Restituce a rehabilitace

// Profipravo.cz / Restituce a rehabilitace

Restituce a rehabilitace

28.02.2025 00:04

ÚS: Zachování restitučního nároku

I. Žádostí o peněžitou náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle restituenta se zbytku restitučního nároku vzdát. Pokud je taková vůle zjištěna, je třeba s ohledem na okolnosti věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.

II. Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíly mezi restituenty, kterým byla poskytnuta částečná naturální náhrada (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), a restituenty, kterým byla poskytnuta částečná peněžitá náhrada (§ 16 odst. 1 zákona o půdě). Jejich postavení je rovné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3111/23, ze dne 21. 1. 2025

06.02.2025 00:04

ÚS: Formalistická a restriktivní aplikace restitučních zákonů

Při aplikaci restitučních zákonů není možno postupovat příliš restriktivně a formalisticky, ale naopak velmi citlivě vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Nelze přitom abstrahovat ani od notoricky známého, tzv. třídního přístupu státních orgánů v období totalitního režimu. Ke splnění účelu restitucí je rovněž nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, jelikož demokratický právní stát nesmí vytvářet další křivdy, a to ani za pomoci zdánlivě adekvátního výkladu zákona, který je však příliš sofistikovaný a vede k závěrům, které restituenti právem považují za nespravedlivé. Soud tedy není vázán doslovným zněním zákonného ustanovení bezvýhradně, ale smí a musí se od něj odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, nebo některý z principů, jenž má základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3406/22, ze dne 2. 12. 2024

28.01.2025 00:02

Přechod pozemků do vlastnictví obcí podle § 2a zák. č. 172/1991 Sb.

Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., rozšiřující výklad pojmu „zastavěný pozemek“, se použije i při zkoumání podmínek přechodu pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle § 2a tohoto zákona. Za zastavěné pozemky (z přechodu vyloučené) tak jest dle uvedeného ustanovení považovat též pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek a pozemky, na nichž bylo na základě pravomocného stavebního povolení započato se stavbou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2590/2024, ze dne 4. 12. 2024

29.11.2024 00:05

ÚS: Interpretace právních předpisů v restitučních věcech

Primárním cílem restitučního zákonodárství je navrátit původně protiprávně odňaté pozemky původním vlastníkům či jejich právním nástupcům. V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1792/23, ze dne 23. 10. 2024

29.11.2024 00:02

ÚS: Restituce církevního majetku s ohledem na historické křivdy

1. Při aplikaci restitučních zákonů nelze postupovat restriktivně formalisticky, ale vždy s ohledem na konkrétní okolnosti - majetek kláštera byl zabrán německou okupační mocí, která převzala jeho správu; po únoru 1948 byl majetek konfiskován původnímu vlastníku znovu s tím, že správa kláštera sloužila vedení války. Proto nesmí demokratický právní stát při posuzování okolností případu vytvářet další křivdy, ale musí restituční zákony interpretovat co nejvstřícněji. Takový postup má být v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována.

2. Stojí-li proto vedle sebe více možností, jimiž měl být majetek vyvlastněn (dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy) není možné zastavit algoritmus přezkumu a bez náležitého zkoumání rozhodnout, že majetek byl konfiskován výhradně podle dekretů, aniž by současně bylo posouzeno, nešlo-li o jejich zneužití. Nerespektování aplikovaných norem, nedůslednost a nepředvídatelnost v postupu státních orgánů nebo osob jednajících za stát v době nesvobody nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob. Obecné soudy musí v restitučním řízení především zohlednit hodnoty a principy demokratického právního státu, opačný postup může ve stěžovateli vyvolávat pocit „nové“ křivdy a bezpráví – není-li bezpečně vyloučeno, že nebyl postižen dvěma totalitními mocemi – v roce 1938 nacistickou a po roce 1948 komunistickou.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 806/23, ze dne 15. 10. 2024

18.10.2024 00:01

ÚS: Restituce rodu Walderode

Jen zvláště závažná vada by mohla vyvolat nicotnost aktu, kterým Ministerstvo vnitra rozhodlo podle § 2 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, že československé státní občanství se zachovává. O zvláště závažnou vadu nejde, je-li takový akt Ministerstva vnitra označen jako osvědčení a má náležitosti osvědčení, a nikoliv výměru (rozhodnutí).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 854/23 ze dne 19. 9. 2024

17.10.2024 00:02

Převod odloučených lesních pozemků na oprávněné osoby

Ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona ve spojení s § 11 odst. 2 zákona o půdě umožňuje převod (odloučených) lesních pozemků na oprávněné osoby.

Podmínkou pro aplikaci ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona ve spojení s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě není existence výslovného zákonného zmocnění umožňujícího uzavření smlouvy mezi Lesy České republiky, s. p. a Státním pozemkovým úřadem ve smyslu označeného ustanovení lesního zákona (viz ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném do 31. 7. 2016). Z hlediska účelu (jímž je uspokojení restitučního nároku) není možné činit rozdíl mezi naturální náhradou v podobě zemědělských a lesních pozemků. Nelze tudíž činit rozdíl ani mezi oprávněnými osobami podle jimi zvoleného charakteru náhrady co do rozsahu soudní ochrany proti liknavému a svévolnému postupu Státního pozemkového úřadu.

Jestliže tedy ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona předpokládá uzavření písemné smlouvy mezi Lesy České republiky, s. p. a Státním pozemkovým úřadem, na jejímž základě Lesy České republiky, s. p. převádí oprávněným osobám pozemky dle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě, je namístě uzavřít, že ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona ve spojení s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě zakotvuje právní rámec pro uzavření dané smlouvy.

Smlouva ve smyslu ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona má soukromoprávní povahu, neboť se jedná o smlouvu o převzetí soukromoprávní povinnosti – dluhu, který má stát vůči oprávněné osobě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2104/2024, ze dne 4. 9. 2024

09.10.2024 00:02

ÚS: Výše finanční náhrady za odňatý a nevydaný pozemek

V řízení o peněžité náhradě za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, není ústavně souladný takový výklad, který zvyšuje ceny uvedené podle § 28a tohoto zákona ve vyhlášce č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „vyhláška“), toliko podle míry inflace běžného spotřebního zboží, a nezohledňuje růst cen nemovitostí. Koeficient šestinásobku finanční náhrady určené podle vyhlášky je s ohledem na časový odstup od účinnosti zákona o půdě zásadně neústavně nízký a odporuje závazným právním závěrům obsaženým ustálené judikatuře Ústavního soudu (nález ze dne 12. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/19 a nález ze dne 15. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2827/22). Z těchto nálezů plynou pro orgány veřejné moci tři závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) podmínky určování výše náhrady, která má být: 1. přiměřená a rozumná, 2. nemusí nutně dosahovat tržní ceny, 3. má odčinit nebo zmírnit majetkovou křivdu tak, jako by tomu bylo při vydání věci. Šestinásobné zvýšení cen určených podle výše označené vyhlášky těmto kritériím nedostojí, neboť nezohledňuje míru růstu cen nemovitostí, nýbrž toliko tzv. běžného spotřebního koše. Ačkoli nemusejí být náhrady nezbytně ekvivalentem aktuálních tržních cen pozemků, musejí příslušné orgány pro dodržení i dalších právě uvedených ústavněprávních požadavků poskytování náhrad zohlednit také růst cen nemovitostí jako specifického druhu věci a svou kalkulaci podrobně odůvodnit. Postup, který nebere dostatečně na zřetel tato kritéria, porušuje základní práva jednotlivců na ochranu vlastnictví a na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1577/22, ze dne 29. 8. 2024

16.08.2024 00:03

ÚS: Přiznání vyšší náhrady újmy na zdraví

Pokud člověka zranili příslušníci bezpečnostních složek státu v souvislosti s jeho vyjádřením odporu proti komunistickému režimu, pak zranění provázely zcela mimořádné okolnosti, které je nezbytné zohlednit při stanovení výše náhrady újmy na zdraví.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2200/23, ze dne 17. 6. 2024

26.07.2024 00:04

ÚS: Výše finanční náhrady za odňatý a nevydaný pozemek

Při určování výše finanční náhrady za odňaté a nevydané pozemky musí správní orgány i obecné soudy vycházet ze třech podmínek: 1. přiměřená a rozumná výše náhrady, 2. náhrada nemusí být nutně ekvivalentem aktuální tržní ceny, 3. výše náhrady musí naplňovat účel restitučního zákonodárství, tj. odčinění nebo zmírnění majetkových křivd tak, jako by tomu bylo při vydání věci. Ačkoli nemusí být finanční náhrada nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny pozemku, musí příslušné orgány pro dodržení ústavněprávních požadavků poskytování náhrad zohlednit také růst cen nemovitostí jako specifického druhu věci a svou kalkulaci podrobně odůvodnit. Pokud toto příslušné orgány nezohlední, jedná se o porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 63/24, ze dne 11. 6. 2024

26.07.2024 00:03

ÚS: Žádost restituenta o finanční náhradu

I. Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení je rovné.

II. Žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle, je třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda ji lze přiznat příslušné právní účinky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2763/23, ze dne 22. 5. 2024

12.07.2024 00:03

ÚS: Výše finanční náhrady za v restituci nevydaný pozemek

28.06.2024 00:04

ÚS: Řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě

V řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3094/23, ze dne 7. 5. 2024

27.06.2024 00:01

Převod náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě

Ustanovení § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, se aplikuje i tehdy, bylo-li pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ustanovení § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník – nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku – převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 771/2024, ze dne 22. 5. 2024

24.05.2024 00:00

ÚS: Zpochybnění konfiskace majetku rodu z Lichtenštejnu

Ke konfiskacím podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. docházelo ex lege nabytím účinnosti dekretu (dnem 23. 6. 1945). Tyto konfiskace přitom nelze posuzovat z hlediska současných právních standardů.

Mimo rámec restitučních předpisů soudům nepřísluší přezkoumávat konfiskační výměry vydané k provedení dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Musejí z nich vycházet a otázky jimi řešené si nemohou posoudit jinak.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 10/24, ze dne 3. 4. 2024

17.05.2024 00:03

ÚS: Protiústavní interpretace zákona o půdě

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 68/94 ze dne 15. prosince 1994 (N 63/2 SbNU 189) bylo zdůrazněno, že to, zda existuje, nebo neexistuje zásadní překážka podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, bránící ve vydání pozemku (zejména, zda stavba brání zemědělskému využití pozemku), musí být podrobena plnému ověření. Potřeba takového ověření nepochybně platí i tam, kde se posuzuje, zda existuje, či neexistuje překážka bránící vydání stavby podle § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tedy to, zda stavba, patřící k původní zemědělské usedlosti, zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebnětechnický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.

Zohlední-li soud při rozhodování účel užívání stavby uváděný v kolaudačním rozhodnutí nepřesně, nevysvětlí-li, proč stavby kolaudované jako výstavní hala a dílny popírají možnost zemědělské výroby, jak je (šířeji) chápána judikaturou Ústavního soudu, a nevezme-li v úvahu další související skutečnosti, zejména nepřihlédne k tomu, že stěžovatelce jako oprávněné osobě již byly dříve vydány polnosti v těsné blízkosti vlastní zemědělské usedlosti a je jí tak dle jejího tvrzení znemožňována péče o půdu, poruší právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1034/23, ze dne 26. 3. 2024

26.04.2024 00:01

NSS: Příplatek k důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci

Osoby, kterým byl důchod vypočten nebo jeho výše upravena podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, nemají nárok na příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Nesplňují proto ani podmínky pro přiznání jednorázového přídavku k důchodu podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 51/1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2024, čj. 4 Ads 51/2022-26)

26.03.2024 00:01

Právo na finanční náhradu podle § 15 zák. č. 428/2012 Sb.

Příjemcem finanční náhrady podle § 15 zákona č. 428/2012 Sb. je toliko registrovaná církev a náboženská společnost, která je uvedena ve výčtu § 15 odst. 2 tohoto zákona a neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vypořádání podle § 16 zákona.

Okruh dotčených církví a náboženských společností podle § 15 odst. 1, 2 zákona č. 428/2012 Sb. byl stanoven na základě kritéria existence zvláštního práva na „hospodářské zabezpečení“ dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2012, racionálně vystihujícím dosavadní vztah mezi státem a dotčenými církvemi na základě zákona č. 218/1949 Sb., který byl zákonem č. 428/2012 Sb. zrušen. Přiznání tohoto zvláštního práva na státní financování bylo podle úpravy účinné do 31. 12. 2012 závislé na podání návrhu ze strany církve či náboženské společnosti. Bylo proto (při splnění zákonných podmínek) v zásadě v dispozici registrovaných církví a náboženských společností, zda jim toto zvláštní právo bude přiznáno, neboť uvedená práva nenastupují ze zákona automaticky. Nelze tak hovořit o protiústavní diskriminaci církví, které o „hospodářské zabezpečení“ v minulosti neprojevily zájem, pokud takto pouze v důsledku vlastního rozhodnutí zůstaly mimo okruh oprávněných osob podle § 15 odst. 1 a § 17.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2635/2023, ze dne 13. 12. 2023

11.03.2024 00:01

Výše bolestného a náhrady za ZSU podle zákona o soudní rehabilitaci

Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3025/22, který se zabýval skutkově obdobnou věcí, tedy výší odškodnění za újmu na zdraví při neúspěšném pokusu občana bývalé NDR překonat státní hranici ČSSR do SRN dne 21. 7. 1989, při němž byl postřelen československými pohraničníky, a následně byl v roce 2019 rehabilitován podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci, dospěl k závěru, že okolnosti, za nichž k poškození zdraví stěžovatele (postřelení pohraničníky při realizaci základního práva stěžovatele na svobodu pohybu) došlo, je třeba považovat za mimořádné, a to již z důvodu, že vyhláška č. 32/1965 Sb. byla vydána k odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění při pracovních úrazech a nemocech z povolání, neboť stěžovatel musel minimálně násobně duševně více strádat s ohledem na důvodnou obavu o kvalitu jeho ošetření jako osoby, jež se dopustila deliktu politického charakteru, či na možnost dalšího právního i faktického postihu tehdejší vládnoucí mocí. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že již z těchto důvodů nemůže být základní výše odškodnění stanovená vyhláškou č. 32/1965 Sb. přiměřená (jak to obecně vyžaduje § 2 citované vyhlášky) (viz bod 24 odůvodnění výše zmíněného nálezu).

Dále Ústavní soud zdůraznil, že o odškodnění mohl stěžovatel vzhledem k politickému charakteru jím spáchaného deliktu uvažovat nejdříve až po změně politických poměrů v Německu i v České republice, tedy někdy v průběhu 90. let minulého století. Ke skutečně reálnému a úspěšnému uplatnění odškodnění však byla nutná nejen existence pozitivního práva zakotvujícího hmotněprávní i procesněprávní nástroje, jak se takového nároku domoci, ale byla k tomu nutná též reálná změna společenské konstelace, tedy nutnost překonat zažitou a všudypřítomnou představu o nedotknutelnosti státní moci. V této souvislosti pak Ústavní soud rovněž připomněl, že teprve 24. 7. 2019 vydal Spolkový správní soud Spolkové republiky Německo rozsudek, sp. zn. BVerwG 8 C 1.19, v němž uzavřel, že opatření činěná tehdejší NDR omezující přechod hranice do SRN nelze hodnotit jen jako opatření směřující proti neurčitému počtu osob (tedy zejména proti všem obyvatelům NDR), ale i jako opatření směřující proti konkrétním jednotlivcům, kteří se pokoušeli státní hranici překonat, a že takoví jednotlivci musí být rehabilitováni, neboť uvedená opatření omezující přechod státní hranice nutno ve vztahu k nim hodnotit jako protiprávní. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že stěžovateli nelze klást k tíži, že svá práva nehájil dříve s tím, že v takovém případě by poskytnuté odškodnění dle vyhlášky č. 32/1965 Sb. mělo mnohem větší reálnou hodnotu a tento časový odstup (byť jej nelze pominout) nemůže být při určení přiměřené výše odškodnění výlučně určující, což je další důvod, proč Ústavní soud nepovažoval částku vypočtenou dle vyhlášky č. 32/1965 Sb. za přiměřenou.

Z těchto důvodů tedy Ústavní soud nepovažoval přiznané odškodnění v jím řešeném případě vypočtené dle vyhlášky č. 32/1965 Sb. za přiměřené s tím, že obecné soudy nejsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy výkladem a contrario vázány podzákonným právním předpisem, a mohou vycházet z rámce daného vyhláškou č. 32/1965 Sb., ovšem v rozsahu, v němž by na základě této vyhlášky nemohly stěžovateli přiznat „přiměřené odškodnění“, ji nepoužijí. V této souvislosti Ústavní soud zdůraznil absenci systémových vazeb mezi rehabilitačními předpisy ve formě zákona, jímž se zákonodárce snažil alespoň částečně odčinit křivdy spáchané totalitní mocí, a prováděcími podzákonnými předpisy, které měly uvedené rehabilitační předpisy ve formě zákona provádět.

Obdobná situace je dána i v projednávaném případě, neboť k poškození zdraví žalobce došlo za srovnatelných okolností a žalobce byl rehabilitován rovněž až v roce 2019. Na tomto pak nic nemění skutečnost, že předmětem daného řízení je kromě bolestného (kde je požadavek přiměřenosti jeho výše stanoven § 2 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb.) i odškodnění za ztížení společenského uplatnění, neboť i v případě tohoto nároku vyžaduje vyhláška č. 32/1965 Sb., aby toto odškodnění bylo přiměřené (§ 4 odst. 1 citované vyhlášky). Pokud tedy odvolací soud odůvodnil svůj závěr o tom, že není možné přiznat odškodnění ve vyšší než základní výši stanovené dle vyhlášky č. 32/1965 Sb. a nelze je tudíž navyšovat, neboť okolnosti případu nejsou mimořádné a samy o sobě zvýšení odškodnění neodůvodňují, a že nelze klást žalované k tíži, že žalobce, aniž by mu v tom bránila objektivní překážka, uplatnil nárok až po téměř 40 letech, je jeho právní posouzení otázky stanovení výše odškodnění nesprávné. Ve světle citované nálezové judikatury Ústavního soudu totiž Nejvyšší soud dospívá k závěru, že bylo na odvolacím soudu zabývat se tím, jaké odškodnění lze vzhledem k specifickým okolnostem daného případu považovat za přiměřené, což je základní pravidlo pro určení výše odškodnění dle vyhlášky č. 32/1965 Sb., a to s tím, že v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy výkladem a contrario nejsou obecné soudy vázány podzákonným právním předpisem, kterým vyhláška č. 32/1965 Sb. je, a tudíž při respektování rámce daného touto vyhláškou mohou nepoužít ta její ustanovení, jež by bránila přiznání odškodnění ve výši přiměřené okolnostem případu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 966/2023, ze dne 28. 11. 2023

21.12.2023 00:06

ÚS: Určování výše peněžité náhrady za nevydané pozemky

V řízení o peněžité náhradě za nevydané pozemky podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, není ústavně souladný takový výklad, který zvyšuje ceny uvedené podle § 28a tohoto zákona ve vyhlášce č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „vyhláška“), toliko podle míry inflace běžného spotřebního zboží, a nezohledňuje růst cen nemovitostí. Koeficient šestinásobku finanční náhrady určené podle vyhlášky je s ohledem na časový odstup od účinnosti zákona o půdě zásadně neústavně nízký a odporuje závazným právním závěrům obsaženým v nálezech Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 21/19 (N 4/104 SbNU 36; č. 81/2021 Sb.) a ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. II. ÚS 4139/16 (N 129/86 SbNU 205). Z těchto nálezů plynou pro orgány veřejné moci tři závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) podmínky určování výše náhrady, která má být: 1. přiměřená a rozumná, 2. nemusí nutně dosahovat tržní ceny, 3. má odčinit nebo zmírnit majetkovou křivdu tak, jako by tomu bylo při vydání věci. Šestinásobné zvýšení cen určených podle výše označené vyhlášky těmto kritériím nedostojí, neboť nezohledňuje míru růstu cen nemovitostí, nýbrž toliko tzv. běžného spotřebního koše. Ačkoli nemusejí být náhrady nezbytně ekvivalentem aktuálních tržních cen pozemků, musejí příslušné orgány pro dodržení i dalších právě uvedených ústavněprávních požadavků poskytování náhrad zohlednit také růst cen nemovitostí jako specifického druhu věci a svou kalkulaci podrobně odůvodnit. Postup, který nebere dostatečně na zřetel tato kritéria, porušuje základní práva jednotlivců na ochranu vlastnictví a na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2827/22, ze dne 15. 11. 2023

< strana 1 / 23 >

Reklama

Jobs

Nabídky na JOBS.CZ, celá ČR
03.03., Q: jobs.cz

Více