstalostní soud o jejich placení rozhoduje při analogické aplikaci § 108 a 109 z.ř.s.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3195/20, ze dne 19. 10. 2021