// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

22.09.2023 00:03

ÚS: Řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby

K porušení základních práv stěžovatele, ev. jeho dítěte, chráněných čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte nedojde postupem obecného soudu, který po provedeném dokazování zaměřeném na zjištění tzv. nejlepšího dítěte zájmu řádně odůvodní výjimečnou odchylku od pravidla zakotveného v § 953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2884/22, ze dne 29. 8. 2023

22.09.2023 00:02

ÚS: Odepření práva otce na přístup k soudu

Obecné soudy nemohou bez dalšího zastavit řízení pro nedostatek podmínek řízení za situace, kdy není mezinárodní příslušnost cizího státu postavena najisto a naopak existuje plausibilní tvrzení o nicotnosti soudního rozhodnutí smluvního státu dvoustranné úmluvy o mezinárodní příslušnosti, jejíž je Česká republika smluvní stranou.

I kdyby existovalo podezření, že se účastníci řízení dopouštěli obecně nežádoucího „forum shoppingu“, tedy účelové volbě příslušného soudu dle vlastních preferencí a účelové procesní taktiky, nezbavuje to obecný soud povinnosti postavit otázku pravomoci českých soudů najisto. K naplnění požadavků čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje právo na přístup k soudu, obecné soudy musejí vyvinout patřičnou procesní aktivitu, která může vyžadovat i dokazování.

Uvedené platí tím spíše v situaci, kdy se řízení ve věci samé týká nezletilého dítěte a jeho nezvratným důsledkem může být zcela zásadní změna v jeho soukromém a rodinném životě.

Za situace, kdy bylo v řízení argumentováno možností mezinárodního únosu či „jen“ vytržení dítěte z jeho rodinného prostředí, měla být dále dle Ústavního soudu spolehlivě zajištěna participační práva nezletilé, a to pokud možno ustanovením opatrovníka schopného a způsobilého se k pravomoci (příslušnosti) českých soudů spolehlivě a především kvalifikovaně vyjádřit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 859/23, ze dne 23. 8. 2023

22.09.2023 00:01

ÚS: Legitimní očekávání v konkurzním řízení

Analytická právní věta

Ke znakům právního státu neodmyslitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Povaha materiálního právního státu přitom obsahuje rovněž s ním spjatou maximu, podle níž, jestliže někdo jedná v oprávněné důvěře v nějaký zákon a v právo vůbec, nemá být v této své důvěře zklamán.

PRÁVNÍ VĚTY

Teleologická interpretace je metodou, která zjišťuje smysl konkrétního právního předpisu pomocí účelu, pro který byl přijat, aby jeho aplikací bylo možno dosáhnout účelu, který zákonodárce zjevně sledoval. Ratio legis insolvenčního řízení nespočívá v povinnosti minuciózně zkoumat právní čistotu veškerých úkonů, proběhlých třeba před mnoha lety, ale v co nejrychlejším a spravedlivém uspokojení věřitelů. Ke znakům právního státu neodmyslitelně patří hodnota právní jistoty a z ní vyplývající princip ochrany důvěry občanů v právo, které jsou v nejobecnější podobě obsaženy v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Povaha materiálního právního státu přitom obsahuje rovněž s ním spjatou maximu, podle níž, jestliže někdo jedná v oprávněné důvěře v nějaký zákon a v právo vůbec, nemá být v této své důvěře zklamán.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2323/22, ze dne 23. 8. 2023

15.09.2023 00:04

ÚS: Zjišťování názoru nezletilého

Pokud se soud v rozporu s nejlepším zájmem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) sám nezabývá zjišťováním jeho názoru (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) a náležitým způsobem neodůvodní, proč navzdory negativnímu postoji nezletilého vůči jednomu z rodičů přistoupil k zásadní změně dosavadního výchovného prostředí a přes dlouhodobou absenci jejich společného kontaktu svěřil dítě do péče tohoto rodiče, neoprávněně zasáhne do práv garantovaných čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1609/23, ze dne 29. 8. 2023

15.09.2023 00:03

ÚS: Předpoklady přípustnosti dovolání

Plynou-li předpoklady přípustnosti dovolání dostatečně z právní argumentace obsažené v dovolání, nelze takové dovolání odmítnout jako vadné jen pro absenci výslovného odkazu na jeden z předpokladů přípustnosti. Dovolání je nutné posuzovat podle jeho obsahu. Předestře-li tedy dovolatel právní otázku a uvede konkrétní judikaturu, s níž je řešení odvolacího soudu v rozporu, splní tím požadavek na vymezení toho, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání. Nemusí jít přitom pouze o judikaturu dovolacího soudu, ale také o judikaturu Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva či Soudního dvora Evropské unie. Opačný postup je v rozporu s právem na přístup k soudu, které tvoří součást práva domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Založí-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání na tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného či procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, nelze takové dovolání odmítnout jen proto, že dovolání explicitně nevymezuje odchýlení se od rozhodovací praxe také dovolacího soudu. Akceptování opačného výkladu by vedlo k tomu, že by v rozporu s principem subsidiarity a hospodárnosti řízení musel takové odchýlení se od judikatury napravovat až Ústavní soud.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1585/23, ze dne 29. 8. 2023

15.09.2023 00:02

ÚS: Posuzování právní argumentace obsažené v dovolání

Dovolání je nutné posuzovat podle jeho obsahu. Plynou-li předpoklady přípustnosti dovolání dostatečně z právní argumentace obsažené v dovolání, nelze takové dovolání odmítnout jako vadné jen proto, že předpoklady přípustnosti nejsou v dovolání označeny přímo a explicitně. Vykládá-li dovolací soud požadavky kladené na náležitosti dovolání přísněji, než to plyne z ústavně konformního výkladu § 241a odst. 2 ve spojení s § 237 občanského soudního řádu, porušuje právo dovolatelů na přístup k soudu, které tvoří součást práva domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1564/23, ze dne 29. 8. 2023

15.09.2023 00:01

ÚS: Odmítnutí dovolání z důvodu nevymezení dovolacího důvodu

Obsahuje-li dovolání řádně vymezený dovolací důvod (§ 241a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu), je odmítnutí takového dovolání pro vadu nevymezení dovolacího důvodu učiněné předsedou senátu nebo pověřeným členem senátu dovolacího soudu porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 451/23, ze dne 29. 8. 2023

08.09.2023 00:02

ÚS: Odvolání proti usnesení exekučního soudu o námitkách

Výklad § 88 odst. 4 exekučního řádu, který zakládá přípustnost odvolání směřujícího proti usnesení exekučního soudu o námitkách tehdy, nedochází-li k věcnému přezkumu těchto námitek, ale k jejich odmítnutí z procesních důvodů, je jednou z relevantních možností interpretace § 88 odst. 4 exekučního řádu, nikoli výkladovým excesem.

Zvolil-li soud z několika výkladových možností ustanovení § 88 odst. 4 exekučního řádu výklad, který právo na přístup k soudu vylučuje, namísto existující možnosti jeho připuštění, porušil tím právo účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 785/23, ze dne 9. 8. 2023

01.09.2023 00:02

ÚS: Faktory svědčící pro (ne)svěření dítěte do střídavé péče

1. Stabilita výchovného prostředí dítěte nemůže být sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče. V opačném případě by se totiž fakticky konzervoval status quo daný prvním rozhodnutím ve věci, neboť odmítáním změny výchovného prostředí (a tedy prodloužením stavu po prvním rozhodnutí) se výchovné prostředí dále stabilizuje, resp. dítě si na ně stále více zvyká. Ve výsledku by pak ke změně nemuselo dojít nikdy. Pokud by tedy soudy po uplynutí rodičovské dovolené, potažmo nástupu dítěte do mateřské školky, nezvážily změnu dosavadního modelu péče, či by dokonce tuto změnu odmítly s pouhým odkazem na nutnost stability výchovného prostředí, fakticky by variantu střídavé péče neoprávněně vyloučily.

2. Pracovní vytížení rodiče může být zvažováno jako faktor při rozhodování o péči. Navštěvuje-li však již nezletilý předškolní či školní zařízení, pracovní vytíženost může tvořit překážku střídavé péče toliko v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích (typicky voják na zahraniční misi, řidič kamiónu s dlouhodobými cestami do zahraničí atd.). Opak by totiž znamenal v podstatě diskriminaci na základě zaměstnání. Rodič by byl vedle toho postaven před tíživé dilema – buď si pracovní pozici ponechat a střídavé péče se vzdát, nebo své náročné zaměstnání změnit na takové, které by soudu připadalo jako méně zatěžující. To by ale v praxi mohlo současně vést ke snížení platu (při podnikání zisku) a následně tedy i požadavku na snížení výživného, což by mohlo iniciovat další konflikt s druhým rodičem ohledně potenciality výdělku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1417/23, ze dne 7. 8. 2023

01.09.2023 00:01

ÚS: Započítání omezení osobní svobody do trestu

Nezabýval-li se soud podle § 92 odst. 4 trestního zákoníku tím, jak „obdobně“ započíst dobu, po níž byl odsouzený omezen na osobní svobodě podle § 73 odst. 3 trestního řádu, postupoval v rozporu s kogentní zákonnou úpravou a čl. 39 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1462/22, ze dne 15. 8. 2023

25.08.2023 00:04

ÚS: Účinky oznámení usnesení o zastavení trestního stíhání

Analytická právní věta

Požadavek soudu, aby žádost o pokračování v zastaveném trestním stíhání byla podána již v době, kdy obviněnému nebyly známy podrobné důvody, pro něž bylo v odvolacím řízení trestní stíhání zastaveno a které zjistil teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí, je nutno kvalifikovat jako porušení práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Právní účinky oznámení usnesení o zastavení trestního stíhání ve smyslu § 137 tr. řádu ve spojení s § 172 téhož zákona nastávají až doručením opisu tohoto usnesení osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět, nikoliv už vyhlášením v přítomnosti toho, komu je třeba usnesení oznámit. Požádal-li obviněný – ve snaze docílit vydání zprošťujícího rozsudku – o pokračování svého trestního stíhání v 3-denní lhůtě od doručení usnesení o zastavení řízení, učinil tak včas a soud má na základě této skutečnosti rozhodnout, že se v trestním stíhání pokračuje.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 7 Tz 112/2011 a podpůrně i citované nálezové judikatury Ústavního soudu představuje požadavek soudu, aby žádost o pokračování v zastaveném trestním stíhání byla podána již v době, kdy stěžovateli nebyly známy podrobné důvody, pro něž bylo v odvolacím řízení – na rozdíl od soudu prvního stupně – trestní stíhání zastaveno, a které zjistil teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí, je nutno kvalifikovat jako porušení práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Soudy nejsou při interpretaci podústavního práva nijak vyvázány z imperativu plynoucího z čl. 4 Ústavy, když ochrana ústavnosti v demokratickém právním státě nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice, přičemž v možnostech ústavního soudnictví je korigovat ty nejextrémnější excesy. O takovou situaci jde i v posuzované věci, kdy interpretace relevantních ustanovení podústavního práva provedená v napadeném rozhodnutí se ocitá v extrémním nesouladu se soudní praxí i judikaturou Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 76/23, ze dne 25. 7. 2023

25.08.2023 00:02

ÚS: Právo na život ve světle pokynu neoživovat pacienta

Byť mají stát a zdravotníci ve smyslu čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 31 Listiny základních práv a svobod povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, lékařský zákrok vůči svéprávné a vnímající osobě schopné o svém osudu rozhodovat lze ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně zásadně učinit pouze s jejím svobodným a informovaným souhlasem, a to i v případě, povede-li odmítnutí zákroku k její smrti.

V souladu s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně platí, že není-li pacient v době potřeby resuscitace ve stavu, v němž může vyjádřit svůj informovaný (ne)souhlas, je třeba brát zřetel na jeho dříve vyslovený pokyn „Do Not Resuscitate“, který učinil prostřednictvím institutu dříve vysloveného přání.

Z práva na život a ochranu zdraví ve smyslu čl. 6 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nevyplývá bezpodmínečná povinnost provést kardiopulmonální resuscitaci bez ohledu na stav konkrétního pacienta, byť by mohla o několik okamžiků oddálit okamžik fyzické smrti.

Přestože lékaři obecně nemají bezpodmínečnou povinnost provést kardiopulmonální resuscitaci, kterou považují za medicínsky neindikovanou, jednostranné vydání pokynu „Do Not Resuscitate“ ze strany lékařů bez informování či jakéhokoliv zapojení pacienta (či za určitých okolností jeho blízkých) do rozhodovacího procesu, může být v rozporu s jeho (případně jejich) participačním právem. S ohledem na konkrétní okolnosti tedy jednostranný pokyn „Do Not Resuscitate“ zásadně bude v rozporu s příslušnými odbornými standardy i právem pacienta (případně jeho blízkých) na nedotknutelnost osoby a respektování rodinného a soukromého života podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1594/22, ze dne 31. 7. 2023

25.08.2023 00:01

ÚS: Náhrada nákladů na výživu za osobu ve vegetativním stavu

Analytická právní věta

Princip plného odškodnění odráží povinnost aplikovat a interpretovat rozhodné právní normy způsobem, jenž realizuje náhradu újmy na zdraví, včetně jejích následků, s využitím všech dostupných právních prostředků a efektivně v místě i čase. V případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce, která zákonnými ustanoveními prozařují a jež mají soudy podle čl. 4 Ústavy České republiky chránit.

PRÁVNÍ VĚTY

Princip plného odškodnění ovšem nevyjadřuje nárok poškozeného či jeho sukcesora na absolutní výši náhrady, ať již poskytnuté mimosoudně nebo soudem přiznané. Odráží povinnost aplikovat a interpretovat rozhodné právní normy způsobem, jenž realizuje náhradu újmy na zdraví, včetně jejích následků, s využitím všech dostupných právních prostředků a efektivně v místě i čase.

Předmětem rozhodování obecných soudů byl nárok pozůstalé dcery na náhradu za výživné již (a po omezení žaloby jen) po dobu, kdy její matka, smrtelně zraněna následkem dopravní nehody, byla udržována při fyzické existenci ve vegetativním stavu. Poškozená tedy nebyla naprosto schopna úkonů či právních jednání, která by byť jen naznačovala skutečnou způsobilost k výkonu práv a plnění povinností rodiče ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

S obecnými soudy lze souhlasit potud, že nyní vzniklý právní stav není zákonem výslovně řešen. Ovšem právě v případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce, která zákonnými ustanoveními prozařují a jež mají soudy podle čl. 4 Ústavy chránit.

Nestalo-li se tak, pak nebyla stěžovatelce řádně poskytnuta soudní ochrana podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Hmotněprávním důsledkem vzniklého stavu je závěr o porušení základního práva stěžovatelky na respektování jejího soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 39/22, ze dne 25. 7. 2023

24.08.2023 00:06

NSS: Účastník dopravní nehody

V situaci, kdy se dopravní nehody účastní nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, je zpravidla účastníkem dopravní nehody ve smyslu § 47 odst. 3 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, i osoba vykonávající bezprostřední dohled nad tímto dítětem (§ 881 občanského zákoníku). V této souvislosti není významné, zda dohlížející osoba fyzicky ovládala a řídila pohyb nezletilého (držela jej za ruku).

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2023, čj. 8 As 14/2021-35)

24.08.2023 00:05

NSS: Dohoda o výkonu pěstounské péče

I. Nárok obecního úřadu obce s rozšířenou působností na státní příspěvek na výkon pěstounské péče (§ 47d zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) je vázán na trvání dohody o výkonu pěstounské péče (§ 47b téhož zákona).

II. Dohodu o výkonu pěstounské péče (§ 47b zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí) lze uzavřít pouze s osobou pečující (§ 4a citovaného zákona ve znění účinném do 31. 12. 2021).

III. Pro vznik a trvání postavení osoby pečující ve smyslu § 4a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je nutné rozhodnutí příslušného orgánu (soudu) o svěření dítěte do péče a zároveň to, aby dotyčná osoba o dítě skutečně pečovala.

IV. Pozbyl-li rodič rodičovskou odpovědnost jako důsledek omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a soud za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodiči navrátil svéprávnost, aniž zároveň rozhodl o rodičovské odpovědnosti, obnovuje se právní mocí takového rozhodnutí rodiči i rodičovská odpovědnost.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2023, čj. 6 Ads 257/2022-26)

24.08.2023 00:04

MS: Souběh nároku na odbytné a odchodné

Souběh nároku na odbytné podle § 72 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, a nároku na odchodné podle § 115 odst. 1 téhož zákona je možný, neboť jde o dva samostatné, jiný účel naplňující nároky, jejichž kumulaci zákonodárce v citovaném zákoně nevyloučil.

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, čj. 15 Ad 7/2020-34)

24.08.2023 00:03

NSS: Přerušení běhu promlčecí doby u přestupku

Účinky spočívající v přerušení běhu promlčecí (prekluzivní) doby má rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], nehledě na to, že bylo později zrušeno v odvolacím řízení pro nezákonnost. To by neplatilo pouze za situace, že by šlo o rozhodnutí nicotné či rozhodnutí ryze formální, učiněné jen ve snaze zabránit možnému promlčení přestupku bez skutečné ambice aktivně vést řízení proti obviněnému z přestupku.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2023, čj. 8 As 295/2021-35)

24.08.2023 00:02

NSS: Předpis místního poplatku bez formálního vyměření

Předpis místního poplatku bez jeho formálního vyměření je možný pouze v případě úhrady místního poplatku ve lhůtě splatnosti a ve správné výši poplatníkem, který splnil ohlašovací povinnost (§ 11 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a contrario). V jiných případech (tedy i pokud je místní poplatek uhrazen ve správné výši, avšak po lhůtě splatnosti) musí správce poplatek stanovit rozhodnutím (platebním výměrem či hromadným předpisným seznamem). Pokud tak správce ve lhůtě pro stanovení poplatku dle § 148 daňového řádu neučiní, stává se platba poukázaná poplatníkem přeplatkem, s nímž musí být naloženo dle § 154 a 155 daňového řádu.

(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2023, čj. 5 Afs 261/2018-69)

24.08.2023 00:01

NSS: Vědomá účast na daňovém podvodu

K prokázání vědomé účasti na podvodu na DPH postačí, zjistí-li správce daně řadu nepřímých indicií, které ve svém souhrnu prokazují, že se daňový subjekt podvodu na DPH účastnil a že o tom musel vědět. Správce daně však nemusí prokázat, že daňový subjekt věděl o tom, u kterého článku řetězce byla identifikována chybějící daň a v jakých detailech podvodný mechanismus spočíval (§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2023, čj. 8 Afs 201/2021-74)

18.08.2023 00:06

ÚS: Moderace odměny soudního exekutora

Exekuční soud sníží odměnu soudního exekutora podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, a to za podmínek vymezených závaznou judikaturou Ústavního soudu. Vedle případů předpokládaných tímto ustanovením může exekuční soud snížit sazbu odměny soudního exekutora pouze v případech hodných zvláštního zřetele. Své rozhodnutí přitom musí odůvodnit konkrétními výjimečnými okolnostmi projednávané věci. V ostatních případech exekuční soud není oprávněn na základě vlastního uvážení snížit sazbu odměny soudního exekutora. Pokud tak učiní, poruší tím ústavně zaručené právo soudního exekutora na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2029/22, ze dne 26. 6. 2023