// Profipravo.cz / Místní příslušnost

Místní příslušnost

28.03.2024 00:02

Výzva k zaplacení soudního poplatku z dovolání

V případě dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vyslovení jeho místní nepříslušnosti a o postoupení věci soudu místně příslušnému, jež bylo podáno poté, co věc byla na základě napadeného pravomocného usnesení v něm určenému místně příslušnému soudu již postoupena, je takto určený soud povolán dle zmíněného zákonného ustanovení k tomu, aby dovolatele podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání a v případě, že tento poplatek poté nebude řádně a včas zaplacen, aby dovolací řízení zastavil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3609/2023, ze dne 19. 12. 2023


14.02.2024 00:02

Místní příslušnost ve věci týkající se vlastnického práva k nemovitosti

V řízení, v němž se věřitel domáhá nahrazení projevu vůle osoby, která mu (dočasně) převedla dohodou o zajišťovacím převodu práva své vlastnické právo k nemovité věci, k vystavení potvrzení o tom, že se zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, jde o věc týkající se vlastnického práva k nemovité věci, pro kterou je podle § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2939/2023, ze dne 29. 11. 2023


13.04.2023 00:01

Místní příslušnost ve věci náhrady újmy za nepřiměřenou délku řízení

Ačkoliv platí, že při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, zůstává i v takovém případě účel úpravy místní příslušnosti na výběr dané stejný, totiž aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla, přičemž těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.

Proto i tehdy, proběhlo-li před odškodňovacím řízením před soudem, za jehož nepřiměřenou délku je náhrada nemajetkové újmy požadována, předběžné projednání nároku, je pro účely posouzení místní příslušnosti na výběr dané místem, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, místo, kde probíhalo řízení před soudem prvního stupně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3207/2022, ze dne 19. 1. 2023


09.06.2022 00:01

Místní příslušnost v řízení o soudním prodeji zástavy

S účinností od 1. 5. 2015 platí, že pokud je předmětem řízení o soudním prodeji zástavy zástava k nemovitosti, je místně příslušný soud podle místa dotčené nemovitosti (tj. okresní soud, v jehož obvodu se nemovitost nachází), a pokud jde o zástavu k movitým věcem, je místně příslušný obecný soud zástavního dlužníka, tj. soud určený podle pravidel občanského soudního řádu (tj. § 85 o. s. ř., případně podle § 86 o. s. ř. v případě, že nemá zástavní dlužník obecný soud v České republice, ale je známo místo jeho posledního pobytu v České republice nebo místo, kde má v České republice majetek; v krajních případech podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 136/2022, ze dne 18. 3. 2022


04.04.2022 00:02

K místní příslušnosti soudu podle § 88 písm. a) OSŘ

Ustanovení § 88 písm. a) o. s. ř. sice dopadá rovněž na vypořádání podílového spoluvlastnictví jakožto tzv. jiného majetku, nicméně se jedná pouze o případy, kdy bývalí manželé budou kromě vypořádání jejich společného jmění (v rámci tříleté zákonné lhůty) požadovat vypořádání i jejich jiného společného majetku, který však do společného jmění manželů nespadá, a mají jej např. právě v podílovém spoluvlastnictví (typicky se bude jednat o majetek, který nabyli manželé společně ještě před uzavřením manželství); takové řízení pak bude vypořádáním majetku bývalých manželů v „širším smyslu“.

Pravidlo obsažené v § 88 písm. a) o. s. ř. nicméně nedopadá na případ podílového spoluvlastnictví, které vzniklo až po rozvodu manželství účastníků jako způsob vypořádání zaniklého společného jmění [na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu § 741 písm. b) o. z.].

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3650/2020, ze dne 18. 1. 2022


13.12.2021 00:01

Rozhodování Nejvyššího soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř.

Má-li Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určit soud, který věc projedná a rozhodne, a to na základě rozhodnutí, jímž procesní soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu, pak takový soud určí, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda chybějí podmínky místní příslušnosti nebo zda je lze či nelze zjistit.

V této souvislosti nelze pominout, že § 11 odst. 3 o. s. ř. nepředpokládá vydání rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud určí soud místně příslušný, nýbrž toliko soud, „který věc projedná a rozhodne“, a to právě proto, že rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. je zákonem předpokládaným východiskem ze situace, kdy přestože je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) tuzemských soudů, podmínky pro určení místně příslušného soudu chybí nebo je z různých důvodů nelze zjistit. Z logiky věci pak ani v rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud neurčuje soud místně příslušný ve smyslu kritérií stanovených v příslušných procesních ustanoveních, nýbrž právě při absenci těchto kritérií ustanoví soud, který bude ve věci dále postupovat a rozhodovat.

V případě tohoto procesního postupu je však nutno mít na zřeteli, že determinace soudu, u něhož má řízení proběhnout podle předem stanovených zákonných pravidel, je institucionálním vyjádřením práva účastníka na spravedlivý proces, specificky pak konkretizací zásady, že nikdo nemá být odňat svému zákonnému soudci. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování.

Není-li tedy Nejvyššímu soudu ani v případě, kdy podmínky pro určení místní příslušnosti nechybějí a lze je zjistit, k dispozici jiný procesní postup než vydání rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř., nesmí tím být obcházena pravidla zajišťující účastníkům, že v jejich případě bude rozhodovat zákonný soudce. Proto je třeba trvat na tom, že není-li některému účastníkovi řízení (zpravidla právě povinnému v exekučním řízení, ale srov. též obdobnou procesní situaci žalovaného, je-li spolu s návrhem žalobce podle § 11 odst. 3 o. s. ř. řízení zahajováno u Nejvyššího soudu) doručováno usnesení soudu, jímž vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k postupu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., a takový účastník proto neměl možnost uplatnit relevantní tvrzení týkající se místní příslušnosti soudu ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu, není usnesení Nejvyššího soudu vydané podle § 11odst. 3 o. s. ř. překážkou pro to, aby takový účastník za podmínek § 105 odst. 1 o. s. ř. mohl namítat, že je zde (na základě zákonných kritérií) místně příslušný soud, odlišný od toho, jenž byl Nejvyšším soudem určen k projednání a rozhodnutí věci samé.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Nd 210/2021, ze dne 5. 10. 2021


22.02.2021 00:01

Fakultativní místní příslušnost podle § 87 písm. b) o.s.ř.

Ve sporu o zadostiučinění za zásah do cti, vážnosti a důstojnosti zasláním nepravdivých informací elektronickou poštou je podle § 87 písm. b) o. s. ř. místně příslušným i soud, v jehož obvodu má žalobce v době zásahu bydliště (§ 80 o. z. a § 85 odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Při výkladu § 87 písm. b) o. s. ř. je třeba vyjít z poněkud užšího vymezení, a to vztaženého k místu, v němž se v době neoprávněného zásahu vyskytuje právě a jen poškozený, neboť zde dojde ke střetu zásahu s jeho osobnostní sférou. Nemůže jít ovšem o konkrétní místo, kde se poškozený zrovna fakticky nacházel v okamžiku, kdy se dozvěděl, že je o něm šířena nepříznivá informace a jaký je její obsah, ani kde se pohyboval následně poté, již stižen nepříznivým působením difamačního zásahu, neboť to jsou relativně nahodilé okolnosti, které mohou být leckdy těžko zjistitelné. Dostatečnou míru objektivizace proto může přinést místo bydliště (§ 85 o. s. ř.), místo přechodného, leč dostatečně dlouhodobého pobytu, či místo zaměstnání, k nimž lze spolehlivěji vázat onen negativní účinek na osobnostní práva poškozeného. Výstižným pojmenováním takového místa je centrum zájmů poškozeného, jak je uvádí Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ve spojených věcech C-509/09 a C-161/10.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2669/2020, ze dne 30. 11. 2020


04.11.2020 00:00

Aplikace prorogační doložky smlouvy o úvěru na spor ze zajišťovací směnky

Jakkoli platí, že závazek ze směnky je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, přičemž i v případě tzv. směnek zajišťovacích je nutno dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek), při výkladu prorogační doložky v poměrech dané věci nelze přehlédnout, že ujednání o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru (dvěma) blankosměnkami je obsaženo přímo ve smlouvě o úvěru (včetně konkretizace obsahu blankosměnek údaji remitenta, výstavce, směnečných rukojmí a předpokladů pro jejich vyplnění a použití), jakož i včetně odkazu na směnečné prohlášení z téhož data, ve kterém výstavce a směneční rukojmí prohlásili, že je jim znám obsah smlouvy o úvěru.

Je-li třeba při interpretaci prorogační doložky vycházet v první řadě z úmyslu stran a z formulace doložky, nemohl odvolací soud výše uvedené skutečnosti pominout a bez bližšího zjištění úmyslu stran smlouvy o úvěru uzavřít, že se prorogační doložka na spor ze zajišťovací směnky nevztahuje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 416/2019, ze dne 29. 7. 2020


06.08.2019 00:01

Možnost volby soudu v případě více místně příslušných soudů

Závěr dovozený v judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu o možnosti volby soudu žalobcem v případě, kdy jsou místně příslušné dva či více soudů, je použitelný i v případě, kde vedle sebe zakládá místní příslušnost vnitrostátní norma a přímo použitelný právní předpis Evropské unie.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3684/2018, ze dne 21. 5. 2019


17.04.2019 00:00

K přípustnosti dovolání z hlediska tzv. bagatelnosti od 30. 9. 2017

Zatímco podle procesní úpravy dovolání účinné do 29. 9. 2017 bylo z hlediska tzv. bagatelnosti rozhodující, zda o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto přímo dovoláním napadeným výrokem, podle úpravy stávající je významný i předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Dovolání není nově přípustné proti rozhodnutím odvolacího soudu, která byla vydána v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, aniž však rozhodují o peněžitém plnění.

V posuzované věci žalobce požaduje pojistné plnění ve výši 24 416 Kč, předmětem řízení je tedy částka nepřesahující zákonný limit přípustnosti dovolání. Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. I když nejde o rozhodnutí, kterým by bylo rozhodováno o peněžitém plnění, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a z tohoto důvodu je proti němu dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3810/2018, ze dne 31. 1. 2019


09.11.2018 00:05

ÚS: K výkladu prorogačních doložek

Zásada pacta sunt servanda se jako ústavní zásada plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy uplatňuje i v civilním právu procesním. Ustanovení § 89a o. s. ř. je proto třeba v souladu s touto zásadou vykládat tak, že se dohody o prorogaci může v civilním řízení dovolávat žalobce i žalovaný a oba mohou za zákonem stanovených podmínek vznést námitku místní nepříslušnosti soudu, jehož příslušnost nebyla v prorogaci sjednána.

Z práva na svobodné jednání dle čl. 2 odst. 3 Listiny plyne povinnost veřejné moci respektovat právní jednání jednotlivce, které neodporuje zákonu, a tato povinnost se uplatňuje i v civilním právu procesním. V případě dohody o prorogaci dle § 89a o. s. ř. je třeba respektovat projevenou vůli stran a vycházet z toho, že pokud se strany nedohodnou jinak, znamená to, že k projednání sporu je příslušný pouze soud určený touto dohodou a je vyloučena příslušnost soudů plynoucí ze zákona.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1858/18, ze dne 16. 10. 2018


30.10.2018 00:01

Změna místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé

Ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (použitelného v intencích § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Nd 243/2018, ze dne 30. 8. 2018


24.08.2017 00:02

Místní příslušnost určená podle obecného soudu právnické osoby

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku (jak je tomu, ve shodě s § 7b odst. 1 insolvenčního zákona, i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníkova věřitele proti dlužníku, který je právnickou osobou), vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik (jímž je okamžik zahájení insolvenčního řízení) zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku.

Změnou ustanovení § 19c obč., zák., provedenou s účinností od 20. července 2009 zákonem č. 215/2009 Sb., byl opuštěn princip skutečného sídla, jenž příslušnou právní úpravu dosud ovládal. To přitom platí i po 1. lednu 2014, kdy byl nahrazen dosavadní občanský zákoník novým občanským zákoníkem a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákonem o obchodních korporacích. Neplatí-li v právním řádu požadavek, aby zapsané sídlo právnické osoby bylo i jejím sídlem skutečným, pak povaze zkoumání místní příslušnosti soudu podle sídla právnické osoby odpovídá, že se řídí sídlem „zapsaným“.

Dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“ a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro insolvenční řízení institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 123/2014, ze dne 22. 12. 2016


12.07.2017 00:01

Místní příslušnost v řízení o insolvenčním návrhu dlužníka

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 1 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má bydliště (a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje) fyzická osoba, která podává návrh, jímž se příslušné řízení zahajuje (jak je tomu i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníka - fyzické osoby, která není podnikatelem), vychází soud pro účely posouzení místní příslušnosti z těch údajů, jež taková osoba (zde dlužník - insolvenční navrhovatel) o svém bydlišti (respektive místu, kde se zdržuje) sama uvede v návrhu na zahájení řízení (zde v insolvenčním návrhu). Nevyjdou-li v řízení (v době, kdy je soud oprávněn otázku místní příslušnosti zkoumat) najevo skutečnosti, jež zpochybňují údaj o bydlišti osoby, která podala návrh na zahájení řízení (respektive o místu, kde se taková osoba zdržuje), není soud povinen sám „vyšetřovat“ (ujišťovat se), zda jej takový navrhovatel o svém bydlišti informuje pravdivě.

Je-li z návrhu na zahájení řízení (zde z insolvenčního návrhu) patrno, že podle udávaného bydliště (respektive místa, kde se daná osoba má zdržovat) není soud, u kterého byl návrh na zahájení řízení podán, soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, není to důvodem k odstraňování vad takového návrhu, respektive k tomu, aby se soud ujišťoval (utvrzoval ve správnosti údaje) o bydlišti nebo místu, kde se osoba, která návrh podala, zdržuje. Odpovídající (správnou) reakcí soudu je v takovém případě vydání rozhodnutí o tom, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci a o následném postoupení věci (po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti) místně příslušnému soudu.

III. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. V insolvenčním návrhu ohlášený záměr navrhovatele přestěhovat se není pro určení místní příslušnosti rozhodný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 94/2015, ze dne 30. 3. 2017


02.05.2017 00:02

Vliv místní příslušnosti soudu na fikci doručení

Skutečnost případné místní nepříslušnosti soudu nezakládá důvod významný pro řádné doručení písemnosti – doručení fikcí. Rozsudek soudu je doručen účastníkovi postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř., i když by soud rozhodující o takovém doručení byl případně v dané věci místně nepříslušný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1471/2016, ze dne 2. 2. 2017


28.04.2017 00:02

Vznesení námitky nedostatku místní příslušnosti soudu

Místní příslušnost soudu lze zkoumat pouze na samém začátku řízení, a to buď z iniciativy soudu, nebo z iniciativy účastníka řízení.

Věta první a druhá § 105 odst. 1 o. s. ř. výjimku ze zásady, že možnost soudu zkoumat z vlastní iniciativy svou místní příslušnost je časově omezena, nepřipouští. Plyne z toho, že zkoumat ji později z vlastní iniciativy soud nemůže v žádném případě, tedy ani tehdy, neměl-li na počátku řízení pro závěr o své místní příslušnosti dostatek informací a ani si je (například postupem podle § 43 o. s. ř.) neobstaral. Stejný princip musí být uplatněn ve vztahu k námitce vznesené účastníkem řízení. Ani pro něj totiž zákon nepřipouští žádné výjimky z uvedené zásady, možnost účastníka namítat místní nepříslušnost soudu koncentruje k prvnímu úkonu, který účastníku přísluší. Tím je účastníkův první procesní úkon adresovaný soudu, učiněný buď z jeho iniciativy, nebo na výzvu soudu.

Pro námitku nedostatku místní příslušnosti nemusí mít účastník řízení sám o místní příslušnosti soudu jasno, k tomu, aby námitku vznesl, postačí, má-li o místní příslušnosti soudu, u něhož byla žaloba podána, pochybnost (například i proto, že v okamžiku, kdy námitku podává, ze žaloby nejsou zcela jasné okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti).

Z uvedeného plyne, že ani výzva podle § 43 o. s. ř. k úpravě žalobního petitu, v němž není dostatečně přesně specifikována nemovitost, jejíž vyklizení je předmětem řízení, nemůže prolomit pravidlo vyjádřené v § 105 odst. 1 o. s. ř., tj. že zkoumat místní příslušnost soudu lze pouze na samém počátku řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3347/2016, ze dne 9. 2. 2017


05.01.2017 00:03

Dohoda o místní příslušnosti neobsahující uvedení konkrétního soudu

Dohoda o místní příslušnosti soudu (prorogace) podle § 89a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013, kterou se sjednává místní příslušnost soudu „v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu“, bez uvedení konkrétního soudu, je dostatečně určitá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4828/2016, ze dne 27. 10. 2016


20.12.2016 00:01

Právo volby místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 o.s.ř.

Právo volby místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 o. s. ř. přísluší jen žalobci. Pokud ten tohoto práva nevyužije třeba i tím, že podá žalobu u soudu, který místně příslušný být vůbec nemůže, nepřísluší tuto volbu vykonat ani soudu ani žalovanému. Jakmile je žaloba doručena soudu, nemůže žalobce již provedenou volbu měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori vyjádřená v § 11 odst. 1 o. s. ř.

Je-li tak právo volby místně příslušného soudu okamžikem zahájení řízení vyčerpáno, nemůže být později žádným subjektem – tedy ani soudem – vykonáno. Vysloví-li proto soud podle § 105 odst. 2 o. s. ř., že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle § 87 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, ze dne 27. 9. 2016


30.11.2016 00:02

Dohoda o prorogaci obsažená v obchodních podmínkách na webu

Dohodu o prorogaci podle § 89a o. s. ř. mohou podnikatelé ve vztahu vyplývajícím z jejich podnikatelské činnosti uzavřít i odkazem na obchodní podmínky umístěné na webových stránkách označených ve smlouvě uzavřené v písemné formě za podmínky, že obchodní podmínky byly stranám známé nebo k návrhu přiložené. Na žalobkyni, která se dovolává dohody o prorogaci, leží důkazní břemeno, aby prokázala obsah obchodních podmínek umístěných na webových stránkách k datu uzavření smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 240/2015, ze dne 6. 9. 2016


21.11.2016 00:01

Místní příslušnost daná na výběr dle § 87 písm. c) o.s.ř.

Místní příslušnost daná na výběr dle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014, umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávána věc se této složky přímo týká.

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu podle § 12 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb. tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze ani na ni jako na podnikatele podle § 420 až § 421 o. z. nahlížet. V případě žaloby proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky tak žalobkyně nemá k dispozici možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, ze dne 23. 8. 2016


< strana 1 / 4 >
Reklama

Jobs