// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo

Obchodní společnosti a družstvo

30.06.2021 00:02

Uplatnění práva odkupu podílu podle § 89 z. o. k.

I. Uplatní-li společník u ovládající osoby právo odkupu podílu podle § 89 z. o. k., je povinností ovládající osoby (jsou-li věcné předpoklady aplikace § 89 z. o. k. skutečně naplněny), aby společníkovi, který právo odkupu uplatnil, učinila návrh na uzavření smlouvy o převodu jeho podílu ve společnosti (ve smyslu § 1732 odst. 1 o. z.). Ovládající osoba musí společníkovi, jenž právo odkupu uplatnil, navrhnout koupi jeho podílu za přiměřenou cenu, kterou je cena určená (za podmínek stanovených § 91 odst. 1 větou první a druhou z. o. k.) na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Přitom ovládající osobě nelze bránit v tom, aby společníkovi navrhla převod podílu za vyšší než přiměřenou cenu, a stejně tak nelze bránit ani tomu, aby se společník a ovládající osoba dohodli, že k převodu podílu dojde za cenu, se kterou obě strany souhlasí (aniž by bylo nutné určovat cenu převáděného podílu na základě posudku znalce).

Nesplní-li ovládající osoba svoji povinnost učinit společníkovi návrh na uzavření smlouvy o převodu jeho podílu ve společnosti – a to buď vůbec, anebo není-li navržená cena odkupu podílu přiměřená (nebo vyšší) – vzniká společníkovi právo, aby ovládající osobě sám navrhl uzavření smlouvy o převodu podílu, proti čemuž stojí povinnost ovládající osoby takový návrh přijmout (§ 329 odst. 1 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.). Nesplní-li ovládající osoba svoji povinnost přijmout návrh na uzavření smlouvy o převodu podílu společníka, který jí návrh na uzavření smlouvy učinil, do 15 pracovních dnů ode dne doručení návrhu na uzavření smlouvy, může se společník domáhat uzavření smlouvy u soudu (§ 329 odst. 2 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.).

Povinnost ovládající osoby přijmout návrh společníka na uzavření smlouvy o převodu podílu ovšem nastupuje výhradně, navrhuje-li společník úplatné uzavření smlouvy o převodu podílu za přiměřenou cenu (ve smyslu § 89 z. o. k.). I zde se přitom cena podílu určí (nedohodnou-li se společník a ovládající osoba na převodu podílu za cenu, se kterou obě strany souhlasí) na základě posudku znalce jmenovaného soudem.

Již jen z toho je patrné, že postačí, aby společník v návrhu na uzavření smlouvy o převodu svého podílu na ovládající osobu co do určení přiměřené ceny odkázal na cenu, která bude určena znalcem, aniž by specifikoval (konkrétní) částku, za kterou má k převodu podílu dojít. Stejný závěr se podává také z toho, že stanovení konkrétní výše úplaty za převod podílu není podstatnou náležitostí smlouvy o převodu podílu, ujednají-li si smluvní strany dostatečně určitě alespoň způsob jejího určení.

Právě o tuto situaci jde i v případě nabídky společníka, který po marném uplatnění práva odkupu podle § 89 z. o. k. sám navrhuje uzavření smlouvy o převodu podílu s tím, že co do způsobu určení ceny odkazuje na (budoucí) posudek znalce jmenovaného soudem, jenž má přiměřenou cenu podílu určit. Obsahuje-li tedy taková nabídka společníka všechny „zbývající“ podstatné náležitosti smlouvy o převodu podílu tak, aby tato smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, potom jde o návrh smlouvy o převodu podílu společníka ve smyslu § 329 odst. 1 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.

II. Domáhá-li se společník uzavření smlouvy u soudu (ve smyslu § 329 odst. 2 ve spojení s § 89 částí věty za středníkem z. o. k.), nebude znalec – na rozdíl od případu, kdy nabídku na uzavření smlouvy o převodu podílu činí ovládající osoba – jmenován postupem podle § 91 odst. 1 věta třetí z. o. k. (v samostatném řízení), nýbrž bude ustanoven postupem podle § 127 o. s. ř. v rámci řízení, v němž se společník domáhá uzavření smlouvy u soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2451/2019, ze dne 27. 4. 2021


21.06.2021 00:02

K povaze akcionářské dohody a jejímu výkladu dle ObchZ

I. Akcionářská dohoda upravuje vztahy mezi akcionáři (společníky akciové společnosti), související s jejich účastí ve společnosti. Řídí se (v poměrech projednávané věci) třetí částí obchodního zákoníku a při jejím výkladu je třeba postupovat podle § 266 obch. zák.

II. Případná dohoda akcionářů, jíž by se zavázali udělovat pokyny členům představenstva v záležitostech spadajících do obchodního vedení a současně zajistit, že tyto pokyny budou členy představenstva bez dalšího (bez ohledu na povinnost členů představenstva jednat s péčí řádného hospodáře) respektovány, by odporovala smyslu a účelu § 192 odst. 1 věty první a § 194 odst. 4 in fine obch. zák., a byla by neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), resp. pro počáteční (právní) nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.).

Řečené ovšem neznamená, že se akcionáři nemohou dohodnout na tom, že se u členů představenstva přimluví za konkrétní řešení určité záležitosti spadající do obchodního vedení. Tedy, že předestřou představenstvu (jeho členům) svůj názor či argumenty, jimiž představenstvo sice nebude vázáno, ale jež může vzít v úvahu při svém rozhodování.

Stejně tak je možné, aby se akcionáři zavázali, že bude dosaženo konkrétního výsledku, tedy např. že představenstvo v určité záležitosti přijme určité rozhodnutí. V takovém případě nejde o závazek přímluvy, ale o převzetí odpovědnosti za určitý výsledek. Ani takové ujednání nelze považovat automaticky za odporující zákonu. Nejde totiž o závazek k jednání (konání), jež odporuje zákonu (zde k udělování pokynů v rozporu s § 194 odst. 4 in fine obch. zák.), ale o „garanci“ určitého (sjednaného) výsledku.

V obou výše popsaných případech mohou akcionáři převzít závazek přímluvy či „garanci výsledku“ zásadně toliko ve vztahu k takovému jednání (rozhodnutí) představenstva (jeho členů), které je v souladu s právními předpisy a stanovami. Tedy – mimo jiné – jímž členové představenstva neporuší svoje povinnosti při výkonu funkce, včetně povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

K výše popsanému srov. v právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 výslovně § 1769 o. z., jenž se v poměrech projednávané věci neuplatní ratione temporis. Skutečnost, že rozhodná právní úprava neobsahovala obdobné ustanovení, však neznamená, že by předmětná ujednání byla (jako odporující zákonu) neplatná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1873/2019, ze dne 16. 3. 2021


21.06.2021 00:01

K zákazu udělovat pokyny týkající se obchodního vedení dle ObchZ

I. Pro účely zákazu udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti je nutné rozlišovat mezi obchodním vedením společnosti a jejím strategickým řízením, neboť uvedený zákaz se netýká tzv. strategických (koncepčních) rozhodnutí. Avšak i strategické řízení – nesvěřuje-li tuto působnost zákon či v souladu s ním stanovy jinému orgánu – spadá do působnosti představenstva akciové společnosti.

Rozhodnutí o tom, jak (jakým způsobem) bude zajištěno financování společnosti, může, ale nemusí, spadat do obchodního vedení. Zajištění finančních prostředků na běžný provoz závodu společnosti (včetně úhrady provozních nákladů, závazků souvisejících s provozem závodu atd.) představuje „organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti“; jde tudíž o obchodní vedení společnosti.

V některých případech však může otázka zajištění finančních prostředků přesahovat rámec běžného obchodního vedení; typicky tomu tak může být - podle okolností případu - např. při financování významných nových projektů. Půjde-li spíše o strategické či investiční rozhodnutí, bude spadat do tzv. strategického řízení společnosti. I to sice náleží do působnosti představenstva, avšak valná hromada může (v mezích právních předpisů a stanov) v tomto směru udělovat představenstvu pokyny (viz § 194 odst. 4 věta první obch. zák.). Neurčují-li stanovy jinak, přísluší působnost udělovat představenstvu pokyny týkající se strategického řízení společnosti valné hromadě. Samotní akcionáři tak činit nemohou, a to ani ve vztahu k těm členům představenstva, které do představenstva nominovali (navrhli).

II. Člen představenstva zásadně nesmí při výkonu funkce jednat protiprávně. V záležitostech spadajících do obchodního vedení tak nesmí (neurčuje-li zákon jinak) přijímat pokyny (a bez dalšího se jimi řídit) od třetí osoby, a to ani od akcionáře, jehož hlasy či k jehož návrhu byl zvolen do funkce. Člen představenstva, který „bezmyšlenkovitě“ plní pokyny třetí osoby (byť by šlo o akcionáře společnosti), nejedná s péčí řádného hospodáře.

Na druhou stranu ustanovení § 194 odst. 4 in fine obch. zák. nebránil tomu, aby člen představenstva vyslechl názor či doporučení akcionáře týkající se určité záležitosti, a následně (s péčí řádného hospodáře) zvážil jeho výhodnost pro společnost.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1873/2019, ze dne 16. 3. 2021


19.05.2021 00:00

Závaznost výroku o tom, že o usnesení valné hromady nejde

Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, včetně rozhodnutí o určení, že o usnesení valné hromady akciové společnosti nejde, je řízením ve statusových věcech právnických osob; jde o řízení upravené zákonem o zvláštních řízeních soudních (§ 90 odst. 1 z. ř. s.) patřící mezi tzv. nesporná řízení.

Výrok rozhodnutí, kterým soud rozhodl o tom, že o usnesení valné hromady společnosti nejde, je podle § 27 z. ř. s. závazný pro každého, včetně soudu v řízení o změnu zápisu v obchodním rejstříku, který tuto otázku nemůže (jako předběžnou) znovu posuzovat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3451/2020, ze dne 3. 3. 2021


21.04.2021 00:02

Působnost nejvyššího orgánu dočasně jednočlenné v. o. s.

Stav, kdy veřejná obchodní společnost má pouze jediného společníka, je stavem protiprávním a dočasným. Tento protiprávní stav je časově striktně ohraničen zrušením společnosti, ať už s likvidací (§ 169 odst. 1 z. o. k.), nebo bez likvidace (§ 345 odst. 1 zákona o přeměnách), na jedné straně a výmazem společnosti z obchodního rejstříku na straně druhé, případně končí přistoupením dalšího společníka do společnosti (§ 113 odst. 2 z. o. k.).

Přestože trvání jednočlenné veřejné obchodní společnosti je dočasné, i v tomto období musí být zachována veškerá práva společníka, včetně práva podílet se na řízení společnosti. Stejně tak i v tomto období musí zůstat funkční nejvyšší orgán společnosti v celé oblasti své působnosti (resp. jeho působnost musí být vykonávána). V opačném případě by společnost zůstala zcela paralyzována.

Působnost nejvyššího orgánu dočasně jednočlenné veřejné obchodní společnosti [(zrušené podle § 113 odst. 1 písm. c) z. o. k.)] proto vykonává ve všech věcech společnosti jediný zbylý společník. Do této působnosti patří také rozhodnutí o zrušení přeměny podle § 175 odst. 1 o. z. a rozhodnutí o jmenování likvidátora podle § 189 odst. 1 o. z.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2955/2019, ze dne 2. 2. 2021


12.04.2021 00:02

Pracovněprávní jednání učiněné odvolaným jednatelem

Dojde-li k zániku funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, bude jednání této osoby (byť již není jednatelem společnosti) – za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění – zavazovat společnost až do doby, kdy tato osoba (bývalý jednatel) bude z obchodního rejstříku vymazána. Nedostatek dobré víry třetí osoby v zástupčí oprávnění takovéto osoby (bývalého jednatele) zastupující společnost s ručením omezeným však vede k tomu, že právní jednání této osoby (bývalého jednatele), které nebylo zastoupeným dodatečně schváleno ve smyslu ustanovení § 440 odst. 1 o. z., společnost s ručením omezeným nezavazuje.

Z uvedeného vyplývá, že pracovněprávní jednání učiněné za společnost s ručením omezeným osobou, která je v obchodním rejstříku zapsána jako její jediný jednatel, přestože ve skutečnosti již jednatelem této společnosti není – za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění – zavazuje tuto společnost až do doby, kdy tato osoba (bývalý jednatel) bude z obchodního rejstříku vymazána.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1892/2020, ze dne 13. 1. 2021


09.04.2021 00:06

NSS: Pořízení závodu a akcií jako předmět veřejné zakázky

Pořízení závodu a akcií spadá pod předmět veřejné zakázky na dodávky podle § 14 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 139/2020-125)


08.03.2021 00:02

Lhůty k uplatnění práva na vydání prospěchu a převod práv dle § 5 ZOK

Objektivní a subjektivní lhůty k uplatnění práva obchodní korporace na vydání prospěchu a práva na převod práv z porušení zákazu konkurence podle § 5 odst. 1 z. o. k., upravené v § 5 odst. 2 z. o. k., jsou lhůtami prekluzivními; jejich marným uplynutím práva podle § 5 odst. 1 z. o. k. zanikají.

Počátek těchto prekluzivních lhůt je třeba posoudit analogicky dle pravidla obsaženého v § 619 odst. 1 o. z.; nastane (nejdříve) okamžikem, kdy práva podle § 5 odst. 1 z. o. k. mohla být uplatněna u soudu. Prekluzivní lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. tedy začínají běžet (nejdříve) okamžikem, kdy povinný v důsledku porušení zákazu konkurence získá prospěch nebo nabude právo.

Je-li podmínkou počátku prekluzivních lhůt (mimo jiné) získání prospěchu povinným, pak je i znalost obchodní korporace o určitém druhu a rozsahu tohoto prospěchu rozhodnou skutečností pro počátek subjektivní lhůty. Takovou znalost obchodní korporace nabude, zjistí-li skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit získání prospěchu a orientačně (přibližně) i jeho rozsah.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2832/2020, ze dne 26. 11. 2020


08.03.2021 00:01

Zánik funkce jednatele na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku

Je-li jednatel pravomocně odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v § 6 odst. 2 živnostenského zákona, přestává splňovat podmínku bezúhonnosti a jeho funkce zaniká podle § 194 odst. 7 ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. dnem nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Současně tato skutečnost zakládá překážku výkonu funkce, jež trvá do okamžiku případného zrušení odsuzujícího rozsudku nebo odstranění jeho účinků zahlazením odsouzení; po dobu jejího trvání se dotčená osoba nemůže stát jednatelem jiné společnosti s ručením omezeným (členem představenstva akciové společnosti nebo družstva).

Případné pozdější zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku (v důsledku mimořádného opravného prostředku či zásahu Ústavního soudu) má za následek (pouze) odpadnutí překážky, pro níž se (odsouzená) osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona, nevede však (samo o sobě) k obnovení zaniklé funkce. Jinak řečeno, překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem odpadá (v důsledku pozdějšího zrušení takového rozsudku) s účinky ex nunc. Chce-li společnost, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji valná hromada do této funkce (opětovně) ustanovit.

Stejný závěr se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 791/2019, ze dne 15. 12. 2020


04.02.2021 00:02

Přihláška pohledávky z ručení dle § 68 ZOK do insolvenčního řízení

„Sankční“ ručení podle § 68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Rozhodnutí soudu o žalobě podle § 68 z. o. k. je tudíž konstitutivní.

Pohledávka věřitele za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. (jež vzniká právní mocí rozhodnutí soudu o žalobě podle označeného ustanovení) je pohledávkou, která se uplatňuje podáním přihlášky podle § 165 insolvenčního zákona. Věřitel může svoji pohledávku za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek tohoto (bývalého) člena statutárního orgánu jen tehdy, vznikne-li jeho pohledávka (tj. nabude-li právní moci rozhodnutí o žalobě podle § 68 z. o. k.) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. V opačném případě jde o pohledávku, jež je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.

V projednávané věci žalobce podal žalobu až poté, kdy byl zjištěn úpadek a kdy již uplynula propadná lhůta pro přihlášení pohledávek. Pohledávka žalobce z titulu ručení tudíž nevznikla (a již ani vzniknout nemůže) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. Vznikne-li (právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhoví žalobě), půjde o pohledávku, jež se v insolvenčním řízení neuspokojuje a jež se tudíž ani netýká majetkové podstaty dlužníka (člena statutárního orgánu) ve smyslu § 140c insolvenčního zákona. Označené ustanovení proto nebrání zahájení řízení o žalobě podle § 68 z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1169/2019, ze dne 11. 11. 2020


19.01.2021 00:02

K určitosti vymezení pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávky

I. Vlastní smlouva o postoupení pohledávky (tedy vztah mezi postupitelem a postupníkem), i když se týká pohledávek vzniklých před 1. 1. 2014, uzavřená po 1. 1. 2014 se bude řídit úpravou novou, tj. úpravou zákona č. 89/2012 Sb. Jde totiž o nový vztah, který vznikl za účinnosti nového občanského zákoníku.

II. Ačkoliv právní úprava postoupení pohledávky obsažená v § 1879 a násl. o. z. doznala oproti předchozí právní úpravě určitých změn (především v souvislosti s požadavky na formu postupní smlouvy), obecně vychází z kontinuity s předchozí právní úpravou obsaženou v § 524 a násl. obč. zák. Dosavadní rozhodovací praxe upravující obligatorní obsahové náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky je proto aplikovatelná též pro případy, na něž dopadá právní úprava obsažená v § 1879 a násl. o. z.

III. Požadavek, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, je vyžadován bez ohledu na formu, v níž je smlouva o postoupení pohledávky uzavřena. Tento požadavek směřuje k zajištění (zachování) jistoty v právních vztazích. Smyslem je, aby postupovaná pohledávka nebyla zaměnitelná s jinými pohledávkami téhož postupitele za týmž dlužníkem. Strany smlouvy o postoupení pohledávky musí být s to prokázat, jaká konkrétní pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávky. Z tohoto důvodu je třeba klást přísnější požadavky na identifikaci pohledávky v případě postupní smlouvy, jíž se postupuje jedna z více pohledávek, které má postupitel vůči věřiteli v době postoupení. Má-li postupitel vůči dlužníku v době postoupení pouze jedinou pohledávku, resp. postupuje všechny své pohledávky vůči dlužníku, mohou být kritéria na její konkretizaci hodnocena mírněji. V případě uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky je třeba trvat na tom, aby z této smlouvy bylo seznatelné, co bylo jejím předmětem, tedy jaká konkrétní pohledávka, resp. jaké pohledávky byly touto smlouvou postoupeny.

V případě, že je postupováno více pohledávek, přičemž však postupovaná částka neodpovídá součtu těchto pohledávek, je nutno ke splnění požadavku určitosti smlouvy o postoupení pohledávek ve smlouvě vymezit, které pohledávky, popřípadě jaká jejich část, jsou smlouvou postupovány.

Požadavek určitosti se vztahuje i na právní jednání oznámení postoupení pohledávky. V případě postoupení více pohledávek, u nichž se postupovaná částka nekryje se součtem těchto pohledávek, je nutno k zachování podmínky určitosti tohoto oznámení v něm vymezit, které pohledávky, resp. jejich části jsou postupovány.

IV. Nevyplacené podíly společníka veřejné obchodní společnosti na jejím zisku za více roků představují samostatné pohledávky.

V. Způsobilost pohledávky vzniklé do 31. 12. 2013 k započtení se řídí právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013, způsobilost pohledávky vzniklé po 1. 1. 2014 k započtení se řídí právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3855/2018, ze dne 12. 10. 2020


11.01.2021 00:03

Neplatnost usnesení valné hromady akc. spol. pro obcházení zákona

Ustanovení § 375 z. o. k. umožňuje hlavnímu akcionáři vytěsnit menšinové akcionáře za účelem zjednodušení akcionářské struktury a zefektivnění řízení akciové společnosti. Zákon k naplnění tohoto účelu vyžaduje, aby hlavním akcionářem byla jediná osoba, v jejíchž rukou se soustředí nejméně 90 % základního kapitálu a hlasovacích práv.

V poměrech projednávané věci svazek obcí na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené s jednotlivými akcionáři na dobu tří roků sice formálně splňoval požadavky stanovené pro hlavního akcionáře v § 375 z. o. k., avšak ve skutečnosti za hlavního akcionáře být považován nemohl. I když při zápůjčce se zapůjčitel zavazuje převést (a převádí) vlastnické právo k zastupitelné věci na vydlužitele, pojmovým znakem této smlouvy je závazek vydlužitele po čase vrátit zapůjčiteli věc stejného druhu. V době rozhodování valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře bylo proto zřejmé, že svazek obcí bude (po nuceném přechodu účastnických cenných papírů a po relativně krátkém čase ujednaném ve smlouvě o zápůjčce) povinen zapůjčené akcie vrátit původním akcionářům jako zapůjčitelům. Tím by však opět došlo k rozdělení akcionářské struktury mezi více subjektů, což popírá smysl a účel nuceného přechodu účastnických cenných papírů.

Podle § 428 z. o. k. se lze dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady pro rozpor s právními předpisy, stanovami a dobrými mravy. Pod pojem „rozpor s právními předpisy“ lze také řadit obcházení zákona. To lze vymezit jako situaci, kdy se někdo chová podle právní normy (secundum legem), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Usnesení valné hromady, jímž zde byl schválen přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na svazek obcí jako hlavního akcionáře, je tak neplatné pro obcházení zákona, neboť aprobuje jednání, které odporuje smyslu a účelu § 375 z. o. k. a ve svém důsledku bez zákonné opory zbavuje ostatní menšinové akcionáře proti jejich vůli účasti na akciové společnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 226/2019, ze dne 27. 10. 2020


07.01.2021 00:01

Přistoupení třetí osoby do v.o.s. po jejím zrušení

Právní úprava před zánikem veřejné obchodní společnosti preferuje nápravu stavu po zániku účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti projevem vůle zbylého společníka (zbylých společníků). V souladu se smyslem a účelem právní úpravy tak jediný zbývající společník dočasně jednočlenné veřejné obchodní společnosti, která byla ex lege zrušena podle § 113 odst. 1 písm. a), c) až g) a i) z. o. k., může s třetí osobou uzavřít dohodu, na jejímž základě dojde ke změně společenské smlouvy ve smyslu § 110 odst. 1 z. o. k. (kterou třetí osoba přistoupí do společnosti); společnost pak nadále trvá i bez společníka, jehož účast ve společnosti zanikla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2970/2019, ze dne 20. 10. 2020


09.12.2020 00:01

Ručení státního podniku za dluhy, které přešly v důsledku odštěpení

Z teleologického hlediska není důvodu, aby věřitelé státního podniku nebyli při jeho přeměně chráněni, popř. aby byli chráněni méně než věřitelé přeměňované právnické osoby jiné právní formy. Takový stav se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Ve vztahu k ochraně věřitelů státního podniku při jeho přeměně tedy existuje v zákoně tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí analogie.

Vedle tzv. otevřené mezery v zákoně je dalším předpokladem pro užití analogie ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. podobnost s jiným - právem výslovně upraveným - případem. Obchodní korporace a státní podniky jsou (zpravidla) zakládány za stejným účelem, tj. za účelem podnikání, mají tudíž (v tomto směru) podobný teleologický základ, přičemž ochrana věřitelů při přeměnách je ve vztahu k obchodním korporacím výslovně upravena. Tato ustanovení proto v souladu s § 10 odst. 1 o. z. analogicky dopadají i na právní úpravu státních podniků.

Je proto namístě přijmout závěr, podle něhož (při analogické aplikaci § 258 zákona o přeměnách) rozdělovaný státní podnik ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4129/2018, ze dne 26. 8. 2020


19.11.2020 00:02

Ratihabice právního úkonu učiněného členem statutárního orgánu

Právní úprava účinná do 31. 12. 2013 otázku dodatečného schválení právního úkonu učiněného členem statutárního orgánu obchodní společnosti „jejím jménem“ v rozporu se způsobem jednání zapsaným v obchodním rejstříku nezodpovídá. Jde tak o tzv. otevřenou nepravou (teleologickou) mezeru v zákoně, kterou je třeba vyplnit analogickou aplikací pravidla obsaženého v § 33 odst. 2 obč. zák., které nejlépe odpovídá smyslu a účelu právní úpravy, tedy dovodit, že jednal-li člen statutárního orgánu za obchodní společnost sám, ačkoli dle způsobu jednání obchodní společnosti zapsaného v obchodním rejstříku tak měli činit dva či více jeho členů, je z tohoto právního úkonu zavázán jednající člen statutárního orgánu, ledaže obchodní společnost právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí.

Schválí-li obchodní společnost dodatečně právní úkon, který za ni učinil neoprávněný „zástupce“ (člen statutárního orgánu v rozporu s pravidlem „čtyř očí“), je tímto právním úkonem vázána od počátku (ex tunc).

Obchodní společnost může postupem podle § 33 odst. 2 obč. zák. dodatečně schválit právní úkon učiněný takovým neoprávněným „zástupcem“ (členem statutárního orgánu) i tehdy, nebyla-li třetí osoba (adresát právního úkonu) v dobré víře, že jednajícímu svědčí zástupčí oprávnění. Jinak řečeno, dobrá víra třetí osoby v zástupčí oprávnění jednajícího není podmínkou ratihabice podle § 33 odst. 2 obč. zák. Pravidlo upravené v § 33 odst. 3 obč. zák. „pouze“ znamená, že dodatečně neschválený právní úkon neoprávněného „zástupce“ (člena statutárního orgánu) učiněný vůči třetí osobě, která o nedostatku zmocnění věděla, neváže ani zastoupeného (obchodní společnost), ani neoprávněného „zástupce“ (jednajícího člena statutárního orgánu).

K dodatečnému schválení by mělo dojít bez zbytečného odkladu poté, kdy se o jednání, jakož i o tom, že je za ni učinil neoprávněný zástupce (člen statutárního orgánu), obchodní společnost dozví. Obchodní společnost se o těchto skutečnostech dozví tehdy, když se o nich dozví některý z členů statutárního orgánu odlišný od člena, který neoprávněně jednal, popř. jiná osoba, jejíž vědomost o této skutečnosti lze přičítat obchodní společnosti.

Obč. zák. neupravoval formu dodatečného schválení, volba formy dodatečného schválení závisí na obchodní společnosti. A to i tehdy, kdy zákon pro schvalovaný právní úkon formu stanoví. Vždy však musí být zjevné, že k tomu oprávněná osoba projevuje vůli jménem obchodní společnosti dodatečně schválit určitý právní úkon, učiněný za obchodní společnost neoprávněným zástupcem (členem statutárního orgánu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 760/2019, ze dne 24. 8. 2020


18.11.2020 00:01

Ztráta právního důvodu užívání prostor, ve kterých je sídlo společnosti

Ani v poměrech účinné právní úpravy není (již) ztráta právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěno sídlo společnosti, sama o sobě skutečností zakládající povinnost společnosti navrhnout výmaz (popř. změnu) zápisu sídla do obchodního rejstříku. I po 1. 1. 2014 je při ztrátě právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěno sídlo společnosti, rozhodnou skutečností (od níž začíná běžet složená lhůta podle § 11 odst. 2 a 3 z. v. r.) teprve rozhodnutí společnosti (příslušného orgánu společnosti) o změně jejího sídla.

Rovněž i v poměrech účinné právní úpravy ovšem platí, že dojde-li k zániku právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěno sídlo společnosti, je povinností společnosti o změně sídla rozhodnout, neboť musí mít právní důvod užívání prostor, v nichž je uvedeno její sídlo, po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako její sídlo. Nerozhodne-li společnost za těchto okolností o změně svého sídla, odporuje obsah zápisu v obchodním rejstříku donucujícím ustanovením zákona a dozví-li se o tom rejstříkový soud, vyzve společnost ke zjednání nápravy, k čemuž jí stanoví přiměřenou lhůtu. Nezjedná-li společnost ve stanovené lhůtě nápravu, rozhodne soud v zájmu ochrany třetích osob o zrušení společnosti s likvidací.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2277/2020, ze dne 27. 8. 2020


21.08.2020 00:01

Výkon činností nespadajících do působnosti statutárního orgánu

Otázku, zda je předmětem smluvního ujednání člena statutárního orgánu a obchodní korporace výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu, je třeba posuzovat podle skutečné vůle stran. Uzavře-li jednatel se společností s ručením omezeným smlouvu, ve které se pro společnost zavázal vykonávat určitou činnost, nelze pro účely posouzení toho, zda tato činnost spadá do náplně funkce (působnosti) jednatele, vycházet pouze z toho, jak ji strany smlouvy označily (z textace smlouvy). Jen z toho, že činnosti takového jednatele jsou označeny ve více listinách odlišně, nelze dovozovat, že jde o rozdílné činnosti.

Vyšel-li tedy odvolací soud v projednávané věci z obecné formulace dodatku k pracovní smlouvě, podle kterého byl druh práce žalobce vymezen tak, že jde „o všechny činnosti, které nepatří do povinností jednatele dle příslušných právních předpisů,“ a to aniž se blíže zabýval tím, jaké činnosti měl žalobce podle pracovní smlouvy vykonávat a zda tyto činnosti skutečně (ne)spadají do působnosti jednatele společnosti s ručením omezeným, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4319/2018, ze dne 20. 5. 2020


20.08.2020 00:01

Plnění nad rámec odměny sjednané ve smlouvě o výkonu funkce

Účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů. Valná hromada přitom může rozhodnout o schválení odměny členu orgánu i za období předcházející jejímu jednání. Z řečeného je zjevné, že valné hromadě nic nebrání, aby členu orgánu přiznala odměnu i nad rámec odměny, sjednané ve smlouvě o výkonu funkce. Uvedený závěr se ostatně podává i ze samotného znění § 66 odst. 3 obch. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 372/2019, ze dne 20. 5. 2020


03.08.2020 00:02

Nedodržení formy smlouvy mezi jednočlennou společností a společníkem

I. Ustanovení § 13 z. o. k. chrání právní jistotu (předem neurčeného okruhu) třetích osob, zejména pak věřitelů společnosti a společníka, před případným nekorektním jednáním společníka a zástupce společnosti v jedné osobě; tím současně chrání i podnikatelské prostředí jako takové. Z popsaného smyslu a účelu § 13 z. o. k. vyplývá, že důsledkem nedodržení písemné formy s úředně ověřenými podpisy požadované tímto ustanovením je neplatnost dotčené smlouvy uzavřené mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem. Jelikož právní normy chránící právní jistotu patří mezi právní normy chránící veřejný pořádek, je na místě závěr, že porušení § 13 z. o. k. vede (zpravidla) i k narušení veřejného pořádku.

II. Ne každé odchýlení od právní normy chránící veřejný pořádek lze bez dalšího kvalifikovat jako její porušení, resp. jako narušení veřejného pořádku způsobující absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 o. z. Zakázána (nepřípustná) jsou podle § 1 odst. 2, části věty před středníkem o. z. pouze taková ujednání, která odporují smyslu a účelu určité právní normy, bez ohledu na to, zda tímto smyslem a účelem je ochrana veřejného pořádku, dobrých mravů, či jiných hodnot. Stejně jako v případě jiných hodnot (účelů) chráněných právními normami, i v případě veřejného pořádku je vždy třeba posuzovat, zda odchylné ujednání jde proti smyslu a účelu dané právní normy, či zda tento smysl a účel zachovává, byť tak činí prostřednictvím odchylné – autonomní – úpravy.

Rovněž v případě nedodržení požadavku stanoveného § 13 z. o. k. je tak nutné vždy posuzovat, zda s ohledem na okolnosti konkrétního případu nebyl naplněn smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené přesto, že jednající společník nedodržel postup podle označeného ustanovení.

Uzavře-li například společnost zastoupená jediným společníkem smlouvu se svým jediným společníkem v elektronické podobě s využitím elektronické identifikace prostřednictvím kvalifikovaného systému elektronické identifikace podle zákona č. 250/2017 Sb., a připojí-li jediný společník (jednající jak za společnost, tak i za sebe samého) uznávaný elektronický podpis, bude zpravidla na místě závěr, že smysl a účel požadavku § 13 z. o. k. byl naplněn a k narušení veřejného pořádku (přes nedodržení § 13 z. o. k.) nedošlo.

Řečené platí i tehdy, kdy sice společník svým jednáním smysl a účel § 13 z. o. k. nenaplnil, nicméně s ohledem na okolnosti konkrétní věci není pochyb ani o obsahu posuzovaného právního jednání, ani o tom, že a kdy bylo učiněno (a že následně nedošlo k „úpravě“ obsahu či data jediným společníkem); ani v tomto případě totiž nedochází k ohrožení práv či oprávněných zájmů třetích osob, a tudíž ani k narušení veřejného pořádku.

Uzavřel-li v projednávané věci odvolací soud bez dalšího, že posuzované právní jednání (zápočet vzájemných pohledávek) je absolutně neplatné podle § 588 věty první o. z., aniž by posoudil, zda s ohledem na okolnosti projednávané věci nelze považovat za jednoznačné, zda, kdy a jaké právní jednání (započtení) společnost a její jediný společník v projednávané věci učinili (a že následně nedošlo k „úpravě“ jeho obsahu či data), je jeho právní závěr o neplatnosti započtení předčasný.

III. Není-li požadavek ustanovení § 13 z. o. k. dodržen, může dotčený společník zjednat nápravu tím, že tuto vadu (absenci písemné formy, popř. úředního ověření podpisu) dodatečně zhojí. S ohledem na smysl a účel § 13 z. o. k. však bude mít tato konvalidace účinky ex nunc; účinky právního jednání nenastanou dříve, než je naplněna písemná forma a než jsou úředně ověřeny podpisy.

IV. Ačkoliv se § 13 z. o. k. výslovně vztahuje toliko na smlouvy (dvoustranná právní jednání), lze za pomoci argumentu a simili (per analogiam) dovodit, že dopadá i na právní jednání jednostranná, adresovaná společností zastoupenou jejím jediným společníkem tomuto společníku, popř. adresovaná jediným společníkem „své“ společnosti. Smysl a účel požadavku na písemnou právní formu a úřední ověření podpisu vyžaduje shodný přístup i k jednostranným právním jednáním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 ICdo 36/2020, ze dne 10. 6. 2020


15.07.2020 00:02

Jmenování likvidátora po zrušení společnosti s ručením omezeným soudem

I. Rozhodne-li o zrušení společnosti s ručením omezeným a o její likvidaci soud, jmenuje také likvidátora. Stejně jako v případě členů jiných volených orgánů je i v případě likvidátora zásadně nutné, aby se svým jmenováním souhlasil. Jinými slovy řečeno, likvidátorem nelze povolat (jmenovat) nikoho proti jeho vůli a likvidátor zásadně může ze své funkce odstoupit.

Výjimku z řečeného stanoví § 191 odst. 3 o. z. Jmenuje-li likvidátora soud a není-li zde jiná osoba ochotná vykonávat funkci likvidátora, může soud likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Jelikož člen statutárního orgánu může být soudem jmenován likvidátorem i proti své vůli, nesmí ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce likvidátora zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

II. Jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců přichází do úvahy (jako poslední z možností) až tehdy, nemůže-li soud jmenovat likvidátorem žádného člena statutárního orgánu právnické osoby. Osobu zapsanou do seznamu insolvenčních správců proto soud (za podmínky stanovené v § 191 odst. 4 o. z.) jmenuje likvidátorem, aniž by bylo nutné, aby s tím tato osoba vyslovila ad hoc souhlas. Ani likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců nemůže z funkce likvidátora odstoupit, může však (stejně jako člen statutárního orgánu) navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

III. Jelikož ani zánikem práva vykonávat činnost insolvenčního správce, popř. pozastavením tohoto práva, ani zrušením povolení nebo zvláštního povolení podle § 13 zákona o insolvenčních správcích bez dalšího nezaniká funkce insolvenčního správce v insolvenčním řízení, když tyto skutečnosti jsou „pouze“ důvodem pro odvolání z funkce insolvenčním soudem, nezaniká v důsledku těchto skutečností (neznamenají-li zároveň ztrátu zákonné způsobilosti ve smyslu § 155 odst. 1 věty druhé o. z.) ani funkce likvidátora. Není však vyloučeno, aby soud likvidátora za této situace na jeho návrh funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával.

IV. Ustanovení § 191 odst. 4 o. z. nestanoví žádná kritéria, podle nichž má soud vybrat konkrétní osobu ze seznamu insolvenčních správců. Soud tak může vybrat jakoukoliv fyzickou osobu, veřejnou obchodní společnost nebo zahraniční společnost, jíž vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce, zapsanou v obecné části seznamu nebo ve zvláštní části seznamu, a není přitom vázán ani pořadím určeným dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců.

Uvedené samozřejmě neznamená, že by soud mohl při výběru osoby likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z. postupovat zcela libovolně. I v tomto případě je totiž povinen dbát, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků a postupovat předvídatelně a v součinnosti s účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Při výběru ze seznamu insolvenčních správců by tudíž měl přihlížet k okolnostem konkrétní věci, mimo jiné i ke vzdálenosti sídla insolvenčního správce a sídla zrušené společnosti, předpokládané náročnosti likvidace, vytíženosti insolvenčního správce apod.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2916/2018, ze dne 15. 4. 2020


< strana 1 / 8 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů