// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu

Odpovědnost za škodu

09.04.2026 00:02

Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou spolu s třetí osobou

V případě škody způsobené zaměstnavateli zaměstnancem a také třetí osobou (osobou vně zaměstnavatele) se na povinnost zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nepoužije ustanovení § 2915 odst. 1 věty první o. z. o solidární odpovědnosti; odpovědnost zaměstnance za škodu podle § 250 odst. 1 zák. práce zůstává dílčí, nikoli solidární.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3308/2024, ze dne 24. 2. 2026

17.03.2026 00:02

Škoda způsobená opožděným přihlášením pohledávky advokátem

Počátek promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené advokátem opožděným přihlášením pohledávky věřitele (jeho klienta) do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka jeho klienta, je-li úpadek dlužníka řešen formou oddlužení, se váže na právní moc rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2918/2024, ze dne 27. 1. 2026

13.03.2026 00:03

ÚS: Ušlý zisk podnikatele v důsledku mimořádných opatření

Pokud žalobce, který žalobou podle § 13 pandemického zákona nenapadl mimořádné opatření, tj. nedal v souladu se zákonem najevo, že předmětné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jejich vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, tvrdí naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných, je povinností soudu se s jejich případnou existencí řádně vypořádat, i když žalobce návrh z těchto důvodů nepodal. Opačný postup soudu zakládá porušení základního práva žalobce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2667/24, ze dne 11. 2. 2026

12.03.2026 00:01

Náhrada nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu

Osobou primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Skutečnost, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná, neodůvodňuje závěr o absenci pasivní legitimace zapsaného vlastníka nebo provozovatele ve sporu o náhradu těchto nákladů. Z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 a sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.

Konkrétní skutkové okolnosti věci (například že zapsaný vlastník vozidlo dříve prodal, zajímal se o to, zda kupující splnila svou povinnost přihlásit se jako vlastník a provozovatel do registru, a po marném pokusu o zajištění její součinnosti docílil vyřazení vozidla z provozu) mohou mít význam při úvaze o tom, zda je žalobou požadovaná částka přiměřená. Nemohou však odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace zapsaného vlastníka nebo provozovatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 597/2025, ze dne 20. 1. 2026

11.03.2026 00:01

Kompenzace pronajímatelů nemovitostí za pandemická opatření

Postup státu spočívající v tom, že v souvislosti s pandemií COVID-19 neposkytl kompenzaci pronajímateli nemovitostí, který současně nepodniká a nemá jiný zdroj příjmů, jeho činnost však nebyla mimořádnými opatřeními zakázána či omezena, nelze považovat za porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace; takový pronajímatel se nenachází ve srovnatelné situaci s osobami, jejichž činnost těmito opatřeními zakázána či omezena byla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2955/2025, ze dne 27. 1. 2026

03.03.2026 00:02

Rallye závod jako zvlášť nebezpečný provoz ve smyslu § 432 obč. zák.

I. Rallye závod v průběhu rychlostní zkoušky naplňuje znaky provozu zvlášť nebezpečného ve smyslu § 432 obč. zák. Ke stejnému závěru dospěl dovolací soud v poměrech nové právní úpravy v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3108/2023. Z hlediska odpovědnosti podle § 432 obč. zák. přitom není rozhodné, že zákonodárce nereguluje bezpečnost při rallye žádnými obecně závaznými právními předpisy.

II. Odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu motorového vozidla (§ 427 obč. zák.) na straně provozovatele závodního vozidla není vyloučena tím, že v téže věci přichází v úvahu i objektivní odpovědnost pořadatele rallye závodu za provoz zvlášť nebezpečný (§ 432 obč. zák.); obě odpovědnosti mohou obstát vedle sebe.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1311/2025, ze dne 27. 1. 2026

03.03.2026 00:01

Aplikace § 2957 o. z. při nesprávném úředním postupu

Při určení výše náhrady bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění přiznávaných za újmu na zdraví vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba zohlednit i okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 2957 o. z., jako např. motivaci či chování škůdce.

Ustanovení § 2957 věta druhá o. z. v zásadě pokládá za okolnost hodnou zvláštního zřetele jakékoli úmyslné protiprávní jednání způsobující újmu na přirozených právech člověka. Uzavřel-li tedy v této věci odvolací soud, že tvrzené skutečnosti (úmyslný nesprávný postup soudní exekutorky, neprojevení lítosti či snaha o zahlazení nesprávného postupu vytvářením falešných důkazů) nejsou okolnostmi hodnými zvláštního zřetele, jeho právní názor neobstojí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3059/2025, ze dne 26. 1. 2026

27.02.2026 00:04

ÚS: Nerespektování změny právní úpravy odpovědnosti za škodu

Pomíjí-li obecný soud změnu právní úpravy a vykládá ji bez zřetele na principiální změny oproti předchozí právní úpravě jako úpravu předchozí, porušuje tím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky právo fakticky mění (tvoří).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3531/25, ze dne 28. 1. 2026

24.02.2026 00:01

Uplatnění nároku na náhradu újmy při zajišťovacím převodu vlastnictví

I. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu byla-li vlastníkem vozidla poškozeného při dopravní nehodě leasingová společnost, došlo v důsledku dopravní nehody ke snížení majetkového stavu vlastníka vozidla, tedy leasingového pronajímatele. V jeho majetkových poměrech se projevil rozdíl v hodnotě vozidla před poškozením a poté. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, jakým způsobem vlastník následně s poškozenou věcí naložil a jakým způsobem vypořádali účastníci leasingové smlouvy své právní vztahy.

Uvedené právní závěry jsou plně použitelné i v případě úvěrové smlouvy obsahující smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva na úvěrující společnost, a to až do doby splacení celého úvěru a dalších závazků, jestliže v rozhodné době vzniku újmy bylo poškozené vozidlo ve vlastnictví úvěrující společnosti, a proto došlo ke změně v jejích majetkových poměrech, tj. snížení hodnoty vozidla. Skutečnost, že následně došlo k ukončení úvěrové smlouvy a k přechodu vlastnictví, již na toto posouzení nemá vliv.

V posuzované věci není rozumného důvodu učinit jiný závěr ani ohledně aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy spočívající ve snížení hodnoty neoprávněně zadrženého vozidla zakoupeného na základě úvěrové smlouvy se současným uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Jestliže vlastníkem v době vzniku škody i v době vydání neoprávněně zadržovaného vozidla byla stále úvěrující společnost a uživatel nabyl vlastnické právo k vozidlu až následně vypořádáním všech závazků z úvěrové smlouvy, nedošlo v jeho majetkových poměrech k žádné újmě.

II. Zajišťovací převod práva je dočasný, a proto je často sjednáván jako převod s rozvazovací podmínkou. Podmínka je rozvazovací, pokud je s jejím splněním spojen zánik právních následků právního jednání. Naplněním rozvazovací podmínky smlouva zaniká s účinky ex nunc.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 826/2025, ze dne 15. 1. 2026

21.01.2026 00:02

Náhrada škody způsobené vadnou projektovou dokumentací

Vybrané činnosti ve výstavbě mohou provádět jak právnické osoby (obchodní společnosti), tak fyzické osoby (lidé). Jestliže podle výslovné dikce zákona č. 360/1992 Sb. ty fyzické autorizované osoby, které jsou společníky obchodních korporací oprávněných vykonávat autorizované činnosti, vykonávají je jménem společnosti a na její účet, pak je zřejmé, že pochybení společníka vedoucí ke vzniku újmy se přičítá obchodní společnosti. Dovětek zákona v § 15c odst. 2 v části věty za středníkem znamená pouze to, že vedle odpovědnosti obchodní společnosti se připouští i souběžná odpovědnost autorizovaných fyzických osob, nikoliv ovšem že by tím měla být vyloučena odpovědnost společnosti s ručením omezeným, pokud splňuje podmínky autorizovaného subjektu.

Společnost s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je projektová činnost v investiční výstavbě, je proto povinna nahradit škodu vzniklou v příčinné souvislosti s vadou projektové dokumentace, kterou vyhotovil její společník (autorizovaný projektant).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3086/2024, ze dne 27. 11. 2025

20.01.2026 00:01

Využití nemovitosti v rozporu s účelem určeným kolaudačním rozhodnutím

I. Ušlý zisk z pronájmu nelze dovozovat z využití nemovitosti v rozporu s účelem určeným kolaudačním rozhodnutím (§ 126 odst. 1 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.), neboť takový nájemní vztah je protiprávní.

II. Pro vznik nároku na náhradu ušlého zisku z pronájmu nepostačuje pouhá pravděpodobnost budoucího příjmu či existence podnikatelského záměru. Poškozený musí prokázat, že nebýt škodní události, byl by zisk (při pravidelném běhu věcí a s ohledem na reálné okolnosti, nikoliv jen hypotetické předpoklady) skutečně dosažen.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 548/2025, ze dne 10. 12. 2025

07.01.2026 00:02

Náhrada ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření

Odpovědnost státu podle § 36 krizového zákona nelze rozšiřovat na případy majetkových následků omezení práv a uložených povinností krizovým opatřením v případech, kdy zákon tuto náhradu výslovně nepřiznává.

Ustanovení § 36 krizového zákona je nutno primárně vykládat ve vazbě na ustanovení § 35 krizového zákona. Byť striktně jazykový výklad § 36 odst. 1 krizového zákona by svědčil pro důvodnost nároku na náhradu ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření, kterým byl ve stanovených časech zakázán maloobchodní prodej, při zohlednění i výkladu systematického, historického a teleologického, včetně hlediska rozumně uvažujícího zákonodárce a vazby na právní úpravu obdobných nároků v rámci celého právního odvětví vymezeného primárně ústavním zákonem o bezpečnosti ČR, nelze dojít k jinému závěru než, že ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona sice upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou v příčinné souvislosti s vydáním krizových opatření, avšak primárně toliko škodu vzniklou v souvislosti s plněním povinností a se zásahy do vlastnických a užívacích práv uvedených v § 35 krizového zákona a mimo rámec náhrad v § 35 upravených. Ustanovení § 36 krizového zákona nelze vykládat tak, že má kompenzovat újmy, které jsou nutným projevem omezení práv fyzických a právnických osob uvedených v § 5 krizového zákona či oprávnění vlády v § 6 krizového zákona, pokud z tohoto zákona přímo nevyplývá opak.

Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že ušlý zisk z podnikání žalobkyně v důsledku krizového opatření, kterým byl v rozhodné době zakázán maloobchodní prodej, není odškodnitelný podle § 36 krizového zákona, je jeho právní posouzení věci správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2060/2024, ze dne 26. 11. 2025

05.01.2026 00:02

Škoda způsobená uprchlým domácím zvířetem sloužícím k výdělečné činnosti

I. Podle § 2934 o. z. slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. V případě odpovědnosti podle § 2934 o. z. se vlastník zvířete (osoba, jíž bylo zvíře svěřeno) zprostí své odpovědnosti, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že (ač potřebnou pečlivost zanedbal) by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti (případ neexistující příčinné souvislosti). Existenci okolností svědčících pro zproštění odpovědnosti tvrdí a prokazuje odpovědná osoba.

Dozorem nad zvířetem ve smyslu § 2934 o. z. se rozumí taková péče, která zabrání, aby mohlo zvíře způsobit újmu. Zahrnuje veškerou starost o zvíře (o jeho přístřeší, obživu, výcvik, používání nebo vedení). Potřebnou pečlivostí při dozoru nad zvířetem se rozumí taková pečlivost (úroveň péče), kterou by vynaložila průměrně obezřetná a rozvážná odpovědná osoba v postavení vlastníka nebo osoby, jíž zvíře svěřil, a to v konkrétní situaci, při které došlo k újmě. Jedná se tedy o objektivní měřítko. Požadavky kladené na odpovědnou osobu nesmí být přepjaté, takže po ní nelze požadovat, aby zabránila všem škodám, které teoreticky připadají v úvahu.

Konkrétní opatření vyžadovaná po odpovědné osobě nejsou většinou stanovena obecně závaznými právními předpisy, a proto je třeba vycházet z konkrétních okolností případu a zvyklostí soukromého života. Zohlední se zejména druh zvířete, jeho individuální ale i obecné vlastnosti, povaha nebo zda se již v minulosti zachovalo nebezpečně (např. projevilo agresi). Přihlédnout lze nepochybně k místu, na němž se zvíře v rozhodné době nacházelo – zda se jednalo o místo lidnaté, zda byla v blízkosti dopravní cesta a jak byla frekventovaná apod. Rozsah potřebné pečlivosti se bude zvyšovat s tím, jak vysoká škoda a s jakou pravděpodobností hrozí nebo jaké statky jsou ohroženy.

II. U zvířat chovaných v ohradách se musí zkoumat (a to zpravidla za pomoci odborného vyjádření nebo znaleckého posudku), zda byl ohradník řádně zbudován, v jakém byl stavu, zda mohl zabránit útěku zvířat, zda byl vhodného typu (např. elektrický, dřevěný či kovový), zda byl dostatečně vysoký, zda ho odpovědná osoba pravidelně a dostatečně často kontrolovala nebo zda se na pastvině s ohledem na její velikost nenacházelo příliš mnoho zvířat apod.

U pastvin s dobytkem zpravidla postačuje elektrický ohradník, který se obecně považuje za dostatečný k zajištění, aby z pastviny dobytek neutekl. To však neznamená, že je vyloučena povinnost odpovědné osoby vizuálně kontrolovat i skutečný stav elektrického ohradníku, a to například i proto, aby bylo zjištěno, zda nenastala situace obdobná, jako v posuzované věci, tedy že v důsledku pádu větví přestane ohradník plnit svoji funkci, aniž by došlo k přerušení průtoku elektrického proudu. Za takové situace by totiž byla kontrola výhradně zkoušečkou nedostatečná. V obdobných případech by měl proto soud zhodnotit, zda odpovědná osoba nezanedbala fyzickou kontrolu elektrického ohradníku, přirozeně po zjištění skutkových okolností pro takové posouzení podstatných.

Po vlastníku dobytka v extenzivním chovu nelze požadovat neustálou kontrolu, neboť takový požadavek by neodpovídal poměrům běžného života, kdy jsou chovatelé i zaměstnáni či provozují živnost, a musí tak věnovat čas i své pracovní činnosti.

III. Lze souhlasit s tím, že výstraha před zhoršením meteorologické situace v daném místě obecně může být impulsem pro odpovědnou osobu, aby provedla mimořádná opatření nad rámec obvyklých činností. Nelze však požadovat, aby vždy, když sdělovací prostředky hlásí silný vítr, byl chovatel povinen v přírodě zkontrolovat celistvost a funkčnost ohradníku. Rozhodné jsou poměry v daném místě a čase (a to jak z meteorologického hlediska, tak i z jiných hledisek jako je např. stav ohradníku, přírodní poměry na pastvině a jejím okolí, její rozloha apod.) a vzhledem k nim je třeba posuzovat přiměřenou pečlivost.

IV. V projednávané věci lze shrnout, že za daných okolností, kdy elektrický ohradník byl dostatečně vysoký a dobře udržovaný, jeho funkčnost byla zkontrolována (stejně jako každý den) před odjezdem žalovaného na služební cestu, aniž by bylo zjištěno nějaké poškození, nic nenasvědčovalo tomu, že by hrozilo jeho poškození a žalovaný věděl, že se následující den vrátí, je na místě závěr, že žalovaný v rozhodné době učinil vše, co po něm lze z hlediska potřebné pečlivosti požadovat. Nemohl předvídat, že pád části stromu jiného vlastníka na ohradník nepřeruší průtok elektřiny (což by vyvolalo kontrolu ohradníku), ale způsobí, že ohradník budou moci zvířata překročit, a tak z pastviny uniknout. Pokud soudy považovaly žalovaným uskutečněná opatření za dostatečná, bylo na žalobkyni, aby poukázala na další konkrétní opatření, která měl žalovaný provést

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2365/2024, ze dne 12. 11. 2025

18.12.2025 00:02

Zakročovací povinnost poškozeného při zastoupení ve vyvlastňovacím řízení

I. Ustanovení § 2903 o. z. upravuje, jak si má počínat osoba, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla.

Uvedené pravidlo je specifickým projevem pravidla obecnějšího vyjádřeného v § 2918 o. z., který upravuje spoluúčast poškozeného. Obecně platí, že daná ustanovení je třeba vykládat ve vzájemném souladu, a to tak, že ve smyslu § 2903 o. z. poškozený nese ze svého, čemu mohl zabránit, avšak jen v rozsahu, který vyplývá z pravidel o spoluúčasti poškozeného. Nezakročí-li poškozený proti škodě, která mu hrozí, zpravidla protiprávně nejedná, neboť neexistuje obecná povinnost chránit vlastní jmění před vznikem škody. Z uvedeného vyplývá, že v případě, kdy jsou pro vznik odpovědnosti nutné protiprávnost a zavinění, se pro spoluúčast poškozeného nevyžaduje protiprávnost ani zavinění v pravém slova smyslu, nýbrž jen absence potřebné pečlivosti aplikovatelné vůči vlastním statkům. Kritéria pro posuzování této potřebné pečlivosti se však zcela shodují s kritérii pro posuzování zavinění. Při posuzování spoluúčasti poškozeného je namístě uplatnit tzv. princip rovného přístupu: pro přičtení škody jak škůdci, tak poškozenému mají platit stejné zásady.

II. V posuzovaném řízení o náhradu škody tvrzeně způsobené nedostatečným hájením zájmů účastníka jeho opatrovníkem ve vyvlastňovacím řízení nelze bez dostatečných skutkových zjištění uzavřít, že si poškozený způsobil škodu sám porušením zakročovací povinnosti; je nutno posoudit, zda mezi jednáním poškozeného a vznikem škody byla dána příčinná souvislost, tj. zda za dané situace mohl poškozený opravné prostředky včas využít a zda byly způsobilé zvrátit pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění, respektive o výši náhrady za vyvlastnění. Odvolací soud se měl zabývat tím, kdy a jak zastoupení poškozeného opatrovníkem skončilo a odkdy a jakým způsobem mohl poškozený svá práva hájit sám.

Přitom je třeba vzít v úvahu zejména, že v době zastupování poškozeného opatrovníkem bylo logické, že rozhodnutí bylo doručeno zástupci (opatrovníku) poškozeného a bylo na zástupci, aby případně opravné prostředky využil. Nelze bez dalšího vytýkat poškozenému, že nehájil svá práva, pokud mu byl ustanoven opatrovník právě proto, že je hájit nemohl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2881/2024, ze dne 22. 10. 2025

12.12.2025 00:06

ÚS: Promlčení nároků pozůstalých při úmrtí blízké osoby

Podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. května 2005 do 31. ledna 2013, měla konkrétně vymezená skupina pozůstalých osob právo na jednorázové paušální odškodnění za škodu usmrcením osoby jim blízké. Z judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 16/04 ze dne 4. května 2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.) vyplývalo, že pokud tento paušál nebyl dostatečnou satisfakcí, mohl se pozůstalý domáhat další satisfakce podle § 13 odst. 2, 3 téhož zákona o náhradě nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv. Nekoncepčnost právní úpravy založená tím, že zákonodárce stanovil odškodnění pouze paušálně, vyvolala v rovině hmotněprávní i procesněprávní dvojkolejnost, neboť podle předchozí právní úpravy se právo na náhradu škody promlčovalo jinak než právo na náhradu nemajetkové újmy, jinak též byla stanovena věcná příslušnost soudů. Zatímco u práva na náhradu škody zákon č. 40/1964 Sb. kombinoval tříletou objektivní promlčecí lhůtu s dvouletou subjektivní (§ 106 odst. 1 a 2), právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích se promlčovalo pouze v objektivní tříleté lhůtě (§ 101). Pokud obecné soudy při posuzování nároku na náhradu újmy stěžovatelky (vdovy) tvrzeným usmrcením jejího manžela nevzaly při úvaze o promlčení práva tuto dvojkolejnost v potaz, porušily tím právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2422/25, ze dne 30. 10. 2025

25.11.2025 00:01

Podání žaloby osobou bez zástupčího oprávnění

Nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit; dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím.

Smrtí tvrzeně zastoupeného se z odstranitelného nedostatku podmínky řízení nestává nedostatek neodstranitelný. Některé procesní úkony mohou mít nejen procesní, ale i hmotněprávní účinky, a z tohoto hlediska je lze považovat i za právní jednání. I když má podání žaloby povahu procesního úkonu, má současně i významné hmotněprávní dopady. Za těchto okolností se proto uplatní § 440 o. z., který upravuje následky jednání osoby, která k tomu není oprávněna, za jiného. Oprávnění dodatečně schválit jednání učiněné bez zástupčího oprávnění má majetkovou povahu a smrtí oprávněného přechází na jeho právní nástupce, neboť se nejedná o oprávnění, jehož výkon by se vázal jen na osobu oprávněného.

Schválí-li dodatečně postupem podle § 440 o. z. (a ve lhůtě tam stanovené) dědici práv zůstavitele jako žalobce v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy podání žaloby osobou, která bez zástupčího oprávnění tento nárok jménem zůstavitele za jeho života uplatnila, je tím nedostatek podmínky řízení spočívající v nepředložení plné moci odstraněn. To platí i přesto, že se žalobce dostal v důsledku protiprávního jednání jiné osoby do takového zdravotního stavu, kdy nebyl schopen právní jednání k udělení plné moci činit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2258/2024, ze dne 16. 10. 2025

11.11.2025 00:02

K přiměřenosti nutné obrany v občanskoprávním pojetí

I. Ustanovení § 2905 o. z. vylučuje protiprávnost jednání osoby bránící se útoku a obecně definuje podmínky, za nichž se toto pravidlo uplatní. Nutnou obranou (v občanskoprávním pojetí) se rozumí jednání směřující k odražení protiprávního útoku, který bezprostředně hrozí nebo trvá, proti majetku, zdraví, případně přirozeným právům člověka (případně právnické osoby). Základními předpoklady pro posouzení, zda šlo o jednání v nutné obraně, je protiprávnost odvraceného útoku, který musí být bezprostřední (nemusí již být veden, nýbrž postačuje, že hrozí), a vznik újmy útočníkovi. Obrana musí být dostatečná (potřebná, nezbytná) k účinnému odvrácení útoku, nesmí však být zcela zjevně nepřiměřená, přičemž míra hrozící újmy musí být posouzena se zřetelem k subjektivnímu stavu osoby, která odvracela útok, tj. podle toho, jak se čin útočníka jevil tomu, kdo jej odvracel.

Povinnost bránící se osoby k náhradě újmy způsobené útočníkovi není vyloučena v případě, je-li obrana zcela zjevně nepřiměřená (zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku). Již z toho je patrné, že obrana může (a často musí) být nepřiměřená (odvrácení útoku může být násilnější, než jak byl útok vůbec zamýšlen). Podle právnické literatury je excesivní až zcela zjevná nepřiměřenost, která musí být očividná (mimořádně hrubá). Přiměřenost se posuzuje podle druhu a intenzity útoku: je důležité, aby se obránce pokusil odrazit útok s co nejmenším poškozením útočníka. V potaz se přitom musí vzít i § 2907 o. z., který počítá s omluvitelným vzrušením mysli. Rozhodujícím faktorem není proporcionalita proti sobě stojících právních statků, ale pouze přiměřenost prostředků obrany. Napadený tak může k ochraně své věci zasáhnout i do hodnotnějšího statku (např. do zdraví útočníka).

II. Institut nutné obrany nemůže být posuzován stejně v právu trestním jako v právu civilním. Trestní a přestupkové právo míří k sankcionování společensky závadného chování, zatímco soukromé právo stanoví kompenzační systém soukromých zájmů. Jednající, jehož čin není trestný z důvodu nutné obrany podle § 29 trestního zákoníku, nemusí být za zvláštních okolností zproštěn povinnosti nahradit újmu podle § 2910 o. z.; naopak si lze rovněž představit, že obránce, který nebude z důvodu nutné obrany podle § 2905 o. z. povinen k náhradě újmy, bude trestně odpovědný (např. pro pokus trestného činu). Trestní zákoník za exces považuje takovou obranu, která je zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Pro trestní právo je významné pouze poměřování způsobu obrany ke způsobu útoku, a tedy nutnou obranu pojímá volněji, zatímco právo soukromé je na tomto poli striktnější.

III. V projednávané věci jsou splněny všechny shora uvedené předpoklady pro závěr, že žalovaný jednal v nutné obraně. Žalobce bez předchozího vyzvání vnikl násilím a rozlíceně do bytu manželů H. a fyzickým napadením, které následovalo po předchozí rozepři, způsobil žalovanému lehká zranění násilným sražením na židli. Poté, co žalovaný dosedl, žalobce, který se v té době nacházel ve vzdálenosti asi 1 m od něj, zdvihl nad hlavu 7,5 kg vážící židli a napřáhl ji směrem k žalovanému. Není pochyb o tom, že v takto vyhrocené situaci žalovaný důvodně předpokládal, že mu hrozí bezprostřední nebezpečí vážné újmy na zdraví, tj. že se na něj žalobce (o němž věděl, že v minulosti již několik fyzických konfliktů vyvolal) chystá židlí zaútočit, nikoli mu jen pohrozit, jak tvrdí žalobce. Ze skutkových zjištění se rovněž podává, že takto vedený útok by byl způsobilý žalovaného vážně poranit v oblasti celé hlavy, přičemž nebyl vyloučen ani fatální následek v podobě smrti. Žalovanému tedy bezprostředně hrozila újma na zdraví nikoli jen nepatrná. Vzhledem k nedostatku časového prostoru k obraně (útok se odehrál rychle), silnější pozici útočníka (stojícího žalobce) vybaveného útočným nástrojem (zvednutou židlí), zranitelnější pozici obránce (v té době sedícího žalovaného), není podstatné, zda žalovaný před výstřelem žalobce slovně varoval či nikoli.

Rovněž otázku, zda byla obrana žalovaného přiměřená, resp. zda nebyla zcela zjevně nepřiměřená, posoudil odvolací soud správně. V posuzovaném případě šlo o situaci, kdy byl žalovaný vystaven náhlému útoku prostředkem, který mu mohl způsobit vážná poranění. Vzhledem k intenzitě hrozby a poloze účastníků nelze po obránci spravedlivě požadovat, aby v tak extrémně krátké reakční době zvažoval jiné, mírnější prostředky obrany (jiný prostředek obrany, než střelnou zbraň ve své dispozici neměl) nebo aby v časově krátkém okamžiku, který mu k obraně zbýval, mířil cíleně na oblast dolních končetin. I když se v obecné rovině střelný zásah do nohy považuje za méně závažný než zásah do oblasti břicha, hlavy či hrudníku, není vyloučeno, že by žalovaný v takto vypjaté situaci zasáhl horní část dolní končetiny žalobce a že by kulka poranila femorální tepnu (masivní arteriální krvácení z ní je extrémně rychlé a život ohrožující, kdy smrt může nastat během několika minut). Použití střelné zbraně v této situaci tak nelze hodnotit jako zjevně nepřiměřené, nýbrž jako jednání vedené snahou odvrátit bezprostředně hrozící útok vedený na hlavu těžkým předmětem, který mohl mít pro napadeného žalovaného fatální následky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 611/2025, ze dne 22. 9. 2025

20.10.2025 00:02

Náhrada za ZSU v případě, kdy nedošlo k ustálení zdravotního stavu

I. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění je zásadně jednorázovým, celistvým a nedělitelným. Jeho smyslem je jedinou peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního uplatnění, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod.

K hodnocení trvalých následků může být přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i o době delší nebo kratší. I za účinnosti aktuální právní úpravy tak nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniká právě k okamžiku ustálení zdravotního stavu

II. V projednávané věci u poškozené k ustálení zdravotního stavu nedošlo, poškozená v průběhu léčby (dalších) poranění zemřela (nedošlo ke zhojení ostatních poškození zdraví, jejichž odškodnění nárokováno není). Názor dědice poškozené, že lze nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění rozdělit na jakési dílčí ztížení společenského uplatnění (představující v tomto konkrétním případě ztrátu dolní končetiny a bodové ohodnocení) a odčinění pouze této jedné dílčí ztráty pro další život poškozené, nemá oporu v platném právu a je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu jakož i se smyslem a účelem náhrady.

Ačkoli tedy nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění dán není, poškozená utrpěla při předmětné nehodě rozsáhlá poranění, jež výrazným způsobem zhoršila kvalitu jejího života. Odškodnění těchto aspektů následků dopravní nehody nemůže obsáhnout jen nárok na náhradu bolestného, takový závěr by se jevil jako nespravedlivý a popírající princip plného odškodnění. Zásah do základního lidského práva na ochranu zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení nepříznivých projevů dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy podle § 2958 o. z.

Soud přitom má povinnost posoudit, zda v řízení tvrzená a prokázaná nemajetková újma splňuje obecné předpoklady pro náhradu újmy na zdraví a zda byla plně odškodněna, ať již jako náhrada za bolest, ztížení společenského uplatnění nebo další nemajetkovou újmu, přičemž přiřazení plnění k jednotlivým nárokům zakotveným v § 2958 o. z. je věcí právní kvalifikace, která náleží soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3035/2024, ze dne 17. 9. 2025

03.10.2025 00:06

ÚS: Náklady na péči o zahradu poškozeného

Náklady spojené s péčí o zahradu nepředstavují účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost (§ 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a proto nepřiznáním jejich náhrady nezasáhnou obecné soudy do práva na ochranu tělesné integrity (čl. 7 Listiny základních práv a svobod).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1623/24, ze dne 3. 9. 2025

03.10.2025 00:05

ÚS: Omezení práva dítěte na náhradu újmy

Obecné soudy se dopustí nepřípustné svévole, pokud odkáží poškozeného v trestním řízení s nárokem, který byl v trestním řízení spolehlivě prokázán, na občanskoprávní řízení.

Je nepřípustné omezovat právo na náhradu újmy dítěti z důvodu, že pro svůj věk nemusí chápat zásahy do svých práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 150/25, ze dne 22. 8. 2025