// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

03.02.2023 00:03

ÚS: Právo na určení advokáta Českou advokátní komorou

Absentuje-li nejenom legitimní cíl právní úpravy spočívající ve změně způsobu určení advokátů v případech, které nejsou odůvodněny příjmovými či majetkovými poměry, ale i jakákoli zmínka o tom, že by takový cíl byl vůbec zamýšlen, není možné posoudit způsobilost a vhodnost napadené právní úpravy v rámci prvního kroku testu proporcionality.

Rozšíření bezplatné právní pomoci na určité typy řízení jako subsidiární formy právní pomoci je bezpochyby legitimním, žádoucím cílem, směřujícím k posílení ústavní záruky práva na právní pomoc.

Omezil-li zákonodárce právo žadatele obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby pouze na případy odůvodněné příjmovými či majetkovými poměry, porušil právo na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 44/21, ze dne 24. 1. 2023

03.02.2023 00:02

ÚS: Poskytování informací z NZIS

V každém konkrétním případě je nutno zkoumat (podle okolností konkrétní věci) splnění podmínky nezbytnosti omezení základního práva a svobody jednotlivce v demokratické společnosti, neboť nelze a priori vyloučit, že v konkrétním případě bude ochrana základního práva převažovat nad citovanými hodnotami, tj. že nebude dána existence „naléhavé společenské potřeby“ na omezení základního práva. Žádným zákonem nelze abstraktně vyloučit ochranu základních práv a svobod, zaručenou ústavním pořádkem a v každém jednotlivém případě střetu ústavně zaručených práv musejí soudy a jiné orgány veřejné moci testem proporcionality porovnat dotčená v konfliktu stojící práva a zajistit, aby mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 25/21, ze dne 17. 1. 2023

03.02.2023 00:01

ÚS: K porušení práva na soudní ochranu

K porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod došlo postupem krajského soudu, který napadené rozhodnutí neopatřil ústavně souladným odůvodněním závěrů o stanovení dne nabytí právní moci rozsudku okresního soudu, jakož i vině stěžovatele na tom, že okresní soud nerozhodl ve lhůtě podle § 86 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 563/22, ze dne 10. 1. 2023

27.01.2023 00:04

ÚS: Právo na zákonného soudce při odmítnutí dovolání

Rozhodování jediného soudce Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání lze akceptovat pouze tam, kde podmínky pro meritorní projednání dovolání zcela jednoznačně nejsou dány: dovolání bylo podáno opožděně nebo osobou, která k tomu není aktivně legitimována, dovolatel není zastoupen, nebyl zaplacen soudní poplatek, dovolání trpí obsahovými vadami, které k výzvě soudu nebyly odstraněny atp. Otázka přípustnosti dovolání z hlediska splnění podmínek dle § 237 občanského soudního řádu však již představuje kvalitativně zcela odlišnou situaci: ve skutečnosti se totiž nejedná o přípustnost dovolání v klasickém procesním smyslu, nýbrž daleko přesněji o jeho „přijatelnost“. Je pak ale na příslušném senátu a nikoliv samosoudci Nejvyššího soudu, aby zhodnotil, nakolik bude konkrétní věc považovat za právně významnou. Učiní-li tak samosoudce namísto senátu, poruší právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2285/22, ze dne 3. 1. 2023

27.01.2023 00:03

ÚS: Nárok na odměnu za právní zastupování

1. Postup obecných soudů, které se s námitkou stěžovatele, že žalobcem uplatněný nárok na odměnu za právní zastupování odporuje dobrým mravům, vypořádaly toliko strohým a značně zjednodušujícím konstatováním, že přiznání mimosmluvní odměny nelze poměřovat korektivem dobrých mravů, nebyl souladný s ustálenou judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, a za situace, kdy stěžovatel řádně uplatnil tuto dovolací námitku, bylo povinností Nejvyššího soudu se jí zabývat a řádně ji vypořádat, což se ovšem nestalo.

2. Ačkoliv se proto stěžovatel "stanoveným postupem", jak to vyžaduje čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny, domáhal svého tvrzeného práva, Nejvyšší soud v nyní posuzované věci nerozhodl "zákonem stanoveným způsobem" podle čl. 90 Ústavy. Tím bylo porušeno právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1190/22, ze dne 10. 1. 2023

27.01.2023 00:02

ÚS: Postřelení při pokusu o přechod tehdejší státní hranice

1. Svoboda pohybu (pobytu) patří do skupiny přirozených práv člověka, do níž by mělo být veřejnou mocí zasahováno jen v nejnutnějších případech. Zmíněná svoboda je totiž jedním z předpokladů svobody jednání člověka, jakožto tvůrčí, myslící bytosti; prostřednictvím svobody pohybu (pobytu) je realizována řada dalších práv a svobod člověku vlastních.

2. Ke skutečně reálnému a úspěšnému uplatnění odškodnění (zde: za postřelení a omezení osobní svobody v důsledku pokusu o překročení státní hranice do NSR v červenci roku 1989) byla nutná nejen existence pozitivního práva zakotvujícího hmotněprávní i procesněprávní nástroje, jak se takového nároku domoci, ale byla k tomu nutná též reálná změna společenské konstelace. Uplatnění nároku vázaného na poškození zdraví totiž bylo dříve deformováno celkovým pohledem na jednotlivce, neboť zájmy a potřeby jednotlivce byly hodnoceny toliko jako prostředek jiných cílů; teprve později docházelo k tomu, že veřejná moc začala jednotlivce a ochranu jeho zájmů vnímat jako smysl a důvod své existence (primát jednotlivce před státem). K uplatnění nároku souvisejícího s odškodněním bezpráví způsobeného totalitní mocí bylo proto kromě existence pozitivního práva nutno překonat též zažitou a všudypřítomnou představu o nedotknutelnosti státní moci.

3. Nelze stavět na srovnatelnou úroveň situaci, kdy na stěžovatele stříleli pohraničníci na straně jedné a zranili jej při realizaci jeho základního práva, a okolnosti vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání na straně druhé. Okolnosti, za kterých došlo k poškození zdraví stěžovatele, je nutno považovat za mimořádné a tomu by měla odpovídat i výše jeho odškodnění.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3025/22, ze dne 10. 1. 2023

27.01.2023 00:01

ÚS: Přípustnost vydání v extradičním řízení

Vojenskou invazi Ruské federace na území Ukrajiny bylo třeba od okamžiku jejího zahájení dne 24. 2. 2022 považovat za natolik zásadní událost, že neumožňovala soudu rozhodujícímu o přípustnosti vydání stěžovatele do Ruské federace jen několik dnů po zahájení invaze, aby závěr o neexistenci důvodů nepřípustnosti vydání podle § 91 odst. 1 písm. o) a p) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, založil na tom, že některé předvídatelné následky této vojenské invaze, ať už v rovině mezinárodních vztahů či ochrany základních práv a svobod, se ještě nestihly projevit. Rozhodnutí soudu, kterým byla vyslovena přípustnost vydání, nebo kterým byla zamítnuta stížnost proti takovémuto rozhodnutí, nemůže být dostatečnou zárukou, že vydání do cizího státu nebude mít za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod osoby, o jejíž vydání jde, bylo-li možné již při vydání tohoto rozhodnutí předpokládat, že okolnosti, z nichž soud vycházel, v době rozhodování ministra spravedlnosti o povolení vydání a při jeho následné realizaci nebudou aktuální.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1199/22, ze dne 14. 12. 2022

20.01.2023 00:05

ÚS: Rozhodování správních soudů o náhradě nákladů řízení

Soudy v soudním řízení správním zásadně disponují diskreční pravomocí při rozhodování o náhradě nákladů řízení a jsou povinny zkoumat, zda nejsou dány zvláštní okolnosti, ke kterým je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Bránil-li však někdo v takovém řízení úspěšně svá práva a nebyla-li orgánu veřejné správy uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení (soudní poplatek), jde o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť je de facto nucen platit náklady řízení tomu, kdo do jeho práv zasáhl.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1059/22, ze dne 3. 1. 2023

20.01.2023 00:04

ÚS: Porušení práva na zákonného soudce

Rozhodoval-li v trestní věci senát odvolacího soudu, jehož příslušnost k rozhodnutí nelze z rozvrhu práce tohoto soudu předvídatelně obvyklými výkladovými metodami dovodit, jde o porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2475/22, ze dne 3. 1. 2023

20.01.2023 00:03

ÚS: Povinnost odvolacího soudu zopakovat provedené důkazy

Odchýlí-li se odvolací soud od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě důkazů listinami, znaleckým posouzením, svědeckými výpověďmi a videozáznamem, aniž si prostřednictvím zopakování dokazování obstará rovnocenný informační podklad pro své odlišné skutkové závěry a aniž umožní stěžovatelce procesně relevantně reagovat na jednotlivé prováděné důkazy, poruší stěžovatelčino základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Nepoučí-li odvolací soud stěžovatelku, že hodlá vycházet z jiných skutkových zjištění, než mohla vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení předvídat, dopustí se porušení zákazu vydání překvapivého rozhodnutí, a tudíž i porušení základních práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3477/21, ze dne 14. 12. 2022

20.01.2023 00:02

ÚS: Posouzení diskriminace z důvodu zdravotního postižení

V případě diskriminace z důvodu zdravotního postižení jsou obecné soudy po přenesení důkazního břemene na žalovanou podle § 133a občanského soudního řádu povinny náležitě a pečlivě zvážit a hodnotit jednotlivé skutečnosti ve své úplnosti a logické návaznosti a v návaznosti na to učinit právní závěry, zda se stěžovatelkou, jakožto žalobkyní, bylo zacházeno ve srovnání s jinými zaměstnanci rovným způsobem (přímá diskriminace), zda existoval legitimní důvod k nerovnému zacházení (nepřímá diskriminace) a zda žalovaná učinila přiměřená opatření umožňující přístup k zaměstnání ve smyslu § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona za účelem odstranění nevýhody stěžovatelky spočívající ve zrakovém postižení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 366/21, ze dne 20. 12. 2022

20.01.2023 00:01

ÚS: K povinnosti řádně odůvodnit odmítnutí dovolání

Je-li smyslem dovolacího řízení sjednocovat judikaturu obecných soudů, resp. rozhodovat právní otázky dosud neřešené (řešené rozdílně, anebo je namístě provést judikatorní odklon), a je proto plně opodstatněné, aby Nejvyšší soud nemusel stále opakovat již vyslovené právní názory (jeho rozhodnutí by měla být zásadně prospektivní a nikoliv retrospektivní), musí odůvodnit, proč v konkrétním případě toto meritorní rozhodování není zapotřebí – byť i jen prostým odkazem na svoje předchozí rozhodnutí. Pokud tak neučiní, poruší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2469/22, ze dne 3. 1. 2023

20.01.2023 00:00

ÚS: Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

Pokud Ústavní soud stížnostnímu soudu nálezem uložil, aby o stížnosti týkající se žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele znovu rozhodl a posoudil, zda stěžovatel splňuje předpoklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění, již není významné, že stěžovatel byl v mezidobí přemístěn k výkonu trestu do jiné věznice, jelikož stále jde o žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu, který vykonával v původní věznici. Pro určení příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti, které jsou dány při zahájení řízení.

Tím, že stížnostní soud usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění zrušil, aniž by jej přezkoumal a rozhodl tak v mezích procesní úpravy při vázanosti právním názorem Ústavního soudu, (opětovně) porušil ústavně zaručené právo stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2152/22, ze dne 20. 12. 2022

13.01.2023 00:04

ÚS: Poplatek za pobyt v protialkoholní záchytné stanici

Jakkoli je cílem činnosti protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice primárně dohled nad bezpečnou detoxikací osoby, jde-li o vyšetření lékařem a o nezbytné služby s ním spojené, jedná se o úkony zdravotní služby, na jejichž bezplatné poskytnutí mají občané na základě veřejného zdravotního pojištění právo podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod, za podmínek, které stanoví zákon.

Napadené ustanovení § 89e písm. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je třeba vykládat tak, že „náklady na poskytnutou záchytnou službu“, které hradí její příjemce, jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické, dopravní ad.), a je nutno je oddělit od nákladů spojených se zdravotní péčí poskytnutou záchytnou stanicí (vstupní lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky ad.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Takto pojatý rozsah povinnosti příjemce záchytné služby hradit poskytovateli její náklady není v rozporu s čl. 31 větou druhou Listiny základních práv a svobod, neboť nepokrývá poskytování zdravotní služby ve smyslu § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Přestože záchytná služba nemá za cíl zajišťovat osobám zlepšení nebo zachování jejich zdravotního stavu a poskytuje pouze „nezbytnou péči směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací“ (§ 89a odst. 3), podléhá její složka, spjatá s lékařským vyšetřením, režimu bezplatného poskytování zdravotní péče podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod. Kritériem rozhodným pro úhradu těchto nákladů je pouze přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to v takové míře, která ve svém důsledku vede k tomu, že dotčená osoba nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, a musí jí být poskytnuta záchytná služba.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/21, ze dne 13. 12. 2022

13.01.2023 00:03

ÚS: Nepřípustné soudcovské dotváření práva

Jde o nepřípustnou formu soudcovského dotváření práva a tím o porušení principu autonomie vůle podle čl. 2 odst. 4 v návaznosti na čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nerespektuje-li obecný soud shodné tvrzení smluvních stran o zamýšleném obsahu ujednání (který neodporuje zákonu, dobrým mravům atp.) a zaujme-li výklad vlastní, který vede ke smluvními stranami nezamýšleným důsledkům.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 550/22, ze dne 29. 11. 2022

13.01.2023 00:02

ÚS: Náhrada škody v případě dohody o vině a trestu

1. Podstatou právního institutu dohody o vině a trestu je dohodnutý kompromis mezi obviněným a státním zástupcem, obsahem kterého je doznání obviněného, že spáchal skutek, který je mu dáván za vinu, výměnou za dohodnutý mírnější trest. Obsahem této dohody je i rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Soudu je v řízení o schvalování dohody o vině a trestu přenechána role určité „pojistky“, že sjednaná dohoda je v souladu se zákonem, je správná a vyjadřuje pravou a skutečnou vůli obviněného, který ji sjednal s plnou znalostí všech důsledků s ní spojených.

2. Není-li však skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, resp. není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody dán podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení, odkáže soud poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem (§ 229 tr. řádu).

3. Souhlasí-li obviněný s popisem skutku, avšak rozsah a způsob náhrady škody nebyl součástí předložené dohody a rovněž vrchní státní zástupkyně (s ohledem na výhrady ke způsobu stanovení škody jak stěžovatele, tak i všech poškozených) uznala a označila vznesené nároky na náhradu škody za sporné, nelze mít za to, že byl skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy tak, jak předpokládá § 314r odst. 4 věta druhá za středníkem tr. řádu pro postup dle § 228 tr. řádu.

4. Je-li soud připraven v řízení o schválení dohody o vině a trestu rozhodnout i o náhradě škody, nemůže tak učinit, aniž by i o této skutečnosti (jako o jednom z důsledků schválení dohody) obviněného poučil a dal mu možnost se k tomuto vyjádřit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1420/22, ze dne 6. 12. 2022

13.01.2023 00:01

ÚS: Zesílené důvody pro trvání omezení osobní svobody

Při opětovném rozhodování o vazbě již nepostačuje samotná existence podezření ze spáchání stíhaného skutku, ale zapotřebí jsou ještě další dostatečné a relevantní důvody uvedené obecnými soudy pro pokračování v omezení osobní svobody, jež musí být seznatelné z odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž musí být patrná zvláštní péče, kterou těmto případům věnují. Přitom soudy musí rovněž vždy zvažovat a pečlivě odůvodnit, proč účelu vazby nelze dosáhnout i některým méně invazivním prostředkem či více takovými prostředky (např. při využití náhrady vazby písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka).

Není-li rozhodnutí soudu o ponechání stěžovatele ve vazbě v požadovaném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněno, a to i ve vztahu k tzv. doktríně zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody, jde o porušení stěžovatelova práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ale rovněž i jeho práva na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2987/22, ze dne 8. 12. 2022

30.12.2022 00:06

NSS: Dohoda o splatnosti mzdy za práci přesčas

Zaměstnavatel, který se zaměstnancem dohodne splatnost mzdy za práci přesčas později, než stanoví § 141 odst. 1 zákoníku práce, za měsíc, v němž má zaměstnanec čerpat náhradní volno za práci přesčas, se nedopouští přestupku dle § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, neboť zákoník práce takovou odchylnou dohodu o splatnosti mzdy za práci přesčas nezakazuje.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2022, čj. 6 Ads 138/2022-37)

30.12.2022 00:05

NSS: Nepravdivé obvinění jiného z přestupku

U přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, spočívajícího v nepravdivém obvinění jiného z přestupku se při posuzování viny nestačí zabývat pouze otázkou, zda osoba, kterou pachatel obvinil, skutečně spáchala přestupek, případně zda za něj byla odsouzena. Je nutné zároveň prokázat, že si pachatel byl vědom, že jinou osobu obviňuje nepravdivě.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2022, čj. 6 As 101/2022-32)

30.12.2022 00:04

NSS: Nezahájení řízení o odstranění stavby

I. Obec se proti nezahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, může bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. i z toho důvodu, že se na území obce nachází stavba, která je v rozporu s územním plánem obce.

II. Proti nezahájení řízení o zákazu užívání stavby podle § 134 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, lze také podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s.

III. Ne každé technické či provozní zařízení, které je instalováno do uzavřeného prostoru, je stavbou podle § 2 odst. 3, resp. stavební úpravou podle § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. To, zda je technické zařízení uvnitř již existující stavby stavební úpravou, závisí na okolnostech konkrétní věci.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2022, čj. 10 As 34/2022-110)