// Profipravo.cz / Bezpodílové spoluvlastnictví

Bezpodílové spoluvlastnictví

02.05.2010 22:46

Rc 43/2009

Zástavní smlouva o zastavení věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví, na níž byl padělán podpis jednoho ze zástavců, kteří jsou manžely, je absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2008, sp. zn. 21 Cdo 1723/2007)

18.02.2010 00:01

K reinvestovaným výnosům z podnikání při vypořádání BSM

V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 se uvádí: „Výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem BSM, z něhož je pak pořizován společný majetek manželů... Jsou-li pak výnosy vloženy zpět do podnikání (např. na nákup materiálu, mzdy zaměstnanců, placení daní apod.), jde o použití prostředků BSM na oddělený majetek jednoho z manželů, který by měl k požadavku druhého z manželů do BSM nahradit. Ke dni zániku manželství by tak podnikající manžel měl podle § 150 obč. zák. vrátit, co ze společného bylo na tyto jeho věci (popř. jeho podnikání) vynaloženo... Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé obč. zák. Ze sporu o vypořádání BSM nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Proto dovolací soud zaujímá názor, že podnikající manžel je povinen nahradit do BSM takovou částku, jež se rovná pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla je cena jeho podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela)“.

Pokud se uvádí, že podnikající manžel je povinen nahradit uvedenou hodnotu „zpravidla“, je tím třeba rozumět, že při stanovení náhradové povinnosti je třeba přihlédnout k případně vynaloženým odděleným (výlučným) prostředkům. Nelze tedy přisvědčit dovolateli, že na jeho podnikání nebyly vynaloženy žádné hodnoty z BSM; takovou hodnotou byly totiž i reinvestované výnosy z podnikání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, ze dne 26. 11. 2009

18.02.2010 00:00

K majetku zohledněnému při vypořádání SJM

I. V řízení o vypořádání BSM (i SJM) může soud vypořádat jen ten majetek, který účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku.

II. Po uplynutí tří let od zániku BSM může uplatnit společnou pohledávku vůči třetí osobě kterýkoliv z (bývalých) manželů, a to v režimu aktivní solidarity. Poté, co obdrží z této pohledávky plnění, bude povinen zaplatit druhému část na něj připadající.

III. Vypořádání společné pohledávky v režimu BSM nepřichází v úvahu, pokud nebylo uplatněno v uvedené tříleté lhůtě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, ze dne 26. 11. 2009

18.01.2010 00:01

K zastavení věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví

Zastavení nemovitosti patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů není běžnou záležitostí a je proto k němu třeba souhlasu obou manželů. Při zastavení nemovitostí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů jejími vlastníky je však třeba rozlišovat, zda zástavní smlouvu uzavřeli oba manželé nebo jen jeden z nich. Jsou-li zástavci oba manželé, musí také oba smlouvu podepsat; kdyby smlouvu podepsal (a tedy učinil ofertu nebo akceptaci) jen jeden z nich, smlouva (jako celek) by nebyla perfektní. V případě, že zástavní smlouvu uzavřel pouze jeden z manželů, může druhý z nich svůj souhlas se zastavením společné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty vyjádřit písemně, ústně, popřípadě též konkludentně, a to i dodatečně (až po uzavření smlouvy); bez jeho souhlasu je zástavní smlouva neplatná, jen jestliže se druhý manžel této neplatnosti dovolá.

Jsou-li účastníky zástavní smlouvy, podle které se zřizuje zástavní právo k věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jako zástavci oba manželé a nebyl-li podpis jednoho z nich jeho pravým podpisem (a byl tedy na smlouvě "padělán"), nelze úspěšně dovozovat, že by zástavní smlouva byla uzavřena jen jedním z manželů bez souhlasu druhého. Směrodatné totiž je, že podle obsahu zástavní smlouvy byli (měli být) oba manželé jejími účastníky (jako zástavci); smlouva tedy netrpí tím, že by se zastavením věci druhý manžel nesouhlasil, neboť se jedná o falsum, které - v rozporu se skutečností - jen předstírá vůli druhého manžela dát společné nemovitosti do zástavy, ačkoliv takovou vůli ve skutečnosti neměl, popř. ji neprojevil a ani - protože se uzavření smlouvy nezúčastnil - ji projevit nemohl.

V judikatuře soudů byl proto přijat závěr, že zástavní smlouva o zastavení věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví, na níž byl podpis jednoho ze zástavců, kteří jsou manžely, "padělán", je ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. absolutně neplatná (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2008 sp. zn. 21 Cdo 1723/2007, který byl uveřejněn pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009).

Na závěru o tom, že posuzovaná smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 26.10.1993 č. 688659 je absolutně neplatným právním úkonem, nic nemění ani to, že žalobkyně učinila dne 16.11.1993 u býv. Katastrálního úřadu P. prohlášení, že "zástavní smlouvu vlastnoručně podepsala". Byl-li totiž její podpis na smlouvě falsum, nemohla tím být absolutní neplatnost smlouvy "zhojena"; k nápravě mohlo dojít (kromě uzavření nové smlouvy) jen tehdy, kdyby žalobkyně smlouvu opravdu (byť dodatečně) podepsala, k tomu však nedošlo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3290/2008, ze dne 8. 12. 2009

(posuzováno podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.1994)

14.08.2009 00:00

K valorizaci vnosu jednoho z manželů do společného jmění

Podle konstantní judikatury, „jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší, než byla její původní hodnota, bylo by třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, by se nenahradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo. Do bezpodílového spoluvlastnictví totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku.“

Jinak řečeno: V důsledku toho, že byl vnos vynaložen, se zvýšila i výše podílu toho, kdo jej vynaložil, a to představuje (spolu s prospěchem vzniklým užíváním společní věci) majetkový prospěch v důsledku vynaložení nákladu na společnou věc.

Ze stejného principu, který je použitelný i na společné jmění manželů, vychází i současná judikatura dovolacího soudu. K redukci v důsledku opotřebení společným užíváním lze přistoupit proto, že věc užívali oba účastníci, spolu se podíleli na majetkových výhodách z tohoto užívání plynoucích a proto se jeví spravedlivé, aby se též podíleli na zmenšení hodnoty, ke kterému v důsledku užívání došlo. Naproti tomu pro valorizaci vnosu není zákonný důvod; nelze použít ustanovení o úrocích z prodlení, protože v tomto případě o prodlení nejde (povinnost plnit vzniká až okamžikem vypořádání) a není tu žádné jiné ustanovení, o které by nárok na valorizaci bylo možno opřít. Postup, při kterém by v tomto případě byl vnos zhodnocen úměrně růstu hodnoty pořízené věci by eliminoval nabytí věci do společného jmění; v takovém případě by totiž měl ten, z jehož prostředků byla celá věc pořízena, v podstatě právo na náhradu celé její hodnoty. Odvolatel zde měl možnost koupit nemovitost jen pro sebe a pokud tak neučinil a věc byla nabyta do společného jmění, šlo o darování svého druhu, jehož účinky nelze nyní zvrátit prostřednictvím valorizace jeho vnosu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 410/2008, ze dne 28. 5. 2009

10.08.2009 00:02

Ke shodné vůli manželů nabýt věc do BSM

Jestliže kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví.

Shodná vůle manželů nabýt věc do BSM vylučuje uplatnění tzv. zákonných výluk, uvedených v § 143 ObčZ, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Zákon nepochybně preferoval bezpodílové spoluvlastnictví manželů před jejich oddělenými majetky, a zmíněné ustanovení tak není, pokud jde o nabytí jinak vyloučené věci do BSM, kogentní; pokud manželé projeví shodnou vůli nabýt věc do BSM, není na překážku takového nabytí skutečnost, že věc podléhá zákonné výluce z BSM. To platí i v případě, že šlo o věc, která podle své povahy sloužila výkonu povolání jen jednoho z manželů.

Jestliže tedy účastníci uzavřeli s třetí osobou smlouvu, podle které nabyli nemovitost do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, stala se tato věc součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví, i když se na ni jinak vztahovala zákonná výluka (§ 143 ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 680/2009, ze dne 1. 7. 2009

19.06.2009 00:01

K uspokojení pohledávky vzniklé po zániku manželství z majetku v SJM

Majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nebo ve společném jmění manželů, které zaniklo rozvodem, lze použít na úhradu pohledávky vzniklé jen vůči jednomu z bývalých manželů, jen jde-li o pohledávku vzniklou za trvání manželství. K uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, nelze použít majetek nacházející se v bezpodílovém spoluvlastnictví bývalých manželů nebo ve společném jmění bývalých manželů bez zřetele k tomu, že taková pohledávka vznikla sice po rozvodu, ale ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1134/2007, ze dne 28. 5. 2009

19.06.2009 00:00

K zástavnímu právu podle ust. § 72 ZSDP

I. Zástavní právo podle ustanovení § 72 zákona o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. prosince 2000, vznikalo ze zákona dnem doručení zajišťovacího příkazu daňovému dlužníku nebo ručiteli nebo dnem doručení rozhodnutí o vyměření daně daňovému dlužníku nebo ručiteli anebo dnem splatnosti zálohy na daň, jestliže zástava byla v tento den ve vlastnictví (majetku) daňového dlužníka nebo ručitele; to platilo i tehdy, jestliže v době, kdy správce daně svým rozhodnutím uplatnil ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 věty druhé tohoto zákona zástavní právo, již zástava nepatřila daňovému dlužníku nebo ručiteli (srov. 21 Cdo 1012/2004).

II. Ten, kdo nebyl při rozhodování o zřízení zástavního práva podle ustanovení § 72 zákona o správě daní a poplatků daňovým subjektem a ani osobou zúčastněnou na daňovém řízení a není ani jejich právním nástupcem a vůči němuž proto není rozhodnutí správce daně závazné (účinné), může v řízení před soudem podle části třetí občanského soudního řádu uplatňovat svá práva bez zřetele k tomu, jak vyznělo rozhodnutí správce daně (zda, popřípadě do jaké míry se dotklo jeho majetku), a ani soud nemůže vůči němu vycházet ze závěru, že vůči jeho majetku bylo příslušným orgánem rozhodnuto o zřízení zástavního práva. Z rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva podle ustanovení § 72 zákona o správě daní a poplatků tedy soud v řízení podle části třetí občanského soudního řádu vychází, jen posuzuje-li, jakou věc, pohledávku nebo jiné majetkové právo daňového subjektu nebo osoby zúčastněné na daňovém řízení zatěžuje zástavní právo. Tímto rozhodnutím však není vázán, jestliže k věci, pohledávce nebo jinému majetkovému právu, k nimž bylo rozhodnutím správce daně uplatněno zástavní právo, vznáší své nároky osoba, která nebyla při rozhodování správce daně daňovým subjektem nebo osobou zúčastněnou na daňovém řízení a není ani jejich právním nástupcem (srov. 21 Cdo 2328/2003).

III. Není-li pohledávka finančního úřadu vůči úpadci v této věci pohledávkou, k jejímuž uspokojení by mohl být (vzhledem k tomu, že vznikla až po zániku bezpodílového spoluvlastnictví dovolatelky a pozdějšího úpadce) použit majetek nacházející se v zaniklém (rozvodem), leč dosud nevypořádaném bezpodílovém spoluvlastnictví dovolatelky a pozdějšího úpadce, nemůže obstát ani závěr, podle kterého je dovolatelka osobou, která svým majetkem (v rozsahu, v němž jde o společnou masu zaniklého, leč nevypořádaného bezpodílového spoluvlastnictví jejího a pozdějšího úpadce) zajišťuje z titulu zástavního práva pohledávku finančního úřadu vůči úpadci (bývalému manželu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1134/2007, ze dne 28. 5. 2009

25.03.2009 00:01

K oceňování členského podílu v bytovém družstvu při vypořádání SJM

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu „také při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva – se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny odpovídající době, kdy se vypořádává“. Cena se pro účely tohoto řízení „stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout“.

K argumentaci dovolatelky lze zde poznamenat, že cena členských práv a povinností k družstevnímu bytu, resp. členského podílu v bytovém družstvu, je přirozeně a nepředvídatelně proměnlivá nejen v závislosti na době, kdy o ní soud rozhoduje v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů), ale i v závislosti na nejisté době, kdy bude rozhodnuto o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu rozvedených manželů podle § 705 odst. 2 ObčZ. Je také realitou, že cena věci v běhu času je kolísavá někdy ve prospěch jednoho z účastníků, jindy ve prospěch druhého. Není také dost dobře možné stanovit, kdy by měl soud rozhodnout o vypořádání společného majetku manželů. Přitom není důvodu ustoupit od konstantní soudní praxe, která vychází z oceňování vypořádávaného majetku v cenách daných v době, kdy k vypořádání dojde.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4650/2008, ze dne 11. 2. 2009

21.11.2008 00:02

K náhradě investic vynaložených na věc v době po zániku BSM

Zánikem manželství zanikne i bezpodílové spoluvlastnictví manželů (§ 148 odst. 1 ObčZ). Právní vztahy bývalých manželů se v době mezi zánikem manželství a vypořádáním BSM řídily (případně dosud řídí) přiměřeně ustanoveními upravujícími BSM. Není však důvod pro to, aby otázka investic do společného majetku, učiněná jedním z bývalých manželů – bezpodílových spoluvlastníků po zániku společného jmění manželů, byla řešena jinak, než jak je tomu při vypořádání investic vynaložených podílovým spoluvlastníkem na společnou věc.

Proto v případě, že bývalý manžel po zániku BSM, které bylo později v důsledku uplatnění zákonné domněnky transformováno na podílové spoluvlastnictví, vynaloží prostředky na jiné investice než na nezbytné opravy a údržbu, povinnost druhého spoluvlastníka vydat bezdůvodné obohacení vzniká až při zániku podílového spoluvlastnictví; teprve od té doby běží promlčecí lhůta k uplatnění těchto nároků (§ 107 odst. 1, 2 ObčZ). To platí pro celou dobu od zániku BSM až po okamžik zániku podílového spoluvlastnictví bývalých bezpodílových spoluvlastníků.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1870/2007, ze dne 11. 9. 2008

21.11.2008 00:00

K okamžiku vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu

Vzniklo-li manželům za trvání manželství nejen právo společného užívání družstevního bytu, ale i společné členství v bytovém družstvu, pak hodnota práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu je majetkovou hodnotou, která je manželům společná. Soudy proto musí při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přihlédnout k této majetkové hodnotě stejně jako k jiným majetkovým hodnotám, které jsou rozvedeným manželům společné a navazují na jejich spotřební společenství, a rozhodnout o tom, kterému z manželů má tato hodnota připadnout. Hodnota členských práv a povinností (členského podílu) by ovšem neměla připadnout tomu z manželů, který pozbyl právo společného užívání bytu a tím i členství, takže rozhodnutí o tom, komu z manželů má členský podíl připadnout, bude záviset především na tom, který z nich bude jako člen družstva byt dále užívat, ať již na základě dohody rozvedených manželů či na základě pravomocného rozhodnutí soudu (srov. R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného je zřejmé, že o vypořádání hodnoty členského podílu lze rozhodnout až po zrušení práva společného nájmu bytu a společného členství manželů v družstvu (viz § 705 odst. 2 ObčZ). Do té doby totiž toto právo trvá jako společné a není ani zjevné, kdo se stane výlučným nájemcem a tedy ani nelze stanovit, komu přísluší náhrada za pozbyté společné právo. Na rozdíl od SJM, které zaniká k okamžiku zániku manželství (§ 149 odst. 1 ObčZ), totiž společný nájem družstevního bytu a společné členství rozvedených manželů v družstvu zaniká až na základě dohody bývalých manželů nebo rozhodnutím soudu (nejde-li o případ uvedený v první větě § 705 odst. 2 ObčZ). Do doby zániku společného nájmu a společného členství v družstvu nelze vypořádání ohledně této položky provést (srov. 22 Cdo 2244/99).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5384/2007, ze dne 25. 8. 2008

01.10.2008 00:01

K obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným v BSM (SJM)

I. Dovolací soud vychází z právního názoru, že obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, nabytý jedním z manželů za trvání již zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů z jejich společných prostředků, představuje společnou majetkovou hodnotu, která se v rámci řízení o vypořádání tohoto spoluvlastnictví přikazuje účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti (viz např. 22 Cdo 103/2005).

V tomto rozhodnutí se mimo jiné uvádí: „Podle právní úpravy před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. platilo, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, mohly být jen věci, zatímco společná majetková práva, pohledávky a závazky účastníků se vypořádávaly (při nedostatku právní úpravy) analogicky podle právní úpravy vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 1966, sp. zn. 4 Cz 10/66, publikované pod č. 46 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 1966, podle kterého při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není možné ponechat stranou ani pohledávky a dluhy, které vznikly za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Taková společná majetková práva či pohledávky nebo dluhy se pak stejně jako věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, pokud existovaly v době vypořádání, přikazovaly (přikazují) tomu kterému z účastníků, přičemž se do výroku o vypořádání podílu promítla (promítne) částka, kterou je ten který účastník v této souvislosti povinen nahradit druhému. Dovolací soud nepochybuje o tom, že obchodní podíl jako penězi ocenitelný a převoditelný (viz § 115 ObchZ) soubor práv a povinností vyplývající z účasti společníka v obchodní společnosti (§ 61 odst. 1 a § 114 odst. 1 ObchZ) představuje jak majetek, který je způsobilým předmětem vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 91/1998 Sb., tak majetek či majetkové právo, jež lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podle § 149 ObčZ ve znění před uvedenou novelou“.

Pokud tedy byla část základního jmění společnosti splacena ze společných prostředků, pak je podle konstantní judikatury třeba celou věc (podíl v obchodní společnosti) zahrnout do BSM. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že šlo o opožděnou platbu; do doby splacení základního jmění tu byl totiž dluh, který byl žalovaný povinen splnit.

II. Podle konstantní judikatury se cena majetku pro účely vypořádání společného jmění manželů stanoví (jestliže se účastníci na ocenění nedohodli) cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod majetkové hodnoty v rozhodné době a místě dosáhnout. Při ocenění je tak třeba přihlížet ke všemu, co zvyšuje tzv. tržní hodnotu oceňovaného majetku, v daném případě obchodního podílu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 924/2008, ze dne 12. 8. 2008

29.07.2008 00:01

K uspokojení pohledávky z majetku BSM (SJM) po jeho vypořádání

Podle zákona občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998, mohl věřitel odporovat každému právnímu úkonu dlužníka, kterým se zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky a který dlužník učinil v úmyslu zkrátit své věřitele; takovým právním úkonem mohla být i dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, protože po jejím uzavření nebo, týká-li se nemovitosti, po její účinnosti, nemohl věřitel dosáhnout (bez pomocí odpůrčí žaloby) uspokojení své pohledávky z majetku, který připadl manželu (bývalému manželu) dlužníka. Na základě (pravomocného) rozsudku, kterým soud určil, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je vůči věřiteli neúčinná (§ 42a cit. zákona), se věřitel mohl na základě exekučního titulu vydaného proti dlužníku (jednomu z manželů) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí postižením toho, co odporovanou dohodou ušlo z jeho majetku, a to nikoliv vůči dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn (tj. druhému manželu).

Zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů, v rámci institutu společného jmění manželů poskytl věřitelům, jejichž práva byla dotčena dohodou o vypořádání společného jmění manželů, zvýšenou ochranu. Ve smyslu ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 8. 1998, zásah do práv věřitelů má za následek bez dalšího (tedy bez nutnosti domáhat se vyslovení právní neúčinnosti soudem podle § 42a obč. zák.) neúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů. Věřitel vymahatelné pohledávky, jež vznikla před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, má právo ji vymoci i z majetku patřícího (původně) do společného jmění a vypořádaného dohodou tak, že jeho výlučným vlastníkem se stává manžel dlužníka; i v těchto případech je však v řízení o výkon rozhodnutí věcně (pasivně) legitimován manžel dlužníka, nikoliv povinný z exekučního titulu. Uvedené ustanovení bylo zařazeno do občanského zákoníku až s účinností od 1. 8. 1998 a v dané věci na práva a povinnosti vzniklé z dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví povinného a jeho manželky je nelze aplikovat (srov. čl. VIII. bod 5. zákona č. 91/1998 Sb.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3531/2006, ze dne 24. 6. 2008

17.07.2008 00:02

K padělání podpisu jednoho z manželů - zástavců na zástavní smlouvě

I. Činí-li písemný návrh nebo písemné přijetí návrhu oba manželé, musí je - mají-li mít sledované účinky - také oba podepsat (srov. R 39/1974).

II. Zastavení nemovitosti patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů není běžnou záležitostí a je proto k němu třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný (§ 145 odst. 1 obč. zák.), přičemž se právní úkon považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá; neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

Při zastavení nemovitostí patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů jejími vlastníky je však třeba rozlišovat, zda zástavní smlouvu uzavřeli oba manželé nebo jen jeden z nich. Jsou-li zástavci oba manželé, musí také oba smlouvu podepsat; kdyby smlouvu podepsal (a tedy učinil ofertu nebo akceptaci) jen jeden z nich, smlouva (jako celek) by nebyla perfektní. V případě, že zástavní smlouvu uzavřel pouze jeden z manželů, může druhý z nich svůj souhlas se zastavením společné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty vyjádřit písemně, ústně, popřípadě též konkludentně, a to i dodatečně (až po uzavření smlouvy); bez jeho souhlasu je zástavní smlouva neplatná, jen jestliže se druhý manžel této neplatnosti dovolá.

Kdyby byli účastníky zástavní smlouvy, podle které se zřizuje zástavní právo k věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jako zástavci oba manželé a kdyby podpis jednoho z nich nebyl jeho pravým podpisem (a byl tedy na smlouvě padělán), nelze úspěšně dovozovat, že by zástavní smlouva byla uzavřena jen jedním z manželů bez souhlasu druhého. Směrodatné totiž je, že podle obsahu zástavní smlouvy byli (měli být) oba manželé jejími účastníky (jako zástavci); smlouva tedy netrpí tím, že by se zastavením věci druhý manžel nesouhlasil, neboť se jedná o falsum, které - v rozporu se skutečností - jen předstírá vůli druhého manžela dát společné nemovitosti do zástavy, ačkoliv takovou vůli ve skutečnosti neměl, popř. ji neprojevil a ani - protože se uzavření smlouvy nezúčastnil - ji projevit nemohl.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že zástavní smlouva o zastavení věci patřící do bezpodílového spoluvlastnictví, na níž byl podpis jednoho ze zástavců, kteří jsou manžely, padělán, je absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1723/2007, ze dne 25. 6. 2008

(posuzováno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1995)

26.06.2008 00:01

K vypořádání stavby na pozemku jednoho z bezpodílových spoluvlastníků

Je nepochybné, že soud zpravidla nemůže rozhodnutím o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, jehož předmětem je stavba zřízená na pozemku ve výlučném vlastnictví jednoho z bezpodílových spoluvlastníků, vytvořit právní stav, že by nebylo jisto, zda a jaké má vlastník stavby právo k části pozemku, na němž stavba stojí a kdy by vlastník stavby neměl zajištěn přístup ke stavbě. Ovšem pokud by tu byly v době rozhodování soudů tak závažné skutečnosti, že přikázání domu vlastníkovi pozemku by bylo ve zjevném rozporu s § 150 ObčZ, nebylo by možno uvedený judikatorní závěr nadřadit zákonnému pravidlu, vyjádřenému v tomto ustanovení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1187/2008, ze dne 5. 5. 2008

(posuzováno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb.)

09.06.2008 00:02

K ocenění věci při vypořádání BSM podle stavu ke dni rozhodnutí soudu

Pro oceňování vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů obecně platí zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání. Uvedený názor však nelze absolutizovat; dané pravidlo platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození (srov. 22 Cdo 3285/2007).

Vypořádává-li soud nemovitosti ve smyslu § 150 ObčZ vzhledem k mimořádným okolnostem v obvyklé ceně podle jejich stavu ke dni jeho rozhodnutí, pak musí vypořádat také účastníky uplatněné investice, které vynaložili na nemovitosti ze svého od doby zániku BSM ke dni rozhodování soudu. I když zánikem manželství zaniklo BSM i k těmto nemovitostem, do jejich vypořádání rozhodnutím soudu jde však stále o nemovitosti oběma bývalým manželům náležející a investice je proto třeba vypořádat analogicky podle § 150 ObčZ.

Jestliže odvolací soud v dané věci nepřihlížel k tvrzením žalobkyně, že po zániku BSM účastníků byl dům 4x vytopen, čímž se jeho technický stav výrazně zhoršil (tvrzení nebylo žalovaným zpochybněno) s odůvodněním, že nejde o skutečnosti právně významné, neboť vypořádání nemovitostí se provádí podle jejich stavu ke dni zániku BSM účastníků, nesprávně aplikoval § 150 ObčZ.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2735/2007, ze dne 16. 4. 2008

02.06.2008 00:00

K nárokům vzniklým po zániku spol. členství rozvedených manželů v družstvu

Problém vypořádání nároků vzniklých po zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu soudním rozhodnutím (§ 705 odst. 2 ObčZ) spočívá v tom, že toto rozhodnutí může nabýt právní moci až poté, co již nebude objektivně možné podle zákona učinit tyto nároky předmětem vypořádání BSM podle obvyklých pravidel, neboť již uplynou zákonné lhůty, ve kterých zákon umožňuje soudní nebo smluvní vypořádání (§ 149 odst. 4 ObčZ v rozhodném znění). Na druhé straně však tato hodnota nemohla být vypořádána dříve, než rozhodnutí o zániku společného členství a určení výlučného člena nabylo právní moci.

Proto judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že v takovém případě se může manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí této lhůty domáhat na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 775/2007, ze dne 16. 4. 2008

22.05.2008 00:00

K blokovanému registr. plánu důchodového pojištění při vypořádání BSM

Vypořádání blokovaného registrovaného plánu důchodového pojištění v dané věci představuje vypořádání majetkové hodnoty již existující, vytvořené složením části příjmu náležejícího podle § 143 ObčZ do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků na účet žalovaného, nikoli o částku, která bude žalovanému vyplacena teprve v budoucnu za splnění určitých daných podmínek. Skutečnost, že tato částka není žalovanému k dispozici, nemůže vést k tomu, že by nebyla vypořádána. Pokud by se tak nestalo, je zřejmé, že by žalobce byl v budoucnu oproti žalobkyni majetkově zvýhodněn.

Není proto důvodu odklonit se od správné praxe soudů, které prostředky na účtu představující důchodové připojištění, pojistné a pod. některého z manželů, patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, činí předmětem jeho vypořádání.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 552/2007, ze dne 21. 1. 2008

14.05.2008 00:02

K ocenění vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů

Pro oceňování vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů obecně platí zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání.

Toto judikatorní, avšak zákonem nevyjádřené pravidlo, nelze ovšem absolutizovat. Soudní praxe zná výjimky. Např. „je-li předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví rozestavěný rodinný dům, jehož hodnota od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů do jeho vypořádání vlivem klimatických podmínek a jeho neudržováním a neužíváním oběma účastníky podstatně poklesla, musí tento pokles hodnota postihnout oba účastníky, ledaže by tento stav výlučně zavinil jeden z nich“.

Dovolací soud pak souhlasí s názorem, podle kterého výše uvedené pravidlo „platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození“. S tímto názorem však v daném případě nelze vystačit.

Právo osoby užívat byt v objektu určenému k bydlení na základě platného právního titulu má zpravidla vliv na obvyklou cenu takového objektu, projevující se významným poklesem ceny v porovnání s jeho cenou, pokud by v něm nikdo nebydlel. Oprávněné užívání domu oceňovaného pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví třetí osobou na dobu neurčitou či s právem na bytovou náhradu pro případ vyklizení je tak významným cenovým faktorem, snižujícím poptávku po takovém domě.

Podle názoru dovolacího soudu je pak významné, zda takovéto „zatížení“ nemovitosti v době rozhodování soudu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů trvá nebo již pominulo. Požadavku spravedlivého řešení sporné otázky odpovídá, aby se při oceňování objektu bydlení z hlediska jeho užívání třetími osobami vycházelo ze stavu, který tu je v době rozhodování soudu (vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů), nikoli tedy ze stavu z doby zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Přitom ovšem nutno přihlédnout k eventuálním výdajům (majetkové újmě) některého z účastníků účelně vynaložených v uvedeném mezidobí na to, aby užívání nemovitosti třetí osobou (obvykle na opatření bytové náhrady nebo vyplacení tzv. odstupného) bylo ukončeno.

Jestliže užívání domu jinou k tomu oprávněnou osobou skončilo po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak před jeho vypořádáním, je na místě (s přihlédnutím k výše uvedenému) při stanovení obvyklé ceny domu vycházet z materiálního (fyzického) stavu domu v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak jako domu již nezatíženého právem osob jej dříve užívajících. Samozřejmě podle cenových poměrů (nabídky a poptávky po nemovitosti daných vlastností) v době vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Pokud by se tak nestalo, byl by ten z účastníků, jemuž byl obytný dům přikázán do výlučného vlastnictví, zvýhodněn, neboť v důsledku samotného zániku užívání nemovitosti třetími osobami by se bez jeho přičinění zvýšila hodnota jeho (dříve společného) domu, aniž by se o tento cenový přírůstek podělil s dosavadním bezpodílovým spoluvlastníkem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, ze dne 14. 2. 2008

30.04.2008 00:00

K podniku nabytému jedním z manželů před 1. 8. 1998

Podnik mohl být předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (tj. do 1.8.1998), avšak jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však byl podnikatelem jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náležel podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela (srov. např. 22 Cdo 684/2004).

Podnik náležející v době do 1. 8. 1998 do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k uvedenému dni, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., nestal předmětem společného jmění manželů, neboť nebyl, jak výše uvedeno, předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (čl. VIII bodu 2 zákona č. 91/1998 Sb.) [srov. např. 22 Cdo 2903/2005].

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3078/2006, ze dne 20. 3. 2008