// Profipravo.cz / Restituce a rehabilitace
Restituce a rehabilitace
04.06.2026 00:01
Zákaz převodu státních pozemků ležících na území národních parků
Zrušení § 23 zákona č. 114/1992 Sb. zákonem č. 36/2025 Sb. neznamená, že by po 1. 3. 2025 neexistoval zákaz převodu pozemků ve vlastnictví státu ležících na území národních parků; dosavadní zákaz byl nahrazen úpravou obsaženou v § 61b zákona č. 114/1992 Sb.
Pozemek ve vlastnictví státu nacházející se na území národního parku proto v zásadě není vhodným náhradním pozemkem k naturální restituci podle zákona č. 229/1991 Sb. a nelze jej oprávněné osobě převést ani na základě jí podané žaloby v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu státu, ledaže je dána zákonná výjimka ze zákazu jeho převodu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 134/2026, ze dne 21. 4. 2026
15.05.2026 00:04
ÚS: Restituční nárok dle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.
I. Závěry judikatury vztahující se k restitucím podle jednoho zákona nelze mechanicky přenášet na restituční nároky uplatňované podle jiného zákona, který stanoví odlišná kritéria restitučního nároku.
II. Restituční nároky upravené v § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., mají specifickou povahu, která je odlišuje od ostatních restitučních nároků, a musí být proto zohledněna při jejich posuzování. Smyslem této právní úpravy je odčinit majetkovou křivdu osobám, jimž byl majetek odňat nikoli až v tzv. rozhodném období po únoru 1948, ale již v době tzv. druhé republiky či nacistické okupace. Tyto osoby nebyly odškodněny, přestože jim objektivně svědčilo právo na restituci, avšak v důsledku historických okolností se jí nemohly účinně domoci.
III. Z hlediska § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. není možné posouzení restitučního nároku omezit jen na splnění podmínky tzv. rozhodného období a zkoumat pouze okamžik formálního přechodu majetku na stát. To platí tím spíše, že podle dobové judikatury konfiskační praxe vycházela pouze ze zápisu vlastnického práva v pozemkových knihách, aniž by v rámci tohoto řízení byla přezkoumávána neplatnost převodu či přechodu majetku uskutečněného v době nacistické okupace. Stejně tak není rozhodné, zda oprávněná osoba uplatnila svůj nárok podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Určující je, zda byly naplněny hmotněprávní předpoklady pro vznik nároku podle poválečných předpisů, nikoli to, zda oprávněná osoba využila tehdejší procesní prostředky k jeho uplatnění.
IV. Při hodnocení událostí, které se odehrály v období druhé světové války a bezprostředně po ní, je nutné postupovat s co největší obezřetností a citlivostí k dobovým souvislostem. Rozhodující význam nelze přisuzovat jednotlivým, vzájemně neprovázaným skutečnostem, aniž by byly zasazeny do celkového historického a právního kontextu. Proto ani samotné vyplnění tzv. Fragebogen (dotazníku ke zjištění německé národní příslušnosti) v době nacistické okupace, jehož obsah se navíc nedochoval, nelze bez dalšího posoudit jako provinění vůči československému státu. Takový postup by totiž odporoval zásadě volného hodnocení důkazů.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1394/24, ze dne 9. 4. 2026
30.04.2026 00:04
ÚS: Soudní rehabilitace v případě zastavení trestního stíhání
V řízeních, ve kterých dochází k aplikaci zákonů, jimiž se demokratický právní stát snaží reagovat na křivdy vzniklé za minulého nedemokratického režimu, musí teleologický přístup k výkladu práva převážit nad čistě dogmatickým gramatickým výkladem tak, aby byl v maximální míře naplněn účel rehabilitačních a na ně navazujících předpisů, jímž je zmírnění křivd spáchaných předchozím režimem. Z dikce § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci vyplývá, že nepostihuje jen situace, kdy nedošlo k zahájení trestního stíhání, nýbrž všechny v úvahu přicházející situace, s výjimkou pravomocných nespravedlivých odsouzení, což vyplývá z formulace „i když nebylo zahájeno trestní stíhání“ a jejího teleologického výkladu, založeném na smyslu zákona o soudní rehabilitaci. Pokud založily obecné soudy svoje rozhodnutí na právní interpretaci, která je v rozporu s principy spravedlnosti, porušily tím právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
U návrhu podaného podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci zákon nestanoví žádnou zákonnou lhůtu pro jeho podání a o návrhu je nutno rozhodnout v senátu podle § 7 odst. 3 zákona o soudní rehabilitaci, který je lex specialis k § 14 odst. 1 trestního řádu a k zákonu o soudech a soudcích, a to bez ohledu na novelu přijatou zákonem č. 319/2024 Sb., jejíž podstatou byla změna systematiky obsazení soudů a omezení rozhodování v senátech ve prospěch rozhodování samosoudcem. Rozhodla-li o návrhu stěžovatele na vyslovení soudní rehabilitace samosoudkyně obvodního soudu, nelze tento postup považovat za ústavně souladný (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 362/26, ze dne 25. 3. 2026
26.01.2026 00:01
Uspokojení restitučního nároku podle § 4 odst. 3 lesního zákona
I. Ustanovení § 4 odst. 2 a ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona stanoví ve vztahu k restitučním řízením výjimku ze zákazu zcizování státních lesů; mezi těmito právními normami je dán vztah speciality (§ 4 odst. 3 lesního zákona) a obecnosti (§ 4 odst. 2 lesního zákona). Ustanovení § 4 odst. 2 lesního zákona (ve znění účinném od 29. 11. 2019) je obecným rozšířením do doby jeho vzniku existujících možností uspokojení restitučních nároků, tedy i ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona. Na základě pravidla „lex generalis non derogat legi priori speciali“ (obecný zákon neruší dřívější speciální zákon) se tak ustanovení § 4 odst. 2 lesního zákona (ve znění účinném od 29. 11. 2019) nijak nedotklo ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona.
II. Ustanovení § 4 odst. 3 lesního zákona umožňuje uspokojení restitučního nároku osoby oprávněné podle zákona o půdě prostřednictvím převodu toliko odloučeného lesního pozemku. Lesní zákon s případnou alternativou převádět oprávněným osobám podle zákona o půdě jako pozemky náhradní pozemky tvořící komplex státního lesa expressis verbis vůbec nepočítá, přičemž komplex státního lesa nelze ani extenzivním výkladem podřadit pod kategorii odloučeného lesního pozemku ve smyslu lesního zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2518/2025, ze dne 17. 12. 2025
09.12.2025 00:01
Rozhodný okamžik pro posouzení překážky naturální restituce dle zák. o půdě
Pro posouzení, je-li dána překážka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. bránící vydání pozemků oprávněné osobě, je zásadně rozhodný stav v době vzniku nároku oprávněné osoby, jenž vždy není (nemusí být) totožný s okamžikem, kdy vstoupil zákon č. 229/1991 Sb. v platnost a účinnost (24. 6. 1991). Tak tomu může být např. u nároků vzniklých až přijetím zákona č. 243/1992 Sb. nebo založených oprávněným osobám až v souvislosti se zrušením podmínky trvalého pobytu oprávněné osoby (nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 29/1996 Sb.) anebo v důsledku přijetí zákona č. 212/2000 Sb. rozšiřujícího okruh oprávněných osob vymezených zákonem č. 243/1992 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 725/2025, ze dne 22. 10. 2025
21.11.2025 00:01
ÚS: Mobiliář zámku v Lomnici
Bylo-li o odvolání proti konfiskační vyhlášce vydané k provedení dekretu č. 12/1945 Sb. rozhodnuto v rozhodném období, nelze nárok uplatněný podle zákona o mimosoudních rehabilitacích bez zvážení konkrétních okolností odmítnout s tím, že požadované věci přešly na stát před rozhodným obdobím ke dni účinnosti dekretu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2123/19, ze dne 8. 10. 2025
19.09.2025 00:01
ÚS: Zachování restitučního nároku
Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení musí být rovné.
Obecně platí, že žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle je třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1932/24, ze dne 5. 8. 2025
17.09.2025 00:02
ÚS: Chybný výklad § 11a zákona o půdě
Závěr obecných soudů, že rozhodnutí o nahrazení projevu vůle povinné osoby k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku oprávněné osobě podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je konstitutivním rozhodnutím o nabytí vlastnického práva oprávněnou osobou, představuje kvalifikovanou právní vadu při výkladu dotčených zákonných ustanovení a má za následek porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1020/24, ze dne 30. 7. 2025
15.08.2025 00:01
ÚS: Chybný výklad § 11a zákona o půdě
Závěr obecných soudů, že rozhodnutí o nahrazení projevu vůle povinné osoby k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku oprávněné osobě podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je konstitutivním rozhodnutím o nabytí vlastnického práva oprávněnou osobou, představuje kvalifikovanou právní vadu při výkladu dotčených zákonných ustanovení a má za následek porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 296/24, ze dne 18. 6. 2025
14.07.2025 00:01
Žaloba o peněžitou náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě
Žalobě o peněžitou náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě nelze vyhovět, neuplynula-li dosud tříletá lhůta k plnění (plynoucí od doručení výzvy k jejímu poskytnutí povinné osobě); takovou žalobu je namístě pro předčasnost zamítnout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 464/2025, ze dne 6. 5. 2025
04.07.2025 00:04
ÚS: Chybný výklad § 11a zákona č. 229/1991 Sb.
Závěr obecných soudů, považující rozhodnutí o nahrazení projevu vůle povinné osoby podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, k bezúplatnému převodu pozemků oprávněné osobě za konstitutivní rozhodnutí o nabytí vlastnického práva oprávněné osoby, představuje kvalifikovanou právní vadu při výkladu dotčených zákonných ustanovení a má za následek porušení základního práva stěžovatelky na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 164/24, ze dne 28. 5. 2025
30.05.2025 00:03
ÚS: Církevní restituce pozemků v k. ú. Petrovice u Borovan
Církevní právnická osoba může oprávněně očekávat, že orgány veřejné moci náležitě zhodnotí, zda předmětné nemovitosti, jež jsou (byly) předmětem uplatněného restitučního nároku, byly také účinně konfiskovány. Stojí-li v důkazní situaci proti sobě na straně jedné pouze holý konfiskační správní akt, kdežto na straně druhé existuje celá řada důkazů vypovídajících o tom, že k faktickému převzetí pozemků státem v době předcházející rozhodnému období nedošlo, resp. že pozdější postup orgánů státu v rozhodném období nebyl veden jen snahou „pojistit si“ přechod nemovitostí pro případ, že by se jejich dřívější konfiskace podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, z různých příčin nezdařila, je třeba při posuzování restitučního nároku takové církevní právnické osoby promítnout do rozhodování Ústavním soudem vyslovenou zásadu in favorem restitutionis; to platí tím spíše, je-li z důkazního hlediska osamocený konfiskační správní akt nicotný.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 879/24, ze dne 15. 4. 2025
17.04.2025 00:05
ÚS: Zachování restitučního nároku při žádosti o finanční náhradu
I. Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení je rovné. Žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle je třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda ji lze přiznat příslušné právní účinky.
Bylo-li stěžovateli (stěžovatelce) upřeno právo na uspokojení jeho restitučního nároku jen na základě toho, že mu byla v minulosti na tento nárok poskytnuta peněžitá náhrada v nesprávné nižší výši, čímž byl bezdůvodně znevýhodněn oproti restituentům, jimž byla poskytnuta naturální náhrada, bylo porušeno jeho právo na rovnost podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ústavní soud se již mnohokrát ve své judikatuře vyjádřil k principu právního státu, z nějž vyplývá i závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby, tj. i pro samotný Ústavní soud [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 11/02 (N 87/30 SbNU 309, č. 198/2003 Sb.)]. Není přitom závazný jen výrok nálezu, ale i odůvodnění, resp. ty jeho části, jež obsahují „nosné“ důvody. Právní názor obsažený v odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu – má-li obecnou povahu – je závazný při řešení typově shodných případů.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1186/24, ze dne 5. 3. 2025
07.04.2025 00:01
Kombinace požadavků při postupném vypořádávání restitučního nároku
Z ustanovení zákona o půdě nevyplývá, že by oprávněná osoba pro případ, že jí pro některou ze zákonných překážek nebyl vydán odňatý pozemek, nemohla svůj neuspokojený restituční nárok saturovat kombinací požadavku na finanční náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě a podáním žaloby o nahrazení projevu vůle povinné osoby s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku. Subsidiarita finanční formy náhrady a její volba oprávněnou osobou neznamená, že v procesu uspokojování restitučního nároku, zvláště v případech, děje-li se tak v delším časovém období, nemůže být zaměněna za formu naturální (za požadavek na vydání náhradního pozemku) a naopak. Uvedené přitom platí i tehdy, pokud se oprávněná osoba pro finanční náhradu rozhodla pod vlivem nesprávně provedeného ocenění restitučního nároku ze strany povinné osoby, které jí prakticky znemožňovalo účastnit se veřejných nabídek vyhlašovaných Státním pozemkovým úřadem, respektive dříve Pozemkovým fondem ČR.
Poskytnutí částečné finanční náhrady podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě tak nebrání oprávněné osobě žádat v rozsahu dosud neuspokojené části restitučního nároku o naturální náhradu podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 175/2025, ze dne 26. 2. 2025
04.04.2025 00:04
ÚS: Náhrada nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku
Pokud obecný soud v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě bez náležitého odůvodnění vyloučí možnost poměrně rozdělit náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci a zároveň neposoudí, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila částečné zastavení řízení, poruší tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2736/23, ze dne 20. 2. 2025
28.02.2025 00:04
ÚS: Zachování restitučního nároku
I. Žádostí o peněžitou náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle restituenta se zbytku restitučního nároku vzdát. Pokud je taková vůle zjištěna, je třeba s ohledem na okolnosti věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.
II. Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíly mezi restituenty, kterým byla poskytnuta částečná naturální náhrada (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), a restituenty, kterým byla poskytnuta částečná peněžitá náhrada (§ 16 odst. 1 zákona o půdě). Jejich postavení je rovné.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3111/23, ze dne 21. 1. 2025
06.02.2025 00:04
ÚS: Formalistická a restriktivní aplikace restitučních zákonů
Při aplikaci restitučních zákonů není možno postupovat příliš restriktivně a formalisticky, ale naopak velmi citlivě vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Nelze přitom abstrahovat ani od notoricky známého, tzv. třídního přístupu státních orgánů v období totalitního režimu. Ke splnění účelu restitucí je rovněž nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, jelikož demokratický právní stát nesmí vytvářet další křivdy, a to ani za pomoci zdánlivě adekvátního výkladu zákona, který je však příliš sofistikovaný a vede k závěrům, které restituenti právem považují za nespravedlivé. Soud tedy není vázán doslovným zněním zákonného ustanovení bezvýhradně, ale smí a musí se od něj odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, nebo některý z principů, jenž má základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3406/22, ze dne 2. 12. 2024
28.01.2025 00:02
Přechod pozemků do vlastnictví obcí podle § 2a zák. č. 172/1991 Sb.
Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., rozšiřující výklad pojmu „zastavěný pozemek“, se použije i při zkoumání podmínek přechodu pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle § 2a tohoto zákona. Za zastavěné pozemky (z přechodu vyloučené) tak jest dle uvedeného ustanovení považovat též pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek a pozemky, na nichž bylo na základě pravomocného stavebního povolení započato se stavbou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2590/2024, ze dne 4. 12. 2024
29.11.2024 00:05
ÚS: Interpretace právních předpisů v restitučních věcech
Primárním cílem restitučního zákonodárství je navrátit původně protiprávně odňaté pozemky původním vlastníkům či jejich právním nástupcům. V konkrétním případě je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1792/23, ze dne 23. 10. 2024
29.11.2024 00:02
ÚS: Restituce církevního majetku s ohledem na historické křivdy
1. Při aplikaci restitučních zákonů nelze postupovat restriktivně formalisticky, ale vždy s ohledem na konkrétní okolnosti - majetek kláštera byl zabrán německou okupační mocí, která převzala jeho správu; po únoru 1948 byl majetek konfiskován původnímu vlastníku znovu s tím, že správa kláštera sloužila vedení války. Proto nesmí demokratický právní stát při posuzování okolností případu vytvářet další křivdy, ale musí restituční zákony interpretovat co nejvstřícněji. Takový postup má být v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována.
2. Stojí-li proto vedle sebe více možností, jimiž měl být majetek vyvlastněn (dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy) není možné zastavit algoritmus přezkumu a bez náležitého zkoumání rozhodnout, že majetek byl konfiskován výhradně podle dekretů, aniž by současně bylo posouzeno, nešlo-li o jejich zneužití. Nerespektování aplikovaných norem, nedůslednost a nepředvídatelnost v postupu státních orgánů nebo osob jednajících za stát v době nesvobody nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob. Obecné soudy musí v restitučním řízení především zohlednit hodnoty a principy demokratického právního státu, opačný postup může ve stěžovateli vyvolávat pocit „nové“ křivdy a bezpráví – není-li bezpečně vyloučeno, že nebyl postižen dvěma totalitními mocemi – v roce 1938 nacistickou a po roce 1948 komunistickou.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 806/23, ze dne 15. 10. 2024