// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu

12.12.2025 00:06

ÚS: Promlčení nároků pozůstalých při úmrtí blízké osoby

Podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. května 2005 do 31. ledna 2013, měla konkrétně vymezená skupina pozůstalých osob právo na jednorázové paušální odškodnění za škodu usmrcením osoby jim blízké. Z judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 16/04 ze dne 4. května 2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.) vyplývalo, že pokud tento paušál nebyl dostatečnou satisfakcí, mohl se pozůstalý domáhat další satisfakce podle § 13 odst. 2, 3 téhož zákona o náhradě nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv. Nekoncepčnost právní úpravy založená tím, že zákonodárce stanovil odškodnění pouze paušálně, vyvolala v rovině hmotněprávní i procesněprávní dvojkolejnost, neboť podle předchozí právní úpravy se právo na náhradu škody promlčovalo jinak než právo na náhradu nemajetkové újmy, jinak též byla stanovena věcná příslušnost soudů. Zatímco u práva na náhradu škody zákon č. 40/1964 Sb. kombinoval tříletou objektivní promlčecí lhůtu s dvouletou subjektivní (§ 106 odst. 1 a 2), právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích se promlčovalo pouze v objektivní tříleté lhůtě (§ 101). Pokud obecné soudy při posuzování nároku na náhradu újmy stěžovatelky (vdovy) tvrzeným usmrcením jejího manžela nevzaly při úvaze o promlčení práva tuto dvojkolejnost v potaz, porušily tím právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2422/25, ze dne 30. 10. 2025

25.11.2025 00:01

Podání žaloby osobou bez zástupčího oprávnění

Nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit; dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím.

Smrtí tvrzeně zastoupeného se z odstranitelného nedostatku podmínky řízení nestává nedostatek neodstranitelný. Některé procesní úkony mohou mít nejen procesní, ale i hmotněprávní účinky, a z tohoto hlediska je lze považovat i za právní jednání. I když má podání žaloby povahu procesního úkonu, má současně i významné hmotněprávní dopady. Za těchto okolností se proto uplatní § 440 o. z., který upravuje následky jednání osoby, která k tomu není oprávněna, za jiného. Oprávnění dodatečně schválit jednání učiněné bez zástupčího oprávnění má majetkovou povahu a smrtí oprávněného přechází na jeho právní nástupce, neboť se nejedná o oprávnění, jehož výkon by se vázal jen na osobu oprávněného.

Schválí-li dodatečně postupem podle § 440 o. z. (a ve lhůtě tam stanovené) dědici práv zůstavitele jako žalobce v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy podání žaloby osobou, která bez zástupčího oprávnění tento nárok jménem zůstavitele za jeho života uplatnila, je tím nedostatek podmínky řízení spočívající v nepředložení plné moci odstraněn. To platí i přesto, že se žalobce dostal v důsledku protiprávního jednání jiné osoby do takového zdravotního stavu, kdy nebyl schopen právní jednání k udělení plné moci činit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2258/2024, ze dne 16. 10. 2025

11.11.2025 00:02

K přiměřenosti nutné obrany v občanskoprávním pojetí

I. Ustanovení § 2905 o. z. vylučuje protiprávnost jednání osoby bránící se útoku a obecně definuje podmínky, za nichž se toto pravidlo uplatní. Nutnou obranou (v občanskoprávním pojetí) se rozumí jednání směřující k odražení protiprávního útoku, který bezprostředně hrozí nebo trvá, proti majetku, zdraví, případně přirozeným právům člověka (případně právnické osoby). Základními předpoklady pro posouzení, zda šlo o jednání v nutné obraně, je protiprávnost odvraceného útoku, který musí být bezprostřední (nemusí již být veden, nýbrž postačuje, že hrozí), a vznik újmy útočníkovi. Obrana musí být dostatečná (potřebná, nezbytná) k účinnému odvrácení útoku, nesmí však být zcela zjevně nepřiměřená, přičemž míra hrozící újmy musí být posouzena se zřetelem k subjektivnímu stavu osoby, která odvracela útok, tj. podle toho, jak se čin útočníka jevil tomu, kdo jej odvracel.

Povinnost bránící se osoby k náhradě újmy způsobené útočníkovi není vyloučena v případě, je-li obrana zcela zjevně nepřiměřená (zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku). Již z toho je patrné, že obrana může (a často musí) být nepřiměřená (odvrácení útoku může být násilnější, než jak byl útok vůbec zamýšlen). Podle právnické literatury je excesivní až zcela zjevná nepřiměřenost, která musí být očividná (mimořádně hrubá). Přiměřenost se posuzuje podle druhu a intenzity útoku: je důležité, aby se obránce pokusil odrazit útok s co nejmenším poškozením útočníka. V potaz se přitom musí vzít i § 2907 o. z., který počítá s omluvitelným vzrušením mysli. Rozhodujícím faktorem není proporcionalita proti sobě stojících právních statků, ale pouze přiměřenost prostředků obrany. Napadený tak může k ochraně své věci zasáhnout i do hodnotnějšího statku (např. do zdraví útočníka).

II. Institut nutné obrany nemůže být posuzován stejně v právu trestním jako v právu civilním. Trestní a přestupkové právo míří k sankcionování společensky závadného chování, zatímco soukromé právo stanoví kompenzační systém soukromých zájmů. Jednající, jehož čin není trestný z důvodu nutné obrany podle § 29 trestního zákoníku, nemusí být za zvláštních okolností zproštěn povinnosti nahradit újmu podle § 2910 o. z.; naopak si lze rovněž představit, že obránce, který nebude z důvodu nutné obrany podle § 2905 o. z. povinen k náhradě újmy, bude trestně odpovědný (např. pro pokus trestného činu). Trestní zákoník za exces považuje takovou obranu, která je zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Pro trestní právo je významné pouze poměřování způsobu obrany ke způsobu útoku, a tedy nutnou obranu pojímá volněji, zatímco právo soukromé je na tomto poli striktnější.

III. V projednávané věci jsou splněny všechny shora uvedené předpoklady pro závěr, že žalovaný jednal v nutné obraně. Žalobce bez předchozího vyzvání vnikl násilím a rozlíceně do bytu manželů H. a fyzickým napadením, které následovalo po předchozí rozepři, způsobil žalovanému lehká zranění násilným sražením na židli. Poté, co žalovaný dosedl, žalobce, který se v té době nacházel ve vzdálenosti asi 1 m od něj, zdvihl nad hlavu 7,5 kg vážící židli a napřáhl ji směrem k žalovanému. Není pochyb o tom, že v takto vyhrocené situaci žalovaný důvodně předpokládal, že mu hrozí bezprostřední nebezpečí vážné újmy na zdraví, tj. že se na něj žalobce (o němž věděl, že v minulosti již několik fyzických konfliktů vyvolal) chystá židlí zaútočit, nikoli mu jen pohrozit, jak tvrdí žalobce. Ze skutkových zjištění se rovněž podává, že takto vedený útok by byl způsobilý žalovaného vážně poranit v oblasti celé hlavy, přičemž nebyl vyloučen ani fatální následek v podobě smrti. Žalovanému tedy bezprostředně hrozila újma na zdraví nikoli jen nepatrná. Vzhledem k nedostatku časového prostoru k obraně (útok se odehrál rychle), silnější pozici útočníka (stojícího žalobce) vybaveného útočným nástrojem (zvednutou židlí), zranitelnější pozici obránce (v té době sedícího žalovaného), není podstatné, zda žalovaný před výstřelem žalobce slovně varoval či nikoli.

Rovněž otázku, zda byla obrana žalovaného přiměřená, resp. zda nebyla zcela zjevně nepřiměřená, posoudil odvolací soud správně. V posuzovaném případě šlo o situaci, kdy byl žalovaný vystaven náhlému útoku prostředkem, který mu mohl způsobit vážná poranění. Vzhledem k intenzitě hrozby a poloze účastníků nelze po obránci spravedlivě požadovat, aby v tak extrémně krátké reakční době zvažoval jiné, mírnější prostředky obrany (jiný prostředek obrany, než střelnou zbraň ve své dispozici neměl) nebo aby v časově krátkém okamžiku, který mu k obraně zbýval, mířil cíleně na oblast dolních končetin. I když se v obecné rovině střelný zásah do nohy považuje za méně závažný než zásah do oblasti břicha, hlavy či hrudníku, není vyloučeno, že by žalovaný v takto vypjaté situaci zasáhl horní část dolní končetiny žalobce a že by kulka poranila femorální tepnu (masivní arteriální krvácení z ní je extrémně rychlé a život ohrožující, kdy smrt může nastat během několika minut). Použití střelné zbraně v této situaci tak nelze hodnotit jako zjevně nepřiměřené, nýbrž jako jednání vedené snahou odvrátit bezprostředně hrozící útok vedený na hlavu těžkým předmětem, který mohl mít pro napadeného žalovaného fatální následky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 611/2025, ze dne 22. 9. 2025

20.10.2025 00:02

Náhrada za ZSU v případě, kdy nedošlo k ustálení zdravotního stavu

I. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je zásadně jednorázovým, celistvým a nedělitelným. Jeho smyslem je jedinou peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního uplatnění, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod.

K hodnocení trvalých následků může být přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i o době delší nebo kratší. I za účinnosti aktuální právní úpravy tak nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniká právě k okamžiku ustálení zdravotního stavu

II. V projednávané věci u poškozené k ustálení zdravotního stavu nedošlo, poškozená v průběhu léčby (dalších) poranění zemřela (nedošlo ke zhojení ostatních poškození zdraví, jejichž odškodnění nárokováno není). Názor dědice poškozené, že lze nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění rozdělit na jakési dílčí ztížení společenského uplatnění (představující v tomto konkrétním případě ztrátu dolní končetiny a bodové ohodnocení) a odčinění pouze této jedné dílčí ztráty pro další život poškozené, nemá oporu v platném právu a je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jakož i se smyslem a účelem náhrady.

Ačkoli tedy nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění dán není, poškozená utrpěla při předmětné nehodě rozsáhlá poranění, jež výrazným způsobem zhoršila kvalitu jejího života. Odškodnění těchto aspektů následků dopravní nehody nemůže obsáhnout jen nárok na náhradu bolestného, takový závěr by se jevil jako nespravedlivý a popírající princip plného odškodnění. Zásah do základního lidského práva na ochranu zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení nepříznivých projevů dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z.

Soud přitom má povinnost posoudit, zda v řízení tvrzená a prokázaná nemajetková újma splňuje obecné předpoklady pro náhradu újmy na zdraví a zda byla plně odškodněna, ať již jako náhrada za bolest, ztížení společenského uplatnění nebo další nemajetkovou újmu, přičemž přiřazení plnění k jednotlivým nárokům zakotveným v § 2958 o. z. je věcí právní kvalifikace, která náleží soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3035/2024, ze dne 17. 9. 2025

03.10.2025 00:06

ÚS: Náklady na péči o zahradu poškozeného

Náklady spojené s péčí o zahradu nepředstavují účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost (§ 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a proto nepřiznáním jejich náhrady nezasáhnou obecné soudy do práva na ochranu tělesné integrity (čl. 7 Listiny základních práv a svobod).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1623/24, ze dne 3. 9. 2025

03.10.2025 00:05

ÚS: Omezení práva dítěte na náhradu újmy

Obecné soudy se dopustí nepřípustné svévole, pokud odkáží poškozeného v trestním řízení s nárokem, který byl v trestním řízení spolehlivě prokázán, na občanskoprávní řízení.

Je nepřípustné omezovat právo na náhradu újmy dítěti z důvodu, že pro svůj věk nemusí chápat zásahy do svých práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 150/25, ze dne 22. 8. 2025

11.09.2025 00:01

Liberace provozovatele dopravy podle § 2927 odst. 2 o.z.

Byla-li újma způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu (tzv. vnitřní náhoda), nemůže se provozovatel dopravy zprostit povinnosti k její náhradě, a to ani poukazem na neodvratitelný čin třetí osoby. Např. způsobilo-li pád cestujícího počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení), které je okolností, jež má původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit povinnosti nahradit cestujícímu újmu poukazem na to, že řidič brzdil kvůli chodci, který vstoupil do jízdní dráhy autobusu.

Obvyklým projevem provozu dopravního prostředku je jeho pohyb, při němž vozidlo samo působí na své okolí i na svou osádku, ale je též vystaveno působení ostatních účastníků silničního provozu, stavu komunikace nebo dokonce zvířat po ní se pohybujících. V daném případě šlo o náhle vzniklou dopravní situaci hrozícího střetu dvou motorových vozidel, kdy řidič autobusu prudce brzdil v reakci na nebezpečný pohyb jiného účastníka silničního provozu. Není tudíž pochyb, že újma poškozené jako cestující autobusu byla vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 2927 odst. 1 o. z., a to nežádoucím, ne zcela obvyklým, nicméně s ovládáním vozidla spjatým způsobem jízdy (prudké brzdění), tedy projevem takových vlastností vozidla, jež vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku a mají původ v provozu. Uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. je tím vyloučeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2259/2024, ze dne 24. 7. 2025

09.09.2025 00:02

Určení ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podnikatele

I. Je-li poškozený podnikatelem, který vykonává svoji (poradenskou) činnost na základě mandátní smlouvy dlouhodobě pro jednoho smluvního partnera, a to za předem dohodnutou odměnu, v zásadě jsou pravidelné a ustálené i výdaje, jež slouží k dosažení podnikatelova příjmu, a v době dočasné pracovní neschopnosti měl podle dohody o odměně za poradenskou činnost obdržet konkrétní částku, není důvod konstruovat pro účely určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jeho očekávaný příjem za jednotlivé dny pracovní neschopnosti za využití průměrného denního výdělku za předchozí období. Naopak je třeba vyjít z konkrétní odměny, kterou by poškozený na základě smluvního ujednání obdržel v období pracovní neschopnosti, nebýt škodné události.

II. Náhrada za ztrátu na výdělku nemá nahradit samu skutečnost, že podnikatel nevykonává svou činnost, má však sloužit k vyrovnání ztráty, již podnikatel za dobu pracovní neschopnosti utrpěl. Proto není rozhodné, jakého příjmu dosáhl v době následující po skončení pracovní neschopnosti.

III. Samotné zjištění údajů z daňového přiznání nemůže být jedinou rozhodující okolností pro určení průměrného výdělku podnikatele. Daňové přiznání není bez dalšího důkazem o skutečných příjmech a výdajích v souvislosti s výkonem výdělečné činnosti podnikatele a je jen jednou z okolností, z nichž lze vycházet při určení průměrného výdělku poškozeného před vznikem škody.

Výdaje, jež se pro stanovení základu daně od dosažených příjmů odečítají (a které může podle své volby daňový poplatník vyčíslit paušální částkou), nelze pro účely posouzení nároku na náhradu za ztrátu na výdělku ztotožňovat se skutečnými náklady, které bylo třeba na jejich dosažení a udržení vynaložit. Jestliže poškozený prokáže výši skutečných výdajů, které by musel na dosažení příjmu vynaložit, není namístě vycházet z paušální částky výdajů (tzv. výdajového paušálu) pro daňové účely.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2061/2024, ze dne 24. 7. 2025

01.09.2025 00:02

Aktivní věcná legitimace k náhradě škody z porušení předsmluvní odpovědnosti

Osobou aktivně věcně legitimovanou k náhradě škody vzniklé porušením předsmluvní odpovědnosti je pouze účastník zamýšleného smluvního vztahu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1085/2025, ze dne 30. 7. 2025

25.07.2025 00:06

ÚS: Opomenuté důkazy v řízení o náhradu škody na zdraví

Navrhne-li účastník řízení provedení důkazů svědeckým výslechem ošetřujících lékařů k prokázání, že obsah jimi vydaných lékařských zpráv (jejich interpretace) byl jiný, než uváděl revizní znalecký posudek, nelze přijmout zdůvodnění obecného soudu, že důkaz výslechem je nadbytečný jen proto, že zprávy lékařů byly podkladem pro vypracování revizního znaleckého posudku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2660/24, ze dne 10. 6. 2025

14.07.2025 00:02

Účelné náklady na pronájem náhradního vozidla po dobu opravy

Náklady na zajištění náhradního vozidla lze podle konkrétních okolností pokládat za účelně vynaložené i v případě, že náhradní vozidlo bylo poškozeným použito k jízdě jen po menší část doby, na kterou bylo pronajato. V daném případě sloužilo náhradní vozidlo k zachování obvyklého standardu pro výkon předmětu činnosti poškozené i jen tím, že jej měla k dispozici.

Při posuzování účelnosti nákladů na zajištění náhradního vozidla je třeba zásadně vyjít z toho, že náhradní vůz má umožnit poškozenému zachování obvyklého standardu, jaký měl před škodní událostí, proto je zpravidla nerozhodné, zda a v jakém rozsahu po dobu opravy náhradní vozidlo sloužilo poškozenému k jízdě, odpovídá-li to způsobu, jímž bylo před škodní událostí užíváno poškozené vozidlo. To však nezbavuje soud povinnosti přihlížet při hodnocení účelnosti nákladů vynaložených na zajištění náhradního vozidla ke všem konkrétním podmínkám posuzovaného případu. Nelze tedy vyloučit, že s ohledem na specifické a výjimečné okolnosti věci shledá soud zajištění náhradního vozidla zcela či po určité období neúčelným; k takovému rozhodnutí však může přistoupit jen z důležitých důvodů, výjimečně a po zralé a řádně odůvodněné úvaze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1685/2024, ze dne 29. 5. 2025

06.06.2025 00:01

Škoda na majetku vlastnice a provozovatelky dráhy způsobená pádem stromu

Dohled nad stromy nacházejícími se v ochranném pásmu dráhy, které kvůli přírodním vlivům ohrožují bezpečný provoz dráhy, měl v rozhodné době (od 1. 4. 2017 do 14. 1. 2020) ve smyslu § 2937 o. z. provozovatel (vlastník) dráhy.

V posuzované věci žalobkyni, který je provozovatelkou i vlastnicí dráhy, způsobil škodu suchý, dřevokazným hmyzem napadený strom, který stál na lesním pozemku žalovaných. Dráha byla tedy ohrožena jeho pádem z příčiny přírodních jevů, kterými nejsou jen mimořádné klimatické jevy, ale i „obvyklý chod věcí“, tedy skutečnost, že strom napadený dřevokazným hmyzem uschl. Suchý strom stál v těsné blízkosti kolejí (ve vzdálenosti 1,65 m), takže při provozu (kontrole) dráhy mohl (měl) být žalobkyní (jejími zaměstnanci) spatřen a bylo na ní, aby vyhodnotila možnost ohrožení dráhy a učinila příslušná opatření, což se nestalo.

K dovolacím námitkám žalobkyně dovolací soud uvádí, že z uvedených důvodů žalovaní za vzniklou škodu neodpovídají podle § 2937 o. z., neboť dohled nad věcí měla žalobkyně. V takovém případě se § 2910 o. z. ve spojení s § 2900 o. z. nepoužije. Žalobkyně prostřednictvím pověřené osoby před škodní událostí sice vyzvala žalované k ořezu a kácení blíže neurčených stromů v blízkosti dráhy, avšak současně je informovala o tom, že pokud s tím budou souhlasit nebo pokud se nevyjádří, provede ořez a kácení bezplatně firma pověřená žalobkyní. Za těchto okolností mohli žalovaní oprávněně spoléhat na to, že ořez a kácení v potřebném rozsahu bude provedeno osobou zajištěnou žalobkyní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2104/2023, ze dne 30. 4. 2025

30.05.2025 00:02

ÚS: Přiznání nemajetkové újmy zvlášť zranitelné oběti

Odvolací soud poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže vyhodnotí důkazy provedené soudem prvního stupně jinak, než jak učinil soud prvního stupně, aniž by je sám provedl a dal účastníkům řízení možnost se k nim vyjádřit. Pokud nadto odvolací soud na základě jiného hodnocení důkazů věc i zcela jinak právně posoudí, ačkoliv toto jiné právní posouzení nikdo z účastníků v řízení nenavrhoval a odvolací soud je na ně ani neupozornil, rozhodne překvapivě, čímž rovněž poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Soud poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud své rozhodnutí, kterým nepřizná poškozenému v trestním řízení jím uplatněný nárok, řádně neodůvodní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1388/24, ze dne 2. 4. 2025

20.05.2025 00:01

Modifikace výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dle Metodiky

Dovolatelce lze přisvědčit, že převažující soudní praxe obvykle při tzv. modifikaci výše náhrady za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“) vychází z procentních pásem zhruba od 0 do 35 % u každého z modifikačních kritérií [a) věk poškozeného, b) intenzita dosavadního zapojení a c) jiné okolnosti, zejména uvedené v § 2957 o. z.] a že rozhodnutí odvolacího soudu v nyní posuzované věci není dostatečně pregnantní při zdůvodnění, jakou přesnou procentní sazbu přiřazuje k jednotlivým aspektům, které bral v úvahu při zvýšení náhrady. Nicméně ve výsledku bylo respektováno doporučení Metodiky, že výsledná úprava nemá být založena na vícenásobcích, neboť odvolací soud svou úvahou zdaleka nepřekročil dvojnásobek základní náhrady, který je považován za určitou hranici při maximálním naplnění všech modifikačních kritérií, tedy i v tomto směru postupoval v souladu s ustálenou soudní judikaturou.

Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví již dříve dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na následky poškození zdraví přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy. Jestliže byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, tedy při využití podzákonného předpisu stanovícího dosti exaktní pravidla pro určení výše náhrady, tím spíš se uplatní za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, která limitující předpis zrušila a uložila soudu, aby výši náhrady podle § 2958 o. z. určil vlastní úvahou opřenou o požadavek plného odčinění nemajetkové újmy, resp. podle zásad slušnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 310/2024, ze dne 3. 4. 2025

19.05.2025 00:01

Rozhodnutí praktického lékaře o pracovní neschopnosti poškozeného

Ošetřující lékař podle § 57 zákona o nemocenském pojištění vydává rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a podle § 59 téhož zákona vydává rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pacienta. Ustanovení § 61 zákona o nemocenském pojištění ukládá ošetřujícímu lékaři v souvislosti s rozhodováním o dočasné pracovní neschopnosti pacienta sice mnohé povinnosti, mezi něž však nepatří zjišťování příčin nepříznivého zdravotního stavu pacienta. Rozhodnutí o vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem tedy není bez dalšího důkazem o tom, že pacient byl v dočasné pracovní neschopnosti pro újmu na zdraví způsobenou škodní událostí, a tím spíše není důkazem vyšší síly či lepší vypovídací hodnoty než jiné důkazní prostředky, způsobilé prokázat vztah příčiny a následku mezi zdravotním stavem pacienta a protiprávním jednáním škůdce. Mezi tyto další důkazní prostředky, kterými lze prokázat, zda pracovní neschopnost poškozeného trvala po celou dobu výlučně (či zčásti) pro újmu na zdraví způsobenou škůdcem, patří mimo jiné (zdravotní dokumentace, lékařských zpráv, odborných vyjádření) též posudek znalce z oboru zdravotnictví.

Nalézací soudy tedy postupovaly správně, jestliže při zjišťování doby, po kterou byl žalobce prokazatelně práce neschopen v důsledku protiprávního jednání žalovaného, nevycházely bez dalšího jen z potvrzení o pracovní neschopnosti vystaveného lékařem žalobce, ale provedly dokazování též dalšími důkazy, mimo jiné i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1669/2024, ze dne 2. 4. 2025

24.04.2025 00:02

Náhrada ušlého zisku potenciálně získaného činností bez povolení

I. Náhrada ušlého zisku dosaženého činností, pro kterou nemá poškozený nezbytné veřejnoprávní povolení, je v zahraničních právních úpravách buď zcela vyloučena (Belgie, Francie), nebo je možná tam, kde je činnost protiprávní nikoli z hlediska soukromého práva, ale toliko pro rozpor s právem veřejným. Daný rozpor lze pro poměry náhrady ušlého zisku přitom zcela pominout, pokud nemá vliv na existenci nároku dle soukromého práva, zejména jde-li o rozpor, který mohl být konvalidován, například zajištěním dodatečného povolení pro provozování předmětné činnosti (Německo, Rakousko, Slovinsko, Nový Zéland, částečně Austrálie).

V poměrech České republiky je Nejvyšší soud toho názoru, že by se prosadilo řešení zastávané ve druhé skupině států.

II. S ohledem na námitku žalované, že zisk žalobce v rámci pracovního poměru a podnikání ve Spojených státech amerických byl ziskem protiprávním, se tak měl odvolací soud na prvém místě zabývat otázkou, zda z hlediska rozhodného práva, kterým se řídily poměry žalobce při realizaci zisku, šlo o zisk právně souladný, tj. soudně vymahatelný. Pokud by totiž bylo zjištěno, že zisk žalobce z pracovního poměru a podnikání byl z pohledu rozhodného soukromého práva protiprávní, tj. právně nevymahatelný, bylo by zřejmé, že by na jeho náhradu žalobce nárok neměl.

Jestliže by odvolací soud zjistil, že z pohledu rozhodného soukromého práva žalobcův nárok soudně vymahatelný byl, je třeba hledat odpověď na otázku, zda případný rozpor s veřejným právem byl takového rázu, aby znemožnil žalobci vymožení jeho nároku na zisk soudní cestou. Pokud by daný rozpor k takovému výsledku nevedl a byl by jen východiskem pro uložení veřejnoprávní sankce, nelze dovodit, že by žalobce nárok na náhradu ušlého zisku neměl. Odvolací soud nárok žalobce na náhradu ušlého zisku uvedeným způsobem neposoudil, což činí jeho právní posouzení neúplným a tudíž nesprávným.

V situaci, kdy žalovaná tvrdila překážku žalobce v realizaci jeho zisku, přičemž existence těchto okolností je mezi stranami nesporná, bude na žalobci, aby vymahatelnost svého nároku podle rozhodného práva prokázal, neboť jeho tíží procesní břemena stran tvrzení rozhodných okolností a prokázání existence ušlého zisku. Jinak řečeno, je na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že absence veřejnoprávního povolení k realizaci zisku podle rozhodného práva mu nebránila v tom, aby své nároky vůči smluvním partnerům a zaměstnavateli vymohl soudní cestou před příslušným soudem.

Teprve ve chvíli, kdy odvolací soud shledá, že nárok žalobce na zisk, který realizoval v rámci své pracovní činnosti a podnikání, byl vymahatelný před příslušnými soudy z hlediska soukromého i veřejného práva, je třeba se zabývat otázkou, zda přiznání nároku žalobci brání nepoctivost jeho jednání jako druhá skutková podstata § 6 odst. 2 věty první o. z. Nepoctivost případného jednání žalobce je přitom třeba zkoumat nikoli ve vztahu k jeho zaměstnavatelům a obchodním partnerům ve Spojených státech amerických, neboť vůči nim žalobce nárok na náhradu ušlého zisku neuplatňuje, ale ve vztahu k žalované.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 477/2024, ze dne 14. 3. 2025

24.04.2025 00:01

Škoda z protiprávního jednání při organizaci senátních voleb

I. V posuzované věci se žalobkyně (Česká republika – Ministerstvo financí) domáhá po žalovaném (statutární město Most) povinnosti plynoucí ze závazkového vztahu, který vznikl z protiprávního jednání zaměstnankyně žalovaného při organizaci senátních voleb. Jedná se o závazek ex delicto, tedy o občanskoprávní vztah, byť se specifickým postavením účastníků řízení (žalobcem je stát, žalovaným územní samosprávný celek chybující při výkonu přenesené působnosti); je proto v tomto případě dána pravomoc soudů rozhodnout o věci v občanském soudním řízení podle § 7 o. s. ř.

II. Náklady spojené s organizací opakovaných voleb mají charakter skutečné škody, neboť majetkový stav žalobkyně se snížil právě o částku, kterou byla nucena vydat, aby byla splněna zákonná povinnost zajistit provedení řádných voleb. Vedle částky na později zrušené volby muselo být totiž vynaloženo navíc 2.200.286,20 Kč na volby regulérní, takže skutečnou škodou je zde finanční rozdíl mezi celkovými náklady na obojí volby a částkou na volby původní. Nebýt zmíněného pochybení, postačily by k dosažení zamýšleného výsledku (zvolení senátora) náklady na první volby a další náklady by nevznikly. Jestliže se však musely volby opakovat, je správný závěr odvolacího soudu, že o tom, nakolik se provedení voleb prodražilo, se mohla žalobkyně dozvědět až podle výsledného vyúčtování nákladů voleb opakovaných. Odvolací soud správně považoval za skutečnou škodu právě ty náklady, které byly vynaloženy navíc (zbytečně), aby bylo dosaženo zamýšleného účelu. Pak ovšem není důvodná dovolací námitka, že běh promlčecí doby má být spojován s okolnostmi souvisejícími s vynaložením nákladů na první volby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1567/2023, ze dne 14. 3. 2025

16.04.2025 00:02

Újma způsobená osobě nelegálně pobývající na území ČR

Porušení právní normy poškozeným, jež neslouží k ochraně práv porušených škůdcem, nezakládá spoluúčast na vzniklé újmě ve smyslu § 2918 o. z. Absence povolení k pobytu nebo pracovního povolení tak nezakládá spoluúčast poškozeného na újmě na zdraví způsobené protiprávním jednáním škůdce.

Ani osobám nelegálně pobývajícím na území České republiky nelze upírat právo na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, byla-li jim způsobena protizákonným jednáním jiné osoby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1618/2024, ze dne 4. 3. 2025

14.04.2025 00:01

Povaha škody nebo jiné újmy dle § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění

I. Ustanovení § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění představuje skutkovou podstatu náhrady škody založené na objektivní odpovědnosti vyvlastnitele. Předpokladem jeho odpovědnosti není zavinění a ani protiprávní jednání; není tudíž nezbytné zkoumat, zda vyvlastnitel zpětvzetím své žádosti porušil svou právní povinnost či nikoli. Předpokladem odpovědnosti je pouze zpětvzetí žádosti, vznik škody nebo jiné újmy v souvislosti s podáním žádosti, a absence liberačního důvodu (že by škoda či jiná újma nastala, i kdyby nebyla podána žádost o vyvlastnění).

II. Škodou nebo jinou újmou ve smyslu § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění jsou i náklady vynaložené na právní služby a na vypracování znaleckého posudku pro účely zahájeného vyvlastňovacího řízení, které vyvlastňovaný vynaložil v souvislosti s podáním žádosti, ledaže by je byl vynaložil i jinak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 765/2024, ze dne 25. 2. 2025

11.04.2025 00:05

ÚS: Příčinná souvislost mezi dopravní nehodou a újmou na zdraví

Soudy poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že pro účely rozhodnutí o nároku na bolestné podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posoudí existenci újmy na zdraví poškozeného a příčinnou souvislost mezi jejím vznikem a protiprávním jednáním škůdce, aniž by dostatečně zjistily skutkový stav. Dřívější zdravotní predispozice poškozeného k určitým potížím přitom nemohou samy o sobě příčinnou souvislost vyloučit. V případě souběhu několika možných příčin je třeba zkoumat míru jejich vlivu na vznik újmy na zdraví a její následný vývoj.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1566/23, ze dne 26. 2. 2025