// Profipravo.cz / Vlastnické právo

Vlastnické právo

07.07.2025 00:01

Aktivní legitimace k podání žaloby na určení neplatnosti dražby

I. Třetí osoba, jež není oprávněnou osobou podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není oprávněna podat žalobu na určení neplatnosti dražby jen na základě toho, že navrhovatel dražby uvedl ve smlouvě o provedení dobrovolné veřejné dražby uzavřené mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem nepravdivé údaje tak, aby poškodil práva této třetí osoby.

II. Vzhledem k okolnostem nyní posuzované věci považuje Nejvyšší soud za nutné jako obiter dictum vysvětlit, že judikatura umožnila zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné dražbě, avšak pouze v případě, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, resp. „fingovanou“, tedy v případech, kdy došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné dražby. Jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení podle zákona o veřejných dražbách, a to ani jako předběžnou otázku. Ke zpochybnění vlastnického práva vydražitele však v takových případech dochází jinou žalobou než žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3957/2023, ze dne 29. 5. 2025

24.06.2025 00:02

Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi

Současná právní úprava předpokládá, že v řádně učiněné nabídce prodávajícího předkupníkovi (§ 2147 odst. 1 o. z.) bude oznámen obsah „uzavřené smlouvy“; tuto povinnost nelze splnit dříve, než takový obsah uzavřením smlouvy vůbec vznikl. Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi podle § 2143 o. z. proto nelze splnit před uzavřením smlouvy prodávajícího s koupěchtivým.

Povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi (§ 2140 odst. 1 o. z.) tedy není splněna, dojde-li k nabídce před uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3491/2024, ze dne 27. 5. 2025

14.04.2025 00:02

Vydání konstitutivního rozhodnutí soudu o zřízení práva stavby

Pro vydání (konstitutivního) rozhodnutí soudu o zřízení práva stavby je nezbytné zákonné zmocnění (§ 1243 odst. 1 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 285/2025, ze dne 11. 3. 2025

14.04.2025 00:01

Povaha škody nebo jiné újmy dle § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění

I. Ustanovení § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění představuje skutkovou podstatu náhrady škody založené na objektivní odpovědnosti vyvlastnitele. Předpokladem jeho odpovědnosti není zavinění a ani protiprávní jednání; není tudíž nezbytné zkoumat, zda vyvlastnitel zpětvzetím své žádosti porušil svou právní povinnost či nikoli. Předpokladem odpovědnosti je pouze zpětvzetí žádosti, vznik škody nebo jiné újmy v souvislosti s podáním žádosti, a absence liberačního důvodu (že by škoda či jiná újma nastala, i kdyby nebyla podána žádost o vyvlastnění).

II. Škodou nebo jinou újmou ve smyslu § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění jsou i náklady vynaložené na právní služby a na vypracování znaleckého posudku pro účely zahájeného vyvlastňovacího řízení, které vyvlastňovaný vynaložil v souvislosti s podáním žádosti, ledaže by je byl vynaložil i jinak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 765/2024, ze dne 25. 2. 2025

21.03.2025 00:06

ÚS: Odpovědnost státu za nadměrný hluk

Stát má pozitivní závazek chránit pokojné užívání domova plynoucí z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Součástí této pozitivní povinnosti jsou také účinné prostředky nápravy zahrnující i právo na náhradu újmy v důsledku zásahu či porušení práva podle čl. 8 Úmluvy. Ačkoliv je na státu, jaký systém ochrany jednotlivců před nadměrným hlukem zvolí, je potřeba, aby nalezl spravedlivou rovnováhu mezi protichůdnými zájmy a aby státem zvolená opatření byla opravdu účinná.

Jestliže státní orgán nezákonně toleruje porušování protihlukové regulace a institut časově omezené výjimky používá k faktické legalizaci protiprávního překračování hlukových limitů, jedná v rozporu se svými pozitivními závazky plynoucími z práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence podle čl. 8 Úmluvy.

Nebýt nezákonného rozhodnutí krajské hygienické stanice o vydání hlukové výjimky, krajská hygienická stanice i provozovatel zdroje hluku by museli činit opatření k řešení překračování hlukových limitů. Tvrzená újma stěžovatelů spočívající v nadměrném hluku by pak nevznikla (či by byla menší). I kdyby opatření krajské hygienické stanice ke snížení hluku pod limit nevedla, mohla by vzniknout odpovědnost provozovatele zdroje hluku za nedodržení povinností plynoucích z § 30 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 818/24, ze dne 23. 1. 2025

24.02.2025 00:01

Zneužití práva na opuštění nemovité věci

Ani § 1045 o. z. ani jiné ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, či jiný právní předpis nestanoví žádné konkrétní podmínky, omezení či předpoklady opuštění nemovité věci. Naopak se předpokládá, že vlastníkem věci se v takovém případě stane stát, na který přecházejí práva a povinnosti vlastníka.

Z toho potom v obecné rovině vyplývá, že samotné opuštění ani samotný přechod práv a povinností jako důsledek opuštění nemůže být bez dalšího zneužitím práva, opuštění není podmíněno nebo vyloučeno nějakým konkrétním důvodem, ale zneužití by se muselo pojit s konkrétními a výjimečnými okolnostmi daného případu; zneužití práva na opuštění věci tak obecně vyloučeno není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3489/2024, ze dne 29. 1. 2025

31.01.2025 00:06

ÚS: Zřízení věcného břemene nezbytné cesty

Za situace, kdy stát po desítky let toleroval vznik takových majetkových poměrů, kdy jsou v důsledku historického právního vývoje stavby stojící na cizím pozemku - nezřídka s nedostatečným přístupem - velmi častým jevem, je nespravedlivé, jestliže nyní neproporcionálně odpírá vlastníkům nemovitostí s nedostatečným přístupem ochranu vlastnického práva prostřednictvím zřízení věcného břemene nezbytné cesty. To, co se může v podmínkách jiného státu jevit jako individuální problém, je v podmínkách českých problémem systémovým. Tomuto rozdílu by pak měl odpovídat i rozdílný přístup soudů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3045/23, ze dne 20. 11. 2024

31.01.2025 00:05

ÚS: Zpracování nového územního plánu

Pokud vedlejší účastnice řízení (obec) přistoupí ke zpracování nového územního plánu v návaznosti na stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinný do 31. 12. 2023) omezenou platnost stávající územně plánovací dokumentace, musí respektovat cíle, záměr a doporučení v dané chvíli existujících nadřízených závazných územně plánovacích instrumentů, které zdůrazňovaly ochranu životního prostředí a zemědělského půdního fondu. Takový postup vedlejší účastnice řízení nevykazuje prvky libovůle či zneužití jejího postavení či úmyslného jednání na úkor stěžovatelů.

Princip ochrany legitimního očekávání vlastníků pozemků, jejichž vlastnictví bylo dotčeno změnou územního plánu, není jediným hlediskem, které je nutno při posuzování důsledků takové změny zohledňovat. Stěžovatelé nemohli legitimně očekávat, že po celou dobu trvání jejich (spolu)vlastnického práva nedojde ve vztahu k jejich pozemkům k žádným změnám v rámci územního plánování. Nový územní plán byl přijat nikoliv na základě nahodilé souhry okolností, jakou je například skladba obecního zastupitelstva po volbách, ale v návaznosti na vývoj poměrů v dané lokalitě a s tím také souvisejícími požadavky nově připravené nadřízené územně plánovací dokumentace.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 229/24, ze dne 19. 11. 2024

23.01.2025 00:01

„Nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 zákona o ochraně přírody

Při vymezení pojmu „nezastavěný pozemek“ užitého v § 61 zákona o ochraně přírody, ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze vyjít ze závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1559/2024 [byť byly přijaty při výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě].

Za „nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny je tak nutno zpravidla považovat pozemek, který není žádným způsobem dotčen stavbou v občanskoprávním smyslu. Jelikož zákon o ochraně přírody a krajiny neobsahuje žádnou výjimku z předkupního práva pro některé druhy staveb [na rozdíl od § 11 odst. 1 písm. c) zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 1. 11. 2019, podle kterého lze pozemek oprávněné osobě vydat, byl-li zastavěn např. stavbou movitou, dočasnou, jednoduchou, drobnou nebo stavbou umístěnou pod povrchem země], nevznikne předkupní právo ve smyslu § 61 odst. 1 věty první tohoto zákona k pozemku, je-li dotčen jakoukoliv stavbou v občanskoprávním smyslu. Jinými slovy, nejsou-li v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny zakotveny žádné výjimky z předkupního práva v případě výkladu pojmu „nezastavěný pozemek“, nelze je dovozovat ani výkladem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 833/2023, ze dne 17. 12. 2024

16.01.2025 00:01

Rozsah přezkumu výše náhrady za vyvlastnění

I. Zákonnou podmínkou vyvlastňovacího řízení je vyjednávací (předvyvlastňovací) fáze. Správní soudy tedy musí v případě sporu o to, zda k vyvlastnění došlo po právu či nikoliv, přezkoumat i to, zda vlastník pozemku obdržel řádnou nabídku, jak na ni reagoval a případně i to, zda jsou jeho požadavky na vyvlastnitele reálné. Z toho ovšem na straně druhé plyne, že pokud se vlastníkům pozemku nepodařilo před správními soudy zvrátit správnost pravomocného rozhodnutí správních orgánů o vyvlastnění, v jehož rámci jedině mohli uplatnit námitky proti průběhu předchozího kontraktačního procesu, nelze se již totožnými námitkami zabývat v řízení podle části páté o. s. ř., jehož předmětem je pouze a jen určení výše náhrady za vyvlastnění. V řízení před obecnými soudy (podle části páté o. s. ř.) se nelze zabývat otázkami, jež se vztahují k podmínkám, za nichž lze rozhodnout o expropriaci, nýbrž jen tím, zda je náhrada za již uskutečněné vyvlastnění přiměřená.

II. Pro určení kupní ceny, která je v rámci kontraktačního procesu nabízena, je cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem. Účelem koeficientu, kterým se takto určená cena násobí, je kompenzace nuceného omezení a dále zajištění toho, že se vyvlastňovanému dostane náhrady, která bude značně přesahovat cenu obvyklou, čímž má, ve spojení se stanovením přiměřené lhůty, stimulovat vlastníka pozemku k rychlému uzavření kupní smlouvy v dohledné době, aby bylo možno co nejdříve využít pozemek (stavbu) k zamýšlenému účelu, tj. k výstavbě potřebné infrastruktury. Spojení podmínky předvyvlastňovacího jednání a kompenzačního bonusu má směřovat k urychlení a zefektivnění procesu získávání pozemků (staveb) pro výstavbu strategicky významné infrastruktury.

Pokud však v rámci negociačních jednání k uzavření kupní smlouvy ve stanovené době nedojde a je zahájeno vyvlastňovací řízení, pak již vlastníkovi pozemku pojmově nenáleží výhoda „kontraktačního bonusu“.

Nesplnění zákonných podmínek pro přiznání „kontraktačního bonusu“ nemůže v žádném případě nahrazovat ani institut mimořádného zvýšení náhrady soudem podle § 28 odst. 3 zákona o vyvlastnění, jelikož onen bonus i mimořádné zvýšení náhrady za vyvlastnění jsou samostatnými a nezaměnitelnými právními instituty, každý se projevuje v jiném časovém úseku a každý z nich sleduje zcela jiný účel, což je ostatně patrné i z taxativního výčtu důvodů mimořádného zvýšení v § 28 odst. 3 písm. a) až d) vyvlastňovacího zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2813/2024, ze dne 2. 12. 2024

20.12.2024 00:05

ÚS: Řízení o žalobě na ochranu rušené držby

V řízení o žalobě na ochranu rušené držby musí soud před uložením povinnosti uvést věci v původní stav vyvážit dotčené zájmy, a to zejména tehdy, bude-li se jevit, že by uložení této povinnosti mohlo být (fakticky) nesplnitelné, bylo spjato se značnými náklady, nastolilo nenavratitelný stav apod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2430/23, ze dne 20. 11. 2024

30.09.2024 00:01

Převod spoluvlastnického podílu k pozemku nebo stavbě na něm zřízené

Je-li předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené za předpokladu, že smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnictví k příslušnému spoluvlastnickému podílu, byla uzavřena k 1. 7. 2020 a později [tedy jinými slovy, skutečnosti rozhodné pro dospělost předkupního práva - povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, která dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým, nastaly k 1. 7. 2020, případně později, kdy nabyl účinnosti zákon č. 163/2020 Sb.], náleží předkupní právo vlastníkovi pozemku či stavby na něm se nacházející ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to i když by nabytí příslušného spoluvlastnického podílu nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, je-li vyloučeno předkupní právo podílových spoluvlastníků vzniklé ze zákona.

Výjimkou z tohoto pravidla představuje existence „omezeného“ zákonného předkupního práva spoluvlastníků ve smyslu § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020; tedy v případě, že by spoluvlastnictví bylo založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. V takovém případě by i nadále byly použitelné judikatorní závěry, podle kterých je nutné dát přednost předkupnímu právu spoluvlastníka zakotvenému v § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, před předkupním právem vlastníků (resp. spoluvlastníků) stavby a pozemku ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Převádí-li se tak po 1. 7. 2020 spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené, existuje předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z., a to i kdyby nabytí příslušného spoluvlastnického podílu nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby; to neplatí v případě existujícího předkupního práva spoluvlastníka podle § 1124 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, které vede ke sjednocení vlastnictví pozemku nebo stavby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, ze dne 28. 8. 2024

17.09.2024 00:02

Nabytí vlastnického práva od osoby, která nabyla vlastnictví od neoprávněného

I. Podmínky nabývání vlastnického práva od neoprávněného (§ 1109 a násl. o. z.) se vztahují i na zajišťovací převody vlastnického práva; i v takovém případě se totiž nabyvatel stává vlastníkem převáděné věci (byť podmíněně s ohledem na účel uvedeného zajišťovacího institutu).

II. Vlastnické právo k movité věci nenabývá ve smyslu § 1112 o. z. ten, kdo ví, že jeho předchůdce nabyl vlastnické právo od neoprávněného.

III. V poměrech projednávané věci je nutné rozlišovat mezi jednotlivými právními jednáními (převodními smlouvami), tj. mezi kupní smlouvu uzavřenou společností B (coby kupující) a dlužníkem (coby prodávajícím) [s cílem převodu vlastnického práva k movitým věcem na společnost B] na straně jedné a následnou smlouvou o zajišťovacím převodu (vlastnického) práva uzavřenou společností B a dovolatelem [s cílem (podmíněného) převodu vlastnického práva k movitým věcem na dovolatele za účelem zajištění dluhu společnosti B] na straně druhé.

Odvolacímu soudu tak lze vytknout, že posuzoval nabytí vlastnického práva dovolatele „od dlužníka“, aniž vzal v potaz, že vlastnické právo k movitým věcem bylo převáděno postupně různými (samostatnými) právními jednáními, byť uzavřenými téhož dne. Nejprve totiž vlastnické právo převáděl dlužník kupní smlouvou na společnost B. Stala-li se společnost B vlastníkem movitých věcí, nabýval dovolatel vlastnictví (jakkoli s rozvazovací podmínkou) již od vlastníka; pochybnosti odvolacího soudu o dobré víře dovolatele (s přihlédnutím k tomu, že je „úvěrovou institucí mající odborné znalosti a schopnosti“) pak mohly (měly) být posuzovány výlučně optikou ustanovení § 1112 o. z. (nikoliv podle ustanovení § 1109 o. z.).

Ustanovení § 1112 o. z. se typicky uplatní na situaci, kdy věc ve vlastnictví prvního převedl druhý (zde dlužník) dobrověrnému třetímu (společnosti B); ten se stal vlastníkem (za splnění podmínek § 1109 nebo § 1111 o. z.) a následně ji převedl čtvrtému (dovolateli). Úvahy odvolacího soudu o významu (nedostatku) dobré víry dovolatele jsou nepřiléhavé, neboť pro aplikaci § 1112 o. z. by bylo třeba prokázat, že dovolatel věděl o nabytí vlastnického práva (společností B) od neoprávněného (dlužníka).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 99/2022, ze dne 31. 7. 2024

12.08.2024 00:02

Zřízení nezbytné cesty ve prospěch bytové či nebytové jednotky

I vlastník bytové či nebytové jednotky může za podmínek stanovených v § 1029 a násl. o. z. žádat o povolení nezbytné cesty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1373/2024, ze dne 28. 5. 2024

03.06.2024 00:02

Dobrá víra nabyvatele práva zapsaného ve veřejném seznamu

Ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu chrání nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva u převodce (a to i v případě posouzení existence zástavního práva postupitele v souvislosti s postoupením pohledávky), ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují.

Pakliže tedy v době uzavření předmětné kupní smlouvy bylo sporné zástavní právo vymazáno z veřejného seznamu, a platilo tak, že se má za to, že neexistovalo (srov. § 980 odst. 2 o. z.), chránila případná dobrá víra ve správnost takového zápisu i nabyvatele vlastnického práva podle stavu zápisu ve veřejném seznamu ke dni podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí; jinak řečeno, dobrá víra nabyvatele vlastnického práva se vztahuje i ke skutečnosti, že zástavní právo ke dni podání návrhu na vklad do veřejného seznamu neexistovalo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2967/2023, ze dne 29. 4. 2024

20.05.2024 00:02

Předkupní právo vlastníka pozemku k podzemní stavbě dle § 3056 odst. 1 NOZ

I. K naplnění superficiální zásady v případech, kdy vlastnické právo ke stavbě a k pozemku náleží odlišným subjektům, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zakládá vlastníku pozemku, na němž je zřízena stavba, předkupní právo k této stavbě a vlastníku stavby předkupní právo k pozemku. Ustanovení § 3056 odst. 1 věta druhá o. z. výslovně vztahuje předkupní právo vlastníka pozemku i na podzemní stavbu na stejném pozemku, to ovšem jen za předpokladu, že podzemní stavba je příslušenstvím nadzemní stavby.

Ustanovení § 3056 odst. 1 věta druhá o. z. tak logicky míří na případy, kdy zůstává odděleno vlastnické právo k pozemku a stavbě a na pozemku se nachází i stavba podzemní, která představuje příslušenství nadzemní stavby. Jinými slovy, je-li na pozemku také podzemní stavba, která je příslušenstvím nadzemní stavby, vztahuje se předkupní právo i na ni. Jde ovšem stále primárně o předkupní právo vlastníka pozemku k nadzemní stavbě, která není součástí pozemku (má tedy oddělený vlastnický režim). Jenom tehdy vzniká vlastníku pozemku i předkupní právo k podzemní stavbě, která tvoří příslušenství nadzemní stavby dotčené zákonným předkupním právem.

Názorně může tento právní vztah přiblížit následující příklad: Na pozemku jednoho vlastníka se nachází (nadzemní) stavba ve vlastnictví jiné osoby a pod pozemkem sklep představující podzemní stavbu se samostatným účelovým určením (tedy samostatnou nemovitou věc ve smyslu § 498 odst. 1 o. z.); tento sklep slouží nadzemní stavbě (domu) a je určen jejím vlastníkem jako její příslušenství (§ 509 o. z.). Ve smyslu § 3056 o. z. se předkupní právo vlastníka pozemku vztahuje nejen na dům, ale i na sklep, který tvoří příslušenství tohoto domu. Smyslem je bezpochyby zachování jednotného vlastnického režimu nadzemní stavby a stavby podzemní, respektive i pozemku. Podzemní stavba sklepa by bez tohoto ustanovení předkupnímu právu nepodléhala ve smyslu § 3061 o. z., neboť podzemní stavby se samostatným účelovým určením jsou samostatnými nemovitými věcmi (§ 498 odst. 1 o. z.) a předkupní právo se na ně nevztahuje (§ 3061 o. z.).

II. V nyní posuzované věci bylo samotným žalobcem tvrzeno a prokazováno, že žalobce je vlastníkem jak pozemků, pod kterými se vinný sklep nachází, tak i domu, který proto tvoří součást pozemku, na kterém je zřízen (§ 506 odst. 1 o. z.). Existuje zde tedy jednotný vlastnický režim pozemku a stavby na něm zřízené. Potom je ale vyloučeno předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a naopak. Žalobce je jediným vlastníkem pozemku a stavba domu na pozemku zřízená tvoří samostatně nepřevoditelnou součást pozemku; je rovněž ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu ale nemůže existovat ani předkupní právo k vinnému sklepu, který se nachází pod pozemkem žalobce. Jestliže je vinný sklep podzemní stavbou se samostatným účelovým určením, tedy samostatnou nemovitou věcí ve smyslu § 498 odst. 1 o. z., nevztahuje se na něj podle § 3061 o. z. předkupní právo vlastníka pozemku, pod kterým se sklep nachází. K tomu dovolací soud pro úplnost doplňuje, že i kdyby vinný sklep nebyl samostatnou podzemní stavbu, potom by představoval pouhou součást pozemku spojenou vlastnickým režimem s vlastnictvím pozemku samotného. Ani tehdy by proto logicky neexistovalo předkupní právo žalobce jako vlastníka pozemku k jeho součásti. S ohledem na výše uvedené obstojí v dovolacím přezkumu závěr, že na vinný sklep nacházející se pod pozemkem se předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nevztahuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2151/2022, ze dne 17. 4. 2024

13.03.2024 00:01

K předpokladům aplikace ustanovení § 3055 odst. 2 o. z.

Dovolací soud nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podmínkou aplikace § 3055 odst. 2 o. z. (při existenci smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti o. z.) je skutečnost, že k 1. 1. 2014 stavba jako věc v právním smyslu již existovala.

Takový závěr z § 3055 odst. 2 o. z. žádným způsobem nevyplývá a byl by zcela proti smyslu a konstrukci uvedeného ustanovení. To totiž cílí právě na případy, kdy k 1. 1. 2014 stavba jako věc ještě nevznikla, ale právo ji zřídit na cizím pozemku vzniklo před tímto datem. Pokud by platila naznačená úvaha odvolacího soudu, pak by stavba vznikla ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tj. do 31. 12. 2013, a její právní režim by se posoudil podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a jeho § 120 odst. 2 obč. zák. To bez jakýchkoliv pochybností vyplývá z § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Úprava § 3055 odst. 2 o. z. by pak byla zcela nadbytečná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2216/2023, ze dne 20. 12. 2023

26.02.2024 00:02

K omezení rozsahu zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z.

Zákonné předkupní právo upravené v ustanovení § 3056 odst. 1 o. z. nevzniká podle § 3056 odst. 2 o. z. k celému pozemku, na kterém se nachází stavba, při splnění základního předpokladu, že lze část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání. V takovém případě se vztahuje předkupní právo pouze na část pozemku nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě. Jde o to, aby jenom z titulu předkupního práva neměl vlastník stavby nárok na nabytí vlastnického práva k pozemku, který svou rozlohou zjevně překračuje potřebu vlastníka stavby z hlediska jejího užívání či požívání.

V případě aplikace § 3056 odst. 2 o. z. má vzniknout mezi stavbou a pozemkem funkční celek, který umožní jejich rozumné využití a současně zachová vlastnické právo k části pozemku jeho dosavadnímu vlastníkovi. V zásadě půjde o to, že oddělená část pozemku nemusí kopírovat půdorys stavby, ale může zahrnovat i širší část, tj. přiměřené rozšíření pro funkční využití stavby. Předkupní právo sice omezuje vlastníka pozemku, nicméně v těchto případech není namístě zcela restriktivní přístup, protože jde o zúžení předkupního práva k celku. Na druhé straně však stojí korektiv spočívající v tom, že vymezení oddělitelné části pozemku nesmí podstatně ztížit užívání a požívání pozemku se stavbou.

Při úvaze o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku, bude třeba vycházet především z charakteru a povahy stavby, způsobu jejího řádného využití, požadavku na zajištění přístupu ke stavbě, požadavku na údržbu stavby a hospodaření s ní, ekonomického využití apod. Byť to přímo z textu zákona nevyplývá, měl by soud přihlédnout také k tomu, aby po oddělení zbylá část nepředstavovala pro vlastníka pozemku znehodnocenou část vlastnictví. Jiná bude úvaha soudu o funkční vazbě stavby a pozemku u rodinného domu, rekreační chaty, průmyslového areálu apod.

Smyslem předkupního práva je dosažení tzv. superficiální zásady, proto je třeba zvažovat tento cíl na straně jedné a zásah do práva vlastníka pozemku na straně druhé. Jde o to zachovat poměr mezi oběma chráněnými zájmy řešením, které bude splňovat parametry rozumného uspořádání právních poměrů mezi účastníky.

Předpoklady pro posouzení rozsahu předkupního práva upravené v § 3056 odst. 2 o. z. představují obecné nároky na uplatnění předkupního práva. Soud při rozhodování o předkupním právu, resp. jeho rozsahu, není vázán žalobou potud, v jakém konkrétním rozsahu se bude žalobce domáhat realizace předkupního práva k části pozemku, neboť jde o právní normu s tzv. relativně neurčitou hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Půjde tedy o rozhodnutí odvíjející se od individuální situace, jež bude záležet na úvaze soudu, kterou bude možné v dovolacím řízení zpochybnit pouze tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená.

Požadavku zjevné přiměřenosti pak musí odpovídat úvaha o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku způsobem, aby stavba a pozemkem tvořily funkční celek, který umožní jejich rozumné využití. Úvaha bude vždy vycházet z konkrétních okolností té které věci, jež zpravidla bývají individuálně dané. Každý případ může být jedinečný, a aby soud přijal rozhodnutí, které lze považovat za „spravedlivé“, musí vždy přihlédnout ke všem zjištěným okolnostem. Současně ale musí společně se zvažováním cíle, jímž je dosažení superficiální zásady na straně jedné, vždy zvážit i zásah do práv vlastníka pozemku na straně druhé a zachovat tak poměr mezi oběma chráněnými zájmy. Rozhodnutí ve věci tak bude v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023

26.02.2024 00:01

Uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva

Delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva, a okamžikem, kdy spoluvlastník svůj nárok ze zákonného předkupního práva uplatnil, sám o sobě nečiní uplatnění zákonného předkupního práva rozporné s dobrými mravy, resp. není zjevným zneužitím práva; je totiž třeba zdůraznit, že obecný právní korektiv v tomto ohledu tvoří obecná tříletá promlčecí lhůta, v níž se může opomenutý spoluvlastník domáhat po nabyvateli nabídky společné věci ke koupi.

Ovšem v poměrech konkrétní věci může delší časový odstup při uplatnění předkupního práva společně s dalšími podstatnými okolnostmi případu vést k závěru, že uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva je zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023

02.01.2024 00:01

Žaloba na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z.

Žalobě na odstranění stromů opírající se o § 1017 odst. 1 o. z. lze vyhovět, jen jsou-li splněny obě podmínky tam uvedené, tedy stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice a žalobce má pro jejich odstranění rozumný důvod.

Zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet při posouzení, zda jsou v daném případě dány rozumné důvody pro odstranění stromů. Soud může v rámci komplexního hodnocení věci přihlédnout kupř. k možnosti imisí a jejich závažnosti, k významu stromů pro účastníky a životní prostředí a vzít do úvahy možný vývoj imisí v důsledku růstu stromů; lze však přihlédnout i k jiným skutečnostem. Vymezení „rozumného důvodu“ tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

Není důvod vykládat pojem „místní zvyklosti“ v § 1017 odst. 1 o. z. jinak než pojem „místní poměry“ v § 1013 odst. 1 o. z. „Místními zvyklostmi“ (§ 1017 odst. 1 o. z.) jsou tak zvyklosti jak místní (které jsou v daném místě), tak i druhové (zvyklosti v podobných lokalitách, tj. například zda jde o město nebo vesnici, s přihlédnutím k obvyklému způsobu užívání podobných pozemků). Posouzení této otázky je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

Přichází-li do úvahy jiné řešení bránící nepříznivým důsledkům stromu, vysazeného v těsné blízkosti společné hranice, na sousední pozemek než jeho skácení, je mu třeba – dovolují-li to individuální okolnosti věci – dát přednost.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1035/2023, ze dne 26. 9. 2023