// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů
Z rozhodnutí dalších soudů
04.09.2026 00:03
ÚS: Neoznačení rozhodovací praxe dovolacího soudu
Dovolání by mělo jasně odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř., nejlépe citací data a spisové značky judikátu. Označuje-li dovolání ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil, pouze slovním popisem, lze dovolání považovat za bezvadné v situacích, kdy je na první pohled zřejmé, o jakou rozhodovací praxi jde, a nejsou-li o tom žádné rozumné pochybnosti, takové dovolání pak nelze odmítnout pro vady a s námitku je nutné se (byť kvazimeritorně) vypořádat.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3369/24, ze dne 12. 8. 2026
04.09.2026 00:02
ÚS: Průtahy v řízení o návrhu na výkon rozhodnutí
Součástí práva na soudní ochranu je nejen právo řízení zahájit a pokračovat v něm s uplatněním procesních práv, ale též právo na to, aby bylo o návrhu rozhodnuto bez zbytečných průtahů. Nečinnost soudu rozhodujícího o nařízení výkonu rozhodnutí může založit průtahy, kterými je porušeno právo na soudní ochranu a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1940/26, ze dne 12. 8. 2026
04.09.2026 00:01
ÚS: Časové omezení peněžité záruky a zákazu vycestování
Postup soudu, který interpretoval § 73aa trestního řádu v tom smyslu, že část jeho věty druhé "nestanoví-li zákon jinak" vylučuje aplikaci tohoto ustanovení u peněžité záruky a omezení spočívajícím v zákazu vycestování (§ 73a odstavec 1, 3 trestního řádu), a to z důvodu existence § 73a odstavec 6, 7 trestního řádu, představuje nepřípustné rozšíření časového rozsahu omezení práv obviněného a současně i zásah do základních práv obviněného vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a svobodně se pohybovat (čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1214/26, ze dne 12. 8. 2026
28.08.2026 00:04
ÚS: Jmenování opatrovníka osobě omezené ve svéprávnosti
Zákon pro soudy stanoví závazná pravidla pro výběr opatrovníka osobě omezené ve svéprávnosti (§ 62 a § 465 odst. 1 občanského zákoníku), v jejichž rámci upřednostňuje vůli opatrovance tím, že v první řadě uvádí jako možného opatrovníka osobu, kterou navrhne opatrovanec (soud je povinen vyslechnout vyjádření opatrovance nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z tohoto stanoviska – srov. § 471 odst. 1 občanského zákoníku). Navrženou osobou opatrovníka je soud vázán potud, že tuto osobu nejmenuje opatrovníkem pouze tehdy, není-li to možné. Nevyjádřil-li opatrovanec své přání ohledně osoby opatrovníka nebo jím navržený opatrovník nesplňuje zákonné podmínky, soud jmenuje jeho opatrovníkem zpravidla osobu z řad příbuzných nebo osob blízkých, která o něj projevuje zejména dlouhodobý a vážný zájem, popř. jinou osobu, splňuje-li tato osoba podmínky pro výkon funkce opatrovníka, je-li schopna reprezentovat zájmy opatrovance, a se jmenováním do funkce opatrovníka souhlasí (srov. § 471 odst. 2 větu druhou a třetí občanského zákoníku). Orgán místní správy jako veřejný opatrovník nastupuje až subsidiárně, z čehož se podává zřejmá (a logická) intence ustanovit primárně opatrovníkem osobu, u níž se presumuje konkrétní „blízkost“ k opatrovanci, resp. existence určitého pozitivního „osobního vztahu“ k němu, což implikuje pomíjený fenomén „důvěry“ opatrovance.
Obecné soudy tím, že nevyvinuly náležité úsilí, aby zjistily, zda se v okolí stěžovatele nenachází příbuzná, blízká či spřátelená osoba splňující podmínky pro výkon funkce hmotněprávního opatrovníka, které stěžovatel důvěřuje, a jež by byla schopna a ochotna opatrovnictví vykonávat, a jmenovaly mu veřejného opatrovníka, postupovaly při jeho určování formalisticky, neposkytly dostatečnou ochranu právům stěžovatele a porušily tak jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 434/26, ze dne 22. 7. 2026
28.08.2026 00:03
ÚS: Rozhodnutí o vydání cizince k trestnímu stíhání
Ministr spravedlnosti může podle § 97 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci rozhodnout o vydání osoby k trestnímu stíhání pouze tehdy, existuje-li v daný okamžik pravomocné a vykonatelné soudní rozhodnutí o přípustnosti takového vydání. Vydání rozhodnutí ministra bez splnění podmínky vykonatelnosti soudního rozhodnutí porušuje ústavní právo vydávané osoby na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1547/26, ze dne 5. 8. 2026
28.08.2026 00:02
ÚS: Předčasné rozhodnutí o blanketní stížnosti
Oznámí-li stěžovatel (sám, či prostřednictvím obhájce) jasně, srozumitelně a včas úmysl doplnit blanketní stížnost o věcnou argumentaci, nelze takové oznámení – až na výjimky – ignorovat. Stížnostní soud musí – až na výjimky – s rozhodnutím o stížnosti vyčkat, než stěžovatel avizované odůvodnění doplní, nebo marně uplyne lhůta, kterou si stěžovatel sám určil nebo kterou mu určil soud. Rozhodne-li stížnostní soud bez toho, poruší tím – nejde-li o výjimečnou situaci – právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1893/26, ze dne 4. 8. 2026
28.08.2026 00:01
ÚS: Zásada kontradiktornosti ve vazebním řízení
Pokud vyjádření státního zastupitelství obsahuje relevantní argumentaci ke stížnostním námitkám obviněného a směřuje k ovlivnění soudního rozhodnutí ve vazebním řízení v neprospěch obviněného, obviněný má legitimní zájem, aby se mohl s jeho obsahem seznámit a dle potřeby na ně i reagovat. Pokud trestní soud obviněného s vyjádřením státního zastupitelství neseznámí, poruší zásadu kontradiktornosti řízení, jako součást práva obviněného na soudní ochranu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1648/26, ze dne 4. 8. 2026
21.08.2026 00:04
ÚS: Předběžné opatření v online prostředí
Předběžná opatření ukládající poskytovatelům připojení znepřístupnit webové stránky se zpravidla obsahově překrývají s nárokem ve věci samé a mohou závažně omezit základní práva osob, které nejsou účastníky řízení o jejich nařízení. Jejich přiměřenost je proto potřeba posuzovat zvláště obezřetně.
Aby obecný soud mohl návrhu na jejich nařízení vyhovět, musí navrhovatel v prvé řadě osvědčit, že mu svědčí autorské právo k dílům neoprávněně zpřístupňovaným veřejnosti na webové stránce, proti níž návrh směřuje. Dále musí prokázat, že se nemohl domáhat ochrany svých autorských práv přímo vůči jejich porušovatelům, provozovatelům webových stránek nebo držitelům domén, případně že tyto subjekty kontaktoval, aniž by následně došlo k odstranění zásahu do autorských práv. Vedle toho musí platit, že ochrany práv navrhovatele nelze stejně efektivně dosáhnout blokací, která by byla přesněji cílená na protiprávní obsah, případně časově omezená. Uvedené skutečnosti přitom navrhovatel musí osvědčit, resp. prokázat ve vztahu k okamžiku podání návrhu. Současně musí platit, že míra ochrany, kterou poskytuje předběžné opatření základním právům navrhovatele, je přiměřená míře omezení protistojných ústavních hodnot a základních práv osob, kterých se předběžné opatření dotýká – tedy například provozovatelů znepřístupňovaných stránek, držitelů domén, jiných uživatelů internetu či poskytovatelů připojení.“
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 721/26, ze dne 30. 7. 2026
21.08.2026 00:03
ÚS: Posouzení pozemku jako veřejného prostranství
Jakkoliv mohl být v obsahu zaniklého soukromoprávního titulu, v minulosti uzavřeného mezi vlastníkem pozemku a obcí, pozemek označen za veřejné prostranství, zaniklá smlouva (zde dohoda o údržbě a užívání pozemku) představuje jen jeden z důkazů, s nímž se obecné soudy musejí při posouzení povahy prostranství v žalovaném období vypořádat. Soudy musejí označení pozemku v zaniklé smlouvě uzavřené na dobu předcházející žalovanému období zohlednit a při právním posouzení charakteru pozemku jako veřejného prostranství se musejí s existencí smlouvy vypořádat. Nelze přitom vyloučit, že i přes uvedené smluvní označení nakonec soudy dospějí k závěru, že o veřejné prostranství nejde. Posouzení pozemku jako veřejného prostranství, za jehož užívání obcí majiteli náleží náhrada, probíhá v rovině veřejného práva a související judikatury. Povaha pozemku se také může v průběhu času měnit. I pozemek, který v minulosti (veřejnoprávní) kritéria veřejného prostranství nesplňoval, se může v budoucnu stát veřejným prostranstvím, a naopak.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2786/24, ze dne 28. 7. 2026
21.08.2026 00:02
ÚS: Nepřesvědčivé odůvodnění úpravy péče o děti
Neodůvodní-li soudy své rozhodnutí o konkrétní úpravě péče rodičů o děti na velkou vzdálenost přesvědčivě, bez mechanických a paušalizujících závěrů, poruší právo rodiče na péči a výchovu dítěte ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 765/26, ze dne 28. 7. 2026
21.08.2026 00:01
ÚS: Nedostatečné odůvodnění rozsudku NSS
Odkáže-li Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku na judikaturu, aniž se vypořádá s novými relevantními argumenty, na které dosavadní judikatura nereaguje, poruší tím ústavně zaručené právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 583/26, ze dne 29. 7. 2026
14.08.2026 00:06
ÚS: Zkrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku
I. Smyslem a účelem procesních předpisů není vytváření překážek pro uplatňování práva, nýbrž zprostředkování věcného (meritorního) posouzení sporu. Aplikace procesních lhůt proto nesmí účastníkům řízení neúměrně a bezdůvodně znesnadňovat přístup k soudu.
II. Zkrácení lhůty k zaplacení soudního poplatku je výjimečným zásahem do procesního prostoru účastníka řízení, který musí být soudem vždy řádně a specificky odůvodněn konkrétními okolnostmi dané věci. Pouhý paušální poukaz na naléhavost věci neobstojí. Stanoví-li soud extrémně krátkou lhůtu, v níž účastník nemá reálnou možnost uloženou procesní povinnost splnit, a tím mu znemožní efektivní využití opravného prostředku, dopouští se odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 823/26, ze dne 22. 7. 2026
14.08.2026 00:05
ÚS: Omezení vlastnického práva z důvodu ochrany přírody
I. Aby mohlo dojít k porušení legitimního očekávání, musí subjekt disponovat konkrétním jasně založeným a vymahatelným nárokem. V předmětné věci byla obchodní společnost od okamžiku koupě předmětných pozemků seznámena s tím, že k výstavbě a provozování původně čtyř a později dvou větrných elektráren potřebuje udělení výjimky ze zákonných zákazů. Jestliže tedy věděla od počátku o nutnosti mít předmětnou výjimku týkající se silně ohroženého druhu, jímž je tetřívek obecný, ale tato výjimka, na kterou není právní nárok a která byla podmínkou udělení stavebního povolení, jí nebyla nikdy udělena, musela si být vědoma toho, že orgán ochrany přírody může její činnost spočívající ve výstavbě dvou větrných elektráren kdykoli zakázat, a to i přesto, že získala stavební povolení, neboť i po vydání kladného rozhodnutí stavebního úřadu stále platilo zákonné omezení vlastníka podle § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou udělení stavebního povolení bylo udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., která však obchodní společnosti nikdy udělena nebyla, ač musela být vydána před zásahem do předmětného biotopu. Proto také byla následně stavební činnost obchodní společnosti Českou inspekcí životního prostředí podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb., zakázána, a to až do udělení výjimky. Ostatně proto také podala i po vydání stavebního povolení novou žádost o udělení výjimky, která jí opět udělena nebyla. Obchodní společnost tak nemohla mít legitimní očekávání, že bude moci na předmětných pozemcích výstavbu a provoz dvou větrných elektráren uskutečnit. Na uvedeném nemůže změnit nic ani vydané stavební povolení, neboť chybějící výjimka působí jako nepřekročitelná překážka pro zahájení stavby. Ustanovením § 50 zákona o ochraně přírody je pouze dán zákonný rámec, jak mohou vlastníci pozemků v uvedené lokalitě se svými pozemky nakládat. Neudělení výjimky ze zákazu podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. je omezením výkonu vlastnického práva zákonem, přičemž nejde o omezení nad rámec zákonného omezení všech vlastníků, když omezení není důsledkem individuálního rozhodnutí orgánu veřejné moci či nerovného postavení dvou skupin vlastníků. Omezení koresponduje s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého vlastnictví zavazuje a jeho výkon nesmí nad míru stanovenou zákonem poškozovat mj. přírodu a životní prostředí.
Vycházely-li obecné soudy při závěru o legitimním očekávání obchodní společnosti v zásadě jen z vydaného stavebního povolení a nehodnotily-li náležitě další zmíněné podstatné skutečnosti, porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře připustil, že mohou nastat situace, kdy sice dochází k omezení vlastnického práva, avšak není nezbytné za toto omezení vlastníkovi poskytovat náhradu. Vyvlastněním či omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny je třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek [viz nález ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (N 226/43 SbNU 541, č. 49/2007 Sb.), bod 76]. Podobný závěr vyplývá i z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Brosset-Triboulet a další proti Francii, č. 34078/02 ze dne 29. 3. 2010, § 94 [srov. i nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 950/17 (N 232/87 SbNU 781), body 30 a 31].
Zákazem činnosti podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb. (s účinností od 1. ledna 2013), k významnému zásahu do vlastnického práva obchodní společnosti nedošlo, neboť je i nadále vlastníkem předmětných pozemků, má právo je držet, užívat, požívat a nakládat s nimi. Nemožnost výstavby a provozu větrných elektráren na předmětných pozemcích představuje z hlediska ústavních principů přípustné omezení oprávnění tvořících obsah vlastnického práva z důvodu ochrany veřejného zájmu ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny, přičemž v porovnání s důležitostí právem chráněného veřejného zájmu na ochraně přírody vyhovuje toto omezení požadavkům na zachování principu proporcionality. S ohledem na právem chráněný zájem na ochraně ohroženého druhu tetřívka obecného a jeho biotopu jde o zásah přípustný. Vlastnické právo obchodní společnosti k předmětným pozemkům tedy nebylo podstatně omezeno či jeho výkon vyloučen, bylo pouze korigováno oprávnění provádět stavební činnost. Nejde tedy o omezení, které by vyloučilo realizaci vlastnického práva zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3551/25, ze dne 30. 6. 2026
14.08.2026 00:04
ÚS: Odůvodnění zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření
Rozhoduje-li soud o návrhu na zrušení předběžného opatření, musí se ústavně dostatečným způsobem vypořádat s podstatnou námitkou, že v důsledku pozdějšího vývoje řízení ve věci samé pominuly důvody pro další trvání zatímní úpravy. Omezí-li se na formální konstatování, že předběžné opatření dosud nezaniklo ze zákona, aniž vysvětlí, proč nadále obstojí důvody jeho trvání, poruší právo účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 738/26, ze dne 8. 7. 2026
14.08.2026 00:03
ÚS: Náklady řízení při změně předmětu řízení
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení jsou obecné soudy povinny přihlédnout k tomu, zda a jak se předmět řízení v jeho průběhu změnil a podle toho také posuzovat míru úspěchu účastníků v konkrétních fázích řízení.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 650/26, ze dne 22. 7. 2026
14.08.2026 00:02
ÚS: Odměna zmocněnce v adhezním řízení
I. Rozhodování o nákladech řízení, včetně odměny zmocněnce poškozeného v adhezním řízení, je nedílnou součástí práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Smyslem a účelem adhezního řízení je dosažení co nejrychlejšího odškodnění poškozeného a zabránění jeho sekundární viktimizaci.
II. Dojde-li k uspokojení nároku poškozeného na základě dohody s obviněným ještě v průběhu trestního řízení, jedná se o materiální úspěch poškozeného, a to i v případě, že je dohodnutá částka nižší než původně uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy. Tento úspěch zakládá právo na náhradu nákladů zastoupení obdobně, jako je tomu při dobrovolném plnění v průběhu řízení civilního.
III. Je projevem ústavně neakceptovatelného přepjatého formalismu, jestliže obecné soudy při určování výše odměny zmocněnce vycházejí výlučně z doslovného výkladu § 10 odst. 5 advokátního tarifu a zohlední pouze částku formálně a pravomocně přisouzenou soudem.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 666/26, ze dne 22. 7. 2026
14.08.2026 00:01
ÚS: Odmítnutí dovolání pro nepřípustnost
Nejvyšší soud nepřípustně zasáhne do práva dovolatele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, odmítne-li stěžovatelovo dovolání pro nepřípustnost podle § 237 občanského soudního řádu s odůvodněním, že dovolatelem předestřená otázka byla již vyřešena předchozím rozhodnutím velkého senátu, ač stěžovatel namítá s odkazem na následná rozhodnutí Nejvyššího soudu nejednotnost v tom, zda a jak byla konkrétní otázka rozhodnutím velkého senátu vyřešena.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3072/25, ze dne 20. 7. 2026
07.08.2026 00:05
ÚS: Přezkum prozatímního rozhodnutí Ústavním soudem
Zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném od 1. ledna 2026, nadále umožňuje zatímní úpravu poměrů týkající se volby vzdělání (školy) dítěte. Paušální odmítání návrhů na vydání prozatímního rozhodnutí ve věci volby vzdělání (školy) dítěte jako návrhů zjevně bezdůvodných pouze z důvodu, že předjímají rozhodnutí ve věci samé, a bez věcného posouzení, zda je zatímní ochrany práv dítěte s ohledem na běh času a jeho nejlepší zájem skutečně třeba, porušuje právo účastníků řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem, a právo dítěte být slyšeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Ani omezené trvání zatímní úpravy nebrání věcnému projednání návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí o nahrazení souhlasu jednoho rodiče se změnou školského zařízení dítěte.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1124/26, ze dne 30. 6. 2026
07.08.2026 00:04
ÚS: Změna péče o dítě a nová úprava výživného
Změní-li soud z důvodu změny poměrů úpravu péče o nezletilé dítě a stanoví-li výživné až od právní moci svého rozhodnutí, musí přezkoumatelně odůvodnit, zda se okolnosti významné pro novou úpravu péče a výživného nepromítly také do období předcházejícího právní moci jeho rozhodnutí; neučiní-li tak, poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 331/26, ze dne 24. 6. 2026
07.08.2026 00:03
ÚS: Náležité odůvodnění rozhodnutí o změně rozsahu péče o dítě
O tzv. vnitrostátní únos dítěte se nejedná v situaci, kdy k faktické změně bydliště nezletilého dojde na základě předběžně vykonatelného výroku rozsudku okresního soudu, jímž byl nahrazen souhlas druhého rodiče se změnou bydliště nezletilého.
Kritérium vzdálenosti bydliště rodičů při přestěhování jednoho z nich nemůže být samostatným důvodem pro změnu rozsahu péče o dítě, aniž by byl blíže zkoumán dopad častého stěhování (cestování) na vývoj nezletilého a celkový kontext případu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 901/26, ze dne 24. 6. 2026