// Profipravo.cz / Smlouva zprostředkovatelská, příkazní a o obstarání věci

Smlouva zprostředkovatelská, příkazní a o obstarání věci

24.06.2020 00:02

Platnost ujednání o paušalizované náhradě nákladů

Ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane jiná skutečnost, než je porušení smluvní povinnosti, nepůjde sice o smluvní pokutu, nicméně půjde o platné ujednání, které se podle okolností posoudí jako ujednání o odstupném, případně jako ujednání nepojmenované smluvní klauzule.

Ujednání stran o tom, že „příkazník může od příkazce požadovat úhradu nákladů v určité paušalizované výši, pokud příkazce odstoupí od smlouvy nebo od projektu před datem podání žádosti o poskytnutí dotace, popřípadě tuto smlouvu před datem podání žádosti o poskytnutí dotace vypoví bez zavinění příkazníka“, není ujednáním o smluvní pokutě dle § 2048 o. z., které by bylo stiženo neplatností. Aplikace výkladových pravidel podle § 555 a násl. o. z. může vést k závěru, že takové ujednání bude posouzeno jako odvolání příkazu podle § 2443 o. z., které je jednostranným právním jednáním příkazce svou povahou obdobným výpovědi a které vede k zániku závazku založeného příkazní smlouvu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2070/2018, ze dne 18. 3. 2020


16.04.2020 00:02

K přiměřenosti části úplaty při výpovědi mandátní smlouvy mandantem

Přiměřenost části úplaty, kterou je mandant povinen mandatáři zaplatit při (úplné či částečné) výpovědi mandátní smlouvy ze strany mandanta ve smyslu ustanovení § 574 odst. 4 obch. zák., musí odpovídat námaze vynaložené mandatářem při zařizování obchodní záležitosti pro mandanta. Jedná se o úplatu za skutečně odvedenou činnost mandatáře při plnění mandátní smlouvy do okamžiku jejího zrušení, přičemž se zohlední pouze plnění řádné a nikoli vadné.

Na vznik práva mandatáře na zaplacení přiměřené části úplaty nicméně nemá žádný vliv skutečnost, zda strany mandátní smlouvy sjednaly podmínky vzniku práva mandatáře na zaplacení úplaty či její splatnost odchylně od dispozitivní úpravy v § 571 odst. 2 obch. zák., neboť zaplacení přiměřené části úplaty podle § 574 odst. 4 obch. zák. není plněním sjednaných práv a povinností dle (trvající) mandátní smlouvy, nýbrž jde o zákonem dispozitivně založené právo mandatáře v důsledku (předčasně) zaniklého závazku.

Přiměřenost části úplaty mandatáře je nutno vždy posoudit vzhledem ke konkrétním okolnostem věci tak, aby byla nalezena spravedlivá rovnováha práv a povinností stran zrušené mandátní smlouvy, jež z důvodu její výpovědi mandantem nemohla být smluvními stranami řádně splněna v souladu s obsahem jejich smluvního ujednání. Posouzení přiměřenosti plnění (na rozdíl od jeho obvyklosti) je otázkou právní, jež přísluší soudu, a to podle zásad ekvity (spravedlnosti, slušnosti) při vypořádání vzájemných práv a povinností stran vzhledem ke zjištěným okolnostem jejich právního poměru.

S ohledem na uvedený účel práva mandatáře na zaplacení přiměřené části úplaty podle § 574 odst. 4 obch. zák. se její výše bude zpravidla odvozovat od (sjednané či obvyklé) úplaty, která by mandatáři náležela, pokud by zařídil celou obchodní záležitost pro mandanta. Mandatář pak bude mít zpravidla právo na takovou část této úplaty, jež vyjadřuje poměr mezi veškerou činností nezbytnou pro zařízení sjednané obchodní záležitosti pro mandanta dle sjednané mandátní smlouvy vůči rozsahu a významu činnosti mandatářem skutečně a řádně uskutečněné do okamžiku jejího ukončení výpovědí mandantem.

Z uvedeného tedy vyplývá, že přiměřenou částí úplaty ve smyslu § 574 odst. 4 obch. zák. zásadně nebude veškerá (sjednaná či obvyklá) úplata, na jejíž zaplacení by mandatáři vzniklo právo při úplném splnění mandátní smlouvy ve smyslu § 571 odst. 1 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4636/2018, ze dne 27. 11. 2019


26.11.2018 00:01

Nárok zprostředkovatelky na provizi v případě uzavření neidentické smlouvy

Za splnění závazku zprostředkovatele ze zprostředkovatelské smlouvy nelze považovat uzavření kupní smlouvy, která v otázce výše kupní ceny není identická (kupní cena je nižší) se smlouvou, na jejímž zprostředkování se účastnice ve zprostředkovatelské smlouvě dohodly. Nedošlo-li k uzavření určité kupní smlouvy, jež byla předmětem zprostředkování, zprostředkovatelka svůj závazek ze zprostředkovatelské smlouvy nesplnila, a proto jí nárok na sjednanou provizi nevznikl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2842/2018, ze dne 26. 9. 2018


22.08.2018 00:00

Posouzení platnosti zprostředkovatelské smlouvy

Jestliže se smluvní strany dohodly, že za „obstarání příležitosti k uzavření smlouvy“ se provize platit nebude, vědomě provizi nesjednaly a k uzavření zprostředkovatelské smlouvy ve smyslu § 2445 a násl. o. z. nedošlo.

Soud se však neměl smlouvou a otázkou její platnosti zabývat pouze z pohledu úpravy ust. § 2445 a násl. o. z., ale i z hlediska toho, zda nejde o jiný smluvní typ upravený v části čtvrté občanského zákoníku, případně o smlouvu smíšenou či o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 o. z. Možnost smluvních stran upravit obsah jejich závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, jde-li o jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2608/2016, ze dne 30. 5. 2018


14.06.2018 00:00

Smluvní pokuta ve smlouvě o zprostředkování jako nepřiměřené ujednání dle § 1813 o.z.

Posuzovaná smluvní pokuta zajišťující časově neomezenou povinnost spotřebitele bez souhlasu zprostředkovatele neuzavřít po zániku právního vztahu se zprostředkovatelem zprostředkovávanou smlouvu s osobou, kterou zprostředkovatel vyhledal při plnění závazku ze smlouvy o zprostředkování, zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele; jako ujednání nepřiměřené nemá žádnou právní relevanci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2317/2017, ze dne 10. 4. 2018


27.07.2016 00:01

Sjednání zaměstnaneckých výhod pro advokáta

Postavení advokáta je neslučitelné s postavením zaměstnance v pracovním (služebním) poměru (s výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 odst. 1 písm. g/ zákona o advokacii). Je tomu tak nejen z důvodů zájmu na fungování advokacie (např. zachování její cti a vážnosti), ale zejména z důvodů ochrany zájmů konkrétního klienta. Advokát musí nezávisle hájit zájmy svého klienta, nadřazovat je nad zájmy vlastní, zachovávat mlčenlivost a nést odpovědnost advokáta (nikoliv zaměstnance) za poskytované služby. Přednost zájmů klienta se projevuje v požadavku, aby advokát organizoval svoji činnost tak, aby práva a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy. V souladu s těmito principy není proto obecné ujednání advokáta s klientem o tom, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci klienta.

Při posuzování mandátní smlouvy, uzavřené mezi advokátem jako mandatářem a podnikatelem jako mandantem, ve které jsou sjednána pro advokáta práva obdobná právům zaměstnanců, jako je odstupné, placená dovolená, nemocenská nebo paušální odměna, nebo je dokonce obecně sjednáno, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci mandanta, je nejdříve třeba zvážit, zda se nejedná o zastřenou pracovní smlouvu. To platí bez ohledu na ujednání, že smlouva nemá být posuzována jako smlouva pracovní a že toto není ani záměrem smluvních stran, ani jejich zájmem. Přes takovou proklamaci (jež sama o sobě zesiluje podezření na zastřené jednání) je nutné zkoumat skutečný obsah právního vztahu.

Teprve dospěje-li soud k závěru, že posuzovaná smlouva není zastřenou pracovní smlouvou a závazek je skutečně svou povahou závazkem z mandátní smlouvy podle ustanovení § 566 a násl. obch. zák., bude se zabývat posouzením, zdali požadavek na odstupné a paušální odměnu nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li mezi účastníky ve smlouvě ujednáno jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Zákon (který dává možnost účastníkům se smluvně od něj odchýlit) neváže vznik nároku na úplatu na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla úplata sjednána (např. ve formě paušálu), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Je-li v mandátní smlouvě sjednáno, že mandatáři náleží odměna podle smlouvy za provedení činností smlouvou předpokládaných, pak náleží pouze za jejich provedení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 144/2014, ze dne 28. 4. 2016


22.06.2015 00:01

K překročení plné moci udělené v mandátní smlouvě

I. Důsledkem překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci není neplatnost právního úkonu, nýbrž je jím (za splnění zákonem stanovených předpokladů, srov. § 33 odst. 3 obč. zák. 1964) pouze to, že zmocnitel, popřípadě ten, za něhož jednala třetí osoba bez plné moci, není právním úkonem vázán, tj. práva a povinnosti mu z takového právního úkonu nevzniknou. To platí i v případě překročení plné moci ke sjednávání právních úkonů jménem mandanta na účet mandanta udělené v mandátní smlouvě.

II. Pro dodatečné schválení právního úkonů ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. 1964 není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3334/2014, ze dne 9. 3. 2015


21.04.2015 00:01

Prevenční povinnost advokáta vůči osobám, které nejsou jeho klienty

Advokát odpovídá za škodu způsobenou osobám, které nejsou jeho klienty, podle § 420 obč. zák., ať již porušením povinností vyplývajících ze zákona o advokacii, anebo porušením prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3504/2012, ze dne 15. 1. 2015


22.10.2014 00:01

Odchylná ujednání ve (spotřebitelské) zprostředkovatelské smlouvě

Podle ustanovení § 2 odst. 3 obč. zák. si účastníci občanskoprávních vztahů mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Z toho vyplývá, že i v případě zprostředkovatelské smlouvy je možné za splnění uvedených podmínek vzájemná práva a povinnosti upravit odchylně od zákona. Ovšem podle ustanovení o ochraně spotřebitele, konkrétně podle § 55 obč. zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání posuzované zprostředkovatelské smlouvy přiznávající zprostředkovateli nárok na odměnu i tehdy, pokud k jejímu uzavření dojde bez jeho přičinění, je ujednáním, které se v neprospěch spotřebitele odchyluje od úpravy uvedené v ustanovení § 774 a násl. obč. zák., a je tudíž podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. neplatné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, ze dne 25. 6. 2014


20.11.2012 00:00

K promlčení odměny advokáta z příkazní smlouvy dle občanského zákoníku

I. Počátek běhu promlčecí doby, jejímž uplynutím se promlčí právo na zaplacení odměny advokáta z příkazní smlouvy, je nutno posuzovat podle ustanovení § 101 obč. zák.

Je-li splatnost odměny určena podle ust. § 563 obč. zák., promlčecí doba začne běžet již den poté, co právo na odměnu (objektivně) vzniklo, protože tímto dnem mohl advokát své právo vykonat, tj. odůvodněně je uplatnit žalobou u soudu (srov. Rc 28/84).

II. V projednávaném případě zanikl právní vztah advokátky a klientky splněním, tedy tím, že advokátka provedla příkaz. Vykonání činnosti, k níž se advokátka jako příkazník zavázala (poskytnout právní pomoc při uplatňování nároku na výživné nerozvedené manželky), je způsobem zániku příkazu, který je upraven obecným předpisem (§ 731, § 33b odst. 1 písm. a/ obč. zák.). Uplatňování nároku klientky přitom nebylo účastnicemi omezeno jen na určité právní úkony; advokátka byla zavázána provádět vše, co bylo pro splnění příkazu nezbytné. Příkaz se tedy nesplnil postupně (prováděním jednotlivých úkonů právní služby), ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování uvedeného nároku. Právo na odměnu vzniklo advokátce zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. splněním. Příkaz nemohl být splněn dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí v řízení o nároku klientky. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže dospěl k závěru, že advokátce vznikal nárok na odměnu samostatně za každý jednotlivý úkon právní služby a že tyto jednotlivé nároky se samostatně promlčují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4319/2011, ze dne 30. 10. 2012


12.09.2011 00:00

K režimu smlouvy o poskytování právních služeb

I. Vztah mezi advokátem a klientem je upraven především zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, prováděcími předpisy k němu a také stavovskými předpisy. V případě, že daná právní otázka není příslušným zvláštním předpisem upravena, použije se obecného předpisu.

Smlouva o poskytování právních služeb může mít zpravidla podobu smlouvy příkazní, uzavřené podle § 724 a násl. obč. zák. nebo smlouvy mandátní, uzavřené podle § 566 a násl. obchodního zákoníku. Jak občanský zákoník, tak obchodní zákoník upravují smluvní typ, jímž se řídí vztah mezi advokátem a klientem, z čehož vyplývá, že zde záleží na charakteru smluvních stran i na obsahu právního vztahu mezi nimi, od něhož se odvíjí určení obecného předpisu pro řešení otázek neupravených zákonem č. 85/1996 Sb.

II. Zákon č. 85/1996 Sb. oproti obecné úpravě stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem, zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Citovaný zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné; přestože zákon o advokacii užívá označení „smlouva o poskytování právních služeb“, nejde z pohledu občanského zákoníku o samostatný smluvní typ, ale - pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány a nejde-li o věc obchodní - podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými citovaným zákonem (srov. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4121/2007).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 520/2009, ze dne 23. 8. 2011


02.05.2011 00:00

K uzavření písemné smlouvy za použití původní smlouvy (listiny)

Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti (projev vůle zahrnuje podstatné náležitosti zachycené v písemném textu) a podpisu jednající osoby. Účastníci mohou uzavřít písemnou smlouvu i tak, že použijí původní smlouvu (listinu), která zanikla, ke sjednání „nové“ smlouvy tím, že v jejím textu změní některé z náležitostí.

V dané věci účastníci smlouvy o obstarání prodeje věci změnili cenu, za kterou má být věc prodána, a datum svěření věci do prodeje. Námitka, že „nová“ smlouva nevznikla, protože ji strany (znovu) nepodepsaly, neobstojí; původní podpisy smluvních stran, kdy objednatel poprvé předal vozidlo obstarateli, stvrzují projev vůle objednatele svěřit vozidlo za účelem prodeje obstarateli a projev vůle obstaratele učinit potřebná opatření k jeho prodeji.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3371/2009, ze dne 17. 2. 2011


03.11.2010 00:01

Ke smluvní pokutě ve prospěch jiné osoby než věřitele zajišťovaného závazku

Smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel – dlužník hlavního (smluvní pokutou zajišťovaného) závazku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 498/2009, ze dne 26. 7. 2010


19.10.2010 00:01

K nerovnováze smluvních práv a povinností k újmě spotřebitele

Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě, které samo o sobě nerovnováhu smluvních stran podle § 56 odst. 1 obč. zák. vyvolávat nemusí, nelze odhlédnout od ostatních ujednání zprostředkovatelské smlouvy a od důsledků, které ujednání mají ve svém souhrnu. Jinak řečeno, zmíněné ujednání je nutno posuzovat v kontextu s ostatními ujednáními zprostředkovatelské smlouvy.

Posuzovaná zprostředkovatelská smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě sjednané pro případ, že zájemce v době trvání právního vztahu založeného zprostředkovatelskou smlouvou prodá nemovitosti bez účasti zprostředkovatele, zároveň však smlouva znemožňovala zájemci vyvázat se bezsankčně ze smluvního vztahu pomocí promyšlené smluvní konstrukce, která laikovi jen stěží umožňovala učinit si reálnou představu o veškerých právních důsledcích vyplývajících ze smlouvy. Právě ujednání o smluvní pokutě (v kontextu s ujednáním o délce trvání smlouvy) činilo ze zájemce „rukojmí“ zprostředkovatele a v rozporu s požadavkem dobré víry znamenalo k jeho újmě coby spotřebitele jednoznačnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Lze uzavřít, že posuzované ujednání o smluvní pokutě obsažené ve zprostředkovatelské smlouvě je neplatné, neboť v kontextu s jejími ostatními ujednáními představuje k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran podle § 56 odst. 1 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4601/2008, ze dne 16. 9. 2010


23.09.2010 00:00

Ke znakům jednatelství bez příkazu užitečného (§ 743 odst. 2 ObčZ)

Jednatelství bez příkazu definuje právní nauka jako vědomé obstarání záležitosti jiného, k němuž jednatel nemá dostatečný právní důvod. Na základě jednání nepřikázaného jednatele spočívajícího v tom, že se bez svolení dotčené osoby vmísí do cizí záležitosti, vzniká závazkový právní vztah.

Obsah právního vztahu – práva a povinnosti jednatele a jiné osoby – je odlišný v závislosti na tom, zda jde o jednatelství nutné, při kterém se do cizí záležitosti zasahuje proto, aby se odvrátila hrozící škoda na majetku jiné osoby (§ 742 obč. zák.), nebo o jednatelství užitečné, při kterém jednatel zasahuje do záležitosti jiného bez jeho souhlasu a k jeho prospěchu, aniž by odvracel hrozící škodu (§ 743 odst. 1, 2 obč. zák.). V obou případech zákon hovoří o obstarání „cizí záležitosti“, resp. „záležitosti jiného“.

Charakteristickými znaky jednatelství užitečného jsou – vedle úmyslu obstarat cizí záležitost k prospěchu jiného a absence právního důvodu k obstarání cizí záležitosti – vlastní činnost jednatelova, která může mít faktickou nebo právní povahu, a okolnost, že jednatel obstarává nikoliv svoji záležitost, nýbrž záležitost jiné osoby. Spočívá-li činnost jednatele v právním jednání, tj. v tom, že činí právní úkon, musejí být předmětem takového právního úkonu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty jiného, neboť nepřikázaným jednatelstvím se zasahuje do individuální sféry jiné osoby. Jestliže jednatelství bez příkazu – pojmově – předpokládá zásah do cizího jmění, vypadají tak z jeho okruhu právní jednání, která byla provedena sice v úmyslu jednat na vrub druhého, ale jimiž majetkové hodnoty jiné osoby nebyly dotčeny.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1248/2009, ze dne 26. 8. 2010


21.09.2010 00:00

K určitosti příkazu, k povinnosti převést užitek z provedeného příkazu

I. Se závěry odvolacího soudu, že „formulace příkazu, jde-li o povinnost koupit pozemek a nechat na něm firmou postavit dům, byla natolik obecná, že vzbuzuje pochybnosti o obsahu práv a povinností obou smluvních stran,“ a že neplatnost vychází z toho, že strany nesjednaly konkrétní způsob a dobu převodu, se dovolací soud neztotožňuje.

Podstatnou obsahovou náležitostí příkazní smlouvy je vymezení záležitosti, kterou má příkazník pro příkazce obstarat nebo vymezení jiné činnosti, kterou má pro něj vykonat. Předmětem příkazu je činnost příkazníka, nikoliv již dosažení výsledku této činnosti. Postačí, že příkaz, tj. záležitost nebo činnost, je smluvními stranami sjednán základními identifikačními znaky, aniž by bylo zapotřebí konkrétní individualizace ve smyslu velikosti, kvality nebo ceny pozemku, způsobu financování stavby, doby dokončení výstavby, nejvyšší ceny stavby, kterou nelze překročit apod. Vykonání příkazu, k němuž se příkazník zavázal, nemusí spočívat v jednorázové činnosti, nýbrž v celé řadě právních nebo faktických úkonů, které vedou k jeho splnění. Tomu odpovídá i ustanovení § 725 obč. zák., které předpokládá, že příkazce po vzniku právního vztahu z příkazní smlouvy bude upřesňovat svými pokyny činnost příkazníkovu.

II. Povinnost převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu (§ 727 obč. zák.) – jednal-li příkazník vlastním jménem na cizí účet – je pojmovým znakem příkazu a obecně spočívá v tom, že příkazník musí vydat (přenechat) příkazci veškerý užitek, který na základě prováděného příkazu získal; to, že se tak stane právním úkonem „o převedení užitků“ je nasnadě. Tato povinnost příkazce nemusí být sjednána – ani co do formy (způsobu) převodu, ani co do časového okamžiku – v příkazní smlouvě, protože vyplývá ze zákona.

III. Nelze souhlasit ani se závěrem, podle něhož obsah předmětného příkazu odporuje zákonu č. 219/1995 Sb.

IV. Jestliže žalovaný příkaz, k němuž se zavázal, řádně nesplnil (dům ponechal rozestavěný a v takovém stavu jej i s pozemky prodal), pak okamžikem, kdy žalovaný nemovitosti prodal, se splnění příkazu stalo nemožným a závazkový právní vztah založený příkazní smlouvou zanikl. Prostředky poskytnuté žalovanému ke splnění příkazu se staly majetkovým prospěchem získaným plněním z právního důvodu, který odpadl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 563/2009, ze dne 19. 8. 2010


10.05.2010 00:01

K trvání plné moci po zániku podkladové mandátní (příkazní) smlouvy

Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující obsah plné moci. Za pomoci obsahu mandátní (příkazní) smlouvy nelze provádět výklad plné moci.

Z odlišnosti právního vztahu založeného mandátní, resp. příkazní smlouvou (tj. vnitřního vztahu mezi zmocněncem a zmocnitelem) a plné moci deklarující navenek oprávnění zmocněnce v uvedeném rozsahu za zmocnitele jednat nutně vyplývá, že zánik právního vztahu z mandátní (příkazní) smlouvy nelze ztotožňovat se zánikem právních účinků plné moci. Aby nastal zánik právních účinků plné moci, musí ji zmocnitel odvolat podle § 33b odst. 1 písm. b/ obč. zák. (nezanikla-li plná moc z jiných důvodů uvedených v § 33b obč. zák., nebo dohodou, popř. uplynutím doby, na kterou bylo její trvání omezeno); nestačí, že zanikl právní vztah z mandátní (příkazní) smlouvy - třeba i uplynutím doby, na niž byl sjednán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4385/2007, ze dne 24. 2. 2010


08.03.2010 00:01

Ke smluvní a mimosmluvní odměně advokáta podle vyhl. č. 270/1990 Sb.

I. Vyhláška č. 270/1990 Sb. neumožňovala, aby smluvní odměna byla dohodnuta také podle počtu „úkonů právní pomoci“. Tento způsob výpočtu odměny za zastupování byl vyhrazen toliko mimosmluvní odměně.

II. Při výkladu ustanovení § 13 odst. 6 vyhlášky č. 270/1990 Sb. je třeba vycházet z toho, že o situaci, kdy hodnotu věci nelze vyjádřit v penězích, anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, jde jen tehdy, jde-li o určení, zda tu je právní vztah nebo právo k věci penězi neocenitelné a o neplatnost právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

Jakkoli je totiž úprava mimosmluvní odměny ve vztahu k žalobám na určení ve vyhlášce č. 270/1990 Sb. kusá (není výslovná), je nepochybné, že použití postupu podle § 13 odst. 6 této vyhlášky je vyhrazeno toliko případům, kdy skutečně, ani s přihlédnutím k okolnostem ve věci známým, hodnotu předmětu řízení nelze vyjádřit v penězích anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.

S názorem odvolacího soudu, že, „jelikož žalobce žalovanou zastupoval v řízení o určovací žalobě, náleží mu odměna podle ust. § 13 odst. 6 citované vyhlášky“, neboť „vyjádřit hodnotu vlastnického práva k pozemku lze jen s nepoměrnými obtížemi“, nelze souhlasit. Ve skutečnosti totiž nejde o vyjádření hodnoty vlastnického práva, ale o vyjádření hodnoty věci, k níž má být vlastnické právo určeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5275/2007, ze dne 14. 1. 2010


05.02.2010 00:02

K nároku advokáta na odměnu za převzetí zastoupení v ex. řízení

Za zásadní právní otázku obecného významu dovolací soud považuje dovolatelkou položenou otázku, a to zda advokát, který již zastupoval mandanta v nalézacím řízení, má nárok v rámci mimosmluvní odměny i v exekučním řízení (resp. v řízení o výkonu rozhodnutí) na odměnu též za úkon, spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nemá důvod se odchýlit od právního názoru judikovaného již v rozhodnutí ze dne 30. ledna 1970, 2 Cz 19/70 (R 65/1970 civ.), neboť právní úprava předmětné otázky v podstatě nedoznala principiální změny ani v současné platné úpravě. Právní věta z tohoto rozhodnutí zní, že odměna za převzetí zastoupení ve věci výkonu rozhodnutí náleží i tehdy, jestliže v řízení o výkon rozhodnutí zastupuje oprávněného týž zástupce, který jej zastupoval v řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2598/2008, ze dne 17. 12. 2009


11.01.2010 00:01

K formě změny písemné smlouvy v nahodilé náležitosti

I. Ustanovení § 40 odst. 2 obč. zák. stanoví povinnost písemně uzavřenou smlouvu měnit opět pouze v písemné formě, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o smlouvu, která mohla být podle zákona uzavřena i bezformálně, či zda šlo o změnu jejích podstatných či nahodilých náležitostí. Byla-li písemně uzavřená smlouva změněna ústně či konkludentně, a nikoli písemně, jak to vyžaduje ustanovení § 40 odst. 2 obč. zák., je třeba uzavřít, že se jedná o právní úkon, který nebyl učiněn ve formě, již vyžaduje zákon, a tedy o právní úkon absolutně neplatný (§ 40 odst. 1 obč. zák.).

II. K tomu, aby v posuzovaném případě závazek žalované ze zprostředkovatelské smlouvy zanikl řádným splněním (a žalované tím vznikl nárok na sjednanou odměnu), bylo třeba, aby žalobkyně jako prodávající uzavřela přičiněním žalované kupní smlouvu, jíž by předmětný byt prodala za kupní cenu ve výši 980.000,- Kč či vyšší. Uzavřela-li však žalobkyně se žalovanou vyhledaným kupujícím kupní smlouvu s kupní cenou ve výši 960.000,- Kč, nejednalo se o takovou smlouvu, k jejímuž zprostředkování se žalovaná zavázala a jejíž uzavření by vedlo k zániku závazku žalované splněním, byť žalobkyně toto plnění v omylu přijala. Bylo-li totiž jiné než sjednané plnění věřitelem přijato omylem, dluh nebyl splněn.

Převedla-li žalobkyně kupní smlouvou zprostředkovanou žalovanou vlastnické právo k věci, zprostředkování jejíhož prodeje bylo předmětem zprostředkovatelské smlouvy, aniž tím závazek žalované ze zprostředkovatelské smlouvy zanikl splněním, nezbývá než uzavřít, že závazek žalované zanikl pro nemožnost plnění (§ 575 odst. 1 obč. zák.); po uzavření kupní smlouvy již žalovaná svůj původní závazek ze zprostředkovatelské smlouvy nemohla splnit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2387/2008, ze dne 25. 11. 2009


< strana 1 / 2 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů