// Profipravo.cz / Vlastnické právo
Vlastnické právo
31.01.2025 00:06
ÚS: Zřízení věcného břemene nezbytné cesty
Za situace, kdy stát po desítky let toleroval vznik takových majetkových poměrů, kdy jsou v důsledku historického právního vývoje stavby stojící na cizím pozemku - nezřídka s nedostatečným přístupem - velmi častým jevem, je nespravedlivé, jestliže nyní neproporcionálně odpírá vlastníkům nemovitostí s nedostatečným přístupem ochranu vlastnického práva prostřednictvím zřízení věcného břemene nezbytné cesty. To, co se může v podmínkách jiného státu jevit jako individuální problém, je v podmínkách českých problémem systémovým. Tomuto rozdílu by pak měl odpovídat i rozdílný přístup soudů.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3045/23, ze dne 20. 11. 2024
31.01.2025 00:05
ÚS: Zpracování nového územního plánu
Pokud vedlejší účastnice řízení (obec) přistoupí ke zpracování nového územního plánu v návaznosti na stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, účinný do 31. 12. 2023) omezenou platnost stávající územně plánovací dokumentace, musí respektovat cíle, záměr a doporučení v dané chvíli existujících nadřízených závazných územně plánovacích instrumentů, které zdůrazňovaly ochranu životního prostředí a zemědělského půdního fondu. Takový postup vedlejší účastnice řízení nevykazuje prvky libovůle či zneužití jejího postavení či úmyslného jednání na úkor stěžovatelů.
Princip ochrany legitimního očekávání vlastníků pozemků, jejichž vlastnictví bylo dotčeno změnou územního plánu, není jediným hlediskem, které je nutno při posuzování důsledků takové změny zohledňovat. Stěžovatelé nemohli legitimně očekávat, že po celou dobu trvání jejich (spolu)vlastnického práva nedojde ve vztahu k jejich pozemkům k žádným změnám v rámci územního plánování. Nový územní plán byl přijat nikoliv na základě nahodilé souhry okolností, jakou je například skladba obecního zastupitelstva po volbách, ale v návaznosti na vývoj poměrů v dané lokalitě a s tím také souvisejícími požadavky nově připravené nadřízené územně plánovací dokumentace.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 229/24, ze dne 19. 11. 2024
23.01.2025 00:01
„Nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 zákona o ochraně přírody
Při vymezení pojmu „nezastavěný pozemek“ užitého v § 61 zákona o ochraně přírody, ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze vyjít ze závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1559/2024 [byť byly přijaty při výkladu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě].
Za „nezastavěný pozemek“ ve smyslu § 61 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny je tak nutno zpravidla považovat pozemek, který není žádným způsobem dotčen stavbou v občanskoprávním smyslu. Jelikož zákon o ochraně přírody a krajiny neobsahuje žádnou výjimku z předkupního práva pro některé druhy staveb [na rozdíl od § 11 odst. 1 písm. c) zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 1. 11. 2019, podle kterého lze pozemek oprávněné osobě vydat, byl-li zastavěn např. stavbou movitou, dočasnou, jednoduchou, drobnou nebo stavbou umístěnou pod povrchem země], nevznikne předkupní právo ve smyslu § 61 odst. 1 věty první tohoto zákona k pozemku, je-li dotčen jakoukoliv stavbou v občanskoprávním smyslu. Jinými slovy, nejsou-li v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny zakotveny žádné výjimky z předkupního práva v případě výkladu pojmu „nezastavěný pozemek“, nelze je dovozovat ani výkladem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 833/2023, ze dne 17. 12. 2024
16.01.2025 00:01
Rozsah přezkumu výše náhrady za vyvlastnění
I. Zákonnou podmínkou vyvlastňovacího řízení je vyjednávací (předvyvlastňovací) fáze. Správní soudy tedy musí v případě sporu o to, zda k vyvlastnění došlo po právu či nikoliv, přezkoumat i to, zda vlastník pozemku obdržel řádnou nabídku, jak na ni reagoval a případně i to, zda jsou jeho požadavky na vyvlastnitele reálné. Z toho ovšem na straně druhé plyne, že pokud se vlastníkům pozemku nepodařilo před správními soudy zvrátit správnost pravomocného rozhodnutí správních orgánů o vyvlastnění, v jehož rámci jedině mohli uplatnit námitky proti průběhu předchozího kontraktačního procesu, nelze se již totožnými námitkami zabývat v řízení podle části páté o. s. ř., jehož předmětem je pouze a jen určení výše náhrady za vyvlastnění. V řízení před obecnými soudy (podle části páté o. s. ř.) se nelze zabývat otázkami, jež se vztahují k podmínkám, za nichž lze rozhodnout o expropriaci, nýbrž jen tím, zda je náhrada za již uskutečněné vyvlastnění přiměřená.
II. Pro určení kupní ceny, která je v rámci kontraktačního procesu nabízena, je cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem. Účelem koeficientu, kterým se takto určená cena násobí, je kompenzace nuceného omezení a dále zajištění toho, že se vyvlastňovanému dostane náhrady, která bude značně přesahovat cenu obvyklou, čímž má, ve spojení se stanovením přiměřené lhůty, stimulovat vlastníka pozemku k rychlému uzavření kupní smlouvy v dohledné době, aby bylo možno co nejdříve využít pozemek (stavbu) k zamýšlenému účelu, tj. k výstavbě potřebné infrastruktury. Spojení podmínky předvyvlastňovacího jednání a kompenzačního bonusu má směřovat k urychlení a zefektivnění procesu získávání pozemků (staveb) pro výstavbu strategicky významné infrastruktury.
Pokud však v rámci negociačních jednání k uzavření kupní smlouvy ve stanovené době nedojde a je zahájeno vyvlastňovací řízení, pak již vlastníkovi pozemku pojmově nenáleží výhoda „kontraktačního bonusu“.
Nesplnění zákonných podmínek pro přiznání „kontraktačního bonusu“ nemůže v žádném případě nahrazovat ani institut mimořádného zvýšení náhrady soudem podle § 28 odst. 3 zákona o vyvlastnění, jelikož onen bonus i mimořádné zvýšení náhrady za vyvlastnění jsou samostatnými a nezaměnitelnými právními instituty, každý se projevuje v jiném časovém úseku a každý z nich sleduje zcela jiný účel, což je ostatně patrné i z taxativního výčtu důvodů mimořádného zvýšení v § 28 odst. 3 písm. a) až d) vyvlastňovacího zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2813/2024, ze dne 2. 12. 2024
20.12.2024 00:05
ÚS: Řízení o žalobě na ochranu rušené držby
V řízení o žalobě na ochranu rušené držby musí soud před uložením povinnosti uvést věci v původní stav vyvážit dotčené zájmy, a to zejména tehdy, bude-li se jevit, že by uložení této povinnosti mohlo být (fakticky) nesplnitelné, bylo spjato se značnými náklady, nastolilo nenavratitelný stav apod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2430/23, ze dne 20. 11. 2024
30.09.2024 00:01
Převod spoluvlastnického podílu k pozemku nebo stavbě na něm zřízené
Je-li předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené za předpokladu, že smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnictví k příslušnému spoluvlastnickému podílu, byla uzavřena k 1. 7. 2020 a později [tedy jinými slovy, skutečnosti rozhodné pro dospělost předkupního práva - povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, která dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým, nastaly k 1. 7. 2020, případně později, kdy nabyl účinnosti zákon č. 163/2020 Sb.], náleží předkupní právo vlastníkovi pozemku či stavby na něm se nacházející ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to i když by nabytí příslušného spoluvlastnického podílu nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, je-li vyloučeno předkupní právo podílových spoluvlastníků vzniklé ze zákona.
Výjimkou z tohoto pravidla představuje existence „omezeného“ zákonného předkupního práva spoluvlastníků ve smyslu § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 7. 2020; tedy v případě, že by spoluvlastnictví bylo založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit. V takovém případě by i nadále byly použitelné judikatorní závěry, podle kterých je nutné dát přednost předkupnímu právu spoluvlastníka zakotvenému v § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, před předkupním právem vlastníků (resp. spoluvlastníků) stavby a pozemku ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Převádí-li se tak po 1. 7. 2020 spoluvlastnický podíl k pozemku nebo stavbě na něm zřízené, existuje předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z., a to i kdyby nabytí příslušného spoluvlastnického podílu nevedlo přímo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby; to neplatí v případě existujícího předkupního práva spoluvlastníka podle § 1124 o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, které vede ke sjednocení vlastnictví pozemku nebo stavby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3248/2023, ze dne 28. 8. 2024
17.09.2024 00:02
Nabytí vlastnického práva od osoby, která nabyla vlastnictví od neoprávněného
I. Podmínky nabývání vlastnického práva od neoprávněného (§ 1109 a násl. o. z.) se vztahují i na zajišťovací převody vlastnického práva; i v takovém případě se totiž nabyvatel stává vlastníkem převáděné věci (byť podmíněně s ohledem na účel uvedeného zajišťovacího institutu).
II. Vlastnické právo k movité věci nenabývá ve smyslu § 1112 o. z. ten, kdo ví, že jeho předchůdce nabyl vlastnické právo od neoprávněného.
III. V poměrech projednávané věci je nutné rozlišovat mezi jednotlivými právními jednáními (převodními smlouvami), tj. mezi kupní smlouvu uzavřenou společností B (coby kupující) a dlužníkem (coby prodávajícím) [s cílem převodu vlastnického práva k movitým věcem na společnost B] na straně jedné a následnou smlouvou o zajišťovacím převodu (vlastnického) práva uzavřenou společností B a dovolatelem [s cílem (podmíněného) převodu vlastnického práva k movitým věcem na dovolatele za účelem zajištění dluhu společnosti B] na straně druhé.
Odvolacímu soudu tak lze vytknout, že posuzoval nabytí vlastnického práva dovolatele „od dlužníka“, aniž vzal v potaz, že vlastnické právo k movitým věcem bylo převáděno postupně různými (samostatnými) právními jednáními, byť uzavřenými téhož dne. Nejprve totiž vlastnické právo převáděl dlužník kupní smlouvou na společnost B. Stala-li se společnost B vlastníkem movitých věcí, nabýval dovolatel vlastnictví (jakkoli s rozvazovací podmínkou) již od vlastníka; pochybnosti odvolacího soudu o dobré víře dovolatele (s přihlédnutím k tomu, že je „úvěrovou institucí mající odborné znalosti a schopnosti“) pak mohly (měly) být posuzovány výlučně optikou ustanovení § 1112 o. z. (nikoliv podle ustanovení § 1109 o. z.).
Ustanovení § 1112 o. z. se typicky uplatní na situaci, kdy věc ve vlastnictví prvního převedl druhý (zde dlužník) dobrověrnému třetímu (společnosti B); ten se stal vlastníkem (za splnění podmínek § 1109 nebo § 1111 o. z.) a následně ji převedl čtvrtému (dovolateli). Úvahy odvolacího soudu o významu (nedostatku) dobré víry dovolatele jsou nepřiléhavé, neboť pro aplikaci § 1112 o. z. by bylo třeba prokázat, že dovolatel věděl o nabytí vlastnického práva (společností B) od neoprávněného (dlužníka).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 99/2022, ze dne 31. 7. 2024
12.08.2024 00:02
Zřízení nezbytné cesty ve prospěch bytové či nebytové jednotky
I vlastník bytové či nebytové jednotky může za podmínek stanovených v § 1029 a násl. o. z. žádat o povolení nezbytné cesty.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1373/2024, ze dne 28. 5. 2024
03.06.2024 00:02
Dobrá víra nabyvatele práva zapsaného ve veřejném seznamu
Ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu chrání nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva u převodce (a to i v případě posouzení existence zástavního práva postupitele v souvislosti s postoupením pohledávky), ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují.
Pakliže tedy v době uzavření předmětné kupní smlouvy bylo sporné zástavní právo vymazáno z veřejného seznamu, a platilo tak, že se má za to, že neexistovalo (srov. § 980 odst. 2 o. z.), chránila případná dobrá víra ve správnost takového zápisu i nabyvatele vlastnického práva podle stavu zápisu ve veřejném seznamu ke dni podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí; jinak řečeno, dobrá víra nabyvatele vlastnického práva se vztahuje i ke skutečnosti, že zástavní právo ke dni podání návrhu na vklad do veřejného seznamu neexistovalo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2967/2023, ze dne 29. 4. 2024
20.05.2024 00:02
Předkupní právo vlastníka pozemku k podzemní stavbě dle § 3056 odst. 1 NOZ
I. K naplnění superficiální zásady v případech, kdy vlastnické právo ke stavbě a k pozemku náleží odlišným subjektům, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zakládá vlastníku pozemku, na němž je zřízena stavba, předkupní právo k této stavbě a vlastníku stavby předkupní právo k pozemku. Ustanovení § 3056 odst. 1 věta druhá o. z. výslovně vztahuje předkupní právo vlastníka pozemku i na podzemní stavbu na stejném pozemku, to ovšem jen za předpokladu, že podzemní stavba je příslušenstvím nadzemní stavby.
Ustanovení § 3056 odst. 1 věta druhá o. z. tak logicky míří na případy, kdy zůstává odděleno vlastnické právo k pozemku a stavbě a na pozemku se nachází i stavba podzemní, která představuje příslušenství nadzemní stavby. Jinými slovy, je-li na pozemku také podzemní stavba, která je příslušenstvím nadzemní stavby, vztahuje se předkupní právo i na ni. Jde ovšem stále primárně o předkupní právo vlastníka pozemku k nadzemní stavbě, která není součástí pozemku (má tedy oddělený vlastnický režim). Jenom tehdy vzniká vlastníku pozemku i předkupní právo k podzemní stavbě, která tvoří příslušenství nadzemní stavby dotčené zákonným předkupním právem.
Názorně může tento právní vztah přiblížit následující příklad: Na pozemku jednoho vlastníka se nachází (nadzemní) stavba ve vlastnictví jiné osoby a pod pozemkem sklep představující podzemní stavbu se samostatným účelovým určením (tedy samostatnou nemovitou věc ve smyslu § 498 odst. 1 o. z.); tento sklep slouží nadzemní stavbě (domu) a je určen jejím vlastníkem jako její příslušenství (§ 509 o. z.). Ve smyslu § 3056 o. z. se předkupní právo vlastníka pozemku vztahuje nejen na dům, ale i na sklep, který tvoří příslušenství tohoto domu. Smyslem je bezpochyby zachování jednotného vlastnického režimu nadzemní stavby a stavby podzemní, respektive i pozemku. Podzemní stavba sklepa by bez tohoto ustanovení předkupnímu právu nepodléhala ve smyslu § 3061 o. z., neboť podzemní stavby se samostatným účelovým určením jsou samostatnými nemovitými věcmi (§ 498 odst. 1 o. z.) a předkupní právo se na ně nevztahuje (§ 3061 o. z.).
II. V nyní posuzované věci bylo samotným žalobcem tvrzeno a prokazováno, že žalobce je vlastníkem jak pozemků, pod kterými se vinný sklep nachází, tak i domu, který proto tvoří součást pozemku, na kterém je zřízen (§ 506 odst. 1 o. z.). Existuje zde tedy jednotný vlastnický režim pozemku a stavby na něm zřízené. Potom je ale vyloučeno předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a naopak. Žalobce je jediným vlastníkem pozemku a stavba domu na pozemku zřízená tvoří samostatně nepřevoditelnou součást pozemku; je rovněž ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu ale nemůže existovat ani předkupní právo k vinnému sklepu, který se nachází pod pozemkem žalobce. Jestliže je vinný sklep podzemní stavbou se samostatným účelovým určením, tedy samostatnou nemovitou věcí ve smyslu § 498 odst. 1 o. z., nevztahuje se na něj podle § 3061 o. z. předkupní právo vlastníka pozemku, pod kterým se sklep nachází. K tomu dovolací soud pro úplnost doplňuje, že i kdyby vinný sklep nebyl samostatnou podzemní stavbu, potom by představoval pouhou součást pozemku spojenou vlastnickým režimem s vlastnictvím pozemku samotného. Ani tehdy by proto logicky neexistovalo předkupní právo žalobce jako vlastníka pozemku k jeho součásti. S ohledem na výše uvedené obstojí v dovolacím přezkumu závěr, že na vinný sklep nacházející se pod pozemkem se předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nevztahuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2151/2022, ze dne 17. 4. 2024
13.03.2024 00:01
K předpokladům aplikace ustanovení § 3055 odst. 2 o. z.
Dovolací soud nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podmínkou aplikace § 3055 odst. 2 o. z. (při existenci smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti o. z.) je skutečnost, že k 1. 1. 2014 stavba jako věc v právním smyslu již existovala.
Takový závěr z § 3055 odst. 2 o. z. žádným způsobem nevyplývá a byl by zcela proti smyslu a konstrukci uvedeného ustanovení. To totiž cílí právě na případy, kdy k 1. 1. 2014 stavba jako věc ještě nevznikla, ale právo ji zřídit na cizím pozemku vzniklo před tímto datem. Pokud by platila naznačená úvaha odvolacího soudu, pak by stavba vznikla ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tj. do 31. 12. 2013, a její právní režim by se posoudil podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a jeho § 120 odst. 2 obč. zák. To bez jakýchkoliv pochybností vyplývá z § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Úprava § 3055 odst. 2 o. z. by pak byla zcela nadbytečná.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2216/2023, ze dne 20. 12. 2023
26.02.2024 00:02
K omezení rozsahu zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z.
Zákonné předkupní právo upravené v ustanovení § 3056 odst. 1 o. z. nevzniká podle § 3056 odst. 2 o. z. k celému pozemku, na kterém se nachází stavba, při splnění základního předpokladu, že lze část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání. V takovém případě se vztahuje předkupní právo pouze na část pozemku nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě. Jde o to, aby jenom z titulu předkupního práva neměl vlastník stavby nárok na nabytí vlastnického práva k pozemku, který svou rozlohou zjevně překračuje potřebu vlastníka stavby z hlediska jejího užívání či požívání.
V případě aplikace § 3056 odst. 2 o. z. má vzniknout mezi stavbou a pozemkem funkční celek, který umožní jejich rozumné využití a současně zachová vlastnické právo k části pozemku jeho dosavadnímu vlastníkovi. V zásadě půjde o to, že oddělená část pozemku nemusí kopírovat půdorys stavby, ale může zahrnovat i širší část, tj. přiměřené rozšíření pro funkční využití stavby. Předkupní právo sice omezuje vlastníka pozemku, nicméně v těchto případech není namístě zcela restriktivní přístup, protože jde o zúžení předkupního práva k celku. Na druhé straně však stojí korektiv spočívající v tom, že vymezení oddělitelné části pozemku nesmí podstatně ztížit užívání a požívání pozemku se stavbou.
Při úvaze o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku, bude třeba vycházet především z charakteru a povahy stavby, způsobu jejího řádného využití, požadavku na zajištění přístupu ke stavbě, požadavku na údržbu stavby a hospodaření s ní, ekonomického využití apod. Byť to přímo z textu zákona nevyplývá, měl by soud přihlédnout také k tomu, aby po oddělení zbylá část nepředstavovala pro vlastníka pozemku znehodnocenou část vlastnictví. Jiná bude úvaha soudu o funkční vazbě stavby a pozemku u rodinného domu, rekreační chaty, průmyslového areálu apod.
Smyslem předkupního práva je dosažení tzv. superficiální zásady, proto je třeba zvažovat tento cíl na straně jedné a zásah do práva vlastníka pozemku na straně druhé. Jde o to zachovat poměr mezi oběma chráněnými zájmy řešením, které bude splňovat parametry rozumného uspořádání právních poměrů mezi účastníky.
Předpoklady pro posouzení rozsahu předkupního práva upravené v § 3056 odst. 2 o. z. představují obecné nároky na uplatnění předkupního práva. Soud při rozhodování o předkupním právu, resp. jeho rozsahu, není vázán žalobou potud, v jakém konkrétním rozsahu se bude žalobce domáhat realizace předkupního práva k části pozemku, neboť jde o právní normu s tzv. relativně neurčitou hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Půjde tedy o rozhodnutí odvíjející se od individuální situace, jež bude záležet na úvaze soudu, kterou bude možné v dovolacím řízení zpochybnit pouze tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená.
Požadavku zjevné přiměřenosti pak musí odpovídat úvaha o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku způsobem, aby stavba a pozemkem tvořily funkční celek, který umožní jejich rozumné využití. Úvaha bude vždy vycházet z konkrétních okolností té které věci, jež zpravidla bývají individuálně dané. Každý případ může být jedinečný, a aby soud přijal rozhodnutí, které lze považovat za „spravedlivé“, musí vždy přihlédnout ke všem zjištěným okolnostem. Současně ale musí společně se zvažováním cíle, jímž je dosažení superficiální zásady na straně jedné, vždy zvážit i zásah do práv vlastníka pozemku na straně druhé a zachovat tak poměr mezi oběma chráněnými zájmy. Rozhodnutí ve věci tak bude v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023
26.02.2024 00:01
Uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva
Delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva, a okamžikem, kdy spoluvlastník svůj nárok ze zákonného předkupního práva uplatnil, sám o sobě nečiní uplatnění zákonného předkupního práva rozporné s dobrými mravy, resp. není zjevným zneužitím práva; je totiž třeba zdůraznit, že obecný právní korektiv v tomto ohledu tvoří obecná tříletá promlčecí lhůta, v níž se může opomenutý spoluvlastník domáhat po nabyvateli nabídky společné věci ke koupi.
Ovšem v poměrech konkrétní věci může delší časový odstup při uplatnění předkupního práva společně s dalšími podstatnými okolnostmi případu vést k závěru, že uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva je zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023
02.01.2024 00:01
Žaloba na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z.
Žalobě na odstranění stromů opírající se o § 1017 odst. 1 o. z. lze vyhovět, jen jsou-li splněny obě podmínky tam uvedené, tedy stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice a žalobce má pro jejich odstranění rozumný důvod.
Zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet při posouzení, zda jsou v daném případě dány rozumné důvody pro odstranění stromů. Soud může v rámci komplexního hodnocení věci přihlédnout kupř. k možnosti imisí a jejich závažnosti, k významu stromů pro účastníky a životní prostředí a vzít do úvahy možný vývoj imisí v důsledku růstu stromů; lze však přihlédnout i k jiným skutečnostem. Vymezení „rozumného důvodu“ tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.
Není důvod vykládat pojem „místní zvyklosti“ v § 1017 odst. 1 o. z. jinak než pojem „místní poměry“ v § 1013 odst. 1 o. z. „Místními zvyklostmi“ (§ 1017 odst. 1 o. z.) jsou tak zvyklosti jak místní (které jsou v daném místě), tak i druhové (zvyklosti v podobných lokalitách, tj. například zda jde o město nebo vesnici, s přihlédnutím k obvyklému způsobu užívání podobných pozemků). Posouzení této otázky je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.
Přichází-li do úvahy jiné řešení bránící nepříznivým důsledkům stromu, vysazeného v těsné blízkosti společné hranice, na sousední pozemek než jeho skácení, je mu třeba – dovolují-li to individuální okolnosti věci – dát přednost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1035/2023, ze dne 26. 9. 2023
22.11.2023 00:01
Porušení zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z.
V případech zákonného předkupního práva (tedy i předkupního práva podle § 3056 o. z.) je namístě aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu. Podle současné úpravy je zákonné předkupní právo právem věcným.
I v případech porušení zákonného předkupního práva vyplývajícího z § 3059 o. z. ve spojení s § 3056 odst. 1 o. z. je tak soud povinen zkoumat veškeré podmínky koupě věci a při svém rozhodování tyto podmínky zohlednit ve smyslu § 2149 odst. 1 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3018/2022, ze dne 22. 8. 2023
06.11.2023 00:02
Vliv řízení o určení vlastnického práva na posuzování poctivosti držby
Účinek uvedený v § 995 o. z. se týká žaloby „napadající držbu nebo její poctivost“. I žaloba na určení vlastnictví podaná tím, kdo tvrdí, že je vlastníkem, proti držiteli, který si vlastnictví či poctivou držbu osobuje, vyvolá uvedený účinek. Žalobami, které má § 995 o. z. na mysli, jsou zejména vlastnická žaloba na vydání věci, příp. plodů a užitků z držby, a na určení vlastnictví.
Je-li tedy vyhověno žalobě podané proti do té doby poctivému držiteli, ve které se žalobce domáhá proti držiteli určení svého vlastnického práva, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, a to i v případě, že žaloba byla nejprve pravomocně zamítnuta a vyhověno jí bylo až po zrušení zamítavého rozsudku v dovolacím řízení. Pro takový případ zákon nemá výjimku a ta se nepodává ani z povahy věci.
Jestliže tedy v dané věci byl žalovaný (tehdy jako žalobce) proti žalobkyni (tehdy žalované) úspěšný v řízení o určení jeho vlastnického práva ke sporným nemovitostem, pak platí, že tehdejší žalovanou (nyní žalobkyni) je třeba od okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, považovat za držitelku nepoctivou. Ani když byl ve věci vydán pravomocný, leč později zrušený rozsudek zamítající žalobu na určení vlastnictví, nemělo to za následek založení či „obnovení“ poctivé držby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3718/2022, ze dne 27. 7. 2023
06.11.2023 00:01
Určení výše náhrady vynaložených nákladů poctivému držiteli
I. Poctivý držitel má při vydání věci vlastníkovi právo na náhradu nutných nákladů, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i nákladů vynaložených účelně a zvyšujících užitečnost věci nebo její hodnotu, a to v té výši, v jaké je v době poctivé držby vynaložil, nejvýše však v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení vlastníkovi (tedy do výše „přítomné hodnoty“).
II. Byla-li vlastníkova žaloba napadající držbu nebo její poctivost úspěšná, má poctivý držitel právo na náhradu nákladů podle § 997 o. z. jen za dobu do doručení žaloby; poté je pokládán již za držitele nepoctivého (§ 995 o. z.) a náleží mu náhrada vynaložených nákladů jen podle § 1001 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3718/2022, ze dne 27. 7. 2023
26.09.2023 00:02
Výhrada vlastnického práva ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z.
Smyslem a účelem § 2134 věty první o. z. je ochrana věřitelů kupujícího před krácením uspokojení jejich pohledávek, tj. jejich ochrana před situacemi, při nichž by byl dohodou prodávajícího s kupujícím účelově zpětně omezován rozsah majetku kupujícího, z nějž by se jinak mohli věřitelé kupujícího uspokojovat (např. v průběhu exekučního či insolvenčního řízení). Cílem tohoto ustanovení není prostřednictvím stanovení specifické zákonné formy pro sjednání výhrady vlastnického práva omezit její působnost v situacích, v nichž se kupující zaváže třetí osobě převést vlastnické právo k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, ač ještě není jejím vlastníkem (je pouze jejím detentorem, příp. ji ještě vůbec nemá u sebe). Smyslem § 2134 věty první o. z. tedy není umožnit kupujícímu s věcí nakládat v rozporu se sjednanou výhradou vlastnického práva. Toto ustanovení jej neopravňuje k převodu vlastnického práva na třetí osobu v rozporu se sjednanou výhradou (vůči kupujícímu je výhrada vlastnického práva účinná bez dalšího jejím sjednáním).
Jinak řečeno, byť je třetí osoba, jež má vůči kupujícímu právo na plnění spojené se vznikem vlastnického práva k věci, současně věřitelem kupujícího, při posouzení, zda došlo k převodu vlastnického práva k věci (ohledně níž byla sjednána mezi prodávajícím a kupujícím výhrada vlastnického práva) z kupujícího na tuto třetí osobu, se omezení subjektivní působnosti výhrady vlastnického práva podle § 2134 věty první o. z. neuplatní, neboť to neodpovídá smyslu a účelu této normy. Třetí osoba, jíž se kupující zavázal takovou věc převést, se pak může stát jejím vlastníkem pouze za splnění podmínek § 1109 a násl. o. z., tj. při splnění zákonem stanovených podmínek pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného.
Lze tedy uzavřít, že sjednání výhrady vlastnického práva k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, mezi prodávajícím a kupujícím ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z. nevylučuje aplikaci § 1109 a násl. o. z. pro posouzení, zda se stala vlastníkem věci třetí osoba, které se kupující smluvně zavázal věc převést.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1888/2022, ze dne 20. 6. 2023
26.09.2023 00:01
Imise spadem listí, nažek a větví ze stromů
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že nelze žalobci uložit v řízení, ve kterém se domáhá zdržení se rušení jeho vlastnického práva, povinnost k provedení opatření, která by vedla k dosažení a udržení žádoucího stavu. Žalobě na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva však nelze vyhovět za předpokladu, že žalobce může v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi provést s přiměřenými náklady vhodné opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva. Vždy je nutno v poměrech konkrétní projednávané věci posoudit, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat provedení vhodného opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva, a tedy zda je opodstatněné žalobu z tohoto důvodu zamítnout.
V posuzované věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi zamítl. Vyložil, že imise spadem listí, nažek a větví ze 4 bříz bělokorých nacházejících se na pozemku žalovaných jsou sice nepřiměřené místním poměrům, ale podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku žalobců. Vyšel přitom z toho, že instalace chráničů okapů, kterou mohou provést žalobci, představuje opatření, „které může při vhodném výběru pomoci zachytit většinu nečistot spadajících do okapů na rodinném domě žalobců (k čemuž jsou konstrukčně určeny) a po žalobcích lze v současné době spravedlivě požadovat, aby takovou ochranu na svou nemovitost instalovali, a to i na vlastní náklady a údržbu, která bude z povahy věci snadnější a efektivnější, než pravidelné čištění gajgrů“.
Tato úvaha odvolacího soudu v dovolacím přezkumu neobstojí. Předně nelze právně přezkoumat závěr odvolacího soudu, že instalace chráničů okapů provedená žalobci představuje vhodné opatření, které by vedlo k dosažení a udržení žádoucího stavu (to například i s ohledem na zjištění, že část nečistot z bříz se dostává pod střešní krytinu domu žalobců), jelikož takový závěr není spojen s žádnými skutkovými zjištěními. Je totiž nutné posoudit, zda se jedná o opatření proveditelné a vhodné, a to i s přihlédnutím k důsledkům spojeným s instalací těchto chráničů (kupř. mělo by být v takovém případě zohledněno, jakým způsobem by docházelo k čištění chráničů okapů nebo jaké důsledky by měla instalace těchto chráničů na odtok dešťové vody ze střechy stavby rodinného domu žalobců). Jedná se o posouzení skutečností, které musí být podloženy konkrétními skutkovými zjištěními (a mohou vyžadovat i odborné posouzení) a nemohou být nahrazeny pouhou úvahou soudu. V řízení musí být rovněž postaveno najisto, jaké jsou náklady spojené s tímto opatřením a zda je lze spravedlivě po žalobcích požadovat. Jelikož se jedná o skutečnosti, na základě kterých může být žaloba na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva imisemi zamítnuta, tíží povinnost tvrzení a důkazní (a s tím související břemena) stranu žalovanou.
S ohledem na výše uvedené je předčasný závěr odvolacího soudu o tom, že imise spadem listí, nažek a větví ze stromů nacházejících se na pozemku žalovaných podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků žalobců.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 638/2023, ze dne 27. 6. 2023
08.08.2023 00:01
Postup při převodu majetku uvedeného v příloze k ZoČD
Převod majetku uvedeného v příloze k ZoČD se primárně řídí ustanovením § 38a odst. 3 zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „ZoČD“) a přiměřeně též zvláštním zákonem. Předmětné ustanovení přitom přímo neurčuje tento zákon, v poznámce pod čarou je však proveden odkaz na zákon o privatizaci, který se má aplikovat přiměřeně.
Poznámka pod čarou či vysvětlivky není závaznou součástí pravidla chování, nelze ji však při výkladu právního předpisu zcela pominout. Je proto třeba dospět k závěru, že při těchto převodech majetku se postupuje podle zákona o privatizaci, ovšem pouze přiměřeně, přičemž se neaplikují ustanovení, jež vyžadují k nakládání s majetkem souhlas vlády. To se týká i ustanovení § 10 odst. 1 věty první zákona o privatizaci.
Podle ustanovení § 19 odst. 5 ZoČD se rovněž přiměřeně aplikuje zákon o státním podniku, pokud ZoČD nestanoví jinak. Je tedy třeba rovněž posoudit, zda se má na převody majetku uvedeného v příloze ZoČD aplikovat i ustanovení § 17c zákona o státním podniku, podle něhož má-li podnik ve svém majetku nepotřebnou nemovitou věc, zveřejní tuto skutečnost na internetovém „Portálu veřejné správy“ za účelem informovanosti organizačních složek státu a jiných státních organizací o možnosti převzít takovou nemovitou věc do jejich příslušnosti hospodařit. Nejvyšší soud se přitom ztotožňuje se závěrem, že je-li určitý majetek explicitně prohlášen zákonem za trvale nepotřebný pro stát, nejsou důvody pro přiměřený postup podle § 17c ZoSP dány.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 362/2022, ze dne 19. 4. 2023