// Profipravo.cz / Vlastnické právo

Vlastnické právo

13.03.2024 00:01

K předpokladům aplikace ustanovení § 3055 odst. 2 o. z.

Dovolací soud nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podmínkou aplikace § 3055 odst. 2 o. z. (při existenci smlouvy uzavřené před nabytím účinnosti o. z.) je skutečnost, že k 1. 1. 2014 stavba jako věc v právním smyslu již existovala.

Takový závěr z § 3055 odst. 2 o. z. žádným způsobem nevyplývá a byl by zcela proti smyslu a konstrukci uvedeného ustanovení. To totiž cílí právě na případy, kdy k 1. 1. 2014 stavba jako věc ještě nevznikla, ale právo ji zřídit na cizím pozemku vzniklo před tímto datem. Pokud by platila naznačená úvaha odvolacího soudu, pak by stavba vznikla ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, tj. do 31. 12. 2013, a její právní režim by se posoudil podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a jeho § 120 odst. 2 obč. zák. To bez jakýchkoliv pochybností vyplývá z § 3028 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Úprava § 3055 odst. 2 o. z. by pak byla zcela nadbytečná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2216/2023, ze dne 20. 12. 2023

26.02.2024 00:02

K omezení rozsahu zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z.

Zákonné předkupní právo upravené v ustanovení § 3056 odst. 1 o. z. nevzniká podle § 3056 odst. 2 o. z. k celému pozemku, na kterém se nachází stavba, při splnění základního předpokladu, že lze část pozemku se stavbou oddělit, aniž to podstatně ztíží jejich užívání a požívání. V takovém případě se vztahuje předkupní právo pouze na část pozemku nezbytnou pro výkon vlastnického práva ke stavbě. Jde o to, aby jenom z titulu předkupního práva neměl vlastník stavby nárok na nabytí vlastnického práva k pozemku, který svou rozlohou zjevně překračuje potřebu vlastníka stavby z hlediska jejího užívání či požívání.

V případě aplikace § 3056 odst. 2 o. z. má vzniknout mezi stavbou a pozemkem funkční celek, který umožní jejich rozumné využití a současně zachová vlastnické právo k části pozemku jeho dosavadnímu vlastníkovi. V zásadě půjde o to, že oddělená část pozemku nemusí kopírovat půdorys stavby, ale může zahrnovat i širší část, tj. přiměřené rozšíření pro funkční využití stavby. Předkupní právo sice omezuje vlastníka pozemku, nicméně v těchto případech není namístě zcela restriktivní přístup, protože jde o zúžení předkupního práva k celku. Na druhé straně však stojí korektiv spočívající v tom, že vymezení oddělitelné části pozemku nesmí podstatně ztížit užívání a požívání pozemku se stavbou.

Při úvaze o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku, bude třeba vycházet především z charakteru a povahy stavby, způsobu jejího řádného využití, požadavku na zajištění přístupu ke stavbě, požadavku na údržbu stavby a hospodaření s ní, ekonomického využití apod. Byť to přímo z textu zákona nevyplývá, měl by soud přihlédnout také k tomu, aby po oddělení zbylá část nepředstavovala pro vlastníka pozemku znehodnocenou část vlastnictví. Jiná bude úvaha soudu o funkční vazbě stavby a pozemku u rodinného domu, rekreační chaty, průmyslového areálu apod.

Smyslem předkupního práva je dosažení tzv. superficiální zásady, proto je třeba zvažovat tento cíl na straně jedné a zásah do práva vlastníka pozemku na straně druhé. Jde o to zachovat poměr mezi oběma chráněnými zájmy řešením, které bude splňovat parametry rozumného uspořádání právních poměrů mezi účastníky.

Předpoklady pro posouzení rozsahu předkupního práva upravené v § 3056 odst. 2 o. z. představují obecné nároky na uplatnění předkupního práva. Soud při rozhodování o předkupním právu, resp. jeho rozsahu, není vázán žalobou potud, v jakém konkrétním rozsahu se bude žalobce domáhat realizace předkupního práva k části pozemku, neboť jde o právní normu s tzv. relativně neurčitou hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Půjde tedy o rozhodnutí odvíjející se od individuální situace, jež bude záležet na úvaze soudu, kterou bude možné v dovolacím řízení zpochybnit pouze tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená.

Požadavku zjevné přiměřenosti pak musí odpovídat úvaha o tom, v jakém rozsahu bude namístě rozdělení pozemku způsobem, aby stavba a pozemkem tvořily funkční celek, který umožní jejich rozumné využití. Úvaha bude vždy vycházet z konkrétních okolností té které věci, jež zpravidla bývají individuálně dané. Každý případ může být jedinečný, a aby soud přijal rozhodnutí, které lze považovat za „spravedlivé“, musí vždy přihlédnout ke všem zjištěným okolnostem. Současně ale musí společně se zvažováním cíle, jímž je dosažení superficiální zásady na straně jedné, vždy zvážit i zásah do práv vlastníka pozemku na straně druhé a zachovat tak poměr mezi oběma chráněnými zájmy. Rozhodnutí ve věci tak bude v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023

26.02.2024 00:01

Uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva

Delší časový odstup mezi okamžikem, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení zákonného předkupního práva, a okamžikem, kdy spoluvlastník svůj nárok ze zákonného předkupního práva uplatnil, sám o sobě nečiní uplatnění zákonného předkupního práva rozporné s dobrými mravy, resp. není zjevným zneužitím práva; je totiž třeba zdůraznit, že obecný právní korektiv v tomto ohledu tvoří obecná tříletá promlčecí lhůta, v níž se může opomenutý spoluvlastník domáhat po nabyvateli nabídky společné věci ke koupi.

Ovšem v poměrech konkrétní věci může delší časový odstup při uplatnění předkupního práva společně s dalšími podstatnými okolnostmi případu vést k závěru, že uplatnění nároku z důvodu porušení zákonného předkupního práva je zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1228/2022, ze dne 28. 11. 2023

02.01.2024 00:01

Žaloba na odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z.

Žalobě na odstranění stromů opírající se o § 1017 odst. 1 o. z. lze vyhovět, jen jsou-li splněny obě podmínky tam uvedené, tedy stromy jsou vysázeny v těsné blízkosti společné hranice a žalobce má pro jejich odstranění rozumný důvod.

Zákon nestanoví, z jakých konkrétních hledisek má soud vycházet při posouzení, zda jsou v daném případě dány rozumné důvody pro odstranění stromů. Soud může v rámci komplexního hodnocení věci přihlédnout kupř. k možnosti imisí a jejich závažnosti, k významu stromů pro účastníky a životní prostředí a vzít do úvahy možný vývoj imisí v důsledku růstu stromů; lze však přihlédnout i k jiným skutečnostem. Vymezení „rozumného důvodu“ tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

Není důvod vykládat pojem „místní zvyklosti“ v § 1017 odst. 1 o. z. jinak než pojem „místní poměry“ v § 1013 odst. 1 o. z. „Místními zvyklostmi“ (§ 1017 odst. 1 o. z.) jsou tak zvyklosti jak místní (které jsou v daném místě), tak i druhové (zvyklosti v podobných lokalitách, tj. například zda jde o město nebo vesnici, s přihlédnutím k obvyklému způsobu užívání podobných pozemků). Posouzení této otázky je na úvaze soudu rozhodujícího v nalézacím řízení, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená.

Přichází-li do úvahy jiné řešení bránící nepříznivým důsledkům stromu, vysazeného v těsné blízkosti společné hranice, na sousední pozemek než jeho skácení, je mu třeba – dovolují-li to individuální okolnosti věci – dát přednost.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1035/2023, ze dne 26. 9. 2023

22.11.2023 00:01

Porušení zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z.

V případech zákonného předkupního práva (tedy i předkupního práva podle § 3056 o. z.) je namístě aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu. Podle současné úpravy je zákonné předkupní právo právem věcným.

I v případech porušení zákonného předkupního práva vyplývajícího z § 3059 o. z. ve spojení s § 3056 odst. 1 o. z. je tak soud povinen zkoumat veškeré podmínky koupě věci a při svém rozhodování tyto podmínky zohlednit ve smyslu § 2149 odst. 1 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3018/2022, ze dne 22. 8. 2023

06.11.2023 00:02

Vliv řízení o určení vlastnického práva na posuzování poctivosti držby

Účinek uvedený v § 995 o. z. se týká žaloby „napadající držbu nebo její poctivost“. I žaloba na určení vlastnictví podaná tím, kdo tvrdí, že je vlastníkem, proti držiteli, který si vlastnictví či poctivou držbu osobuje, vyvolá uvedený účinek. Žalobami, které má § 995 o. z. na mysli, jsou zejména vlastnická žaloba na vydání věci, příp. plodů a užitků z držby, a na určení vlastnictví.

Je-li tedy vyhověno žalobě podané proti do té doby poctivému držiteli, ve které se žalobce domáhá proti držiteli určení svého vlastnického práva, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, a to i v případě, že žaloba byla nejprve pravomocně zamítnuta a vyhověno jí bylo až po zrušení zamítavého rozsudku v dovolacím řízení. Pro takový případ zákon nemá výjimku a ta se nepodává ani z povahy věci.

Jestliže tedy v dané věci byl žalovaný (tehdy jako žalobce) proti žalobkyni (tehdy žalované) úspěšný v řízení o určení jeho vlastnického práva ke sporným nemovitostem, pak platí, že tehdejší žalovanou (nyní žalobkyni) je třeba od okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, považovat za držitelku nepoctivou. Ani když byl ve věci vydán pravomocný, leč později zrušený rozsudek zamítající žalobu na určení vlastnictví, nemělo to za následek založení či „obnovení“ poctivé držby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3718/2022, ze dne 27. 7. 2023

06.11.2023 00:01

Určení výše náhrady vynaložených nákladů poctivému držiteli

I. Poctivý držitel má při vydání věci vlastníkovi právo na náhradu nutných nákladů, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i nákladů vynaložených účelně a zvyšujících užitečnost věci nebo její hodnotu, a to v té výši, v jaké je v době poctivé držby vynaložil, nejvýše však v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení vlastníkovi (tedy do výše „přítomné hodnoty“).

II. Byla-li vlastníkova žaloba napadající držbu nebo její poctivost úspěšná, má poctivý držitel právo na náhradu nákladů podle § 997 o. z. jen za dobu do doručení žaloby; poté je pokládán již za držitele nepoctivého (§ 995 o. z.) a náleží mu náhrada vynaložených nákladů jen podle § 1001 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3718/2022, ze dne 27. 7. 2023

26.09.2023 00:02

Výhrada vlastnického práva ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z.

Smyslem a účelem § 2134 věty první o. z. je ochrana věřitelů kupujícího před krácením uspokojení jejich pohledávek, tj. jejich ochrana před situacemi, při nichž by byl dohodou prodávajícího s kupujícím účelově zpětně omezován rozsah majetku kupujícího, z nějž by se jinak mohli věřitelé kupujícího uspokojovat (např. v průběhu exekučního či insolvenčního řízení). Cílem tohoto ustanovení není prostřednictvím stanovení specifické zákonné formy pro sjednání výhrady vlastnického práva omezit její působnost v situacích, v nichž se kupující zaváže třetí osobě převést vlastnické právo k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, ač ještě není jejím vlastníkem (je pouze jejím detentorem, příp. ji ještě vůbec nemá u sebe). Smyslem § 2134 věty první o. z. tedy není umožnit kupujícímu s věcí nakládat v rozporu se sjednanou výhradou vlastnického práva. Toto ustanovení jej neopravňuje k převodu vlastnického práva na třetí osobu v rozporu se sjednanou výhradou (vůči kupujícímu je výhrada vlastnického práva účinná bez dalšího jejím sjednáním).

Jinak řečeno, byť je třetí osoba, jež má vůči kupujícímu právo na plnění spojené se vznikem vlastnického práva k věci, současně věřitelem kupujícího, při posouzení, zda došlo k převodu vlastnického práva k věci (ohledně níž byla sjednána mezi prodávajícím a kupujícím výhrada vlastnického práva) z kupujícího na tuto třetí osobu, se omezení subjektivní působnosti výhrady vlastnického práva podle § 2134 věty první o. z. neuplatní, neboť to neodpovídá smyslu a účelu této normy. Třetí osoba, jíž se kupující zavázal takovou věc převést, se pak může stát jejím vlastníkem pouze za splnění podmínek § 1109 a násl. o. z., tj. při splnění zákonem stanovených podmínek pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného.

Lze tedy uzavřít, že sjednání výhrady vlastnického práva k věci, jež se nezapisuje do veřejného seznamu, mezi prodávajícím a kupujícím ve formě neodpovídající § 2134 větě první o. z. nevylučuje aplikaci § 1109 a násl. o. z. pro posouzení, zda se stala vlastníkem věci třetí osoba, které se kupující smluvně zavázal věc převést.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1888/2022, ze dne 20. 6. 2023

26.09.2023 00:01

Imise spadem listí, nažek a větví ze stromů

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že nelze žalobci uložit v řízení, ve kterém se domáhá zdržení se rušení jeho vlastnického práva, povinnost k provedení opatření, která by vedla k dosažení a udržení žádoucího stavu. Žalobě na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva však nelze vyhovět za předpokladu, že žalobce může v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi provést s přiměřenými náklady vhodné opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva. Vždy je nutno v poměrech konkrétní projednávané věci posoudit, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat provedení vhodného opatření, které zabrání rušení výkonu jeho vlastnického práva, a tedy zda je opodstatněné žalobu z tohoto důvodu zamítnout.

V posuzované věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva žalobců imisemi zamítl. Vyložil, že imise spadem listí, nažek a větví ze 4 bříz bělokorých nacházejících se na pozemku žalovaných jsou sice nepřiměřené místním poměrům, ale podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku žalobců. Vyšel přitom z toho, že instalace chráničů okapů, kterou mohou provést žalobci, představuje opatření, „které může při vhodném výběru pomoci zachytit většinu nečistot spadajících do okapů na rodinném domě žalobců (k čemuž jsou konstrukčně určeny) a po žalobcích lze v současné době spravedlivě požadovat, aby takovou ochranu na svou nemovitost instalovali, a to i na vlastní náklady a údržbu, která bude z povahy věci snadnější a efektivnější, než pravidelné čištění gajgrů“.

Tato úvaha odvolacího soudu v dovolacím přezkumu neobstojí. Předně nelze právně přezkoumat závěr odvolacího soudu, že instalace chráničů okapů provedená žalobci představuje vhodné opatření, které by vedlo k dosažení a udržení žádoucího stavu (to například i s ohledem na zjištění, že část nečistot z bříz se dostává pod střešní krytinu domu žalobců), jelikož takový závěr není spojen s žádnými skutkovými zjištěními. Je totiž nutné posoudit, zda se jedná o opatření proveditelné a vhodné, a to i s přihlédnutím k důsledkům spojeným s instalací těchto chráničů (kupř. mělo by být v takovém případě zohledněno, jakým způsobem by docházelo k čištění chráničů okapů nebo jaké důsledky by měla instalace těchto chráničů na odtok dešťové vody ze střechy stavby rodinného domu žalobců). Jedná se o posouzení skutečností, které musí být podloženy konkrétními skutkovými zjištěními (a mohou vyžadovat i odborné posouzení) a nemohou být nahrazeny pouhou úvahou soudu. V řízení musí být rovněž postaveno najisto, jaké jsou náklady spojené s tímto opatřením a zda je lze spravedlivě po žalobcích požadovat. Jelikož se jedná o skutečnosti, na základě kterých může být žaloba na zdržení se rušení výkonu vlastnického práva imisemi zamítnuta, tíží povinnost tvrzení a důkazní (a s tím související břemena) stranu žalovanou.

S ohledem na výše uvedené je předčasný závěr odvolacího soudu o tom, že imise spadem listí, nažek a větví ze stromů nacházejících se na pozemku žalovaných podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků žalobců.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 638/2023, ze dne 27. 6. 2023

08.08.2023 00:01

Postup při převodu majetku uvedeného v příloze k ZoČD

Převod majetku uvedeného v příloze k ZoČD se primárně řídí ustanovením § 38a odst. 3 zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „ZoČD“) a přiměřeně též zvláštním zákonem. Předmětné ustanovení přitom přímo neurčuje tento zákon, v poznámce pod čarou je však proveden odkaz na zákon o privatizaci, který se má aplikovat přiměřeně.

Poznámka pod čarou či vysvětlivky není závaznou součástí pravidla chování, nelze ji však při výkladu právního předpisu zcela pominout. Je proto třeba dospět k závěru, že při těchto převodech majetku se postupuje podle zákona o privatizaci, ovšem pouze přiměřeně, přičemž se neaplikují ustanovení, jež vyžadují k nakládání s majetkem souhlas vlády. To se týká i ustanovení § 10 odst. 1 věty první zákona o privatizaci.

Podle ustanovení § 19 odst. 5 ZoČD se rovněž přiměřeně aplikuje zákon o státním podniku, pokud ZoČD nestanoví jinak. Je tedy třeba rovněž posoudit, zda se má na převody majetku uvedeného v příloze ZoČD aplikovat i ustanovení § 17c zákona o státním podniku, podle něhož má-li podnik ve svém majetku nepotřebnou nemovitou věc, zveřejní tuto skutečnost na internetovém „Portálu veřejné správy“ za účelem informovanosti organizačních složek státu a jiných státních organizací o možnosti převzít takovou nemovitou věc do jejich příslušnosti hospodařit. Nejvyšší soud se přitom ztotožňuje se závěrem, že je-li určitý majetek explicitně prohlášen zákonem za trvale nepotřebný pro stát, nejsou důvody pro přiměřený postup podle § 17c ZoSP dány.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 362/2022, ze dne 19. 4. 2023

08.06.2023 00:02

Okruh účastníků řízení o povolení nezbytné cesty

Žádá-li spoluvlastník soud o povolení nezbytné cesty ve prospěch každého vlastníka (spoluvlastníka) pozemku v řízení, jehož účastníky nejsou ostatní spoluvlastníci tohoto pozemku, nelze nezbytnou cestu pro každého vlastníka (spoluvlastníka) pozemku povolit.

To ovšem neznamená, že žalobu je třeba zamítnout. Řízení o povolení nezbytné cesty je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, soud není vázán návrhem. V takovém řízení soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají. Dovolací soud respektuje praxi zavedenou již před přijetím zákona o zvláštních řízeních soudních, podle níž se řízení o povolení nezbytné cesty provádí v režimu řízení sporného. Povaha těchto věcí však vyžaduje, aby ve vztahu k nim bylo respektováno omezení zásady dispoziční (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), pokud jde o vázanost soudu žalobou.

To znamená, že jestliže žalobce jako jeden ze spoluvlastníků žádá povolení nezbytné cesty formou pozemkové služebnosti a další spoluvlastníci nejsou účastníky řízení, soud může – poté, co účastníkům předestře svůj právní názor na věc a umožní jim se k němu vyjádřit – povolit nezbytnou cestu formou osobní služebnosti nebo i formou relativního práva - závazku, ze kterého bude oprávněn jen žalobce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1849/2022, ze dne 28. 2. 2023

08.06.2023 00:01

Hrubá nedbalost žadatele o nezbytnou cestu

Zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty z důvodu, že si způsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nemůže být samoúčelné, nejde o jakýsi „trest“ za toto opomenutí. Jeho účelem je vést nabyvatele pozemku, který je bez potřebného přístupu, k tomu, aby se pokusil zajistit si přístup jednáním s vlastníkem a nerozmnožoval zbytečně soudní spory.

Vyjde-li v řízení o povolení nezbytné cesty najevo, že žalovaný by v době, kdy žalobce se stal vlastníkem pozemku postrádajícího dostatečné spojení s veřejnou cestou, nepovolil žalobci nezbytnou cestu přes svůj pozemek ve formě služebnosti či závazku a že skutečnost, že žalobce si před nabytím pozemku nepokusil přístup zajistit, nezpůsobila, že jeho pozemek potřebné spojení postrádá (není tu příčinná souvislost), pak v zásadě nelze žalobu na povolení nezbytné cesty zamítnout pro hrubou nedbalost žalobce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1849/2022, ze dne 28. 2. 2023

31.05.2023 00:02

K náhradě nákladů spojených s užíváním nezbytné cesty

Náhrada poskytovaná oprávněným z práva nezbytné cesty za zvýšené náklady na údržbu při spoluužívání cizí soukromé cesty není v zásadě součástí úplaty za povolení nezbytné cesty a nelze o ní rozhodnout již v rozsudku, kterým se nezbytná cesta povoluje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1936/2022, ze dne 28. 2. 2023

31.05.2023 00:01

Obligační zajištění přístupu k nemovitostem

Má-li žadatel o povolení nezbytné cesty možnost zajistit si přístup k nemovitosti na základě obligační smlouvy, jejíž uzavření žalovaný nabízí, soud zváží, zda uzavření takové smlouvy s ohledem na její obsah lze po žadateli spravedlivě požadovat; v kladném případě nelze nezbytnou cestu formou služebnosti zřídit.

Nelze obecně stanovit podmínky, za kterých bude možné po žadateli spravedlivě žádat, aby nabízenou smlouvu uzavřel; bude třeba vyjít z okolností dané věci. Je třeba zvažovat, k čemu nemovitost žadatele slouží, je-li navrhovaný přístup objektivně dostačující, zda mu smlouva poskytuje potřebnou jistotu, pokud jde o možnost jejího vypovězení vlastníkem pozemku. Je třeba přihlédnout k tomu, že smlouva zaručující spoluužívání cesty bude mít zpravidla formu nájemní smlouvy, uplatní se tedy § 2221 odst. 1 a § 2222 odst. 1 o. z., zajišťující nájemci jistotu v případě změny vlastníka.

Úvahy soudů v nalézacím řízení, zda lze v konkrétní věci po žadateli spravedlivě požadovat uzavření nabízené obligační smlouvy zajišťující přístup k nemovitosti lze v dovolacím řízení zpochybnit, jsou-li zjevně nepřiměřené.

Odkazovala-li žalovaná v projednávané věci na skutečnost, že žalobci v přístupu k jeho pozemkům nikdy nebránila a umožňovala mu jej, pak tato skutečnost nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení nezbytné cesty, neboť výprosa neposkytuje žadateli potřebnou právní jistotu spojení s veřejnou cestou. Nicméně k této okolnosti lze přihlédnout při zvažování toho, zda nabízená obligační smlouva poskytuje v konkrétním případě žadateli potřebnou jistotu.

Jestliže tedy odvolací soud komplexně a konkrétně, na základě obsahu navržené smlouvy, nezvážil, zda lze v této věci po žadateli spravedlivě požadovat uzavření navržené smlouvy zajišťující obligační přístup, a to i z hlediska, zda mu poskytuje dostatečnou právní jistotu potřebnou k jeho podnikání, je jeho úvaha neúplná a předčasná; pokud považoval za překážku to, že náklady na údržbu cesty, resp. na vjezdový systém, nejsou předvídatelné, jde o úvahu zjevně nepřiměřenou. Předčasná je též úvaha o tom, že vstupní systém bude jen vylepšením majetku žalované a nebude sloužit i žadateli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1936/2022, ze dne 28. 2. 2023

05.05.2023 00:02

ÚS: Spravedlivá náhrada za vyvlastněné pozemky

1. Článek 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nezaručuje právo na plnou náhradu vyvlastněného majetku za všech okolností; musí však vždy existovat postup zajišťující celkové posouzení důsledků vyvlastnění, včetně přiznání výše náhrady v přiměřeném poměru k hodnotě vyvlastňovaného majetku pro naplnění požadavku nastolení spravedlivé rovnováhy v souladu s právem jednotlivce na pokojné užívání majetku ve smyslu věty první dotčeného ustanovení Úmluvy. Rigidní systém určování náhrad, který nebere v úvahu jiné faktory než úředně stanovené ceny, vytváří riziko narušení vyžadované spravedlivé rovnováhy.

2. Z mezinárodních závazků, závazně interpretovaných Evropským soudem pro lidská práva, i judikatury Ústavního soudu plyne, že není v souladu s nimi aplikace dříve platných – rigidních – právních předpisů, bez zohlednění toho, zda je jimi stanovená (tzv. úřední) cena v rozumném poměru k ekonomické realitě daného okamžiku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 20/22, ze dne 4. 4. 2023

06.04.2023 00:06

KS: Souhlas spoluvlastníků s veřejným užíváním pozemku

Souhlas s veřejným užíváním pozemku mohou, vzhledem k důsledku v podobě prakticky trvalého zatížení nemovitosti veřejnoprávním omezením podle § 1132 občanského zákoníku, udělit pouze všichni spoluvlastníci jednomyslně.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, čj. 59 A 15/2021-58)

14.02.2023 00:01

Běžný obchodní styk ve smyslu § 1109 písm. b) o. z.

Charakter běžného obchodního styku ve smyslu ustanovení § 1109 písm. b) o. z. není vyloučen ani tehdy, je-li kupní smlouva uzavřena za užití interního informačního systému, do nějž má přístup pouze importér vozidel a jednotlivá spolupracující autodealerství. Takovýto způsob uzavření kupní smlouvy se však může odrazit v investigativní činnosti, jejíž vynaložení by bylo od nabyvatele vyžadováno pro zachování jeho dobré víry.

Posuzování toho, zda k nabytí došlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, je odvislé od posouzení okolností konkrétní věci. K výkladu pojmu běžný obchodní styk lze podpůrně poukázat na to, jak jej provedl Nejvyšší soud ve vztahu k ustanovení § 196a odst. 4 obch. zák. (byť upravujícímu zcela odlišnou situaci), a sice že závěr, zda nabytí majetku či jeho zcizení nevybočuje z rámce běžného obchodního styku, bude záležet na posouzení konkrétních okolností toho kterého případu, zpravidla však půjde především o porovnání předmětu zkoumané dispozice (jeho povahy) s předmětem podnikání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3166/2021, ze dne 16. 9. 2022

31.01.2023 00:02

Nabytí vlastnického práva příklepem licitátora ve veřejné dražbě

Proti osobě, jež nabyla své vlastnické právo příklepem licitátora ve veřejné dražbě, provedené podle zákona o veřejných dražbách, může třetí osoba prosadit své tvrzené vlastnické právo, nabyté z jiného právního titulu, jenž není vymezen v ustanovení § 1109 a § 1110 o. z., pouze tehdy, prokáže-li, že:

a) došlo k zneužití institutu veřejné dražby (a tedy k zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla a zároveň

b) vydražitel nebyl v dobré víře v oprávnění navrhovatele dražby navrhnout provedení veřejné dražby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 822/2022, ze dne 21. 10. 2022

29.12.2022 00:04

KS: Konkludentní souhlas s obecným užíváním účelové komunikace

Pokud vlastník posledního úseku slepé cesty, kterou jako celek nepochybně užívala veřejnost, jedná po dlouhou dobu tak, jako by jeho pozemek byl nedílnou součástí oné veřejné cesty, pak z takovéhoto jednání lze dovodit vlastníkův konkludentní souhlas s obecným užíváním předmětu jeho vlastnictví jako veřejně přístupné účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Není už pak třeba podrobně zkoumat a dokazovat, zda a v jakém rozsahu užívala veřejnost právě tento pozemek, tedy poslední úsek slepé cesty, například k otáčení vozidel.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, čj. 30 A 43/2020-180)*)

21.12.2022 00:02

K použití ustanovení o přestavku na stavby zřízené před 1. 1. 2014

V případě použití ustanovení o přestavku na stavby zřízené před 1. 1. 2014 ve smyslu § 3059 o. z. ve spojení s § 1087 o. z. musí být dobrá víra zřizovatele stavby, že stavbu zřídil zcela na vlastním pozemku, dána i ke dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy k 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2593/2021, ze dne 27. 9. 2022