// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo

Obchodní společnosti a družstvo

05.05.2025 00:02

Námitka promlčení v řízení podle § 159 odst. 3 o. z.

V řízení o žalobě, kterou věřitel proti členu voleného orgánu obchodní společnosti uplatňuje nárok ze zákonného ručení podle § 159 odst. 3 o. z. soud k námitce žalovaného posuzuje, zda právo společnosti na náhradu škody způsobené jí žalovaným porušením povinností při výkonu funkce bylo ke dni zahájení tohoto řízení promlčeno (ex officio soud tuto skutečnost nezkoumá, neboť nejde o prekluzi práva). Vznese-li v tomto řízení žalovaný úspěšně námitku promlčení práva společnosti na náhradu škody, nelze žalobě – v rozsahu, v němž žalovaný není povinen společnosti plnit (§ 609 o. z.) – vyhovět.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2540/2024, ze dne 27. 3. 2025

29.04.2025 00:02

Osoby blízké: obchodní korporace ovládané sourozenci

Skutečnost, že společnost s ručením omezeným ovládá fyzická osoba, jež je osobou blízkou (sourozencem) fyzické osoby, která ovládá akciovou společnost, nečiní ze společnosti s ručením omezeným toho, kdo akciovou společnost podstatně ovlivňuje; na právní jednání mezi akciovou společností a společností s ručením omezeným nelze jen proto pohlížet jako na právní jednání mezi osobami blízkými (§ 22 odst. 2 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 39/2024, ze dne 31. 3. 2025

05.03.2025 00:02

Odstoupení od konkurenční doložky mezi a.s. a členem představenstva

I. Zneužití práva odstoupit od konkurenční doložky se může dopustit i obchodní korporace (akciová společnost) vůči členu jejího voleného orgánu (členu představenstva); skutečnost, že vůči ní nemá postavení slabší smluvní strany, není v tomto ohledu právně významná.

Okolnosti, které by soudy měly v řízení zkoumat, aby zjistily, zda odstoupení od konkurenční doložky nebylo zneužitím práva, formulované v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1889/19 pro poměry konkurenční doložky v pracovněprávních vztazích, lze zohlednit i při posuzování odstoupení od konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace.

II. Jakkoliv neexistuje obecná povinnost vykonat právo ihned (v rámci lhůt tak může oprávněný učinit kdykoliv), může dřívější nečinnost (vyčkávání) a následný výkon práva představovat jeho zneužití, vyjdou-li najevo konkrétní okolnosti, které zneužití práva jednoznačně nasvědčují.

V projednávané věci se soudy vůbec nezabývaly tím, že akciová společnost právo na odstoupení od konkurenční doložky vykonala až poslední den lhůty, kdy tak mohla učinit (28. 2. 2022), přestože o odstoupení člena představenstva z funkce věděla delší dobu (minimálně od 3. 11. 2021), a současně o svém záměru odstoupit od konkurenční doložky člena představenstva předem nijak nevyrozuměla.

Soudy se naopak spokojily s prostým konstatováním, že člen představenstva a společnost si možnost odstoupit od konkurenční doložky sjednali a společnost odstoupení učinila ve sjednané lhůtě. Toto zjištění však není pro úvahu o tom, zda společnost zneužila svého práva odstoupit od konkurenční doložky, nikterak významné. Je tomu tak proto, že existence práva je nutným předpokladem k tomu, aby vůbec mohlo dojít k jeho zneužití. Jinak řečeno, skutečnost, že akciová společnost mohla od konkurenční doložky odstoupit i v poslední den funkce člena představenstva, ničeho nevypovídá o tom, zda společnost právo odstoupit nezneužila.

Neposuzoval-li odvolací soud, zda jednání společnosti nebylo zjevným zneužitím práva sledujícím záměr vyhnout se placení protiplnění z konkurenční doložky, které nadto ve výsledku poškodilo člena představenstva tím, že mu významně snížilo šanci najít si v přiměřeném časovém období novou (ať už pracovní nebo korporátní) pozici v sektoru odpovídajícím jeho profesi (bankovnictví), a fakticky tak byl člen představenstva konkurenční doložku plnit, aniž by obdržel sjednané protiplnění, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1236/2024, ze dne 27. 1. 2025

06.02.2025 00:01

Promlčení nároku na náhradu škody vůči jednateli spol. s r. o.

Jen tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným převezme v hotovosti peníze náležející společnosti (a ty následně nevloží do pokladny společnosti a neprovede o nich ani záznam v účetnictví), společnosti žádná škoda nevzniká. Určení způsobu, jakým bude společnost uchovávat své peněžní prostředky (zda v hotovosti na pokladně společnosti, na bankovním účtu společnosti nebo ad absurdum doma pod polštářem jednatele), je výkonem obchodního vedení společnosti. Jakkoliv i způsob „uložení“ peněz může představovat porušení povinnosti počínat si při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře (např. v případě ukládání peněz pod polštář), budou-li takto uložené peníze posléze použity ve prospěch společnosti, nemusí jí škoda vůbec vzniknout.

Společnost nemůže uplatnit nárok na náhradu škody vzniklé porušením péče řádného hospodáře dříve, než jí škoda vznikne (než se peněžní prostředky dostanou mimo sféru její dispozice). V případě nakládání s peněžními prostředky společnosti ke vzniku škody typicky dojde tím, že jednatel prostředky využije v rozporu s péčí řádného hospodáře (např. za ně pořídí věc určenou pro svou osobní potřebu nebo uskuteční jinou pro společnost nevýhodnou transakci, anebo si je ponechá pro svou potřebu).

Společnost s ručením omezeným je tak v poměrech projednávané věci povinna tvrdit a prokázat, že žalovaný jednatel za ni v hotovosti převzal žalovanou částku a jednatel je – za situace, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity – podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti, nebo, že je nejpozději po zániku funkce jednatele společnosti vrátil.

Promlčecí doba tak v projednávané věci mohla začít běžet nejpozději dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti. Předtím se mohla rozběhnout pouze tehdy, dostaly-li se prostředky, které jednatel za společnost v hotovosti převzal, mimo sféru dispozice společnosti již dříve.

Namítá-li jednatel, že nárok společnosti je promlčen, Nejvyšší soud připomíná, že stíhá-li důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala, ku prospěchu, pak v případě námitky promlčení (nestanoví-li právní předpis jinak) nese také tento účastník důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí doby. V projednávané věci bude proto na jednateli – který vznáší námitku promlčení – aby tvrdil (a prokázal) skutkové okolnosti, na jejichž základě bude možné uzavřít, že promlčecí doba začala běžet ještě před tím, než žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti. Neprokáže-li takové okolnosti, budou soudy vycházet z toho, že promlčecí doba začala běžet dnem následujícím po dni, kdy žalovanému zanikla funkce jednatele společnosti; tohoto dne mohla totiž společnost právo na náhradu škody poprvé uplatnit u soudu (actio nata).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2753/2023, ze dne 21. 11. 2024

12.09.2024 00:02

Příslušnost soudů při uplatnění nároku z titulu ručení dle § 159 odst. 3 o. z.

Vzhledem k tomu, že – shodně jako u určení ručení v poměrech věci C 147/12 – smyslem ručení podle § 159 odst. 3 o. z. je dosáhnout splacení pohledávek, které společností nemohly být uhrazeny v plném rozsahu vzhledem k tomu, že člen voleného orgánu společnosti nesplnil své povinnosti, nepochybuje Nejvyšší soud o tom, že tam uvedené závěry Soudního dvora Evropské unie se obdobně prosadí i v řízení o žalobách opřených o § 159 odst. 3 o. z.

Proto i v případě žaloby vycházející z titulu ručení podle § 159 odst. 3 o. z. je žalobci dána na výběr mezinárodní příslušnost soudu podle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis; místem, kde došlo nebo může dojít ke škodné události, je místo, s nímž jsou spjaty činnosti vykonávané společností a finanční situace související s těmito činnostmi.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3032/2023, ze dne 22. 8. 2024

11.09.2024 00:02

Řízení o jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích

V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 aktivní věcnou legitimaci navrhovatele jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích zakládá již jeho domněnka, že zpráva nebyla vypracována řádně (viz výslovné znění § 85 odst. 1 z. o. k.). Důvody, pro které se navrhovatel domnívá, že zpráva nebyla vypracována řádně, sice musí v návrhu uvést (už jen z důvodu možného posouzení, zda návrh není zjevně zneužívající ve smyslu § 87 odst. 2 z. o. k.), avšak jejich správnost v tomto řízení prokazována nebude.

Účelem řízení o jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích totiž není její samotný přezkum (ten provede až soudem jmenovaný znalec). Aby byl v řízení v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 úspěšný, je navrhovatel povinen (toliko) tvrdit důvody, které zavdávají důvodnou pochybnost o správnosti a úplnosti zprávy o vztazích. Nabude-li soud přesvědčení, že skutečnosti tvrzené navrhovatelem by mohly – v případě jejich potvrzení – vyústit v závěr, podle kterého je zpráva o vztazích nesprávná či neúplná, znalce k přezkumu zprávy o vztazích zásadně jmenuje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1429/2024, ze dne 20. 8. 2024

25.06.2024 00:02

Dlužnická solidarita osob jednajících ve shodě

Ukládá-li zákon ovládající osobě nějakou povinnost plynoucí z jejího statusu ovládající osoby, plní tuto povinnost osoby jednající ve shodě, jež jsou považovány za ovládající osobu podle domněnky v § 75 odst. 3 z. o. k., jedna za všechny a všechny za jednu ve smyslu § 1872 odst. 1 o. z. Oprávněná osoba může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech osobách jednajících ve shodě, jen na některých, nebo na kterékoli z nich. Stejně tak nemusí podat žalobu o nahrazení projevu vůle k odkoupení podílu současně proti všem solidárně zavázaným osobám, ale i jen proti jedné (či několika) z nich, přičemž pohledávku proti ostatním může uplatnit i později samostatnou žalobou.

Jinak řečeno, dlužnická solidarita osob jednajících ve shodě založená ustanovením § 78 odst. 1 z. o. k. nastupuje ze zákona a k jejímu vzniku není třeba rozhodnutí soudu.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že měla-li žalobkyně za to, že jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci § 89 z. o. k., byla oprávněna svůj nárok uplatnit pouze proti žalovanému, přestože žalovaný ve společnosti disponuje toliko s podílem ve výši 30 % a za ovládající osobu je považován až spolu s dalším společníkem společnosti. Závěr odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně musí směřovat žalobu podle § 89 z. o. k. vůči oběma osobám jednajícím ve shodě, jež jsou společně osobami ovládajícími, tudíž není správný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1605/2023, ze dne 21. 5. 2024

13.06.2024 00:02

Běh promlčecí doby po dobu, kdy dlužník (právnická osoba) neexistuje

Tuzemská právní úprava účinná do 31. prosince 2013 upravovala institut zrušení zápisu o výmazu (obchodní) společnosti z obchodního rejstříku (s obnovením její likvidace nebo s jejím vstupem do likvidace) v § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, aniž by se zmiňovala o (případném) vlivu takového rozhodnutí na běh promlčecí doby ve vztahu k pohledávkám třetích osob za takovou společností.

Přestože žádné ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, výslovně neupravuje důsledky zániku a „obnovení“ (obchodní) společnosti na běh promlčecí doby pohledávek za takovou společností, je nutné zvážit, zda zde není teleologická (nepravá) mezera v zákoně, kterou je nutné uzavřít pomocí analogie (§ 853 obč. zák.); dalším předpokladem pro užití analogie je podobnost s jiným – právem výslovně upraveným ‒ obsahově a účelem nejbližším případem.

Právní úprava běhu promlčecí doby obsažená v § 111 až § 114 obč. zák. výslovně upravuje a) vliv změny v osobě věřitele nebo dlužníka na běh promlčecí doby (§ 111 obč. zák.), b) stavení promlčení (§ 112 obč. zák.), c) promlčení práv osob, které musí mít zákonného zástupce (§ 113 obč. zák.) a d) promlčení práv mezi zákonnými zástupci a nezletilci či jinými zastoupenými (§ 114 obč. zák.).

Poměrům projednávané věci (tj. stavu, kdy promlčecí doba ve smluvním vztahu řídícím se obč. zák. sice začala běžet, ale věřitel nemohl uplatnit pohledávku u soudu proto, že dlužník v době jejího běhu „dočasně“ zanikl) je tak obsahem a účelem nejbližší (§ 853 obč. zák.) právní úprava obsažená v § 113 větě druhé obč. zák., podle níž jde-li o práva proti osobě, která musí mít zákonného zástupce, probíhá již započaté promlčení dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy bude této osobě zákonný zástupce ustanoven.

Pravidlo obsažené v § 113 větě druhé obč. zák. se v dané věci (analogicky) prosadí způsobem, že běh promlčecí doby neskončil (nemohl skončit) před uplynutím doby jednoho roku od 7. dubna 2016, kdy byl obnoven zápis dlužníka do obchodního rejstříku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 54/2023, ze dne 30. 4. 2024

29.05.2024 00:01

Nedodržení lhůty k vyjádření při rozhodování družstva per rollam

Vyjde-li v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva najevo, že při svolání či průběhu členské schůze byl porušen zákon nebo stanovy družstva, soud (nejde-li o případ, kdy se na rozhodnutí členské schůze hledí, jako by nebylo přijato) zásadně buď vysloví neplatnost napadeného usnesení, nebo aplikuje § 260 o. z. a neplatnost napadeného usnesení navzdory porušení zákona či stanov nevysloví (což procesně vyjádří tím, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze zamítne).

Prostředkem ochrany vnitřních poměrů korporace a zajištění proporcionality, spočívajícím v tom, že soud navzdory porušení zákona či stanov neplatnost usnesení členské schůze družstva nevysloví, je i v případě rozhodování per rollam úprava § 260 o. z. Zjistí-li soud v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva přijatého mimo její zasedání (per rollam), že při rozhodování per rollam byl porušen zákon či stanovy (a nejde-li o případ, kdy se na usnesení členské schůze hledí, jako by nebylo přijato), zásadně nemůže nevyslovit neplatnost rozhodnutí per rollam a návrh zamítnout, pokud nemá za splněné předpoklady pro použití § 260 o. z.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2766/2023, ze dne 14. 5. 2024

20.05.2024 00:01

Nabytí podílu v obchodní korporaci z pozůstalosti státem

Smyslu a účelu ustanovení § 42 odst. 1 z. o. k. odpovídá takový výklad, který považuje za „dědice“ zůstavitele každého (všechny osoby, popřípadě stát), komu z pozůstalosti připadl (podle výsledku projednání a vypořádání pozůstalosti nebo z jiného důvodu) podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným; tímto „dědicem“ se tedy rozumí i stát, kterému byl podíl ve společnosti s ručením omezeným v souvislosti se zastavením řízení o pozůstalosti vydán jako zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo majetek zůstavitele jen nepatrné hodnoty. Osoba, jíž je vydáván majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty, tak nabývá, nestanoví-li společenská smlouva jinak, i podíl v obchodní korporaci, aniž by pak odpovídala za závazky zůstavitele.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1310/2023, ze dne 23. 1. 2024

14.05.2024 00:02

K vymezení hrozícího úpadku

Hrozící úpadek se neposuzuje toliko ve vztahu k existujícím splatným dluhům, ale může se jednat i o dluhy budoucí. Žádnou z výkladových metod naopak nelze dospět k názoru, že by pro posouzení hrozícího úpadku bylo rozhodné pouze to, zda jsou závazky dlužníka splatné či nikoli. Naopak zákon pro zjištění hrozícího úpadku ukládá zkoumat všechny okolnosti, pro které je možné neschopnost dlužníka splnit podstatnou část svých peněžitých závazků předpokládat. Takovými okolnostmi mohou být například výše příjmů dlužníka, hodnota majetku dlužníka (a jeho likvidita), schopnost dlužníka nadále získávat příjem, nebo doba, za kterou se jeho dluhy stanou splatnými, a výše těchto dluhů.

Uzavřel-li odvolací soud, že společnost v hrozícím úpadku nebyla jen proto, že převážná část jejích závazků nebyla splatná, je jeho právní posouzení otázky hrozícího úpadku neúplné, a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3019/2023, ze dne 3. 4. 2024

14.05.2024 00:01

Péče řádného hospodáře při odvracení hrozícího úpadku

Nejvyšší soud již dříve dovodil, že smyslem „sankčního“ ručení podle § 68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).

Tvrdí-li odvolací soud, že žalovaní jednatelé péči řádného hospodáře při odvracení hrozícího úpadku neporušili, neboť jejich funkce zanikla příliš krátce poté, co se společnost do hrozícího úpadku dostala, přehlíží, že žalovaným funkce jednatelů zanikla odvoláním, které na valné hromadě společnosti sami (jako společníci společnosti) svými hlasy prosadili.

Bylo-li reakcí žalovaných na ukončení nájmu podnikatelských prostor společnosti okamžité odvolání sebe samých z funkce jednatelů společnosti, nelze takové jednání samo o sobě považovat za odvracení hrozícího úpadku ve smyslu § 68 odst. 1 písm. b) z. o. k. Za v souladu s péčí řádného jednatele jsoucí odvracení hrozícího úpadku by takové jednání mohlo být považováno například tehdy, bylo-li by jeho smyslem zvolit do funkce jednatele společnosti osobu, jejímž úkolem by bylo hrozící úpadek odvracet (§ 68 odst. 2 z. o. k.).

Dostala-li se společnost nejpozději ukončením nájemní smlouvy do stavu hrozícího úpadku (o němž žalovaní, vědomi si ukončení smlouvy o nájmu, museli vědět), měli žalovaní v souladu s péčí řádného hospodáře za účelem jeho odvrácení činit vše potřebné a rozumně předpokladatelné. Takovým jednáním mohly být například pokusy obnovit podnikatelskou činnost společnosti, zajištění „krizového manažera“, či alespoň snaha komunikovat s věřiteli společnosti ohledně možnosti odložení splatnosti jejich pohledávek nebo sjednání splátkového kalendáře.

Dovozuje-li odvolací soud, že „útěku“ žalovaných ze společnosti nelze z pohledu péče řádného hospodáře ničeho vytknout, neboť v krátkém časovém úseku mezi vznikem hrozícího úpadku a zánikem jejich funkce „neměli žalovaní objektivně vůbec možnost, aby v řádu 1 až 2 dnů mohli cokoli učinit k odvrácení případně hrozícího úpadku“, je jeho právní posouzení v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jakož i se smyslem a účelem § 68 z. o. k., a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3019/2023, ze dne 3. 4. 2024

19.03.2024 00:02

Právní jednání likvidátora, které nesleduje naplnění účelu likvidace

Likvidátorovi, který svým povoláním nabyl působnosti statutárního orgánu právnické osoby v likvidaci, svědčí všeobecné zástupčí oprávnění. § 196 odst. 1 o. z. neomezuje právní osobnost právnické osoby v likvidaci ani neupravuje výjimku ze všeobecného zástupčího oprávnění likvidátora, nýbrž (pouze) ukládá likvidátorovi, aby jeho činnost směřovala výhradně k naplnění účelu likvidace, tj. ke zpeněžení majetku zrušené právnické osoby, k vyrovnání dluhů věřitelům a k vyplacení likvidačního zůstatku osobám oprávněným podle zákona, nestanoví-li zákon jinak (srov. např. § 200 o. z.). Konkretizuje tak (obecnou) povinnost likvidátora jednat s péčí řádného hospodáře, která je upravena v § 159 odst. 1 o. z.

Poruší-li likvidátor povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře právě tím, že jeho činnost nesměřuje k naplnění účelu likvidace, nýbrž k pokračování činnosti právnické osoby (k naplnění účelu, pro který byla založena), odpovídá právnické osobě za škodu tím způsobenou, popř. ručí za její dluhy podle § 159 odst. 3 o. z. Porušení této povinnosti navíc může vést k odvolání likvidátora buď příslušným orgánem právnické osoby, který jej do funkce povolal, anebo rozhodnutím soudu podle § 191 odst. 2 o. z.

Lze proto shrnout, že právnickou osobu zavazuje i takové právní jednání uskutečněné likvidátorem, které nesleduje naplnění účelu likvidace.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 27 ICdo 65/2023, ze dne 19. 12. 2023

05.03.2024 00:01

Ručení statutárních orgánů kapitálových společností dle § 194 odst. 6 ObchZ

Při posuzování splnění předpokladů pro vznik zákonného ručení člena představenstva za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 obch. zák. nelze zaměňovat škodu vzniklou společnosti, za niž člen představenstva odpovídá, se škodou vzniklou třetí osobě, za niž společnost odpovídá této třetí osobě.

Odvolací soud v rozporu s judikatorními závěry neposuzoval, zda člen představenstva způsobil společnosti škodu porušením povinností při výkonu funkce, o jakou škodu se jednalo (v čem konkrétně spočívala) a jaká byla její výše. Ve svých úvahách totiž nepřípustně ztotožnil závazek člena představenstva nahradit společnosti škodu, kterou jí v důsledku porušení péče řádného hospodáře způsobil, za závazek společnosti nahradit poškozenému škodu způsobenou porušením povinností plynoucích z (komisionářské) smlouvy. Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda člen představenstva svým jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil společnosti škodu a v jaké výši, od níž se odvíjí i rozsah jeho zákonného ručení za závazek společnosti vůči poškozenému, je jeho závěr o existenci ručitelského závazku člena představenstva přinejmenším předčasný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1264/2023, ze dne 15. 11. 2023

19.02.2024 00:03

Odepření odměny členovi voleného orgánu obchodní korporace

I. Ustanovení § 61 odst. 1 a 2 z. o. k. má svůj předobraz v předcházející právní úpravě obsažené v § 66 odst. 3 obch. zák. Závěry Nejvyššího soudu přijaté v poměrech obchodního zákoníku se proto plně prosadí i při výkladu zákona o obchodních korporacích.

Účelem § 61 odst. 2 z. o. k. je ochrana obchodní korporace před plněním osobě, jež výkonem své funkce zjevně přispěla k nepříznivému hospodářskému stavu obchodní korporace, a zabezpečení toho, aby plnění poskytovaná členům volených orgánů za výkon funkce nebyla závislá toliko na jejich vůli a odpovídala přínosu, který (z pohledu společníků) pro společnost výkon funkce určitým členem orgánu má. Účelem uvedeného ustanovení naopak není řešit všechny potenciálně vznikající konflikty zájmů ve vztazích mezi osobami vykonávajícími funkci členů orgánů a společností bez ohledu na jejich souvislost s výkonem funkce.

Jinými slovy, člen voleného orgánu musí výkonem své funkce zjevně přispět k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti, aby mu mohlo být odepřeno poskytnutí odměny podle § 61 odst. 2 z. o. k. Odměnu pak lze odepřít pouze v takovém rozsahu, v jakém výkonem své funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti přispěl. Neposkytnutí odměny členovi voleného orgánu podle § 61 odst. 2 z. o. k. je sankcí za porušení výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomuto postihu je možné přistoupit jen v případě, kdy v příčinné souvislosti s jednáním člena voleného orgánu, kterým porušil péči řádného hospodáře, došlo k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti.

II. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu neobstojí ani námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se požadavků na provádění kontroly delegované působnosti členem voleného orgánu společnosti. Ze skutkových zjištění soudů se podává, že výkon jednotlivých představenstvem delegovaných činností byl v rámci společnosti systematicky rozdělen mezi její jednotlivé zaměstnance, příp. členy představenstva, ti měli nastavená pravidla a postupy pro výkon svěřených působností a z nich vycházeli. Žalobce by tak v jejich rámci ani další kontrolou nebyl schopen zjistit, že k vytýkanému pochybení došlo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 287/2023, ze dne 14. 11. 2023

16.02.2024 00:05

ÚS: Souběh manažerské smlouvy a smlouvy o výkonu funkce

Závěr, že smlouva uzavřená se členem statutárního orgánu obchodní korporace může být smluvně podřízena režimu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pouze s limity, které vyplývají z kogentních norem práva obchodního (respektive korporačního) a občanského, respektuje autonomii vůle smluvních stran (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) i zásadu pacta sunt servanda (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Takovým limitem je i požadavek schválení smluvního ujednání o odměně člena statutárního orgánu nejvyšším orgánem akciové společnosti, v němž se odráží ochrana práv a oprávněných zájmů akcionářů, třetích osob i akciové společnosti samotné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 410/23, ze dne 17. 1. 2024

08.01.2024 00:02

K možnosti společníka spol. s r.o. vymáhat reflexní škodu

Společník společnosti s ručením omezeným není oprávněn se sám domáhat náhrady tzv. reflexní škody (tj. škody, která vznikla společnosti, a v jejímž důsledku se snížila hodnota podílu společníka ve společnosti) ani prostřednictvím § 2913 odst. 1 o. z.

Použitelnosti dosavadních judikatorních závěrů v projednávané věci nebrání ani skutečnost, že byly přijaty v situaci, kdy společnosti způsobil škodu člen jejího statutárního orgánu a společníkovi tak jako nástroj ochrany jeho práv mohla sloužit společnická (derivativní) žaloba. I za situace, kdy škodu společnosti (zatím) nezpůsobil člen jejího statutárního orgánu, je jednatel – má-li dostát požadavkům jednání s péčí řádného hospodáře – povinen za společnost škodu vymáhat. Je-li jednatel nečinný a nevymáhá za společnost jí způsobenou škodu, je nástrojem ochrany práv společníka (a společnosti) před nečinností jednatele při vymáhání škody, která byla společnosti způsobena (a jež je ve vztahu ke společníkovi škodou reflexní), právě společnická (derivativní) žaloba, kterou společník může za společnost uplatnit vůči jednateli (§ 157 a násl. z. o. k.). Opačný závěr, podle něhož by byl v případě, kdy škoda společnosti nebyla způsobena členem jejího statutárního orgánu, oprávněn náhradu škody požadovat přímo společník, nemůže obstát právě s důrazem na skutečnost, že zatímco nahrazením skutečné škody způsobené společnosti je v rozsahu úhrady nahrazena též reflexní škoda způsobena společníkovi, tak nahrazením (pouze) reflexní škody společníkovi se nenahrazuje skutečná škoda způsobená společnosti. Nahrazení reflexní škody přímo společníkovi by naopak mohlo způsobit poškození ostatních společníků či věřitelů společnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3333/2022, ze dne 19. 9. 2023

07.09.2023 00:02

Řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osoby

I. Zkoumání toho, zda právnická osoba potřebuje jmenovat (kolizního) opatrovníka, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva (§ 486 odst. 1 o. z.), zásadně nezahrnuje předběžné řešení otázky, zda právnická osoba bude při spravování vlastních záležitostí či uplatňování svých práv úspěšná. Posuzování této otázky by totiž nepřiměřeně předjímalo budoucí vývoj, k němuž může při správě záležitostí právnické osoby či uplatňování jejích práv dojít.

K řešení otázky, zda právnická osoba potřebuje jmenovat (kolizního) opatrovníka, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva (§ 486 odst. 1 o. z.), však soud nesmí přistupovat mechanicky. Jestliže by měl být (kolizní) opatrovník jmenován jen ke svévolnému nebo zřejmě bezúspěšnému uplatňování nebo bránění práva, potom jej jmenovat nelze, neboť nejsou (nemohou být) naplněny předpoklady § 486 odst. 1 o. z.

Obecně tedy sice platí, že soud v řízení o jmenování (kolizního) opatrovníka zásadně není oprávněn posuzovat, zda právnická osoba bude úspěšná při spravování vlastních záležitostí či uplatňování svých práv, k němuž má být (kolizní) opatrovník jmenován. I přesto však činnost soudu nelze redukovat na ryze formální (oddělené) posouzení toho, zda jsou naplněny jednotlivé předpoklady pro jmenování (kolizního) opatrovníka. Již v řízení o jmenování (kolizního) opatrovníka tak musí být ponechán prostor pro rozhodnutí soudu právnické osobě (kolizního) opatrovníka nejmenovat, je-li na první pohled (prima facie) zřejmé, že jmenování (kolizního) opatrovníka v dané konkrétní situaci nemůže sloužit svému účelu.

II. Má-li být právnické osobě hmotněprávní opatrovník jmenován proto, že jsou zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby, aniž by právnická osoba měla jiného člena orgánu schopného ji zastupovat (§ 165 odst. 2 o. z.), je namístě vycházet z toho, že dochází k imanentnímu střetu zájmů mezi právnickou osobou a tím členem statutárního orgánu, jehož střet zájmů má být důvodem pro jmenování hmotněprávního opatrovníka. Proto za právnickou osobu v řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. nemůže (nesmí) jednat ten, jehož střet zájmů je důvodem pro jmenování opatrovníka.

V projednávané věci se navrhovatelka domáhá, aby soud společnosti jmenoval hmotněprávního opatrovníka s tím, že většinový společník je současně i jediným jednatelem společnosti. Přitom tvrdí, že jsou zájmy většinového společníka v rozporu se zájmy společnosti, neboť společnosti má být (kolizní) opatrovník jmenován, aby mohl podat návrh na vyloučení většinového společníka ze společnosti soudem. Za této situace mezi většinovým společníkem a společností dochází ke střetu zájmů ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. Proto většinový společník není oprávněn za společnost v tomto řízení jednat.

Jako obiter dictum má Nejvyšší soud za potřebné poukázat na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2021 lze společnickou žalobu podle výslovného znění § 157 odst. 2 písm. d) z. o. k. podat také pro uplatnění práva společnosti na vyloučení společníka ze společnosti soudem podle § 204 z. o. k. V další fázi řízení tak soudy nižších stupňů zváží, zda společnost za daných okolností skutečně potřebuje, aby jí soud jmenoval (kolizního) opatrovníka ke správě svých záležitostí nebo k tomu, aby mohla hájit svá práva (§ 486 odst. 1 o. z.), jestliže by mohla sama navrhovatelka – jako její společnice (za podmínek § 157 a násl. z. o. k.) – uplatnit právo na vyloučení většinového společníka ze společnosti soudem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1190/2022, ze dne 24. 5. 2023

07.06.2023 00:02

Hmotněprávní opatrovnictví společnosti s ručením omezeným

I. Ačkoli je soud oprávněn překročit návrh účastníků a jmenovat právnické osobě jako opatrovníka i někoho jiného, než kdo byl do této funkce navržen, nelze opatrovníka jmenovat na základě jiného skutkového základu procesního nároku. V řízení o návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka pro absenci dostatečného počtu členů statutárního orgánu potřebného k rozhodování tak nelze jmenovat kolizního opatrovníka. Stejně tak není možné jmenovat kolizního opatrovníka pro obstarání jiných záležitostí, než které jsou vymezeny v návrhu či v usnesení o zahájení řízení.

II. Není-li usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, kterým byli zvoleni do funkce její jednatelé, zdánlivé, má společnost (plně) obsazený statutární orgán, pročež jí není možné jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 1 o. z. Je tomu tak proto, že nebyla-li soudem vyslovena neplatnost usnesení valné hromady, je usnesení valné hromady platné.

III. V poměrech projednávané věci se rovněž sluší zdůraznit, že jmenování opatrovníka je z povahy věci opatřením toliko dočasné povahy a neslouží k řešení sporů mezi společníky, nýbrž je nástrojem ochrany zájmů dotčené obchodní společnosti, resp. veřejného zájmu.

Vzhledem k tomu, že rozpory mezi společníky společnosti nabyly takové intenzity, že není možné očekávat řádné obnovení činnosti statutárního orgánu, měly soudy obou stupňů uvážit, zda je jmenování hmotněprávního opatrovníka v poměrech projednávané věci účelné a nebylo by na místě spíše zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora.

Stejně jako zásadně není možné jmenovat právnické osobě hmotněprávního opatrovníka, probíhá-li řízení o jmenování jednatele, tak zásadně není možné rozhodnout o jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osoby, probíhá-li souběžně řízení o zrušení právnické osoby s likvidací a jmenování likvidátora, jehož výsledkem má být – mimo jiné – jmenování osoby, jíž svědčí působnost statutárního orgánu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3438/2022, ze dne 21. 3. 2023

25.04.2023 00:02

K určitosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným

I. Usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je právním jednáním. Usnesení, kterým valná hromada uděluje pokyn svému statutárnímu orgánu, není (nutně) neurčité jen proto, že nedosahuje míry konkrétnosti podle představ jednotlivých společníků. Jinak řečeno, není vyloučeno, aby valná hromada udělila statutárnímu orgánu společnosti pokyn i v obecné formě, aniž by šlo o neurčité rozhodnutí.

II. Proti neurčitému usnesení valné hromady není zapotřebí protestovat, neboť na takové usnesení se hledí, jako by nebylo přijato.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 955/2022, ze dne 9. 2. 2023