// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
20.07.2021 00:01
Presumpce zvýšeného významu předmětu řízení u pracovněprávního sporu
I. Není důvodné v případě řízení, u nichž je ustálenou judikaturou presumován zvýšený význam předmětu řízení ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, při posuzování přiměřenosti délky řízení rozlišovat, který z účastníků řízení nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení tvrdí.
Při posuzování kritéria významu předmětu řízení je však třeba přihlížet k tomu, který z účastníků řízení se odčinění nemajetkové újmy domáhá. Nikoliv již při posuzování délky řízení, ale až tehdy, pokud soud shledá, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, a tudíž že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž se dále zabývá otázkou přiměřeného zadostiučinění. Při tomto posouzení již je významná újma toho kterého účastníka, a tudíž i individuální význam předmětu řízení právě pro tohoto účastníka.
II. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4256/2009 uzavřel, že pracovněprávním sporům je třeba věnovat zvláštní pozornost, neboť mají pro jeho účastníky z povahy věci zvýšený význam. Předmětem soudního řízení o neplatnost ukončení pracovního poměru je určit platnost daného právního úkonu, přičemž rozhodnutí v této otázce staví na jisto, zda pracovní poměr nadále trvá (trval) a zda zaměstnanci vznikl nárok na náhradu mzdy. Význam předmětu řízení pro poškozeného je dán zejména tím, že přetrvávající spor může zaměstnanci způsobit problémy při hledání nového zaměstnání a v druhé řadě také tím, že od jeho výsledku je odvislý nárok na náhradu mzdy. Pracovněprávní spor tak svojí povahou předurčuje věc k neodkladnému a co nejvčasnějšímu projednání.
Z vyčtených důvodů, pro které je třeba pracovněprávním sporům věnovat zvýšenou pozornost, je patrné, že jde o důvody, které jsou významné právě pro zaměstnance. Naopak důvody, které zde uvádí zaměstnavatel (nejistota zaměstnavatele ohledně povinnosti nahradit zaměstnanci mzdu, ohledně počtu potřebných zaměstnanců, ohledně rozvrhu práce), nejsou důvody, které by obecně byly významnější než u jiných majetkových sporů. ESLP v případě podnikajících osob spojuje zvýšený význam předmětu řízení s takovými řízeními, na jejichž výsledku závisí trvání podnikání (např. pro výši částky, která je předmětem tohoto řízení). Zánik podnikatelské aktivity však nelze obecně považovat za běžný důsledek případného neúspěchu zaměstnavatele v pracovněprávním sporu se svým zaměstnancem. Pokud by tomu tak mělo být, tíží důkazní břemeno ohledně zvýšeného významu předmětu daného řízení zaměstnavatele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, ze dne 29. 3. 2021
19.07.2021 00:01
Nezákonnost nařízené exekuce ve smyslu § 8 OdpŠk
V incidenčním sporu o pravost vykonatelné pohledávky insolvenční soud nepřezkoumává zákonnost pravomocného rozhodnutí, kterým byla pohledávka přiznána, a rozsudek vydaný v tomto sporu má význam (pouze) z hlediska jejího možného uspokojení z majetkové podstaty dlužníka v rámci insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu jej nelze považovat za rozhodnutí, jímž by mohla být konstatována nezákonnost exekučního titulu či dokonce usnesení o nařízení exekuce ve smyslu § 8 zák. č. 82/1998 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3512/2020, ze dne 14. 4. 2021
16.07.2021 00:04
ÚS: Nemajetková újma způsobená nezákonným trestním stíháním
Ústavněprávní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možné trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 417/21, ze dne 21. 6. 2021
02.07.2021 00:03
ÚS: Škoda způsobená nezrušeným nezákonným rozhodnutím
Skrze argumentaci zákonnou úpravou nelze popřít či omezit základní právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny tedy může vzniknout odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, přestože toto rozhodnutí nebylo formálně zrušeno nebo změněno, jestliže o restitučním nároku stěžovatelů bylo rozhodnuto negativně jen proto, že Státní pozemkový úřad ve zjevném rozporu se zákonem přiznal předmětné pozemky někomu jinému, přičemž toto pochybení i sám uznal. To platí za předpokladu, že stěžovatelé nezákonnost nezavinili a že po nich nelze, i s ohledem na specifický charakter restitučních věcí, rozumně požadovat, aby uplatnili jiné opravné prostředky, než jaké zvolili.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3516/20, ze dne 3. 6. 2021
28.06.2021 00:00
Výkon státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí
I. Opatření obsažené v protokolu o vykonání státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí podle § 81 a § 82 zákona o podmínkách provozu vozidel, kterým příslušný orgán na základě kontrolních zjištění určí jmenovitě určené osobě její práva a povinnosti, lze podřadit pod rozhodnutí takového orgánu ve smyslu § 8 OdpŠk.
Takové opatření je přezkoumatelné k podaným námitkám proti protokolu. Ze zákonné úpravy možnost zrušit opatření k žádosti, tedy jinak než v rámci rozhodnutí o podaných námitkách, neplyne, a proto nerozhodnutí o takové žádosti nemůže být nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk.
II. Ustanovení § 68 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel neposkytuje prostor pro správní uvážení. Znění zákona je jednoznačné a povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností odejmout oprávnění k provozování stanice měření emisí, jestliže ministerstvo v rámci výkonu státního odborného dozoru nařídilo zastavení provádění měření emisí, je stanovena bezvýhradně. Jestliže tedy z protokolu o vykonání státního odborného dozoru nad stanicí měření emisí vyplynulo uložení povinnosti okamžitého zastavení provádění měření emisí, měl obecní úřad toto oprávnění odejmout, aniž by přezkoumával postup pracovníků ministerstva při provádění kontroly, či rozhodnutí ministra o námitkách proti protokolu o takové kontrole.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4174/2019, ze dne 24. 2. 2021
22.06.2021 00:01
Souhlas s umístěním a provedením stavby, kolaudační souhlas
V poměrech zákona č. 82/1998 Sb. lze souhlas s umístěním a provedením stavby vydaný podle § 79 odst. 2 stavebního zákona a kolaudační souhlas vydaný podle § 122 odst. 1 stavebního zákona z hlediska jejich povahy subsumovat pod rozhodnutí, tj. případnou odpovědnost za škodu v důsledku vydání těchto souhlasů vzniklou (případně vzniklou předchozím postupem, který se do jejich obsahu bezprostředně promítl) je třeba zvažovat výlučně z hlediska odpovědnosti státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 611/2020, ze dne 11. 3. 2021
13.05.2021 00:01
Samostatná působnost při poskytování informací dle zák. č. 106/1999 Sb.
V případě územních samosprávných celků (obcí a krajů) je pro určení, kdo je povinným subjektem (a jeho nadřízeným orgánem) a v jaké působnosti jsou informace podle zákona č. 106/1999 Sb. poskytovány, respektive žádosti o informace vyřizovány, klíčové rozlišení, zda se informace týkají samostatné působnosti územního samosprávného celku, nebo působnosti přenesené (tj. výkonu státní správy v přenesené působnosti). Samostatné působnosti se týkají například informace o nakládání s majetkem obce, zřizování a rušení příspěvkových organizací a organizačních složek obce, poskytování dotací aj. Přenesené působnosti se týkají informace o přeneseném výkonu státní správy, například na úseku stavebního a územního rozhodování, živnostenském, ochrany životního prostředí atd. Ve vztahu k samostatné působnosti je přitom jediným (jedním) povinným subjektem územní samosprávný celek, nikoli jeho jednotlivé orgány.
Za situace, kdy zákon nestanoví výslovně, že by orgány samosprávy měly vykonávat přenesenou státní správu, rozhodují-li o odvolání proti rozhodnutí, kterým nebyly žadateli poskytnuty požadované informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., spadající věcně do výkonu působnosti samostatné, nelze než dovodit, že i přezkum je v takovém případě výkonem samostatné působnosti.
S odvolacím soudem lze proto v posuzované věci souhlasit v tom, že žalobcem požadované informace o odměnách, které obdrželi vedoucí pracovníci Úřadu městské části Praha 6, se týkaly samostatné působnosti Městské části pro Prahu 6. Jestliže rozhodování o poskytnutí informací o odměnách vedoucích pracovníků Úřadu městské části Praha 6 tímto orgánem spadá do samostatné působnosti, pak i odvolací přezkum Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy k odvolání žalobce rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 o neposkytnutí požadovaných informací spadajících do samostatné působnosti, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1646/2019, ze dne 27. 1. 2021
07.05.2021 00:05
ÚS: Projednání věci v přiměřené lhůtě ve správním řízení
I. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, které soudnímu řízení předcházelo.
II. Při porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jednotlivcům svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, a to včetně správního řízení předcházejícího soudnímu řízení. Z ústavněprávního hlediska je třeba považovat za jeden celek řízení od okamžiku zahájení rozhodování ve věci základního práva až do okamžiku konečného rozhodnutí ve věci; teprve v takovém okamžiku je totiž věc „projednána“ ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3299/20, ze dne 6. 4. 2021
07.05.2021 00:04
ÚS: Snížení zadostiučinění za průtahy v řízení
I. V řízení o zadostiučinění za průtahy v řízení nemohou úvahy o lehkovážnosti jednání obětí podvodu vést k jejich nepřijatelné sekundární viktimizaci; ponížit výši zadostiučinění pro chování poškozeného může soud pouze tehdy, mělo-li prokazatelný vliv na délku trestního řízení.
II. Obecné soudy v řízení o odškodnění musí dbát na to, aby rozhodnutím o nákladech řízení neprohlubovaly újmu způsobenou porušením práva na přiměřenou délku soudního řízení. O to větší je tato potřeba u obětí trestné činnosti v procesním postavení poškozených, neboť tak vzniká vedle újmy způsobené jim pachatelem trestné činnosti ještě sekundární újma v podobě porušení jejich ústavních procesních práv podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2234/20, ze dne 30. 3. 2021
28.04.2021 00:01
Zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby podle zák. č. 412/2005 Sb.
Vojenské zpravodajství ze zákona požívá postavení státního orgánu. Účelem jeho zřízení (a existence) je nepochybně ochrana (obrana) bezpečnosti státu. Zpravodajské služby v rámci své působnosti předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti. Poskytuje-li tedy Vojenské zpravodajství informace Národnímu bezpečnostnímu úřadu v souvislosti s řízením podle ustanovení § 89 a následující zákona č. 412/2005 Sb., k čemuž má zákonné zmocnění v ustanovení § 140 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona, činí tak v rámci své působnosti, tedy vystupuje jako státní orgán při výkonu veřejné moci a případné pochybení při této činnosti se může projevit jen a pouze v rámci odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.; jinak řečeno, pakliže zde Vojenské zpravodajství poskytlo informace Národnímu bezpečnostnímu úřadu v souvislosti s řízením o odebrání žalobcova osvědčení pro stupeň utajení „tajné“, není to možno považovat za činnost, kterou by stát vykonával ve vztahu k žalobci (zaměstnanci ČR – Ministerstva obrany) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, a za niž by odpovídal podle obecné (pracovněprávní) úpravy deliktního práva.
Naprosto totožná situace je i v případě rozhodování Národního bezpečnostního úřadu o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby podle zákona č. 412/2005 Sb.; Národní bezpečnostní úřad vykonává státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, je ústředním správním úřadem, pokud zákon nestanoví jinak, a mimo jiné rozhoduje o žádosti fyzické osoby, žádosti podnikatele a žádosti o doklad a o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele a dokladu, s výjimkou případů stanovených zákonem, a vydává osvědčení fyzické osoby podle § 56a. Rozhodnutí ve věci patřící do pravomoci Národního bezpečnostního úřadu je tak typickým rozhodnutím orgánu veřejné moci, podléhající přezkumu jak v rámci vnitřního řízení (rozhodnutí o rozkladu), tak i přezkumu soudnímu. Rozhodnutím, vydaným v rámci své pravomoci a působnosti, tak Národní bezpečnostní úřad rozhodně nevykonává práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ve vztahu k žalobci, a stát tak nemůže za případnou škodu, vzniklou v důsledku nezákonnosti tohoto rozhodnutí, odpovídat podle obecné úpravy deliktního práva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1632/2020, ze dne 29. 1. 2021
07.04.2021 00:01
Postup ředitele školy při stanovení rozsahu a obsahu komisionální zkoušky
Při veškeré činnosti ředitele školy se nejedná vždy o výkon státní správy, nýbrž jen tam, kde byl zákonem nebo na základě zákona tento výkon státní správy řediteli školy svěřen.
Postup ředitele školy při stanovení rozsahu a obsahu komisionální zkoušky podle § 69 odst. 9 ŠkZ a podle § 6 odst. 4 ŠkV není výkonem státní správy ve smyslu § 3 písm. b) OdpŠk a tudíž nemůže ani v případě nesprávnosti založit odpovědnost státu za nesprávný úřední postup podle § 13 OdpŠk.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 125/2020, ze dne 30. 12. 2020
26.03.2021 00:05
ÚS: Posouzení odpovědnosti státu za délku řízení před ESLP
Česká republika neodpovídá za délku řízení před Evropským soudem pro lidská práva, neboť jde o orgán na státu nezávislé mezinárodní organizace, nad jehož činností nemá stát kontrolu. Není proto porušením čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nezahrne-li obecný soud do posuzované délky řízení (z hlediska její přiměřenosti) dobu, po kterou běželo řízení před Evropským soudem pro lidská práva.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1154/20, ze dne 23. 2. 2021
10.03.2021 00:01
Posuzování spáchání přestupku v kompenzačním řízení dle OdpŠk
I v případě stanovení adekvátní formy (či výše) přiměřeného zadostiučinění za vykonaný trest uložený rozhodnutím o přestupku, které bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, bylo-li posléze přestupkové řízení zastaveno, lze ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk k obraně žalovaného státu zohlednit skutečnost, bude-li prokázána, že se poškozený (obviněný z přestupku) dopustil jednání, za něž důvodně mohl očekávat uložení trestu, který byl na něm posléze, byť na podkladě nezákonného rozhodnutí, vykonán.
Na druhou stranu však nelze pominout, že předpokladem výkonu trestu za protiprávní jednání není protiprávní jednání samo o sobě, ale i vydání rozhodnutí o vině a trestu v přestupkovém řízení vedeném v souladu se zákonnými procesními pravidly. Je přitom zřejmé, že v případě pozdějšího pravomocného zrušení rozhodnutí o přestupku pro nezákonnost tento požadavek naplněn být nemůže. Protiprávní jednání poškozeného samo o sobě tak nemůže vyloučit vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu uloženého nezákonným rozhodnutím.
Současně je nutno si uvědomit, že na rozdíl od trestního řízení, které vyústilo v rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby, obsahující závěr o skutkovém stavu, z nějž mnohdy (alespoň podpůrně) může vyjít i soud v kompenzačním řízení, v případě zastavení přestupkového řízení z důvodu prekluze zde žádné takové rozhodnutí není. Soud v kompenzačním řízení by tak sám měl mít na mysli pravidla přestupkového řízení při posuzování otázky, zda se poškozený jednání vykazujícího zákonné znaky přestupku dopustil (příp. při posuzování existence dalších skutečností, které podle obsahu nezákonného rozhodnutí o přestupku vedly správní orgán k závěru o vině a trestu), neboť je-li jejich dodržování právem obviněného v přestupkovém řízení, mohla by být újma způsobená nezákonným rozhodnutím (zvláště spočívá-li nezákonnost rozhodnutí právě v porušení těchto procesních pravidel), stěží kompenzována, dospěl-li by posléze soud v kompenzačním řízení k totožnému skutkovému závěru jako správní orgán tímtéž (nezákonným) postupem. Nelze tak učinit skutkový závěr o protiprávním jednání poškozeného (příp. jiných relevantních okolnostech), marginalizující nemajetkovou újmu způsobenou vykonaným trestem, na základě důkazních prostředků či procesních postupů, o nichž je zřejmé, že by v přestupkovém řízení jako podklad závěru o vině a trestu nemohly obstát.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3644/2019, ze dne 26. 11. 2020
19.02.2021 00:01
ÚS: Souvislost mezi trestním stíhání a odstoupením z funkce
Pokud stěžovatel naznal, že je v souladu s politickou kulturou, aby v případě zahájení jeho trestního stíhání rezignoval na výkon veřejné funkce, lze mu to jen stěží přičítat k tíži. Nejedná se o "pouhé" politické gesto. S ohledem na důvěru občanů v systém zastupitelské demokracie jde o gesto natolik zásadní, že by jej právo, co by jeden z normativních systémů, nemělo přehlížet. Pokud stěžovatel jednal v souladu se zásadami politické kultury, „neměl by být na svém jednání škodný“, resp. neměl by se nacházet v horším postavení, než kdyby se těchto pravidel nedržel. Viděno z jiného úhlu pohledu, tímto přístupem by byl politikům poskytnut silný argument, proč mají (musí) ve své funkci setrvat i přesto, že je proti nim zahájeno trestní stíhání. Takový přístup k věci však považuje Ústavní soud, z pohledu zachování důvěry v základní demokratické hodnoty, za nežádoucí.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4293/18, ze dne 14. 1. 2021
05.02.2021 00:05
ÚS: Náhrada nákladů obhajoby v řízení o správních deliktech
Rozhodnutí, jímž bylo ve své podstatě rozhodnuto o nevině stěžovatele, a kterým byla de facto napravena předchozí pochybení správního orgánu, spočívající v opakovaně nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, nelze klást k tíži stěžovatele, který nedostatečné zjištění předmětné rozhodné okolnosti namítal již od počátku řízení. Za období od zahájení správního řízení o správních deliktech by tedy stěžovateli měla být přiznána náhrada škody v podobě náhrady nákladů obhajoby, které mu v příčinné souvislosti s vedením řízení o správních deliktech vznikly, resp. náklady na právní zastoupení, které stěžovatel prokazatelně a nakonec i účelně vynaložil. Opačný postup znamená porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2841/19, ze dne 15. 12. 2020
27.01.2021 00:02
Právo na projednání věci ve správním řízení v přiměřené době
Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, ze dne 9. 12. 2020
30.12.2020 00:03
ÚS: Stanovení ušlého zisku podnikatele pro účely náhrady škody
Obecné soudy pochybily, když při aplikaci zákona o odpovědnosti státu dostatečně nezohlednily konkrétní povahu či charakter výdělečné činnosti stěžovatele ve spojení s účelem garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 922/18, ze dne 30. 11. 2020
18.12.2020 00:02
ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o zadostiučinění za průtahy v řízení
Rozhoduje-li soud o nároku na náhradu škody za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a shledá-li, že délka takového řízení skutečně byla nepřiměřená, může rozhodnout o zadostiučinění výhradně v podobě konstatování porušení práva jen tehdy, jsou-li dány výjimečné okolnosti odůvodňující takovou formu zadostiučinění, jinak rozhodne o přiměřeném zadostiučinění v peněžní podobě. Rozhodne-li o přiměřeném zadostiučinění výhradně v podobě konstatování porušení práva, a nikoli v podobě peněžní satisfakce, aniž by byly dány výjimečné okolnosti pro takový postup, poruší právo žalobce na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem zaručené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2058/20, ze dne 10. 11. 2020
16.12.2020 00:02
Porušení povinnosti projednat a rozhodnout věc při prvním jednání
Požadavek vyslovený v § 114a odst. 1 o. s. ř., aby soud věc zpravidla rozhodl při jediném jednání, není a nemůže být absolutní. Tato zásada se promítá do přípravy a nařízení jednání v závislosti na rozsahu předpokládaného dokazování. Vyjadřuje metodu přípravy jednání, nikoliv požadavek „skončit věc“ při prvním jednání. Spíše se naznačuje, že všechny tyto úkony je třeba provádět promyšleně, takže bude-li mít jednání soudcem očekávaný průběh, věc bude z hlediska projednávání opravdu „trvat“ jen jediné jednání.
I když bylo jednání soudem řádně připraveno, může dojít – avšak jen z důvodů předem neočekávaných – k tomu, že se věc nepodaří rozhodnout při jediném jednání. Může to být způsobeno např. tím, že se k jednání nedostaví svědek, jehož výpověď je pro zjištění skutkového stavu věci významná, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Může se rovněž stát, že při jednání vyjdou najevo nové (dosud neznámé) skutečnosti nebo že se ukáže potřeba provést další důkazy, které nebyly původně uvažovány. S těmito a jinými podobnými situacemi zákon počítá a v § 119 odst. 1 o. s. ř. připouští možnost odročení jednání. Takový postup tedy není v rozporu se zákonem. Je však nepřípustné, a opačný postup je v rozporu se zákonem, aby jednání ve věci bylo už nařizováno s vědomím nebo dokonce se záměrem, že bude muset být – nedojde-li ke zpětvzetí žaloby, k uznání nároku žalovaným nebo ke smíru – odročeno. To, že jednání bude potřebné odročit, nesmí být výsledkem přípravy jednání, ale jen důsledkem toho, že při jednání nastala taková situace, kterou nebylo možné v rámci přípravy jednání dobře předvídat, popřípadě ji vyloučit.
Jakkoliv je požadavek vyjádřený v ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. z hlediska vedení řízení soudem významný a je nepochybně odrazem zásady rychlosti soudního řízení, nelze v žádném případě pouštět ze zřetele ani další základní zásady občanského soudního řízení, zejména zásady bezprostřednosti a ústnosti, které se naplňují právě při jednání soudu a provádění dokazování. Nebylo by pak v souladu s těmito zásadami, pokud by soud požadavku rozhodnutí věci při jediném jednání podřídil i hodnocení důkazů v tom smyslu, že by již před jednáním soudu měl zcela jasno, jak bude jednotlivé důkazy hodnotit, jaká skutková zjištění z nich učiní a jak ve věci rozhodne. Zejména v případech, kdy procesní postup soudu, včetně rozsahu prováděného dokazování, záleží na vyřešení jedné či více předběžných otázek, a to v závislosti na skutkových zjištěních učiněných po zhodnocení provedených důkazů, nelze vyloučit, že teprve v průběhu prvního jednání či až po jeho skončení bude moci soud vyhodnotit, jaké další důkazy provádět či nikoliv. Zajištění všech navržených důkazních prostředků podle návrhu účastníků již při prvnímu jednání by přitom mohlo být v rozporu i se zásadou hospodárnosti řízení, pakliže by se následně např. výslech svědka či znalecký posudek ukázaly jako nadbytečné. Takto rozhodně nelze požadavek vyjádřený v ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. interpretovat, což je ostatně vyjádřeno slovem „zpravidla“, čímž zákonodárce nepochybně vyjadřuje skutečnost, že v občanském soudním řízení mohou nastat situace, kdy uvedenému požadavku nelze dostát, přičemž tyto situace mohou spočívat nejen v nemožnosti předvídat průběh prvního jednání a zejména přednesy a případné procesní úkony účastníků, ale v některých případech i v rozsahu a vzájemné provázanosti řešených skutkových a právních otázek. Při prvním jednání pak nelze věc rozhodnout ani tehdy, je-li třeba učinit některou z výzev podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., přičemž účastník důvodně požádá o poskytnutí lhůty k doplnění vylíčení rozhodných skutečností či označení důkazů, případně takto nově označené důkazy nelze ihned provést.
Není-li zde však objektivně žádná okolnost, která by projednání a rozhodnutí věci při prvním jednání bránila, pak skutečnost, že soud v řízení nepostupoval v souladu s § 114a odst. 1 o. s. ř. a jednání bez vážných důvodů odročoval, je možné zohlednit v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Samozřejmě za předpokladu, že porušení ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. mělo významný negativní dopad do celkové délky řízení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3639/2019, ze dne 9. 9. 2020
16.12.2020 00:01
Právo regresu vůči úřední osobě v případě zásahu do osobnostních práv
Pokud stát odčinil nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, která však byla posouzena dle § 11 a § 13 obč. zák., právo regresu státu vůči úřední osobě se i za této situace posuzuje podle zákona č. 58/1969 Sb., případně zákona č. 82/1998 Sb.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 985/2020, ze dne 9. 9. 2020