// Profipravo.cz / Vyloučení soudců

Vyloučení soudců

16.07.2009 00:01

ÚS: Nepřítomnost člena senátu; opomenuté důkazy

Nahrazování soudců senátu, jimž je věc řádně přidělena je možné jen při jejich legitimní nepřítomnosti. Nahrazování nepřítomných soudců musí být předvídatelné, tj. řídit se předem stanovenými pravidly obsaženými v rozvrhu práce. Ten podle § 41 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, vydává předseda soudu. V ústavněprávních souvislostech tedy předseda soudu musí rozhodnout o nahrazení krátkodobě nepřítomného člena senátu v souladu s platným rozvrhem práce. Forma tohoto rozhodnutí přitom není zákonem stanovena, což v daných souvislostech nelze považovat za rozporné s účelem sledovaným ústavním pořádkem. Stejně tak zákon neukládá, aby byli účastníci řízení informováni na začátku každého ústního jednání o úplně všech provozních opatřeních, které nějak souvisejí s řízením. Postup obecného soudu je možné považovat za ústavně souladný a k porušení základního práva stěžovatelky podle čl. 38 odst. 1 Listiny nedošlo.

Z doplnění odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvého stupně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v odvolacím řízení navrhla provedení důkazů. Z protokolu o ústním jednání ze dne 14. května 2008 je zřejmé, že stěžovatelka navrhla, „aby byly provedeny veškeré důkazy, které (matka) navrhovala a které byly předloženy při odvolacím řízení“. Při uvedeném ústním jednání však žádný důkaz proveden nebyl a stejně tak k žádnému dokazování nedošlo při ústním jednání konaném dne 21. května 2008. Při uvedených ústních jednáních nebyly předmětné důkazní návrhy stěžovatelky ani výslovně zamítnuty. Konečně o těchto důkazních návrzích mlčí i rozsudek, který jen opakuje skutková zjištění soudu prvého stupně, s nimiž se plně ztotožňuje.

Ústavní soud tedy ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), vyhověl, když podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona shledal, že obecný soud porušil základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že se obecný soud nijak nevypořádal s jejími důkazními návrhy, a proto byl jeho rozsudek podle § 82 odst. 3 písm. a) zrušen.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2029/08, ze dne 28.05.2009

25.07.2008 00:02

ÚS: K právu na nestranný soud

Analytická právní věta

Podle § 119b odst. 3 zákona o Ústavním soudu vychází Ústavní soud v novém nálezu z právního názoru mezinárodního soudu. S ohledem na právní závěry Evropského soudu pro lidská práva, který konstatoval porušení základního práva stěžovatele podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, mu tedy nezbylo než dospět k závěru, že ústavní stížnosti je třeba v předmětné části vyhovět.

Nestrannost soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se posuzuje nejen z hlediska osobního přesvědčení soudců, kteří věc rozhodují (subjektivní hledisko), nýbrž i z toho hlediska, že osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností v tomto směru (objektivní hledisko).

PRÁVNÍ VĚTY

Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby byl soud nestranný nejen z hlediska osobního přesvědčení soudců, kteří věc rozhodují (subjektivní hledisko), nýbrž i z hlediska toho, zda osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností v tomto směru (objektivní hledisko).

S okolnostmi, které by mohly vyvolat pochybnosti o objektivní nestrannosti, se musí soud při rozhodování o námitce podjatosti vypořádat s ohledem na skutečnost, že i zdání může mít pro jejich posouzení jistý význam. Není přitom rozhodující, že tyto okolnosti jsou dány snahou obžalovaného ztěžovat průběh řízení. Údajné obstrukční jednání obžalovaného nemůže vést k opomenutí jiných důležitých skutečností (v daném případě časový sled jednání soudce vůči stěžovateli, pominutí zákonného účelu pokuty podle § 66 odst. 1 tr. ř. v odůvodnění usnesení, přehnaná reakce na jednání stěžovatele a souběžné vedení řízení na ochranu osobnosti mezi stěžovatelem a předsedou senátu), které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudu.

Návrh na obnovu řízení slouží k tomu, aby mohlo být případně o původním návrhu znovu rozhodnuto vycházeje z právního názoru, který vyjádřil mezinárodní soud, nikoli aby bylo možno podat nový návrh.

V obnoveném řízení - je-li tímto způsobem nutno ústavní stížnosti vyhovět - není třeba znovu posuzovat ostatní okolnosti případu, protože tím by byl rozšiřován již tak výjimečný zásah do konečného rozhodnutí učiněného orgánem svrchovaného státu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 13/06, ze dne 08.07.2008

05.06.2008 00:00

K důvodům vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení nebo kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).

Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, například v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1521/2007, ze dne 3. 4. 2008

02.04.2008 00:01

K podjatosti soudce pro jeho politické či náboženské smýšlení

Politické, či náboženské smýšlení soudce, jeho subjektivní vnímání osoby účastníka řízení - ať již jde o sympatie či antipatie - musí být podřízeny jeho profesionálnímu přístupu, schopnosti nenechat se jimi jakkoli ovlivnit při výkonu své práce a rozhodnout nezávisle a nestranně. Právě na takových schopnostech (profesionalitě) je práce soudce založena a jsou samotným předpokladem způsobilosti výkonu soudcovské činnosti. Jinak řečeno, není-li soudce schopen zvládat při práci své osobní pocity a své politické přesvědčení či náboženské cítění nadřazuje profesionálnímu přístupu, ztrácí základní předpoklady výkonu soudcovské činnosti.

Z vyjádření soudce v dané věci nevyplývá, že by jeho členství v politické straně vedlo ke ztrátě schopnosti o věci nezávisle a nestranně rozhodnout, tedy že by vytvářelo takový jeho vztah k věci a k účastníkům řízení, jež by bylo možné kvalifikovat coby osobní, objektivně vzbuzující pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud ČR rozhodl, že není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Nd 84/2007, ze dne 18. 4. 2007

26.02.2008 00:00

K nařízení projednání a rozhodnutí věci jiným senátem (samosoudcem)

Ustanovením § 221 odst. 2 o.s.ř. (aplikovatelným podle § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. v dovolacím řízení) je založena pravomoc odvolacího soudu, ruší-li rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedodržení závazného právního názoru, nebo protože v řízení došlo k závažným vadám, nařídit, aby věc v novém řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc jinému soudu, kterému je nadřízen. Tohoto postupu soud využít může, ale nemusí. Při svém rozhodování však vždy musí uvážit, zda bez přijetí takovéhoto opatření bude věc v přiměřené době soudem v dosavadním obsazení náležitě rozhodnuta. K přikázání věci jinému soudu, stejně jako nařízení projednání věci jiným senátem soudu dosavadního, by mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť tento postup znamená průlom do ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Ačkoli zde dovolateli nelze upřít, že odvolací soud v posuzovaném případě pochybil, když na jím uplatněný judikovaný právní názor nereagoval, neshledal dovolací soud po pečlivém zvážení všech okolností a prostudování spisu za nezbytné, aby bylo nařízeno projednání a rozhodnutí věci jiným senátem odvolacího soudu, neboť dospěl k závěru, že zde nejsou skutečnosti nasvědčující tomu, že by odvolací soud v přiměřené době nerozhodl v intencích právního názoru dovolacího soudu, jímž je odvolací soud vázán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2860/2007, ze dne 13. 12. 2007

03.01.2008 00:00

K vyloučení soudkyně pro podjatost

Je zřejmé, že důvodem vyloučit soudce z dalšího řízení může být i pouhá pochybnost o jeho nepodjatosti. Vyloučení soudce je však mimořádným procesním opatřením, které musí být dostatečně skutkově podloženo.

Navrhovatel v dané věci nepodepřel svou námitku, kromě svých tvrzení o kontaktu rodin soudkyně a žalovaného, žádnými dalšími důvody. Popírá-li soudkyně jakoukoli osobní známost rodiny žalovaného a z jejího vyjádření vyplývá, že její manžel pouze znal, byť jako kolega v práci, tohoto žalovaného z doby před více než dvaceti lety, pak nelze spolehlivě dovodit existenci důvodných pochybnosti o nepodjatosti soudkyně.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Nd 282/2007, ze dne 2. 11. 2007

16.10.2007 00:00

K vyloučení soudce kvůli způsobu postupu v řízení (rychlosti řízení)

Způsob postupu soudce v řízení (rychlost řízení) není okolností, která by zakládala důvod k vyloučení soudce, jak ostatně zákon výslovně stanoví (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 220/2007, ze dne 24. 7. 2007

10.08.2007 00:01

K nemožnosti vyloučení soudce pro důvod spočívající v jeho postupu ve věci

Důvodem k vyloučení soudce dle § 14 odst. 1 o. s. ř. nemůže být skutečnost, že řízení probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníka. Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 11/2007, ze dne 23. 5. 2007

19.04.2007 00:00

K (ne)uplatnění námitky podjatosti podnětem dle § 221 odst. 3 o. s. ř.

Jestliže žalovaná v rámci svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně navrhla, aby odvolací soud v případě vrácení věci soudu prvního stupně rozhodl, že v dalším řízení bude věc projednávat a rozhodovat jiný samosoudce, jednalo se o podnět k rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 221 odst. 3 o. s. ř. (podle kterého může odvolací soud za stanovených podmínek nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát /samosoudce/, nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen), nikoliv o uplatnění námitky podjatosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 170/2005, ze dne 27. 2. 2007

21.03.2007 00:01

K absenci poučení o uplatnění námitky podjatosti

Není opodstatněná dovolací námitka o nedostatku poučení o možnosti uplatnit námitku podjatosti, jestliže dovolatel netvrdí (a ani ze spisu nevyplývá), že by ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Pokud dovolatel pouze namítá, že se mu nedostalo poučení ve smyslu ustanovení § 15a o.s.ř., je třeba konstatovat, že nedostatek takového poučení nepředstavuje vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (podrobněji viz 21 Cdo 2520/2004).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2777/2005, ze dne 18.1.2007

16.11.2006 00:02

K vyloučení soudce z projednání věci v odvolacím řízení

I když soudkyně jako samosoudkyně soudu prvního stupně věc neprojednávala ve smyslu zahájení nařízeného ústního jednání, avšak ve věci vydala rozhodnutí, byť nikoliv meritorní (o částečném zastavení pro vady podání dle § 43 odst. o.s.ř. a o vyslovení místní příslušnosti), postačí to k závěru o tom, že byla vyloučena z projednávání a rozhodování věci u soudu odvolacího. Řízení je tak postiženo vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) OSŘ.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1155/2004, ze dne 19.9.2006

18.05.2006 00:01

K vyloučení soudce z rozhodování ve věci u soudu vyššího stupně

Pokud věc v řízení před soudem prvního stupně jako samosoudce projednal a rozhodl soudce, který byl poté rovněž členem senátu odvolacího soudu, jenž vydal ve věci rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka, jednalo se posléze o rozhodování vyloučeným soudcem.

Soudce, který věc projednal nebo rozhodl v prvním stupni, je totiž bez dalšího vyloučen „u soudu vyššího stupně“, přičemž je nevýznamné, zda soud vyššího stupně projednává odvolání nebo rozhoduje ve věci samé, popř. zda v průběhu odvolacího řízení vydává jiná rozhodnutí, která rozhodnutími ve věci samé nejsou.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1648/2005-311, ze dne 22. března 2006

17.03.2006 00:01

K poměru soudce k věci nebo účastníkům

I. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování).

II. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Nd 233/2005, ze dne 26. ledna 2006

17.03.2006 00:00

K povinnosti poučení o právu vyjádřit se k osobě soudce

Lze přisvědčit dovolací námitce, že soud je povinen poučit účastníky řízení o právu vyjádřit se k osobě soudce, neboť toto právo je právem procesním. Způsob, jakým soud splní tuto poučovací povinnost, zákon ponechává na postupu předsedy senátu v každé jednotlivé věci (může k němu dojít v rámci přípravy jednání písemným poučením, při jiném soudním roku, kdy soudce například zjišťuje stanovisko žalovaného ve věci, v předvolání k soudu, při vlastním jednání apod.); vždy však musí být účastník řízení poučen o možnosti namítat podjatost soudce (soudců), kterému věc náleží podle rozvrhu práce. Aby bylo zamezeno zneužívat námitek podjatosti jen k průtahům v řízení, je účastník povinen uplatit námitku nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde, resp. i v dalším stádiu řízení, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se sám o důvodu vyloučení soudce dozvěděl. Kdykoli za řízení pak může účastník řízení námitku podjatosti uplatnit, jestliže soud účastníka řádně nepoučil o právu vyjádřit se k osobám soudců, kteří podle rozvrhu práce jejich věc projednávali a o ní rozhodovali.

Z obsahu protokolů o jednání soudů v posuzovaném věci není sice zřejmé, že by v dané věci byli účastníci řízení o tomto procesním právu soudy poučeni, nelze však pominout skutečnost, že dovolatelé námitku podjatosti soudců nikdy neuplatili, přestože tak mohli učinit kdykoli za řízení (tudíž i v dovolání). Z obsahu spisu není rovněž patrné, že by za řízení namítali skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří ve věci rozhodovali. Je namístě rovněž připomenout, že poučovací povinnost o procesních právech účastníka řízení neuvedených v § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se neuplatní vůči těm účastníkům, které v řízení zastupuje advokát, neboť takové zastoupení zaručuje, že se účastníkům dostane správné a úplné právní pomoci od jejich zástupců a že budou moci svá procesní práva a povinnosti řádně a včas vykonat (splnit). O odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem rozhodnuto dne 6. 5. 2003, přičemž již od 17. 3. 2003 byli žalobci zastoupeni advokátem. Nelze proto učinit závěr, že by absence poučení o možnosti účastníka řízení vyjádřit se k osobám soudců, kteří věc projednávali a o ní rozhodovali, mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1191/2003, ze dne 5. ledna 2006

19.10.2005 12:00

K námitce podjatosti

Námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat (podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu), přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším (např. ostatním soudcům civilního úseku příslušného soudu), soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží.

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Nd 154/2005 ze dne 31. srpna 2005

01.10.2005 00:00

K pojmu „nadřízený soud“

Pojem "nadřízený soud", je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud" jej zaměňovat nelze (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tudíž krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, není rozhodná (srov. 29 Odo 641/2001).

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 510/2005 ze dne 31. května 2005