// Profipravo.cz / Platební rozkaz

Platební rozkaz

30.06.2026 00:01

Předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu; kauzální námitky

I. Jsou-li splněny formální předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu podle § 175 odst. 1 o. s. ř., vydá soud směnečný platební rozkaz, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k nároku uplatněnému žalobou spojenou s návrhem na jeho vydání.

Vydá-li soud směnečný platební rozkaz až poté, kdy žalovaného nesprávně vyzval podle § 114b o. s. ř., aby se k žalobě vyjádřil, a kdy se žalovaný k žalobě nesouhlasně vyjádřil, nelze tento (byť nesprávný) postup bez dalšího považovat za důvod pro zrušení směnečného platebního rozkazu, ani za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodné je, zda takový postup měl (mohl mít) negativní dopad do poměrů žalovaného co do (ne)možnosti uplatnit zákonem předvídanou procesní obranu v podobě námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Takový negativní dopad nelze dovodit tam, kde směnečný platební rozkaz obsahoval řádné poučení o povinnosti uvést v námitkách vše, co proti němu žalovaný namítá, a soud posuzoval důvodnost vznesených námitek nejen podle jejich obsahu, nýbrž i s přihlédnutím k obsahu vyjádření žalovaného učiněného k výzvě podle § 114b o. s. ř. před vydáním směnečného platebního rozkazu.

II. Namítá-li žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že majiteli směnky nevznikla žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka (že tedy vůbec nebyly splněny předpoklady pro vyplnění blankosměnky), a doloží-li současně dohodu o vyplnění blankosměnky obsahující vymezení zajišťovaného (kauzálního) vztahu a výčet zajištěných pohledávek, nelze takovou kauzální námitku posoudit jako neurčitou (a neprojednatelnou) jen proto, že žalovaný výslovně neuvedl výši směnečné sumy, kterou mohl majitel směnky po právu do blankosměnky doplnit, a nekonkretizoval, jaké pohledávky byly blankosměnkou zajištěny.

Požadavek, aby žalovaný v námitkách uvedl „správnou“ výši směnečné sumy, se uplatní tehdy, namítá-li nesprávné vyplnění údaje o výši směnečné sumy; nedopadá však stejným způsobem na obranu spočívající v tvrzení, že žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka nevznikla, a vyplňovací právo tudíž vůbec nemohlo být vykonáno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1031/2025, ze dne 29. 4. 2026

27.05.2026 00:02

Včasnost námitek vznesených proti směnečnému platebnímu rozkazu

Účastníku řízení (obecně vzato) nic nebrání v tom, aby se nechal v kterékoliv fázi řízení zastoupit zvoleným zástupcem, kterému udělí plnou moc. Může tak nepochybně učinit i poté, co podal podle § 30 o. s. ř. žádost o ustanovení zástupce. Pro závěr, zda prostřednictvím takto zvoleného zástupce lze následně již podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu doplnit o námitky nové, v takovém případě nebude významné, že zástupce účastníku nebyl (nemohl být) ustanoven soudem, nýbrž to, zda žádost o ustanovení zástupce podanou v námitkové lhůtě by bylo lze posoudit jako opodstatněnou.

Jestliže si tedy žalovaná zvolí zástupce (advokáta) v době, kdy soud prvního stupně dosud nerozhodl o její žádosti o ustanovení advokáta (podle § 30 o. s. ř.) uplatněné ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.), a takto zvolený zástupce následně doplní (žalovanou včas podané) námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ve lhůtě patnácti dnů ode dne udělení plné moci, nelze na jím učiněné námitky pohlížet jako na námitky opožděné (a soud je povinen se jimi v námitkovém řízení dále zabývat). Pro přijetí takového závěru je nezbytné (jen pro tyto účely) posoudit, zda žalovanou podaná žádost o ustanovení zástupce (by) byla (v rozhodné době) opodstatněná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1270/2024, ze dne 31. 3. 2026

25.05.2026 00:02

Podání odporu proti platebnímu rozkazu vedlejším účastníkem

Podání odporu proti platebnímu rozkazu je právem procesní povahy; nejde o úkon, který by představoval dispozici s předmětem řízení, ani o opravný prostředek. Odpor proti platebnímu rozkazu nemá znaky typické pro opravné prostředky, zejména suspenzivní a devolutivní účinek; k odklizení platebního rozkazu dochází na základě včas podaného odporu přímo, bez přezkumu soudem.

Právo podat odpor proti platebnímu rozkazu proto nelze vedlejšímu účastníkovi upřít jen proto, že zákonná úprava o právu vedlejšího účastníka podat odpor mlčí, na rozdíl od zákonem výslovně zmíněného práva vedlejšího účastníka podat některé opravné prostředky.

Jestliže má vedlejší účastník právo kvalifikovaně se vyjádřit na výzvu soudu vydanou podle § 114b o. s. ř. (přičemž ani toto procesní právo zákon vedlejšímu účastníkovi nepřiznává výslovně), čímž vedlejší účastník zabrání vydání rozsudku pro uznání v případě nečinnosti žalovaného, není rozumný důvod k závěru, že vedlejší účastník nemůže podat odpor proti platebnímu rozkazu. To platí tím spíše, že kvalifikovaná výzva je podle § 114b odst. 1 o. s. ř. obvyklou součástí platebních rozkazů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 45/2026, ze dne 29. 4. 2026

19.02.2026 00:02

Zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu

Jestliže žalovaní podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, a po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnili nové námitky, které nebyly (pouze) přípustným doplněním včasných námitek, nemůže soud postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. prominout zmeškání lhůty k podání těchto námitek; při rozhodování o tom, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti, soud k novým námitkám nepřihlíží.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 52/2025, ze dne 28. 1. 2026

19.02.2026 00:01

Přezkum kauzálních námitek při střetu tvrzených kauz směnky

I. Obsahuje-li předžalobní výzva tvrzení o kauze směnky, avšak následná žaloba spojená s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu žádný údaj o důvodu vystavení směnky neobsahuje, je žalovaný oprávněn uplatnit ve včasných námitkách kauzální námitky vztahující se ke kauze předestřené žalobcem v předžalobní výzvě. Tvrdí-li žalobce v reakci na obsah námitek jinou kauzu směnky, je třeba žalovanému poskytnout dodatečnou lhůtu k doplnění kauzálních námitek v tomto směru.

II. Skutečnost, že žalovaný ve směnečném námitkovém řízení tvrdí jinou kauzu směnky, kterou neprokáže, nebrání tomu, aby se soud věcně zabýval včas uplatněnými kauzálními námitkami směřujícími k neexistenci pohledávky tvrzené žalobcem jako důvod vystavení směnky; k takovému věcnému posouzení není podmínkou, aby žalovaný „akceptoval“ žalobcem tvrzenou kauzu směnky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3168/2024, ze dne 27. 11. 2025

22.08.2025 00:03

ÚS: Omluvitelnost zmeškání lhůty k podání odporu proti EPR

Je pochybením obecných soudů, pokud při posuzování omluvitelnosti důvodu pro zmeškání lhůty k podání odporu proti (elektronickému) platebnímu rozkazu dostatečně nepřihlíží k tomu, že příčina pozdního podání odporu žalovanou stranou může souviset s chybou soudu, případně i žalující strany. Z povahy rozkazního řízení je zapotřebí trvat na zvýšené ochraně práv žalovaného. Omluvitelnost důvodu pro zmeškání lhůty k podání odporu je proto třeba posuzovat v pochybnostech ve prospěch žalovaného, podobně jako je tomu při posuzování podmínek pro vydání rozsudku pro uznání fikcí či rozsudku pro zmeškání.

Samotné pochybení soudů při posuzování omluvitelnosti důvodu pro zmeškání lhůty k podání odporu není v situaci, kdy se žalovaný účinně nebrání proti odmítnutí odporu pro opožděnost, porušením práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nezakládá důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1448/25, ze dne 17. 7. 2025

13.06.2024 00:01

K námitce podpisu směnek pod nátlakem a v nouzi

Žalovaným včas (ve lhůtě určené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř.) uplatněná (právní) námitka neplatnosti směnky (založená na skutkových tvrzeních, z nichž žalovaný dovozoval existenci nátlaku a nouze při podpisu směnek) zjevně nepatří k námitkám, které by měly být řešeny (až) v rámci (případného) výkonu rozhodnutí (a nikoli v řízení námitkovém).

Povinností žalovaného není uvádět v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu právní kvalifikaci vylíčeného skutkového děje; právní kvalifikace uplatněných skutečností je výhradně věcí soudu, který právním názorem vysloveným některým z účastníků není při právním posouzení věci nikterak vázán. Pro posouzení důvodnosti uplatněných námitek tedy vskutku není podstatné, zda, popř. jakým způsobem žalovaní v námitkách tvrzené skutečnosti právně kvalifikovali. Přiřadil-li žalovaný ke skutkovým námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu (viz tvrzení o nátlaku a nouzi) též jejich vlastní právní kvalifikaci (dovozoval-li neplatnost směnek), nebyl takovým právním posouzením odvolací soud vázán; naopak, sám byl povinen posoudit, jaké právní důsledky by mohlo mít (mělo) případné prokázání těchto námitek.

V dané souvislosti Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že unesl-li by žalovaný důkazní břemeno k těmto námitkovým tvrzením [bylo-li by prokázáno, že žalovaný nepodepsal směnky o svobodné vůli, nýbrž pod tlakem bezprávné výhrůžky], neměla by tato skutečnost za následek neplatnost směnek; z takových směnek by nebyl žalovaný materiálně zavázán (nebyl povinen plnit).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2856/2023, ze dne 28. 2. 2024

09.05.2024 00:01

Osvobození od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 IZ

Obranou žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky. Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Jinými slovy, účelem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem (a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti) nebo zda námitky žalované jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku.

Nemůže-li být správnost směnečného platebního rozkazu (po právu) zpochybněna ani včas uplatněnou námitkou, podle níž v době po jeho vydání žalovaná směnku zaplatila (popřípadě proti směnečné pohledávce započetla svou pohledávku za žalobcem), tím spíše nemohou být důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu (případné) účinky osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), které bylo žalované přiznáno až po uplynutí lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 1 o. s. ř.).

Jinak řečeno, (následně) přiznané osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) nemůže být důvodem, pro který lze zrušit směnečný platební rozkaz, nýbrž (jen) důvodem pro zastavení (případného) výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3749/2023, ze dne 19. 12. 2023

02.08.2023 00:01

Elektronický platební rozkaz; jiné právní posouzení věci

I. Obecně platí, že předpokladem pro vydání elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. ř.) je i to, že žalobou (podanou na elektronickém formuláři) uplatněné právo na zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího částku 1.000.000 Kč vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem.

Mínění dovolatele, že pro vydání elektronického platebního rozkazu postačí, obsahuje-li návrh na jeho vydání (žaloba) uvedení rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., není přiléhavé, jelikož pro vydání platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu se požaduje vyšší kvalita žalobních tvrzení (předjímaná ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), totiž taková, aby ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. právní posouzení tam vylíčených rozhodujících skutečností vedlo „samo o sobě“ k závěru, že žalobní návrh (tzv. petit) je po právu.

II. Uplatňuje-li žalobce návrhem na vydání platebního rozkazu nebo návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu požadavek na úhradu peněžitého plnění odůvodněný tím, že jde o (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle zákona o spotřebitelském úvěru, není vydání platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu v takovém případě podmíněno tím, aby žalobce výslovně tvrdil, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumal úvěruschopnost spotřebitele (úvěrového dlužníka) a jakým způsobem tak činil; jen proto, že takové tvrzení výslovně neobsahuje, není návrh na vydání platebního rozkazu nebo návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vadný, ani nepostrádá vylíčení rozhodujících skutečností způsobem, jenž „sám o sobě“ vede k závěru, že žalobní návrh (tzv. petit) je po právu.

To, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru předcházelo (řádné) zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., totiž plyne již z tvrzení, že žalobce uplatňuje konkretizované „smluvní“ nároky. Obecně totiž platí, že uplatňuje-li žalobce žalobou, návrhem na vydání platebního rozkazu nebo návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu peněžité plnění, na něž mu vznikl nárok podle smlouvy, pak tím ve skutkové rovině též dává najevo, že kontraktační proces předcházející uzavření smlouvy byl prost vad, jež ji činí (nebo mohou činit) neplatnou nebo zdánlivou. S účinností od 29. května 2022 [po novele zákona o spotřebitelském úvěru provedené zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, kterou byla v § 87 odst. 1 nahrazena věta druhá větou: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“] řečené pro poměry spotřebitelského úvěru umocňuje, že bez předchozího zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele by tvrzení o uplatnění nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neobstálo (nemohlo by jít o nárok z platné smlouvy).

III. Jestliže elektronický platební rozkaz vydaný na základě návrhu (žaloby) obsahujícího tvrzení věřitele, že peněžité plnění požaduje jako (konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s dlužníkem podle zákona o spotřebitelském úvěru, nabyl právní moci a stal se vykonatelným, pak insolvenční správce, který odůvodnil popěrný úkon tím, že věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jinak, než tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo že věřitel nezkoumal úvěruschopnost vůbec (např. i rozporu s tím, co tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), uplatnil jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; o důvod popření pohledávky pro jiné právní posouzení věci nejde (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 16/2023, ze dne 27. 4. 2023

11.10.2022 00:02

Podání odporu před doručením platebního rozkazu účastníku řízení

Uvádí-li § 172 odst. 1 věta druhá o. s. ř. že soud v platebním rozkazu uloží žalovanému zaplatit žalobci uplatněnou pohledávku do 15 dnů od doručení platebního rozkazu nebo ve stejné lhůtě podat proti platebnímu rozkazu odpor, je třeba toto ustanovení interpretovat tak, že odpor proti platebnímu rozkazu lze podat nejpozději patnáctý den od doručení platebního rozkazu. To ovšem nevylučuje možnost podat odpor (tedy vyjádřit nesouhlas s vydáním platebního rozkazu) ze strany žalovaného před řádným doručením platebního rozkazu. Běžně k tomu nedochází, neboť odeslání platebního rozkazu je zpravidla prvním úkonem, který soud prvního stupně v rozkazním řízení adresuje žalovanému, a tedy mu dává možnost se do tohoto řízení aktivně zapojit. Zpravidla se právě až v okamžiku doručení platebního rozkazu žalovaný dozví, že je proti němu vedeno soudní řízení a o co ve sporu jde. Začátek lhůty je tak pochopitelně vázán na okamžik doručení platebního rozkazu. Vymezí-li se však žalovaný proti platebnímu rozkazu dříve, než je mu doručen, nelze pominout tuto jeho projevenou vůli bránit se proti žalobě a zvrátit tak rozhodnutí soudu. Žalovanému nemůže být v rozporu s dispoziční zásadou odepřeno právo vyjádřit se k meritu věci a činit procesní úkony v řízení, které je proti němu vedeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1775/2021, ze dne 29. 6. 2022

13.12.2019 00:03

ÚS: Omezená možnost vydat platební rozkaz proti nezletilému

Základní právo nezletilého žalovaného zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 odst. 1 větou druhou Listiny, vyžaduje, aby se soud před vydáním platebního rozkazu vůči takovému nezletilému žalovanému zabýval otázkou, zda u něj lze mít za splněné ústavněprávní podmínky pro vydání platebního rozkazu. Platební rozkaz nelze vydat vůči nezletilému žalovanému, který nemá plnou procesní způsobilost a v řízení musí být zastoupen zákonným zástupcem či opatrovníkem, jestliže má soud jakékoli pochybnosti či nejistotu ohledně řádnosti a efektivnosti jeho zastoupení zákonným zástupcem; u takového nezletilého žalovaného totiž není zaručeno, že má reálnou možnost domoci se projednání věci v řádném nalézacím řízení a že případná pasivita jeho zákonného zástupce po vydání platebního rozkazu je projevem vědomého vzdání se práva žalovaného na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti učiněným při ochraně práv a v zájmu nezletilého žalovaného. Za takové situace, tj. při existenci jakýchkoli pochybností či nejistoty ohledně řádnosti a efektivnosti zastoupení nezletilého žalovaného zákonným zástupcem, je naopak před projednáním věci a vydáním rozhodnutí nutné zabývat se právě touto otázkou řádného zastoupení nezletilého dítěte a ony pochybnosti či nejistotu odstranit, případně zvážit, zda v daném případě není namístě ustanovit nezletilému účastníkovi opatrovníka podle § 29 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na nejlepší zájem nezletilého zpravidla z řad advokátů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3133/19, ze dne 14. 11. 2019

19.11.2019 00:00

Projednatelnost kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu

I. Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného; to platí i v případě tzv. negativních tvrzení (v daných poměrech nedostatek kauzy směnky).

II. Byť obecně platí, že směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky, nelze vyloučit, že se žalovaná ubrání povinnosti směnku zaplatit i tehdy, neunese-li sice důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, jakou pohledávku směnka zajišťovala, ale současně bude zjevné, že žalobkyní tvrzená kauza směnky nemůže obstát (např. tehdy, kdy směnka byla dle skutkové verze žalobkyně vystavena k zajištění pohledávky, u níž to zákon výslovně zakazuje, nebo tehdy, je-li nepochybné, že žalobkyní tvrzená zajištěná pohledávka nemohla platně vzniknout např. z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, ze které dovozuje žalobkyně její existenci).

II. V poměrech projednávané věci žalovaný již ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu výslovně uvedl, že směnka plnila zajišťující funkci ke smlouvě o úvěru, podle níž si půjčil částku 40.000,- Kč, kterou „včetně veškerého příslušenství“ splatil; kauza směnky zanikla splněním (zajištěného) závazku vůči remitentovi. Současně uplatnil námitku „nepřípustné kauzy – bude-li žalobce tvrdit, že důvodem vystavení směnky bylo jednání, které je zakázané (např. lichva)“.

Z takto formulovaných námitek je zřejmé, v jakém rozsahu (zcela) a z jakých důvodů (jednak zaplacení kauzální pohledávky, jednak nepřípustnost kauzální pohledávky – zakázané jednání např. lichva) žalovaný napadá směnečný platební rozkaz. Jinými slovy, uplatněné námitky umožňovaly žalovanému, aby prokázal, že zaplatil pohledávky vzniklé podle smlouvy o úvěru, a v případě, kdy některá z těchto pohledávek zůstala nezaplacena (nebylo prokázáno její zaplacení), že jde o pohledávku „nepřípustnou“ z důvodu lichvy. Žalovaný přitom nebyl povinen právně kvalifikovat důsledky případného zjištění, že ujednání obsažené ve smlouvě o úvěru, které založilo (ať již samo o sobě nebo ve spojení s prodlením žalovaného se splácením úvěru) vznik této pohledávky, je „lichevní“. S tím souvisí rovněž potřeba vyložit námitku „lichvy“ nikoli (jen) ve smyslu právním, nýbrž ve smyslu obecného významu (slovo lichva pochází z výrazu lichý, tedy nesprávný, nerovný, lichva jako činnost je tudíž jazykově označena za jednání nesprávné, nemravné; obecně tak jde o „závazek nepřiměřený k zisku závazkem získanému“, v případě peněžitých závazků např. „přenechání“ peněz za přemrštěný úrok).

Skutečnost, že žalovaný užil při formulaci námitky obrat „…bude-li žalobce tvrdit…“, je pro posouzení (ne)projednatelnosti námitky nevýznamná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 415/2018, ze dne 30. 7. 2019

03.05.2019 00:04

ÚS: K právu osob s postižením na účinný přístup ke spravedlnosti

Analytická právní věta

Nepřijme-li soud nezbytnou úpravu, aby zajistil osobě se zdravotním postižením možnost účinně se účastnit soudního řízení, dopustí se porušení práva účastníka řízení na účinný přístup ke spravedlnosti dle čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a případně také práva být přítomen projednání své věci a být slyšen ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

I. Platební rozkaz nelze vydat proti žalovanému, u nějž vyvstaly pochybnosti o jeho faktické schopnosti účinně se řízení účastnit či samostatně jednat před soudem, s ohledem na jeho možné duševní (zdravotní) postižení, a u nějž tudíž není zaručena reálná možnost domoci se následně veřejného projednání věci ve své přítomnosti podáním odporu. Ústavně zaručené právo tohoto žalovaného na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny vyžaduje, aby při takových pochybnostech soud nejprve zkoumal a zodpověděl otázku, zda je žalovaný fakticky schopen se řízení účinně účastnit a také samostatně jednat před soudem.

II. Je-li účastníkem soudního řízení zletilá osoba se zdravotním postižením (a zejména osoba s duševním postižením), které jí může ztěžovat či dokonce znemožňovat účast na řízení, a tato osoba není v řízení zastoupena zástupcem ani opatrovníkem, je třeba vždy zkoumat, zda je schopna sama se řízení účinně účastnit a uplatňovat v něm svá práva. Je-li narušena schopnost osoby se zdravotním postižením účinně se účastnit řízení, je soud povinen přijmout odpovídající procedurální úpravu (opatření) usnadňující dotčené osobě její efektivní účast a umožňující jí rovnoprávné uplatňování svých práv v řízení; zejména u osob s duševním postižením, které pro své postižení nejsou schopny samy se účinně účastnit řízení a které zároveň nejsou zastoupeny, bude takovou odpovídající úpravou zpravidla ustanovení opatrovníka z řad advokátů (§ 29 o. s. ř.). Pokud soud nepřijme nezbytnou úpravu, aby zajistil osobě se zdravotním postižením možnost účinně se účastnit soudního řízení, poruší čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a případně také čl. 38 odst. 2 Listiny (ústavní právo být přítomen projednání své vlastní věci a být slyšen).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2020/18, ze dne 28. 3. 2019

19.02.2019 00:00

Soudní smír v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu

Ani povaha řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, ani povaha samotného směnečného řízení nepochybně nevylučuje možnost skončit námitkové řízení soudním smírem podle § 99 o. s. ř.

Přestože tak zákon výslovně nestanoví, z povahy věci je zřejmé, že schválí-li soud smír účastníků, musí současně odklidit již vydaný směnečný platební rozkaz, jehož právní moc a vykonatelnost byla podáním námitek odložena a o jehož správnosti již (v důsledku účastníky uzavřeného a soudem schváleného smíru) nebude v námitkovém řízení moci být rozhodováno. Soud proto v usnesení, kterým schvaluje smír účastníků, rozhodne rovněž o zrušení směnečného platebního rozkazu. Jakkoli je uvedený postup důsledkem účastníky učiněných dispozitivních úkonů vedoucích k uzavření a schválení smíru, nemohou se sami účastníci smírem dohodnout na tom, že směnečný platební rozkaz bude zrušen. Dispoziční volnost účastníků se týká jejich právních vztahů, nikoli toho, jakým způsobem bude v řízení o námitkách soudem rozhodnuto o směnečném platebním rozkazu (účastníci nemohou „disponovat“ soudním rozhodnutím).

Postup soudu prvního stupně, který v projednávané věci zrušil vydaný směnečný platební rozkaz jen na základě toho, že mu byl doručen návrh žalobkyně na schválení účastníky uzavřeného smíru (aniž by současně uzavřený smír také schválil), oproti tomu zjevně za správný považovat nelze. Odklizení vydaného směnečného platebního rozkazu v průběhu námitkového řízení bez toho, aby bylo zřejmé, zda smír, jímž mají být vypořádány směnečné nároky, o něž v daném řízení jde, bude soudem schválen, nelze označit jinak než za předčasné (a tudíž i nesprávné).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5949/2016, ze dne 28. 11. 2018

23.01.2019 00:02

Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému před 1. 1. 2013

I. Směnečný platební rozkaz vydaný soudem před 1. 1. 2013 má právní účinky stanovené právní úpravou účinnou před 1. 1. 2013, a to bez ohledu na to, kdy je žalovanému doručen. Jedním z těchto účinků je též délka lhůty, v níž je žalovanému uloženo zaplacení žalobcem požadované částky a nákladů řízení, resp. v níž je mu umožněno podat námitky.

II. Třídenní námitkovou lhůtu shledal Ústavní soud v Pl. ÚS 16/12 nepřiměřenou (tudíž neústavní) pouze v případech, kdy je směnka uplatňována i mezi subjekty, jež zásadně nejsou v rovném postavení a které nemohou – aniž by bylo spravedlivé to od nich očekávat – vnímat směnečný vztah v celé jeho šíři a reflektovat tak případná rizika pro ně z něj plynoucí (tj. ve spotřebitelských vztazích). Žalovaný přitom v projednávané věci nevystupuje jako spotřebitel. Už z tohoto důvodu lze uzavřít, že třídenní námitková lhůta, kterou měl k dispozici, nepředstavovala takový zásah do jeho ústavně garantovaných základních práv, který by odůvodňoval zrušení příslušného rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu) Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 622/2018, ze dne 19. 9. 2018

26.07.2018 00:02

Pohledávka přiznaná vykonatelným směnečným platebním rozkazem

Ten, kdo svou aktivní legitimaci k odpůrčí žalobě dovozuje z toho, že má vůči dlužníku pohledávku přiznanou vykonatelným směnečným platebním rozkazem, a kdo je osobou odlišnou od osoby, v jejíž prospěch byl směnečný platební rozkaz vydán, musí prokázat, že se stal řádným majitelem směnky, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán.

K tomu, aby podle tohoto vykonatelného titulu (vykonatelného směnečného platebního rozkazu) bylo možné nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), je navíc třeba, aby věřitel ve vykonávacím (exekučním) řízení převod (přechod) práva prokázal způsobem uvedeným v ustanovení § 256 odst. 1 a 2 o. s. ř. (v případě exekuce v ustanovení § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5368/2017, ze dne 24. 4. 2018

10.05.2017 00:02

Námitka mezinárodní nepříslušnosti dle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis

Odpor proti platebnímu rozkazu, byť by v něm žalovaný uplatnil věcnou obranu proti žalovanému nároku, nelze považovat za „účast žalovaného na řízení“ ve smyslu čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, ze dne 28. 2. 2017

02.02.2016 00:00

Zrušení pravomocného platebního rozkazu odvolacím soudem

Odvolací soud není oprávněn zrušit pravomocný platební rozkaz k odvolání žalobce proti usnesení o jeho návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti.

Námitka, že odvolací soud nebyl oprávněn v odvolacím řízení přezkoumávat a rušit pravomocný a vykonatelný platební rozkaz, je zde důvodná, neboť zrušením pravomocného rozhodnutí prvoinstančního soudu k odvolání žalobce proti usnesení o návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti platebního rozkazu postupoval odvolací soud v rozporu s ustanovením § 159a o. s. ř. a překročil tak své procesní oprávnění. K nápravě vad řízení v případě pravomocného rozhodnutí slouží pouze instituty mimořádných opravných prostředků.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2630/2015, ze dne 29. 10. 2015

07.01.2016 00:02

Výkon směnečného platebního rozkazu po zrušení třídenní lhůty k podání námitek

S ohledem na závěry, k nimž dospěl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 Ústavní soud, nelze konstatovat protiústavnost všech směnečných platebních rozkazů vydaných do 31. 12. 2012, proti nimž byly podány námitky v třídenní lhůtě a které byly rozhodnutím soudu ponechány v platnosti. Pro závěr, zda rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, byl vydán na základě části zákona zrušeného Ústavním soudem, budou proto vždy významné konkrétní okolnosti nalézacího řízení.

V případě, že žalovaný, a to ani opožděně, nevznesl námitky, které by vedly ke zrušení směnečného platebního rozkazu, pak tím, že k podání námitek měl jen třídenní lhůtu, nedošlo k tak intenzivnímu zásahu do jeho ústavně garantovaných základních práv, který by odůvodňoval zrušení příslušného rozhodnutí Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti. Takový směnečný platební rozkaz (ve spojení s rozsudkem, kterým byl ponechán v platnosti) je možné proto vykonat a ustanovení § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. se v tomto případě nepoužije.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1980/2014, ze dne 23. 9. 2015

26.10.2015 00:00

Důsledky rozpornosti námitek uplatněných proti směnečnému platebnímu rozkazu

Důsledkem (případného) rozporu mezi jednotlivými námitkami, jimiž se žalovaný brání povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, není to, že by soud tyto námitky mohl (pro neurčitost nebo z jiného důvodu) odmítnout jako neprojednatelné, respektive se těmito námitkami z týchž důvodů nezabývat.

Je-li z obsahu jednotlivých námitek zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá, není důvod považovat takové námitky (některou z nich) za neodůvodněné (a tudíž neprojednatelné), a to bez zřetele k tomu, že všechny uplatněné námitky nemohou být (s ohledem na jejich rozdílný skutkový základ) důvodné (jinak řečeno, že jde o námitky vzájemně rozporné).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1970/2014, ze dne 28. 5. 2015