// Profipravo.cz / Zahájení řízení, žaloba

Zahájení řízení, žaloba

13.06.2013 00:00

Rozšíření důvodů neplatnosti usnesení valné hromady

Podání, jímž navrhovatel rozšíří důvody neplatnosti usnesení valné hromady a domáhá se tak sice téhož, ale na základě jiného (doplněného) skutkového stavu, změnou návrhu, o níž soud musí v souladu s ustanovením § 95 o. s. ř. rozhodnout. Ustanovení § 95 o. s. ř. předpokládá, že – změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení – soud o takové změně rozhodne. Jestliže tak neučiní, zatíží řízení vadou. Nicméně projedná-li změněný návrh, nejde zpravidla o vadu, jež by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2834/2011, ze dne 29. 4. 2013

14.02.2013 00:01

Ke změně druhu požadovaného příslušenství v odvolacím řízení

V soudní praxi není pochyb o tom, že změna druhu požadovaného příslušenství (tím, že žalobce namísto úroku z prodlení požaduje poplatek z prodlení a naopak) je rovněž změnou žaloby. Je-li podání žalobce podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř. před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.) změnou žaloby, pak tomu, aby se soud vyslovil k přípustnosti takové změny usnesením podle § 95 o.s.ř. před novelou, nepřekáží, že žalobce tomuto procesnímu úkonu přisuzuje jiný význam.

Uvedené závěry platí i v případě, že změna žaloby byla učiněna v odvolacím řízení (§ 211 o.s.ř. před novelou). I v odvolacím řízení totiž lze přiměřeně použít ustanovení § 95 o.s.ř. před novelou o změně žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení). Zbývá dodat, že použití citovaného ustanovení je tu však omezeno v tom směru, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o.s.ř. před novelou), jímž se rozumí nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve – před soudem prvního stupně – uplatněným nárokem. Takovým novým nárokem ovšem akcesorický nárok na příslušenství pohledávky bezpochyby není. Jinými slovy řečeno, požaduje-li žalobce namísto úroku z prodlení poplatek z prodlení a naopak, jde o změnu žaloby, kterou lze učinit i v odvolacím řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2890/2012, ze dne 22. 1. 2013

29.06.2012 00:01

K vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě odkazem na listinu

Závěr, podle něhož vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (co by důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně.

Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), aby soud svou činností (analýzou předložených listin) v podstatě plnil (a nahrazoval) procesní aktivitu žalobce, jde-li o splnění požadavků kladených na žalobu ustanovením § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2268/2011, ze dne 23. 5. 2012

29.06.2012 00:00

Ke změně žaloby v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je soud vázán předmětem řízení potud, že nemůže provést vypořádání k jiným věcem, než které účastníci učinili předmětem řízení. Není však vázán navrženým způsobem vypořádání, neboť řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízení, kde určitý způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. O změnu žaloby by šlo tehdy, pokud by se žalobkyně domáhala vypořádání jiného předmětu spoluvlastnictví, než který učinila předmětem řízení v žalobě. Jestliže se však domáhá vypořádání ke stejným nemovitým věcem formou jejich rozdělení a toliko v průběhu řízení změnila konkrétní návrh způsobu rozdělení, nejde o změnu žaloby, ale toliko o změnu jejího procesního stanoviska v řízení. Soud proto postupoval správně, jestliže změnu procesního stanoviska žalobkyně nepoměřoval ustanovením § 95 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2977/2010, ze dne 29. 5. 2012

26.06.2012 00:01

Ke znaleckému posudku jako prostředku k odstraňování vad žaloby

V dané věci žalobkyně nezpochybňuje správnost samotného postupu soudu podle § 43 o.s.ř., má však za to, že žaloba byla projednatelná, neboť nedostatek podrobnějšího vylíčení, v čem spočívalo porušení právní povinnosti žalované při poskytování zdravotní péče matce žalobkyně, bylo možno odstranit „v průběhu řízení znaleckým posudkem“.

Tato argumentace ovšem přehlíží, že znalecký posudek je důkaz, jehož prostřednictvím soud zjišťuje skutkový stav tam, kde je třeba odborných znalostí k posouzení zjištěných skutečností. Okruh skutečností, které je potřeba zjišťovat, se přitom odvíjí právě od žalobních tvrzení, zde konkrétně od tvrzení, že došlo k pochybení při lékařské péči. Není-li tvrzené pochybení žalované, které představuje základní podmínku odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., nikterak specifikováno, není od počátku zřejmé, co má být předmětem dokazování a k jakým případným odborným otázkám má být vůbec vypracován znalecký posudek, který není prostředkem k odstraňování vad žaloby. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že tento nedostatek žaloby, který nebyl přes výzvu soudu podle § 43 odst. 1 o.s.ř. odstraněn, brání průběhu řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2377/2011, ze dne 30. 5. 2012

31.05.2012 00:00

ÚS: K nezohlednění nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby

Nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby je nutno zkoumat s ohledem na jeho skutečný vážný zájem na pokračování soudního řízení, a to i v situaci, kdy uplatňovaná pohledávka byla uspokojena. Konstatování obecného soudu, dle nějž platí, že „vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, pak žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby“, je nedostatečným odůvodněním, neboť nereflektuje skutečné důvody, pro které žalovaný pohledávku splnil.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3065/11, ze dne 10.04.2012

23.05.2012 00:01

K překážce věci rozhodnuté při zamítnutí návrhu na změnu žaloby

I. Obecně platí, že nepřipustí-li soud změnu žaloby (usnesením dle § 95 odst. 2 o. s. ř.), nelze tutéž změnu žaloby uplatnit znovu, ledaže by se změnily předpoklady, za nichž soud o změně žaloby původně rozhodoval. Rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští (§ 95 odst. 2 o. s. ř.), má to za následek, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván, že o něm nebude rozhodnuto a že ani nenastanou hmotněprávní účinky změny žaloby; hodlá-li žalobce i poté nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit žalobou a tím o něm zahájit nové řízení.

O překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. však dozajista nejde; mimo jiné právě proto, že žalobci, jemuž nebyla připuštěna změna žaloby, nic nebrání v zahájení nového řízení ohledně nároku uplatněného (nepřipuštěnou) změnou žaloby.

II. Platí rovněž, že ke změně žaloby může dojít kdykoliv za řízení, dokud nebylo vydáno rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nastala-li již v řízení koncentrace (§ 118b o. s. ř.), nejsou změnou žaloby dotčeny její účinky. Změna žaloby je možná i za odvolacího řízení, avšak jen tehdy, pokud to nemá za následek uplatnění nového nároku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3084/2011, ze dne 25. 4. 2012

04.04.2012 00:02

K označení orgánu veřejnoprávní korporace v žalobě za žalovaného

Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce), přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci), je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republiky, lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu (§ 43 o. s. ř.), kterou žalobce sám zhojil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, ze dne 14. 3. 2012

26.03.2012 00:00

K neurčitosti žaloby o přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení

Je-li z žalobních tvrzení patrno, že žalobce uplatnil tři nároky se samostatným skutkovým základem, které sice všechny spočívají v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale liší se skutkovým vymezením příčin, jež měly k žalobcově újmě vést, a které spočívají ve třech odlišných soudních řízeních, pak této žalobní konstrukci neodpovídá (jediný) požadavek na zaplacení peněžní částky, neboť není zjevné, v jakém rozsahu se požadovaná částka k jednotlivým nárokům vztahuje. To činí žalobu neurčitou, a je proto na soudu prvního stupně, aby postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k upřesnění žaloby ve směru rozlišení, jaké odškodnění ve vztahu k jednotlivým žalobním nárokům požaduje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1250/2011, ze dne 15. 3. 2012

26.03.2012 00:00

K objektivní kumulaci nároků

O změnu žaloby nejde v případě, kdy žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok a dojde tak k tzv. objektivní kumulaci nároků; uplatnění tohoto dalšího nároku je třeba považovat za další žalobu. Soud v takovém případě nemůže rozhodnout o nepřipuštění „změny návrhu na zahájení řízení“ nebo „návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované“. Za předpokladu, že uplatněné nároky se ke společnému projednání nehodí, přichází v úvahu postup podle § 112 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2913/2011, ze dne 15. 3. 2012

15.03.2012 00:02

K poučení o neurčitosti nebo nesrozumitelnosti žalobního návrhu

I. Je-li žalobní návrh (tzv. petit) neurčitý nebo nesrozumitelný, musí výzva k odstranění vad žaloby ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. obsahovat též vysvětlení, v čem podle soudu spočívá neurčitost nebo nesrozumitelnost žalobního návrhu (petitu).

II. Požaduje-li žalobce, aby se zákaz týkal „jakýchkoliv“ zásahů do výkonu jeho vlastnického práva ke konkretizovanému majetku (coby vyústění žalobních tvrzení, podle nichž se tyto zásahy dějí pokračováním konkursního řízení vedeného na žalobcův majetek), pak nelze žalobní petit označit za neurčitý (bez zřetele k tomu, zda žalobě v této podobě lze vyhovět).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3145/2011, ze dne 16. 2. 2012

15.03.2012 00:00

K podání na elektronickém nosiči dat

Elektronický nosič dat (zde disketa) nesplňuje předepsanou formu podání ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř., ve stávajícím znění.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3145/2011, ze dne 16. 2. 2012

25.01.2012 00:03

ÚS: Poučení účastníka řízení o vadě podání

Označení účastníka řízení je náležitostí podání. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby opravil nebo doplnil podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti a určí lhůtu k jejich odstranění. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 22/03 vyslovil, že pokud je v podání jako účastník řízení označen někdo, kdo účastníkem řízení nemůže být, má podání vadu, k jejímuž odstranění musí být účastník vyzván.

Možnost poskytovat poučení o procesních právech a povinnostech vyplývá pro vykonávací řízení z § 254 odst. 3 o. s. ř. Postup odvolacího soudu, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, protože vycházel z přesvědčení, že oprávněná stěžovatelka nesprávně označila osobu povinného, aniž by ji však poučil o tomto možném nesprávném označení povinného, se tedy ve světle výše uvedeného jeví jako příliš formalistický, nerespektující právo na spravedlivý proces. Ústavní soud zde odkazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které nepřesné označení účastníka řízení lze odstranit a soud je povinen o tom chybující stranu postupem dle § 5 a § 43 o. s. ř. ve spojení s § 254 odst. 3 o. s. ř. poučit [viz. např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 127/96; III. ÚS 243/96; IV. ÚS 234/98; I. ÚS 139/99].

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1473/11, ze dne 01.12.2011

23.01.2012 00:00

K aplikaci vyšetřovací zásady při posouzení náležitostí insolvenčního návrhu

V občanském soudním řízení se vyšetřovací zásada prosazuje ve vztahu k povinnosti tvrzení ve vazbě na ustanovení § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a ve vztahu k povinnosti důkazní ve vazbě na ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. Přitom ovšem platí, že u těch věcí, které lze (ač vypočteny v § 120 odst. 2 o. s. ř.) zahájit pouze na návrh, se otázka, zda jde ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. o návrh řádný (projednatelný) a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 o. s. ř., řeší samostatně bez zřetele k tomu, že další postupy soudu (kdyby návrh na zahájení řízení byl projednatelný) při posuzování povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní by se řídily vyšetřovací zásadou.

Stejným způsobem se postupuje v insolvenčním řízení. Platí tedy, že na posouzení, zda insolvenční návrh (lhostejno, zda věřitelský nebo dlužnický) má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 14/2011, ze dne 21. 12. 2011

24.08.2011 00:01

Ke zpětvzetí žaloby o zaplacení zajišťovací směnky

Byla-li směnkou zajištěná pohledávka žalovanými zaplacena a žalobce vzal za této situace směnečnou žalobu spojenou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu zpět, odvolací soud po právu neshledal vážné důvody pro nesouhlas žalovaných se zpětvzetím žaloby (§ 222a odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Skutečnost, že žalovaní ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatnili i výhradu „nepřípustného zásahu do směnky“, přitom nemá na shora uvedený závěr vliv.

Tato procesní obrana žalovaných by mohla mít význam pouze pro rozhodování o náhradě nákladů řízení, tj. pro přijetí závěru, zda byly dány předpoklady pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věty první nebo věty druhé o. s. ř. Byla-li by totiž důvodná např. námitka neplatnosti směnky, potom by ani v situaci, kdy by byla směnkou zajištěná pohledávka zaplacena a žaloba z tohoto důvodu vzata zpět a řízení bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno, nebyl důvod rozhodovat o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.; nelze totiž odhlédnout od toho, že by nebylo plněno na směnečnou pohledávku, nýbrž na pohledávku směnkou zajištěnou, která předmětem řízení nebyla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1507/2011, ze dne 29. 6. 2011

08.06.2011 00:02

KS: Vydání usnesení o zahájení řízení podle § 81 odst.1 OSŘ

Vydání usnesení o zahájení řízení podle § 81 odst.1 o.s.ř. je výsledkem úvahy soudu prvního stupně o tom, že pro zahájení řízení jsou dány důvody. Dospěje-li následně k opačnému závěru, nic mu nebrání, aby toto řízení zastavil, a neučiní-li tak, o zastavení řízení rozhodne, po kasaci rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud.

podle usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 56Co 11/2011, ze dne 11. 3. 2011

31.03.2011 00:01

K formulaci žaloby na vydání (předání, resp. uchopení) držby

Formálně právním vyjádřením uplatněného nároku na vydání (předání, resp. uchopení) držby nemovité věci je i formulace žalobního petitu ústícího v požadavek, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobci označenou nemovitost. Takový žalobní požadavek přitom může vycházet nejen v důsledku výkonu vlastnického práva žalobce k žalobou dotčené nemovitosti ve smyslu § 126 odst. 1 a § 130, resp. § 131 obč. zák., ale i v důsledku požadavku na vrácení plnění (vrácení nemovitosti) z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 457 obč. zák.

Zatímco např. v případě reivindikačního sporu k vydání (předání, resp. uchopení) držby domu či bytu nebude zpravidla postačovat pouhé vyklizení domu či bytu žalovaným, nýbrž též jeho předání žalobci, i kdyby snad žalovaný tvrdil, že v domě či v bytě již fakticky nebydlí, v případě vydání (předání, resp. uchopení) držby např. pozemků požadavek na uložení povinnosti, aby žalovaný vyklidil předmětné pozemky a tyto předal žalobci, ztrácí praktický význam, pokud žalovaný tyto pozemky již nedrží a pro uchopení jejich držby není zapotřebí jejich předání (např. v situaci, kdy pozemky jsou volně přístupné). O jiný případ by se jednalo, pokud by pozemky byly např. oplocené se vstupní zamykatelnou bránou a bylo by tak nezbytné předat žalobci klíče od brány umožňující vstup na tyto pozemky.

Domáhá - li se vlastník vydání (vindikace) ve smyslu uchopení se držby nemovité věci (pozemku), musí znít žalobní petit na jeho vyklizení. Procesně právní teorie pak v souvislosti s tím dovozuje, že nemovitost je vyklizena tehdy, jestliže z ní povinný nejen odstranil všechny v ní (na ní) umístěné věci, nýbrž až tehdy, kdy ji učinil přístupnou oprávněnému [(předal mu klíče, odstranil uzávěry, apod.).

Jakkoliv s vydáním (předáním, resp. uchopením) držby nemovité věci je v soudní praxi spojován požadavek na formulaci žaloby na vyklizení nemovitosti, může v praxi nastat i situace, kdy žalobce buďto (z různých důvodů) nemá zájem o vyklizení nemovitosti a usiluje pouze o vydání (předání, resp. uchopení) její držby, anebo z důvodů učiněných právních úkonů oprávněným držitelem (žalovaným) se ani nemůže úspěšně domáhat vyklizení nemovitosti užívané např. detentorem (nájemcem). V takovém případě - vzhledem k absenci příslušné právní úpravy – by ovšem nebylo možno žalobu o vyklizení nemovitosti, jež by zde (za určitých podmínek - vzhledem k § 126 odst. 2 a § 130 odst. 2 obč. zák.) nemusela mít naději na úspěch, nahradit žalobou „o vydání (předání, resp. uchopení) držby“, nýbrž v závislosti na daných okolnostech případu by bylo možné domáhat se po žalovaném např. vydání příslušné (listinné) dokumentace nezbytné pro řádnou držbu nemovitosti nebo např. vydání (mezi držitelem a nájemcem) uzavřené nájemní smlouvy, jejímž předmětem byl pronájem uvedené nemovitosti atd.

Prvotním předpokladem pro úspěch žaloby je tedy konstruování (formulování) žalobního petitu v intencích daného (hmotněprávního) pravidla chování, o jehož aplikaci (použití) žalobce usiluje. Poněvadž institut držby v občanském zákoníku neobsahuje práva a povinnosti související s „vydáním (předáním, resp. uchopením) držby“ (nemovité) věci, nýbrž se pouze v ustanoveních § 130 odst. 3 a 131 odst. 1 obč. zák. zmiňuje o vrácení, resp. vydání věci v souvislosti s právy a povinnostmi oprávněného, resp. neoprávněného držitele, nelze – též s přihlédnutím k procesní úpravě (občanskému soudnímu řádu) – dost dobře uvažovat o formulaci žalobního petitu např. na „vydání (předání, resp. uchopení) držby (specifikovaného) pozemku (domu atd.).“

V případě, kdy se držba předmětného pozemku žalobcem stala nesporná již tím, že rozhodnutím soudu bylo pravomocně deklarováno (určeno) jeho vlastnické právo k tomuto pozemku [a na straně žalovaného tak (objektivně) zanikla držební vůle (animus possidendi)], který žalovaný (ani prostřednictvím jiné osoby) v době rozhodování o určení vlastnictví již neužíval [absence znaku faktického ovládání věci (corpus possidendi)], je žaloba na vyklizení [z hlediska žalobcem zamýšleného způsobu vydání (předání, resp. uchopení držby)] takto volně přístupného a žalovaným neužívaného pozemku a jeho odevzdání žalobci nedůvodná. Jinými slovy řečeno, v popsaných souvislostech není zde již žádného důvodu takový pozemek žalobci vracet, resp. jej žalovaným vyklízet a odevzdávat žalobci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4718/2010, ze dne 28. 2. 2010

16.03.2011 00:02

K prokazování právní subjektivity zahraniční osoby v civilním řízení

Je-li účastníkem řízení zahraniční právnická osoba, bude z povahy věci zpravidla na žalobci, aby spolu s žalobou předložil doklady o její právní subjektivitě; jen ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, má podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení (kromě toho, komu ji přiznává zákon), a způsobilost být účastníkem řízení náleží mezi podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé a k jejichž splnění přihlíží kdykoliv za řízení (srov. § 103 o. s. ř.). Listiny prokazující právní subjektivitu účastníka řízení však nejsou náležitostí žaloby. Postupovaly-li tedy soudy nižších stupňů podle ustanovení § 43 o. s. ř., pak zvolily procesní postup neadekvátní a tudíž nesprávný.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4213/2010, ze dne 28. 2. 2011

11.03.2011 00:00

ÚS: K posouzení zachování lhůty k podání žaloby

Doručenka není jediným důkazním prostředkem, jímž lze prokázat okolnost řádného doručení písemnosti. Nemohou-li údaje na doručence vést spolehlivě k závěru, že písemnost byla doručena, je nutno učinit ohledně této skutečnosti další šetření.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2849/07, ze dne 22.02.2011

04.01.2011 00:01

K účastenství v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle § 183k ObchZ

Podá-li vlastník účastnických cenných papírů návrh na určení přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši nebo doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše poté, co již bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše téhož protiplnění návrhem jiného vlastníka (ale dříve, než je pravomocně skončeno), je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení. Nezbytnou podmínkou pro to, aby další návrh bylo možné považovat za přistoupení k řízení (zahájenému dřívějším návrhem), je, že další navrhovatelé podali návrh (přistoupili do již zahájeného řízení) ve lhůtě stanovené ustanovením § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák.

Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod ničeho měnit ani poté, kdy s účinností od 1. dubna 2008 došlo ke změně ustanovení § 83 odst. 2 písm. d/ o. s. ř. Citované ustanovení brání tomu, aby u soudu probíhalo jiné (další) řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění. Jsou-li však včas podané (další) návrhy považovány za přistoupení k již zahájenému řízení, žádné další řízení (v souladu s ustanovením § 83 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) neprobíhá.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3856/2010, ze dne 26. 10. 2010