// Profipravo.cz / Rozsudek pro zmeškání

Rozsudek pro zmeškání

20.05.2021 00:00

Rozsudek pro zmeškání v pracovněprávním sporu

I. Okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání. Zmešká-li tedy žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, může soud rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné úkony.

Na správnosti uvedeného závěru nic nemění ani pracovněprávní povaha uplatněného nároku. V pracovněprávních vztazích uplatňovaná zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (představující základní interpretační pravidlo pro aplikaci hmotněprávních norem na pracovněprávní vztahy) nijak neoslabuje procesní odpovědnost účastníka (zaměstnance) za výsledek občanského soudního řízení, která v případě nedostatečné procesní aktivity žalovaného může spočívat též v uplatnění institutu rozsudku pro zmeškání.

II. Právním důvodem vzniku závazku zaměstnance k náhradě nákladů na zvýšení nebo prohloubení kvalifikace je až platně uzavřená kvalifikační dohoda (nikoliv samotné ustanovení § 234 zák. práce); zaměstnanci vzniká povinnost k náhradě jen těch vynaložených nákladů, k jejichž náhradě se v dohodě zavázal, a jen v těch případech, s nimiž dohoda vznik této povinnosti (v souladu s ustanovením § 234 odst. 1 zák. práce) spojuje.

Podle skutkových tvrzení obsažených v posuzované žalobě žalovaná pracovní poměr zrušením pracovního poměru ve zkušební době rozvázala, „aniž dokončila sjednaný rozsah prohlubování kvalifikace“. Požadavek, podle kterého lze rozsudek pro zmeškání vydat jen na základě takových žalobních tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá, proto vyžaduje, aby žalobkyně – mimo jiné – tvrdila, že účastnice v kvalifikační dohodě povinnost žalované k vrácení vynaložených nákladů na prohloubení kvalifikace sjednaly též pro případ, že ke skončení pracovního poměru dojde před prohloubením kvalifikace. Uvedené skutkové tvrzení však žaloba neobsahuje. Absence tohoto tvrzení, jakož i tvrzení o tom, k náhradě jakých vynaložených nákladů se žalovaná v kvalifikační dohodě zavázala, způsobuje, že na základě žalobních tvrzení, která se pro zmeškání žalované stala nespornými, nelze požadované plnění rozsudkem pro zmeškání přiznat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 976/2019, ze dne 12. 2. 2021

01.03.2019 00:00

ÚS: Včasnost podání návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání

Vadná aplikace procesního předpisu, spočívající v nesprávném určení délky lhůty k učinění procesního úkonu, se odráží v odmítnutí spravedlnosti stěžovateli a zakládá porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 755/16, ze dne 29. 1. 2019

19.07.2018 00:01

Uznání a výkon cizího rozsudku pro zmeškání, který nebyl žalovanému doručen

Pod demonstrativní výčet skutečností, které brání uznání a výkonu cizího rozhodnutí ve smyslu § 64 písm. c) zák. č. 97/1963 Sb. ve znění do 31. 12. 2012, lze zařadit i jiné skutečnosti, jsou-li namítány, tedy i nedoručení rozsudku žalovanému (povinnému), pokud by mu tím byla odňata možnost řádně se účastnit řízení.

Nedoručení rozsudku pro zmeškání povinnému však v projednávané věci nevede automaticky k závěru, že rozsudek nelze uznat (že doručení představuje skutečnost, na které lze bezpodmínečně trvat). Rozhodující je procesněprávní úprava státu, v němž byl rozsudek vydán. Jestliže totiž podle této procesní úpravy není proti kontumačnímu rozsudku přípustný žádný opravný prostředek, jehož podání je odvislé od doručení daného rozsudku (typicky z hlediska počítání běhu lhůty pro uplatnění opravného prostředku), nelze uvažovat o tom, že by nedoručením takového rozsudku byl žalovaný omezen v další účasti na řízení, neboť jeho vydáním je řízení skončeno a dále již nemůže pokračovat. Teprve na základě posouzení procesněprávní úpravy státu, v němž byl rozsudek vydán, lze dovodit, zda soud cizího státu postupoval v souladu s touto úpravou a zda nedoručení rozsudku pro zmeškání, počítá-li právní úprava s takovou možností, vede k porušení práva účastníka řádně se zúčastnit řízení ve smyslu § 64 písm. c) ZMPS.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4725/2017, ze dne 9. 5. 2018

23.12.2016 00:03

ÚS: Předběžné opatření upravující poměry dítěte

I. Ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým se odmítá odvolání proti usnesení o nařízení nebo prodloužení předběžného opatření upravujícího poměry dítěte podle § 452 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, je přípustná i v případě, že stěžovatel nevyčerpal žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.

II. Uplynutí doby, na kterou bylo usnesením soudu prvního stupně podle § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních prodlouženo předběžné opatření upravující poměry dítěte, není důvodem, který by odvolacímu soudu umožňoval odmítnout odvolání proti tomuto usnesení.

III. Věcným projednáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým se podle § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních prodlužuje předběžné opatření upravující poměry dítěte, a potvrzením tohoto usnesení je – za předpokladu, že potvrzující usnesení odvolacího soudu je ústavně konformní – zhojen zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jenž spočíval v bezdůvodném odmítnutí odvolání směřujícího proti nařízení nebo dřívějšímu prodloužení tohoto předběžného opatření.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2950/16, ze dne 7. 11. 2016

23.11.2016 00:01

Tzv. tichá porada senátu bez přerušení jednání

Byla-li jakékoli oddělené poradě senátu v průběhu řízení přítomna jiná osoba (mimo členy senátu a zapisovatele), je dána pochybnost o nepodjatosti senátu. To však neplatí, proběhne-li (tzv. tichá) porada senátu bez toho, že by jednání bylo přerušeno a soud se odebral k poradě.

V nyní projednávané věci soud prvního stupně o věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by před jeho vyhlášením přerušil jednání. Jestliže tedy soud nepřerušil jednání, měla porada senátu povahu tzv. tiché porady. V takovém případě tedy odpadlo možné nebezpečí, že by soudci mohli při poradě získat o věci poznatky neprocesním způsobem. Na překážku v takovém případě nebylo, že v místnosti (jednací síni), kde taková porada senátu proběhla, byl i zástupce žalobkyně, který vydání rozsudku pro zmeškání navrhl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4951/2014, ze dne 23. 8. 2016

18.03.2016 00:06

ÚS: Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání

Kontumační rozsudek je nástrojem, jak dosáhnout efektivnějšího a rychlejšího rozhodování sporů, lze k němu však přistoupit teprve tehdy, odpovídá-li to vzhledem k ostatním okolnostem případu požadavkům vyplývajícím z obecných zásad civilního procesu. Při zvažování jeho užití je nezbytné respektovat nejen kritéria, která pro jeho užití stanoví zákon, ale také základní procesní práva účastníků řízení ve smyslu § 1 a 3 o. s. ř. V řízení, v průběhu kterého jsou obě strany aktivní, se soudy i mezi sebou komunikují, není namístě po třech letech od zahájení sporu vydat kontumační rozsudek, a to tím spíš ne za situace, kdy se zástupce žalovaného pokusil svou neúčast u jednání omluvit, byť zjevně nedostatečným způsobem. Nalézací soud zvolil postup procesně nejpohodlnější, nikoliv s ohledem na okolnosti případu nejvhodnější, přičemž takový postup nelze považovat za slučitelný se základními zásadami civilního procesu ani s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV.ÚS 3143/15, ze dne 23. 2. 2016

16.10.2015 00:00

ÚS: Meritorní přezkum rozsudku pro zmeškání

Postup odvolacího soudu, jenž se při volbě mezi meritorním projednáním sporu a pouhým přezkoumáním naplnění podmínek vydání rozsudku pro zmeškání (za situace, kdy bylo rozhodnutí soudu I. stupně možno interpretovat oběma způsoby), přikloní k úplnému přezkumu, je ústavně konformní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1944/15, ze dne 22. 9. 2015

21.02.2014 00:03

ÚS: Procesní rovnost při vydávání rozsudku pro zmeškání

Analytická právní věta

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenou úpravu kontumačního rozsudku lze v jednotlivých případech vyložit tak, aby byla zachována rovnost účastníků. Protože Ústavní soud upřednostňuje ústavně konformní výklad před zrušením příslušného ustanovení zákona, nebylo v tomto případě třeba zákonnou úpravu kontumačního rozsudku rušit.

Před vydáním rozsudku pro zmeškání je soud povinen posuzovat, zda v konkrétním případě respektuje procesní rovnost účastníků řízení, a to zejména v případech, kdy byla žaloba nebo předvolání k jednání doručeno na základě tzv. fikce doručení čili náhradního doručení. Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, přičemž ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.

Dalšími materiálními podmínkami kontumačního rozsudku jsou zejména absence procesní aktivity žalovaného, nutnost rozlišování mezi zmeškáním a pouhým zpožděním, respektování omluvy pro nedostavení se na jednání z důvodu živelné pohromy nebo jiné neodvratné události, vyloučení zneužití práva a další podobné případy.


PRÁVNÍ VĚTY

Institut rozsudku pro zmeškání (tzv. „kontumační rozsudek“) v občanském soudním řádu (§ 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), není sám o sobě v rozporu se zásadou rovného postavení účastníků řízení, pokud příslušný soud respektuje materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, které formulovala judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu.

Materiální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání potom vyplývají z použití slovesa „může“ v § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, který stanoví, že „[z]mešká-li žalovaný … první jednání, které se ve věci konalo, … může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání“. To znamená, že soud při splnění formálních podmínek uvedených v § 153b občanského soudního řádu může, ale nemusí rozsudek pro zmeškání vydat. Obecné soudy tedy mají při používání rozsudku pro zmeškání určitou diskreci, jejímž cílem je mj. právě zabránit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (resp. zachovat rovnost jejich zbraní).

Prioritou v soudním řízení musí vždy zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků. Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.

Před vydáním rozsudku pro zmeškání je soud povinen posuzovat, zda v konkrétním případě respektuje procesní rovnost účastníků řízení, a to zejména v případech, kdy byla žaloba nebo předvolání k jednání doručeno podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (tedy na základě tzv. fikce doručení čili náhradního doručení). Další materiální podmínky kontumačního rozsudku jsou zejména absence procesní aktivity žalovaného, nutnost rozlišování mezi zmeškáním a pouhým zpožděním, respektování omluvy pro nedostavení se na jednání z důvodu živelné pohromy nebo jiné neodvratné události, vyloučení zneužití práva (množstvím žalob, které ve svém kumulativním účinku představují šikanózní podání, a žalovaný zmešká jednání jen u jedné z nich) a další podobné případy. Pokud již k vyhlášení rozsudku pro zmeškání v takové situaci dojde (například v případě, že se žalovaný dostaví na jednání s několikaminutovým zpožděním a rozsudek pro zmeškání již byl vyhlášen), je soud povinen podle § 153b odst. 4 občanského soudního řádu tento rozsudek zrušit.

Účelem oprávnění a současně i povinnosti obecného soudu předložit Ústavnímu soudu používaný zákon, dojde-li soud k závěru, že onen zákon je v rozporu s ústavním pořádkem, je zachování zásady vnitřní jednoty a bezrozpornosti právního řádu. V případě závěru o rozporu zákona s ústavním pořádkem tudíž obecný soud řízení ve věci přerušit musí a má procesní povinnost věc (jako návrh na zrušení zákona) předložit Ústavnímu soud. Ústavní soud by odmítnutím poskytnout obecnému soudu pomoc svým rozhodnutím o ústavnosti či protiústavnosti aplikovatelného zákona porušil své povinnosti plynoucí z čl. 95 odst. 2 a čl. 83 Ústavy.

Naplnění rovnosti účastníků řízení se posuzuje pomocí testu rovného zacházení, který se skládá z následujících kroků, jež zkoumají: (1) zda jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupiny (tj. jde o účastníky řízení); (2) zda je s nimi zacházeno odlišně; (3) zda je odlišné zacházení dotčené straně sporu k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra); a (4) zda je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. (a) sleduje legitimní zájem a (b) je přiměřené.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014

26.07.2013 00:01

ÚS: Posouzení zmeškání účasti na jednání soudu

Analytická právní věta

V případech, kdy je zřejmé, že účastník řízení neúmyslně zmeškal první jednání soudu, ačkoliv jinak vyvíjel veškeré potřebné procesní aktivity ve vztahu k soudnímu řízení, je třeba posuzovat podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání obzvlášť uvážlivě a zdrženlivě z důvodu případného rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud již v mnoha nálezech (srov. např. nález ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, nález ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, nález ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07) vyslovil zejména následující právní názory.

Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, by měl soud vzít v úvahu rovněž předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd.

K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje.

To proto, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Článek 90 Ústavy stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

V případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1, § 3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání namístě.

Opakem tohoto postupu je přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, a tím porušení smyslu ust. § 1 a § 3 o. s. ř., čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Pokud již soud prvního stupně zvolí takový kritizovaný postup (tj. vydal-li rozsudek pro zmeškání), je na soudu odvolacím, aby poskytl ochranu právům tohoto účastníka. V takovém případě je totiž třeba vzít zřetel především na účel soudního řízení, kterým je ochrana práv účastníků řízení (soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2656/12, ze dne 7. 5. 2013

02.05.2012 00:01

Rc 18/2012

Žalobě podané proti úpadci po prohlášení konkursu na jeho majetek pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, nelze se zřetelem k ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. 12. 2007) vyhovět ani rozsudkem pro zmeškání. Pro závěr, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., neboť úpadce není v takovém sporu po dobu trvání účinků konkursu pasívně věcně legitimován, není rozhodné, že skutečnost, že byl prohlášen konkurs na majetek žalovaného, vyšla v řízení najevo až v souvislosti s odvoláním žalovaného (úpadce) proti rozsudku pro zmeškání.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn 29 Cdo 4599/2010)

15.03.2012 00:00

K vydání rozsudku pro zmeškání při absenci označení důkazů v žalobě

Okolnost, že důkazy způsobilé prokázat žalobní tvrzení o skutkových okolnostech, nebyly k žalobě připojeny nebo v ní označeny, nemá vliv na úsudek soudu o tom, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Už sama okolnost, že se žalovaný nedostaví bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání, má při splnění ostatních předpokladů uvedených v § 153b odst. 1 o. s. ř. za následek, že se skutková tvrzení obsažená v žalobě považují za nesporná. Soud na tomto základě rozhoduje rozsudkem pro zmeškání bez ohledu na to, zda žalobce předložil či označil důkazy k tvrzeným skutečnostem, a jaký byl obsah nabízených důkazů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4098/2010, ze dne 22. 2. 2012

21.09.2011 00:00

K rozhodnutí o žalobě podané proti úpadci rozsudkem pro zmeškání

Žalobě podané proti úpadci po prohlášení konkursu na jeho majetek pro nároky, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, nelze se zřetelem k ustanovením § 14 odst. 1 písm. a/ a d/ ZKV vyhovět ani rozsudkem pro zmeškání.

Pro závěr, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., neboť úpadce není v takovém sporu po dobu trvání účinků konkursu pasivně věcně legitimován, není rozhodné, že skutečnost, že byl prohlášen konkurs na majetek žalovaného, vyšla v řízení najevo až v souvislosti s odvoláním žalovaného (úpadce) proti rozsudku pro zmeškání.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4599/2010, ze dne 30. 8. 2011

(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)

29.07.2011 00:02

ÚS: K požadavkům na rozhodnutí věci rozsudkem pro zmeškání

Účelem civilního řízení soudního je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním soukromým právům. O ochraně lze v pravém slova smyslu hovořit pouze tehdy, pokud civilní proces umožňuje prosadit skutečně existující, a nikoliv fiktivní subjektivní soukromá práva a povinnosti. Jednotlivé instituty občanského soudního řádu a jiných procesních předpisů je proto nutno upravit, a úpravu interpretovat a aplikovat tak, aby – při zachování ostatních základních principů a východisek civilního procesu – odpovídaly takto vymezené ochranné funkci civilního práva procesního. To platí i pro všechny instituty sloužící k urychlování civilního řízení soudního, včetně rozsudků, jež reagují na zmeškání účastníka.

I. Funkcí kontumačního rozsudku není jakkoliv urychlit řízení, ale urychlit řízení za pomoci uplatnění skutkové domněnky, podle níž lze s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou považovat za pravdivá rozhodná skutková tvrzení procesní strany, jimž protistrana neodporovala, ač k tomu měla příležitost. Předchozí procesní aktivita žalovaného, jenž se nedostavil k prvnímu jednání, proto může v konkrétním případě uplatnění této skutkové domněnky vyloučit.

II. Součástí zkráceného odůvodnění rozsudku pro zmeškání podle § 157 odst. 3 o. s. ř. musí být rovněž právní posouzení otázky, zda z žalobních tvrzení vyplývá uplatněný nárok.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 329/08, ze dne 20.06.2011

22.02.2011 00:01

K důvodnosti omluvy zmeškání soudního jednání

I. Příčina, pro kterou žalovaný zmeškal první jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události objektivního charakteru, ale i okolnosti žalovaným způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za omluvitelné – za důvod ospravedlňující zmeškání jednání.

Samotný omluvitelný důvod musí být vždy uplatněn ve vztahu k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán.

Omluva účastníka ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak.

II. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, soudy musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. Soud by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2007).

III. V posuzované věci (o vyklizení družstevního bytu) má dovolací soud za to, že omluva, a to i s přihlédnutím k předchozí procesní aktivitě žalované, byla důvodná (ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř.). V podání totiž žalovaná uvedla konkrétní důvod neúčasti při jednání (zdravotní problémy) a objektivizovala ho lékařskou zprávou, v níž praktická lékařka doporučuje, aby se žalovaná vzhledem ke svému onemocnění (kolísavá hypertenze) vyhýbala stresovým situacím, a sdělila, že její účast u soudního jednání není ze zdravotních důvodů vhodná.

Přitom podle názoru dovolacího soudu si lze jen stěží představit jiné natolik ospravedlnitelné důvody, než jsou zdravotní problémy, vyžadující vyhýbání se stresovým situacím, které mohou nastat u účastníka (a to i s přihlédnutím k jeho věku) v důsledku soudního jednání, při němž se řeší pro něj závažná otázka (otázka jeho bydlení). Nebyla-li správnost údajů uvedených v lékařské zprávě nijak (ani) zpochybněna, nelze se ztotožnit s ničím nepodloženými (poněkud demagogickými) úvahami, že takovou zprávu by mohl předložit v podstatě každý účastník řízení a že lékařská zpráva účast žalované u jednání nevylučovala. Z tohoto pohledu je pak nerozhodné, že odvolacího jednání se žalovaná (zřejmě také vzhledem k výsledku prvostupňového řízení) i přes nepříznivý zdravotní stav zúčastnila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, ze dne 13. 1. 2011

22.02.2011 00:00

K rozhodnutí o návrhu na vyklizení bytu rozsudkem pro zmeškání

Ustálená soudní praxe dovodila, že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů; jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony.

Vzhledem k dikci ustanovení § 153a odst. 3 a § 153b odst. 3 o.s.ř. není žádného rozumného důvodu, proč uvedený závěr nevztáhnout i na rozsudek pro zmeškání. Ve věci vyklizení bytu (§ 126 odst. 1 obč. zák.) nejde ani o vznik, změnu či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek v takovéto věci vydaný nemá tedy povahu konstitutivní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, ze dne 13. 1. 2011

14.04.2009 00:00

K přihlédnutí k vadám nalézacího řízení v exekuci

Případné vady nalézacího řízení (včetně absence podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání), byť by skutečně existovaly, se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí.

Okolnost, že se povinný v nalézacím řízení k nařízenému jednání nedostavil z omluvitelných důvodů, je tak pro posouzení formální vykonatelnosti rozsudku (pro zmeškání), nebyl-li postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o.s.ř. zrušen, bez významu.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2041/2007, ze dne 25. 2. 2009

08.08.2008 00:02

ÚS: Důvodnost a včasnost omluvy právního zástupce z jednání

Obecně platí, že účastník řízení se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§ 24 odst. 1 o. s. ř.). Oprávnění zvolit si zástupce je zaručeno i v ústavní rovině (čl. 37 odst. 2 Listiny); jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce, vybavený plnou mocí pro celé řízení, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a odst. 2 o. s. ř. ), ať je jím advokát (§ 25 o. s. ř.), nebo tzv. obecný zmocněnec (§ 27 o. s. ř.). Je-li účastník zastoupen, realizuje svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím svého zástupce. Z této úpravy procesního postavení zástupce účastníka logicky vyplývá, že jestliže je účastník řízení zastoupen, podmínky vydání rozsudku pro zmeškání (tj. mj. neexistence včasné a důvodné omluvy z prvního jednání), musí být splněny i ve vztahu k omluvě pouze ze strany zástupce účastníka řízení (srov. judikaturu obecných soudů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 935/2000, 20 Cdo 2907/99, 31 Odo 2432/98, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/05, IV. ÚS 63/05). Je pak irelevantní, zda se včas a důvodně omluvil samotný účastník řízení; v opačném případě není dán zákonný předpoklad vydání rozsudku pro zmeškání. Přípustná modifikace tohoto závěru je přirozeně dána hranicemi, jež vyplývají z toho, že ve vzájemném vztahu je účastník oproti zástupci nejen dominantní, ale i nenahraditelný. Jinými slovy, citované důsledky plynoucí ze skutečnosti zastoupení účastníka řízení by nenastaly, jestliže by účastník navrhl, aby věc byla projednána, přestože jeho zástupce požádal o omluvu z prvního jednání, a přirozeně i v případě, že účastník zastoupení stávajícího zástupce ukončí, resp. nahradí zastoupením jiným. O takovou situaci se však v souzené věci nejednalo.

V dané věci tedy Ústavní soud - ve smyslu své judikatury - shledává v postupu a rozhodování krajského soudu libovůli, která je založena nedostatečným zdůvodněním jeho závěru o neexistenci včasné a důvodné omluvy z prvního jednání, a jeho závěru o naplnění zákonných podmínek vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř.

Napadenými rozhodnutími tudíž došlo k porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto je Ústavní soud dle ust. § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1084/08, ze dne 18.06.2008

14.04.2008 00:00

K nepřípustnosti dovolání ve věci návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání

Není přípustné dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1393/2007, ze dne 10. 1. 2008

01.02.2008 00:00

K vyjádření podle § 114b OSŘ; k obsahu zásilky adresované soudu

I. Procesní úprava § 114b ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. (fikce uznání a následné vydání rozsudku pro uznání bez slyšení žalovaného, nevyjádří-li řádně se k žalobě minimálně ve 30-ti denní lhůtě) je na samé hranici ústavních záruk ochrany práv stran v civilním procesu. Ústavní soud již judikoval, že právo na slyšení účastníka před soudem, tedy i na projednání věci v jeho přítomnosti (právo na „hearing“), je základním právem, na jehož respektování je třeba bezvýhradně trvat (nález sp. zn. I. ÚS 793/04, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 39, č. 188). Tím spíše je nezbytné postupovat při posuzování podmínek pro vydání rozsudku pro uznání „uvážlivě a zdrženlivě“ (slovy Ústavního soudu, jenž se takto vyjádřil v souvislosti s hraničními situacemi při vydání rozsudku pro zmeškání – viz nález sp. zn. IV. ÚS 63/05, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 38, č. 163).

II. K důkaznímu břemenu o obsahu zásilky adresované soudu – bez právního shrnutí

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3047/2006, ze dne 30. 11. 2007

09.09.2007 22:14

Rc 23/2007

Za podmínek uvedených v § 153b o. s. ř. může soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§ 80 písm. c/ o. s. ř.).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005)