// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů
Z rozhodnutí dalších soudů
17.09.2021 00:04
ÚS: Neústavnost tzv. bezdoplatkových zón
Odpírají-li napadená ustanovení nárok na doplatek na bydlení některým osobám, jež jinak zákonná kritéria pro jeho poskytování splňují, a to jen proto, že tyto osoby chtějí bydlet v lokalitě, která byla obcí vyhlášena za „oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“, sledují cíl, který není rozumně (věcně) propojitelný s plošným snížením individuálního standardu přístupu k sociální dávce pomoci v hmotné nouzi podle čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takové podmínění vybočuje z ústavních limitů uplatňování základního sociálního práva, daných čl. 41 odst. 1 Listiny. Jeho ústavní neslučitelnost je pak prohlubována rozlišováním dopadů opatření na jednotlivé osoby na základě hlediska, které je nahodilé (okamžik nabytí titulu k bydlení v dané oblasti) a vede – v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny – k iracionálně nerovnému zacházení s žadateli o doplatek.
Posouzení otázky účelnosti a vhodnosti zákonné úpravy nezbytné pro to, aby jednotlivci mohli svá sociální práva a svobody také reálně uskutečňovat, je sice především věcí aktuálního zákonodárce, nicméně jeho uvážení podléhá určitým limitům vyplývajícím z nejvyšší ústavní hodnoty, jíž je lidská důstojnost. Zákonná úprava proto nesmí ústavně zaručená sociální práva fakticky popřít, musí být zachován jistý jejich minimální standard („nepodkročitelná mez“). Přestože jde tedy o otázky svou podstatou politické, zákonné provedení vyprazdňující esenciální obsah práva na pomoc v hmotné nouzi nedbá jeho podstaty a smyslu, jak ukládá čl. 4 odst. 4 Listiny.
Oslabování sounáležitosti obyvatel v obci vytváří prostor pro vznik jevu sociálního vyloučení a snaha obcí tomu alespoň v místním měřítku bránit nasazením nástrojů své samostatné působnosti je sama o sobě snahou ústavně konformní. Ústavně konformními musí však být i prostředky a postupy k tomu používané. Absenci pozitivního zákonného vymezení statusu občanství obce vazbou na místo pobytu nelze suplovat negativním vymezením, reálně (fakticky, nepřímo) anulujícím právo na pomoc nezbytnou pro zajištění bydlení jako jedné ze základních životních podmínek.
Působnost obce k regulaci sociálně nežádoucích jevů by mohla být aprobována přezkumem Ústavního soudu pouze v případě, kdyby její opatření svým normativním obsahem spadalo do rámce povaze práva na pomoc v hmotné nouzi vlastních hledisek, např. by upřesňovalo podmínky (definiční znaky) pro vznik nároku na doplatek na bydlení, vymezené v § 33 odst. 1 – 8 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Pro výklad, připouštějící vazbu poskytování doplatku na neexistenci zvýšeného výskytu sociálně nežádoucích jevů v místě bydliště jejího příjemce, jak činí odst. 9, však Listina neskýtá oporu.
Může-li úřad práce jako orgán pomoci v hmotné nouzi v případech hodných zvláštního zřetele pro účely bydlení v ubytovacím zařízení podle § 33 odst. 6 posuzovat – s využitím relevantní informace či doporučení pověřeného obecního úřadu –, zda je dáno sepětí osoby s obcí podle § 33c, ztrácí obec vyloučením nároku takové osoby na doplatek v důsledku zavedení opatření obecné povahy možnost účinně ovlivnit diferenciaci mezi původci sociálně nežádoucích jevů a ostatními žadateli o doplatek, která je klíčem k prevenci vzniku vyloučených lokalit, narušování veřejného pořádku, tzv. sociální turistiky a obchodu s chudobou. Stát se tím zbavil důležitého nástroje k řešení sociální situace jednotlivce ve prospěch restriktivního opatření, které sociální vyloučení osob může ještě prohloubit. V tomto smyslu se tak institut OOP míjí s cílem deklarovaným přijetím napadených ustanovení, na úkor ústavně šetrnějšího, individuální přístup podporujícího nástroje pro výkon obecní samosprávy, a jeho zákonná úprava je proto nejen neústavní, ale jeví se i nadbytečnou.
Napadená ustanovení jsou pouze projevem nesystémové reakce zákonodárce na dlouhodobě neuspokojivě řešený problém sociálního vyloučení bez trvalejších účinků. V rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny působí osobám, které uplatní svoji ústavně zaručenou svobodu pobytu podle čl. 14 odst. 1, újmu na ústavně zaručeném právu na pomoc v hmotné nouzi, resp. působí újmu na využití této svobody těm, kteří upřednostní nárok na doplatek na bydlení.
Přestože Ústavní soud rozumí – v podmínkách absence zákona o sociálním bydlení – pocitům občanů obcí, kteří bez vlastního zavinění nyní „nemají zastání“ při řešení problémů sociálně vyloučených lokalit svých obcí, nelze k věci přistupovat na úkor perspektivy sociální emancipace osob v hmotné nouzi a občanské soudržnosti (sociálního smíru) v obci.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 40/17, ze dne 24. 8. 2021
17.09.2021 00:03
ÚS: K náležitostem příkazu k zatčení
I. Neuvede-li okresní soud v příkazu k zatčení (§ 69 trestního řádu) žádný z důvodů vazby podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu, pro který příkaz k zatčení vydal, tj. jestliže nerozvedl právní a skutkové úvahy, na základě kterých shledal u odsouzeného jednotlivce některý z důvodů vazby, a proč bylo nutné ho v návaznosti na tento důvod zatknout, poruší tím čl. 8 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. Uvedené platí tím spíše, byl-li zvolen natolik extrémní prostředek zbavení osobní svobody, jakým bylo zatčení, za účelem „pouhého“ doručení trestního příkazu a obžaloby odsouzenému, zvláště když doručovaným trestním příkazem byl stěžovateli uložen podmíněný trest odnětí svobody.
II. Podle § 69 odst. 2 trestního řádu příkaz k zatčení musí mimo jiné obsahovat „přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává“, jimiž se rozumí především konkrétní skutečnosti odůvodňující některý z důvodů vazby podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu a okolnosti, z nichž se dovozuje nemožnost zajistit přítomnost obviněného u výslechu (srov. § 69 odst. 1 trestního řádu), nikoli tedy zajištění doručení písemnosti, k čemuž slouží jiné procesní úkony upravené trestním řádem, především doručování (§ 62 a násl. trestního řádu) a v případě opakovaného neúspěšného doručování obžaloby a trestního příkazu, jako tomu bylo v této věci, i předvedení (srov. § 90 odst. 2 trestního řádu), u kterého nemusí jít o předvedení na předem určený den a čas, ale může být provedeno v podstatě kdykoli, jakmile bude policií zastižen na jím uvedených adresách nebo kdekoli jinde.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1507/21, ze dne 24. 8. 2021
17.09.2021 00:02
ÚS: Interpretace právních předpisů v restitučních věcech
V restitučních věcech je povinností obecných soudů interpretovat právní předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. V těchto věcech je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Rozhodnutí, jímž není vyhověno restitučnímu nároku, pak vyžaduje, aby se obecné soudy vypořádaly s každou relevantně předloženou právní otázkou; požadavek na provedení testu proporcionality pak v restitučních věcech nelze odmítnout s tím, že byl soudy proveden implicitně.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1697/21, ze dne 16. 8. 2021
17.09.2021 00:01
ÚS: Nedostatečné odůvodnění zamítnutí zastavení exekuce
Mezi tzv. kvalifikované vady je nutno zařadit nejen případy, kdy obecné soudy v procesu interpretace a aplikace podústavního práva nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, ale také (což je v posuzovaném případě podstatné), když se z hlediska principů řádně vedeného soudního řízení dopustí neakceptovatelné libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny). Ta může spočívat i v nedostatečném odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1644/21, ze dne 24. 8. 2021
10.09.2021 00:03
ÚS: Předběžné opatření omezující komerční projev
Při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření je třeba zabývat se i tím, zda zásah do základních práv účastníka řízení vyvolaný předběžným opatřením je přiměřený.
I na projev komerčního charakteru dopadají záruky plynoucí z práva na svobodu projevu dle čl. 17 dost. 1 Listiny základních práv a svobod. Tyto záruky se přiměřeně uplatňují i v řízení o předběžném opatření. Má-li být komerční projev předběžným opatřením omezen z důvodu tvrzené nepravdivosti, musí se obecné soudy vypořádat v míře odpovídající charakteru řízení o předběžném opatření s tím, zda lze skutkový základ příslušného komerčního projevu skutečně hodnotit jako nepravdivý.
Z práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny vyplývá i požadavek na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí, který zahrnuje povinnost vypořádat se s námitkami účastníků řízení v míře odpovídající závažnosti příslušné námitky. Tento princip dopadá i na rozhodování o předběžných opatřeních, avšak s ohledem na charakter těchto rozhodnutí jsou požadavky na odůvodnění snížené. S námitkami účastníka řízení, že předběžné opatření nepřiměřeně zasahuje do jeho základních práv, je ovšem nezbytné se vypořádat.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1440/21, ze dne 23. 8. 2021
10.09.2021 00:02
ÚS: Výše peněžité náhrady za nezákonné trestní stíhání
I. Navzdory principu presumpce neviny ovlivňuje již samotné trestní stíhání osobní život obviněného, zejména zasahuje do jeho osobní cti a dobré pověsti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Takový zásah je o to citelnější, bylo-li trestní řízení skončeno zprošťujícím rozsudkem, neboť skutek, z něhož byl obviněný obžalován, nebyl trestným činem. Soudy jsou povinny při stanovení formy a výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, vždy pečlivě zvažovat veškeré okolnosti případu. Mezi ně patří i skutečnost, že byl obviněný dlouhá léta stíhán pro skutek, který vůbec nebyl trestným činem.
II. Výše přiznané peněžité náhrady za nezákonné trestní stíhání nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3271/20, ze dne 17. 8. 2021
10.09.2021 00:01
ÚS: Krácení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení
Instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům. Přitom je nerozhodné, zda zásadní právní vada, jež měla za důsledek zrušení rozhodnutí, spočívala v právu hmotném nebo procesním. Procesní složitost odškodňovacího řízení, která je důvodem pro krácení zadostiučinění poškozenému, nelze konstatovat toliko v důsledku toho, že v odškodňovacím řízení došlo k tzv. soudnímu ping-pongu, který je přičitatelný soudům a na jehož základě nutně došlo ke zvýšení jejich procesní aktivity i procesní složitosti věci. Je-li v takovém případě poškozenému kráceno zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s odkazem na složitost věci, jde o porušení jeho základního práva na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1303/21, ze dne 17. 8. 2021
03.09.2021 00:03
ÚS: Zajištění styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost
1. Jedním z požadavků naplňujících pojem nejlepšího zájmu dítěte je též to, aby dítě bylo vychováváno zásadně oběma rodiči a aby oba společně nesli náklady spojené s jeho výchovou a péčí o ně, a to včetně nákladů spojených s udržováním pravidelného osobního styku. Je právem dítěte být v péči obou rodičů (čl. 32 odst. 4 Listiny) a mít s nimi pravidelný osobní styk, přičemž na tomto styku by se rodiče měli přiměřeně podílet.
2. Vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů nemůže za standardních okolností být k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči a současně porušením práva jednoho z rodičů na styk s dítětem. Proto Ústavní soud v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost vyžaduje, aby tyto překážky byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, resp. aby oba rodiče museli při rozvržení povinností spjatých se stykem vynaložit nejen přibližně stejnou finanční částku, ale rovněž museli na překonání vzdálenosti rovnoměrně vynaložit svoji energii a čas.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1279/21, ze dne 16. 8. 2021
03.09.2021 00:02
ÚS: K náležitému posouzení nestrannosti a nezávislosti soudce
Nezávislost a nestrannost jsou neodmyslitelnými atributy pojmu soud, hodnotami, jež prospívají všem, neboť jsou jednou ze záruk rovnosti a právní jistoty v demokratické společnosti. Pouze nestranný soud je způsobilý poskytovat skutečnou spravedlnost vždy a všem. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, případně kdyby mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, či vztah ekonomické závislosti. Pokud jde o objektivní hodnocení nestrannosti soudců, je třeba se zabývat zejména otázkou, zda - i nezávisle na chování a výrocích soudce - existují jisté ověřitelné skutečnosti, které mohou jeho nestrannost zpochybňovat, přičemž v této oblasti mohou mít význam i pouhá zdání. Skutečná, tedy i třetím osobám se jevící nestrannost a nezaujatost soudce je totiž jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů v právo a demokratický právní stát.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 741/21, ze dne 2. 8. 2021
03.09.2021 00:01
ÚS: Náhrada újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění
Dojde-li zásahem do nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny) ke vzniku újmy, nelze snížit náhradu této újmy jen z důvodu, že poškozený jednotlivec není schopen z důvodů svého postižení plně chápat zásah do svého základního práva.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3003/20, ze dne 3. 8. 2021
03.09.2021 00:00
ÚS: Náklady řízení při zastavení exekuce
Okresní soud rozhodl o zastavení exekuce z toho důvodu, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy (včetně neplatnosti rozhodčí doložky, tedy právní neexistence titulu pro zahájení exekučního řízení). Tato skutečnost je odlišná od těch, které spojují důsledky čistě s neplatností rozhodčí doložky.
Při určení toho, kdo zavinil zastavení exekuce je nutné vzít v úvahu i tu skutečnost, že smlouva o úvěru byla posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Přestože krajský soud zohlednil absenci exekučního titulu s ohledem na neplatnost rozhodčí doložky, měl posoudit i shora zmíněnou neplatnost celé smlouvy o úvěru, která je sice v jeho rozhodnutí dostatečně zohledněna, nepromítá se však do úvah o nákladech řízení. Pokud je krajský soud toho názoru, že celkový rozpor smlouvy o úvěru s dobrými mravy není relevantní skutečností a pouze zdánlivě ovlivňuje posouzení rozhodnutí o nákladech řízení, je přesto skutečností natolik významnou, že ji v odůvodnění nelze pominout a je nutné zhodnotit tento prvek s ohledem na to, kdo zavinil zastavení exekučního řízení. Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 308/21, ze dne 27. 7. 2021
27.08.2021 00:05
MS: Nekalá obchodní praktika při prodeji prostřednictvím e-shopu
Obchodní praktika prodávajícího spočívající v přednastavení zaškrtnutého okénka jiného souvisejícího produktu a jeho automatickém přidání do virtuálního košíku spolu s produktem vybraným kupujícím je při prodeji zboží prostřednictvím e-shopu nekalou obchodní praktikou ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, čj. 15 A 8/2019-49)
27.08.2021 00:04
NSS: Úrok z neoprávněného jednání správce daně
Pokud správce daně v rozporu se zákonem prodlévá s předepsáním úroku z neoprávněného jednání dle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, tzn. že tento úrok nepředepíše na osobní daňový účet daňového subjektu do 15 dní (§ 254 odst. 3 tohoto zákona), zatíží daňové řízení dalším neoprávněným jednáním. V důsledku toho daňovému subjektu náleží rovněž další úrok dle § 254 odst. 1 téhož zákona, a to z částky původního úroku dle tohoto ustanovení, který správce daně řádně a včas nepředepsal, ačkoliv tak učinit měl.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2021, čj. 10 Afs 382/2020-51)
27.08.2021 00:03
KS: Koncentrace ve stavebním řízení
I. Koncentrace řízení (zde podle § 112 odst. 2 a § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a podle § 82 odst. 4 správního řádu) se neuplatní, jestliže účastník řízení nemohl své námitky vznést dříve z objektivních důvodů nebo jestliže se jeho námitky týkají veřejného zájmu, jehož ochranu je správní orgán povinen zajistit z úřední povinnosti.
II. Odvolací správní orgán není povinen vyžádat si potvrzení nebo změnu závazného stanoviska dotčeného orgánu (§ 149 odst. 5 správního řádu) na základě odvolací námitky, která je již na první pohled a bez nutnosti odborné úvahy nedůvodná nebo zůstane ze strany účastníka naprosto nepodložená.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, čj. 30 A 15/2019-107)
27.08.2021 00:02
KS: Zákonnost oznámení změny rozvržení doby služby
K zákonnosti oznámení změny rozvržení doby služby (§ 53 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů) ve lhůtě kratší tří dnů před nástupem do služby, je třeba nenadálé, náhlé, akutní potřeby služby, kterou ve lhůtě tří dnů před nástupem do služby nebylo možno zohlednit.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 9. 2. 2021, čj. 65 A 74/2020-73)
27.08.2021 00:01
KS: Příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a invaliditou
Ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nepožaduje, aby pracovní úraz byl jedinou nebo zcela převažující příčinou invalidity. Postačí, pokud pracovní úraz uspíšil rozvoj doposud spíše vskrytu se rozvíjejícího degenerativního onemocnění, takže po prodělaném úrazu již nebyla obnovena pracovní schopnost nad úroveň prvního stupně invalidity, ačkoliv nebýt pracovního úrazu, pojištěnec by v té době pravděpodobně ještě invalidním nebyl.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, čj. 49 Ad 30/2020-36)
27.08.2021 00:00
NSS: Usnesení o neosvobození od soudního poplatku
I. Usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
II. Nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), musí vyčkat marného uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
III. Skončí-li řízení před krajským soudem před tím, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v tomto řízení, nesmí Nejvyšší správní soud odmítnout tuto kasační stížnost pro nedostatek podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.] dříve, než buď marně uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení před krajským soudem končí, nebo (v případě podání takové kasační stížnosti) než o ní Nejvyšší správní soud rozhodne.
IV. V kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] lze uplatnit námitku nezákonnosti předchozího usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku za podmínky, že důvodem, pro nějž nedošlo k řádnému přezkumu usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti podané proti němu, bylo pochybení v předchozím postupu soudů.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2021, čj. Ars 3/2019-43)
20.08.2021 00:05
ÚS: Zákaz konzumace alkoholických nápojů
I. Úprava v obecně závazné vyhlášce, která nedůvodně zvýhodňuje obec tím, že pro akce jí pořádané stanoví výjimku ze zákazu konzumace a podávání alkoholu na základě skutečnosti, že akci pořádá obec, kdežto jiný pořadatel akce musí pro výjimku ze zákazu splnit dodatečné podmínky, je v rozporu s principem rovnosti plynoucím z materiálního právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
II. Obecně závaznou vyhláškou (čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky) nelze založit pravomoc k vydání zákonem neupraveného vrchnostenského správního aktu, který z materiálního hlediska naplňuje znaky správního rozhodnutí nebo opatření obecné povahy. Pravomoc k vydání správního rozhodnutí nebo opatření obecné povahy lze podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod založit výhradně zákonem.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 7/21, ze dne 27. 7. 2021
20.08.2021 00:04
ÚS: Krádež spáchaná za nouzového stavu
I. Skutečnost, že stěžovatel byl odsouzen pro spáchání trestného činu podle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (krádež v období vyhlášeného nouzového stavu na území ČR) na základě právního názoru posléze překonaného velkým senátem Nejvyššího soudu, sama o sobě nezakládá porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv.
II. Výklad § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jenž vede k ukládání tretu odnětí svobody v s dolní hranicí dvou let za jinak bagatelní krádež (která by při absenci recidivy nebyla trestným činem) nerespektuje interpretační rovinu zásady subsidiarity trestní represe a v konečném důsledku tak porušuje práva zaručená čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 767/21, ze dne 20. 7. 2021
20.08.2021 00:03
ÚS: Místní příslušnost soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých
I. Neupravuje-li zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, jako lex specialis (srov. jeho § 1 odst. 3) odlišně místní příslušnost soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých, je ústavně konformním postupem podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod její určení podle § 26 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k § 37 zákona o soudnictví ve věcech mládeže [srov. k tomu nález ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14 (N 68/81 SbNU 181; 201/2016 Sb.)].
II. Podání návrhu na vzetí do vazby může být úkonem trestního řízení podle § 12 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli jednacího řádu státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Takový neodkladný úkon obecně nepříslušného státního zastupitelství, který vede k uvalení vazby, lze považovat za ústavně konformní výjimečně pouze v případech, v nichž by ani při nejvyšším úsilí, jaké lze od orgánů činných v trestním řízení rozumně vyžadovat, nebylo možné postoupit včas věc příslušnému státnímu zastupitelství; obvyklé obtíže (např. administrativní povahy nebo spočívající v předchozích chybných krocích) nemohou užití této ústavně konformní výjimky z obecného postupu odůvodnit.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 677/21 ze dne 20. 7. 2021