// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

12.04.2024 00:05

ÚS: Náhrada újmy za nezákonné rozhodnutí ve věcech služeb. poměru

I. V řízení před zvláštním senátem podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se vůči účastníkům tohoto řízení (§ 3 odst. 3 tohoto zákona) uplatní požadavky vyplývající z jeho základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V zájmu zajištění rovného postavení účastníků řízení, jak to předpokládá čl. 37 odst. 3 Listiny i § 36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který se použije podle § 4 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, je třeba, aby každému z nich byl doručen návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Jde o základní předpoklad uplatňování práv v řízení před zvláštním senátem, především práva vyjádřit se k návrhu.

II. Rozhodování o rozdělení agendy správního soudnictví podle veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem správního řízení, je věcí podústavního práva, a jsou k ní povolány obecné soudy, včetně zvláštního senátu. Z hlediska základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny není podstatné, zda se jí lze domoci ve správním soudnictví nebo v řízení podle části páté občanského soudního řádu. Zvláštní senát nicméně může porušit toto základní právo, odepře-li svým rozhodnutím účastníkovi řízení přístup k soudu nebo jinak poruší jeho ústavně zaručená procesní práva. Vlastní právní posouzení zvláštního senátu, kterému státnímu orgánu náleží sporná pravomoc, by z ústavněprávních hledisek neobstálo, bylo-li by výsledkem nepředvídatelné interpretační libovůle, tedy výkladu a použití zjevně vybočujícího z obecně uznávaných metod výkladu právních předpisů.

III. Samotné riziko systémové podjatosti v souvislosti s rozhodováním ředitele bezpečnostního sboru o nároku stěžovatele majícího svůj základ v odpovědnosti za škodu podle § 98 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nečiní toto rozhodování neústavním.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/23, ze dne 28. 2. 2024


12.04.2024 00:04

ÚS: Uznání a výkon rozhodnutí soudu cizího státu

1) Jestliže český občan žádá (prostřednictvím soudu cizího státu) o uznání a výkon rozhodnutí soudu cizího státu, ukládající mu nepodmíněný trest odnětí svobody, s cílem vykonat tento trest na území České republiky, nemohou obecné soudy nepokračovat v uznávacím řízení bez dalšího pouze proto, že má odsouzený trvalý pobyt hlášen na obecním úřadu. V § 299 odst. 1 písm. a) zákona mezinárodní soudní spolupráci obsaženou podmínku „obvyklého bydliště na území České republiky“ jsou totiž obecné soudy povinny vykládat ve prospěch odsouzeného a případně aktivně zjišťovat možnost jejího naplnění. Obvyklé bydliště se nemusí překrývat s místem trvalého pobytu, které má význam primárně administrativní.

2) Jestliže obecný soud přípisem informuje osobu (odsouzeného) o zahájení uznávacího řízení a určí mu lhůtu k volbě obhájce, není oprávněn ukončit věcné posuzování žádosti o uznání a výkon rozhodnutí jiného státu před uplynutím stanovené lhůty, aniž by obdržel vyjádření obhájcem zastoupené osoby (odsouzeného).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2063/22, ze dne 13. 3. 2024


12.04.2024 00:03

ÚS: Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

I. Základní parametry poplatků za obecní systém odpadového hospodářství (§ 10e a násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (§ 10i až 10n téhož zákona) nelze kombinovat, neboť obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků (§ 10d odst. 2 téhož zákona). Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené zákonem o místních poplatcích, poruší tím § 10d odst. 2, § 10e a 10f zákona o místních poplatcích a čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

II. Upraví-li obec úlevu na poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro toho, kdo se v čestném prohlášení zaváže minimalizovat produkci odpadů z domácnosti, nejde bez dalšího o porušení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Takováto úleva totiž sama o sobě nenarušuje dualitu poplatků za obecní systém odpadového hospodářství a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci dle § 10d odst. 2 téhož zákona.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 34/23, ze dne 28. 2. 2024


12.04.2024 00:02

ÚS: Reakce na návrh lhůty pro doplnění blanketní stížnosti

Nekontaktoval-li stížnostní orgán stěžovatelku s tím, že jí navržená lhůta pro doplnění blanketní stížnosti je podle jeho názoru nepřiměřená, založil tím legitimní očekávání, že s rozhodnutím posečká na případné doplnění stížnosti v avizované lhůtě.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2479/22, ze dne 13. 3. 2024


12.04.2024 00:01

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě

V duchu tzv. doktríny zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody musí být zřejmé, proč bylo k uvalení vazby přistoupeno a zda má dále trvat. Zároveň je třeba zvážit možnosti nahradit ji jiným vhodným opatřením podle trestního řádu.

Obecné soudy musejí při posuzování trvání důvodů předstižné vazby vždy zhodnotit i osobní poměry obviněného a uvést konkrétní zdůvodnění, proč hrozí, že bude trestnou činnost opakovat.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 5/24, ze dne 6. 3. 2024


05.04.2024 00:06

ÚS: Význam stanoviska pléna ÚS pro rozhodování senátů

Právní názor vyslovený plénem ve stanovisku podle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, či v rozhodnutí podle § 13 věty druhé téhož zákona, kterým se plénum odchýlí od právního názoru vyjádřeného v nálezu, se uplatní ve všech řízeních, tedy i ve věci, v níž byl vydán kasační nález překonaný stanoviskem či rozhodnutím pléna. Odlišný přístup v závislosti na konkrétních okolnostech by mohl být výjimečně opodstatněn za předpokladu, že by u některého z účastníků řízení s ohledem na konkrétní okolnosti převážil ústavní požadavek právní jistoty, důvěry v právo či ochrany nabytých práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1638/23, ze dne 29. 2. 2024


05.04.2024 00:05

ÚS: Odškodnění nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení

Při posuzování vzniku práva na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení nelze zaměňovat hledisko významu určitého typu řízení, který je pro každého účastníka stejný a slouží k objektivnímu vyhodnocení (ne)přiměřené délky řízení daného typu, s hodnocením významu (konkrétního nepřiměřeně dlouhého) řízení pro konkrétního účastníka za účelem určení, v jaké míře (či zda vůbec) mu v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla nemajetková újma.

Dovodí-li soud, že posuzované řízení nebylo z hlediska významu pro stěžovatele nepřiměřeně (ve smyslu nepřijatelně) dlouhé, a z téhož důvodu nezpůsobilo stěžovateli (žádnou) újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, nepřípustně ztotožní posouzení hlediska významu řízení při hodnocení jak nepřiměřené délky řízení (odpovědnostní titul/příčina), tak při vzniku újmy tím způsobené (následek).

V přestupkovém řízení má institut zániku odpovědnosti za přestupek (a zastavení řízení z tohoto důvodu) satisfakční funkci a lze ji považovat za svého druhu zákonem předvídanou formu upuštění od potrestání a reparaci nepřiměřené délky řízení přímo v samotném řízení.

Okolnost, že účastník nepřiměřeně dlouhého přestupkového řízení má zajištěné uhrazení uložené pokuty třetí osobou, nevyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy, byť takovou újmu významně snižuje.

Není-li vznik nemajetkové újmy (byť minimální) v řízení vyvrácen a účastníku nepřiměřeně dlouhého řízení se nedostane ani zadostiučinění formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, dojde tím k porušení práva zaručeného čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ve výjimečných případech z ústavního hlediska obstojí závěr, že účastník řízení, který se po státu v odškodňovacím řízení domáhá zadostiučinění v penězích za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a kterému se dostane jen konstatování porušení práva, nemá právo na náhradu nákladů řízení, popřípadě může mít dokonce povinnost nahradit náklady řízení druhé straně.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2699/23, ze dne 28. 2. 2024


05.04.2024 00:04

ÚS: Upuštění od výkonu trestu vyhoštění

Pokud soud při rozhodování o žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění dle § 350h odst. 4 trestního řádu postupuje dle právní úpravy dřívější, než je právní úprava účinná v době jeho rozhodování, přičemž novější právní úprava je pro odsouzeného výhodnější, porušuje jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak poruší toto právo soud, pokud nesplní povinnost své rozhodnutí řádně odůvodnit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2897/23, ze dne 6. 3. 2024


05.04.2024 00:03

ÚS: Princip kontradiktornosti řízení při rozhodování o vazbě

Povinností soudu rozhodujícího o dalším trvání vazby podle § 72 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a současně minimálním ústavněprávním standardem v těchto situacích, je sdělit obviněnému, že bude ve věci rozhodováno a zároveň mu vytvořit prostor pro účinné vznesení námitek, a to zejména tím, že soud obviněného poučí o jeho právu žádat konání vazebního zasedání (§ 73d odst. 3 trestního řádu). Z § 33 odst. 1 a 5 i z § 73d odst. 3 trestního řádu zároveň plyne povinnost seznámit obviněného s návrhem na rozhodnutí o prodloužení vazby. To vše je součástí principu tzv. kontradiktornosti řízení.

Minimálním, ale rozhodně nikoli optimálním, naplněním principu kontradiktornosti řízení je stav, kdy obviněný alespoň byl poučen o právu žádat konání vazebního zasedání, a obhájkyně měla k návrhu na rozhodnutí o prodloužení vazby přístup.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 306/24, ze dne 28. 2. 2024


05.04.2024 00:02

ÚS: Právo poškozeného vyjádřit se k dovolání obviněného

Trestní řád neukládá soudu prvního stupně povinnost zaslat poškozenému dovolání do výroku o náhradě škody (§ 265h odst. 2 trestního řádu a contrario) před předložením věci dovolacímu soudu, ale ukládá dovolacímu soudu, koná-li k projednání dovolání, které se týká práv poškozeného, veřejné zasedání, poškozeného o takovém zasedání vyrozumět a k vyrozumění mu dovolání připojit (§ 233 odst. 1 věta druhá a třetí trestního řádu). Současně trestní řád umožňuje dovolacímu soudu dovolání projednat v neveřejném zasedání namísto zasedání veřejného, souhlasí-li s tím obviněný a nejvyšší státního zástupce [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu], souhlas poškozeného se k tomu nevyžaduje. Jestliže se však veřejné zasedání na základě souhlasu obviněného a nejvyššího státního zástupce (případně i chybně bez takového souhlasu) k projednání dovolání, které se týká práv poškozeného, nekoná, a soud tak poškozeného s dovoláním neseznámí a neposkytne mu možnost se k dovolání vyjádřit ani v souvislosti s takovým zasedáním, musí před rozhodnutím o dovolání poškozenému dovolání zaslat (či mu je dát jinak na vědomí) a umožnit mu tak se k dovolání vyjádřit. Neposkytne-li soud poškozenému možnost vyjádřit se k dovolání, které se týká jeho práv, poruší právo poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2124/23, ze dne 13. 3. 2024


05.04.2024 00:01

ÚS: Lhůta pro podání stížnosti proti usnesení v trestním řízení

Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je požadavek, aby instanční stížnost podle § 143 odst. 1 trestního řádu byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 102/24, ze dne 5. 3. 2024


22.03.2024 00:05

ÚS: Protiprávní změna bydliště nezletilého dítěte

Neupraví-li soudy předběžným opatřením nově styk otce s dítětem v situaci, kdy se matka s dítětem nezákonně odstěhovala zhruba 475 km od původního bydliště celé rodiny, poruší základní práva otce na rodinný život a na péči o děti garantovaná v článku 10 odst. 2 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3399/23, ze dne 28. 2. 2024


22.03.2024 00:04

ÚS: (Ne)zjištění biologického otcovství k dítěti

Zamítnou-li soudy návrh údajného biologického otce, který se domáhá provedení testu DNA za účelem zjištění svého biologického otcovství k tříletému dítěti, z důvodu, že v nejlepším zájmu tohoto tříletého dítěte — které žije ve fungující rodině s matkou, právním otcem a sourozenci — nyní není, aby soudy zjistily, zda je jeho biologickým otcem cizí muž, a případně upravily jejich styk, neporuší právo údajného biologického otce a tříletého dítěte na soukromý život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1858/23, ze dne 13. 2. 2024


22.03.2024 00:03

ÚS: Nařízení obce Velké Hostěrádky o tržním řádu

I. Vymezení prodejních míst ve smyslu § 18 odst. 1 živnostenského zákona je obligatorní náležitostí tržního řádu, kterou musí vždy obsahovat, aby byl v souladu s příslušným zákonným zmocněním. Prodejní místa je třeba identifikovat přesným a nezaměnitelným popisem přímo v tržním řádu.

II. Zákaz některých forem prodeje zboží nebo poskytování služeb podle § 18 odst. 4 živnostenského zákona není obligatorní ani fakultativní částí tržního řádu; obec jej může stanovit zvláštním nařízením mimo tržní řád či jej upravit spolu s ním – v každém případě obstojí samostatně.

III. Při stanovení rozsahu zákazu tzv. podomního a pochůzkového prodeje není přípustné mít odlišný právní režim pro druhově obdobné či shodné akce pouze na základě osoby pořadatele akce, aniž by pro takové odlišné zacházení existoval legitimní důvod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 49/23, ze dne 21. 2. 2024


22.03.2024 00:02

ÚS: Výklad přechodných ustanovení novely ZoRŘ

Na základě ustanovení čl. IX bodu 2 části sedmé zákona č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba pod pojem „rozhodčí řízení“ analogicky zahrnout také řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu § 31 a následujících zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Pokud obecné soudy aplikují v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který byl vydán na základě rozhodčí smlouvy uzavřené před 30. 11. 2016, zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poruší tím právo spotřebitele na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1578/21, ze dne 7. 2. 2024


22.03.2024 00:01

ÚS: Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků.

Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené kogentními ustanoveními zákona o místních poplatcích, dochází k jejich porušení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení těchto kogentních ustanovení zákona akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 26/22, ze dne 21. 2. 2024


15.03.2024 00:06

NSS: Povinnost cyklisty použít stezku pro chodce a cyklisty

Z § 57 odst. 1 ani z jiného ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nevyplývá povinnost cyklisty použít stezku pro chodce a cyklisty.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2023, čj. 4 As 102/2023-25)


15.03.2024 00:05

NSS: Výklad smluv o zamezení dvojího zdanění

I. Mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, se vykládají podle pravidel stanovených ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.). Při výkladu mezinárodní smlouvy soudy přednostně použijí obecné výkladové pravidlo (čl. 31 Vídeňské úmluvy o smluvním právu). Doplňkové výkladové prostředky nastupují jen tehdy, pokud si soud chce potvrdit správnost svého výkladu, odstranit nejasnost či nejednoznačnost nebo se vyhnout zřejmě protismyslnému či nerozumnému výkladu (čl. 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu).

II. Doplňkovými prostředky výkladu [čl. 32 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (č. 15/1988 Sb.)] mohou být také modelová smlouva o zamezení dvojího zdanění a komentář k ní. Modelová smlouva a komentář nejsou formálním pramenem práva ani závazným nástrojem při výkladu mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění.

III. Vychází-li smlouva o zamezení dvojího zdanění [zde Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (č. 124/1995 Sb.)] z modelové smlouvy, přednost má ta verze komentáře, která byla aktuální v době uzavření mezinárodní smlouvy. Pozdější verze komentáře lze použít, pokud poskytují odůvodněný výklad, blíže osvětlují a rozvádí předchozí názory a nejsou v rozporu s komentářem aktuálním v době uzavření smlouvy.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2023, čj. 10 Afs 27/2023-76)


15.03.2024 00:04

NSS: Nesouhlas s veřejným užíváním cesty v určitém období roku

I. Cesta zpravidla bude veřejně přístupnou komunikací (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) navzdory tomu, že vlastník pozemku, přes nějž cesta prochází, nesouhlasí s jejím veřejným užíváním jen v určitém období roku (zde: v zimě, a to kvůli provozu lyžařských vleků). Takový nesouhlas totiž míří na rozsah užívání cesty a režim provozu na ní, který se může v čase měnit; nelze jej řešit v řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace, jehož výsledkem je deklaratorní rozhodnutí. Rozsah obecného užívání by mohl omezit jen silniční správní úřad, a to rozhodnutím konstitutivním (§ 7 odst. 1 věta druhá a § 24 citovaného zákona).

II. Alternativní trasou ke sporné veřejně přístupné účelové komunikaci (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) nemůže být taková cesta, jejíž užívání omezuje v zájmu ochrany životního prostředí (zde: kvůli klidovému režimu na tokaništích tetřívka obecného) obecně závazný právní předpis.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2023, čj. 10 As 111/2022-69)


15.03.2024 00:03

NSS: Uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání

I. Předmětem řízení podle § 89 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je požadavek na uznání konkrétního zahraničního vysokoškolského vzdělání. Žadatel ve své žádosti identifikuje toto vzdělání (diplom) a může uvést účel požadované nostrifikace. V jeho dispozici ovšem není určit, jakým způsobem má správní orgán toto vzdělání věcně posuzovat.

II. Účinné právo výslovně nestanoví obsah osvědčení podle § 89 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Je proto na správním orgánu, aby sám zvolil a patřičně odůvodnil, jakým způsobem zpřesní účinky nostrifikace zahraničního vysokoškolského vzdělání. Musí však zohlednit nejen průběh, kvalitu a strukturu absolvovaného studia, ale též žadatelem uvedený účel, za nímž požadoval jeho uznání.

III. Správním orgánem užitá kategorie pro specifikaci uznaného zahraničního vysokoškolského vzdělání (např. oblast vzdělávání, obor studia či studijní program) musí svou určitostí umožňovat, aby osvědčení podle § 89 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, mohlo žadateli sloužit k naplnění požadovaného účelu. Posouzením této otázky je správní orgán povinen se zabývat v rozsahu odpovídajícím míře konkrétnosti, s jakou žadatel účel požadovaného uznání ve své žádosti precizoval. Pokud žádný neuvedl, správní orgán uznané vzdělání (diplom) v osvědčení specifikuje toliko v obecné rovině.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2023, čj. 2 As 244/2023-42)


< strana 1 / 180 >
Reklama

Jobs